Fašistické Československo?

Co by bylo, kdyby? Prostor pro autorské příspěvky a diskuze o alternativní historii.

Moderátoři: Dekl, Atlantis, Vals, Royal

Odpovědět
Bunkr
Poručík
Poručík
Příspěvky: 1172
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Fašistické Československo?

Příspěvek od Bunkr »

Vím, že toto téma zde již jednou zpracováno. Nicméně si myslím, že si zaslouží pozornost. Podle mě je tahle dějinná křižovatka možná zásadní...

Oč jde?

Rok 1920 byl v mladé Československé republice všechno možné jen ne klidný.

Na jaře toho roku se uskutečnily první volby do obou komor Národního shromáždění Republiky československé.

Skončily jasným vítězstvím levice ( Československá sociálně demokratická strana dělnická v nich získala 25,7% odevzdaných hlasů , což jí přineslo zisk 74 křesel v poslanecké sněmovně a 41 v senátu)

Na základě toho byla vytvořena 2. vláda Vlastimila Tusara, zvaná též Rudozelená koalice , skládala se totiž ze dvou levicových (Československé sociálně demokratická strana dělnická, jejíž stranickou barvou byla rudá a Československé strany socialistické, dříve národně socialistické) a pravicové Republikánské strany československého venkova (Její stranickou barvou byla zelená).

Záhy po jmenování vlády ale došlo uvnitř ČSDSD k rozkolu mezi státotvotvorným pravým křídlem, jehož hlavními reprezentanty byli premiér Tusar a předseda strany Antonín Němec a revolučním levým křídlem, jehož lídrem se stal bývalý předseda strany Bohumír Šmeral, které našlo zalíbení v myšlenkách ruských bolševiků a jejich Říjnové revoluce.

Situace se vyhrotila natolik, že pokračování Tusarovy vlády již nebylo možné.

15. září 1920 Vlastimil Tusar odstoupil z funkce premiéra a tím zároveň skončila Rudozelená koalice .

Na její místo jmenoval prezident republiky Tomáš Garrigue Masaryk úřednickou vládu Jana Černého, jejíž členové nepatřili k žádné parlamentní straně.

Mezitím se ve stále rozvrácenější sociální demokracii schylovalo k rozhodujícímu střetu znesvářených frakcí.

Celý střet vyvrcholil na celostátním sněmu strany ve dnech 25. - 28. září 1920.
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,
Bunkr
Poručík
Poručík
Příspěvky: 1172
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Bunkr »

1. část: Povstání

Rudá záře nad Československem

Jak již bylo řečeno, sněm Československé sociálně demokratické strany dělnické probíhal ve značně napjaté atmosféře.

Právě, zde na konci září 1920 vyvrcholila krize uvnitř nejsilnější československé politické strany.

Od začátku sněmu bylo zjevné, že mezi delegáty mají převahu stoupenci levého křídla strany.

Ti této své převahy využili, nebo zneužili (záleží na interpretaci), k vyhrocení konfrontace se svými odpůrci.

Na základě návrhu pražského delegáta Václava Housera byl z funkce předsedy strany odvolán Antonín Němec. Pro tento návrh hlasovalo 60% všech delegátů.

Na jeho místo byl záhy zvolen Bohumír Šmeral, toho času předák levého křídla.

Pravé křídlo strany se ocitlo v těžké defenzívě a jeho stoupenci nebyli schopni zabránit kompletní obměně vedení strany a redakční rady Práva lidu, což byly stranické noviny sociálních demokratů. Nakonec se členové této frakce nezmohli na nic jiného než demonstrativní opuštění sněmu.

To však byla voda na Šmeralův mlýn.

Staronový předseda strany okamžitě všechny delegáty, kteří ze sněmu odešli, označil za zrádce československého proletariátu a zaprodance buržoazie a nechal je ze strany vyloučit.

Záhy poté začali delegáti sněmu přijímat jednu revoluční deklaraci za druhou.

ČSDSD se přihlásila k 21 bodům III. Internacionály, které 2. března 1919 vyhlásil Vladimir Ilijič Lenin.

To bylo následováno další deklarací, v níž Šmeral a nové vedení strany vyzývalo vládu Československé republiky, aby splnilo následující požadavky:

1) Znárodnění průmyslu, bankovnictví a zemědělské půdy nad 50 hektarů.

2) Umožnit vytvoření Dělnických rad, které měly převzít do své správy znárodněný průmysl.

3) Vytvoření sovětů v ozbrojených složkách.

4) Okamžité uvalení embarga na Polsko, které válčilo se sovětským Ruskem.

5) Uzavření spojenecké smlouvy se sovětským Ruskem.

6) Nové parlamentní volby, z nichž mělo vzejít Ústavodárné shromáždění, které by vytvořilo socialistickou Ústavu.

7) Přejmenování Republiky československé na Československou republiku rad.

8) Demise vlády.

9) Jmenování jednobarevné vlády ČSDSD s Bohumírem Šmeralem ve funkci premiéra.

Na splnění těchto požadavků byla dána desetidenní lhůta. Pokud by do té doby nebylo těmto požadavkům vyhověno, tak měla být zahájena generální stávka, která měla trvat do chvíle než tyto požadavky budou splněny.

O těchto bodech a dalším dění na sněmu prakticky okamžitě informovalo Právo lidu, které začalo vycházet v mimořádných vydáních.

Reakce vlády na toto ultimátum byla pochopitelně odmítavá a jako odpověď bylo použito vyhlášení stanného práva na celém území Republiky československé.

Do ulic českých, slovenských a podkarpatskoruských
vyšly po zuby ozbrojené četnické prapory, které byly z rozhodnutí ministra národní obrany generála Otakara Husáka posíleny vojáky.

Tyto kroky ovšem k uklidnění situace nevedly a naopak jí vyhrotily.

29. září vyšlo Právo lidu s titulkem, v němž bylo vládě spíláno do krvelačných slouhů buržoazie a velkokapitálu. V tom též článku se objevila výzva k československému dělnictvu, aby povstalo a svrhlo vládu, která nereprezentuje jeho zájmy a snaží se dělnické hnutí utopit v krvi.

Ještě téhož dne dostalo pražské četnictvo rozkaz k obsazení a uzavření hlavní redakce Práva lidu.

Před budou se ale shromáždil početný dav dělníků z pražských továren, kteří četníky odmítli vpustit dovnitř.

V reakci na to povolal velitel zásahu oddíl četníků na koních a oddíl vojáků 1. pěšího pluku.

Následně došlo k dalšímu pokusu vynutit si vstup do redakce. Shromáždění dělníci se ale vojákům a četníkům postavili na odpor a vzduchem kromě nadávek začaly létat i kameny vyrvané z pouliční dlažby.

V tu chvíli došla zasahujícím trpělivost a zahájili do davu palbu ostrou municí.

Následný střet byl krátký a krvavý. 43 shromážděných dělníků bylo zraněno a dalších 67 zraněno. 84 mužů skončilo ve vazbě.

Zasahující složky vstoupili do redakce, zadržely všechny přítomné a budovu zapečetily.

Reakce na tuto událost přišla již druhého dne.

1. října 1920 vstoupil zhruba 1 000 000 dělníků do generální stávky, ta okamžitě na řadě míst přerostla do násilných střetů s ozbrojenými složkami, které se na základě stanného práva pokoušely stávkující rozehnat.

V některých městech došlo na rabování a stávkující začali stavět barikády.

Objevily se rovněž první rudé vlajky, tradiční symbol revoluce.

1. října večer již nebylo pochyb, že Československo balancuje na hraně bolševické revoluce....
Naposledy upravil(a) Bunkr dne 08 pro 2020, 23:15, celkem upraveno 4 x.
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,
jjelen
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1990
Registrován: 17 kvě 2010, 11:38

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od jjelen »

Nu nějaká autoritářštější, ne-li přímo totalitní varianta 1. ČSR je rozhodně zajímavá!
Na druhou stranu, jakkoliv mám pocit že zrovna v téhle době se o nějakém nastolení diktatury fakt uvažovalo a to i na Hradě, nevím zda je na místě mluvit o fašismu, nakolik byl ten vůbec profláklý před Mussoliniho nástupem k moci?
(jo a máš tam překlep, březen 1921 - nebo je to schválně?)
Hetharie V.: Kancléř Jeho knížecí Jasnosti Jiřího Lormanwenského Marek z Lesohradu
Bunkr
Poručík
Poručík
Příspěvky: 1172
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Bunkr »

Na ostří revoluce

Situace se v Českých zemích dále vyhrocovala.

Zle bylo především na Kladně, zde společně stávkovali dělníci zdejších hutí a horníci. Do čela stávky se zde postavil mladý Antonín Zápotocký, shodou náhod syn zakladatele české sociální demokracie.

Pod jeho vedením se stávkujícím podařilo obsadit místní radnici a na její věži vyvěsit rudou vlajku. Do rukou povstalců padlo rovněž nádraží a pošta a místní četnická stanice byla oblehnuta.

Zajaté vojáky a četníky nechal Zápotocký bez milosti popravit. Spolu s nimi na lucerně skončil i kladenský okresní hejtman, který se odmítl k povstání připojit.

Stejný osud potkal i povstalce, kteří se pokoušeli rabovat.

3. října bylo Kladno i celý k němu příslušející okres pod kontrolou povstalců.

Na pořádek zde dohlíželi Lidové milice, vytvořené ze spolehlivých povstalců.

Podobně násilný průběh mělo povstání i na dalších místech.

I v jihomoravských Oslavanech spojili síly dělníci s horníky a relativně rychle se zmocnili celého města.

Rovněž zde došlo k popravě zajatých četníků, vojáků a úředníků státní správy.

Povstalci zároveň obsadili místní elektrárnu a přerušili tak dodávky elektrického proudu do Brna. Moravská metropole totiž byla elektřinou zásobována právě z oslavanské elektrárny.

V reakci na to vyslal velitel 10. pěšího pluku plukovník Číla do Oslavan dva prapory, tedy polovinu pluku, navíc posílené plukovním dělostřelectvem.

3000 vojáků dorazilo k městu, v němž se nacházelo 5000 povstalců, ve večerních hodinách 4. října.

Navzdory několika útokům povstalců, se vojákům podařilo zahájit blokádu města. Přímý útok velitelé zásahu majoři Zázvorka a Sponner vyloučili.

Povstalci se totiž v Oslavanech důkladně zabarikádovali a letmý pohled důstojnickým dalekohledem stačil k tomu, aby oba důstojníci pochopili, že přímý útok by vedl k jatkám s nejistým výsledkem.

Spokojili se proto s blokádou a odstřelováním povstalců z děl a kulometů.

V Praze se vzbouřeným dělníkům podařilo brzy ráno 4. října proniknout k redakci Práva lidu a strhnout z jejích dveří pečeť.

Deník sociální demokracie začal vycházet prakticky okamžitě poté a jeho stránky byly zaplněné výzvami k boji proti reakční vládě Jana Černého, "která poslala vojáky, aby stříleli do dělníkům."

Poté dělníci zamířili do centra Prahy a snažili se proniknout ke Kolowratskému paláci. Zde se nacházelo sídlo československé vlády.

Úmysl povstalců byl zjevný a oni sami ho dávali hlasitým pokřikováním najevo.
Jejich hlavním heslem bylo: "S ministry na lucerny!"
Daleko ale nedošli.

Po několika stech metrech jim cestu přehradili vojáci z 1. pěšího pluku.

Když na ně povstalci zaútočili a pokusili se tak o vynucení průchodu, byla na ně zahájena palba ze dvou přistavených kulometů, která byla podpořena palbou z pušek.

Podruhé během několika málo dní došlo v Praze k masakru povstalců.

Přeživší byli zahnáni na útěk a vojáci vyrazili do útoku, pevně odhodlání s povstání v Praze skoncovat.

Povstalci se narychlo shromažďovali v pražských dělnických čtvrtích a hotovili se k obraně.

Byla to však marná snaha. Vojáci se nemilosrdně valili vpřed a bez milosti zabíjeli všechny povstalce, kteří se jim dostali do rukou.

Zbylí povstalci bojovali se zoufalou odvahou, ale nakonec byli poraženi.

11. října bylo zničeno poslední hnízdo odporu v okolí továrny ČKD.
Povstání v Praze tak bylo definitivně potlačeno.

I ve zbytku republiky se situace začala obracet ve prospěch vlády.

Proti povstalcům stály dva zásadní faktory.

1) Povstání se nepodařilo rozšířit po celém Československu. V některých oblastech (Ostravsko, Plzeňsko), kde se většina sociálních demokratů počítala mezi stoupence pravého křídla, buď k žádným nepokojům nedošlo, nebo jen v omezené míře.

To umožnilo nasazení zde dislokovaných příslušníků ozbrojených složek jinde v republice.

2) Navzdory rychlému a nadějnému začátku se nepodařilo aktivity povstalců zkoordinovat. Povstání tak nemělo jednotný a celostátní charakter a zůstalo omezené na jednotlivé oblasti.

8. října přešly vládní síly do protiútoku a začaly s brutálním potlačováním povstání i ve zbytku Československa.

Přestože boje trvaly až do 20. října, tak bylo již 8. jasné, že povstání bude potlačeno.

Když bylo 20. října československou armádou obsazeno Kladno, tak se příběh bolševického povstání v Československu definitivně uzavřel.

Nyní nastal čas zúčtování.
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,
Bunkr
Poručík
Poručík
Příspěvky: 1172
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Bunkr »

jjelen píše: 06 pro 2020, 20:46 Nu nějaká autoritářštější, ne-li přímo totalitní varianta 1. ČSR je rozhodně zajímavá!
Na druhou stranu, jakkoliv mám pocit že zrovna v téhle době se o nějakém nastolení diktatury fakt uvažovalo a to i na Hradě, nevím zda je na místě mluvit o fašismu, nakolik byl ten vůbec profláklý před Mussoliniho nástupem k moci?
(jo a máš tam překlep, březen 1921 - nebo je to schválně?)
Máš pravdu, že o přetvoření ČSR na autoritářský stát se uvažovalo už od jejího vzniku, ono se to táhne jako červená niť vlastně celými dějinami první republiky. Agrárníci, část národních socialistů v čele s Jiřím Stříbrným a i někteří generálové, napadají mě Gajda a Prchala snili minimálně o okleštění demokracie. Což se paradoxně podařilo až po Mnichovu.

Ta fašistická je míněno s nadsázkou, fašismus se v té době teprve rodil, ostatně do Mussoliniho pochodu na Řím zbývaly ještě dlouhé 3 roky.

Nicméně, ano tahle RČS bude jiná než ta, kterou známe, v některých ohledech hodně a v jiných méně, ale víc k tomu neřeknu, abych neřekl moc. :D
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,
Bunkr
Poručík
Poručík
Příspěvky: 1172
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Bunkr »

Zúčtování

Téměř tři týdny trvající povstání způsobilo občanům Československa šok. Přestože se mladá republika musela od svého vzniku vyrovnávat s řadou problémů a nepokojů (Povstání českých Němců na přelomu let 1918/19) a dokonce se dvěma válečnými konflikty (V lednu 1919 s Polskem a v létě téhož roku s v té době komunistickým Maďarskem).

Toto však bylo něco jiného.

Proti republice se obrátila podstatná část strany, která měla být jednou z hlavních opor jejího demokratického uspořádání.

Na prestiži ČSDSD ulpěl pořádný škraloup a ostatní strany se na ní dívaly s podezřením a nedůvěrou. Přestože řada sympatizantů levého křídla byla nyní mrtvá, nebo ve vězení a strana se opět ocitla pod kontrolou pravého křídla, tak jí zůstal vypálen cejch skrytých bolševiků a v parlamentu se ocitla v politické izolaci.

Oslabení role dosud dominantní levice se rozhodla využít československá pravice.

Již 12. října vstoupili do poslaneckého klubu Republikánské strany československého venkova poslanci zvolení za Slovenskou národní a rolnickou stranu (12 mandátů v poslanecké sněmovně a stejně se zachovalo všech 6 poslanců zvolených za Československou živnostensko - obchodnickou stranu středostavou.

Stejně postupovali i senátoři obou zmiňovaných stran.

Síla Republikánské strany československého venkova tak během několika málo hodin pořádně vzrostla.

V poslanecké sněmovně nyní disponovala 46 poslanci, v parlamentních volbách 1920 jich získala 28 a v senátu se nyní opírala o 18 senátorů, předtím 14.

To však ambicióznímu předsedovi strany, kterým byl Antonín Švehla, nestačilo. Byl totiž pevně rozhodnut využít zděšení, které mezi ostatními pravicovými stranami nyní panovalo.

17. listopadu Švehla ohlásil vznik takzvaného Listopadového bloku.

Ten se kromě Republikánské strany československého venkova skládal z dvojbloku Československé strany lidové a Slovenské ľudové strany, Československé národní demokracie a rovněž i dvou stran reprezentujících české Němce, konkrétně se jednalo o Německý svaz zemědělců (BdL) a Německou křesťansko sociální strana lidovou (DCV).

Ve sněmovně tento blok tvořilo 119 poslanců, což sice nestačilo na vytvoření většinové vlády, ale to ani nebylo prozatím v plánu.

Všechny strany sdružené v tomto bloku se dohodly, že žádná z nich nebude jednat o vytvoření vládní koalice s levicovými stranami a že naopak budou usilovat o co nejrychlejší rozpuštění parlamentu a vypsání předčasných voleb.

Zatímco se na politické scéně začínaly přeskupovat síly, tak se úřadující vláda musela vypořádat s následky povstání.

Podle zprávy, kterou společně vypracovala ministerstva národní obrany a vnitra, se do generální stávky zapojil 1 000 000 dělníků. Přičemž do povstání se aktivně zapojila zhruba desetina z nich.

Povstání samotné stálo život zhruba 11 000 povstalců a dalších 22 000 utrpělo zranění.

Tyto vysoké ztráty byly způsobené především tím, že armáda v bojích použila těžké zbraně (Děla) a značné množství kulometů.

Na straně vlády bylo do bojů vrženo 15 000 vojáků a 3000 četníků.

Z toho 2500 padlo a další 4000 byly zraněny.

Vůdci povstání v čele s Bohumírem Šmeralem skončili ve vězení a zde čekali na další osud.
Vláda se rozhodla, že proces s nimi bude probíhat nikoliv před civilním, ale vojenským tribunálem, které byly svou tvrdostí proslulé již od časů Rakouska - Uherska.

Prezident republiky Tomáš Garrigue Masaryk, u nějž se v důsledku vypětí posledních dní rozvinul zápal plic, se i s takto podlomeným zdravím pokoušel aktivně zasahovat do dění.

Snažil se především přesvědčit strany Listopadového bloku, aby se pokusily o nalezení politického řešení ve stávajícím složení parlamentu.

To však všechny strany ústy svých předsedů odmítly a opakovaly svůj požadavek na vyhlášení předčasných voleb. Předsedové rovněž potvrdili, že trvá jejich odmítavý postoj k jakékoliv formě spolupráce s ČSDSD.

Toto stanovisko zaujaly i další strany v čele s Československou socialistickou stranou a Německou sociálně demokratickou stranou dělnickou v ČSR.

V ten moment již bylo jasné, že se Republika československá ocitla v politickém patu.

Československá socialistická strana se krátce pokoušela o dohodu s Listopadovým blokem, ale nakonec i tato strana usoudila, že výhodnější pro ní budou předčasné volby (Vedení této strany věřilo, že se jim podaří převzít podstatnou část umírněných voličů sociální demokracie a nahradit jí tak v pozici lídra československé levice).

Za této situace uzavřela Černého vláda politickou dohodu se stranami Listopadového bloku a s Československou socialistickou stranou.

Za vyslovení důvěry jeho vládě slíbil Jan Černý těmto stranám rozpuštění parlamentu a vypsání voleb na jaře 1921.

18. prosince 1920 tak byla hlasy poslanců za Republikánskou stranu československého venkova, Československé strany lidové, Slovenské ľudové strany, Československé národní demokracie, Německého svazu zemědělců, Německé křesťansko sociální strany lidové a Československé socialistické strany vyslovena důvěra vládě Jana Černého.
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,
Bunkr
Poručík
Poručík
Příspěvky: 1172
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Bunkr »

Cesta k volbám

Vyjednávání kolem hlasování o důvěře vlády Jana Černého představovalo další nenápadnou, ale o to výraznější změnu.

U všech předchozích vlády (Kramářova a obě Tusarovy) bylo zvykem, že do jejich sestavování a získání podpory v parlamentu aktivně vstupoval prezident. S trochu nadsázky by se dalo říci, že politika se více než v parlamentu dělala na Pražském hradě.

To se nyní změnilo a 18. prosinec 1920 ukázal, že se politici umí domluvit i bez intervencí Hradu.

Černého vláda musela i po vyslovení důvěry činit řadu ústupků stranám, které jí tolerovaly.

V zahraničí politice i přes nesouhlas ministra zahraničí Edvarda Beneše došlo k obnovení dodávek zbraní a dalšího vojenského materiálu Polsku vedoucímu válku proti bolševickému Rusku.

I díky tomu udržela polská armáda na bojišti převahu, kterou si získala po bitvě u Varšavy a právě to umožnilo Polsku uzavřít v březnu 1921 velice výhodný mír.

To zároveň vedlo ke zlepšení československo - polských vztahů, které byly pošramoceny válkou o Těšínsko v lednu 1919.

V domácí politice se vláda k žádným radikálnějším krokům nedohodla, vědoma si faktu, že jí podporuje nesourodá koalice pravicových stran a levicové Československé strany socialistické, toto z ideového hlediska podivné spojení vytvořila pouze touha všech zainteresovaných stran po předčasných volbách.

Ty ovšem nechtěl prezident Masaryk a byl odhodlán udělat vše pro to, aby zabránil jejich konání.

Nicméně všeho do času....

Masarykův zdravotní stav se nadále zhoršoval a nakonec 23. prosince 1920 podlehl oboustrannému zápalu plic.

Nejvyšší ústavní funkce ve státě se uprázdnila a výkon prezidentských pravomocí přešel na předsedu senátu Karla Práška, který byl členem Republikánské strany československého venkova.

V tu chvíli byla cesta k předčasným volbám do obou komor Národního shromáždění otevřena.

Po setkání s lídry stran zastoupených v parlamentu se zastupují prezident rozhodl termín voleb vyhlásit na neděli 24. dubna 1921.

To znamenalo, že všechny strany budou mít jen málo času na předvolební kampaň, která za to měla být o to intenzívnější.

Na jaro 1921 vyšla i závěrečná část procesu s Bohumírem Šmeralem a dalšími vůdci povstání z roku 1921.

Rozsudky, které vojenský tribunál v Praze vynesl 4. března 1921, potvrdily, že na tvrdosti vojenských soudů nic nezměnil ani vznik republiky.

Šest nejvyšších vůdců povstání bylo odsouzeno k trestu smrti oběšením.

Dalších osm méně významných postav čekal dlouholetý pobyt v těžkém žaláři, v průměru se jednalo o 20 let odnětí svobody bez možnosti podmínečného propuštění.

Tou dobou již Československo žilo vrcholící předvolební kampaní.
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,
Bunkr
Poručík
Poručík
Příspěvky: 1172
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Bunkr »

Volby

Když se 24. dubna 1921 zavřely volební místnosti, tak ve všech sekretariátech politických stran pocítila úlevu a radost z toho, že je sice krátká, ale o to náročnější kampaň za nimi.

Nyní už nezbývalo než čekat na výsledky.

Když bylo dopočítáno a byla oznámena konečná čísla, tak v sídlech pravicových stran mohly začít bouchat lahve se šampaňským.

Slavilo se obzvlášť u agrárníků, tak byla hovorově označovaná Republikánská strana, která se na začátku roku sloučila se Slovenskou národní a rolnickou stranou a přejmenovala se na Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu. Do voleb šla pod vedením svého předsedy Antonína Švehly a v koalici a Československou živnostensko - obchodnickou stranou středostavovskou.

Nicméně spokojenost panovala i u zbylých stran Listopadového bloku.

Státotvorná pravice totiž toho dne dosáhla drtivého vítězství.

Ve volbách do poslanecké sněmovny se rozdělovaly 300 a v senátu 150 mandátů.

Konečné výsledky byli následující:

Poslanecká sněmovna

Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu - Československá živnostensko - obchodnická strana středostavovská: 21,6% (71 poslanců)

Československá strana lidová - Slovenská ľudová strana: 17,6% (55 poslanců)

Československá sociálně demokratická strana dělnická: 15,6% (46 poslanců)

Československá strana socialistická: 11% (31 poslanců)

Německý svaz zemědělců: 8,5% (26 poslanců)

Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR: 7,1% (21 poslanců)

Československá národní demokracie: 5,1% (15 poslanců)

Německá křesťansko sociální strana lidová: 4,8% (14 poslanců)

Zemská křesťansko socialistická strana: 3,5 (11 poslanců)

Německá národní strana - Německá národně socialistická strana 3,1% (9 poslanců)

Polská strana: 1 poslanec

Židovská strana: 1 poslanec

Volby do senátu

Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu - Československá živnostensko - obchodnická strana středostavovská: 36 senátorů

Československá strana lidová - Slovenská ľudová strana: 28 senátorů

Československá sociálně demokratická strana dělnická: 23 senátorů

Československá strana socialistická: 16 senátorů

Německý svaz zemědělců: 13 senátorů

Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR: 11 senátorů

Československá národní demokracie: 8 senátorů

Německá křesťansko sociální strana lidová: 7 senátorů

Zemská křesťansko socialistická strana: 6 senátorů

Německá národní strana - Německá národně socialistická strana: 2 senátoři

Úspěch státotvorné pravice byl skutečně drtivý. V obou komorách Národního shromáždění dokonce získala ústavní většinu (181 poslanců a 92 senátorů).

Naopak výrazným poraženým těchto voleb byla levice v čele s Československou sociálně demokratickou stranou dělnickou.

Ta od minulých voleb ztratila přes 10% hlasů, především ve prospěch Československé strany socialistické.

I pro druhou levicovou stranu byl ovšem výsledek voleb zklamáním, přes značné ztráty si totiž sociální demokraté udrželi prim nejsilnější strany československé levice.

V důsledku toho se začalo většího vlivu domáhat národní křídlo ČSS vedené poslancem a jedním z mužů 28. října Jiřím Stříbrným.

Výrazně rovněž oslabily obě nacionalistické strany českých Němců, ty od minulých voleb přišly o více než 2% hlasů.

Důvodem byla především skvěle vedená kampaň německých agrárníků a křesťanských sociálů a také fakt, že část českých Němců pochopila, že věčný negativismus a odmítání jakékoliv spolupráce s československým státem je slepá ulička.

Na druhé straně stál výrazný úspěch koalice Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu a Československé živnostensko - obchodnické strany středostavovské.

Toto uskupení se totiž prezentovalo jako hlavní protibolševická síla, která dokáže zabránit dalším vzpourám a povstání a rovněž se stavěla do pozice jediné strany, která je schopna vytvořit stabilní většinovou vládu.

Díky tomu tato koalice oslovila podstatnou část konzervativního venkovského obyvatelstva a také střední třídy drobných živnostníků a obchodníků ve městech.

Celkovému vítězství pravice rovněž napomohla finanční podpora ze strany českých firem a bank, zvláště aktivní byl v této oblasti ředitel Živnostenské banky Jaroslav Preiss.

Tento finanční ústav vlastnil většinové podíly v řadě významných firem a sám Preiss se přátelil s řadou pravicových politiků, především národních demokratů.

Kapitány československého průmyslu totiž povstání z října 1920 skutečně vyděsilo a báli se jeho opakování.

Řada z nich navíc vytušila (Především Preiss), že s vládou pravice by se mohla objevit řada příležitostí pro zvýšení jejích zisků.

S penězmi od průmyslníků a finančníků v kombinaci se strachem značné části populace z bolševické revoluce tedy nebylo vítězství pravice ničím překvapivým.

Ihned po vyhlášení výsledků voleb se sešli představitelé stran Listopadového bloku a začali projednávat finální podobu vládní koalice.
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,
Bunkr
Poručík
Poručík
Příspěvky: 1172
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Bunkr »

2. část: Zlatá dvacátá

Panská koalice

Již 26. dubna 1921 byl Antonín Švehla pověřen, aby zahájil jednání o sestavení nové vlády. Jelikož byla koalice prakticky dohodnuta, tak již o deset dní později mohl Švehla, společně s osobami navrženými do ministerských funkcí, předstoupit před svého stranického kolegu Karla Práška.

Složení vlády, tak jak ho navrhoval Švehla, bylo následující:

Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu - Československá živnostensko - obchodnická strana středostavovská

Předseda vlády: Antonín Švehla (RZML)
Ministr vnitra: František Udržal (RZML)
Ministr zahraničních věcí: Milan Hodža (RZML)
Ministr zemědělství: Otakar Srdínko (RZML)
Ministr průmyslu, obchodu a živností: Rudolf Mlčoch (ČŽOSS)

Československá strana lidová - Slovenská ľudová strana

Ministr sociální péče: Jan Šrámek (ČSL)
Ministr pošt a telegrafů: František Nosek (ČSL)
Ministr školství a národní osvěty: Mořic Hruban (ČSL)
Ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy: Jozef Tiso (SĽS)
Ministr pro správu Slovenska: Marko Gažík (SĽS)

Německý svaz zemědělců

Ministr železnic: Franz Křepek (BdL)
Ministr veřejných prací: Franz Spina (BdL)

Československá národní demokracie

Ministr financí: Alois Rašín (ČsND)

Německá křesťansko sociální strana lidová

Ministr spravedlnosti: Robert Mayr - Harting

Nestraničtí ministři

Ministr národní obrany: generál Otakar Husák

Tato vláda, jmenovaná 6. května 1921, byla vyjímečná v několika ohledech.

Byla první československou vládou, v níž zasedli zástupci českých Němců a to tři. Ve srovnání s předchozími vládami zde působil i nebývale vysoký počet Slováků, rovněž tři.

Koalice se dohodla, že dojde ke zrušení ministerstva unifikací, jehož úkolem bylo zajišťování sjednocení zákonů v Českých zemích, na Slovensku a Podkarpatské Rusi, jeho pravomoci přešly na ministerstvo spravedlnosti.

Stejný osud potkal ministerstvo pro zásobování lidu, to bylo přesunuto pod ministerstvo sociální péče.

Poslední výraznou odlišností byla osoba ministra národní obrany, stal se jím generál Otakar Husák. Tento muž tuto funkci vykonával již ve vládě Jana Černého. Jeho pokračování ve funkci bylo úlitbou československé armádě a potvrzením její prestiže, které se těšila díky potlačení povstání.

Švehlova vláda, která si od levicového tisku vysloužila pojmenování Panská koalice , získala důvěru poslanecké sněmovny 20. června 1921. Poté se ihned pustila do práce.

Prvním úkolem, který se před ní objevil, byla prezidentská volba, jejíž termín byl stanoven na 18. září 1921.

Zpočátku se zdálo, že koalice nebude schopná přijít s vlastním kandidátem na Hrad. Zatímco ČSDSD a ČSS se sjednotily na podpoře bývalého ministra zahraničí Edvarda Beneše, jehož si za svého nástupce přál i Tomáš Garrigue Masaryk, tak pravice tápala.

Agrárníci uvažovali, že do boje o Hrad vyšlou "svého" předsedu senátu Karla Práška, to ale narazilo na odpor ostatních koaličních stran, především Lidovců, ti upozorňovali, že RZML má ve svém držení již funkcepředsedy vlády, předsedy poslanecké sněmovny a předsedy senátu, představa agrárnického prezidenta tedy byla pro Lidovce i jejich koaliční partnery ze Slovenské ľudové strany, nepřijatelná.

Národní demokraté se pokusili nabídnout svého předsedu Karla Kramáře, ale ten pro změnu vadil oběma německým stranám kvůli negativnímu postoji k Němcům a slavjanofilství.

Problém s protiněmeckým smýšlením se objevil i u předního českého historika Josefa Pekaře.

Když už se zdálo, že vláda nebude schopna najít vhodného kandidáta, objevil se soudce Nejvyššího správního soudu Emil Hácha.

S návrhem na jeho nominaci přišel předseda Lidovců Jan Šrámek 10. září, tedy pouhých osm dní před prezidentskou volbou.

Ukázalo se, že právě Hácha je tou pravou osobou, která je přijatelným kandidátem pro všechny koaliční strany, a když Hácha po kratším váhání Šrámkovu nabídku přijal, bylo jasné, že zbytek už je fakticky formalitou.

To potvrdilo 18. září.

Emil Hácha získal ve společné volbě prováděné 450 československými zákonodárci 290 hlasů, kromě vládních zákonodárců ho podpořili i poslanci a senátoři za maďarskou Zemskou křesťansko socialistickou stranu.

Na základě tohoto hlasování se tak Emil Hácha stal 2. prezidentem Republiky československé.

Zvolení konzervativního katolíka Háchy do prezidentské funkce bylo prvním výrazným úspěchem Panské koalice .

Další triumf měl následovat.
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,
Bunkr
Poručík
Poručík
Příspěvky: 1172
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Bunkr »

Ústava

Již od uchopení moci začala Panská koalice pracovat na zásadní úpravě československé Ústavy. Ta stávající z dubna 1920 totiž nevyhovovala jejich záměrům.

Zásadní korekcí prošly především pravomoci prezidenta.
Ztratil právo vyhlašovat válku a sjednávat mír, určovat počet ministrů ve vládě, svolávat, odročovat, ukončovat a rozpouštět obě komory parlamentu.

Z jeho jurisdikce bylo rovněž vyjmuto jmenování soudců, vysokoškolských profesorů a vysokých státních úředníků.

Všechny tyto pravomoce podle nové Ústavy přecházely na vládu, o vyhlášení války a sjednání míru měl právo spolurozhodovat parlament. Nicméně ve zbylých agendách byla vládě dávána volná ruka.

Postavení vlády rovněž výrazně posilovaly Článek 24, ten umožňoval vládě ve vyjímečné situaci pozastavit fungování obou komor parlamentu a až po dobu půl roku vládnout za použití dekretů, jejich platnost mohla být ovšem po znovuuschopnění zrušena prostou většinou v poslanecké sněmovně a senátu.

Článek 25 dále umožňoval vládě pozastavit činnost politické strany, nebo spolku, pokud by se dopouštěl protistátní činnosti.

Za účelem toho bylo na ministerstvu vnitra připravováno vytvoření odboruKontroly činnosti politické a spolkové .

Výrazně bylo rovněž omezeno právo na shromaždění a stávku. Všechny odborové organizace byly postaveny pod dohled Národní odborové ústředny zaměstnanecké, jejímž úkolem bylo kontrolovat činnost jednotlivých odborových organizací.

Výrazného posílení vlivu na chod státu se dočkala i armáda.

Do nové Ústavy byl vložen Článek 70, který armádu označil za strážce československé státnosti. Touto záměrně vágní formulací by se teoreticky dál obhájit vojenský převrat.

Rovněž bylo stanoveno, že ministrem národní obrany může být pouze důstojník v aktivní službě, a že do armády má jít minimálně 10% státního rozpočtu.

Ústava se zabývala i otázkou národnostní.

Článek 1 prohlašoval Republiku československou za stát Čechů, Němců, Slováků, Maďarů, Rusínů a Poláků. Přičemž jazyky prvních třech národů získaly status úřední řeči a byly prohlášeny za rovnoprávné.

Kromě toho, že se jednalo o odklon od Masarykovy a Benešovy ideje čechoslovakismu, ta prohlašovala Čechy a Slováky za jeden národ, tak se jednalo o přípravu na federalizaci státu.

Slovenská ľudová strana sice požadovala, aby federalizaci byla přijata okamžitě, ale nakonec uznala, že na Slovensku není dostatek lidí, kteří by dokázali od českých úředníků, učitelů a dalších důležitých zaměstnanců státní správy plnohodnotně převzít a zajistit fungování Slovenska.

Nová Ústava byla parlamentem, navzdory protestům levicové opozice, přijata 7. prosince 1921.

Československo tak oficiálně vstoupilo do éry, která byla označována jako 2. republika.
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,
Tifík
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1558
Registrován: 18 říj 2013, 17:54
Bydliště: Lundenburg, Mähren

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Tifík »

Nazdar, za 1. republiky nebyl vstup do parlamentu omezen 5% hranicí? Byla ta hranice níž, nebo nebyla vůbec?

Jinak představa Háchy na hradě v době, kdy byl ještě při síle je docela zajímavá. Jen si nejsem jistý, jestli by se někdo, kdo by ho na tu pozici tlačil té době našel - vycházíš tady z nějakých pramenů?
Bunkr píše: 09 pro 2020, 15:14
Ústava se zabývala i otázkou národnostní.

Článek 1 prohlašoval Republiku československou za stát Čechů, Němců, Slováků, Maďarů, Rusínů a Poláků. Přičemž jazyky prvních třech národů získaly status úřední řeči a byly prohlášeny za rovnoprávné.

Kromě toho, že se jednalo o odklon od Masarykovy a Benešovy ideje čechoslovakismu, ta prohlašovala Čechy a Slováky za jeden národ, tak se jednalo o přípravu na federalizaci státu.

Slovenská ľudová strana sice požadovala, aby federalizaci byla přijata okamžitě, ale nakonec uznala, že na Slovensku není dostatek lidí, kteří by dokázali od českých úředníků, učitelů a dalších důležitých zaměstnanců státní správy plnohodnotně převzít a zajistit fungování Slovenska.
Já ti tady nevím... Ona ta idea čechoslovakismu byla docela praktická a byla daná situací, ne nějakým vzletným idealismem. Slováků bylo v republice snad míň, než Němců a Maďarů na Slovensku nebylo o tolik míň, než Slováků... Celá ta idea vznikla vlastně proto, aby Slováci vůbec dostali možnost nebýt součástí Maďarska a aby nebyli ve vlastním státě menšinou. Řekl bych, že tak rychle by na to nezapomněli...

Opuštění čechoslovakismu bych viděl jako cestu k rozpadu státu snad ještě před krizí a po ní už zcela jistě...
Hetharie 4 (2.pokus):Konrád Východňanský, regent krále Svatopluka I. Kalwenského - leden až říjen 998
Wylam: legát Agateánského bratrstva Regozor, zvaný Železný; rytíř smrti Raileh, velitel Legie zkázy
Heharie 4: paladin Tomáš trážce Východu, Pán Velernova a Cestostráže stál, regent krále Svatopluka I. Kalwenského
Blackfyreovo povstání: Damon Lannister, lord Casterlyovy skály, pán Západních zemí, štít Lannisportu a strážce západu
Hetharie 3: kníže Hövdig Reger ze Starkfäste, kníže Brázdy a jeho syn Arvtak Regeri, pán Starkfäste a Självfältu


„Přílišná oddanost ideálům končí tím, že v rámci boje proti alkoholismu zastřelíš dítě se sáčkem rumových pralinek.“
Karel Kryl
Imperius
Rotmistr
Rotmistr
Příspěvky: 179
Registrován: 24 zář 2013, 11:59
Bydliště: SVK

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Imperius »

podľa štatistov z 1921 Slovákov bolo niečo cez 3,6 mil maďarov 780tis.
Slovenská ľudová strana sice požadovala, aby federalizaci byla přijata okamžitě, ale nakonec uznala, že na Slovensku není dostatek lidí, kteří by dokázali od českých úředníků, učitelů a dalších důležitých zaměstnanců státní správy plnohodnotně převzít a zajistit fungování Slovenska.
úradníkov a učiteľov bolo dosť,problémom bolo,že Praha nechcela uznať ich tituly z maďarských škôl
Bunkr
Poručík
Poručík
Příspěvky: 1172
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Bunkr »

Tifík píše: 10 pro 2020, 07:26 Nazdar, za 1. republiky nebyl vstup do parlamentu omezen 5% hranicí? Byla ta hranice níž, nebo nebyla vůbec?

Jinak představa Háchy na hradě v době, kdy byl ještě při síle je docela zajímavá. Jen si nejsem jistý, jestli by se někdo, kdo by ho na tu pozici tlačil té době našel - vycházíš tady z nějakých pramenů?



Já ti tady nevím... Ona ta idea čechoslovakismu byla docela praktická a byla daná situací, ne nějakým vzletným idealismem. Slováků bylo v republice snad míň, než Němců a Maďarů na Slovensku nebylo o tolik míň, než Slováků... Celá ta idea vznikla vlastně proto, aby Slováci vůbec dostali možnost nebýt součástí Maďarska a aby nebyli ve vlastním státě menšinou. Řekl bych, že tak rychle by na to nezapomněli...

Opuštění čechoslovakismu bych viděl jako cestu k rozpadu státu snad ještě před krizí a po ní už zcela jistě...
Nene, za 1. republiky byla takzvaná přirozená uzavírací klauzule závislá na počtu hlasů, nikoliv na procentuálním zisku hlasů. Proto byl parlament za 1. republiky tak fragmentovaný a vznikaly široké vládní koalice.

Hácha byl trochu z nouze cnost. Ono najít nějakou konzervativní osobnost, která by byla pro všechny strany koalice přijatelná, je docela problém.

Původně jsem uvažoval o Josefu Pekařovi, ale pak jsem si uvědomil, že by byl nepřijatelný pro Němce kvůli jeho postojům, především kvůli Objevy Bretholzovy čili od které doby sedí Němci v naší vlasti, což je dost nacionalistické a protiněmecké dílo.

Masaryk čechoslovakismus vytvořil kvůli tomu, že Dohoda byla názoru, že, aby vznikl národnostní stát, tak se v daném státu musí k oné národnosti hlásit alespoň 2/3 obyvatelstva.

Zároveň ale v Pittsburghské deklaraci slíbil slovenským krajanům autonomii, což nebylo nikdy dodrženo a bylo to podle mého názoru důvodem proč se SĽS, na HĽS se přejmenovala v roce 1925, nakonec od Československa odklonila.

Rovněž měl prý Beneš při jednání s Dohodou záměrně snižovat počet Němců a Maďarů, kteří na území Československé republiky žili.
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,
Bunkr
Poručík
Poručík
Příspěvky: 1172
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Bunkr »

Imperius píše: 10 pro 2020, 08:52 podľa štatistov z 1921 Slovákov bolo niečo cez 3,6 mil maďarov 780tis.



úradníkov a učiteľov bolo dosť,problémom bolo,že Praha nechcela uznať ich tituly z maďarských škôl
Zajímavá informace, měl bys prosím nějaké zdroje k tomuhle tématu?

Já měl za to, že Slovensko na tom bylo na počátku 20. let poměrně bídně, rád se v téhle oblasti dovzdělám.
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,
Tifík
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1558
Registrován: 18 říj 2013, 17:54
Bydliště: Lundenburg, Mähren

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Tifík »

Imperius píše: 10 pro 2020, 08:52 podľa štatistov z 1921 Slovákov bolo niečo cez 3,6 mil maďarov 780tis.

úradníkov a učiteľov bolo dosť,problémom bolo,že Praha nechcela uznať ich tituly z maďarských škôl
Jo pravda, omlouvám se, nějak jsem měl za to, že Maďarů tu bylo víc, než jich bylo reálně. Ale i tak by tvořili v autonomním Slovensku téměř 1/3 populace a Němci zhruba 1/3 populace v České části (když předpokládám, že by jich bylo hromada v té Slovenské, jinak by to bylo sakra víc, než třetina). Nebude právě tohle ten důvod, proč se deklarovaná nezávislost Slovenska nesplnila? Protože na základě jakého argumentu by pak šlo neudělit autonomii Němcům a Maďarům? Nevím, jak u Maďarů, ale u Němců byly rozhodně splněné i podmínky územní soudržnosti... Navíc by se jasně ukázalo, že bez deportace těchhle dvou menšin se tu o národním státě nedá mluvit...

Vážně? A na našich školách se učí, že ti učitelé nebyli a pokud tak byli spíš "pro Maďarští" a že to byla vlastně služba Slovákům, aby se dostali z pod Maďarského vlivu. :facepalm: A to jsem měl ještě toho kvalitnějšího dějepisáře...

Bunkr píše: 10 pro 2020, 11:36 Nene, za 1. republiky byla takzvaná přirozená uzavírací klauzule závislá na počtu hlasů, nikoliv na procentuálním zisku hlasů. Proto byl parlament za 1. republiky tak fragmentovaný a vznikaly široké vládní koalice.

Hácha byl trochu z nouze cnost. Ono najít nějakou konzervativní osobnost, která by byla pro všechny strany koalice přijatelná, je docela problém.

Původně jsem uvažoval o Josefu Pekařovi, ale pak jsem si uvědomil, že by byl nepřijatelný pro Němce kvůli jeho postojům, především kvůli Objevy Bretholzovy čili od které doby sedí Němci v naší vlasti, což je dost nacionalistické a protiněmecké dílo.

Masaryk čechoslovakismus vytvořil kvůli tomu, že Dohoda byla názoru, že, aby vznikl národnostní stát, tak se v daném státu musí k oné národnosti hlásit alespoň 2/3 obyvatelstva.
Zajímavé.

Jo, to chápu a dává to smysl, jen mě zajímalo, jestli byl Hácha v té době reálně braný jako významná osobnost se kterou by se počítalo, nebo by byl (i tehdy) jen tou " z nouze ctností", kterou byl i historicky.

No já mám pocit, že nám říkali, že jedním z důvodů, proč se k tomu přiklonili byl ten že by tu bez toho bylo Němců a Slováků srovnatelně...
Hetharie 4 (2.pokus):Konrád Východňanský, regent krále Svatopluka I. Kalwenského - leden až říjen 998
Wylam: legát Agateánského bratrstva Regozor, zvaný Železný; rytíř smrti Raileh, velitel Legie zkázy
Heharie 4: paladin Tomáš trážce Východu, Pán Velernova a Cestostráže stál, regent krále Svatopluka I. Kalwenského
Blackfyreovo povstání: Damon Lannister, lord Casterlyovy skály, pán Západních zemí, štít Lannisportu a strážce západu
Hetharie 3: kníže Hövdig Reger ze Starkfäste, kníže Brázdy a jeho syn Arvtak Regeri, pán Starkfäste a Självfältu


„Přílišná oddanost ideálům končí tím, že v rámci boje proti alkoholismu zastřelíš dítě se sáčkem rumových pralinek.“
Karel Kryl
Bunkr
Poručík
Poručík
Příspěvky: 1172
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Bunkr »

Já mám za to, že odklad federalizace, ve Versailles se o Československu mluvilo jako o 2. Švýcarsku, měl jinou motivaci než příliš Maďarů a Němců, podle mě to byla obava, že Slováci a Rusíni nezvládnou svou autonomii uřídit.

Jenom doplním, že Maďaři nebyli jen na jihu Slovenska, ale i Podkarpatské Rusi.

Hácha v té době rozhodně významnou postavou byl. Spoluzakládal s Ferdinandem Pantůčkem Nejvyšší správní soud a v OTL byl od roku 1918 do roku 1925 jeho místopředsedou, od roku 25 pak jeho předsedou, navíc přednášel na Právnické fakultě UK.

Na druhou stranu, ano byla to z nouze cnost. Jeho kandidatura proti Benešovi byla ohlášena na poslední chvíli, byl totiž problém s nalezením kandidáta přijatelného pro celou koalici.

Co se týče té deklarace, že RČS je státem všech a ne "jen" Čechoslováků, tak vláda to vnímá jako symbolický krok a svým způsobem vymezení se proti Ústavě z roku 1920, v níž se hovoří o státotvorném národu československém, tím se fakticky Němci a další fakticky dostali do role menšin a nikoliv plnoprávných občanů. Chce se tím říci, že vláda říká, že není jen československý národ, ale řada národností, jejichž příslušníci jsou rovnoprávnými československými občany.

Chápu, že formulace, kterou jsem zvolil, může působit radikálně. Zamyslím se nad tím jak jí upravit, aby vyzněla méně ostře.

Vláda rovněž chce pracovat a aktivně vytvářet koncept tří státotvorných národů (Čechů, Němců a Slováků), proto ono posunutí němčiny na úroveň úředního jazyka.

Celkově ty změny působí a jsou velmi radikální, ve srovnání s Ústavou z roku 1920.

Nicméně je třeba si uvědomit, že si Československo prošlo třemi týdny bolševického povstání, které bylo velmi krvavé.

To u podstatné části populace způsobilo šok, následně vedoucí k částečnému, nebo úplnému odklonu od Masarykovy demokracie.
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,
Tifík
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1558
Registrován: 18 říj 2013, 17:54
Bydliště: Lundenburg, Mähren

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Tifík »

No, já to mám možná deformované učiteli dějepisu, ale mám za to, že to byla právě obava z Němců, kteří byli problém hned snad v 18. nebo v 19. kdy ti dali jasně najevo, že nechtějí být součástí ČSR (a to, že problémy řešili Legionáři, kteří se zrovna vrátili z fronty a byli zvyklí střílet a až pak se ptát, tomu moc nepomohlo...), potažmo z Maďarů.

Rusíni... Jak to s nima vlastně bylo? Teď jsem někde četl, že to byl snad vlastně jenom mandát, něco jak měli Britové tuším Palestinu po WWI. Což by mohl být důvod, proč nebyli braní jako rovnoprávní občani...

Počkej, abych to tedy správně chápal, ty počítáš s 3 oblastmi? Česko+Slovensko+Podkarpatská Rus? Já měl za to, že jen s Čekem a Slovneskem (pod které by spadala Podkarpatská Rus).
Bunkr píše: 10 pro 2020, 20:20 Co se týče té deklarace, že RČS je státem všech a ne "jen" Čechoslováků, tak vláda to vnímá jako symbolický krok a svým způsobem vymezení se proti Ústavě z roku 1920, v níž se hovoří o státotvorném národu československém, tím se fakticky Němci a další fakticky dostali do role menšin a nikoliv plnoprávných občanů. Chce se tím říci, že vláda říká, že není jen československý národ, ale řada národností, jejichž příslušníci jsou rovnoprávnými československými občany.
Tady je myslím třeba mít na paměti, to o čem mluvím na začátku - hned po vzniku ČSR dali Němci jasně najevo, že oni státotvorní nebudou. Jasně ukázali, že tu republiku nechtějí, že chtějí být součástí Rakouska, případně Německa. A tyhle nálady dorazilo to, že problémy v pohraničí řešili legionáři pomocí pušek, kulometů a bodáků. Ona ta SDP nevznikla jen na základě Hitlerovy propagandy, to pnutí tady bylo historicky.

Jako, může to být radikální, proč ne? Chceš stavět úplně jiný základ státu, než jaký ČSR předtím mělo....

Jen je docela překvapivé začlenění Němců do státotvorné snahy, když předvedli de facto to samé co bolševici, jen o něco dříve...
Bunkr píše: 10 pro 2020, 20:20 Celkově ty změny působí a jsou velmi radikální, ve srovnání s Ústavou z roku 1920.

Nicméně je třeba si uvědomit, že si Československo prošlo třemi týdny bolševického povstání, které bylo velmi krvavé.

To u podstatné části populace způsobilo šok, následně vedoucí k částečnému, nebo úplnému odklonu od Masarykovy demokracie.
Československo taky prošlo poměrně krvavými nepokoji Němců těsně po válce, vybojovalo Těšínsko na Polsku a svádělo boje s Maďarskou republikou RAD. Takže si nemyslím, že by ten šok byl tak strašlivý. Vážně by to ti lidi vnímali tolik odlišně (a tady se tě snažím navést k tomu, abys mi vysvětlil, že jo a proč :wink: ), jako konflikty předtím?

Chápu, že bez Masaryka jakožto symbolu republiky a s Benešem uklizeným z politické scény by se dalo kormidlo začít točit jinam, ale opravdu by ho šlo otočit v rámci otázky národnostní o 180° prakticky okamžitě?

A pak, pokud budou Němci bráni jako státotvorní (proč vlastně?), proč by tak nebyli braní Maďaři, kteří budou na Slovensku srovnatelně významní, jako Němci v České části?
Hetharie 4 (2.pokus):Konrád Východňanský, regent krále Svatopluka I. Kalwenského - leden až říjen 998
Wylam: legát Agateánského bratrstva Regozor, zvaný Železný; rytíř smrti Raileh, velitel Legie zkázy
Heharie 4: paladin Tomáš trážce Východu, Pán Velernova a Cestostráže stál, regent krále Svatopluka I. Kalwenského
Blackfyreovo povstání: Damon Lannister, lord Casterlyovy skály, pán Západních zemí, štít Lannisportu a strážce západu
Hetharie 3: kníže Hövdig Reger ze Starkfäste, kníže Brázdy a jeho syn Arvtak Regeri, pán Starkfäste a Självfältu


„Přílišná oddanost ideálům končí tím, že v rámci boje proti alkoholismu zastřelíš dítě se sáčkem rumových pralinek.“
Karel Kryl
Imperius
Rotmistr
Rotmistr
Příspěvky: 179
Registrován: 24 zář 2013, 11:59
Bydliště: SVK

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Imperius »

Bunkr
Kniha o SĽS.Potom nepamätám si názov knihy viem ,že bol od nejakého francúskeho autora o ČSR a rozdelení R-U,ale bola tam pazáž o Hlinkovej ceste do Paríža ,kde sa sťažoval na nedodržanie Pittsburskej dohody o federácii, na koloniálnu správu čechých úradníkov na Slovensku a Podkarpatskej rusi ,na neuznanie titulov slovenskej inteligencie zo skôl v Maďarsku , rušenie cirkevných škôl a ich následnú transformáciu na obecné v ktorých vyučovali český ateisti.
Na ČT bol pri 100.vyročí serial ,kde debatovali historici o vzniku ČSR a na život v nej.Hovorili o čechoslovakistoch a maďaronoch i o 20.ročnej správe Slovenska českými úradníkmi než boli v 1939 vyhnaní zo správ na Slovensku.
Bunkr
Poručík
Poručík
Příspěvky: 1172
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Bunkr »

Na povstání se v roce 19 podíleli především německé nacionalistické strany (NDP a DNSAP) a německá sociální demokracie (DSAP), vedená tehdy Josefem Selingerem, který byl příznivec austtomarxismu.

Naopak středopravé strany českých Němců, agrárníci a křesťanští sociálové, měli k Československému lepší vztah. Především ti první, jejichž čelní představitelé Křepek a Spina se přátelili s Masarykem (Křepek) a Švehlou (Spina).

Němečtí agrárníci v OTL společně s agrárníky a živnostensko stranou tvořili v parlamentu takzvaný Zelený blok a v mnoha otázkách postupovaly tyto tři strany společně.

Nikoliv, Podkarpatská Rus měla být integrální, ale autonomní součást RČS, vedená guvernérem. V realu získala autonomii těsně po Mnichovu.

V mojí verzi historie se BdL i DCV staly součástí vlády o sedm let dříve, kromě vazeb na jednotlivé československé představitele je to z jejich strany pragmatický kalkul, protože Německo i Rakousko jsou na tom stejně bídně jako v realitě a nebyly schopni se jich zastat.

Ten šok, zmiňoval jsem to v jedné z kapitol, pramení z toho, že se proti republice obrátila podstatná část strany, která byla tou dobou byla nejsilnější stranou obou komorách parlamentu (74 poslanců a 41 senátorů).

Domnívám se, že je značný rozdíl, když se střílí do cizích, ať už jsou to Němci, Poláci nebo Maďaři, než když se proti státu obrátí většina strany, kterou dosud považuješ za státvornou a začne vraždit zajaté představitele státní správy.

Co se týče, těch Maďarů, tak si dovolím tvrdit, že něco takového by neprošlo přes SĽS, byť v ní existovalo promaďarské křídlo vedené Vojtechem Tukou, nicméně většina této strany a s nimi i mnoho Slováků a Rusínů nechová k Maďarům vřelé city a rozhodně by pro zrovnoprávnění maďarštiny nebyli.
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,
Bunkr
Poručík
Poručík
Příspěvky: 1172
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Bunkr »

Imperius píše: 11 pro 2020, 10:13 Bunkr
Kniha o SĽS.Potom nepamätám si názov knihy viem ,že bol od nejakého francúskeho autora o ČSR a rozdelení R-U,ale bola tam pazáž o Hlinkovej ceste do Paríža ,kde sa sťažoval na nedodržanie Pittsburskej dohody o federácii, na koloniálnu správu čechých úradníkov na Slovensku a Podkarpatskej rusi ,na neuznanie titulov slovenskej inteligencie zo skôl v Maďarsku , rušenie cirkevných škôl a ich následnú transformáciu na obecné v ktorých vyučovali český ateisti.
Na ČT bol pri 100.vyročí serial ,kde debatovali historici o vzniku ČSR a na život v nej.Hovorili o čechoslovakistoch a maďaronoch i o 20.ročnej správe Slovenska českými úradníkmi než boli v 1939 vyhnaní zo správ na Slovensku.
O Hlinkově cestě do Paříže , respektive pokusu o ní, jsem věděl.

Díky za typ, na ten díl se rád podívám.
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,
Odpovědět

Zpět na „Alternativní historie“