Pevnost Československo|1938-1952|Little Entente

Reporty z multiplayer her hráčů Hearts of Iron 4

Moderátoři: Vals, gameart

Odpovědět
Uživatelský avatar
Wydra
Desátník
Desátník
Příspěvky: 42
Registrován: 01 čer 2013, 15:00

Pevnost Československo|1938-1952|Little Entente

Příspěvek od Wydra » 03 srp 2016, 03:56

Zdravím všechny!

Původně mi šlo jenom o to, abych vyzkoušel mód rozšířeného Československa, který obsahuje 80 unikátních a nových focusů, lépe zpracovanou armádu, vedení státu apod... na druhou stranu jsem si také chtěl zacvičit, neboť jsem do té doby měl na čtyřku čas jenom párkrát a je tu spousta jiných věcí narozdíl od trojky.

Nečekal jsem, že z toho bude tak epická hra se spousty nečekanými zvraty a paradoxy. Bohužel jsem si nedělal screeny od začátku až přibližně do roku 49, kdy jsem pořídil screen s masivními ztrátami Osy, vedle toho jsem si u jednotlivých roků dělal zápisky a ty se pokusím rozvinout do příběhového zpracování. :smile:

Ještě jedna věc - hráno na regular obtížnost při zaškrtnutí historical AI focusech a Ironman mod u toho rovněž chybět nemohl. :smile:
Zásadní věci v téhle hře:
+Německá Říše nikdy nenapadla Sověty, Sověti také nenapadli žádný stát osy.
+Pearl Harbor se nekonal, Japonsko soustředí své zájmy do oblasti Pacifiku a Číny, poslední jmenované solidně zkopala do kuličky.
+Francie pořád nadělávala kalhoty skopčákům, japkám pak pustila žilou při invazi do Barmy, centrální Číny a do Koreje, bylo pěkné sledovat ten obrovský modrý pruh země v jinak běložlutém území Japonska. :D

Ticho před bouří – 1936
Začíná se posilovat spojenectví s Francií, sílí i hlasy po obnovení Malé Dohody, počínají stavby pohraničních pevnůstek podél hranic s Německou Říší. Vedou se diskuze o tom, jestli zesílit vliv minorit na vedení státu anebo být silně centralizovaným státem, nicméně myšlenky o čemkoliv podobném jsou smeteny ze stolu, nevědomky tak nahrávajíc Němcům a Hitlerovi samotnému. Sudety nespí a snaží se zvyšovat svůj vliv prostřednictvím Konráda Henleina. Armáda se modernizuje a Lt vz. 35 se stává tažným koněm armády. Poprvé vzniká Stráž obrany Státu, kam se hlásí dobrovolníci (později z ní vznikají regulérní divize).

Kapky před bouří – 1937

Stavba pevností byla zrychlena na základě příkazu ŘOP, staví se lehké pevnůstky. Francie potvrdila garanci naší nezávislosti a vyslala svého atašé, který se účastnil stavby Maginotovy Linie, aby vypomohl se stavbou Benešovy Linie. Zároveň probíhají diplomatická jednání s Jugoslávií, které mají za cíl prohloubit spolupráci těchto dvou států, konference je ukončena podpisem dohody o vzájemné spolupráci a garanci společné obrany. Jugoslávský král souhlasí s připojením balkánského království do Malé Dohody, čímž položil základy budoucímu zlepšení neutěšené situace ve své zemi, Československo vysílá poradce s cílem zlepšit efektivitu Jugoslávské armády a dát Království lepší představu o vývoji jeho hospodářství. Po úspěšné konferenci na balkáně se oči Beneše stáčejí k Rumunsku, které ani po tvrdých vyjednáváních a mnohých ústupcích nesouhlasí s připojením, navíc poslední depeše poukázaly na to, že Rumunsko nemá ani sebemenší zájem o spolupráci s „pohrobkovým státem“, jak mu tehdy říkali, naopak měli sto chutí si urvat území středoevropského státu pro sebe.

Bouře dorazila – 1938-1939

Další příkazy ze ŘOP podněcují ke stále rychlejší a rychlejší výstavbě pevností na úkor hospodářství státu, staví se hned na několika místech a divize umístěné v horách začínají z vlastní iniciativy stavět zákopy a připravovat pasti. Z generálního šťábu přichází rozkaz o stavbě pevnůstek soukromými investory, násobí se tak množství stavenišť podél hranic, situaci navíc zhoršuje anšlus Rakouska, což prodlužuje hranice s Říší a staví tak republiku do velmi nevýhodného postavení. Dobrou zprávou v těchto časech se stalo připojení Polska do Malé dohody, ovšem za cenu oblasti Zaolzie, kterou Čechoslováci předali do správy Poláků a evakuují vlastní obyvatelstvo a cenný materiál spolu se stroji z továren. Malá dohoda tak nyní získala větší respekt. Byla oznámena mnichovská konference a v zoufalé situaci necelý měsíc před ní stávkují lidé v Praze a požadují odstoupení Hodžovy vlády a nebo reformy, které vyústí v lepší vedení státu, Hodža nesouhlasí a je svržen generálem Syrovým a dostává se tak za všeobecné spokojenosti do čela státu spolu s Direktoriem obrany Státu, které nahradilo všechna ministerstva. Při Mnichovské konferenci se snaží zástupce Francie, Daladier, dojednat co nejlepší podmínky pro Čechoslováky, navrhuje, aby se vůbec nic neodstupovalo a naopak došlo k vystěhování českých Němců do Říše, i přes vytrvalý tlak ze strany Francie byla Mnichovská dohoda podepsána, ovšem bez přítomnosti Francie, která se rozhodla z konference odejít. Poslední slova, která tiše pronesl velvyslanci Mastnému, zněla následovně:
„Budeme stát při vás, i kdybychom kvůli tomu měli mít čerty na zádech. Francie se nikdy nevzdá záštity míru a integrity Československa. Slibuji vám, že pokud někdy Chamberlaina znova potkám, osobně mu nakopu prdel.“
Byla spuštěna totální mobilizace (tady si dovolím autorskou vsuvku, že jsem měl na cca dva týdny urychlený výcvik divizí o 99% a manpower narostl na 1,4 milionu vojáků) a generál Syrový v radiovém rozhlasu vyhlásil, že se Československo nikdy nevzdá svého území a pokud Třetí říše zaútočí, němci zaplatí za každý metr půdy krví. Ohnivý projev na sebe dlouho nenechal čekat a Německo vyhlašuje válku Československu. Jednotlivé divize armády jsou již od převratu připraveny na hranicích, zakopané a odhodlané bránit Československé země do posledního dechu. Německo útočí, ale kvalitní pohraniční linie drží německé útoky a jsou to právě Čechoslováci, kteří začínají a končí taktickou stránku jednotlivých bitev. Navzdory plánům se Němcům nedaří proniknout, do války o Československo se připojuje i Polsko a Jugoslávie, kromě útoků na Říši také posílají expediční sbory, Francie vysílá dokonce osm divizí, zpočátku se Polsku daří udržet německé síly a dokonce postupovat, pak ale dorazily jednotky povolané ze západní fronty a pomalu dáví Polsko do takové míry, že v květnu roku 1939 padá poslední Polské území, jednotky českého státu jsou připraveny na moravské nížině, avšak tlak německých jednotek je tak silný, že generál Syrový vydává rozkaz ke stažení všech jednotek do Prahy, byly obklíčeny čtyři české divize v krušnohorském kotli, za pomoci horské divize se nakonec z obklíčení dostávají a jsou staženy na předměstí Prahy. Do paktu se kromě Japonska také připojuje Maďarsko, které následně vysílá divize proti Československu a spouští ofenzivu v Jugoslávii, která se položila na lopatky velice rychle kvůli obklíčení více jak dvaceti divizí v mezeře mezi Říší a Maďarskem dobytém území. Následný postup Jugoslávií je už pouhou formalitou a po dobytí Bělehradu a Sarajeva v říjnu roku 1939 Jugoslávie kapitulovala. Zbytky armády se ještě držely v Makedonii ve Skopje, aby nakonec padly v boji s divizí SS Das Reich generála Haussera.

Pražské peklo – 1940

V obklíčené Praze se nachází podle historických odhadů skoro tři miliony lidí, mnoho civilistů uteklo před terorem sudetoněmeckého freikorpsu. Stav divizí v Praze byl následovný: 36 českých divizí, osm francouzských, šest belgických, tři polské a jugoslávské. Tlak armády je veliký, ale začíná ho odlehčovat vyhlášení války Francií, spojenci jdou do bojů. Znovu se oživuje myšlenka dobytí zabraného území a po třech měsících konsolidace sil přechází do protiútoku. Operace Jarní probuzení, jak je často nazývána, byla úspěšná a armáda zpátky získala Plzeň a České Budějovice, Němci se konečně probrali z letargie a prvotního šoku a počali útočit, avšak s menší intenzitou, to bylo dáno tím, že na útok byly určeny jednotky, které měly málo zkušeností, neboť většina těch elitních odešla na západ bojovat se zeměmi Beneluxu a Francií. Generál Syrový v rozhlase vyhlašuje Velkou vlasteneckou válku a vydává jednotkám rozkaz k dobytí oblastí na Labi, které pak následně poslouží jako přirozená linie proti okupantům, jednotky také získávají zpátky pevnosti na Šumavě, na Karlovarsku a části Krušných hor, zejména do největšího města na Labi, následuje těžké období, kdy Němci povolávají některé elitní divize k útoku a tlačí na obranu, která je však kvalitně vybudovaná, dobyté pohraničí se drží díky Francouzským divizím, které vypomáhají v obraně kriticky ohroženého úseku na Karlovarsku, který byl velmi zranitelný a dírou v liniích, opevnění zde bylo slabé a místy zcela nedostatečné, i přes všechny strasti se nakonec daří udržet Němce na uzdě, generál Rommel je kvůli nepříznivé situaci nucen vést útok na jediný most přes Labe, nacházející se v Ústí nad Labem. Po velmi těžkých bojích a za pomoci letectva se nakonec daří most dobýt a vytvářejí tak „Zámostí“ zhruba tři kilometry za Labskou linií. Na místo je vyslán záškodnický prapor, který má za úkol most odpálit. Když se od protifašistických němců dozvěděli, že po něm projede generál Rommel ve svém tanku, rozhodli se za tmy umístit trhaviny do mostovek, Rommel však dorazil o něco dříve a vojáci se spontánně rozhodli, že ho zastaví na mostě a zdrží tak dlouho, dokud most neodpálí. Prapor tak bojoval do posledního dechu, za masivní přesily nepřítele. Posledních padesát vojáků bránilo majora Ressla do chvíle, než konečně umístil poslední část a odpálil tak všechny trhaviny na mostě, z podpěr mostu vyletělo neskutečné množství prachu a liniová exploze zabila vše živé, co na mostě nacházelo a most samotný se pak zhroutil spolu s mrtvým tělem generála Rommela do řeky. 1 226 mužů a žen zaplatilo za odvážný čin svým životem, svůj úkol ale splnili se vší ctí. (historická vsuvka – v roce 1952 byl postaven nový most, s vydlážděnými jmenovkami padlých a byl pojmenován „Labských hrdinů“, taktéž byli všichni v roce 1955 posmrtně dekorováni nově vytvořenou zlatou medailí Hrdiny Mezimoří, nebyla to však stejná varianta, kterou dostávali pozdější hrdinové, byla totiž ve spodu opatřena křížem a latinským textem „Ad omnes sumptibus – Za každou cenu“. Jména hrdinů se často objevovala na názvech ulic, v Praze byla dokonce v rámci oslav dvaceti let od konce války přejmenována Národní třída na Třídu Labských hrdinů. Boj o jediný most přes Labe byl jedním z velkých momentů Velké vlastenecké války a mnozí se shodnou, že tento moment ovlivnil celkové dění války a zasadil první vážnou ránu Německé říši.) Bitva na Labi měla také vedlejší efekt, generalita měla konečně k dispozici opravdové hrdiny a propagovala jejich heroismus při náborech, což se projevovalo i tím že se odvody zvýšily o 20% nad průměrnou hranici a nejeden kluk se v nich zhlédl. Byly postupně budovány nové divize a zkonsolidována vojska na hranicích mezi Čechami a Moravou.

Moravská frontová linie – 1941
Rozhodně se nedaly nazvat pevnými, trefnějším termínem bylo rozbouřené moře, jenom díky pružné obraně řízené generálem Sergejem Vojcechovským se jakžtakž dařilo udržet divize na místech, nebylo dne, kdy by nepřítel neútočil, ve dne i v noci, vždy se objevil nějaký útok a bylo jedno kde. Nepřítel nespal a měl jak možnosti, tak i prostředky, to ale Čechoslováci také. V létě roku 1941 se podařilo dojít dvacet kilometrů od Brna, pak následovala další konsolidace kvůli problémům na Labské obranné linii, která byla neustále překračována pontonovými mosty, na každých padesát kilometrů připadaly tři divize, které se navzájem kryly, značné nepříjemnosti způsobovaly i letouny, které bombardovaly pozice, bylo tu jedno specifikum – letadla útočila pouze v nížinách, do bitev o pevnosti zasahovaly jenom velmi málo, neboť bunkry byly zeshora zatravněné a za celé čtyři roky bojů byly zdokumentovány jenom tři přímé zásahy nějakých pevnůstek, navíc bez vážnějšího poškození. Smutnou zprávou se stal pád Francie a vytvoření loutkové Vichystické Francie, která bez okolků spolu s Itálií vstoupila do Německo-Československé války, což přitížilo západní bundové linii, neboť tanky B1 Bis byly poměrně efektivní v boji proti pěchotě, naštěstí pro vojáky se o tyto těžké francouzské tanky postarala nově vyvinutá protitanková děla. V listopadu byla rádiovými stanicemi zachycena transmise z Říše, která oznamovala vstup Rumunska do války po boku Německa.

Morava – 1942
Nový rok se nesl ve znamení dobytí Brna, byl to opožděný dárek československé armády lidu, kterému sloužila a chránila ho. Třetí největší město Československa bylo zpět pod kontrolou spolu s dvacetikilometrovým pásmem, kde bylo umístěno osm divizí a následně byl zahájen postup na východ, kde měla zabezpečit další obranná pásma a postoupit blíže horám, prioritou vedení bylo obsadit nyní již polské Zaolzie kvůli potřebě surovin, kterých bylo zoufale málo, pro útok bylo vyčleněno jedenáct divizí a jedna horská pro snadnější dobývání hor, nutno podotknout, že tlak nepřítele, zejména německých jednotek, se zmenšil a Němci samotní předali válku do rukou svých spojenců, kteří většinově pocházeli z Itálie, Maďarska a Rumunska, jít do boje proti Německé divizi bylo velkou vzácností. Jednotky také blíže postoupily na Zlín a upevnily se na linii Letohrad-Olomouc-Přerov-Hodonín, zároveň byly při dešifrování zachyceny zprávy o přípravě útoku na pevnosti na Labi, na poslední chvíli je do nejkritičtějšího úseku odeslána třináctá divize brigádního generála Machačíka a zabraňuje katastrofě, 18. pěší divize byla takřka zničena dělostřeleckou baráží a následnou invazí, proud Labe odnášel kromě mrtvých těl i zničené pontonové mosty.

Překročení Labe – 1943

Byl vydán utajený rozkaz č. 128 k zachování pontonových mostů po Německých útocích, měly být využity k překročení do stále okupovaného severu Čech, zároveň z východu tlačily české divize nepřítele zpátky na opevněnou hranici, kterou také z větší části dobyly a splnily i druhý úkol; obklíčit vojska nacházející se na druhém břehu veletoku, v časných hodinách studeného rána 28. února tak byl zahájen útok k Labi s cílem odlákat pozornost Němců, což se daří a všechny divize na řece ji za malých ztrát překračují. V Dolnolabském kotli je uvězněno deset divizí Osy, včetně jedné tankové a je zahájen zmenšovací boj, během kterého byly nepřátelské jednotky tlačeny do jednoho bodu. Všech deset divizí se nakonec vzdalo a poputovali do internačního tábora v Terezíně, vojenský proviant a zbraně samotné posloužily dobře ještě v následujících letech. Zbytky aut a nepoužitelného vybavení, které obsahovaly kov, byly odeslány nákladním vlakem do Plzně, kde byly následně přetaveny a použity do vyráběných zbraní. Bezesporu nejzajímavějším kouskem, který se povedlo objevit, byl jenom lehce poškozený Tiger I divize SS Das Reich, který si svojí premiéru odbyl před měsícem u Královce. Po opravení byl přiřazen k 22. elitní pěší divizi, kde byl přejmenován na TT-1 a dostal přezdívku „Kukačka“. Vysoká diplomatická místa získala zprávu o kapitulaci Číny, zároveň Říše povolala Japonsko jako spojence do války, i když to bylo jenom po formální stránce věci, nikoliv doopravdy. Závěr roku už ponechával nedobyté jenom oblasti kolem Liberce, jinak už Čechoslováci ovládali skoro celou západní hranici.

Zabezpečení hranic země České a tažení na východ – 1944
Mohutná ofenzíva vytlačuje Němce z pozic kolem Reichenbergu, po čtrnáctidenní ofenzívě opouští poslední nepřátelská divize severočeské území, čeští obyvatelé měst a vesnic toto přivítali a začali nahlašovat kolaboranty, kteří posléze končili na popravištích. Tuto stinnou stránku války zastavila až intervence Spojených Národů, která také doporučila zlepšit podmínky v Terezíně. Generál Syrový nahlížel na tuto věc s nelibostí, ale neměl na vybranou, buďto spojenectví, nebo kolaboranti, pro budoucnost bylo důležitější to první, s kolaboranty se můžou zabavit, až bude po válce… Na přelomu jara a léta byl po dokončení výcviku šesti divizí konečně vytvořen plán na znovudobytí Bratislavy, která už šestým rokem strádala v okupaci. Slovo dalo slovo, prostředky daly prostředky a činy daly činy, operace „Pribina“ se rozběhla naplno, doktrína zdrcující palby inventovaná generálem Lvem Prchalou slavila svůj úspěch a podařilo se prorazit obrannými liniemi a projít až do Bratislavy, kam první československá jednotka vstoupila 12. června, ještě ten den byla Maďary zabraná Bratislava totálně vyklizena, Malá Dohoda získala plnou kontrolu nad městem krátce po půlnoci, kdy byla obsazena poslední policejní stanice. V průběhu týdnů začali agenti hlásit masívní stahování maďarských sil z československa, padlo rozhodnutí toho využít a Prchala naplánoval operaci „Mojžíš“, která si vytyčila za cíl dobýt Košice, které padly ani ne za týden po pádu Bratislavy. Situace následujících dní se změnila a ustanovil se cíl osvobodit polského spojence, konečným cílem alianční skupiny armád Východ bylo město Krakow… rok připravované masy se daly do pohybu měsíc po dobytí Košic a nedaleko města vytvořily kapsu, ve které uvěznily maďarských pět pěších a jednu tankovou divizi, ty původně ustupovaly zpět do rodné země. Podařilo se celkem rychle prolomit německá postavení v Polsku a postupovat potřebnou rychlostí, aby nepřítel neměl ani na okamžik výhodu připravenosti, jenomže při hranicích se Sovětským svazem narazily divize na mnohem silnějšího nepřítele, který byl veden generálem Hausserem, generál Sergej Vojcechovský tak osobně za Prchalu převzal kontrolu nad skupinou armád a dospěl k přesvědčení, že bude lepší se pohybovat na jinou stranu, neboť město Rzeszów bylo považováno Hausserem za strategický bod, ze kterého se nechtěl hnout, jednotky tak zabezpečovaly hlavně okolí Krakowa a připravovaly se na postup na Waršavu.

Zázrak na Dunaji - podzim 1944

Dočasný vůdce státu, generál Syrový, odkýval ideu generála Kutlvašra, Československo bylo velmi blízko tomu, aby zesměšnilo Německou říši a jejich spojence, jedenáct pěších divizí tak tedy v listopadu překročilo státní hranice a poprvé vstoupily na německé území a opevnily se na březích Dunaje a o dva týdny později šlo několik divizí z Bratislavy a okolí jako zálohy pro útok na Vídeň, nepřátelské jednotky byly oslabené po přechozích výbojích a nic tedy nebránilo úspěšnému dobytí, které se konalo 11. prosince. Ze skupiny armád Východ bylo staženo šest divizí a byly pověřeny úderem na Budapešť, k neuvěření všech, ji dobyli za necelý týden od spuštění operace „Mojžíš II“. Hitler za toto ztělesněné selhání nechal popravit generála Jodla, který vskutku celou obranu pohnojil, ačkoliv se vědělo, že má své kvality. Dobytí dvou hlavních měst nepřítele během jednoho týdne bylo novinami západního světa nazváno jako „Zázrak na Dunaji“, který se stal dalším mementem Velké vlastenecké války a velký posun ve válce o existenci Československa. I v Polsku se podařilo dosáhnout nečekaných úspěchů, když vojska Dohody postoupila k Waršavě na necelých padesát kilometrů a zničila kotel v Rzeszově, kde bylo na patnáct německých divizí, na osvobozeném polském území tak ve velké začaly vznikat divize, které postupně přecházely do československé vysvobozovací skupiny armád Východ, která nyní čítala po příchodu 11 polských divizí 56 divizí a jejich polští důstojníci slíbili bezpodmínečnou věrnost a nenarušování posloupnosti velení.

Osvobození Československa - 1945
S příchodem jara se uvolnily cesty na východě Slovenska, čehož využil generál Syrový pro operaci „Osvobození“, která během tří měsíců kompletně vyčistila celé území Československa od jakéhokoliv nepřítele, posledním městem, které bylo osvobozeno, byl Užhorod. Šestý květen se stal dnem Osvobození národa a zároveň v pořadí už třetím mementem války. Celé území mohlo být dobyto zpět díky masívní spojenecké invazi do Normandie, což odlehčilo tlak na československo-polské divize. Za zmínku stojí, že americké jednotky dobily Paříž ani ne za dva týdny, spojenci naráželi jenom na malý odpor a jejich postup byl zastaven až dvacet kilometrů od předválečných hranic Německa, ti stáhli část divizí z hranic se Sověty a začali chystat ofenzivu, jakou svět ještě neviděl. Mezitím v Číně francouzské jednotky postupovaly a zabíraly provincii za provincií a Japonci se moc neměli k tomu bránit se. Na kontinentě Evropy pak Dohoda zabrala celé území Maďarska, které se vzdalo v průběhu června.

Katastrofa na Wisle a v Maďarsku – podzim 1945

Byli jsme slepí, nevšímali jsme si hromadění nepřátelských sil na hranicích Velkého Československa, bohužel bylo pozdě honiti bycha, mohutná ofenzíva sil Třetí říše, Rumunska, Maďarska, Japonska, vichystické Francie, Legionářského Bulharska a nacionalistického Španělska nás vytlačila během týdne z celého dobytého Polského území, byli jsme donuceni se stáhnout na Tatranskou obrannou linii, v důsledku Říjnového povstání jsme přišli také o víc jak půlku Maďarska, více jak 140 nepřátelských divizí doráželo na naši obranu za asistence japonských Zer, která dominovala vzdušnému moři, vypadalo to, že naše poslední hodinka nadešla, selhávali jsme na všech liniích a v teritoriálním Československu jsme byli dokonce donuceni ustoupit z Karlsbadu, aby tam nevykrvácely všechny divize. Toto peklo skončilo po více jak dvou týdnech a tlak nepřítele ustal, neměl zásoby a ani organizovanost a už ani možnosti. Teď nadešla chvíle pro nás. Maďarsko opět po týdnu už celé leželo pod naší kontrolou a v Polsku jsme mohutnou dvouměsíční ofenzívou pronikli až do Východního Pruska a odřízli v Memelu sedmdesát zcela vyčerpaných divizí. V dolnorakouských oblastech jsme pronikli až k řece Drávě a ustanovili na ní obranu, navíc jsme byli pouze třicet kilometrů od Mnichova, nicméně musela následovat konsolidace kvůli zavedení zbrojní výroby zbraní třetí generace, mnohé jednotky byly dokonce vybaveny jenom předválečnými zbraněmi.

Sedy sedy, lehy lehy - 1946
Po celý rok byl stav války podivný, jakoby přesně kopírovala první světovou, od Pécse až po Gdaňsk byly zákopy a ani jedna strana neútočila. Jedinou změnou bylo vyhladovění Memelu a následný útok čtyřiceti divizí proti 76 divizím, celkový početní stav zbytků jednotlivých divizí odpovídal spíše sotva dvaceti. Němci se začali houfně vzdávat poté, co se vzdal polní maršál Paulus, který poputoval do zajetí spolu s více než 140 tisíci mužů a žen. Rozběhla se masívní zbrojní výroba, která zahrnovala vývoj letadla – bitevníku od společnosti Aero: Aero Vodochody L-119, který se stal masivně produkovaným letadlem blízké podpory.

Obnovení Polska – 1947
Polsko bylo v půlce roku 1947 obnoveno do předválečných hranic. Zlí jazykové tvrdili, že nastolená Polská vláda byla loutková, což se přiznalo až v knize „Roky Svobody“ od generála Píky, kde popisoval vývoj války a následnou demokracii. Celkově se toho v období 1946-1947 nic moc nedělo a je ve válečné dějepisné literatuře označováno jako „Podivné roky“ z důvodů velmi omezené aktivity nepřátelského letectva a vojska. Snad jenom to, že dodávka zbraní třetí generace byla dokončena úplně a nyní se vyráběly nadbytky pro pozdější užití a náhradní díly – totéž se dělo s vozidly a zbraněmi divizní podpory, ať už protitankové nebo protiletadlové.

Pád Berlína – 1948

Německá říše odvelela řadu divizí z vnitrozemského válčiště na západ, kde měly zastavit mohutnou ofenzívu Velké Británie a jejích spojenců, Francie nevyjímaje. Oslabení neušlo nejvyššímu velitelství, které tak konečně mohlo spustit operaci „Srdce Říše“ a zahájili tak masívní útok na západní frontě ve spolupráci s několika eskadrami blízké letecké podpory. Jako první padl do rukou Československa Mnichov a pár hodin na to Norimberk, který měl velký význam pro Hitlera. Mezitím v Pomořansku drtily divize druhé armády odpor a směřovaly na Hamburg, kde měly oddělit prostor okupovaného Dánska, druhý proud vyrazil směrem k Frankfurtu nad Mohanem a měl se zastavit až v Bonnu, v rámci operace se dařilo plnit cíle a jako třešničku na dortu se povedlo obklíčit Berlín symbolicky prvního května a následné utahování opasků způsobilo povstání protifašistické opozice v Berlíně, která se přidala na stranu Československých vojsk, povstalci asistovali v zatýkání fašistů a kolaborantů, kteří byli následně předáváni do rukou vojenské policie. Berlín oficiálně kapituloval šestého května a podařilo se zajmout Hitlera během pokusu o úprk letadlem. Hitler po třítýdenním nátlaku souhlasil s bezpodmínečnou kapitulací Německé říše, která padla 28. května. Kapitulaci oznámil generál Syrový v rozhlasu.

„Všemu lidu Československé republiky! Dne 28. května v jedenáctou hodinu ranní Německá říše oficiálně kapitulovala, náš největší nepřítel nyní klečí na kolenou, zničený a spálený jenom díky nezměrné odvaze a síle našich vojsk. Nesmíme však zapomenout na to, že boj stále není u konce.“

Pád Říše byl čtvrtým mementem Velké vlastenecké války.

Tažení na Bělehrad a osvobození Jugoslávie – 1949

Počátkem roku byla po přesunutí zahájena invaze s cílem osvobodit Jugoslávii a obsadit legionářské Rumunsko spolu s legionářským Bulharskem. Československé velení také vypracovalo důležitý bod a to sice obsazení řeckých Athén, pokud to situace dovolí a Spojenci se dřív nevylodí. V Jugoslávii se nacházelo jenom minimální množství italských nebo německých jednotek, horší to bylo se strategickými pozicemi, které byly těmito jednotkami obsazeny a mnohdy odolávaly týdny, než se konečně podařilo tato místa dobýt. Vojska Dohody zároveň tlačila na Rumunsko a rychlé divize generála Píky pronikly až do nikým nehlídané Bukureště, kterou ihned obsadili spolu s ropnými poli. Pád Rumunska na sebe nenechal dlouho čekat, admirál Horthy se vzdal do rukou Dohodových vojsk a výměnou za exil zařídil kapitulaci legionářského Rumunska. Bulharsko následovalo krok Rumunska sotva o den později, moc dobře věděli, že by proti tak strašlivé přesile neměli šanci. Nic tak nebránilo v postupu na Athény, ve kterých už však proběhlo povstání a Řecká armáda začala pomalu přebírat kontrolu nad okolím. Československo sice bylo spojencem Řecka, ale snažilo se urvat si toho co nejvíc pro sebe. Nakonec to dopadlo tak, že Řecko ovládalo pouze Athény a jejich předměstí, Thessaloniku, úzký pás nazvaný Olympijská riviéra a Kavalu. V rámci mírové konference byly pak za dozoru generála Syrového všechny řecké oblasti předány do správy Jugoslávie, Syrový tímto dosáhl, čeho potřeboval, naklonil si třetí nejsilnější stát v Evropě na svojí stranu. Do závěru roku pak ještě stihl posvětit výrobu proudových stíhaček a proudových letounů blízké podpory, to vše už druhé generace. V zájmu posílit postavení letecké části armády pak bylo rozhodnuto zadat objednávku na tři tisíce proudových stíhaček a dva tisíce CAS letounů, postupně byla zaváděna i výroba strategických proudových bombardérů, naplánovaných pro nošení atomových pum, jejichž vývoj byl završen před několika měsíci.

Pochod na Řím a vstup do nové éry – 1950

Stala se poměrně nemilá věc, že USA spolu s Francií soutěžily o to, kdo bude dřív v Itálii, Syrový nemohl dopustit, aby Spojenci dobyli průmyslově bohatý sever, a tak provedl to samé, co kdysi u Ploješti. Zadal rozkaz dostat se co nejdříve do Genovy a vytvořit tak neprostupný pás k invazi. Nakonec celá akce byla spuštěna pod názvem Pochod na Řím, v půlce roku se skutečně podařilo postoupit do hlavního města, které bylo následně dobyto, vojska Osy už neměla sílu vzdorovat a tak Itálie kapitulovala jedenáctého srpna, nicméně to nic nezměnilo na stavu toho, že mnohde se jednotky odmítly podřídit rozkazu a muselo se postupovat při starém, Sicílie padla rychle. V průběhu září byla naplánována námořní invaze do Tuniska, která ale skončila katastrofou, když se řada divizí nemohla dostat do boje kvůli obludnému ostřelování. Ve snaze zažehnat ostudu spustila generalita operaci Černá kočka. Jedenáctého října v ranní hodiny odstartoval osmimotorový těžký strategický proudový bombardér AVIA TB-5 pod velením kapitána Vocílky v doprovodu první, druhé, šesté a osmé stíhací eskadry proudových stíhaček AVIA P-48II. Kapitán Vocílka nechápal, na co je zapotřebí tak mohutného stíhacího doprovodu, který čítal bezmála skoro pět set strojů. Zároveň byla na palubě naložena pouze jedna jediná bomba, celá ostříkaná oranžovou barvou. Radiem dostal rozkazy letět nad území Vichystické Francie, nad Tunisko… rozkazy zněly tak, že po odhozu se musí okamžitě otočit a letět zpět, a přitom situaci monitorovat. Přesně ve dvě hodiny došlo k odhozu bomby. Moment, který se za deset minut odehrál, neměl ve světě obdoby a znamenal vstup Země do nové éry, do éry nukleárního věku, éry zbraní hromadného ničení. Nukleární výbuch vzal do hrobu více jak pět set tisíc lidí a mnoho jich bylo ozářeno, či osleplo při pohledu do druhého slunce. Šokující síla nové zbraně znamenala okamžitou kapitulaci Tuniska po byť jediné malé zmínce, že jim tam klidně pustí druhou. Světové mocnosti protestovaly proti dalšímu používání takto šokující zbraně a Červený kříž zaslal protestní nótu, ale na víc se nezmohli. S pádem Tuniska oficiálně skončila válka v kontinentální Evropě. Lidé všude slavili, zároveň se mohla spousta nacionalistů utlouct po zjištění oficiální velikosti Velkého Československa.

Shoz nukleární bomby je pátým mementem Velké vlastenecké války.

Budování doků a válečné flotily – 1951-1952
Spouští se projekt budování doků a obří válečné flotily, její výstavba bude financována ze zabaveného nacistického zlata a i cenností ostatních států, které Československo dobylo. Celkově se flotila měla skládat hlavně z letadlových lodí, lehkých a těžkých křižníků, bitevních lodí a pýchy flotily – supertěžké bitevní lodě Nezlomný, která měla ambice stát se nejtěžší a největší bitevní lodí, jakou kdy svět spatřil. Se svým plánovaným výtlakem sto padesát tisíc tun hravě strčila do kapsy Yamato. Celá flotila byla budována jako konkurent proti té Japonské. Jediná mocnost, se kterou byli pořád oficiálně ve válce, bylo Japonsko, které nevypadalo, že by se mělo vzdát, naopak. Došlo k poměrně prekérní situaci, kdy Sovětský Svaz vyhlásil válku Řecku kvůli území v Turecku a tak došlo k vyhlášení války mezi Spojenci a Kominternou, Dohoda do války nevstoupila, ba dokonce udržovala velice přátelské vztahy. Počátkem roku 1952 došlo k volbám a k moci se dostali Trudovikové – demokratisté. Sovětský svaz byl změněn v Ruskou federaci a jako demokratický stát stále vedl válku se Spojenci. I jeho loutkové státy také přešly na demokracii. Ještě horší bylo, že Kominterna začala oficiálně spolupracovat s Osou a tak na sebe neútočili. Japonsko bylo poslední mocností na soupisce a připravovala se největší vyloďovací operace války, invaze do Japonska… sbírání podkladů a vyhodnocování situace včetně shromažďování zásob a sil by měly zabrat ještě tři další roky, než se toto stane reálnou možností. Aby si jednotky nacvičily vyloďování, rozhodli se dobýt ještě Etiopii pro sebe...

Obrázky dodám ještě dnes, nebo až zítra, hlavně v pokračování. A nezapomeňte ohodnotit, co se Vám na tomto popisu líbí či nelíbí. Vždy je prostor k úpravě anebo k poučce do budoucna. :tssa:
Hearts of Iron 4|Reporty z her|Klikni na podtržený text
Byzantská říše (1936 - 1948) We are the true Romaioi! Dokončeno
Pevnost Československo (1936 - 1952) Český lev se osudu nepoddává! Dokončeno
Dánské království (1936 - 19XX) Større Skandinavia! Probíhá

Cizinec
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3430
Registrován: 24 črc 2007, 21:10
Bydliště: Frei Stadt Hultschin, hlavní město Rzeczipospolite Prajzke

Re: Pevnost Československo|1938-1952|Little Entente

Příspěvek od Cizinec » 03 srp 2016, 16:22

Pěkně dlouhá WW2! Aspoň ses nenudil. :) Jen škoda těch screenů...
SOMUA měla dvě verze - model "standart" s poklopem a model "kabrio" bez poklopu.

Dekl je ve skutečnosti Dekl.

šedá eminence na dvoře Obodritského Cara

(Fórové hry, kterých jsem se zúčastnil.)
Admirál de Étranger, Francouzské císařské loďstvo (Trafalgar 1805)
rytíř Johannes von Ausländer, prozatímní regent Sicilského království (Byzanc 1214)
Luigi Mario Forestiero, Il primo ministro del Regno d'Italia (Německo 1866)
Generál von Ausländer st., velitel 51.rezervní divize, hrdina od města Ypres (1915)
Generál von Ausländer ml., velitel 22.tankové divize, hrdina od Krymu (1942)
očekává další nasazení do bitevní vřavy

Hotentotenpotentatentanteatentäter

Uživatelský avatar
Lajgor
Nadporučík
Nadporučík
Příspěvky: 1357
Registrován: 24 bře 2009, 13:39
Kontaktovat uživatele:

Re: Pevnost Československo|1938-1952|Little Entente

Příspěvek od Lajgor » 05 zář 2016, 20:00

obrázky by tochtělo..alespon z těch nejdůležitějších bitev a momentů z politiky či vědy. :wink:
"Má li moje říše zemřít, zemřu s ní!" [Konstantin XI.]

Christian Soren Lajgor - Konseilspræsident Jeho královské milosti Christiána IX. Německo 1866 Obrázek
Verrasion Lajgorion - první mág Gnómské rady a Velký řemeslník HETHARIA Obrázek
Lajgoron z Dolu - druhý purkmistr Dolských měst Hetharia založení Kalwenu Obrázek
Georgio L. Manin - dóže benátský ITÁLIE 1796 Obrázek
Kandrael Ithalasion - Lord kapitán Šerých plášťů HETHÁRIE 5 Obrázek

Dosec
Desátník
Desátník
Příspěvky: 36
Registrován: 08 bře 2013, 11:58

Re: Pevnost Československo|1938-1952|Little Entente

Příspěvek od Dosec » 06 zář 2016, 12:33

Krása,přečetl jsem jedním dechem. :clapping:
„Dobrá, tak jsou nalevo, jsou napravo, jsou před námi a jsou za námi - tentokrát nám už neutečou.“

Odpovědět

Zpět na „Reporty z Hearts of Iron 4“