Estado Novo #4Po vyhrané válce se Španělskem se následující dny a týdny nesly v zajišťování nově získaných území. Ne, že by to šlo zcela hladce, tu a tam jsme čas od času narazili na místní odpor, ale vše byly jen malé nevýznamné lokální potyčky a nejednalo se o nějaký závažnější problém. Tedy jen do doby než se místní obyvatelé Menorci za tiché pomoci dobrovolníků ze Španělska a Sovětského svazu pokusili od nás odtrhnout a vyhlásit Lliure democràtica república la Menórca
(Svobodnou Demokratickou Republiku Menorca).
Ve Francii v posledních letech velmi posílilo nyní sjednocené komunistické hnutí pod cedulkou Popular Front. Francouzskou společností se postupně začínal šířit strašák rudé revoluce. Ano, Hitler byl blízko, ale zároveň daleko. Nikdo, obzvlášť ten, který zažil hrůzy první války na vlastní kůži, nemůže být tak šílený, aby ji rozpoutal znovu. A i kdyby, tak by pořád Němci museli prorazit Maginotovu linii a to je nemožné. Nyní Francouze mnohem více trápí situace na jihu. Nepřehledný válečný konflikt, který vehnal slabou španělskou vládu do područí SSSR byl francouzskou noční můrou. Možná i z toho důvodu, že ani druhá strana nebyla pro Francouze o nic přijatelnější - Portugalsko jenž začíná svůj zrak čím dál tím víc upírat směrem k Německu...
Když naše síly dorazily do blízkosti povstalců, tak nás čekalo nemalé překvapení. Francouzi se osmělili a nelegitimní povstalci jim posloužili jako zkušební test pro své nové moderní bombardéry LeO 45. Odpor na který jsme poté narazili byl minimální.
Po úspěšném tažení ve Španělsku nastal čas všem ukázat, že naše námořnictvo je stále silné a je třeba s ním i nadále počítat. Připravili jsme náročnou operaci s krycím názvem Apríl a byla naplánována na první dubnový den. Naším cílem bylo, aby nikdo tuto správu nebral vážně. A i to se podařilo. Sice některé večerní noviny stihli otisknou zprávu, že Portugalsko zahájilo invazi Albánie, ale nikdo ze čtenářů ji nejdřív nebral vážně. A poté bylo již pozdě.
Naše jezdecká armáda bleskově obsazuje hlavní město Tiranu. Italové reagují nesouhlasnou nótou až druhý den, ale je jim to prd platné. Ze zásob získaných surovin jsme zklamáni, vyjma peněz, protože Albánská národní banka měla překvapivě velké zásoby zlata...
Japonsko vyhlašuje válku Číně.
Od Německa nakupujeme výbavu pro několik dalších pěších divizí.
Počet a i kvalita našich pozemních vojsk byla po provedených reformách neporovnatelně lepší než před pouhým rokem.
Naše zabrání Albánie zvedlo ve Společnosti Národů velkou vlnu nevole. Sověti a Španělé žádali okamžité stažení našich vojsk z Albánie a zaplacení mohutných reparací. Francouzi naopak navrhovali preventivní vyslání vojsk na pyrenejský poloostrov kvůli stabilizování napjaté situace. Kvůli tomu jsme se rozhodli Společnost národů opustit. Německo tam ostatně nebylo od roku 33, Italové od invaze do Habeše a Japonci od invaze do Číny, tak co na tom sejde. Díky dobrým vztahům s Británií, k nám navíc Britové přistupovali poměrně dobře. Takže po zamítnutí francouzských plánů na invazi na pyrenejský poloostrov jsme z toho vyvázli vlastně skoro s čistým štítem. Po tomhle extempóre vystupují ze společnosti národů i Španělé se Sověty a jejich loutkovými státy jako např. Mongolsko. Mezi Francií a Británií začínají vyplouvat na povrch mnohé problémy... Do budoucna by se mohla vymstít i Itálie, která zdá se, považuje Albánii za jejich sféru vlivu... Troufne si Mussolini vzdorovat Berlínu? Narostou Frantíkům koule a vtrhnou do Hispánie?
Přihlásit se
Registrovat
FAQ
Hledat
