AAR Španělsko - Cesta na výsluní

[J1rka]

AAR Španělsko – Cesta na výsluní



Obecné informace
Verze hry – HoI2: DD-Armageddon 1.3 Public Beta 2
Zvolená země – Španělsko
Obtížnost – normální
Agresivita počítače – fantastická
Kampaň - The Road to War (1936)
Konečné datum – 1964
Plné využití průmyslu obsazených zemí – Ne
Plná využití výzkumných týmů obsazených zemí - Ne
Demokracie může začít válku - NE
Módy - DAIM a SKIF

[J1rka]

Kapitola 1 – Dějiny Španělska ?-1935



První lidé se na území dnešního Španělska usadili již před 35 000 lety a po nich přicházeli Iberové, Kelti, Féničané, Řekové a Kartaginci. Přibližně v roce 200 př.n.l. začali Pyrenejský poloostrov obsazovat Římané, kteří poloostrovu přinesli svojí kulturu a vzdělanost. Za jejich vlády se zde také rozšířilo křesťanství.
Po zhroucení Západořímské říše ovládli poloostrov v 5. století Vizigóti. Jejich vláda však trvala jen do 8. století, kdy byli vyhnáni Maury, kteří ovládli velkou část poloostrova na dlouhých 7 století. Jejich moc začala upadat v průběhu 10. století, čehož využily křesťanské státy na severu Pyrenejského poloostrova, které zahájili pomalé znovudobytí poloostrova tzv. reconquistu. Toto tažení skončilo v roce 1492, kdy poslední muslimský stát Granada podlehl soustředěnému útoku křesťanských království. Ve stejném roce také došlo ke spojení dvou významných království – Kastílie a Aragonu, a tak vzniklo Španělsko.
V roce 1492 nastala ještě jedna významná historická událost, když mořeplavec Kryštof Kolumbus „objevil“ Ameriku, čímž započala éra španělské koloniální říše. Několik následujících staletí představovalo Španělsko nejmocnější stát nejen v Evropě, ale na celém světě.


Santa Maria-loď se kterou Kryštof Kolumbus objevil Nový svět.

V průběhu staletí však bylo ohromné bohatství pocházející z kolonií vyplýtváno v nesčetných válkách, které nakonec připravily Španělsko o jeho prosperitu a državy v Itálii a v Nizozemí. Španělská kultura a literatura sice zažívala vskutku zlatý věk, ale opakující se bankroty a série porážek stála Španělsko pozici velmoci a odsunula ho mezi druhořadé státy.
Na počátku 19. století vedlo Španělsko doslova válku o přežití s Napoleonovými armádami a vlastně celé 19. století se na rozdíl od většiny Evropy neslo ve znamení úpadku a nestability, čehož využila většina kolonií a vyhlásila nezávislost. Kolonie, které nevyhlásily nezávislost, byly ztraceny ve válce proti USA. Jednalo se o Kubu, Portorico, Guam a Filipíny. V průběhu 19. století bylo Španělsko dokonce celých 11 měsíců republikou.
20. století začalo pro Španělsko nadějně, neúčastnilo se 1. světové války, a tak se španělské hospodářství velmi rychle vyvíjelo. Bohužel to vedlo k ohromné inflaci, což způsobilo rostoucí význam levicových stran a rovněž stávky byly na denním pořádku. Po válce se hospodářské a sociální obtíže ještě vystupňovaly kvůli drastickému poklesu vývozu a propuknutí epidemie chřipky.
V roce 1921 vedlo Španělsko válku proti marockým povstalcům a utrpělo několik zdrcujících porážek, což ukázalo další slabiny monarchie, a tak generál Maguel Primo de Rivera provedl s podporou krále vojenský převrat, což mi přineslo postavení diktátora. Ani Primo de Rivera však nedokázal zemi stabilizovat a v roce 1931 byla ve Španělsku podruhé vyhlášena republika. Ani to Španělsku nepomohlo, stávky byly na denním pořádku a armáda je krvavě potlačovala. Bylo otázkou, zda rozvrácená a zaostalá země dokáže přežit další roky, když nová velká válka byla na obzoru.


Jeden z vůdců španělských socialistů promlouvá k stávkujícím dělníkům.

[J1rka]

Kapitola 2 - Poslední dny Druhé republiky (1.1.1936-17.7.1936)



Na počátku roku 1936 bylo Španělsko jen stínem s bývalé koloniální říše, z rozsáhlého impéria zbývalo jen samotné evropské Španělsko, část Maroka, Kanárské ostrovy, Španělská západní Afrika a miniaturní území v rovníkové Africe. Technologická úroveň byla nízká, armáda byla vyzbrojena zbraněmi, které byly moderní ve Velké válce, a některé útvary nebyly na plných stavech a chyběla jim technika i základní vybavení.



Rovněž spokojenost obyvatelstva byla nízká (podle průzkumů bylo proti vládě minimálně 30 % obyvatel). Mezinárodní postavení Španělska také bylo špatné a prakticky neexistoval stát, který by choval ke Španělsku přátelské vztahy.
V prvních několika měsících roku 1936 se také staly události, které neměly na Španělsko velký dopad, ale jejich světový význam byl obrovský. V Británii zemřel král George V. a na trůnu ho vystřídal Edward VIII., v Japonsku se o převrat pokusili fašisté, ale jejich pokus selhal. Na začátku března Německo znovu obsadilo Porýní. Na začátku dubna Itálie anektovala Etiopii a v Číně vznikla tzv. jednotná fronta (aliance čínských států namířená proti Japonsku).



17. února proběhly volby do parlamentu, ve kterých zvítězila Lidová fronta. Brzy po volbách se objevila prohlášení o údajném zfalšování voleb a fašisté se začali obávat přeměny Španělska v komunistickou diktaturu, které se projevilo jednak další vlnou znárodňování a zároveň zlepšováním vztahů s komunistickým Sovětským svazem. Fašistické síly se rovněž obávaly toho, že by celá Evropa mohla spadnout do klínu Sovětskému svazu, protože v několika dalších zemích vyhrála volby levice (např. ve Francii, Československu,…).
14. července zavraždily komunistické milice jednoho z čelních představitelů fašistických sil a 17. července odstartovala armáda dlouho připravovaný plán na odstranění socialistů. Plán však selhal a Španělsko se ocitlo v občanské válce.


Občanská válka začala.


Počáteční rozložení sil.

[J1rka]

Kapitola 3 – Španělská občanská válka (17.7.1936-3.9.1936)

Ve španělské občanské válce proti sobě stály dvě strany, Republikánské Španělsko inklinující k Sovětskému svazu a Nacionalistické Španělsko vzhlížející k Německu a Itálii.
Všechny složky nacionalistické armády byly méně početné než u republikánů, ale díky dodávkám z Německa a Itálie se povedlo srovnat stavy pozemního vojska a částečně i letectva, pouze na moři zůstala převaha po celou válku na straně Republikánského Španělska.



Zatímco Republikánské Španělsko bylo na začátku války spíše pasivní, Nacionalisté ihned zahájili své operace. Jedna divize byla vyslána zajistit sever Španělska, další dostala za úkol obsadit významný přístav Barcelonu, oddíly v Maroku měly zajistit celé Maroko a zbytek divizí se přesouval k Madridu.



V průběhu dalších dní byly mobilizovány oddíly dobrovolníků a operace mohli pokračovat. Nově byly zahájeny operace na jihu Španělska v okolí Sevilly. Oddíly dostaly za úkol jednak obsadit důležitá města v okolí a zároveň se pokusit spojit s ostatními oblastmi kontrolovanými nacionalisty.



18. července se rozhodly posádky ve všech koloniích přeběhnout k nacionalistům a podpořit je v boji proti komunismu.


Koloniální vojsko nadšeně přechází k nacionalistům.

20. července začaly do Španělska přijíždět dobrovolníci a materiál z Itálie a Německa. Nacionalisté tak byli posíleni o 2 tankové divize, několik oddílů letectva a také obdrželi velké množství surovin a zásob nezbytných pro válečné tažení.

23. července se vládním oddílům podařilo obsadit Siguenzu, která bude brzy osvobozena, a zároveň zahájili útok na Castellon, který byl teprve nedávno osvobozen, útok však postrádal podporu dělostřelectva a letectva a vládní vojáci měli nízkou morálku, a proto byl útok po pár hodinách odražen.

24. červenec přinesl špatné zprávy pro Republikánské Španělsko a tím pádem dobré pro nás, nejenže je Francie a Velká Británie odmítly podpořit, ale jediné zbraně, které jim dorazily, byly ze Sovětského svazu. Toto jistě sníží jejich podporu v zahraničí.


Rudoarmějci přijíždějí do Španělska.

Bohužel ne na všech frontách se válka odvíjela dobře pro nás, protože na jihu selhal náš pokus o spojení všech našich držav.
Tento neúspěch byl, ale brzy zapomenut, protože se nám povedlo soustředěným útokem podporovaným letectvem obsadit Madrid, sídlo socialistické vlády. Bohužel všichni významní členové kabinetu stihli utéct dříve, než mohli být zajati a postaveni před soud za zradu Španělska.
V průběhu měsíce srpna vyvrcholila naše ofenzíva, podařilo se nám obsadit Valencii a rovněž rozdělit armády Republikánského Španělska na dvě části.




Poslední pokus republikánů o zvrat ve válce.

Konečně 3. září padlo Bilbao, poslední důležité město Republikánského Španělska a válka tak mohla skončit. Po vítězství se konaly vojenské přehlídky ve všech velkých městech a němečtí a italští dobrovolníci se mohli vrátit domů. Španělsko bylo nyní konečně jednotné, bez vnitřního nepřítele a mohlo tak zahájit cestu na výsluní.

[J1rka]

Kapitola 4 – Španělská občanská válka v obrazech


Generál Franco zdraví své jednotky (neznámo kde).


Vojáci republikánské armády se marně snaží pomocí výbušnin zastavit útok tanků.


Nacionalistické oddíly vítězně vstupují do Madridu.


Propagační plakát nacionalistů.


Republikánské milice se pokouší udržet ulici (někde na jihu Španělska).

[J1rka]

Kapitola 5 – Obnova Španělska (3.9.1936-16.4.1938)

Přestože občanská válka byla celkem krátká, napáchala velké škody na hospodářství a zároveň přinesla ztráty na obyvatelstvu. Hned po válce se začalo s obnovou průmyslu. V té době mohl sehnat práci každý, kdo o ni měl zájem a ne nadarmo bylo heslem v novém Španělsku Chléb a práci pro každého. Rovněž výzkumné týmy dostaly za úkol vyvíjet a vylepšovat věci potřebné pro armádu a průmysl.



Zbrojovky dostaly zakázky na vyrobení zbraní pro 2 nové horské divize, a jelikož v průběhu války na generály zapůsobily výkony tankových divizí, bylo rozhodnuto o objednávce 3 tankových divizí.


Nové tanky CV-33, kterými budou vyzbrojeny španělské tankové divize.

Pomalu se začalo zlepšovat i naše mezinárodní postavení, byly uzavřeny nové obchodní smlouvy s Německem, Itálií a Portugalskem.
I na domácí politické scéně se udály důležité změny pana Ridrueju nahradil pan Manso de Zúniga, který slíbil, že zatočí se zločinem a generála Arronda nahradil ing. Ordinas, když prohlásil, že zvýší výkon španělského průmyslu o celých 10 %.
Mezitím proběhli v USA volby, ve kterých zvítězil F.D.Roosevelt, ale to v té době nebylo podstatné, podstatné bylo vyrobit víc, vypěstovat víc a vytěžit víc. Vše pro velké a silné Španělsko.
Ke konci roku 1936 byl k abdikaci donucen vládce Británie, Edward VIII., nechvalně proslavený sňatkem s rozvedenou Američankou Wallis Simpsonovou.
Na přelomu roku 1936/1937 jsme začali mít problémy s francouzskými a portugalskými agenty, kteří se snažili sabotovat náš průmysl a výzkum. Abychom jim v tom zabránili, byl zvýšen rozpočet rozvědky a kontrarozvědky o několik procent.

Na začátku roku 1937 jsme začali zlepšovat naše vztahy s Německem, protože je to náš pravděpodobný spojenec v příští velké válce, ale zamrzelo nás, že jsme nebyli pozváni k podepsání paktu proti kominterně, který tak podepsalo pouze Německo, Japonsko a Itálie.
1. června započala na dálném východě válka Japonska s aliancí čínských států.

Půl měsíce po začátku války obdržela Čína surovinovou pomoc od USA a později i od SSSR. Mezitím do naší země uprchl britský vědec, který s sebou vzal i plány lehkého křižníku, které nám určitě velmi pomohou.
V říjnu Císařské japonské námořnictvo potopilo americkou loď Panay, ale pro zažehnání konfliktu se Japonsko rozhodlo zaplatit reparace.


USS Panay

V březnu roku 1938 Němci anektovali Rakousko a jen tak zhoršili vztahy se Spojenci. Mezitím u nás byla dokončena první stíhací peruť a začala stavba další, horské a tankové divize už jsou vycvičeny a připraveny k nasazení, rovněž byla zahájena stavba taktických bombardérů a jednoho HQ.
V době kdy Německo obsadilo Rakousko, začaly v SSSR popravy důstojníků. Předpokládáme, že to jejich armádu vyřadí na několik let.
16. dubna 1938 vyhlásilo Španělsko válku Portugalsku.

[J1rka]

Kapitola 6 – Válečné plány španělské armády

V době před zahájením války s Portugalskem patřili mezi nejdůležitější generály tito muži: vrchní velitel Španělské armády Francisco Franco Bahamonde, velitel pozemních sil Fidel Dávilla Arrondo, velitel námořnictva Salvador Moreno Fernandez a velitel letectva Alfredo Kindelán Duany.



Proti Portugalsku byly nasazeny nejmodernější jednotky španělské armády, které měly postupovat podle tohoto plánu.



Vysvětlivky značení
Červené šipky – hlavní útoky
Černé šipky – podpůrné útoky
Oranžová šipka – vedlejší útok
Modrá šipka – operace letectva
Žluté šipky – ostřelování pobřeží
Fialové šrafování – oblast působnosti ponorek
Zelené ohraničení – jednotky, které se operace neúčastní
Modrá skvrna – invazní flotila

Vysvětlivky písmen a čísel
A) Generál Franco Bahamonde – 3 pěší divize
Lt. Generál Berizo – 3 pěší divize
C) Lt. Generál de Buruaga – 3 tankové divize
Lt. Generál Blanco – 3 pěší divize
Lt. Generál Yoldi – 3 pěší divize
D) Generál Sierra – 5 pěších divizí
E) Mj. Generál Vega – 1 jízdní divize
F) generální štáb – převážně milice, 3 horské divize

1) Mj. Generál Vila – 2 stíhací perutě

I.) Vice Admirál Fernandez – 2 bitevní lodě, 5 lehké křižníky, 4 eskadry torpédoborců
II.) Rear Admirál Arnais – 2 eskadry ponorek
III.) Admirál Valderrama – 1 eskadra torpédoborců, 6 transportních flotil, 1 divize milic

Síly protivníka jsou odhadovány na 7-10 divizí, 1 bombardovací peruť a několik malých lodí.

[J1rka]

Kapitola 7 – Španělsko-portugalská válka (16.4.1938-„9.1.1939“)

Přestože si na počátku portugalského tažení všichni mysleli, že bude krátké a rychlé, opak byl pravdou. Evropské území Portugalska, většina území v Africe a blízké ostrovy byly obsazeny, armáda zničena v bojích v Evropě, ale poslední významná Portugalská oblast Macao, zůstala neobsazena a byla zcela mimo dosah španělských lodí. Ale to jsme trochu odbočili, vraťme se tedy do 16. dubna roku 1938 a sledujme konflikt od začátku.
Porážkou Portugalska sledovalo Španělsko několik cílů, za prvé chtělo učinit další krok k ovládnutí Pyrenejského poloostrova, za druhé chtělo rozšířit vlastní průmyslovou základnu, za třetí toužilo po ovládnutí portugalských surovinových zdrojů, které byly sice malé, ale přesto důležité, dále Španělsko chtělo ovládnout důležité námořní základny (např. Azorské ostrovy, Kapverdské ostrovy,…) a posledním cílem bylo otestovat nové zbraně a vojenské doktoríny a zvednout význam Španělska na světové scéně.


Španělské tanky vyráží ze svých pozic.

Evropské tažení
Tažení na evropském kontinentě šlo přesně podle plánu a bylo skutečně bleskové. Už 18. dubna padla Guarda a cesta na Lisabon byla volná. 20 dubna padlo Oporto a 26. dubna byla obsazena Evora a portugalská armáda, tak byla rozdělena na dvě části, které byly následně zničeny.



Tažení v Evropě skončilo 28. dubna, kdy padlo portugalské hlavní město, Lisabon. Během tažení v Evropě také zaznamenalo své první úspěch španělské letectvo, když zlikvidovalo pokus portugalských bombardérů o zastavení našeho postupu. Na moři také došlo k několika střetnutím, ale našim plavidlům se nepodařilo potopit jedinou portugalskou loď.

Boje o kolonie
11. května odstartovala vyloďovací operace u Azor, které byly obsazeny 12. května.



13. května vyděsila Španělsko zpráva o smrti generála Franca, ale ukázalo se, že šlo jen o fámu, šířenou portugalskými agenty s cílem destabilizovat Španělsko (pozn. naběhl mi event Jeden z našich ministrů je mrtev, ale na hru to nemělo žádný vliv).

20. května padly Kapverdské ostrovy. V průběhu této operace se námořnictvu povedlo vypátrat a potopit eskadru portugalských torpédoborců.

2. června Japonsko porazilo alianci čínských států a rozhodlo se vytvořit vlastní čínskou loutku.



Poté se rozhodlo Španělsko vyčkávat a čekat na mírovou nabídku Portugalců, která však nikdy nepřišla, tedy ne ve znění, které by nám bylo milé.
V průběhu této doby byly objednány nové bombardovací perutě, armáda byla modernizována a rozšiřována.
17. července došlo mezi Japonskem a SSSR k incidentu u jezera Chasan.
Španělsko se také věnovalo zlepšování vztahů s Německem, vývojem nových způsobu leteckého boje a také byly objednány 2 nové jízdní divize zesílené o brigádu obrněných vozidel.
29. září svolal Adolf Hitler konferenci do Mnichova a požadoval na ní předání území Sudet, ale Čechoslováci se nezalekli, provedli mobilizaci a odmítli vydat třeba jen centimetr vlastního území bez boje. Hitler se zalekl takového odporu a dočasně se stáhl.


Československá armáda zajišťuje pohraničí.

16. listopadu anektovalo Japonsko Komunistickou Čínu a učinilo tak další krok k úplnému ovládnutí Číny.
17. prosince ukončili španělští generálové období vyčkávání a začali s obsazováním důležitých portugalských základen. To šlo celkem rychle 19. prosince padl přístav Bissao, 29. prosince byl obsazen ostrov Svatého Tomáše a 9. ledna padl poslední velký portugalský přístav na západním pobřeží Afriky. Během těchto operací byl potopen zbytek Portugalské flotily a několik transportních lodí dokonce padlo do zajetí. Tím byly skutečně ukončeny bojové operace proti Portugalsku, protože zbytek jejich území byl mimo náš dosah

Hodnocení španělské armády
1) Pozemní vojsko – armáda převyšovala svého portugalského soupeře nejen výzbrojí, ale i zkušenostmi a naši velitelé se ukázali jako mnohem schopnější
2)Letectvo – naše stíhací perutě dokázaly zlikvidovat všechny výpady portugalských bombardérů, ale začíná se projevovat naše zastaralá výzbroj a taktika.
3)Námořnictvo – naše lodě nedokázaly zničit portugalskou flotilu u evropských břehů a kvůli tomu jsme mohli mít hodně problémů, kdyby byli Portugalci agresivnější.

[Lajgor]

Zajímavý report...Jakým směrem hodlá Španělsko expandovat vyčkat války a na straně Německa proti Francii. Nebo se pokusit nastolit svůj dřívější vliv v Latinské Americe...

[J1rka]

To je tajemství , ale neboj se, brzy se to dozvíš.

[J1rka]

Kapitola 8 - Předvečer nové Velké války (9.1.1939-1.9.1939)

První pololetí roku 1939 se v Evropě neslo ve znamení míru. Životní úroveň všude rostla a nic nenasvědčovalo tomu, že se blíží mnohem strašnější a krutější válka, než byla tzv. Velká válka, které se Španělsko neúčastnilo.
Ale pod povrchem, v kancelářích vládců a ministrů, na generálních štábech byla situace úplně jiná. Všechny státy urychleně zbrojily, zbrojovky dostávaly nové zakázky (např. ve Španělsku byla objednána výzbroj pro 3 horské a 20 pěších divizí a v ekonomicky silnějších zemích byly zakázky ještě větší), což mělo vedle posílení armády ještě jeden positivní vliv a to rapidní snížení nezaměstnanosti.


Nová pracovní místa v továrnách.

Také generálové nezaháleli, ve všech zemích byly na štábech hrány vojenské hry a generálové přicházeli s novými plány vedení války. Naštěstí některé z nich se podařilo získat díky naší skvělé rozvědce:

 
Plán Francie: Francie disponuje zhruba stovkou divizí a předpokládané rozmístění je následující,
                  80 % všech divizí bude umístěno na francouzsko-německých a francouzsko-
                  belgických hranicích, 10 % bude umístěno na francouzsko-italských hranicích a
                  zbývajících 10 % bude střežit africké kolonie.
                  Francouzský generální štáb nepočítá s výjimkou afriky s vedením ofenzivních 
                  operací a vlastně nám není jasné, jak chtějí porazit Německo.


Plán Velké Británie: Británie má v současné době o něco méně než sto divizí, ale v nejbližších 
                          měsících se na toto číslo dostane. Británie je nucena mít divize všude
                          ve světě, ale myslíme, že větší část svých divizí pošle do Afriky, aby 
                          co nejrychleji vymazala  italské kolonie z mapy. Část divizí bude také
                          nasazena v Indii a nemalá část bude střežit Britské ostrovy. V případě 
                          války s Německem pravděpodobně přesunou 10-20 divizí do Francie.
                          Británie také disponuje divizemi svých menších spojenců (Kanada, Nový
                          Zéland, Austrálie, JAR,...), které pravděpodobně nasadí v Africe.
                          Británie se také určitě pokusí využít námořnictvo k odříznutí Německa od 
                          surovin.
	           
Plán Německa: Německo má k dispozici 100-120 divizí vysoké kvality. Očekáváme, že Německo 
                    nejdříve zničí Polsko, a pak přesune své divize proti Francii. Nejsme si zcela
 	       jisti jakou použijí taktiku, ale vypadá to, že budou sázet na koncentrované
                    formace tanků, což se podobá tomu, co jsme loni s úspěchem otestovali v
                    Portugalsku. Rovněž předpokládáme, že Německo se po porážce západních
                    mocností obrátí proti Sovětskému svazu. 
                           		              	      		    		         		
Plán Itálie: Itálie má k dispozici zhruba 80 divizí pochybné kvality. Domníváme se, že většinu
               jich nasadí v Africe, aby ovládla Suezský průplav, ale je možné, že se pokusí
               zmocnit některých  francouzských provincií v Evropě. Je také možné, že se Itálie
               pokusí obsadit Jugoslávii a Řecko.



Plán SSSR: O této zemi nemáme moc informací, odhadujeme, že mají 100-200 divizí a myslíme
                si, že je v blízké době použijí k ovládnutí bývalých ruských provincií. Konkrétně se 
                jedné o Finsko,  Pobaltí a území Besarábie.
 

Tolik k informacím od rozvědky, v první polovině roku 1939 jsme pokračovali ve výzkumu a naše pěší jednotky mají k dispozici zbraně odpovídající světovým standardům
Domníváme se, že Německo se už oklepalo z mnichovského fiaska a 24. března po Litvě požadovalo přístavní město Memel, které také dostalo
V průběhu měsíce května proběhl další incident mezi Japonskem a SSSR, tentokráte Khalkhin Gholu, kde došlo k bitvě, kterou sovětská armáda vyhrála.
V průběhu léta jsme zlepšovali vztahy s Německem a na konci léta podepsalo Německo smlouvu o neútočení se Sovětským svazem. Tento pakt překvapil nejen nás, ale celý svět.
1. září 1939 překročily německé oddíly polské hranice a 2. světová válka začala.




Německá armáda vyráží ze svých pozic.

[J1rka]

Kapitola 9 – Kam kráčíš, Španělsko?

V roce 1939 vrcholil ve Španělsku spor o budoucím směřování země. Někteří politici požadovali ukončení zbrojení a zahájení budování průmyslu, jiní požadovali užší spolupráci s Osou nebo se Spojenci a další preferovali neutralitu, ale celkově by se dala španělská politika rozdělit na tři nejdůležitější směry.

1) Neutrální křidlo – tato skupina požaduje ukončení války s Portugalskem (samozřejmě jeho anexí) a zahájení budování průmyslu a infrastruktury. Toto křídlo také touží po zlepšení vztahů se všemi významnými zeměmi, které dost utrpěly po našem vyhlášení války Portugalsku.

2) Kolonialistické křídlo – kolonialisté touží po obnovení španělského panství v jižní a střední Americe. Rovněž chtějí vybudovat silné námořnictvo podle britského vzoru, abychom byli schopni nové kolonie udržet.


Sen kolonialistů

Žluta – Španělsko
Světle modrá – Francie
Tmavě modrá – USA a spojenci
Tmavě červená – SSSR a spojenci
Světle červená – Velká Británie a spojenci
Oranžová – Japonsko a spojenci
Zelená – Itálie
Šedá - Německo

3) Středomořské křídlo – toto křídlo požaduje posílení španělského vlivu v oblasti středomoří. To znamená získat Gibraltar, jihozápadní Francii, francouzské kolonie v severní Africe a snad i blízký východ. Tato skupina rovněž touží po spolupráci s Osou.

V současné době má největší podporu tzv. Středomořské křídlo, jednak z toho důvodu, že Spojenci jsou nyní slabí a válku s námi neočekávají, a pak proto že vybudování silného námořnictva a ovládnutí jižní Ameriky nebude v nejbližší době v naších silách. Dalším důvodem je naše zbrojení, protože námi zvolené tempo španělská ekonomika dlouho nevydrží a také nám dost států odmítá prodávat suroviny a my si je tak musíme sehnat jinde.

[J1rka]

Kapitola 10 – Evropa ve válce (1.9.1939–17.4.1940)

Polské tažení
V brzkých ranních hodinách 1. září 1939 překročila německá vojsko a odstartovala, tak největší vojenský konflikt od skončení tzv. Velké války. Jako záminka posloužilo Adolfu Hitlerovi přepadení vysílačky v Gliwicích údajnými polskými voják, ale podle našich informací se jednalo o převlečené vojáky Zbraní SS.
Poláci, přestože Německo mělo ohromnou kvalitativní i kvantitativní převahu, doufali, že by mohli vyhrát, protože počítali s podporou Francie a Velké Británie. Jejich naděje se naplnily 3. září, kdy do války proti Německu vstoupila nejen Francie a Velká Británie, ale i všichni menší britští spojenci. Bohužel pro Polsko to bylo vše na co se Spojenci, s výjimkou občasného bombardování zmohli, a tak bylo Polsko už od samého začátku konfliktu odsouzeno ke zkáze.


Polští vojáci na pozicích u hranic.

Vojenské operace probíhaly navzdory udatnému odporu polské armády rychle, ale přesto se Adolfu Hitlerovi nepodařilo splnit slib, že Polsko porazí do týdne.
Již 6. září padl Krakow a byl odříznut Gdaňsk, ve kterém byly naštěstí pro Poláky jen slabé síly, takže se to nijak neodrazilo ne jejich bojeschopnosti.
9. září, zatímco pokračoval beznadějný boj obránců Gdaňsku, se německé tanky probily až k předměstí Varšavy, ale jejich postup byl zastaven odvážným protiútokem polské kavalérie.


Jeden z protiútoků polské jízdy.

Až 10. září nabídla Velká Británie spojenectví Polsku, které s díky přijalo, doufaje tak v brzkou ofenzívu francouzské armády. 10. září také padl Gdaňsk, ale některé skupinky vojáků pokračovaly v boji až do 15. září, kdy byly donuceny se vzdát.
15. září obsadily německé oddíly všechno polské území západně od Visly, ale stále se jim nedařilo prorazit na druhý břeh.
20. září se Němcům konečně povedlo dostat na východní břeh Visly a ve stejnou dobu zahájil útok na Polsko také Sovětský svaz. Takové přesile však nedokázali Poláci čelit a 26. září ustal všechen organizovaný odpor polské armády.

Důsledky polského tažení
Navzdory tomu, že tažení bylo relativně krátké, poznamenalo i ty evropské státy, které se ho přímo neúčastnily. Československo bylo po porážce Polska obklopeno Německem a státy, které s ním spolupracovaly a sympatizovaly, státy východní Evropy (Rumunsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko a Finsko) se začaly bát o svůj další osud, protože bylo jasné, že po porážce Polsko se pozornost Sovětského svazu zaměří na ně. Polské tažení krutě poznamenalo i Španělsko, kterému se zhroutil jeho obchod s Třetí říší a kvůli nechuti Spojenců obchodovat, to znamenalo jediné… Španělsko bude muset brzo vstoupit do evropského konfliktu, aby si zajistilo životně důležité suroviny.

Zimní válka
Na začátku listopadu Sovětský svaz diplomaticky anektoval Estonsko a zahájil přípravy na napadení Finska, ke kterému došlo 15. listopadu 1939. Přestože Finové statečně odráželi útoky sovětské přesily, bylo jasné, že budou dříve či později poraženi, avšak několik dní po zahájení konfliktu získalo Finsko nového spojence. K překvapení celého světa vyhlásilo 19. listopadu Švédské království válku Sovětskému svazu


Zakopaní finští vojáci.

S podporou Švédska odráželi Finové útoky nejen po zbytek listopadu, ale i po celý prosince a Rudé armádě se tak podařilo obsadit jen pár čtverečních kilometrů bezcenného pohraničního území.
3. ledna vstoupila Itálie do spojenectví s Německem a válka se tak rozšířila i na africký kontinent.
Prvních úspěchů dosáhla Rudá armáda až na konci února, kdy se jí povedlo rozdělit Finsko na dvě části.


První úspěch Rudé armády.

4. března roku 1940 došlo k nevyhnutelnému, Skandinávská aliance, i přes hrdinný odpor finské a švédské armády a akce švédského námořnictva, které dokonce odstřelovalo Leningrad, souhlasila s podmínkami Sovětského svazu a Finsko se tak vzdalo dvou pohraničních provincií. O den později se Skandinávská aliance rozpadla.

Válka pokračuje
17. dubna vyhlásilo Německo válku Belgii a válka se tak přesunula do západní Evropy, nyní bylo jen otázkou času, kdy Španělsko vstoupí do války.

[J1rka]

Kapitola 11 – Západní tažení (17.4.1940-1.5.1940)

Tažení v Evropě
Německá západní ofenzíva překvapila mnohé britské a francouzské generály a ani ne v tom že začala, protože to bylo všeobecně očekáváno, ale tím že německé tanky se začaly valit přes údajně nepropustný ardenský les.
20. dubna vyhlásilo Německo válku i zbývajícím zemím Beneluxu, tedy Lucembursku a Nizozemsku.
K 1. květnu bylo obsazeno a anektováno Lucembursko, Nizozemsko bylo obsazeno až na jednu izolovanou provincii a v Belgii byla dobyta pevnost Eben Email a po rychlém útoku padly Antverpy.


Fronta po 10 dnech bojů.

Ale poté fronta uvízla na mrtvém bodě a hrozilo, že přeroste v zákopovou válku. Další a další francouzské jednotky se přesouvaly k hranicím a podle naší rozvědky se na francouzském bojišti začaly objevovat jednotky Velké Británie a dalších zemí Commonwealthu. Hrozilo, že Spojenci dokážou Němce zastavit a zahnat zpět. Je jasné, co by v případě německé porážky na západě nastalo, do války by se zapojily dosud neutrální Československo a Jugoslávie a Sovětský svaz by neodolal možnosti obsadit území ležící východně od Odry. A to by znamenalo konec španělských snů o vytvoření impéria, bylo tedy bezpodmínečně nutné, aby Španělsko vstoupilo do války.



Africké tažení
Jak už bylo řečeno v minulé kapitole, Itálie do války vstoupila 3. ledna a jejím cílem bylo vytvořit vlastní středomořské impérium, čímž přímo konkurovala Španělsku. Italská armáda, námořnictvo a letectvo byly, co se týče velikosti impozantní silou, ale na druhou stranu byly vybaveny zastaralým vybavením, a tak se od nich nečekaly žádné velké úspěchy, ale Italové přesunuli většinu svých sil na východ Libye a do začátku května obsadili skoro celý Egypt s výjimkou Port Saidu, který byl nyní silně opevněn, aby zabránil pádu Suezského průplavu.


Italové postupují.


Další z operací italského letectva v Africe


Italská válečná loď pátrá po lodích britského námořnictva.

Na druhou stranu Italové nebyli schopni dosáhnout nějakých významnějších úspěchů proti francouzským pozicím v Alpách a ani v Tunisku se jim nevedlo příliš dobře. Je sice pravda, že se Italům povedlo obsadit jednu pohraniční oblast, ale Francouzi se dokázali probít až na dohled k Tripolisu, hlavní italské základně na africké půdě. Italská východní Afrika byla prakticky bez obrany a celá padla do rukou Britům a Francouzům.

[Minreth]

a jakou cestou se ubýrat španělsko bude nadále?

[J1rka]

To se možná dozvíte během prázdnin.

[jjelen]

Takže bude pokračování ?! (hurá!!!)

[J1rka]

Na počítači jsem našel ještě kratičkou část, kterou jsem sem nedával, takže tady je.

Kapitola 12 – Operace Hernando Cortéz

Operace Hernando Cortéz byla operace vymyšlená nejvyšším španělským velením. Jejím cílem bylo v co nejkratší možné době dobýt Gibraltar a uzavřít tak Středomoří ze západu, dalším cílem byl jihozápad Francie a posledním cílem bylo obsadit co největší část Francouzské západní afriky a spojit tak španělské kolonie



SK. S – Skupina armád sever – celkem 24 divizí
1. – 1. Armáda – 1 HQ, 9 pěších divizí a 3 tankové divize – velitel Polní maršál Mola Vidal
2. – 2. Armáda – 5 horských divizí – velitel Lt. Generál Tella
3. – 3. Armáda – 6 pěších divizí – velitel Lt. Generál Garcia Valino

SK. J – Skupina armád jih – celkem 5 divizí
1. – 1. Sbor – 1 pěší a 1 jízdní divize – velitel Mj. Generál Grandes
2. – 2. Sbor – 3 pěší divize – velitel Generál Franco Bahamonde

SK. A – Skupina armád Afrika – celkem 15 divizí
1. – 4. Armáda – 3 jízdní a 6 pěších divizí – velitel Generál Anido
2. – 5. Armáda – 6 pěších divizí – velitel Generál Sierra

I. – 1. letecký sbor – celkem 4 bombardovací perutě – velitel Lt. Generál Duany

II. – 2. letecký sbor - celkem 4 stíhací perutě – velitel Mj. Generál Vila

Zelená kolečka – základny španělského námořnictva

S nasazením námořnictva se při této operaci moc nepočítá, protože by se vpodstatě jednalo o sebevražednou misi.

[Phoenix]

s tim loďstvem to budeš mít těžký no..........chce si to pořádně hlídat Italy a přidávám se jen do bitev po kok itálů a aspoň trochu jim tak pomoci. Za to hranice s francii by měla být podle mě málo hlídaná.....zde si uričitě urveš kus země. Podle mě by ses měl už zaměřit na budoucnost budovat pořádné námořnictvo, protože bez toho jseš po pádu Francie vlastně bez jakékoliv campaně a šance do války zasáhnout.

[Pilaro]

Mám dotaz. Kde se dají prosim stáhnout ikony španělů? Nikde je nemůžu najít...