Jajjun.com

Diskusní fórum věnováno historii, hrám od Paradoxu a mnoha dalším zajímavostem.
Právě je 21 led 2018, 23:36

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 72 ]  Přejít na stránku 1, 2, 3, 4  Další

Co má nyní prezident Podunajského soustátí dělat???
Zachovávat neutralitu a budovat obranu proti nacistickému Německu. 26%  26%  [ 9 ]
Připojit se ke spojencům dále budovat obranu. 20%  20%  [ 7 ]
Připojit se k OSE se obnovit bývalou rozlohu Rakouska-Uherska. 34%  34%  [ 12 ]
Připojit se k OSE a zaměřit se na území SSSR 20%  20%  [ 7 ]
Celkem hlasů : 35
Autor Zpráva
PříspěvekNapsal: 30 pro 2006, 19:37 
Četař
Četař
Uživatelský avatar

Registrován: 08 zář 2006, 13:32
Příspěvky: 52
V roce 1936 nabídla Sudetoněmecká strana SDP sloučení Agrární straně. SDP měla mít nadále hlavní slovo. O nabídce se chvíli uvažovalo, ale politické cíle byli velice rozdílné, proto byla také odmítnuta. SDP byla stranou, kde se sdružovali Sudetoněmečtí obyvatelé ČSR, kteří měli pronacistické smýšlení.

Dne 3.2.1936 požádal československý prezident Edvard Beneš Tomáše Baťu, obchodního magnáta s jasnými demokratickými myšlenkami, o pomoc vůči ekonomice státu, která po světové krizi potřebovala oživit. Baťa za část státního rozpočtu zřídí v Táboře tři továrny a dále se začne starat o výkvět československé ekonomiky.

Na jaře roku 1936 se Československé zpravodajské službě podařil mistrný tah. S velkým úspěchem se jim podařilo infiltrovat do vojenského štábu Třetí říše svého agenta, Milana drozda. U zrodu všeho stálo prý přátelství mladého Milana Drozda s Walterem Schulzem. Syn českého továrníka ze Sudet, která těsně sousedí s německou Mithelwalde, a potomek německého důstojníka, který padl – stejně jako otec v první světové válce. Oba chlapci vyrůstají blízko sebe. Walter chce po dokončení střední školy studovat techniku. Milan, který je agrárníkem Československé sociálně demokratické strany dělnické, vybírají do speciální školy československé zpravodajské služby. Jejich cesty se na nějaký čas dělí. Znovu se setkávají až po dvou letech a Milan se při té příležitosti dozvídá od svého přítele překvapující novinku:„Představ si, ozval se můj strýc z Mnichova. Žije sám, má dost peněz a navrhl mi, že by mne adoptoval. Mně se však do Německa nechce, mám tu děvče a chci dostudovat. A potom, strýc je zarytý hitlerovec, což se mi ani trochu nelíbí.“ Milan Drozd je dobrým žákem zpravodajské školy. Okamžitě mu dochází, jaká možnost se tu nabízí, a o všem, co se dozvěděl, informuje nadřízené. Po několika týdnech přichází z Prahy rozhodnutí: Walter bude předstírat, že odchází ze Sudet domů do vlasti, ve skutečnosti si změní jméno a pojede studovat techniku do Brna. A Milan Drozd zaujme jeho místo a přestěhuje se do Německa, kde se pokusí udělat kariéru a bude připraven k nasazení v některé z oblastí budoucího zájmu československé rozvědky. A tak se také skutečně stane. V březnu roku 1936 obejme na nádraží v Mnichově starý pan Schulze svého dvacetiletého „synovce“, kterého hodlá adoptovat. Nikdy předtím ho neviděl, zná pouze jeho fotografii z dětských let. Milan Drozd bezchybně ovládá německý jazyk i svou roli – a setkání i následné soužití se tedy vyvíjí k oboustranné spokojenosti. ČSR má od této chvíle na půdě Německa rozvědčíka pro dlouhodobé použití.
Chce to ale pořádnou míru nekonečné trpělivosti. Walter-Drozd se zapisuje na univerzitu, vyniká na fakultě orientálních jazyků, projevuje přirozeně úměrnou aktivitu ve spolcích nacionalistických studentů a promuje s disertační prací o perštině. To už se nacistické Německo začíná chystat k boji o světovládu. V té době obdrží Schulze-Drozd přísně utajeně z Prahy pokyn: „Vstup do armády a pokud možno se postupně zaměř na zpravodajskou službu!“Díky údajnému dobrému původu a „strýcově“ protekci se mu daný úkol daří. Má to nejlepší doporučení, jaké si lze představit, prý od samotného vůdcova náměstka Rudolfa Hesse, se kterým se jeho „strýček“ z minulosti i současnosti dobře zná. Walter tedy rychle postupuje po žebříčku armádní kariéry. Československá ústředna po něm zatím nic nechce, mají s ním zásadnější úmysly a nebylo by taktické dílčími úkoly předčasně ohrožovat rozvědčíkovu bezpečnost. Admirál Wilhelm Canaris, nejvyšší šéf abwehru, si zatím Schulze oblíbí, osobně sleduje jeho práci a v roce 1938 mu konečně svěří důležitý úkol. Operační prostor: Československo, ale to si již předbíhám.

Také na jaře roku 1936 vyjádřili Slovenští nacionalisté významně své národnostní cítění. Poslali poměrně tvrdou nótu vládě do Prahy, kde požadovali změny v ústavě a změnu názvu státu z Československa na Česko-Slovensko. Jejich návrh se nesetkal s velkým ohlasem už proto, že byl přednesem lidmi kolem Josefa Tisa, který nebyl v té době oblíben, ani uznáván. Navíc návrhy na změnu ústavy byli krkolomné a stát posunovali až nebezpečně blízko fašismu, což nechtěla většina poslanců.

Rovněž na jaře roku 1936, konkrétně 23.5.1936 podepsal Edvard Beneš s maďarským ministrem zahraničí Kalmírem Káyou dohodu o bezplatných dodávkách niklu, ropy a elektrické energie do zchudlého a zaostalého Maďarska. Dodávky nebyli nikterak velké, ale zaostalému Maďarsku přišli vhod, což vedlo ke zlepšení vztahů mezi oběma státy.

Téhož roku se konaly jedny z nejdůležitějších voleb v historii ČSR. Šlo o souboj mezi demokracií a fašismem. Historicky ve volbách zvítězila SDP, která ovšem nebyl schopna vytvořit koalici. Také agrárníci, kteří sice koalici sestavili, nemohli sestavit vládu. Vládu nakonec sestavila nově vzniklá Monarchistická strana, které vznikla ze sloučení Československé živnostní obchodní strany středostavovské (monarchistů), Národního sjednocení (mírně fašistické strany) a Československé lidové strany (Lidovců). Nově vzniklá Monarchistická strana, která byla po celou historii ČSR poměrně neagresivní a klidná, využila podpory SPD a nastolila až skoro fašistický režim. Do čela státu se postavil po abdikaci Edvarda Beneše nestraník generál Jan Syrový, který chtěl zabránit anarchii ve vlasti. Vláda monarchistů byla plná lidí, kteří chtěli bojovat za nezávislost ČSR, ale také lidí, kteří nehodlali nastolit tvrdě represivní režim. Situace po abdikaci byla velice kritická. Lid nesouhlasil s novou vládou, desítky továren stávkovali a na měsíc se stala Praha městem demonstrací. Situace se uklidnila až na konci roku 1937.

Nové sestavení vlády vypadalo takto:

Hlava státu: Jan Syrový
Předseda vlády: Jan Syrový
Ministr zahraničí: Štefan Ozuský
Ministr války: Emilé Dobříček
Ministr vnitra: Otakar Eischer
Velitel rozvědky: Boris Trumper
Vrchni velitel armády: František Malkčík
Velitel pozemních sil Ludvík Krejčí
Velitel leteckých sil: Antonín Hazal
Velitel námořních sil: Emil Janoušek

18.7.1936 začala občanská válka ve Španělku. Vláda ČSR se okázale připojila na stranu tamějších republikánů, i když s tím nesouhlasila opoziční strana SPD.

2.1.1937 se někteří poslanci z Monarchistické strany vyslyšeli pro znovuvytvoření starého Rakouska-Uherska, tentokrát však pod vedením Čechů, kteří se ukázali být nejschopnějšími z celé monarchie. Návrh byl v parlamentu velkoryse přijat většinovou Monarchistickou stranou. Poslanci se shodli na pokusu o sjednocení území bývalého Rakouska-Uherska, tentokrát pod jménem Velká Podunajská monarchie. Čechové poté poslali diplomaty k vyjednávání do Rakouska a Maďarska. Tam se diplomatům nedostalo vřelého přivítání, ale po nátlaku ze strany armády ČSR se nakonec ,,trojspolek“ dohodl na vzniku Podunajského soustátí za těch podmínek, že počet poslanců a senátorů bude odpovídat krajskému uspořádání – tedy že každý z těchto krajů bude mít k dispozici pět poslanců a dva senátory, které bude volit. Tím pádem bude mít poslanecká sněmovna 140 křesel a senát bude mít 56 křesel. Hlavou státu byl určen král z českých bývalých rodů, a to Jan Šternberk, kterého prosadila Česko-slovenská většina před navrhovaným synem císaře Karla I. – Karlem V.

Nová vlajka Podunnajského soustátí
Obrázek


Kraje v Čechách na Moravě a ve Slezsku:
Ústecký , Středočeský, Plzeňský, Kutnohorský, Ústecký, Táborský, Strakonický, Liberecký, Brněnský a Ostravský.

Kraje na Slovensku + Podkarpatská Rus.
Bratislavský, Žilinský, Košický, Kraj Banský Bystrica + Prešovský kraj.

Kraje v Rakousku:
Lešský, Innsbrucký, Salzburský, Klagenfurtský, Vídeňský, Lincský, Hollanbrunský a Linczský.

Kraje v Maďarsku:
Györský, Budapešťský, Pešský, Debrecínský, Szegedýnský a Miskolcský.

Obrázek

30.1.1937 bylo vyhlášeno definitivně Podunajské soustátí a uznáno téměř všemi mocnostmi světa, vyjma Německé říše. Státní zřízení se vrátilo do toho stavu, jaké bylo před posledními volbami, ovšem s tou výjimkou, že hlavou státu není prezident, ale král s obdobnými pravomocemi jako měl tehdejší prezident ČSR. Podunajské soustátí rovněž vyzvalo okolní státy, tedy Jugoslávii, Itálii, Polsko a Rumunsko, aby uspořádalo v tehdejších částech Rakouska-Uherska referendum, ve kterém by se hlasovalo o připojení k Podunajskému soustátí. Všechny tyto státy odmítli se o této věci vůbec bavit, což značně zhoršilo mezistátní vztahy.

Dne 13.4. proběhla v hlavním městě, velká mírová demonstrace, kdy desetitisíce lidí povzbuzovaly členy vlády a opozice, aby promluvili k dnešním událostem. Ministerský předseda a vůdce opozice Edvard Beneš promluvili proti vložení této země do válečného konfliktu, kdyby to bylo proti její vůli. Král Jan Šternberk vyzval shromáždění lidí k podpoře vlády při jednání o obraně demokracii v době války. Následující den parlament jednal o výstavbě obraných postavení na hranicích s Třetí říší, které by navazovali na obranná postavení bývalého ČSR a o modernizaci armády. Návrh sněmovnou prošel a byl schválen i králem. Následující měsíc začaly první dodávky s železobetonem mířit k hranicím a do konce roku 1937 zde byla vystavěna ,, Masarykova linie“, která v mnoha ohledech předčila francouzskou Maginotovu linii.

Obrázek

V květnu roku 1937 se Podunajské zpravodajské službě, která se po sloučení s rakouským interpolem stala špičkou evropské tajné služby, zbavit celé soustátí od obávaných agentů. Od toho roku se kromě dvojitého agenta Milana Drozda, žádný agent nedostal.

10.9.1937 se celá země oblékla do smutečního. Toho dne zemřel velký zakladatel československého státu, Tomáš Garrique Masaryk. Do Prahy se sjelo mnoho tisíc lidí, kteří přišli vzdát poslední čest tomuto velkému státníkovi. Jeho pohřeb se díky vládě stal ohromným manifestem, který mohutně působil na lidi.

Obrázek

V průběhu roku 1937 zaútočila dvakrát opozice na ekonomickou politiku státu a na justici. Šlo zejména o stranu SDP a Československou sociálně demokratickou stranu dělnickou, jejichž předsedy byly nechvalně proslulý Heinlein a bývalý prezident ČSR Edvard Beneš. První z útoku směřoval na ekonomiku, která se zmítala v bouři. Aby Jan Šternberk potvrdil svojí neutralitu, kdy jak levice, tak pravice byli vyvážené, převedl část podniků do područí státu, čímž zabránil ústupkům konzervativcům (tedy SDP) a liberálním socialistům (Československé sociálně demokratické straně dělnické). S justicí to bylo už trochu těžší. Tady už se nemohl král Jan Šternberk zachovat podobně jako u ekonomiky, a proto udělal ústupek levici, Československé sociálně demokratické straně dělnické, čímž posílil její moc ve státu.

26.12.1937 se jeden z podunajských generálů, poručík-generál Bejl, nechal slyšet, že je třeba urychleně odsunout německé občany z pohraničí, aby se tak zabránilo problémům s nimi. Jeho řeč byla nesmlouvavá a velice drsná. Němečtí občané byli pobouřeni, čeští ohromeni a Maďaři s Rakušany napjatě očekávali jak se vláda zachová. Němci požadovali , aby byl Bejl za porušení subordinace zbaven hodnosti a poslán předčasně do penze, ovšem česko-slovenská část podunajské vlády spolu se králem jeho odstoupení bojkotovala, čímž si zavinila svůj předčasný pád. Následující období mezi svátky bylo naplněno Německo-Rakouskými demonstracemi za odstoupení Bejla a následně i za odstoupení krále a jeho vlády. Když se následujícího dne přidali i Maďaři a i část českých zemí, rozhodl se král Jan Šternberk i se svojí vládou rezignovat. Vláda padla 29.12.1937, tedy o rok a pět dní dříve než vznikla. Moci se uchopila předmonarchistická vláda v čele s Edvardem Benešem, kdy po menších úpravách bývalé ústavy se z konstituční monarchie stala opět republika. Nutno ovšem přiznat, že monarchisté po roce a půl odevzdali zem ve výborném stavu, s nastartovanou ekonomikou a s vykvétající armádou. Následující vláda pokračovala ve výstavbě Masarykovy linie a ve výstavbě nových továrních kapacit.

Obrázek

28.3.1939 Dobyla vojska Republikánského Španělska Barcelonu, poslední baštu odporu Nacionalistů.

Když na začátku srpna roku 1938 začal německý Freikorps narušovat pořádek v pohraničí, pozatýkala policie několik jeho vůdců. Nato Freikorps tvrdě odpověděl. Bylo zabito několik policistů a vojáků a shořelo několik obchodů. To už prezident Beneš nehodlal tolerovat. Proto uvolnil několik pohraničních sborů a 12.8.1938 se slovy ,,vážná doba si žádá vážné opatření“ vyhlásil v pohraničí stanné právo. Moc převzala armáda, kdy po několika přestřelkách ve kterých tekla krev, situaci uklidnila. Stanné právo bylo v Sudetách zrušeno až před Vánocemi téhož roku. V září roku 1938 propukla naplno Česko-Německá krize. 16.9. Podunajská vláda vyhlásila úplnou mobilizaci, kterou veškeré obyvatelstvo přijalo velice bojovně.

Milan Drozd byl v březnu roku 1938 vyslán Německou rozvědkou do Podunajského soustátí. Jeho úkolem bylo předstírat sudetského Němce, který se vrátil zpět k rodině, kde ovšem měl zmapovat celou Masarykovu linii. Milan Drozd jako dvojitý agent poté odeslal sérii upravených plánů, které zveličovali informace o Masarykově linii a to zejména o alpské části, která byla oproti části české velice slabá. Společně s dalšími informacemi Hitler usoudil, že útok na Podunajské soustátí by byl velice krvežíznivý, kde by mohla říšská vojska být poražena. Proto se vzdal alespoň na čas Sudet. V Podunajském soustátí byl tento akt chápán jako konec krize a Edvard Beneš započal s politikou ,,smíření“ kdy započala složitá vyjednávání s Třetí říší. Vyjednávání trvala až do 1.9.1939, kdy Německo vyhlásilo válku Polsku. Spojenci, na které Polsko spoléhalo, se k němu otočily zády a nechali Polsko v boji samotné, což bylo chápáno jako velká zrada. Podunajské soustátí tento měsíc zaplavila hromada uprchlíků, kteří dali přednost demokracii před rudou a fašistickou totalitou. Vláda rozhodla o vystavění táborů pro uprchlíky, ale těch bylo tolik, že kapacity přesto nedostačovaly. Polsko kapitulovalo 2.10. v den, kdy padla Varšava. Polsko si rozdělilo Německo se SSSR, které převzalo východní část s 17 000 000 obyvateli. Edvard Beneš si okamžitě uvědomil, že nyní je možné napadnout Podunajské soustátí ze strany bývalé Polsko-Československé hranice.

Obrázek

Ke dni 1.12. poslalo Podunajské velvyslanectví ministru zahraničí Třetí říše poměrně tvrdou nótu, která žádala na Hitlerovy odstoupení Polska. Německá vláda a lid byl pobouřen. Adolf Hitler měl hned druhého dne projev, ve kterém vládu Podunajského soustátí označil za vládu židobolševismu, kterou je nutné v zájmu německého životního prostoru a ochrany Třetí říše zničit. Podunajská vláda, vědoma si neodvratného nebezpečí války, poslala přes dvojitého agenta opět mylné informace o počtu a rozmístění Podunajských vojsk. Dne 5.12. nastala ona očekávaná válka, ve které měly Podunajské armády opět zůstat osamoceny, zrovna tak, jako to bylo v případě Polska. Němci zaútočili s poměrně slabou armádou v prostoru okolo Linze, Ostravy a Chebu. Všechny tyto útoky byly brzo zlomeny a celý západní front pod vedením polního maršála Rumla přešel do protiútoku. Severní front, bránící Slovensko před vojsky Německa, které byly v tomto sektoru dosti početné. Prvotní ofenzíva byla po těžkých a vyčerpávajících bojích ve slovenských Tatrách prolomena. Ztroskotal tam také Guderianův záměr a jeho sen o Panzerwarfe, tedy o tankových jednotkách pronikající do řad nepřátel kde rozvracejí jejich morálku. Celá Guderianova tanková armáda byla v Tatrách zničena. Začínající mrazy znemožnily tankům dostatečný pohyb a tak se staly snadným terčem pro protitankové dělostřelectvo. Tato ztráta znamenala pro Německou říši takový rozvrat, ze kterého se do konce války již nevzpamatovala. Němcům zbyly lehounké tanky Pz-2 , které trefně nazval gen. Linhart, škatulkami od zápalek, protože ty se nemohly rovnat jejich středním a těžkým tanků, typu Škoda-III. Němci byli zděšeni koncentrací a počtem Podunajských vojsk v místech, kde žádné být neměla. Postup, který následoval byl velice rychlý. Po prvotních bitvách se podařilo 16.12. obsadit německé město Friedrichstaffen a Mnichov a den poté Drážďany. Ve stejných dnech probíhala ofenziva pod vedením generála Ingra ofenzíva ze Slezska, která byla stejně úspěšná, jako ofenziva polního maršála Rumla. Ve dnech 22.12 1939 – 1.1.1940 se podařilo sevřít mezi svá křídla Rumlovi a Ingrovy tři armádní sbory, okolo města Cottbus. Těchto deset dní v tomto sektoru představovalo nejtěžší a nejkrvavější období války, které zhoršovalo ještě období Vánoc. Obě strany byly velice vyčerpané a nebýt záloh, kterými byly doplněny stavy Podunajských armád, zlomilo by se celá tažení a celá snaha obsadit Cottbus a vytvořit si tak přímou cestu na Berlín. Cottbus byl obsazen 29.1.1939. Těžké boje se odehrávaly také u města Przemysl, kde se snažila II. Maďarská armáda ulehčit situaci Syrovému, který po předešlém útoku bleskurychle obsadil Krakov, ovšem na nějž útočila celá armáda, která měla vpadnout do Podunajského soustátí. Díky vydatné podpoře Maďarů se mu podařilo nakonec toto období přečkat, i když byl 16.1.1940 jím vydán rozkaz ke strategickému ústupu zpět do Slovenska.

Fronta ke dni 22.12.1939
Obrázek

27.12.1939 se téměř bez boje vzdal Regensburg, který hájilo pět pěších divizí. Divize po počáteční obraně byly rozmašírovány tanky, které je donutily k urychlenému ústupu.

3.1.1940 byla u Prahy zřízena tajná testovací raketová základna, kde se měli zkoušet nové tajné zbraně, které by dopomohli k vítězství ve válce. O den později zničila vojska I. Rakouské armády veškerý odpor ve městě Franfurkt nad Mohanem. O dalších 7 dní později, tedy 11.1.1940, zlomí generál Ingr se svojí 1. Podunajskou armádou odpor v hlavním městě říše, Berlíně, odpor vojsk, které kladl generál Paulus. Zde se výborně osvědčilo, že nacistický režim, který se hojně prezentoval na vojenský přehlídkách jako režim motorizované armády, stále zaostává nad modernizací a motorizací Podunajský vojsk.

Fronta ke dni 9.1.1940
Obrázek
12.1.1940 dobývá generál Votruba se svěřenou V. Česko-Rakousku armádou Leizig, který představuje nyní hrot do Německých vojsk. O čtyři dny později je prolomena obrana gen. Syrového u Krakova. Jak jsem zde již napsal, i když gen. mohl do boje nasadit ještě dosti početné zálohy, raději se ze strategických důvodů stáhl.

Fronta ke dni 14.1.1940
Obrázek

21.1.1940 padl do českých rukou nebráněný Dortmund. Hlavní vůdce německého lidu ve svém projevu nabádal ženy, děti a starce, aby hájili každou píď Německa před židobolševickou rakovinou, která se valí z Čech. Po tomto projevu se proti Podunajskému soustátí postavila ještě nová síla a to civilisti, zfanatizovaní Adolfem Hitlerem, který po pádu Berlína se přestěhoval do Štětínu.

Fronta ke dni 21.1.1940
Obrázek

O den později padl Studgard a byla započata ofenzíva na Freiburg, který II. rakouská armáda pod vedením gen. Bendla obsadila 27.1.1940. 22.1. také začíná nová ofenzíva na Postdam.

Fronta ke dni 22.1.1940
Obrázek

30.1.1940 dobývají maďarská vojska Saarbrücken. 7.2.1940 dobývá generál Fiala s II. rakouskou armádou oblast Cologne a den poté generál-major Marvan obsazuje se svojí I.horskou divizí starověké město Cáchy.

Dne 11.2.1940 se německý generál-poručík Jahen pokusí o průlom směrem na Strasbourg, kde očekává francouzský azyl pro jeho vojáky, ovšem celý průlom je zastaven na principu připomínající ofenzivy I. Světové války, kdy pár kulometů kosilo po stovkách útočící vojáky. Také z 12 000 vojáků, kteří se o průlom pokusili jich zahynulo asi okolo 8000.
Dne 13.2. je obsazen Freibourg a následují den je obsazen Hamburg.

Fronta ke dni 13.2.1940
Obrázek

15.2.-17.2. se pokusí s úspěchem prorazit u Krakova gen. Syrový. Ze začátku této ofenzívy je obsazen Hannover a podunajským armádám se podařilo Němce pod vedením von Lista na pobřeží Atlantského oceánu. Kromě těchto vojsk už žádných v Německu není. Zbytek toho co zbylo je soustředěno v Polsku. 27.2.1940 započne ofenziva s cílem definitivně zničit vojska v západním Německu. Ještě téhož dne jsou obsazeny Brémy pod koly 3. podunajské armády gen. Vojčechovského. O den později je po desetidenních bojích obsazen Krakov. 2.3. je von Rundsted poražen u města Wilhemfnafenu. 19.3. je u Gottingenu zničen poslední německý odpor v Německu. Celé Německo, vyjma polských oblastí je obsazeno podunajskými vojsky. Poté se vojska západního frontu začnou přesouvat na východ, aby se účastnili mohutného průlomu.

Fronta ke dni 19.3.1940
Obrázek

4.4.1940 je prolomena obrana na Odře pod vedením stařičkého von Witzlebena, který je ovšem do dvou dnů opět zatlačen zpět. Von Witzleben při tom prohlásí, že může být voják sebelepší a sebestatečnější, ovšem proti mase z oceli neobstojí. 10.4-12.4 roku 1940 je prolomena německá obrana v prostorech měst Štětín, Poznaň a Przemysl. Podunajské vrchní velení zde poprvé vyjádřilo názor, kde hlásí, že musí být veškerý německý odpor sevřen ve vnitrozemním Polsku, aby se předešlo útěku německých vojáků do SSSR.

Fronta ke dni 13.4.1940
Obrázek

23.4. se Němci pokusí znovudobýt Poznaň, tentokrát však bez úspěchu. Do 20.4.1940 se Podunajská 3 armáda pod vedením polního maršála Krejčího probojuje až do Štětína.

Fronta ke dni 18.4.1940
Obrázek

1. a 3. Podunajská armáda započne dne 28.4.1940 ofenzívu, kdy má odříznou vojska ze severu, a 2. a 4. armáda, která má odříznout vojsky z jihu.

2.5.1940 padl Lublin a 8.5. Lomza, čímž se definitivně uzavřel prostor okolo Varšavy. Ještě téhož dne se pokusil německý generál Harpe o útěk do SSSR, ovšem byl také zastaven. Příští den začne mohutná ofenzíva s cílem Varšava.

Fronta ke dni 9.5.1940
Obrázek


10.5.1940 se hroutí veškerá německá obrana. Není kam ustupovat a zajatci se hemží po všech cestách. 12.5.1940 se Němci drží pouze ve Varšavě, která je obsazena polním maršálem Rumlem 15.5.1940 jednu hodinu před půlnocí.16.5.1940 je v 11 hodin definitivně podepsána bezpodmínečná kapitulace německých vojsk. Toho dne skončila válka, která si přinesla na 250 000 padlých na straně Podunajského soustátí, 750 000 na straně Německé a okolo 100 000 padlých Poláků. Adolf Hitler, kterému se rozplynul sen se zastřelil ve Varšavském bunkru. Po skončení války definitivně vyšla najevo všechna nacistická zvěrstva. Podunajská vláda se rozhodla navždy skoncovat s nacistickým šílenstvím a předvedla do té doby největší soudní proces s válečnými zločinci, na jejímž konci bylo popraveno 11 nacistických pohlavárů a dalších 200 jich bylo odsouzeno k doživotnímu uvěznění. Několik měsíců po skončení války začaly zástupci Polské vlády jednat s podunajskou vládou o úpravách v ústavě, která by opět zavedla demokracii a zřídila na několik desítek let tkz. Středoevropské soustátí, které by mělo sjednotit národy Čechů, Slováků, Rusínů, Němců, Rakušanů a Poláků, kteří by se společným úsilím měli dostat z krize. Poláci, jejichž zem byla před válkou velice zaostálá, ochotně souhlasily se vstupem do Středoevropského soustátí. Viděli svoji zem za několik let stejně prosperující, jako bývalé ČSR. Zato Němci návrh radikálně odmítali, ale s nimy, jako s poraženou mocností, se nikdo s velkou ochotu nebavil. Nakonec bylo odsouhlaseno zástupci všech zemí, že do krajských zastupitelstev a na magistráty budou voleni příslušníci daného národa. Také se souhlasilo se sestavením nové poslanecké sněmovny, která bude čítat na 300k řesel. Další ze složkou moci byl také nový senát, který by měl mít 120 křesel, v tomto národnostním sestavení. V čele státu by měla stát současná vláda s prezidentem Benešem.

Obrázek

Následně se státy dohodly na nových vlajkách, která si budou navzájem pododné ve třech klínech v barvách trikolór. Lišit se budou v erbech vyšitých uprostřed bílého klínu.

Vlajka České federativní republiky:
Obrázek

Vlajka Slovenské federativní republiky:
Obrázek

Vlajka Podkarpatské federativní republiky:
Obrázek

Vlajka Maďarské federativní republiky:
Obrázek

Vlajka Rakouské federativní republiky:
Obrázek

Vlajka Německé federativní republiky:
Obrázek

Vlajka Polské federativní republiky:
Obrázek

Fronta ke dni 16.5.1940
Obrázek


Naposledy upravil gen. Rudolf Medek dne 18 bře 2007, 15:51, celkově upraveno 11

Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku:
PříspěvekNapsal: 30 pro 2006, 20:50 
Podplukovník
Podplukovník
Uživatelský avatar

Registrován: 07 srp 2006, 17:22
Příspěvky: 3044
Kedy padlo poslko?:

_________________
I am Free


Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: 30 pro 2006, 20:52 
Četař
Četař
Uživatelský avatar

Registrován: 08 zář 2006, 13:32
Příspěvky: 52
gen. Rudolf Medek píše:
Polsko kapitulovalo 2.10. v den, kdy padla Varšava. Polsko si rozdělilo Německo se SSSR, které převzalo východní část s 17 000 000 obyvateli. Edvard Beneš si okamžitě uvědomil, že nyní je možné napadnout Podunajské soustátí ze strany bývalé Polsko-Československé hranice.
Hlasujte


Tehdy padlo Polsko ... :-)


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku:
PříspěvekNapsal: 30 pro 2006, 20:53 
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Uživatelský avatar

Registrován: 21 led 2006, 21:42
Příspěvky: 15515
Bydliště: Nixon's back!
najs :D chybí ti tam pátá možnost - spojit se se SSSR proti německu a Spojencům :D


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku:
PříspěvekNapsal: 30 pro 2006, 20:54 
Podplukovník
Podplukovník
Uživatelský avatar

Registrován: 07 srp 2006, 17:22
Příspěvky: 3044
Som si to predtym nevsimol sorry
Ak ti mozem poradit tak postupne znic nemcov a nato aj rusov

_________________
I am Free


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku:
PříspěvekNapsal: 30 pro 2006, 21:09 
Četař
Četař
Uživatelský avatar

Registrován: 08 zář 2006, 13:32
Příspěvky: 52
Vals píše:
najs :D chybí ti tam pátá možnost - spojit se se SSSR proti německu a Spojencům :D


Tak to bohužel nepůjde, protože mi to nedovolí ,jako demokratickému státu, spojit se se státem totalitním.


Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: 30 pro 2006, 21:14 
Četař
Četař
Uživatelský avatar

Registrován: 08 zář 2006, 13:32
Příspěvky: 52
chtěl bych dodat, že mám jednu z nejpočetnějších a nejvyvynutějších armád. Proto jsem také dal tu možnost, napadnout s Německem SSSR...


Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: 30 pro 2006, 22:46 
Podplukovník
Podplukovník

Registrován: 05 dub 2006, 18:57
Příspěvky: 3067
Bydliště: Choceň
gen. Rudolf Medek píše:
chtěl bych dodat, že mám jednu z nejpočetnějších a nejvyvynutějších armád. Proto jsem také dal tu možnost, napadnout s Německem SSSR...

mě tam spíš chybí možnost napadnout Neměcko bez pomoci spojenců a obnovit celé rakousko - uhersko

_________________
Pán ze Šternberka
Thornwald=Transportní hrozivě obludný rozměrný ničivý wartburg na anihilaci lidstva a demolici


Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: 30 pro 2006, 22:52 
Četař
Četař
Uživatelský avatar

Registrován: 08 zář 2006, 13:32
Příspěvky: 52
Thornwald píše:
mě tam spíš chybí možnost napadnout Neměcko bez pomoci spojenců a obnovit celé rakousko - uhersko


A poté se vrhnout na SSSR???


Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: 30 pro 2006, 22:58 
Rotný
Rotný

Registrován: 14 srp 2006, 13:25
Příspěvky: 110
gen. Rudolf Medek píše:
A poté se vrhnout na SSSR???


Presne tak, to by bolo to najlepšie riešenie :)


Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: 31 pro 2006, 00:26 
Podplukovník
Podplukovník

Registrován: 05 dub 2006, 18:57
Příspěvky: 3067
Bydliště: Choceň
gen. Rudolf Medek píše:
A poté se vrhnout na SSSR???

mám podobně rozehranou hru, a taky nevím jestli po zničení neměcka a vybudování válečného lodstva mám jít na sssr nebo na spojence.... možná se nechám inspirovat

_________________
Pán ze Šternberka
Thornwald=Transportní hrozivě obludný rozměrný ničivý wartburg na anihilaci lidstva a demolici


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku:
PříspěvekNapsal: 31 pro 2006, 08:09 
Rotný
Rotný

Registrován: 14 srp 2006, 13:25
Příspěvky: 110
Ešte ma napadlo - aby si to Nemecko stihol zničiť, pretože keď sa k nim pripoja Taliani, už to také ľahké nebude :twisted:


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku:
PříspěvekNapsal: 31 pro 2006, 08:27 
18. Plukovník
18. Plukovník
Uživatelský avatar

Registrován: 08 říj 2006, 12:25
Příspěvky: 6285
Bydliště: Praha
Hmmm, co takhle spíš napadnout Itálii??? Na ní máš územní požadavky, ne?

_________________
Oklamat, zmást, překvapit
("Stonewall" Jackson)


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku:
PříspěvekNapsal: 31 pro 2006, 14:37 
Četař
Četař
Uživatelský avatar

Registrován: 08 zář 2006, 13:32
Příspěvky: 52
Bohužel již pozdě. Německo mi k prosinci roku 1939 vypravilo válku....a spojenci do toho nejdou takže zůstávám v boji také sám....dále vás budu informovat jak válka skončí


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku:
PříspěvekNapsal: 31 pro 2006, 19:14 
Major
Major
Uživatelský avatar

Registrován: 30 led 2006, 19:40
Příspěvky: 2545
Ha! Report s ÈSR modem hezké :D


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku:
PříspěvekNapsal: 31 pro 2006, 20:16 
Rotmistr
Rotmistr
Uživatelský avatar

Registrován: 20 říj 2006, 08:14
Příspěvky: 154
Bydliště: Prievidza(SVK),prevazne partizanske obydlia
gen. Rudolf Medek píše:
Bohužel již pozdě. Německo mi k prosinci roku 1939 vypravilo válku....a spojenci do toho nejdou takže zůstávám v boji také sám....dále vás budu informovat jak válka skončí


hmm a preco niesi v spojenectve ?? sak vztahy mas asi tak +200 nie ?

_________________
BELLA,HORIDA BELLA-vojna ,strasna vojna


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku:
PříspěvekNapsal: 01 led 2007, 20:20 
Četař
Četař
Uživatelský avatar

Registrován: 08 zář 2006, 13:32
Příspěvky: 52
Přidal jsem další část reportu. Informujte mě, jak se vám načetly obrázky..


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku:
PříspěvekNapsal: 01 led 2007, 21:13 
Plukovník
Plukovník
Uživatelský avatar

Registrován: 07 úno 2006, 21:52
Příspěvky: 5447
Bydliště: Hradec Kralové a Brno
gen. Rudolf Medek píše:
Přidal jsem další část reportu. Informujte mě, jak se vám načetly obrázky..

Jo dobry vse se nacetlo ok jenom jak to mas s prumyslem ??? A co lidsky rezervy ?


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku:
PříspěvekNapsal: 01 led 2007, 21:15 
Major
Major

Registrován: 30 črc 2006, 13:10
Příspěvky: 2576
Na Bělehrad.

_________________
Arzael Uthor,Vrchní kapitán Šerých plášťů království terenijského


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku:
PříspěvekNapsal: 01 led 2007, 21:26 
Četař
Četař
Uživatelský avatar

Registrován: 08 zář 2006, 13:32
Příspěvky: 52
Gen.Erwin Rommel píše:
Jo dobry vse se nacetlo ok jenom jak to mas s prumyslem ??? A co lidsky rezervy ?


Průmysl jsem budoval celou dobu. Do začátku roku 38 tvořila výroba nových průmyslových kapacit 100% plán. Poté se musel uskrovnit vůči armádě a pevnostem. S průmyslem jsem neměl problém, protože jsem skoro nepotřeboval nové jednotky, vše jsem měl už připravené na Mnochvoský diktát a po něm jsem to rozšířil o zálohy. SKoro celou válku jsem vyráběl letadla, která jsem na závěr s velkým úspěchem masově použil. Abych ti řekl pravdu, na začátku války jsem byl schopen vytvořit naráz 95 PK....teď po válce je to ještě více a lidských rezerv je nyní po válce na 1000. Před válkou to bylo okolo 750 .... spíše jsem měl problém se zásobováním, ale po dohodě se SSSR jsem měnil hodně energie a kovů za hodně zásob a vzácných kovů...


Nahoru
 Profil  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 72 ]  Přejít na stránku 1, 2, 3, 4  Další

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  
cron

Webhosting Český hosting

Založeno na phpBB® Forum Software © phpBB Group Color scheme by ColorizeIt!
Český překlad – phpBB.cz