Zdravím čtenáři,
po docela dlouhé době jsem se rozhodl sepsat další report z HOI3. Konkrétně jde o modifikaci Black Ice 8.4. Proč právě Habeš? Možná proto, že od začátku jste ve válce. Tady bojujete s tím, co je k dispozici. Žádné plánování, žádná příprava. Možná i proto, že kvalitativní rozdíl mezi Itálií a Etiopským císařstvím by mohl být jen stěží větší. Je to výzva a já mám rád výzvy. Všechny své jednotky si ovládám ručně, proto hrávám hlavně za menší státy. Úroveň mám nastavenou na normal, povolené osobnosti i invaze. Přeji pěkné počtení!
Ahoj, jmenuji se Jan Stařík a zde je můj příběh. Do Afriky jsem odjel na počátku třicátých let, tedy v době, kdy začaly první obchodní styky mezi Československem a Etiopským císařstvím. Můj strýc, velevážený obchodník si mě najal jako instruktora a zbraňového experta. Jako bývalý legionář jsem se jen protloukal životem a tak jsem vzal dalšímu dobrodružství za vděk. Obchody kvetly a já se měl v Habeši jako prase v žitě. Ale nic netrvá věčně…
V polovině 30. let byla Etiopie spolu s Libérií posledním samostatným státem černého kontinentu. Tehdejší Evropa na Habeš pohlížela náležité svrchu. Pro Francouze šlo o „druhé Maroko“ (samozřejmé před jeho ovládnutím Francií): necivilizovaný pseudostát se slabým vladařem, bez škol. se středověkým soudnictvím a s armádou, která vlastně sestává jen z různých band. V Británii se o Habeši nemluvilo jinak než jako o „zemi otroctví“, což byla narážka na stale ještě velmi rozšířené otrokářství. A pro Italy, kteří se rozhodli Habeš připojit ke svému východoafrickému impériu, šlo „o poslední nerozřešený problém Afriky“. Evropané se shodovali na tom, že z moderních vymožeností lze v Etiopii nalézt pouze to, co je importováno ze zahraničí.
Konec roku 35 a začátek druhé války o Habeš mě zastihl v mém domě v Addis Abebě. Právě ten pozdní listopadový večer všechno změnil. Císař Haile Selassie mě povolal do svých služeb. Stal jsem se jeho rádcem, později jediným a nejvyšším rádcem. Počáteční postup Italů byl nebývale rychlý a brutální. Sám Haile usoudil, že jeho taktické znalosti na zastavení Italů nestačí. Jeho armáda potřebovala moderní a neotřelé způsoby. Jediný, kdo v této části světa dokázal fašistům zatopit, jsem byl já. Samozřejmě jsem na tom nebyl tratný…
----------------------------------------------------------------- Tak tohle byl úvodní part, musel jsem ho sepsat, abych se dokopal psát dál. Jinak bych zjistil, že je polovina srpna, hru mám skoro odehrátou a nenapsal jsem ani čárku. Však to určitě taky znáte . Jednotlivé díly budou mapovat vždy období přibližně roku - dvou. Podle zajímavých událostí. Čau a šáteček
Pokračování příště
Naposledy upravil(a) Schulmi dne 20 črc 2018, 15:36, celkem upraveno 1 x.
Habešskou armádu tvoří téměř výlučně jen jednotky nepravidelné armády. Kmenoví bojovníci, příšerně vyzbrojení. Nezřídka jsou v jejich rukou k vidění střelné zbraně s nabíjením zepředu nebo dokonce oštěpy či luky. Prvořadým úkolem bylo sestavit vědeckou skupinu, která by pozvedla úroveň armády. Rád bych řekl, že je naše armáda na úrovni Velké války, ale ona je bohužel někde na konci 19. století. Netrvalo dlouho a celou věc pochopil i velký Císař. Z vězení propouští utlačovanou inteligenci, najímá zahraniční odborníky, vědce a vojenské důstojníky. Dobrodruzi se příliš nehrnou, jsme rádi za každého muže a každou materiální pomoc.
Naší armádě chybí i naprosto základní znalosti taktiky.
Armáda někde na úrovni Prusko-rakouské války.
Medicína je jediným vědním odvětvím, které je alespoň částečně rozvinuté.
Armáda je tvořena 22 pěšími divizemi, vesměs nepravidelné armády. Na druhou stranu místní bojůvky dokonale zají terén, jejich obrana v horách je vynikající a spotřeba zásob malá. Velkým problémem je naprostá absence těžkých zbraní. Císař pro vojenské účely zabírá několik manufaktur a snaží se mě přesvědčit, že jsou to továrny. Nezbývá mi, než se tvářit, že mu věřím a doufat, že se naše děla při první střele neroztrhnou vejpůl.
Modernizace armády - prvořadý cíl.
Těžké zbraně nebo důstojnictvo naprosto chybí.
Okamžitě po svém nástupu do funkce reorganizuji obranu. Armáda je rozdělena na dvě části. Severní část, jenž dostala za úkol zakopat se v horách při hranicích s Eritreou a jižní část, jenž bude bránit tzv. Somálskou frontu. Na jihu opouštíme pouštní provincie. Přeskupujeme jednotky a stahujeme do jižních hor část kmenových bojůvek ze severu. Mám v plánu vést ústupové boje na modrou linii. Do té doby se mi snad podaří vybavit alespoň jednu divizi na provincii dělostřelectvem. Pak se zakopat a doufat, že Italům prostě dojdou zásoby.
Situace se stabilizovala. Italové útočí do plných, navíc mají problémy se zásobováním. Na severu se nám daří držet provincie Gondar a Tandaho. Zde své odvádí především divize horské pěchoty, již podporovaná dělostřelectvem. Díky své rychlosti slouží jako rychlá podpora v místě, kde je zrovna útok Italů nejsilnější. Do budoucna plánuji divizi rozdělit na dvě. Ale to až s dalším příchodem těžkých zbraní. Jediným územním ziskem na severu jsou dvě provincie, jenž jsme dobrovolně opustili.
Na jižním frontu máme daleko větší problémy. Zde se držíme jen s vypětím všech sil. Italové útočí ze tří provincií a jednotlivé cíle útoku střídají. I vzdálenost mezi provinciemi je zde větší a když k tomu připočtete velmi nízkou rychlost divizí, v horském terénu ještě nižší, posily většinou doráží na úplně poslední chvíli.
Pod své velení jsem dostal jednu celou divizi. Tvoří ji skoro 4 tisíce mužů, ale hlavní silou silou je asi stovka mých osobních žoldnéřů. Místní bojovníci jim dali přezdívku Staříkovi psi.
První dělostřelecké brigády se již zapojily do bojů. V plánu je vybavit každou divizi dělostřelectvem.
Boje na somálských hranicích nekončí. S odřenýma ušima se ale zatím držíme. Duce začíná být značně nervózní.
Další tvrdá bitva o Tandaho. Italové nasazují to nejlepší, co mají k dispozici, tankové divize včetně.
Do konce roku Tandaho padlo, my se však přeskupujeme a plánujeme další obranu.
Ani na jihu není situace příznivá. Všechny naše jednotky pod útokem. Zdá se, že zhroucení obrany je blízko.
Během prvního roku války se nám podařilo postavit šest dělostřeleckých oddílů, další jsou ve výstavbě.
I naše pěchota je již vybavena daleko modernějšími zbraněmi.
Zlepšuje se i taktická znalost domorodých bojovníků.
Je červen 37 a Habeš stále žije. Předpoklady o rychlém vymazání z mapy se ukázaly jako liché.
V srpnu se podařil Italům další průlom. Dál však neútočí. Chybí jim zásoby a palivo, jak se zdá.
Naše zásoby branců se pomalu, ale jistě tenčí. Fašisté momentálně mají asi 1,5x větší ztráty.
Na Nový rok 1938 překvapujeme fašisty útokem. Jejich jednotkám chybí organizovanost. Brzy si vezmeme hararské planiny zpět!
Rok 1937 je za námi. A s ním i dva roky konfliktu, který měl podle předpokladů skončit do dvou měsíců. Nyní je plán jednoduchý. Co nejdříve se připojit ke spojencům a za pomoci Francouzů a hlavně Britů získat svou zemi zpět.
Samotné dobytí provincie Harar bylo pro morálku armády obrovskou vzpruhou. A také předzvěstí dalšího útoku. Naše armáda je již nyní na velice dobré technologické i taktické úrovni. Zcela jsem obětoval výzkumy v oblasti letectví, moderních tankových sil, námořnictva nebo ženistů. Italové mají problémy, tudíž bych řekl, že volba to je správná.
Tlačíme Italy zpět na somálské hranice. Bohužel trochu doplácíme na nízkou mobilitu milic. Často se protivníkům povede do již dobyté provincie přesunout své jednotky. Tím celý boj začíná na novo a postup je velmi zpomalen.
Eritrejský front stojí. Fašisté občas zkusí zaútočit s jednou či dvěma divizemi a jsou rychle odraženi. Velká koncentrace jednotek a nízká infrastruktura horských provincií si u našich soků vybírá svou daň.
Naprostou absenci vzdušných zbraní se snažíme nahrazovat protileteckými brigádami u našich divizí. Jsou levné a relativně účinné. Nově přijaté doktríny plánují vybavit každou divizi AA baterií.
Na severu přichází italský průlom. Špatné počasí snížilo rychlost našich jednotek, posily do Gondaru nedorazily v čas.
Avšak na jih se nám daří o poznání lépe. Milicionáři již stojí na původní předválečné hranici a tlačí se do Somálska!
Průlom! Velký průlom! Osobní garda císaře se probila až k moři. Odřízli tím několik italských divizí. Teď nezbývá, než počkat, až jim dojdou zásoby a vzdají se. Útočit do plných nebudeme.
Po úspěších v Somálsku získáváme tolik potřebné důstojnictvo!
Několik nepřátelských divizí, odříznutých od domovských přístavů, je tlačeno do Afrického rohu.
Heroická obrana nepřátelských milicionářů. Snad bude brzy po všem.
Kruh se uzavírá. Naše jednotky pomalu, ale jistě postupují. Poslední baštou Mussoliniho psů je Mogadišo. Jediný přístav v Somálsku.
V celku bez problémů odzbrojujeme šest italských divizí.
Na druhé straně italského Somálska jsme stále ještě Italy nepřemohli. Je nabíledni, že bez těchto divizí Mogadišo nepadne.
Teprve v listopadu 1939 se nepřátelé vzdávají.
Postup v okolí Mogadiša se téměř zastavil. Naše armáda, původně budovaná jako obraná, má př útocích na nepřátelské obraná postavení značné ztráty.
Stahujeme oprátku. Přesto stále ta stejná písnička. Mobilita. Italové zase asi stihnou provincii obsadit dříve než my.
Teprve v polovině února čtyřicátého roku provincie přechází pod Habešskou správu. Vítězství to bylo ale krvavé. Branci došli...
Vytrvalý tlak na somálské obrané pozice nepolevuje. Ztráty jsou ale značné.
Úplný kolaps fašistických sil v Somálsku je velmi blízko!
Na začátku léta roku čtyřicátého vstupují Habešané do Mogadiša. Domorodé obyvatelstvo je vítá jako osvoboditele. Ztráty Italů jsou obrovské.
Okamžitě po vítězství v Somálsku přesouváme volné jednotky na Eritrejskou frontu. Díky úspěchům na jihu a kvalitní propagandě v nově zřízeném císařském rádiu se k nám přidává velký počet branců. To na nějaký čas zalepí naše problémy. V plánu je nyní dobýt přístav Assab, na který máme core (ostatně jako na celou Eritreu), dříve než-li Italové vstoupí do války se spojenci. Naše připojení ke spojeneckému bloku je zatím daleko. Itálie již do OSY vstoupila, přesto Etiopii stále přitahuje hitlerovské Německo do své frakce.
Po půl roce bojů a ztrátě 100.000 mužů postupujeme vstříc Eritreji.
Ale pak už to šlo ráz na ráz. Fašistické oddíly vyčerpané předchozími těžkými boji jsou zcela bez organizace a jen před našimi válečníky ustupují.
V březnu 41 vstupuje Itálie do války proti spojencům. Přístav Assab je v císařských rukách a konečná zkáza Italské východní Afrika co by kamenem dohodil.
Na Habešskou stranu se přidává původně italská somálská domorodá milice.
Dubatsové v síle 1300 mužů se okamžitě zapojují do bojů. Nehodlám nechat Britům ani kousek Eritreje.
Je dobojováno. Eritreu si mezi sebe dělí Etiopské císařství a Britské impérium. Britové získávají jen dvě nedůležité provincie. Ono ostatně bezcenná je většina dobytého území. Kromě přístavu a letiště v provinciích Mogadišo a Assab jsme nic nezískali. Žádné zdroje, MP nebo body velení.
Habešská říše zabírá téměř celý africký roh! Vydobytá krví šestiset tisíc padlých bojovníků za svobodu. V porovnání s Italy jde však jen o drobná čísla. Velký den pro Etiopský národ!
Tímto končí válka o nezávislost. Co dál? Připojit se ke spojencům? Bojovat dál jako nezávislý? Nebo to zkusit u rudých? Když na nás spojenci celá ta dlouhá léta káleli? Každopádně teď si dám rok přestávku. Potřebuji nabrat nové brance pro armádu. Doplnit stavy a vybudovat námořnictvo.
Super report ale v HOI4 by si to asi neubránil.
Čo sa týka pokračovania, tak nech je to zaujímavé pripoj sa k Sovietom a vyprovokuj vojnu proti spojencom
Získalo se něco v Somálsku? Jsou tam nějaká core či užitečného jako na severu v Eritreji?
Burgundské vévodství 1419(aktualizováno 31.08.14) EUIV: Janovská republika 1444-1821 [DOHRÁNO](aktualizováno 17.06.15) Země Samurajů 1936(aktualizováno 19.05.13) Svět zlata a pýchy; svět plný špíny; na jeho hříchy; jen karabiny... Optimismus lze pro selektivní upravování paměti považovat za neurologickou poruchu. Jediní, kteří svět vidí realisticky, jsou lidé s těžkou depresí.
Hox píše: ↑23 črc 2018, 08:52
Super report ale v HOI4 by si to asi neubránil.
Čo sa týka pokračovania, tak nech je to zaujímavé pripoj sa k Sovietom a vyprovokuj vojnu proti spojencom
Možná to někdy zkusím, ale vzhledem k tomu, že jsem ve své první hře v HOI4 cca dva roky zpátky, vcelku bez problémů ubránil Československo jsem na mladšího bratříčka trochu zanevřel. BI je propracovanější a daleko, daleko složitější. Navíc se přiznám, že jsem hru začínal asi na potřetí, než se mi podařilo přežít první rok - dva. Ale pak, vzhledem k inovaci armády, to již bylo v pohodě. O spojenectví s kominternou pochybuji. Je mi ideologicky vzdálená nejvíc, asi by trvalo dobré 3 roky než bych se k nim přidal a to je již prakticky po válce...
Získalo se něco v Somálsku? Jsou tam nějaká core či užitečného jako na severu v Eritreji?
V Somálsku jsme získali hlavně hromadu problémů . Aktuálně tam hlídkuje asi pět milicí a další tři hlídají Mogadišo. Jinak platí totéž, co pro celou. Eritreu Krom přístavu a letiště (Mogadišo) jsme nezískali nic. Na provincie nemáme ani core. Ale do budoucna bych chtěl udělat loutku z dobytého území.
Po osvobození země od Italů jsem dopřál našim vojskům roční přestávku. Během tohoto roku jsem zakoupil v Británii licenci na stavbu transportní lodě, ta byla na vodu spuštěna v červnu 1942, nedlouho poté došlo k položení kýlu další transportní bárky, tentokráte dle licence z USA. Dlouho jsem rozmýšlel nad politickým směrem, kterým se vydat. Zvítězil nakonec spojenecký blok. Byť je Haileho vláda pravicová, připojení k ose jaksi nehrozilo. Ke komunistům to mám hrozně daleko, sbližování by trvalo někdy do roku 1944-45 a neutrální jsem zůstat nechtěl. Navíc, jsem si říkal, že pokud spojenci vyhají, mohl bych dostat i zbytek Eritreie od Velké Británie.
Dovybavování našich divizí podpůrnými zbraněmi pokračuje. Zatím nám ale nezbývá volná průmyslová kapacita pro přezbrojení jednotek nepravidelné armády v plnohodnotné divize.
Na jaře 1942 stvrzuje císař Haile Selassie svým podpisem připojení Habeše k demokratickému bloku.
Vody středozemního moře kontrolují spojenecké lodě. A tak si můžeme dovolit vylodění na Sardinii. Ta je bráněna jedinou posádkovou divizí. Nepřátelská jednotka byla brzy zničena a ostrov obsazen. Nyní pokračuje přesun našich divizí do středozemního moře. V Cagliari, hlavním sardinském městě, se dostáváme ke zdrojům vzácných kovů. Konečně se náš omezený průmysl rozjede naplno.
Nedlouho po ztrátě Sardinie italská vojska zlomila poslední odpor Řeků. Než však stihnou Obsadit Krétu, vyloďuje se zde Habešská milice a ostrov osvobozuje. Celé vylodění je provedeno z jediné lodi Etiopského námořnictva, jenž dostala na mou počest jméno České moře.
Další vylodění provádíme na Rhodosu - důležité námořní základně.
Ke konci roku 1942 obsazují Němci zbytky pevninské Francie, Vichystická Francie se formálně připojuje k Ose. My na to reagujeme obsazením Korsiky.
A protože je Italský tlak ve středozemním moři naprosto patetický, rozhodneme se rozehrát hru daleko vyšší úrovně. Od začátku roku 1943 přesouváme volné jednotky na Krétu, z ní pak zahajujeme vylodění v Řecku. Našim cílem je nehlídaný přístav Kalamata. Ale o tom až příště...
(Fórové hry, kterých jsem se zúčastnil.)
Admirál de Étranger, Francouzské císařské loďstvo (Trafalgar 1805)
rytíř Johannes von Ausländer, prozatímní regent Sicilského království (Byzanc 1214)
Luigi Mario Forestiero, Il primo ministro del Regno d'Italia (Německo 1866)
Generál von Ausländer st., velitel 51.rezervní divize, hrdina od města Ypres (1915)
Generál von Ausländer ml., velitel 22.tankové divize, hrdina od Krymu (1942)
očekává další nasazení do bitevní vřavy
Upřímně, ani nevím čím to je, že Italové nemají většinu ostrovů hlídanou, nebo je tam jen minimum jednotek. Snad jim chybí divize co jsem jim zajal? Ale na druhou stranu, úspěšně bojují v Libyi a Egyptě, Řecko padlo také celkem bez problémů...
Musí to být samotní Areovi synové, nikdy jsem neviděl tak udatné válečníky.
Dimitris Samaris, řecký rybář, Atény 1944
Vylodění na řeckém pobřeží proběhlo naprosto bez problémů. Okamžitě zabíráme několik provincií a připravujeme obranu. Italové zaútočili asi jedenácti divizemi, ale jsou rychle odraženi.
Boje o Peloponés trvají téměř rok, než se nám jej podaří celý obsadit. Máme velké problémy se zásobováním, německé ponorky, jenž kdo ví jak, proklouzli Gibraltarskou úžinou potápí konvoj za konvojem. Tím se náš postup úplně zastavil. Zastavily se ale i Italsko - Bulharské šiky. Útočí do plných přes mořskou úžinu do Pátry a na druhé straně vcelku bez problémů bráníme Atény. Vždy když to již vypadá na průlom, dojdou zásoby.
Řecká operace nenechává klidnými velitele v USA, na pomoc nám posílají dvě divize mariňáků a divizi pěchoty s těžkým dělostřelectvem.
Na počátku roku 1944 však není situace pro spojenecké armády nijak příznivá. Válka v Severní Africe stále váže velké množství jednotek a konečné vítězství není nijak blízko.
Ruská kampaň se pro fašistický blok vyvíjí nad očekávání dobře. Leningrad i Moskva jsou okupovány, síly Osy se tlačí dál do vnitrozemí.
Saudové se již Britské nadvládě podřídili, Iráčanům a Afgáncům brzy nic jiného nezbude, než také kapitulovat.
Japonsko ovládá téměř celou Čínu, zde to také nevypadá vůbec dobře.
Navíc Hitlerovi diplomaté odvádí velký kus práce. Brzy se k nim možná připojí další národy.
Nedostatek zásob nás nutí zůstat stát na místě. Naše konvoje nestíhají přivážet munici a jídlo. Až v září 1944 mě napadla spásná myšlenka. Osvobodit Řecko. Vždyť kontrolujeme hlavní město a úlohu zásobování pak přebere náš spojenec. Kde já teď mohl být, pokud bych Řeky osvobodil dřív...
No a pak už to jde ráz na ráz.
Postup je rychlý, snažíme se využívat terénu a uzavírat nepřátele do kotlů, kde poté vojáky odzbrojíme.
Za nedlouho osvobodíme celé Řecko a Albánii. Ano, to fialové je Jugoslávie. Nevím, jak se jim to povedlo, ale zůstali neutrální.
Na bulharských hranicích narážíme na velký problém. Panzerdivize. Zastavit se ji povedlo jen za cenu velkých ztrát. Jednu naši milici zcela roztříštili a několik dalších utrpělo velké ztráty.
Odpor v Bulharsku je minimální. Bulharské jednotky však neobkličujeme a neničíme. S Balkánci počítáme do budoucna jako se spojencem.
Po obsazení Varny Bulhaři kapitulují.
Rekrutujeme další další afričany. Tentokrát eritrejské Askarijce. Tuto část výzkumu jsem trochu zanedbal.
Na druhou stranu jejich bojová hodnota je zanedbatelná. Prozatím budou hlídkovat v Assabu.
Nezávislost pro Bulharsko! Tedy alespoň částečná. Stali se habešskou loutkou.
I s Rumuny počítáme jako s naší loutkou, jejich bojová hodnota je, troufnu si říct, daleko vyšší než u Bulharů.
Současně s Rumunskou nezávislostí umírá president Roosvelt. Nyní budeme muset připravit obranu. Tažení Balkánem nenechalo chladnými němce, ti sem přesouvají velké množství jednotek. Snad jsme tím alespoň částečně ulevili sovětům a spojencům, jenž se vylodili v Normandii
Naposledy upravil(a) Schulmi dne 29 črc 2018, 10:29, celkem upraveno 1 x.
Gratuluji k úspěchům na všech frontách
Koukám že nepřipojit se ke komnterně byl dobrý krok, nejen pro to že se něguš nemusí bát o trůn
A že by hrabří Habešané osvobodili nakonec i Prahu? (jinak jak funguje diplomacie v Hoi4? myslím že je blízko čas, aby zasáhla Jugošku, pokud si dosud udržela neutralitu a nezávislost)
jinak: Areovi spíš než Aresovi synové...
Hetharie V.: Kancléř Jeho knížecí Jasnosti Jiřího Lormanwenského Marek z Lesohradu
jjelen píše: ↑29 črc 2018, 08:17
Gratuluji k úspěchům na všech frontách
Koukám že nepřipojit se ke komnterně byl dobrý krok, nejen pro to že se něguš nemusí bát o trůn
A že by hrabří Habešané osvobodili nakonec i Prahu? (jinak jak funguje diplomacie v Hoi4? myslím že je blízko čas, aby zasáhla Jugošku, pokud si dosud udržela neutralitu a nezávislost)
jinak: Areovi spíš než Aresovi synové...
Pokaždé, když změním nějak historii tím, že se nedržím přesně historické linky, hra na to zareaguje po svém. Neproběhne nějaký event nebo naopak proběhne dřív. To se pak dějí věci. Německo nezaútočilo na Jugošku, místo toho rozjelo Barbarosu asi o půl roku dřív a vzhledem k úspěchu na ruském frontu to bylo dobré rozhodnutí. Jak funguje diplomacie v Hoi4 nevím, ale pokud myslíš trojku, tak ji ovlivňuje vláda, obchodní smlouvy, vztahy, jednotlivé osobnosti, sousední státy a možná spousta dalších věcí. Stát se může k dané frakci připojit až pokud jeho 'vzdálenost' od rohu trojúhelníku klesne pod 25. No a Jugoslávie je už několik let téměř na dosah Osy, ale současně na ni působí i vlivy spojenců, tím uvízla na mrtvém bodě. Schválně jsem se na ni koukl, mají několik ministrů, kteří by normálně patřili Chorvatsku (to ale nevzniklo) a diplomaticky na ni působí Spojené Království...
V otázce osvobození Prahy dal Císař Staříkovi volnou ruku. Ale to je ještě daleko
Po obsazení (čti osvobození) Rumunska zůstalo na jeho území mnoho jednotek, jenž se odmítly připojit ke spojeneckým vojskům. Ty jsou záhy obklíčeny a likvidovány.
Začínáme mít první problémy. Prakticky nestavíme nové divize, jen vylepšujeme stávající. Jak se fronta natahuje ubývá nám jednotek v záloze. Navíc většina divizí je tvořena jednotkami nepravidelné armády. Tu tvoří sice zkušení muži, vybaveni nejlepšími dostupnými zbraněmi a bojující podle nejmodernějších doktrín, ale ani to nestačí na průměrné německé divize. Ostatní nepřátelé neprorazí, ale jak se někde objeví německá divize je zle. Jsem si vědo, že dlouhodobě se tak vysoko neudržíme, proto plánujeme ústupové boje a musíme doufat, že do té doby dorazí pomoc spojenců.
Zcela nečekaně frontu opouštějí skopčácké divize. Ty nahrazují jednotky Španělska, nově vstoupivšího do války. S jejich útoky nemáme žádné problémy a fronta se znovu hýbe kupředu.
Rychle jsem zjistil, co způsobilo odsun jednotek - Vylodění Američanů v Normandii.
Španělé spolu s Itálií rychle obsadili celý sever Afriky.
I Japoncům se nebývale daří. poslední baštou Čankajška je Chaj-nan.
Koncentrace jednotek na Chaj-nanu je neskutečná.
Boje na Maďarských hranicích pokračují. Plán je jednoduchý. Nechat Maďary vykrvácet. Na průlom nemáme dost jednotek.
Konec roku 1945 a proti sobě stojí Habešská milice jako obránce a Německá motorizovaná pěchota velí k útoku. Kdo vyhraje? Habešané. A téměř bez ztrát. V tomto je BI skvělé. Zkušenosti + taktika + vybavení versus němečtí zelenáči. V klasickém HOI3 by byl výsledek přesně opačný.
Obranu Řecka jsem nechal jen na Řecích, ti však padli v Albánii odkud se nám do týla valí Italské divize.
Britové poslali několik divizí do Řecka, kde se italský útok zastavil, další pak posilují Rumunské hranice.
Maďaři téměř vykrváceli, mít tak víc divizí k průlomu...
Válka pokračuje, habešští bojovníci jsou ve zbrani již více než deset let. Přesto se zdá být konec války v nedohlednu. Vzpruhou pro jejich morálku je fakt, že jsme přešli na hranicích s Řeckem do protiofenzivy.
Drobný postup jsme zaznamenali i v Maďarsku
Koncem října 1946 jsou italské síly v Řecku na pokraji zhroucení.
Němci nechtějí nechat Maďarsko padnout. Množství německých jednotek se nyní valí do protiútoku.
Celkové ztráty pozemních jednotek od počátku války.
Do konce roku snad (znovu) osvobodíme Albánce.
Situace v Maďarsku se začíná zhoršovat.
Řecká mise postupuje svižným tempem.
Držíme linie a útočíme minimálně. Dochází nám lidské zdroje.
Spojenci osvobozují Francii. Snad nám brzy přijdou na pomoc.
Německý ovčák se zakousl hluboko do sovětského masa. Situace v Normandii zatím Stalinovi nijak neulehčila.
Albánie osvobozena. Volné jednotky přesuneme k obraně Rumunska.
Belgie znovu svobodná!
Bojujeme o každý les, každé pole, každou vesnici i město. Ale kvalitě Německých jednotek se rovnat nemůžeme. Co v pohodě stačí na Italy nebo Maďary, na hákáče nestačí.
Ztráty a nedostatek mužů k jejich zacelení nás donutili ke zkrácení fronty. Vcelku výraznému zkrácení.
Němci jsou nezastavitelní, každou chvíli očekávám zhroucení Sovětů.
Naše divize se pod náporem útočících německých jednotek začínají tříštit.
Přidávám pár fotek z výzkumu. Naše armáda udělala za pár let neskutečný kvalitativní pokrok. Vsadili jsme na úzké portfolio zbraní, jenž držíme na technologické výši.
A je to tady. Další špatné zprávy pro spojence. SSSR kapituluje, Německo si připisuje obrovské územní zisky. Navíc může spoustu jednotek poslat na obranu francouzských hranic.
Na území bývalého Sovětského svazu vzniká několik loutkových států.
Zatímco Něgušova vojska drží Ploešti a karpatské průsmyky a Spojenci se valí k Rýnu, wehrmacht vítězně překračuje Ural...
Turecko taky patří ke spojencům?
Hetharie V.: Kancléř Jeho knížecí Jasnosti Jiřího Lormanwenského Marek z Lesohradu
Ano, Turecko se přidalo ke spojencům. Teď ta mapa vypadá dobře, ale mám strach, že jak se Němcům vrátí divize z východu bude okolo Rýna ještě horko. Část divizí váže i Španělská fronta. Bohužel hra je teď už strašně pomalá. Snad ale stihnu dopsat konec války.
. Jednotlivé díly budou mapovat vždy období přibližně roku - dvou. Podle zajímavých událostí. Čau a šáteček
ale v HOI4 by si to asi neubránil.
