Květen 1306
Události v říši:
V Norimberku se stále rokuje o volbě Císaře. Na jednání se již dostavili i oba kandidáti opozice a to Jindřich Lucemburský a Amadeus Savojský. Nicméně ani jeden nedokázal získat dostatečnou podporu..
Mladý Leopold Habsburský se v bazilice Sv. Víta oženil s Eliškou Přemyslovnou. Malý Jindříšek je veřejně Leopoldem prohlášen za bastarda zplozeného Evženem z Vartenberka a Eliška Rejčka po přiznání utíká do Hradce Králové, v Praze již nebyla vítána. Na červen jsou svolány zemské stavy, aby rozhodly o novém králi, protože přímá linie zvoleného Rudolfa je tedy vymřelá. O trůn se hlásí Rudolfův bratr a nynější princ regent Leopold, který se opírá nejen o příbuzenský poměr s Rudolfem, ale také o nárok na dědictví Přemyslovců skrz svou manželku.
Velká bitva o Kladsko! Mnohem silnější armáda český pánů pod velením Pána ze Šternberka udeřila na oddíly Slezského hrabství. Brutální síla udělala své, bitva byla spíše fraškou. Tváří v tvář obrovské přesile Slezské oddíly začaly tát před očima a leckterý žoldák raději změnil stranu i zadarmo. Slezský hrabě jen tak tak vyvázl a utekl do bezpečí hradeb. Město poté oblehla celá armáda ze všech stran a začaly se připravovat žebříky a beranidla. První úder však skončil fatálním neúspěchem, srdnatá obrana v níž svůj život nasazoval i sám hrabě odrazila všechny útoky a Čechy zahnala a nejeden Čech na útěku skončil v městském příkopu. Druhý úder o několik nocí později však již byl nezastavitelný a obrana byla zlomena. Slezský hrabě se pokusil vzdát jako rytíř rytíři Pánu ze Šternberka… který však jen s úsměvem na tváři z povzdálí sledoval, jak šlechtice doslova roztrhali moravští halberdýři a strhali z něho drahé brnění. Velitel oddílu Halberdýrů poté dostal odměnu za Hazmburkovu hlavu… do zajetí padla jinak celá Hazmburkova rodina včetně rodinného pokladu čítajícího 116 kop stříbra…
Hazmburk (generalisimus) tedy hru končí… ledaže by se pán ze Šternberka uvolil jeho rodinu propustit a pravděpodobně vybavit nějakými finančními prostředky.
Veliká bitva se odehrála i v Západních Čechách. Silné armády Loajalistů vedené Pánem z Vartenberka se utkaly s armádou Švihovských osobně vedených mladým hrabětem Matějem. Přesněji řečeno Švihovská armáda udeřila na Pernštejnské oddíly, avšak Vartenberské vojsko přispěchalo rychle na pomoc. Tím se bitva zcela zvrátila ve prospěch loajalistů a jen rychlost západočeských koní a únava Vartenberských korouhví zabránila obklíčení a masakru. Poté se Loajalistické vojsko vydalo ke křivoklátu, kde se shromáždila další silná Švihovská armáda. Převaha je však i tentokrát na straně Loajalistů, ačkoli je oslabuje nejednotnost a rozdělenost sil. První srážky dopadly víceméně nerozhodně, avšak jak se čím dál tím více oddílů přidávalo více oddílů, tak se miska vah převážila spíše na stranu Švihovanů,, těžká jízda prudkým úderem rozráží moravské korouhve Pernštejnů z nichž se některé otáčejí na útěk. Útěk části křídla rozkolísal i Vartenberky a jen zapojení hradní posádky do boje odvrátilo naprostou katastrofu. Teď se do tlaku dostali naopak Švihované. Tehdy však zasáhl osud, sám Švihovský pán doprovázený svými nelepšími rytíři se vrhl do nejprudší vřavy, kde vlála korouhev pána z Vartenberku. Prudkým nájezdem rozrazil kordon rytířů, tasil meč a vrhl se na samotného Vartenberka v plné plátové zbroji. I on teď tasil meč a popohnal koně vstříc Švihovské korouhvi s trojicí růží. Třesk jejich zbraní přehlušil i jinak úděsný ryk bitvy a vartenberská korouhev zakolísala, z rukou vypadl štít a vartenberští na chvíli obavami oněměli, pak se ovšem jejich pán zvedl a i bez štítu se znovu vrhl na Matěje ze Švihova, došlo k prudkému souboji, kdy rána stíhala ránu, když prudký úder svrchu strhl Vartenberkovi helmici, Vartenberk oslepený krví již nestačil odrazit další ránu a mohutný úder mu rozpoltil lebku… vartenberská korouhev klesla, jak pán ze Švihova radostně vlajku vytrhl, shodil do prachu a pošlapal koněm. Vartenberští rytíři ještě dokázali alespoň vysvobodit tělo svého pána, aby nebylo zneuctěno a pak se už loajalistická fronta začala hroutit, vítězný křik Západočechů sílí, zatímco oddíly nepřítele začínají prchat a nic na tom nemění ani příchod dalších sil z hradu. Ty již mohou pouze sledovat, jak vysvobozující armáda prchá z bojiště a zanechává je svému osudu. Teď se hněv Švihovanů snesla na ně, avšak zkušená pěchota udržela formaci a spořádaně ustoupila do hradu…
Pán z Vartenberka je tedy mrtev a vztahují se na něj všechna pravidla smrti –měsíc jeho vojska nikam netáhnou a nepřibývá mu zisk, jen se platí žold
Jen bych chtěl doplnit - ačkoli je smrt v boji těžkou ranou pro panství jsem rád, že se bitev zúčastníte a věřte, že pokud se střetne osobně vedená armáda s armádou "bez velitele" tak má rozhodně nezanedbatelné bonusy...
