Září 1307
Na začátku září zavlály nad Prahou prapory a zazněly jasné fanfáry. Král čeká potomka! Ano, královna Eliška již má znatelné břicho a král Rudolf se konečně dočká vytouženého dědice. Oslavy na hradě neberou konce a i jinak střídmý král si vydatně přihýbá nedbaje na své zdraví. Třetí den oslav však u stolu zkolabovává a jeho stav se rychle zhoršuje. O dva dny později již zcela nemohoucně leží na lůžku a diktuje svou poslední vůli. Své království odkazuje svému dosud nenarozenému potomku a do jeho dospělosti svěřuje vládu na Čechami svému bratru Leopoldu, toho času Arcivévodu Rakouskému. Král umírá druhý den v klidu obklopen svými nejbližšími.
Tatarští nájezdníci plení Malopolsko! Rychle shromážděná polská armáda, stále zoufale slabá po střetu s Čechy je na hlavu poražena a ti, kdo uniknou šípům a ostřím Tatarů se utopí ve Visle. Tataři poté po tři dny a tři noci odstřelují Krakov satanovými vynálezy. Nad Krakovem létají střely, které zlým kouzlem vzplanou až po dopadu, Tataři též střílejí těla padlých a ve městě se šíří mor. Na svátek Svatého Václava je Krakov dobyt a vraždění přežije pouze místní blázen schovaný v hnoji a jedno malé dítě, které se mocnému Chánovi zalíbilo…
Oddíly Hazmburků i nadále plení Velkopolsko. Hnězdenský arcibiskup Hazmburka proklíná a žádá po Papeži exkomunikaci. Vzhledem k Tatarské hrozbě však nemají Poláci žádné síly, které by mohli postrádat…
Převod majetku! Švihovští získávají Cheb a přilehlou Falc výměnou za Plzeň.
Šternberští nakupují obří množství potravin z ciziny! Slanečci z Baltu, pšenice z Uher, klobásy z Bavor,… všechno putuje v zakrytovaných vozech na državy Šternberků.
Země je tedy opět bez krále a ještě čelí hrozbě Tatarů!
Přihlásit se
Registrovat
FAQ
Hledat
