Dobytí Madagaskaru Francouzi 1895

Historie celého lidstva od Pravěku přes Starověk, Středověk, Novověk až po Součastnost kromě Druhé světové války patří do tohoto tématu.

Moderátoři: Dekl, Atlantis, Vals, Royal

Odpovědět
Uživatelský avatar
Tifík
Nadporučík
Nadporučík
Příspěvky: 1493
Registrován: 18 říj 2013, 17:54
Bydliště: Lundenburg, Mähren

Dobytí Madagaskaru Francouzi 1895

Příspěvek od Tifík » 15 čer 2018, 12:21

Dobytí Madagaskaru Francouzi 1895


Na konci 19. století byl Madagaskar stále svobodným státem, královstvím Merina, který odolával expanzi Evropských mocností. Jeho strategická poloha a přírodní bohatství však byly velkým lákadlem jak pro Francouze, tak pro Brity. Definitivní kolaps vztahů s Francií přivodil Merinský král Radama II. (vládl 1861-1863), který ještě před svým nástupem na trůn přidělil Jeseph-Francoisu Lambertovi pozemky na Madagaskaru. Ovšem král Radama II. se na trůně dlouho neohřál. Došlo k převratu a premiér ho nahradil jeho (v té době už) vdovou Rasoherinou. Nová Merinská vláda však odmítla Lambertův nárok uznat, neboť půda patřila koruně a Radama II. tedy neměl právo ji jakožto následník trůnu rozdávat. Dědicové Lambertovi tak vedli spor s dědici Radamovými, respektive dědičkami, neboť po jeho smrti vládly Merině jen ženy v posloupnosti: Rasoherina (1863-1868) - Ranavalona II (1868-1883) - Ranavalona III (1883-1897).


   Tento obrázek může být vizuálně zmenšen. Zobrazit v původní velikosti

král Radama II. se svou chotí, budoucí královnou Rasoherinou

Celé záležistosti se chopila Francouzská vláda, která zastávala stanovisko, že Merina upírá Francouzským občanům, co jim po právu náleží. Merina se snažila situaci
řešit diplomatickou cestou a hledat kompromis (s pomocí svých Britských a Amerických obchodních partnerů), nicméně Francouzské požadavky byly jasné - uznání všech
nároků.

Takovýto přístup poskytl Francouzům potřebnou záminku pro rozpoutání konfliktu, který vypukl v roce 1883 vysláním Francouzského expedičního sboru na Madagaskar. Tato
expedice slavila úspěch a Madagaskar byl donucen odevzdat jedno z měst na severním pobřeží Francii, zaplatit tučnou sumu a přenechat Francouzům velkou část kontroly
nad zahraniční politikou. A Madagaskar se měl postupně proměnit ve Francouzský protektorát.

Vláda Meriny přirozeně s tím, že se jejich země měla stát Francouzským protektorátem, odmítla souhlasit, což vedlo k dalšímu kolapsu diplomatických vztahů.

Konflikt vyvrcholil roku 1895 novým vyhlášením války a vysláním expedičního sboru, který byl nazván "Alžírský pluk", který tvořily tři prapory těch, kdo koloniální boje Francouzů nesli na svých bedrech vždy, když bylo Francii líto prolévat vlastní krev. Tedy prapor Cizinecké Legie a dva prapory afrických střelců (tirailleurů), celkem 21 600 mužů, pod velením generála Jacquese Charlese Duchesne, který z praporu Legie udělal svůj předvoj.


   Tento obrázek může být vizuálně zmenšen. Zobrazit v původní velikosti

Generál Duchesne

Toto uskupení přistálo 23. dubna 1895 v přístavu Majunga na západním pobřeží ostrova. Ovšem jediná schůdná cesta z pobřeží do hlavního města Antananarive, které bylo
cílem tažení, vedla z pobřeží východního. Vojsko tedy 4. dubna vyrazilo na strastiplnou cestu do vnitrozemí. Protože nebylo cesty, po které by se šlo, musel ji předvoj, tedy Legie, prostě postavit. Ostatně dá se říct, že tehdejší Legie měla víc zkušeností se stavitelstvím, než s bojem. Vojáci se tedy chopili lopat, které překřtili na "pušky vzor 1895" a vyrazili na cestu dlouhou 400 km, vedoucí do hor ve vnitrozemí, kde leželo hlavní město.


   Tento obrázek může být vizuálně zmenšen. Zobrazit v původní velikosti

Vylodění Francouzského invazního sboru v Majunze

Těchto 400 km vojáci zdolávali téměř půl roku a po celu dobu střídali své pušky se "vzory 1895", stejně jako střídali stavbu silnice s bojem proti domorodcům. Ovšem domorodci nezpůsobili vojsku zdaleka tolik útrap jako horečky a nemoci. Jeden z důstojníků, kapitán Roulet, si poznamenal:
"Každý úder krumpáčem má za následek další nápor horečky. Chlapi padají jako mouchy.
Je to žalostný pohled, vidět ty muže, kteří byli na začátku tažení plní optimismu a nadějí,
jak teď umírají bez jediného slůvka stížnosti, s krumpáčem v ruce, na horečky či na úpal,
který dokáže člověka oddělat ve třech, čtyřech hodinách.
Jejich hroby označují každé naše noční tábořiště."


Na konci srpna dorazilo Francouzské vojsko k opevněným pozicím na náhorní planině Andriba, ovšem obránci z kmene Hova tyto pozice opustili již koncem července. Přitom toto místo leželo teprve na půli cesty a pochod k němu trval zhruba 4 měsíce, což při hrubém rozpočítání znamená průměrnou rychlost vojska 1,6 km denně. Což je vzhledem k tomu, že vojsko po celou dobu budovalo silnici v panenské přírodě a nesnesitelných klimatických podmínkách, obdivuhodná rychlost. Z toho důvodu byla zformována lehká kolona, tvořená 4 000 nejzdravějších mužů, kteří měli pokračovat zrychleným pochodem. Této koloně velel generál Voyron a její součástí byl samozřejmě i oddíl Cizinecké Legie.

Lehká kolona vyrazila 14. září a u cíle stanula 26. září (což znamená, že tentokráte postupovali desetkrát rychleji). Obránci města Antananarive, příslušníci stejného kmene, který utekl s měsíčním předstihem z náhorní planiny, utekli znova a nezabránila jim v tom ani přísaha, kterou slibovali raději zemřít, než se vzdát. Velitel lehké kolony poté přisoudil hlavní podíl na dosažení cíle vojákům Legie.


   Tento obrázek může být vizuálně zmenšen. Zobrazit v původní velikosti

Postup Francouzů během 2. expedice na Madagaskar

Po kapitulaci Meriny byla královně Ranavaloně III. zpočátku vláda ponechána, byť byla jen Francouzskou loutkou, nicméně velmi brzy byla definitivně odstraněna a poslána do exilu, nejdříve na Reunion, Francouzi ovládaný ostrov v Indickém oceánu, a poté do Alžíru.


   Tento obrázek může být vizuálně zmenšen. Zobrazit v původní velikosti

poslední královna Madagaskaru Ranavalona III.

Když pak byl ustanoven na ostrově místokrálem generál Galliéni, prohlásil: "Stačí mi šest set legionářů, s nimi mohu zemřít jako voják." Osobně si však myslím, že k tomu, aby padl jako voják po boku Legionářů by mu jich stačilo 7, respektive 20. Protože to je počet vojáků Cizinecké Legie, kteří na Madagaskaru padli v boji, 7 mužů zemřelo přímo v boji a dalších 13 podlehlo v boji utrženým zraněním, ovšem z nejrůznějších dalších příčin padlo další 5 736 mužů expedičního sboru.


   Tento obrázek může být vizuálně zmenšen. Zobrazit v původní velikosti

Generál Joseph Gallieni

I přes velmi chabý odpor vůči Francouzskému postupu a značnou neoblíbenost místní vlády a královny Ranavalony III., jehož důsledkem byly vzpoury proti ní prakticky od okamžiku Francouzského vylodění, dostala Francie obyvatelstvo ostrova pod naprostou kontrolu teprve v roce 1905.
Hetharie 4 (2.pokus):Konrád Východňanský, regent krále Svatopluka I. Kalwenského - leden až říjen 998
Wylam: legát Agateánského bratrstva Regozor, zvaný Železný; rytíř smrti Raileh, velitel Legie zkázy
Heharie 4: paladin Tomáš trážce Východu, Pán Velernova a Cestostráže stál, regent krále Svatopluka I. Kalwenského
Blackfyreovo povstání: Damon Lannister, lord Casterlyovy skály, pán Západních zemí, štít Lannisportu a strážce západu
Hetharie 3: kníže Hövdig Reger ze Starkfäste, kníže Brázdy a jeho syn Arvtak Regeri, pán Starkfäste a Självfältu


„Přílišná oddanost ideálům končí tím, že v rámci boje proti alkoholismu zastřelíš dítě se sáčkem rumových pralinek.“
Karel Kryl

Mela
Četař
Četař
Příspěvky: 96
Registrován: 04 srp 2014, 17:40

Re: Dobytí Madagaskaru Francouzi 1895

Příspěvek od Mela » 16 čer 2018, 13:10

Zajímavý obsazení ostrova bez boje mírumilovným domorodcům. Při tomhle si vzpomenu na černou zmiji.

Uživatelský avatar
jjelen
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1906
Registrován: 17 kvě 2010, 11:38

Re: Dobytí Madagaskaru Francouzi 1895

Příspěvek od jjelen » 20 čer 2018, 14:12

zajímavý článek :)
Hetharie V.: Kancléř Jeho knížecí Jasnosti Jiřího Lormanwenského Marek z Lesohradu

Odpovědět

Zpět na „Historie“