1. vendéeská válka

Historie celého lidstva od Pravěku přes Starověk, Středověk, Novověk až po Součastnost kromě Druhé světové války patří do tohoto tématu.

Moderátoři: Dekl, Atlantis, Vals, Royal

Odpovědět
stepan-hawk
Nadporučík
Nadporučík
Příspěvky: 1422
Registrován: 16 říj 2006, 19:04
Bydliště: královská část Prahy. :-)

1. vendéeská válka

Příspěvek od stepan-hawk »

Válka ve Vendée byla vzpourou vesničanů proti francouzské republice a bylo při ní spácháno mnoho ukrutností. Tolik všeobecně známá fakta. Pokusím se tato fakta poněkud doplnit na základě přečtení knížky od Michala Šťovíčka s názvem Vendéeské války 1793 - 1832.

PŘEDEHRA:
1789 - vznik ústavodárného shromáždění.
13. února 1790 zrušeny katolické řády
12. července 1790 civilní ústava duchovenstva, která dává kněžím povinnost skládat přísahu a brát papeže jenom jako symbol bez reálné moci. (ve zkratce)
7 ledna 1791 - začínají se skládat přísahy duchovních v krajích.
leden 1791 - první boje mezi republikány a odpůrci civilní ústavy duchovenstva v Machecoulu, první padlí
březen, duben 1791 - papežská breve vyzývající kněze, aby přísahu neskládali a ti co složili, aby ji do 40 dnů odvolali.
7.května 1791 - dekret povolující nepřísežným kněžím sloužit mše, pokud si pro to kostel pronajmou.
srpen 1791 - dekret s příkazem odevzdat zvony na výrobu mincí.
29. listopadu 1791 - dekret o odbojných kněžích, kterým se nařizovalo složit přísahu do týdne a ti kteří nesloží budou pokládáni za buřiče a mohou být perzekvováni.
10. srpna 1792 - útok na Tuilerijský palác - revoluce přechází do radikální fáze ústavodárné shromáždění se mění na konvent a je vyhlášena republika. Obrany paláce se účastnilo několik Vendéských šlechticů.
26.srpna 1792 - dekret o vypovězení nepřísežných kněží z Francie. (Výjimkou byli nemocní nebo starší 60 let. Ti ale měli být svezeni do hlavních měst departmentů pod dohled) mohli si zvolit místo deportace pokud si nezvolili, tak je jim většinou vybírána Francouzská Guayana.
21. ledna 1793 - poprava krále
23. února 1793 - zákon o zverbování 300 000 mužů pro obranu Francie před koalicí.
3. března 1793 - v Choletu se shromáždila mládež z okolí a demonstrativně odmítla narukovat.
12. března 1793 - v Saint -Flonterl-le-Vieil se sešla odvodní komise. jako hrozba všem neposlušným bylo použito dělo nabité olověnými kuličkami. po výměně názorů dělo vystřelilo do davu odmítajícího losování. komise byla ztlučena, okresní úřad vyrabován, písemnosti spáleny.

Začátek:
Začátkem vzpoury se stal Machecoulský masakr:
Z tohoto okresu mělo narukovat 310 mužů. 10.3.1793 sem dorazila stovka gardistů, aby obvodním pověřencům s tímto pomohla. Následující den se seběhl dav, který se dožadoval odvolání mobilizace. Byli to vsničané ozbrojení puškami, kosami a vidlemi, kteří pobíhali po městě a vykřikovali mír mír. člen rady departmentu Louis Cesar Maupassant se pokusil dav uklidnit promluvou, ale vzápětí vypuklo nepřátelství. Jeho i s velitelem četníků a velitelem národní gardy srazili na zem a utloukli. Dav se rozběhl po městě účtovat s republikány. Odvedli je do kláštera a tam je začali ubíjet. první den zabili 18 a druhý den 26 republikánů. Například předsedovi okresního soudu uřízli ruce pilou a pak ho ubodali vidlemi. Poté vyplenili budovu obecního úřadu a spálili písemnosti. Řádění pokračovalo dalších 42 dní.
citace očitého svědka:
Ústavou dosazeného faráře Leforta probodli vidlemi, vrazili mu bodák do hlavy a k dovršení hrůzy mu jedna z žen odńala mužství.
Občana Pineta zajali spolu s jeho sedmnáctiletým synem. "Zřekni se národa, volej ať žije král a přidej se k nám a neublížíme ti. "Ne zemřu věren vlasti," odpověděl jim a oni ho zabili. Pak se obrátili k jeho synovi "Viděls osud svého otce, přidej se k nám, volej ať žije král, ať žijí aristokraté a neublížíme ti." Odpověděl: "Neopustím otce, zemřel věrný vlasti a chci umřít jako on. Ať žije národ." a oni ho zabili. Občanku Saurinovou, které právě zabili manžela a bratra nutili nést manžela k hrobu. O velikonoční neděli ráno zabili osmdest zajatců, po nešporách dalších padesát šest. Pak zasedli k večeři a říkali: "Tak jsme si vynahradili půst."

Události vylíčil i jeden z budoucích Vendéeských vůdců Pierre-Suzanne Lucas de La Championneiere:
V Machecoultu byla ustavena jakási místní správa pod názvem výbor. Před tento soud byli předváděni patrioti (republikáni) a odsuzováni bez výslechu. bylo to předmětem rozporů mezi lidštějšími členy výboru a předsedou výboru s jeho kohortou. Většina si nepřála smrt zajatců, chtěli je pouze držet na zajištěném místě a zabránit jim v písemném styku s nepřítelem, ale hrdlořezové zvítězili. Některé farnosti přesto dosáhly osvobození svých patriotů, ale nešťastnící, kteří zůstali v Machecoulu byli strašlivým způsobem povražděni. Spoutali je k sobě navzájem rukama a tento lidský řetěz, nazvaný růženec, odvedli ke kraji vodního příkopu na nádvoří hradu. Střelbou z pušek jich několik málo poranili, a ostatní stržené jejich pádem dobíjeli píkami a někdy dosud polomrtvé svrhli do vodního příkopu.

Jedním z nejzběsilejších organizátorů byl právní zástupce René-Francois Souchu. Paradoxem je, že tento muž ani nepocházel z Vendée. Druhým organizátorem byl místní mnich Proufu, který odsloužil mši přímo vedle hromady nepohřbených polosvlečených mrtvol.

22.4.1793 byl Machecoul vzbořenci vyklizen a vstupila sem národní garda.
Její velitel Wieland to popisuje:
Počítá se, že zavraždili přes 400 patriotů z Machecoultu a okolí.Naši národní gardisté s hrůzou hleděli na jámu, kam ještě téhož rána přihodili devět obětí. Některá těla nebyla zcela zaházena, což nás vedlo k exhumaci. Nalezli jsme na nich známky nejkrutější a nejdivočejší pomsty; ženy se na nich dopustily necudností, které nelze vyjádřit. Svazovali je k sobě a stříleli do nich. poté je rozvázali a těm, kteří ještě žili slibovali milost, pokud dokáží vstát. Když se však o to nešťastníci pokoušeli, doráželi je píkami a pažbami pušek za divošského řevu a jásotu nad jejich bolestí a krví.


Omlouvám se za přepis těchto popisů, ale domnívám se, že tyto události byly pro budoucnost důležité, protože oběma stranám určili laťku. Na obou stranách se nacházeli mírnější lidé a mnohokráte dokázali masakrům zabránit. Ne vždy se to ale dařilo.

Občas se ukazuje, že spravedlnost pracuje nezvykle rychle. Výše uvedený Souchu si dal na klobouk tříbarvnou kokardu a vydávaje se za republikána předstoupil před generálajdutanta Bayssera. Byl poznán a po pokusu o útěk neprodleně sťat sapérskou sekerou na lafetě děla.

Odhady obětí masakru pímo v Machecoultu se dnes pohybují mezi 80 a 800. reálné se pokládá zbruba 170 obětí.

Poté dav vzbouřenců putoval krajem. Perzekvoval nebo zabíjel (některé) republikány, verboval dobrovolně i nedobrovolně. Cílem jejich ošklivého vraždění se stávali především starostové, přísežní faráři, členové místních rad a výběrčí daní. Další oblíbenou zábavou bylo porážení tzv. stromů svobody zasazovaných republikány a drancování.

následovaly další bitky.
13. března 1793 došlo k dvěma malým bitkám. Jednu vyhráli povstalci jednu republikáni.
Kromě těchto bitek dobyli vzbouřenci Jallais a Chemillé. Tady se zmocnili prvních 4 děl.
14. března byl dobyt cholet. 40 zabitých vzbouřenců proti 150 republikánům.

následovala další epizoda ukazující nárůst vášní.
Vzbouřenci poslali tři vyjednavače do Vihiers. Tam nebyl uznán jejich statut vyjednavače a byli odesláni do Saoumuru jako rebelové. Tam se na ně vrhnul dav tamních patriotů pobouřených zprávami a přes snahu stráží tyto vyslance ukamenoval a ubodal.

16. března došlo k bitvě mezi 7000 - 8000 vzbouřenci a horkotěžko sehnanými 2000 národních gardistů a nějakými jezdci. Vzbouřenci při útoku před sebou hnali jako živé štíty zajatce předchozích střetů. (To je poměrně častý postup vzbouřenců. Republikáni to nedělali. Možná i proto, že často vzbouřence po zajetí zastřelili, protože neuznávali jejich statut jako válečných zajatců.)
Národní garda se po nějaké době dělostřelby a zjištění, že vzbouřenci mají děla a že tato je zabíjejí dali na útěk.

19.března 1793 došlo k první srážce rebelů s pravidelným vojskem z La Rochele. Generál Marcé vojsko rozdělil a nepříliš dobře vedl. Ve dvou postuných porážkách bylo jeho vojsko poraženo přesilou vzouřenců, kteří se zmocnili jednoho děla, stovky pušek a 3000 nábojů. (získávání výzbroje a munice od poražených bylo hlavním zdrojem vendéeských celou válku.) Navzdory porážce byly ztráty poměrně vyrovnané. 300 republikánů, 250 Vendéeských.
22. března obsadili Vendéeští bez boje Chalones.
23. března zaútočili Vendéeští v počtu 4000 na přístav Pornic bráněný v ten okamžik jen 150 národními gardisty. (Informátoři/špehové pracovali pro Vendéeské kvalitně po celou válku.) Navzdory přesile vzdorovalidvě hodiny a pak ještě ustoupili. (Občasné špatné velení je pro Vendéeské také typické)
Vendéeští se opili tak, že je druhý den zaskočilo 100 gardistů vracejících se do města s obilím a nic netušících. Podařilo se jim Vendéeské vyhnat, 200 zabít a 250 zajmout. Zajatí byli druhý den popraveni.

Následoval útok Vendéeských na Sables de Olones.
Proti 500nár. gardistům, 120 pěšákům a 200 jezdcům vybaveným 21 děly z rozebrané pobřežní baterie (kvalita tristní) zaútočilo 6000 Vendéeských. Několikahodinová kanonáda před městem (na začátku války republikáni vycházeli z měst a střetávali se na pláních před nimi) byla ukončena ústupem republikánů do města. Pak Vendéeští město ostřelovali (kvalita střelců nevalná výsledek žádný) a pak se vrhli do útoku, který se podařilo republikánům odrazit hlavně díky dělům (některá se v boji roztrhla).
29. beřzna 1793 to zkusili ještě jednou a opět neuspěli hlavně díky špatným vlastním dělostřelcům.

Útok na toto město ukončil dobu, kdy vzbouřenci jednali víceméně nahodile a bez velitelů.

Kraj Anjou

9. dubna 1793 se shromáždili vzbouřenci v počtu 30 000 pod vedením de Elbéa, Stofflera, Cathelineaua a Bonchampse. Proti nim vyrazilo 3 000 pravidelných vojáků a 11 000 národních gardistů. Republikání zaútočili ve čtyřech od sebe vzdálených proudech a ve zmatené bitvě byla jejich hlavní část poražena.
Vendéeští chtěli zajatce z bitvy zmasakrovat, ale velitel de Elbée jim nařidil se pomodlit otčenáš a u fráze a odpusť nám jakož i my odpouštíme našim viníkům modlitbu zarazil a donutil vzbouřence, aby projevili milosrdenství. Šlechetný to čin šlechetného člověka. A velmi mazaný.
V několika dalších střetnutích byly odvráceny i ostatní kolony, ale vzbouřencům víceméně došla munice.

Nekvalita vedení se projevovala ale celou válku i na straně republikánů. Například 31. dubna obsadili vzbouřenci Breissure a v šatlavě nalezli zapomenuté vězně. Mezi nimi byli tři z vendéeských budoucích velitelů. (Například Louise de Leiscure).

5.5.1793 dobyli vzbouřenci po zuřivé bitvě Thouars a zmocnili se zde 4000 pušek, 6000 párů pistolí, 2000 šavlí, 10 děl, stříbrného pokladu za 500 000 livrů, koní, munice a velkého množství asignátů. Ztratili 200 mrtvých proti 600 mrtvým a 3000 zajatým republikánům. Část zajatců se ke vzbouřencům přidala ti poté ve městě nezvykle nerabovali, nechovali se dobyvačně a pouze spálili strom svobody, posbírané trikolóry a okresní archiv.

9.5.1793 obsadili vzbouřenci Parthenay a vydali dle mne poprvé za vzpouru proklamaci, kde sdělili o co jim jde. Psali, že se chopili zbraní na obranu víry svých otců a aby slavně a pevně dosadili na trůn Ludvíka XVII. Kromě toho hrozili přísnými tresty těm, kteří by jim v jejich zámyslu bránili.

13.5 dobyli La Chataingneraie a s jásotem rozbili a spálili tamní gilotinu. Poté se stejným jásotem začali ve městečku drancovat. Repulikáni odtud po bitvě spořádaně ustoupili.

16.5.1793 následoval bitva o Fontenay a rebelové utrpěli těžkou porážku a přišli mimo jiné o většinu dělostřelectva. Po bitvě se Vendéeští prostě sebrali a šli domů. (i to se stávalo často po celou dobu války, kromě období pekelných kolon.)

25.5 1793 se podařilo Vendéeským vůdcům zorganizovat další útok na Fontenay a tentokrát vyhráli. Hlavní zásluhu měl velitel Bonchaps a jeho vojáci (kteří jako jediní z Vendéeského vojska bojovali v uniformách) Vendéeští zajali 3000 - 4000 vojáků a pobili množství obyvatel města na útěku. Přitom v bitvě bylo jen 70 mrtvých republikánů a 17 Vnedéeských. Kořist činila 5000 pušek, 40 děl a množství munice. Poprvé se rozhodli vzbouřenci využít ukořistěné asignáty a na rubu je potvrzovali jménem krále. Zajatci byli po neúspěšném verbování až na 500 rukojmích ostříháni a po slibu, že nebudou bojovat proti Vendée posláni pryč. (toto stříhání a sliby zajatců praktikovali vzbouřenci někdy a to až do období pekelných kolon. Pokud se kdykoli později vzbouřenci zmocnili ostříhaného vojáka, tak následovala téměř vždy neprodlená exekuce.)

Kraj Poitou

7.4.1793 Boulard s 4080 pěšáky, 200 jezdci a 4 děly vyrazil ve dvou kolonách ze Sables de Olones .

13.4.1793 se střetl s 3000-4000 bílých a po krátké dělostřelbě je rozehnal útokem na bodák. (V celé válce se stávalo celkem často, že když se odhodlaná jednotka modrých vrhla do útoku, tak uspěla, protože se bílí dali na útěk.)
Zanedlouho rozehnal dělostřelbou zhruba 8000 armádu bílých. Poté přešel do defenzivy s vědomím vlastních možností.
29.4.1793 rozehnal 600 bílých a konvent v reakci na to vyhlásil, že se generál a jeho muži zasloužili o vlast.

20.4.1793 vyrazil z Nantes generál Beysser s 2500 pěšáky a 200 jezdci.
22.4. vyhnal z Machecoulu 2000-3000 bílých, kteří zmizeli jen když uslyšeli bubnování do útoku. (Ne bohužel nejsme s Domažlicemi tak unikátní, jak si někteří z nás mysleli. :-) )
Zde národní garda zjistila k jakému masakru tam došlo.
Špatnou koordinací mezi oběma skupinami proklouzl Charette byť zatím s pouhými dvaceti jezdci.

30.4. se Charette postavil s 1500 bílými 600 republikánům. přes jejich palbu vydržel útok, přešel do protiútoku a způsobil modrým ztrátu 100 lidí. Navíc se dozbrojil puškami z kořisti.

15.5.1793 dostihl Charette se 7000 bílými Boularda s kolonou 1000 vojáků.
Následovala scéna jako vystřižená z doby války v krajkách. Jeden z Vendéeských velitelů vystoupil před řady a vyzval modré ať střílí první. Ti mu odpověděli, že mají první střílet bílí. Ti vystřelili ze svého jediného děla a za kvalitu střelby si vyslechli množství posměšků modrých. Modří palbu opětovali účinněji. Po několika útocích při kterých se Charette s jezdectvem dokonce stal cílem přátelské palby se bílí zlomili a utekli. Modří dva padlí, 22 raněných. Bílí 150 mrtvých, 9 zajatých.
(přátelská palba nebyla nijak neobvyklá a občas k ní ve válce docházelo a to na obou stranách. Na bílé tedy o něco častěji.)

Královská katolická armáda

V červnu se vůdci povstání poprvé sešli a spojili svá vojska do tzv. Královské katolické armády.
Bonchamps navrhoval dobýt Niort, který by otevíral cestu k Loiře a po ní na Paříž v jednom směru a na La Rochelle ve druhém směru. Ostatní vůdci se ukázali jako provincionální a plán zamítli.
(Charles markýz de Bonchamps byl před revolucí kapitánem Aquitánského pluku a službu opustil z důvodu nesouhlasu s revolucí. Ostatní ho pokládali za málo zapáleného pro věc, ale vzhledem k tomu, že jako jediný udržoval náznak pravidelné armády, tak se spíše jednalo o pomluvy. Bonchamps byl nectižádostivý, rozvážný a zdatný. V boji měl ale dost často smůlu, obzvláště na osobní zranění.)

Republikánská vláda začala situaci brát mnohem vážněji a frontu na Loiře obsadilo 40 000 vojáků s cca 90 děly.

V této době se na modré straně dočasně ujal vedení Luis Alexandre Bertier. Ten vypracoval plán útoku čtyřmi kolonami o 10000 mužích.

Bílí se shromáždili ve velkém počtu a vyrazili na Saumur. Před ním došlo k bitvě s modrou cca 5000 kolonou a ta byla rozprášena a ztratila 900 lidí a všechna děla.
O Saumur vypukla zuřivá bitva, kde se štěstí a morálka přelévaly z jedné strany na druhou a nakonec bylo velké vítězství vybojováno díky La Rochejaquelinovi, který modré v té době již ustupující vojsko přivedl k panice napadením jeho zadního voje. Na rozdíl od jiných bitev se tentokrát z 3000 zajatců k vzbouřencům více než 600 přidalo. (Jednalo se o bojovníky z Německé legie - Němce a Švýcary.) Bílí ztratili 60 mrtvých a pár stovek raněných A zmocnili se 50 - 80 děl, 15 000 pušek a množství prachu a kulí. Tentokrát jim také bylo přísně zakázáno plenění a byla za něj drakonické tresty. (bičování, při opakování poprava)
V Saumuru zůstalo jen 500 modrých opevněných na hradě. Bílí protivníka nepronásledovali a místo toho se nahrnuli do kostelů v vítěznému Te Deum.

(Henri de Vergier - hrabě de La Rochejaquelein byl jedním z největších velitelů vzpoury ve Vendée. Jeho kvality byly uznávány i modrými. Vystudoval vojenskou školu a jako podporučík královské gardy se účastnil obrany Tuileirí. Později se odebral ke svému příteli De Lescuremu. V březnu 1793 za ním přišli vesničané a žádali ho o to, aby se ujal vedení. Dlouho neváhal a přijal. Ve svém projevu při této příležitosti pronesl mimo jiné: "Budu li útočit, následujte mne. Budu li ustupovat, zabijte mne. Budu li zabit, pomstěte mne." Byl čestným bojvníkem a dobrým taktikem, ale nedokázal prosazovat svoji vůli a podřizoval se rozhodnutím ostatních i když věděl, že jsou špatná. V boji bojoval statečně a často se až zbytečně vystavoval nebezpečí.)

Dalším krokem byla porada a rozhodnutí o útoku proti Nantes. Také došlo k volbě vrchního velitele a přesto, že většina velitelů byli šlechtici, tak byl zvolen plebejec Cathelineau. Jednalo se ale spíše o titulární funkci a rozhodnutí byla dělána kolektivně.

11.6.1793 zaútočili cestou k Nantes bílí v počtu 10 000 na Machecoul bráněný 2500 modrých s deseti děly. Čtyřhodinový boj byl dlouho nerozhodný a město bylo dobýváno dům od domu. V bitvě padlo 200 obránců, 600 bylo zajato a 300 raněných a nemocných bylo pobito v ambulancích. Zbytek ustoupil do Nantes.

18.6.1793 se vzbouřencům bez boje vzdalo Ponts-de-Cé. (Jeho představitelé se za to později dostali pod gilotinu.)

Bílí poslali představitelům Nantes ultimátum, aby se vzdali a během lhůty sbírali síly. Stejně tak činili modří ve městě.

Konvent poslal Nantským jen 500 000 v asignátech a 4 kompanie dělostřelců. Celkem se k obraně shromáždilo 10000 bojovníků, ale regulérní vojáci z tohoto počtu byly jen 3000. Kromě toho byli do zbraně povolání všichni občané Nantes na pomocné práce. Občané se do toho vrhli s nadšením a budovali reduty, příkopy atp. Materiál se sháněl kde se dalo a například nedostatek olova na střely vedl k vytažení olověných rakví z rodinných hrobek a jejich roztavení na vojenské použití. Obraně veleli J-M Beysser a Baco la Chapelle. (Jean Michel Beysser byl poměrně zkušený velitel, který svoji kariéru započal jako chirurg a ve Vendée byl dle mne jeden z lepších a možná i po Kléberovi jeden z nejlepších velitelů. Nakonec se při jednom obvinění před soudem nedokázal obhájit a skončil pod gilotinou.)
Bílí se rozhodli zaútočit na město ze čtyř stran. Koordinace útoku byla mizerná. První zaútočil Charette s 10 000 bojovníky 26.6.1793. Byl přivítán vydatnou a přesnou palbou. Stejně dopadl nedlouho poté zaútočivší Lyrot s 5 000 muži. Přestřelka nějakou dobu trvala, ale pak se bílí, kteří neslyšeli palbu ze zbylých směrů rozhodli neplýtvat municí a stáhli se.
Tím kdo republikánům nejspíše vyhrál bitvu byl klempíř Meurise, který jako důstojník národní gardy s odřadem 600 - 1500 mužů bránil most v Nortu proti bílým, aby se dostali k Nantes. Dokázal se bránit 14 hodin až do druhého dne do chvíle, kdy bílí nalezli brod a jejich jezdectvo vpadlo republikánskému odřadu do týlu. Kromě toho zde bílí spotřebovali cca 50 000 nábojů.

Jako další (až několik hodin po odchodu Charettových a Lyrotových mužů) k Nantes dorazil Bonchamps s 8000 muži a zaútočil z chodu. Dokázal se navzdory zuřivé obraně probít až ke katedrále, ale stejně jako Charette podle neslyšení ostatních usoudil, že je v tom sám (a v tu chvíli opravdu byl) a stáhl se.

Poslední útok byl pod vedením de Elbéa a Cathilenaua a měl 10 000 bílých a 14 děl. Elbée nejdříve postřeloval redutu a poté společně s Cahlienauem zaútočili prudce a podařilo se jim zahnat modré na útěk. Utíkajícím se ale do cesty postavil kníže Talmont, který nedodržel plán bílých a tak byli modří nuceni místo útěku bojovat. Útočníci pronikli do města a vypukla mela v ulicích. Baco - starosta Nantes povzbuzoval modré a když mu stehnem proletěla kulka, tak se nechal po městě vozil na vozíku a vykřikoval, že je to jeho triumfální vůz. Cathelineau se místo řízení bitvy z pozadí hnal dopředu a dostal se se svými věrnými do středu města. Ve chvíli kdy to vypadalo, že vítězství bílých již nic nezabrání byl Cathileneau zasažen z jednoho okna a přesto, že své podřízené prosil, aby dále bojovali, tak oni místo toho se od té chvíle jen snažili ho vyvést z města. Zpráva se roznesla a vyvolala paniku a bílí ve zmatku ustoupili.
14.7.1793 zemřel na následky zranění Cathelineau.
Národní konvent po zprávě o vítězství vyhlásil, že Nantes se zasloužilo o vlast.

Pokud by se bílí zmocnili města, tak by jim do rukou padl velký arzenál a slévárnu v Indretu. Asi by byli schopni spojení s angličany a byla by tu možnost zaútočit na Paříž. Nicméně je možné, že by jako po každé bitvě většina vendéeských šla domů a bílí by město stejně neudrželi. Dnes už je to jen o spekulování.

V červnu dorazila do la Rochele posila 1200 mužů vedená Francoisem-Josephem Westermanem.
(F-J Westerman byl několik let u královského jezdectva apozdji sloužil v žandarmerii. Účastnil se boje o Tuilerie na straně republikánů a byl jeden z prvních, kteří pronikli do budovy. Na rozdíl od zatímních velitelů neváhal na násilí odpovídat větším nasilím a je známý jeho výrok: "Hořící vesnice zastrašuje více než sto zastřelených vesničanů a nejlepší je obojí.") Dle kritiků jeho vojenské umění prý zahrnovalo jen útok dopředu. Nakonec skončil pod gilotinou jako oběť boje mezi Dantonem a Robspierem.

V době bitvy o Nantes vedl Westerman diverzní výpad do kraje Bocage a zpočátku v několik střetech porazil bílé a svoji kolonu osvobozenými zajatci rozšířil z 5000 na 6600. Modří slavili v Chatillonu, když na ně zaútočilo 25000 bílých a zaskočili je. 1200 modrých padlo v boji, 1000 bylo pobito po zajetí, 4000 bylo zajato a Westermanovi se podařilo utéci jen s 400 jezdci a při následném procesu se jen tak tak vyhnul gilotině.

(Jezdectvo bylo velice užitečnou složkou modrých armád a bylo řádově lepší než jezdectvo bílých. Nejvhodnější byli asi husaři, kteří jako lehká jízda byli pohybliví a svým duchem se pro podobné boje jaké se ve Vendée vedli vhodní.)
Naposledy upravil(a) stepan-hawk dne 13 zář 2014, 13:18, celkem upraveno 6 x.
Visi, veneri, vodpali původní verze Ceasarova výroku než se ještě jednou zamyslel. ;-)

v čechách 1526 purkmistr olomoucký.

V Itálii 1494 sultán Sulejmán vládce náš, pán všeho muslimského světa. :-)
stepan-hawk
Nadporučík
Nadporučík
Příspěvky: 1422
Registrován: 16 říj 2006, 19:04
Bydliště: královská část Prahy. :-)

Re: 1. vendéeská válka

Příspěvek od stepan-hawk »

ps: budu to doplňovat. tohle samozřejmě není konec.
Visi, veneri, vodpali původní verze Ceasarova výroku než se ještě jednou zamyslel. ;-)

v čechách 1526 purkmistr olomoucký.

V Itálii 1494 sultán Sulejmán vládce náš, pán všeho muslimského světa. :-)
pan Ahoj
Major
Major
Příspěvky: 2185
Registrován: 23 črc 2006, 22:22
Bydliště: Je třeba chtít žít a umět umřít

Re: 1. vendéeská válka

Příspěvek od pan Ahoj »

Díky, vypadá to zajímavě. Doufám, že budeš pokračovat. :salute:
Burgundské vévodství 1419 (aktualizováno 31.08.14)
EUIV: Janovská republika 1444-1821 [DOHRÁNO] (aktualizováno 17.06.15)
Země Samurajů 1936 (aktualizováno 19.05.13)
Svět zlata a pýchy; svět plný špíny; na jeho hříchy; jen karabiny...
Optimismus lze pro selektivní upravování paměti považovat za neurologickou poruchu. Jediní, kteří svět vidí realisticky, jsou lidé s těžkou depresí.
stepan-hawk
Nadporučík
Nadporučík
Příspěvky: 1422
Registrován: 16 říj 2006, 19:04
Bydliště: královská část Prahy. :-)

Re: 1. vendéeská válka

Příspěvek od stepan-hawk »

Průběžně se snažím doplňovat. Je to ale spousta přepisování a přemýšlení co ještě je zajímavé co ne co zjednodušit a co naopak zdůraznit.
Děkuji za pochvalu.

Doufám, že nevadí, že vždy doplňuji první příspěvek a musíte hledat kde jste posledně skončili.
Visi, veneri, vodpali původní verze Ceasarova výroku než se ještě jednou zamyslel. ;-)

v čechách 1526 purkmistr olomoucký.

V Itálii 1494 sultán Sulejmán vládce náš, pán všeho muslimského světa. :-)
Royal
Plukovník
Plukovník
Příspěvky: 7148
Registrován: 10 říj 2007, 18:31
Bydliště: Jičín

Re: 1. vendéeská válka

Příspěvek od Royal »

(získávání výzbroje a munice od poražených bylo hlavním zdrojem vendéeských celou válku.)
Není tedy pravda, že získávali zbraně, zejména tedy pušky a střelivo, (také) od Angličanů, stejně jako byli "zásobováni" vzbouření Paoliho Korsičané ? A to tím spíše že Anglie ovládala moře ?
Wilhelm von Royal, generálporučík a velitel XXXXII. sboru, (Krym 1942)
Michal Jan Lev z Rožmitálu, pán z Rožmitálu, (Čechy 1526-1527)
Enrico de Candia Pescatore, hrabě z Malty, admirál a direktor Republiky Janov (Byzanc 1214-1217)
Čeněk z Vartemberka, pán z Veselí a Vartemberka, rytíř Dračího řádu, nejvyšší purkrabí a královský maršálek, (Husitské války 1424-1426)
William Royal, admirál britského Královského námořnictva (Trafalgar 1805)
Louis Alexander Berthier, divizní generál a náčelník štábu Armée d´Italie, (Itálie 1796)
stepan-hawk
Nadporučík
Nadporučík
Příspěvky: 1422
Registrován: 16 říj 2006, 19:04
Bydliště: královská část Prahy. :-)

Re: 1. vendéeská válka

Příspěvek od stepan-hawk »

Royal píše: Není tedy pravda, že získávali zbraně, zejména tedy pušky a střelivo, (také) od Angličanů, stejně jako byli "zásobováni" vzbouření Paoliho Korsičané ? A to tím spíše že Anglie ovládala moře ?
Za celou válku dostali zahraniční podporu jen jednou. Až se k tomu místu dostanu, tak to jistě neopomenu zmínit. Bylo to totiž unikátní. Jediná podpora ze zahraničí kromě jednoho případu byly listy a řády svatého ludvíka. (Na rovinu tím moc nepřátel nezabijete pokud neprasknou smíchy až zjistí, že to je jediné co jste dostali.)
Visi, veneri, vodpali původní verze Ceasarova výroku než se ještě jednou zamyslel. ;-)

v čechách 1526 purkmistr olomoucký.

V Itálii 1494 sultán Sulejmán vládce náš, pán všeho muslimského světa. :-)
Royal
Plukovník
Plukovník
Příspěvky: 7148
Registrován: 10 říj 2007, 18:31
Bydliště: Jičín

Re: 1. vendéeská válka

Příspěvek od Royal »

Dobře, tedy otázka druhá : Existuje nějaký věrohodný údaj, kolik asi vojáků pravidelné armády republikánské Francie vázalo povstání ve Vendée ve své první fázi (do 1793 včetně) ?
Wilhelm von Royal, generálporučík a velitel XXXXII. sboru, (Krym 1942)
Michal Jan Lev z Rožmitálu, pán z Rožmitálu, (Čechy 1526-1527)
Enrico de Candia Pescatore, hrabě z Malty, admirál a direktor Republiky Janov (Byzanc 1214-1217)
Čeněk z Vartemberka, pán z Veselí a Vartemberka, rytíř Dračího řádu, nejvyšší purkrabí a královský maršálek, (Husitské války 1424-1426)
William Royal, admirál britského Královského námořnictva (Trafalgar 1805)
Louis Alexander Berthier, divizní generál a náčelník štábu Armée d´Italie, (Itálie 1796)
stepan-hawk
Nadporučík
Nadporučík
Příspěvky: 1422
Registrován: 16 říj 2006, 19:04
Bydliště: královská část Prahy. :-)

Re: 1. vendéeská válka

Příspěvek od stepan-hawk »

Royal píše:Dobře, tedy otázka druhá : Existuje nějaký věrohodný údaj, kolik asi vojáků pravidelné armády republikánské Francie vázalo povstání ve Vendée ve své první fázi (do 1793 včetně) ?
Snažím se počty uvádět. Pokud ti to o skončení psaní nebude stačit tak se pokusím o komplexněji pojatou odpověď.
Visi, veneri, vodpali původní verze Ceasarova výroku než se ještě jednou zamyslel. ;-)

v čechách 1526 purkmistr olomoucký.

V Itálii 1494 sultán Sulejmán vládce náš, pán všeho muslimského světa. :-)
Royal
Plukovník
Plukovník
Příspěvky: 7148
Registrován: 10 říj 2007, 18:31
Bydliště: Jičín

Re: 1. vendéeská válka

Příspěvek od Royal »

stepan-hawk píše:Snažím se počty uvádět. Pokud ti to o skončení psaní nebude stačit tak se pokusím o komplexněji pojatou odpověď.
Mě stačí jediné číslo. V roce 1815 to bylo 65.000. Kolik v roce 1793 ?
Wilhelm von Royal, generálporučík a velitel XXXXII. sboru, (Krym 1942)
Michal Jan Lev z Rožmitálu, pán z Rožmitálu, (Čechy 1526-1527)
Enrico de Candia Pescatore, hrabě z Malty, admirál a direktor Republiky Janov (Byzanc 1214-1217)
Čeněk z Vartemberka, pán z Veselí a Vartemberka, rytíř Dračího řádu, nejvyšší purkrabí a královský maršálek, (Husitské války 1424-1426)
William Royal, admirál britského Královského námořnictva (Trafalgar 1805)
Louis Alexander Berthier, divizní generál a náčelník štábu Armée d´Italie, (Itálie 1796)
stepan-hawk
Nadporučík
Nadporučík
Příspěvky: 1422
Registrován: 16 říj 2006, 19:04
Bydliště: královská část Prahy. :-)

Re: 1. vendéeská válka

Příspěvek od stepan-hawk »

Musel bych kvůli tomu prohledávat celou knížku. V paměti to nemám. Můj současný odhad cca 36 000 po přivelení Mohučské armády. Odpovím po sepsání příspěvku. (bude se na to při prohledávání snažit myslet. Konkrétní jeden údaj tam myslím nikde není. budu muset sčítat jednotlivé armády popsané v textu.
Visi, veneri, vodpali původní verze Ceasarova výroku než se ještě jednou zamyslel. ;-)

v čechách 1526 purkmistr olomoucký.

V Itálii 1494 sultán Sulejmán vládce náš, pán všeho muslimského světa. :-)
Royal
Plukovník
Plukovník
Příspěvky: 7148
Registrován: 10 říj 2007, 18:31
Bydliště: Jičín

Re: 1. vendéeská válka

Příspěvek od Royal »

stepan-hawk píše:Musel bych kvůli tomu prohledávat celou knížku. V paměti to nemám. Můj současný odhad cca 36 000 po přivelení Mohučské armády. Odpovím po sepsání příspěvku. (bude se na to při prohledávání snažit myslet. Konkrétní jeden údaj tam myslím nikde není. budu muset sčítat jednotlivé armády popsané v textu.
Nic nesčítej. Bohatě stačí ten odhad - viz 36000 Mohučská armáda. Na tu dobu velká síla ....
Wilhelm von Royal, generálporučík a velitel XXXXII. sboru, (Krym 1942)
Michal Jan Lev z Rožmitálu, pán z Rožmitálu, (Čechy 1526-1527)
Enrico de Candia Pescatore, hrabě z Malty, admirál a direktor Republiky Janov (Byzanc 1214-1217)
Čeněk z Vartemberka, pán z Veselí a Vartemberka, rytíř Dračího řádu, nejvyšší purkrabí a královský maršálek, (Husitské války 1424-1426)
William Royal, admirál britského Královského námořnictva (Trafalgar 1805)
Louis Alexander Berthier, divizní generál a náčelník štábu Armée d´Italie, (Itálie 1796)
stepan-hawk
Nadporučík
Nadporučík
Příspěvky: 1422
Registrován: 16 říj 2006, 19:04
Bydliště: královská část Prahy. :-)

Re: 1. vendéeská válka

Příspěvek od stepan-hawk »

Royal píše: Nic nesčítej. Bohatě stačí ten odhad - viz 36000 Mohučská armáda. Na tu dobu velká síla ....
Mohučská armáda je polovina. to je víceméně přesné číslo, které jsem našel az chvilku. zbytek je odhad armád, které v té době Vendée obklopovali a ten tak přesný není. Ty armády byly tři až čtyři.
Visi, veneri, vodpali původní verze Ceasarova výroku než se ještě jednou zamyslel. ;-)

v čechách 1526 purkmistr olomoucký.

V Itálii 1494 sultán Sulejmán vládce náš, pán všeho muslimského světa. :-)
Royal
Plukovník
Plukovník
Příspěvky: 7148
Registrován: 10 říj 2007, 18:31
Bydliště: Jičín

Re: 1. vendéeská válka

Příspěvek od Royal »

Hawku, proč Vendée ?
Wilhelm von Royal, generálporučík a velitel XXXXII. sboru, (Krym 1942)
Michal Jan Lev z Rožmitálu, pán z Rožmitálu, (Čechy 1526-1527)
Enrico de Candia Pescatore, hrabě z Malty, admirál a direktor Republiky Janov (Byzanc 1214-1217)
Čeněk z Vartemberka, pán z Veselí a Vartemberka, rytíř Dračího řádu, nejvyšší purkrabí a královský maršálek, (Husitské války 1424-1426)
William Royal, admirál britského Královského námořnictva (Trafalgar 1805)
Louis Alexander Berthier, divizní generál a náčelník štábu Armée d´Italie, (Itálie 1796)
stepan-hawk
Nadporučík
Nadporučík
Příspěvky: 1422
Registrován: 16 říj 2006, 19:04
Bydliště: královská část Prahy. :-)

Re: 1. vendéeská válka

Příspěvek od stepan-hawk »

Royal píše:Hawku, proč Vendée ?
??? upřesni prosím otázku.
Visi, veneri, vodpali původní verze Ceasarova výroku než se ještě jednou zamyslel. ;-)

v čechách 1526 purkmistr olomoucký.

V Itálii 1494 sultán Sulejmán vládce náš, pán všeho muslimského světa. :-)
Royal
Plukovník
Plukovník
Příspěvky: 7148
Registrován: 10 říj 2007, 18:31
Bydliště: Jičín

Re: 1. vendéeská válka

Příspěvek od Royal »

Válka ve Vendée byla vzpourou vesničanů proti francouzské republice a bylo při ní spácháno mnoho ukrutností. Tolik všeobecně známá fakta.
Proč povstání takového rozsahu vzniklo a udrželo se tak dlouho právě ve Vendée a ne (i) kdekoliv jinde ?
Wilhelm von Royal, generálporučík a velitel XXXXII. sboru, (Krym 1942)
Michal Jan Lev z Rožmitálu, pán z Rožmitálu, (Čechy 1526-1527)
Enrico de Candia Pescatore, hrabě z Malty, admirál a direktor Republiky Janov (Byzanc 1214-1217)
Čeněk z Vartemberka, pán z Veselí a Vartemberka, rytíř Dračího řádu, nejvyšší purkrabí a královský maršálek, (Husitské války 1424-1426)
William Royal, admirál britského Královského námořnictva (Trafalgar 1805)
Louis Alexander Berthier, divizní generál a náčelník štábu Armée d´Italie, (Itálie 1796)
stepan-hawk
Nadporučík
Nadporučík
Příspěvky: 1422
Registrován: 16 říj 2006, 19:04
Bydliště: královská část Prahy. :-)

Re: 1. vendéeská válka

Příspěvek od stepan-hawk »

Royal píše: Proč povstání takového rozsahu vzniklo a udrželo se tak dlouho právě ve Vendée a ne (i) kdekoliv jinde ?

Stručná odpověď Vendée je region rázovitý.

Obšírněji: Jednalo se o poměrně málo rozvinutý kraj ve kterém byla horší síť komunikací než jinde (což umožnilo snadnější vzdorování.) nebyla tam průmyslová města (průmysloví dělníci stáli na straně revoluce). Města, která byla v departmentu byla spíše obchodními středisky než centry řemesel. Přesto v nich byli spíše patrioté (příznivci revoluce). Nicméně proti ostatním místům francie byli spíše vlažnější. Samozřejmě fanatici se najdou všude, ale těch republikánských bylo ve Vendée poskrovnu. Místní lidé vzhledem k chudosti kraje byli o něco více nábožní. Místní náboženství se více než jinde ve Francii zaměřovalo na různé zvyky a obxčeje. (Což vedlo k tomu, že přísežní kněží sem poslaní vzbuzovali nesouhlas i jen svou neznalostí.) V kraji bylo o něco více lesů a močálů což usnadňovalo přepady a skrývání. A také podobně jako v bretani o něco severněji se tady nachází hodně Boccage (což znáte pravděpodobně z druhé světové a bojů o přístupy k Cherbourgu. Jsou to ty pásy souvislých křovisek. ) Dále se jednalo o kraj více s živočišnou výrobou takže méně polí a snáze do lesa odeženete tři krávy než odnosíte tři tuny obilí, takže to opět usnadňuje trošku skrývání v lesích. Místní šlechta byla chudší než jinde a tudíž žila v těsnějším kontaktu s vesničany. Díky tomu zde nebyly tak silné protiroyalistické tendence (nic proti tobě. ;-) ) a tak se v této oblasti revoluce příliš nerozeběhla.

Mimochodem vzpoury byli i jinde. Největší asi byla vzpoura šuanů v Bretani, která s tou Vendéeskou dočasně sdílela dění.
Visi, veneri, vodpali původní verze Ceasarova výroku než se ještě jednou zamyslel. ;-)

v čechách 1526 purkmistr olomoucký.

V Itálii 1494 sultán Sulejmán vládce náš, pán všeho muslimského světa. :-)
Royal
Plukovník
Plukovník
Příspěvky: 7148
Registrován: 10 říj 2007, 18:31
Bydliště: Jičín

Re: 1. vendéeská válka

Příspěvek od Royal »

Rád bych se dozvěděl něco bližšího o srážce u Savenay (1793) a o osobnosti generalissima katolické a roajalistické armády, kterým byl Henri du Vergier, hrabě La Rochejaquelein
Wilhelm von Royal, generálporučík a velitel XXXXII. sboru, (Krym 1942)
Michal Jan Lev z Rožmitálu, pán z Rožmitálu, (Čechy 1526-1527)
Enrico de Candia Pescatore, hrabě z Malty, admirál a direktor Republiky Janov (Byzanc 1214-1217)
Čeněk z Vartemberka, pán z Veselí a Vartemberka, rytíř Dračího řádu, nejvyšší purkrabí a královský maršálek, (Husitské války 1424-1426)
William Royal, admirál britského Královského námořnictva (Trafalgar 1805)
Louis Alexander Berthier, divizní generál a náčelník štábu Armée d´Italie, (Itálie 1796)
Odpovědět

Zpět na „Historie“