Mongolský útok do Evropy a tři otázky s tím spojené.

Historie celého lidstva od Pravěku přes Starověk, Středověk, Novověk až po Součastnost kromě Druhé světové války patří do tohoto tématu.

Moderátoři: Dekl, Atlantis, Vals, Royal

Odpovědět
Pátrač
Desátník
Desátník
Příspěvky: 42
Registrován: 15 zář 2010, 11:46

Mongolský útok do Evropy a tři otázky s tím spojené.

Příspěvek od Pátrač » 25 říj 2010, 20:35

TAŽENÍ MONGOLSKÉ ŘÍŠE DO STŘEDNÍ EVROPY A TŘI OTÁZKY S TÍM SPOJENÉ


V posledních dvou letech jsem na jednom vojenském a dvou nevojenských diskusních fórech pracoval v několika diskusích, které se věnovali mongolskému v pádu do Evropy, který byl ukončen porážkou armády vytvořené ze sil polských knížectví vedených králem Boleslavem V. a slezskou armádu vedenou Jindřichem II. Pobožným u Lehnice a stejně tvrdou porážkou uherské armády u řeky Sajó.

Je zajímavé a historicky poměrně nepochopitelné, že po tomto vítězství se postup mongolských armád zastavil. A po dobu osmi měsíců není pramenech žádná významná událost.

V řetězu bitev u Krakova, u Lehnice a u řeky Sajo od března do dubna 1241 mongolský vojevůdce Kaidu rozstřílel a převálcoval napřed vojsko polského krále Boleslava V., pak vojsko slezského knížete Jindřicha Pobožného ještě předtím, než mu stačil přitáhnout na pomoc český král Václav, a konečně jiná armáda chána Batua krutě porazila uherské vojsko krále Bély.
Nebylo nic a nikdo kdo by se jejich agresivitě a palebné síle mohl postavit. Jediné co je prokázáno je to, že jejich průzkumné jednotky, které už překročily Julské Alpy do Itálie a údolím Dunaje se blížily k Vídni, byly na jaře roku 1242 odvolány a s mongolskými armádami se vrátili do Asie.
Celé je to záhadné a poměrně oprávněně to vyvolává tři otázky:

1.Proč se mongolská vojska zastavila a nepokračovala dál na západ?

2.Proč se nakonec vrátila do Asie?

3.Proč se nevrátila ať už byl důvod jejich odchodu jakýkoliv a nepokračovala v expanzi na západ?

Do diskuse jsem vložil nemalé úsilí. Mongolské válečníky považuji za to nejlepší co v té době na světě bylo a navíc jsem byl přesvědčen, že to žádná záhada není. Někde jsem musel slevit -argumentace byla přesná a průkazná, jinde jsem měl pocit, že mám pravdu nebo se k ní blížím.

Protože si myslím, že se jedná o zajímavé téma a zde jsem slíbil, že ještě něco k Mogolům přidám, využil jsem vše co jsem v těch dávných a méně dávných srážkách vypracoval a po pečlivé úpravě.
Tak se na to podívejme. Pěkně spolu.

Roku 1206 se na březích Ononu konal Velký chural mongolského lidu a vojska . Sešla se zde všechna vojska která hájila bílou devíticípou korouhev v bojích proti všem .Tento chural byl nejvyšším orgánem moci a pouze ten mohl zvolit jediného člověka do nejvyšší funkce - chána. Byl zvolen podle očekávání Temüdžin a byl tedy potvrzen jeho titul Čingis-chán.
Dále a to je velmi důležité musel být zvolen národ, jehož jádro tvořili věrní Čingischánovi spojenci. Šlo o Mongoly a tak bylo velikým churalem potvrzeno jednotné oficiální pojmenování celé této pospolitosti. V té době začalo na dálném východě mizet jméno Tatar.

Jaká byla v této pospolitosti disciplína, loajalita a věrnost ukazuje to, že od posledního churalu vzrostla síla mongolské armády na 100 000 vojáků první linie z původních 13 000. Tak se vlastně mongolský podíl snížil na jednu desetinu - a zbytek armády pod jejich vedením bojoval jako jeden muž. O to je to zajímavější, že velká část armády byla tvořena poraženými Kerejty a Najmany - dodnes se to těžko vysvětluje. Já si osobně myslím, že poražení dostali možnost podílet se na něčem velkém za patřičnou odměnu a hlavně se dostali pod ochranu silné centralizované vlády v stepích, která mohla čelit silným soupeřům - Džurčenům, Tangutům a na západě muslimům. Kdo se nechtěl účastnit stáhl se na západ a bojoval dál - hlavně houževnatí Merkité a část Najmanů.

Vznikla společnost která neměl v té době obdobu. Rodové principy byly okamžitě a vědomě narušeny. Odměny velitelů a vojákům byly dány podle zásluh, původ a minulost neměly nijak velkou váhu. Tak nesourodá a přitom vznětlivá a bojovná masa potřebovala pevnou ruku. A tak nade všemi byl ustanoven speciální sbor - garda, která měla 10 tisíc válečníků a mimo jiné měla na starost i bezpečnost chánova sídla. Její příslušník - prostý voják byl považován za hodnostně vyššího než tisícník, tedy velitel jednotky o síle 1000 vojáků.To je velmi zajímavé - ti lidé museli mít velikou důvěru a z ní plynoucí moc.

Základem zákonodárství byl vojenský kodex nazývaný Jasa. Jeho strážcem byl jmenován druhý Čingischánův syn Čagataj. Měl titul nejvyšší žalobce. Pro zajímavost uvedu, že zde byly pouze dva tresty- smrt a vyhnanství na Sibiř. A pro vojenskou pospolitost a vedení války obsahoval zajímavý paragraf jak by se dnes řeklo: trestný čin neposkytnutí pomoci svému spolubojovníkovi v boji. Možná jsem to už někde uvedl, ale neuškodí si to zopakovat.

Tisícníky-veliteli základních bojových jednotek bylo jmenováno 95 nojanů, kteří se zasloužily o vybudování říše. Tak se z lidí i obyčejných stala vojenská elita, která založila říši kterou nelze nazvat:
- aristokracií – na rodové principy nikdo nemyslí,
- oligarchií – moc má v rukou chán a
- už vůbec ne demokracií – masy jsou podrobeny tvrdé kázni.
- ani monarchie to není – chán je volená funkce a titul a je volen těmi, kterým vládne.
- nešlo ani o tyranii – moc výkonná, tedy chánova byla oddělena od moci soudní.

A náboženství? Říše se jím nezatěžovala. Byla tolerantní ke všem vírám, které se v ní objevily. Zasáhla pouze tehdy pokud by došlo k náboženským třenicím a pak vždy zasahovaly jednotky jiné víry než ty co byly ve sporu. Ani chán nemohl ohledně víry nikomu nic nařizovat.
Jisté je že zde byli křesťané – koneckonců i dva Čingischánovi synové se oženili s křesťankami: Ögedej s Törenge z rodu Merkitů a Toluj s Kerejtskou kněžnou Sorchachtani - beki. Byl zde velký vliv muslimské víry, objevovalo se konfuciánství, buddhismus a původní mongolské náboženství někdy nazývané „černá víra „ To ale bylo hodně omezováno - mělo totiž tendenci napadat ostatní a tak vnášelo zbytečný neklid do jinak semknuté společnosti.

Jak tedy tuto společnost nazvat?

Byla to prostě HORDA tak jak ji znal starý turecký kaganát, která se ale rozrostla přes celou velkou step a pohltila všechny kmeny. Termín horda znamená vojenskou pospolitost v níž pojmy lid a vojsko splývají. Velitel není považován za aristokrata - titul má za zásluhy. Pokud v boji selže může o něj přijít. A starobylostí rodu jsou si všichni Mongolové rovni.
Tolik k tomu jak vlastně dospěla Mongolská říše do své finální podoby a jaké byly základy jejího fungování.

A teď se podíváme ve zkratce na to předcházelo tomu co lze nazvat útokem na Evropu. Pro lepší přehled se to pokusím dávat podle letopočtů významných událostí jinak by to bylo méně srozumitelné.

V roce 1207 vypukla válka nanovo: Čingischánův nejstarší syn Džoči si podrobil lesní sibiřské kmeny zajistil tak týl mongolské armádě

V roce 1208 vojevůdce Sübetej dostihl Najmany a zbytek Merkitů u soutoku Irtyše a Buchtarmy a donutil je k bitvě: jejich porážka byla tvrdá. Co zbylo ustoupilo za Altaj a Tarbagataj a kde se spojily s Kumány. Džoči s dvaceti tisíci elitních vojáků přešel do útoku a u řeky Irgizu je donutil k boji. Padli do posledního muže. Ale stalo se něco co se projeví jako vážné až později - nečekaně byli napadeni chorézmským šáhem Muhamedem. Navíc to nemá vazbu na téma a dále se Chorézmu budu věnovat jen jedním odstavcem až přijde v chronologii čas. Překvapení Mongolové z chodu na jeho oddíly udeřili, zatlačili je a vrátili se domů.

V roce 1209 se Ujgurové rozhodli pro změnu a nabídli věrnost Čingischánovi –ten tak získal potřebné finance z jejich obchodu a Ujgurové se dostali k jeho bohaté kořisti, se kterou mohli dále obchodovat. V ten samý rok Mongolové porazili Tanguty , získali obrovskou kořist a uzavřeli s nimi spojeneckou smlouvu

V roce 1211 začala válka s džuřčenskou říší Ťin. Ta byla zdatný protivník – bojovala už na třech frontách a neustále vítězila. V dané roce Mongolové dobili pohraniční pevnost Wu-ša a vyvracely jednu pevnost za druhou - Džurčenové bili v šoku - ty pevnosti kočovníci neměli nikdy dobít. Zlom nastal roce 1214 kdy kitanské oddíly v džurčenské armádě povstaly a přešly k Mongolům. 1215 nakonec padl i Peking. Čingischán uzavřel příměří a obrátil se na západ.

V roce 1218 se podrobili Karakitané a jejich desetitisícový sbor byl začleněn do mongolské armády se stejnými právy jako ostatní mongolské oddíly. O vzniku této říše jsem psal v jiné své práci o Jüeli-Taš-ovi. A pokud bude zájem může se zde objevit.

V roce 1219 se konflikt s chórezmským šáhem Muhamedem rozvinul v regulerní válku. Mongolové triumfovali a šáhovu armádu totálně rozbili. Jejich vojska pronikla do Indie, na Kavkaz i do jihoruských stepí ale okupovat se jim podařilo pouze Střední Asii k Amudarji. To umožnilo chórezmskému následníkovi obnovit síly a přejít do protiútoku, který se ale zadrhl bojem s Gruzií. Mongolové odolali a v roce1225 jen tak mimochodem znovu porazili Tanguty, kteří se pod vlivem dílčích neúspěchů mongolské armády pokusili od rozkladnou hru uvnitř říše.

V roce 1227 Čingischán během obléhání města Edzin-aj zemřel. Mongolové jeho smrt utajili, město dobili a obrovskou kořistí obnovili vnitřní rovnováhu vlastního týlu. Na frontě ve Střední Asii se vytvořila krajně napjatá situace. Smrt tohoto muže byla pro říši otřes. A proto muselo dojít k nové dělbě moci.

V roce 1229 se tedy sešel velký chural.

Čingischánův syn Džoči už nežil - byl zavražděn v roce 1227. Jeho děti Ordu a Batu obdrželi skromné úděly v severozápadních částech říše. Ochránce Jasy Čagataj dostal Střední Asii. Ögedej dostal západní Mongolsko a Džúngarsko. Poslední syn - Toluj byl považován za schopného vládce válečníka - vyrostl pod vedením Sübetejovým ve válce v Číně a obdržel jako úděl území svého otce.
Jako velký chán byl zvolen Ögedej po dvouleté dočasné vládě Tolujově. Po celou tuto dobu mongolská armáda byla v klidu, odpočívala a čekal na rozhodnutí churalu.

Tato Jasou předepsaná přestávka umožnila Džurčenům a muslimům se vzpamatovat a dokonce na několika místech zatlačili mongolské pohraniční oddíly.

V roce 1230 pak Mongolové přešli na všech frontách do útoku. Do roku 1235 byla dovršena porážka Džurčenů v Číně a byl poražen chórezmský vůdce Džaláludín. Pak Mongolové pokračovali do Přední Asie a podrobili si všechny muslimské panovníky s výjimkou bagdádského chalífi. A zde se už blížíme k tomu co nás zajímá nejvíce.

V roce 1235 se v mongolském hlavním městě Karakorumu sešel první chural po vítězství nad Džurčeny. A bylo rozhodnuto:
Porazit Kumány, Polovce, povolžské Bulhary a Rusy kteří jim pomáhali. Válku měla vést vojska ze všech údělů.

Velitelem byl určen chán Batu. Ten rozdělil armádu do tří proudů, kterým veleli další Čingischánovi vnuci – Güjük, Büri a Möngke. Jádro armády posílili oddíly středoasijských Turků - neměli zrovna nic na práci a jako pomocné sbory bylo použitelné vcelku dobře. Opět pár dat:

V roce 1236 Mongolové překročili Volhu a dobili město Velký Bulhar. Poté Möngke napadl Kumány a na hlavu porazil jejich velitele Bačmana. Následovala porážka Alanů a Möngke pokračoval k Donu ženouce před sebou zbytky poražených Kumánů.
V roce 1237 Batu s hlavním vojem dobil Rjazaň a pokračovala do vladimirského knížectví kde vypálil Suzdal.
7. října 1938 padl Vladimir a 4. března Batu zničil domobranu shromážděnou Jurijem II. Mongolové pokračovali přes Toržok k Novgorodu. Po jarním tání Mongolové konsolidovali síly a pak pokračovali na západ.
V letech 1239 až 1240 padl Kyjev - byla to strašlivá záležitost, protože Mongolové se pomstili za popravu vlastních vyjednavačů povražděných kyjevany

Hlavní voje pod vedením Batua pak pokračují do Uher kde 11. dubna 1241 nad řekou Slanou drtivě poráží armádu krále Bély IV. V poslední bitvě, při níž provedli násilné překročení řeky Sajo, použili Mongolové zcela moderní taktické prvky. Napřed vedli na uherské předmostí palebnou přípravu z katapultů a balist, pak čelně na předmostí v předstíraném útoku zaútočili, zatímco jejich hlavní síly třemi tümeny o počtu 30 000 jízdních lučištníků řeku jižně od předmostí přebrodily a vpadly Uhrům do boku. Sám Béla IV. Se zachránil útěkem na ostrovy v Dalmacii.

Od hlavního náporu na Uhry se oddělil proud pod velením Chána Kajdu ale narazil jsem i na jméno Petu - nevím co je správně. Tento proud vyrazil sevrním směrem a jeho hlavním úspěchem byla vítězná bitva u Lehnice Zdá se že po bitvě u Lehnice se stočili na Moravu kterou bez velkých bojů projeli. Oblehli na chvíli Olomouc a údajně pobořili klášter Hradisko ležící mimo opevněné město. Narazil jsem i na informaci o vypálení rajhradského kláštera ale to nemusí být pravda. Pravda je, že tento odloučený voj se přes hrozenkovský průsmyk (někdy se uvádí, že přes vlárský) přemístil do Uher a po cestě na jih se pokusil dobýt hrady Trenčín a Nitra.V lednu 1242 pak překročí zamrzlý Dunaj a spojuje se s Batuovými hlavními silami. Celý výboj končí úmrtím chána Ögedeje. Batú musí splnit povinnost danou Jasou - ukončit válku a vyrazit domů na velký chural. Mongolové se už do v našich končin nikdy nevrátí.

Celý výboj do Polska a na Moravu se mi jevil jako průzkum bojem. Na diverzní akce Mongolové byli v dané době nejlepší vojáci na světě. Vysoce pohybliví, agresivní, výteční v boji z blízka. Takže se to zdálo logické. Nakonec jsem tento názor opustil. Pokud bylo v této nájezdové vlně skutečně až 20 tisíc vojáků, je to spíše regulérní nájezd. A ten aby uspěl, vyžadoval potřebné síly. Uvedená síla podle Mongolských zkušeností byla dostatečná a to se nakonec potvrdilo. Po splnění úkolu vítězství u Krakova a u Lehnice musel místní velitel rozhodnout co dál. Jednotky plenící uvedená území nemohly dlouhodobě přežít trvalé boje s místními vojsky. Každá bitva či pouhá šarvátka by je nenahraditelně oslabovala. Takže pro podporu hlavního úsilí v Uhrách splnila co bylo potřeba: roztáhla vojska místních vládců na linii asi 450 kilometrů bez možnosti vytvořit potřebnou převahu. S jednotlivými oddíly pak Mongolové neměli problém. Důkladným popleněním území a vybitím části obyvatelstva pak vytvořily podmínky pro úspěch při možném budoucím návratu.
Proto došlo k jejich odchodu a připojení k hlavní armádě v Uhrách.
Je ale potřeba se trochu podrobněji podívat na chána Batu, protože odpověď na otázky položené výše je podle mých poznatků ukryta v jeho osobě.

Jak jsem uvedl už dříve, Batu byl syn Čingischánova syna Džučiho. A to představte, že jsem narazil na informaci, že Džuči se matce jménem Berte narodil krátce po osvobození ze zajetí u Merkitů kde jako zajatec strávila několik měsíců. Ten pramen praví že i jméno Džuči znamená jiný výraz pro slovo host. Ale to je jen pro zajímavost – naznačuje to, že Džuči byl nemanželský syn.

Tento syn se netěšil nějaké výrazné oblibě u otce. Bylo to způsobeno tím, že mu otec neustále vyčítal že se chová příliš shovívavě proti poraženým. Na druhou stranu je to zvláštní, protože Džuči byl úspěšný polní velitel a na mongolských výbojích se výrazně podílel. Je možné že něco z jeho talentu pro strategické ale hlavně taktické myšlení Batu pochytil.

Když byl začátkem roku 1227 nájemnými vrahy Džuči zavražděn, jeho synové Batu a Ordu dostali skromné úděly v severozápadních částech říše. Ordu dostal jižní Sibiř a Batu uralsko – kaspické stepi a jako doplněk Chorézm. Dalších sedm let se v pramenech, které mám dispozici o Batuovi nic nepíše.
Znovu se objevuje v roce 1235 po velkém churalu. Ten byl první po vítězství nad Džurčeny. Bylo rozhodnuto - už jsem to uvedl několikrát porazit Kumány, povolžské Bulhary a Rusy kteří Kumány podpořili. A Kumáni se ocitli na pomyslném terči ze dvou důvodů. Pomáhali poraženým Merkitům a hlavně bojovným Najmanů v boji proti Mongolům a v druhé vlně pak proto, že jejich území stálo v cestě při pochodu Mongolů na západ.

Ve válečné kampani se Batu projevil jako dobrý voják i když je otázka nakolik je možno přičítat vojenské úspěchy přímo jemu - byl zde přece jen Sübetej. Na diplomatickém poli se snažil také ale výsledky to zrovna nepřineslo.
Že se Uhři spojili s uniklými Kumány se Batů dozvěděl během dobývání Przemyslu v prosinci 1240. Ihned poslal uherskému panovníkovi ultimatum od spojenectví s Kumány odstoupit. Béla odmítl a začal se připravovat k válce. Béla se totiž cítil dost silný. Sám měl silnou armádu kočovnického typu i když v už podle Evropách zvyklostí bylo více než 50 % pěchoty. Ale hlavně Kumáni, kterým poskytl útočiště – údajně asi 60 000 rodin slíbili dvě věci:
- doplnit Bélovu armádu 25 000 jezdci
- přestup všech Kumánů na křesťanskou víru.
Tomu druhému Béla prostě nemohl odolat – věděl jak by jeho prestiž v Evropě v narostla, pokud by přivedl do lůna církve jeden velký a celý národ.
Jenže Kumáni se brzy zapomněli a začali s v Uhrách chovat jak v dobité zemi. Při jedné potyčce padl jejich chán a Kumáni Uhry opustili směrem na jih a západ. Béla tak zjistil, že svým odmítnutím vytočil Batua a že ho čeká bitva ve které nemá spojence a kterou asi nevyhraje.

Jak už víme, dne 11. dubna 1241 nad řekou Slanou Mongolové drtivě poráží armádu krále Bély IV. Do smrti chána Ögedeje v té době zbývalo přesně 8 měsíců. A tím končilo asi nejúspěšnější období chána Batu.
Takže nyní je zapotřebí se postavit čelem k rozporu. Historikové tvrdí, že hlavní příčina odchodu Mongolů z Evropy byla smrt velkého chána. To je pravda ale ne úplná, to uvidíme dál. Problém je v tom, že od bitvy u Sajó do smrti chána uplynulo 7 měsíců, kdy mongolská vojska nevykazovala žádnou významnou činnost. Proto ta první otázka či záhada.

Proč se zastavili? Zde je možno několik odpovědí a já se je pokusím stručně specifikovat.

1.Bylo by to mimo plán. Velký chural zplnomocnil Batua porazit přesně stanovené protivníky. Uhři ani Poláci či obyvatelé na území Čech a Moravy prostě nebyli v plánu. Byla to pouze nutnost aby byl splněn úkol – porazit Kumány. Tím že tito hledali úkryt v Uhrách a ty jim ho důvodů všeobecně známých poskytly, přivedlo do Uher mongolskou armádu. Porážkou Uhrů a Kumánů u Sajó byl úkol splněn. Po takové rozsáhlé operaci která trvala vlastně 6 let se měl sejít Chural. Jeho svolání nějakou dobu trvalo a tak možná Mongolové začali konsolidovat své síly, vytěžovat území a organizovat průzkum dál na západ. Ale bez dnes by se řeklo mandátu velkého churalu nemohli pokračovat dál.

2. Vybojované bitvy natolik oslabily mongolskou armádu, že potřebovala čas na doplnění sil a obnovení bojové způsobilosti jejich hlavních dopravních prostředků – koní. Mongolové jich museli mít v Uhrách stovky tisíc. Čekalo je jaro a léto v mírných podmínkách - koně na pastvinách mohli přibrat na váze, zesílet, bylo možno uvést do služby hříbata. Sami vojáci unavení 6 lety dlouhé války, polních sražení a dobývání měst a možná jen potřebovali odpočinek.

3. Poslední možnost je skryta ve vnitřních poměrech říše. Batú měl po smrti svého otce poměrně malý a hlavně ne bohatý úděl.Tento masivní výboj vedený na západ z tohoto jeho údělu udělal velmi velký a velmi silný uzemní celek. Zdá se, že roztržka mezi ním a jeho bratranci mohla být způsobena i tím, že těmto vadilo, že vojska z jejich ulusů slábnou v boji za to, aby Batú zbohatl. Pro ně z toho plynula jen momentální válečná kořist. Tak se mongolská vize ovládnutí celého světa dostala do rozporu s osobními zájmy. Po jejich odeslaní domů je jisté, že s nimi odešlo i nemálo jejich vojáků - tím mohl Batú ztratit schopnost vést rozsáhlý válečný konflikt.

Vše zde uvedené má svoji váhu. Nevím co platí ale je možně že nakonec příčinou zastavení výbojů mohla být jistá kombinace všech těchto vlivů. Je na vás k čemu se přikloníte.

No a budeme pokračovat dál. Na další dvě otázky se dá odpovědět po dalších rozporech popisech událostí.
Ögedej, velký chán zemřel 11. prosince 1241. Oficiálně na následky nesmírného pití ale kronikář Plano Carpiny ve svých pracích zachoval pověsti o jeho otrávení. Jak to bylo se asi už nedá stanovit. Vládu převzala vdova Törenge a její syn Güjük Batua upřímně nenáviděl. Co tomu předcházelo? V letech 1240 až 1241 se chán Batú rozhádal s bratranci Güjikem a Bürim. Došlo to tak daleko, že je uvolnil z válečných operací, poslal je domů a stěžoval si na ně jejich otcům. Güjük to nesl velmi těžce. Oba postižení totiž byli zahrnuti nemilostí svých otců. To mohlo jít i o život.

Na stranu Güjüka se postavili Čagatajovi děti, Tolujovi synové pak podporovali Batua. Jenže Ögedejova vdova Törenge zdědila mocný aparát a tak mohla vládnout několik let aniž by se musela bát opozičníků. Také to, že vojenská strana moci, která se cítila několik let pozpátku opomíjena již nebyla tou jednolitou silou jako dříve, jí pomohlo. Vojsko se prostě rozdělilo na dvě skupiny a jejich vzájemný boj pomohl vdově Törenge vládnout až do roku 1246, kdy byl chánem zvolen Güjük.

Jak se to stalo? Mongolové měli v armádě menšinu. A to dost výraznou. Záleželo ale převážně na nich a jejich sympatiích kdo bude vládnout. V roce 1942 mongolští veteráni podnikli neúspěšný pokus zmocnit se vlády. To ukázalo že veteráni jsou proti politice prováděné nyní už mrtvým chánem a tudíž že stojí i proti Güjükovi. Vdova Törenge, Güjükova matka nechal všechny účastníky popravit. Nižší důstojníci převážně nemongolského původu ale velmi schopní se soustředili kolem Tolujovy vdovy Sorchachtani a jejích dětí. Jako stmelující prvek zde poprvé vystoupilo náboženské vyznání - nestoriánství. Přesto síla mocenského aparátu vyhrála a Güjük byl zvolen. Ovšem za té situace, že nebyl jiný kandidát - Batú pod hrozbou okamžité popravy dojet nemohl a ostatní byli likvidací veteránů zastrašeni.

Batu a Güjük se tak ocitli proti sobě a bylo kolem nich napětí jaké mongolská říše doposud neznala. Říše se ocitla na pokraji rozpolcení. Batu měl jen několik tisíc věrných veteránů - s tím nemohl spravovat naposledy dobytá rozsáhlá území. Ústřední vláda mu odmítala pomoci – Güjük chtěl pouze Batuovu smrt a jeho matka byla na jeho straně.

Güjük na tom byl opticky výrazně lépe –měl kolem sebe stotisícové vojsko ale měl problém - bylo nestoriánské a nestoriáni preferovali syny Tolujovy. Přestal tedy armádě jako celku věřit a pokusil se uzavřít spojenectví s pravoslavnou církví a ruskými knížaty. Když v jeho stanu zemřel na otravu kterou nařídila jeho matka ruský velkokníže Jaroslav, zmizela i tato možnost.. Synové zavražděného - Andrej a hlavně Alexandr, později zvaný Něvský, se díky tomu postavili na stranu Batua. Ten najednou měl široké možnosti a tak už v roce 1248 vytáhl proti velkému chánovi. Güjük sebral vojsko a vyrazil mu naproti. Cestou k budoucí bitvě za nejasných okolností zemřel.

Začalo další bezvládí - které po třech letech v roce 1251 ukončil velký chural. Zde byl zvolen Möngke za velkého chána a Batu byl uznán za „ nejstaršího v rodě“. Dalo by se čekat že nastane klid - Möngke a Batu byli přátelé a Güjükovo přívrženci byli popraveni.

Takže víme nyní, že v roce 1251 se mongolská říše stabilizovala. Jenže co se dělo kolem Batua? Bylo toho hodně. Mimo popsané mocenské boje si musíme uvědomit že jeho původně nevýznamný úděl po obsazení dobytých území mimořádně nabyl na velikosti a významu. Někdy od roku 1246 se jeho úděl začal nazývat novým názvem: ZLATÁ HORDA.

Nedostatek vojáků a nemožnost získat díky tvrdému odporu Güjüka posily způsobily to, že Batu musel vyklidit postupně Polsko, Uhry a Bulharsko.

Zde je možná jednoduché vysvětlení toho co by mohla být záhada číslo dvě. Tedy druhé otázky proč odešli.

Pak by to nebylo nic moc záhadného.

Prostě nedostatek lidí a příliš veliké území spolu s těžkými vnitropolitickými boji. Jasa musela být splněna a do zvolení nového velkého chána se prostě nic významného nesmělo konat. Je to prostě možná až příliš jednoduché a tak to může vypadat málo pravděpodobně. Já bych na to vsadil. Pouze a jen proto Mongolové odtáhli z Evropy zpět na východ a zůstali pouze v kumánských stepích a v Rusku.

I tak ale Zlatá horda představovala mimořádně silný celek. Pouze vnitropolitické boje zabránily tomu aby se dopracovala k hegemonii. Velkou úlohu sehrála Zlatá horda při zabezpečení pochodu mongolských vojsk do Svaté země. Přesto ale začala už za Batuova života projevovat inklinaci k preferování samostatnosti na celé mongolské říši. Batu se až do své smrti v roce 1256 už žádného válečného tažení neúčastnil ale upevňoval moc Zlaté hordy na Předním východě.

Jak jsem právě uvedl, Batu zemřel v roce 1256. Velký chán Möngke potvrdil ve funkci chána Zlaté hordy jeho syna Sartaka. Ten ale neměl cit pro složitosti v náboženských vztazích mezi jednotlivými mongolskými vládci urazil svého strýce Berkeho. Ten byl přesvědčený muslim a Sartaka to stálo život. Sartakovým nástupcem se stal jeho syn Ulakči, ten byla ale otráven velmi krátce po svém otci. Regentka - vdova Batuova jména Barakčin- chatun se pokusila zachránit si život útěkem do Íránu, ale byla dopadena a okamžitě popravena. Tím Batuúv rod zmizel ze světa.
Batuúv přítel a spojenec velký chán Möngke v té době bojoval v Číně a nemohl příbuzným svého přítele nijak pomoci. Sám pak zemřel 11. srpna 1259 u hradeb Che-čou.

Tak se novým chánem Zlaté hordy stal chán Berke. Její přeměna na muslimskou enklávu byla zahájena pogromem na křesťany v Samarkandu. Kupodivu vše co Batu vybudoval směrem k Rusku zůstalo zachováno. Došlo to tak daleko, že na povolení Berkeho byli povražděni výběrčí daní velkého chána v Rusku. Tím došlo k faktickému oddělení Zlaté hordy od Mongolské říše.
Zlatá horda se tak stala závislá na Rusech, Bulharech, a zbytcích Kumánů. Tato zvláštní symbioza ochránila Rusko před útoky z východu a tím, že trvala až do 14. století Rusko zmohutnělo. Dokázalo odolat útokům ze západu i východu.

Pokud bychom se spokojili s tím co jsem napsal o možné příčině odchodu Mongolů z Evropy zbývá se pokusit vysvětlit třetí otázku:

Proč se do Evropy nevrátili? Pokusím se shrnout to co jsem posbíral o možných důvodech.

V roce 1253 se na břehu horního toku řeky Onom sešel pravidelný Chural mongolského lidu – vojska. Po dlouhých rozpravách bylo rozhodnuto o dvou zásadních věcech, které měli na jedné straně mongolskou říši vnitřně zklidnit a na druhé straně ji měli dostat do povědomí lidstva jako sílu, která osvobodí Svatou zemi a porazí islám tak, aby přestal hrát jakoukoliv významnější roli. Šlo o dva úkoly:

1: ukončit válku v Číně, což byl úkol pro část armády pod vedením chána Chubilaje. Ukončit válku znamenalo dosažení vítězství a pacifikace místního obyvatelstva. V této době to neznamenalo likvidaci, ale naopak na základě sociálních a územních opatření zachování životů co nejvíce obyvatel. V této době Mongolové věděli že slovo obyvatelstvo je synonymum pro slova produkce a daně.

2.Chán Hülegü pak dostal úkol nevídaný-osvobodit Jeruzalém od muslimů. Tento úkol dostal prioritu. A co víc - Mongolové nepředpokládali, že by nebyl naplněn. Jak to proběhlo jsem popsal ve své první práci o Mongolech zde vyvěšenou.

Válku v Číně chápu bez problému. Ale druhý úkol se vymyká zdravému rozumu. Proč by se nestoriáni, kteří navíc měli v armádě pro tento úkol vyčleněné menšinu, měli snažit osvobodit to co si uzurpovali jako své právo katolíci? Věděli že porozumění mezi nimi a evropskými křesťany není možné. Tak proč se do toho pustili?

Proč se nevrátili do Evropy nepokusili se ji dobýt? Pokud by tomu věnovali stejné úsilí jako útoku na muslimy - vše jsem pečlivě popsal v křížové výpravě- museli by uspět. A navíc by nenarazili na mamlůky. Jediné vojáky té doby, kteří jak se ukázalo je dokázali porazit.
Nestoriánství ve střední Asii bylo rozšířené ale přesto vypadá tak nějak přízračně. Bylo značně rozšířeno ale nikdy nepřekročilo hranici kdy by se jakoby zhmotnilo. Nestalo se tak, a nestoriánství se nestalo historickým celkem a nakonec zaniklo. V době křížové výpravy Mongolů ale bylo na vrcholu.

PROTO SE MUSÍM ZEPTAT.
Co myslíte bylo by odvážné předpokládat, že Tolujův syn, Velký chán Möngke, syn křesťanské matky mohl být takový příznivec křesťanství, že při velkém churalu prosadil svou vůli a místo do Evropy bojovat proti jiným křesťanům poslal volné mongolské síly do války proti muslimům a do Svaté země? Uznejte, že je to zajímavá teorie. A myslím si, že poměrně korektně dává odpověď na moji poslední, třetí otázku.


Potěší mě každý váš názor, upřesnění nebo výtka.
Naposledy upravil(a) Pátrač dne 26 říj 2010, 08:27, celkem upraveno 1 x.

Uživatelský avatar
jjelen
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1932
Registrován: 17 kvě 2010, 11:38

Re: Mongolský útok do Evropy a tři otázky s tím spojené.

Příspěvek od jjelen » 26 říj 2010, 08:19

Krásný článek :clapping:
Jinak pokud jde o tažení dál do Evropy, někde jsem četl i teorii že po dobytí bohaté Číny a Persie by bylo pro Mongoly dobývání v té době dost chudého a primitivního kontinentu (když se podíváme pořádně na mapu tak vlastně jen velkého poloostrova :twisted: ) zbytečné plýtvání silami...
Hetharie V.: Kancléř Jeho knížecí Jasnosti Jiřího Lormanwenského Marek z Lesohradu

Uživatelský avatar
Lubis
Praporčík
Praporčík
Příspěvky: 467
Registrován: 08 čer 2008, 14:44

Re: Mongolský útok do Evropy a tři otázky s tím spojené.

Příspěvek od Lubis » 26 říj 2010, 17:43

Jestli muzu neni Jüeli-Taš clen myslim Liamske(byl to stat na severu Ciny) panovnicke rodiny, ktery s odilem z posledni nedobite pevnosti presel Gobi a zalozil karachanat, nebo gurchanat, je to uz strasne dlouho, nepamatuji si presne ani nazvy statu a titul, ktery nakonec prijal,narazil jsem na to nekdy na zakladni skole v knihovne v jednom z dilu Dejiny sveta od kolektivu autoru SSSR, uz to bede neco lehce pres 20 let.

Pátrač
Desátník
Desátník
Příspěvky: 42
Registrován: 15 zář 2010, 11:46

Re: Mongolský útok do Evropy a tři otázky s tím spojené.

Příspěvek od Pátrač » 26 říj 2010, 18:31

Přesně toho maníka myslím. Když jsem tu práci dodělal a přečetl si ji můj pobočník, tedy dcera, tak se nad tím zamyslela a prohlásila - "Ten Když umřel, tak se všichni kolem dokola museli začít strašně nudit". Mám pocit, že jeho život nabitý událostmi jí dává za pravdu. Takže třeba na to dojde.

Uživatelský avatar
Lubis
Praporčík
Praporčík
Příspěvky: 467
Registrován: 08 čer 2008, 14:44

Re: Mongolský útok do Evropy a tři otázky s tím spojené.

Příspěvek od Lubis » 26 říj 2010, 19:42

Tak jestli muzu poprosit tu praci sem hod.

Pátrač
Desátník
Desátník
Příspěvky: 42
Registrován: 15 zář 2010, 11:46

Re: Mongolský útok do Evropy a tři otázky s tím spojené.

Příspěvek od Pátrač » 26 říj 2010, 21:22

Musím ji trochu upravit, je to starší kousek a tak si zaslouží rozšířit. Ale doba jde dobře. Přišli mi další podklady.

Uživatelský avatar
Lajgor
Nadporučík
Nadporučík
Příspěvky: 1357
Registrován: 24 bře 2009, 13:39
Kontaktovat uživatele:

Re: Mongolský útok do Evropy a tři otázky s tím spojené.

Příspěvek od Lajgor » 27 říj 2010, 08:05

jjelen píše:Krásný článek :clapping:
Jinak pokud jde o tažení dál do Evropy, někde jsem četl i teorii že po dobytí bohaté Číny a Persie by bylo pro Mongoly dobývání v té době dost chudého a primitivního kontinentu (když se podíváme pořádně na mapu tak vlastně jen velkého poloostrova :twisted: ) zbytečné plýtvání silami...
Souhlasím. Evropa kromě zajatců něměla Mongolům moc co nabídnout, zatímco oblasti Persie, Sýrie, Mezopotámie byli centrem muslimského světa s velmi velkou nadějí na pořádnou kořist. Nehledě na potřebu se zajistit z jihu hranice dliuhá přes Kavkaz až k Hindukuši se silnými a bohatými protivníky na jihu...Myslím, že zde se spojila strategická nutnost s větší šancí na zisk. Důvody víry mohly být spíše něco jako zahraničněpolitická propaganda při snaze získat pro tento počin spojence.
"Má li moje říše zemřít, zemřu s ní!" [Konstantin XI.]

Christian Soren Lajgor - Konseilspræsident Jeho královské milosti Christiána IX. Německo 1866 Obrázek
Verrasion Lajgorion - první mág Gnómské rady a Velký řemeslník HETHARIA Obrázek
Lajgoron z Dolu - druhý purkmistr Dolských měst Hetharia založení Kalwenu Obrázek
Georgio L. Manin - dóže benátský ITÁLIE 1796 Obrázek
Kandrael Ithalasion - Lord kapitán Šerých plášťů HETHÁRIE 5 Obrázek

Pátrač
Desátník
Desátník
Příspěvky: 42
Registrován: 15 zář 2010, 11:46

Re: Mongolský útok do Evropy a tři otázky s tím spojené.

Příspěvek od Pátrač » 27 říj 2010, 10:28

Když člověk něco dělá, je rád když nakonec z toho vypadne něco zajímavého. Když jsem se zamyslel nad vstupy kolegů Lajgora a jjelena došlo mi jak elegantní zkratkou přišli na jednoduché a přitom velmi pravděpodné vysvětlení proč ne zpět. Ono skutečně v Evropě nebylo co brát. Navíc Evropa, co si budeme, říkat pro kočovníky, kteří inklinují k velkým volným prostorům, není přívětivá.

Na druhou stranu berte v potaz jih Evropy, kde ještě bylo o urvat. Ale tam nemuseli jít přes Střední Eropu, tam mohli klidně spodem. Takže svoji teorii o možném náboženském podtextu si budu dál hýčkat ale tuto možnost budu považovat za naprosto rovnoenou. Děkuji kolegové.

Uživatelský avatar
abec3
Poručík
Poručík
Příspěvky: 1232
Registrován: 01 kvě 2010, 06:46
Bydliště: Čadca/Praha

Re: Mongolský útok do Evropy a tři otázky s tím spojené.

Příspěvek od abec3 » 28 říj 2010, 20:20

výborné :clapping: :clapping: :clapping: ale máš tam dekoratívnu chybu..teda až tak dekoratívnu nie, ja kým som pochopil že to bude asi chybička chvíľu trvalo: máš tam napísané že tí veteráni sa pokúsili o "prevrat" v roku 1942 ..asi by to malo byť 1242 ;-)
Obrázek
http://cz.buildstate.net/stat.php?nick=kysuce
Čas*úsilie je konštantné; tzn. s ubúdajúcim časom dosahuje úsilie nekonečných hodnôt.

Uživatelský avatar
Lajgor
Nadporučík
Nadporučík
Příspěvky: 1357
Registrován: 24 bře 2009, 13:39
Kontaktovat uživatele:

Re: Mongolský útok do Evropy a tři otázky s tím spojené.

Příspěvek od Lajgor » 02 lis 2010, 11:57

Mongolové a křesťanská říše ve střední Asii mne inspirovali natolik, že jsem nahrál EU2 začal vytvářet křesťanské impérim s centrem ve městě Chiva. Bude-li zájem hodím ho sekce EU2 z této hry topic :wink:
"Má li moje říše zemřít, zemřu s ní!" [Konstantin XI.]

Christian Soren Lajgor - Konseilspræsident Jeho královské milosti Christiána IX. Německo 1866 Obrázek
Verrasion Lajgorion - první mág Gnómské rady a Velký řemeslník HETHARIA Obrázek
Lajgoron z Dolu - druhý purkmistr Dolských měst Hetharia založení Kalwenu Obrázek
Georgio L. Manin - dóže benátský ITÁLIE 1796 Obrázek
Kandrael Ithalasion - Lord kapitán Šerých plášťů HETHÁRIE 5 Obrázek

Pátrač
Desátník
Desátník
Příspěvky: 42
Registrován: 15 zář 2010, 11:46

Re: Mongolský útok do Evropy a tři otázky s tím spojené.

Příspěvek od Pátrač » 02 lis 2010, 18:40

Nádhera, ale já hry na počítači nehraji - jsem na to blbý. A navíc jsi mě předběhl. Jsem k té hypotetické říši něco chtěl předložit.

Uživatelský avatar
Lajgor
Nadporučík
Nadporučík
Příspěvky: 1357
Registrován: 24 bře 2009, 13:39
Kontaktovat uživatele:

Re: Mongolský útok do Evropy a tři otázky s tím spojené.

Příspěvek od Lajgor » 03 lis 2010, 08:46

Pátrač píše:Nádhera, ale já hry na počítači nehraji - jsem na to blbý. A navíc jsi mě předběhl. Jsem k té hypotetické říši něco chtěl předložit.
Hypotetickou říší se i po svůj erb s křížem stala Transoxania - hra za nereálné státy mě vždy docela chytne. Jinak hypotetická říše či nějaký malý neznámý stát či oblast se stručnou historií člověka vždy nadchne.


TRANSOXANIA

Obrázek

- stručná historie

Tato historickogeografická oblast, jak již název oznamuje tvoří meziříčí mezi Amudarjou a Syrdarjou. V pravěku byla tato oblast křižovatkou šíření lidského druhu a volba směru pak určovala to čemu dnes říkáme rasa. Ve starověku tuto oblast ovládli Peršané a právě sem chtěl uprchnout Dareius před vítězným Alexandrem Makedonským. Alesandr do této oblasti skutečně zavítal a bitvau řeky Jakatres se dlouho stala vzorem ženijní obojživelné orerace a ukázkou jak rozdrtit i ve stepi kočovníky. V tomto případě se jednalo o Skythy. Z nástupnických států tato oblast připadla Seleukovi a posléze zde vznikla Řecko-bakterská říše (z této doby také myslím pochází název Transoxanie).

Po oslabení řeckých států tuto oblast na přelomu letopočtu obsazují Parthové. Jejich síla a bohatství pak spočívala na ovládnutí stezek, kterými z Číny v této době začalo proudit hedvábí. A také tento národ velmi střežil tajemství odkud hedvábí přichází a znemožnil římským kupcům a vyslancům navázat přímé spojení s Čínou. Po rozpadu Parthské říše tuto oblast krlátce na to ovládli perští Sasánovci.

Když byla Persie v 7. století obsazena Araby přišel do této oblasti islám, ale v této okrajové části arabské říše se prosazoval velmi těžce. Hlavním náboženstvím této doby byl budhismus a perské zorostránství. Vláda kalifátu následně ztrácela v této oblasti postupně vliv ve prospěch emírů posléze mocnějších a nezávislých sultánů. Posledním silným sultanátem byl Chorézm tak mezi lety 1210-1230. V této době do oblasti pronikají Mongolové v čele s Čingischánem. Pád Chorézmu se tak stal jedním z největších a nejnepravděpodobnějších v dějinách a v době vypuknutí konfliktu by tomu ze současníků věřil málokdo.

Mongolové pak v této oblasti zůstávají a největšího rozkvětu zde dosáhli, když Timur Lenk zakládá v nedalekém Samarkandu svoji říši trvající dynasticky fakticky až do 19. století. V době Timurových nástupců začíná mongolská kultura stagnovat a mnohé chanáty, které se na dobytém území neztotožnily s místním obyvatelstvem začínají i díky častým vzpourám během 15. století upadat. Oblast Transoxanie se pak stává jádrem sváru mezi Uzbeky a Timurovým následníkem Báburem - marně se snažil dobýt zpět Samarkand a údolí obou středoasijských řek. Tyto neúspěch jej nakonec obrátily do Indie, kde jeho dynastie dosáhla slávy a bohatství.

Obrázek

Transoxanii obládl silný Uzbecký chanát a to na více než 250 let. Ten soupeřil s Persií Safíjovců o nadvládu v Afghábńistánu, ale několikár byl Persií tvrdě poražen. Vnitřní rozkla pak vedl na konci 18. století k rozpadu chanátu na Chivu, Bucharu a Korkand. V první polovině 19. století však tyto jednotlivé chanáty pohlcuje carská říše. Ta po dohodě s Čínou se trvale vzdává Východního Turkestánu, kt. je dodnes součástí Číny.

Západní Turkestán byl po neuspěšné restauraci monarchií v Chivě a Buchaře v roce 1917 proměněn ve 20. letech 20. století v sovětskou středoasijskou republiku. Odtud celá oblasto dodnes nese svůj dnes užívaný název. Sama Transoxanie je rozdělena mezi Turkmenistán, Uzbekistán a Tádžikistán. Etnická mozaika regionu dodnes vede k národnostním a náboženským třenicím s budoucí snahou pro své etnikum ovládnout tenčící se zásoby vody z obou řek tohoto meziříčního regionu.
"Má li moje říše zemřít, zemřu s ní!" [Konstantin XI.]

Christian Soren Lajgor - Konseilspræsident Jeho královské milosti Christiána IX. Německo 1866 Obrázek
Verrasion Lajgorion - první mág Gnómské rady a Velký řemeslník HETHARIA Obrázek
Lajgoron z Dolu - druhý purkmistr Dolských měst Hetharia založení Kalwenu Obrázek
Georgio L. Manin - dóže benátský ITÁLIE 1796 Obrázek
Kandrael Ithalasion - Lord kapitán Šerých plášťů HETHÁRIE 5 Obrázek

Uživatelský avatar
Lajgor
Nadporučík
Nadporučík
Příspěvky: 1357
Registrován: 24 bře 2009, 13:39
Kontaktovat uživatele:

Re: Mongolský útok do Evropy a tři otázky s tím spojené.

Příspěvek od Lajgor » 03 lis 2010, 09:16

Zde je založen slíbený topic pro Transoxanii ve hře Evropa universalis 2... :D

viewtopic.php?f=47&t=5996
"Má li moje říše zemřít, zemřu s ní!" [Konstantin XI.]

Christian Soren Lajgor - Konseilspræsident Jeho královské milosti Christiána IX. Německo 1866 Obrázek
Verrasion Lajgorion - první mág Gnómské rady a Velký řemeslník HETHARIA Obrázek
Lajgoron z Dolu - druhý purkmistr Dolských měst Hetharia založení Kalwenu Obrázek
Georgio L. Manin - dóže benátský ITÁLIE 1796 Obrázek
Kandrael Ithalasion - Lord kapitán Šerých plášťů HETHÁRIE 5 Obrázek

Pátrač
Desátník
Desátník
Příspěvky: 42
Registrován: 15 zář 2010, 11:46

Re: Mongolský útok do Evropy a tři otázky s tím spojené.

Příspěvek od Pátrač » 04 lis 2010, 11:17

Nádhený exkurs do historie. Když se to umí tak je to hračka. Děkuji zdvořile a já se večer pokusím přelomit a podívám se na tu říši krále kněze Jana.

Odpovědět

Zpět na „Historie“