Sovětský svaz a srpen 1968

Historie celého lidstva od Pravěku přes Starověk, Středověk, Novověk až po Součastnost kromě Druhé světové války patří do tohoto tématu.

Moderátoři: Dekl, Atlantis, Vals, Royal

Odpovědět
Erik Erikson
Podpraporčík
Podpraporčík
Příspěvky: 367
Registrován: 19 čer 2009, 11:04

Sovětský svaz a srpen 1968

Příspěvek od Erik Erikson » 22 srp 2010, 16:41

Předehra:

Když v listopadu 1956 sovětské tanky udusily maďarskou revoltu, tak společně s ideou nového Maďarska se rozplynula i myšlenka o jednotném socialistickém táboře. Od této doby KGB musela ještě pozorněji věnovat i dění na vlastní straně železné opony, což se stalo jednou z hlavních náplní 11. oddělení 1. hlavní správy KGB. Ovšem v reakci na události podzimu 1956 se sovětská rozvědka stáhla z operací ve východní Evropě a dominantní roli zde převzali jednotlivé tajné služby zemí sovětského bloku. Nicméně i přes určité vyklizení pozic se na 1. hlavní správě (PGU) nesly varovné hlasy, že po Maďarsku by se podobný vývoj událostí mohl opakovat jednak v Rumunsku, ale i v Československu. Když se ovšem tyto předpovědi ukázaly být lichými, pozornost KGB vzhledem k jejím východoevropským spojencům začala upadat a zákaz podnikání špionážních operací na východ od železné opony se prodloužil na dalších dlouhých 12 let. Příčiny proč se KGB poměrě dlouho nevěnovala patřičně událostem v Československu, je tedy možné hledat právě v událostech roku 1956 a snaze sovětského vedení nedráždit své spojence aktivní přítomností KGB v jejich zemích.

Československo se za tu dobu stalo v rámci bloku socialistických zemí poměrně prosperující ekonomikou, což do úřadoven PGU přineslo určité uvolnění a taky polevení v ostražitosti. Po odtranění Chruščova z Politbyra v roce 1964 a nástupem ještě nerozhodného Leonida Ilijiče Brežněva se v Československu dal do pohybu libaralizující proces, který z dezilize reálného socialismu začal požadovat rozvolnění ekonomických i politických struktur. Důvodů proč se Sovětský svaz neodhodlal k ráznému zákroku ještě dříve je pak nutné hledat na několika místech. Prvně se předák KSČ Alexander Dubček neodhodlal k natolik nerozvážnému prohlášení jako Imre Nagy a ujišťoval Kreml že nadále hodlá být Českosovensko členem Varšavské smlouvy a ani socialismus neměl být opuštěn. Za druhé zde byly ekonomické reformy jež se mohly stát inspirací pro oživení hospodářství nejenom v SSSR. A v další řadě se reformy v Československu mohly odehrávat i v důsledku znechucení velké části veřejnosti nad vývojem od února 1948, čemuž nedokázal zabránit ani radikální komunistický prezident Antonín Novotný, který byl v lednu 1968 nucený opustit post prezidenta republiky i 1. tajemníka KSČ, když se za něj nepostavil právě ani Leonid Brežněv. Nástup Alexandera Dubčeka a gen. Ludvíka Svobody do čela země tak otevřel dveře k další liberalizaci systému, jež byl naznačen v Akčním programu KSČ publikovaném 5. dubna 1968, kde se sice nadále hovořilo o nutnosti zachování centrálně plánovené ekonomiky i setrvání na pozicích marxismu-leninismu, avšak byly zde obsaženy již i odkazy k demokratizaci společnosti skrze obnovení svobody tisku, shormažďování i vyznání. Ekonomické reformy tak postupně začaly přerůstat v dekonstrukci stranické moci a sovětskému vedení začalo docházet, že liberalizce ekonomiky si nezbytně žádá i liberalizaci společensko-politickou. Reformy nastartované novým vedením KSČ tak upadly v nemilost v Kremlu, avšak Politbyro vedené nerozhodným Brežněvem, ekonomickým reformám pozitivně naladěného Alexeje Nikolajeviče Kosygina a probrežněvského Michaila Andrejeviče Suslova se prozatím neodhodlalo poslechnout jestřáby jež byli reprezentováni ministrem obrany maršálem Andrejem Antonovičem Grečkem a zejména veteránem Maďarské revolty, předsedou KGB Jurijem Vladimirovičem Andropovem.

Pražské jaro a KGB:

Jakkoliv se ještě v zimních měsících roku 1968 sovětské vedení nerozhodlo, jak dále postupovat vůči československému reformnímu kurzu, pak v KGB se dali věci do pohybu poněkud pružněji. Poprvé od roku 1956 bylo PGU povoleno vyvíjet činost i na území "spřáteleného státu", čímž bylo porušeno dlouholeté tabu. Hlavní poradce StB v Československu, generál Kotov a loajální protireformní vedoucí StB Josef Houska začal aktivně vytvářet seznamy důstojníků StB, jež byli proreformě orientovaní. Na seznamu protisovětských elit se ocitnul taktéž ministr vnitra gen. Josef Pavel, avšak jeho náměstek, další z kovaných komunistických konzervativců Viliam Šalgovič, stejně jako Jan Bokr-ůředník na ministerstvu vnitra, se stali spolupracovníky KGB. Díky činosti těchto agentů se KGB dozvěděl o většině významných informací z ministerstva vnitra, kam byla i nainstalována odposlechová zařízení. Tímto pružným řešením se KGB podařilo rychle dostat pod dohled československý bezpečnostní aparát, takže neloajální jedinci mohli být sledováni a odstřiženi od zdrojů významných informací.

Stejně tak mimo infiltraci nejvyšších pater československého bezpečnostního aparátu se KGB snažila o shromáždění informací a provádění "aktivních opatření" mezi širokými masami obyvatelstva. Z důvodu že československé reformní myšlenky pronikaly v podobě tiskovin i myšlenek přes Československo-Sovětskou hranici do Ukrajinské SSR, tak se KGB vysíláním ilegálů vydávajících se za západní turisty snažila nanápadně radikalizovat československou společnost, čímž by se mohlo dále ospravedlnit vyslání vojenských jednotek. Naskýtá se ovšem otázka, proč KGB tak rychle a aktivně vystoupila proti reformnímu kurzu KSČ. Odpověď je v podstatě jednoduchá. Již od založení Čeky-předchůdkyně moderní KGB, se sovětské tajné služby obávaly západního spiknutí vycházejícího z USA, či Velké Británie. Když se po 2. světové válce mezinárodní situace ještě více zkomplikovala a CIA i SIS se svou aktivitou snažili oslabit postavení Sovětského svazu ve světě, tak paranoia z nějakého řízeného spiknutí, či puče v KGB i Polibyru dále stoupla. I přes informace z čs. ministerstva vnitra, od dešifrantů z 8. hlavní správy i depeše od Washingtonského rezidenta KGB Olega D. Kalugina, jež získal přístup k řadě dokumentů CIA, nechtěl Andropov uvěřit, že by se československé rebelie nějak neúčastnily západní tajné služby. Paranoia došla až tak daleko, že agenti na pražském ministerstvu vnitra měli v zájmu prokázání "sionistického spiknutí" sestavovat seznamy židovských příslušníků ministerstva. KGB tak ingnorovala všechny informace, které nezapadaly do rámce jejich přestav a hnáni jak paranoiou, tak snad i vypočítavostí, stále hlasitěji upozorňvali, že za současného pražského vedení se Československo může rozhodnout opustit blok socialistických zemí, popřípadě se pod pláštíkem nějakého puče, či převratu dostat do řad NATO. A tomuto muselo být za každou cenu zabráněno.

S koncem jara a počátkem léta 1968 se situace v Československu stále více začala vymikat konzervativní promoskevské klice z rukou. V červnu se k nově obrozující společnosti obrátil literát Ludvík Vaculík se svou statí 2 000 slov, pod nějž se brzy podepsalo na 40 000 občanů ČSSR. Na ministertvu vnitra zahájil ministr Pavel rozsáhlé čistky, které měli za cíl odstavit konzervativce od moci. V StB byl dosavadní šéf Houska nahrazen proreformním kandidátem. V červenci se pak ministr odhodlal i k prohlášení, že na jeho úřadě působí šest agentů KGB. Dá se předpokládat, že Dubček a jeo vedení přímo uvažovali o zrušení politické policie, což by znamenalo úplnou destrukci systému jedné strany. Liberalizační proces se rozběhnul naplno a již zřejmě nebylo v silách československých konzervativců, aby vlastními silami zvrátili tuto situaci, aniž by museli se spolehnout na podporu Moskvy. A noví páni v Praze zatím nevnímali nebezpečí, které jejich socialistickému experimentu hrozí ze strany "spřátelených zemí."

Touto dobou, když ještě v Politbyru nedošlo k definitivnímu rozhodnutí ohledně dalšího postupu vůči Pražskému jaru, agenti KGB se snažili vyrobit důkazi o propojení československých reformátorů a západních rozvědek. Na třicet agentů KGB převlečených za západní turisty vylepovalo provokační plakáty ke svržení socialistického zřízení. Vzhledem k natáčení amerického filmu Most u Remagenu v Čechách, byli filmové rekvizity tanků použity propagandou jako důkaz americké účasti na kontrarevoluci. Tyto provokace měli pohnout hlavní členy Politbyra, aby byl odsouhlasen ozbrojený zásah. V samotném Kremlu se pět hlavních členů Poltbyra: Leonid Ilijič Brežněv-Generální tajemník KSSS; Alexej Nikolajevič Kosygin-Předseda Rady ministrů a významný ekonom; Michail Andrejevič Suslov-2. tajemník KSSS a hlavní ideolog strany; Nikolaj Viktorovič Podgornyj-Předseda prezídia Nejvyššího sovětu (formální hlava státu); Petro Juchymovič Šelest- 1. tajemník Ukrajinské KS stále nebyli schopni dohodnout na postupu, jaký vůči pražskému vedení zvolí. Jako první, kdo se vyslovil pro ozbrojený zásah byl Šelest, který jako Ukrajinský stranický vůdce byl nejvíce znepokojen pronikáním liberalizačních myšlenek a hesel přes společnou čs.-sovětskou hranici. Kosygin a Suslov se stále zasazovali za opatrný postup a před vojenským řešením dávali přednost nenásilným donucovacím prostředkům, zejména na poli hospodářském. Breřněv opět nerozhodný zatím lavíroval a byl s to přiklonit s k návrhu, jež získá v Politbyru většinu. Hlavními představiteli radikálního křídla tak byli Grečko a Andropov, ani jeden ještě nebyl řádným členem Politbyra, když se s pomocí často nadsazených a zavádějících zpráv KGB snažili přimět Kreml k ráznému řešení. O tom, že se Moskva přiklonila k vojenskému zákroku pak asi napomohlo i hodnocení KGB, jež předpovídalo že v případě odstranění Dubčeka se dělnická třída za tuto výměnu postaví. Toto tvrzení nemohlo být dále od pravdy, avšak znamenalo asi poslední impuls díky němuž Politbyro posvětilo zásah.

Ve dnech předcházejících invazi se pak dala do horečné činnosti sovětská diplomaci pod dohledem Ministra zahraničí Andreje Andrejeviče Gromyka-od r. 1967 kandidáta členství Politbyra. Varšavská schůzka zemí východního bloku 14. a 15. července byla bojkotována jak československými, tak i rumunskými delegáty. Ultimátum k ukončení protisocialistické propagandy směřované do Prahy pak ÚV KSČ odmítnul. Tímto se sovětské diplomacii podařilo i před spojenci legitimizovat pozdější zásah. Ve stejné době se pak snažila sovětská diplomacie nalézt mezi vedoucími členy KSČ nalézt protireformní politiky, které by v době invaze mohlo sovětské vedení dále využít, když hlavně s Vasilem Bilakem se počítalo, že nahradí ve vedení KSČ Alexandera Dubčeka. KGB zatím ujišťovala vedení, že invaze nalezne v Československu dostatek sympatizantů v řadách obyvatelstva i KSČ, takže výměna vedení bude ryze formální záležitostí a nebude zapotřebí dlouhého hledání k nalezení " nového Kadára". Předpokládalo se také se vznikem dělnicko-rolnické vlády zcela oddané Moskvě, jež si sama poradí s Pražským jarem a jeho důsledky, legitimitu vpádu pak měl dát rychlý souhlas, který vzejde od předsednictva KSČ, jelikož se v KGB pořád uvažovalo s tím, že se rychle najde ve straně dostatek promoskevských politiků, aby se invaze změnila v opravdový "bratrský zásah". Skutečnost měla být ovšem jiná.

Invaze:

Vojenské řešení Pražského jara trvalo pouhý den. 20. srpna ve 23 hodin převzala 24. letecká armáda pod svou kontrolu všechna velká letiště na československém území, skrze nějž začaly do země proudit masy sovětských a spojeneckých vojsk. Ze severu zahájila postup 2. polská armáda a začala obsazovat sever Československa. ČSLA se vzhladam k rozkazů a naprosté převaze invazních vojsk nepostavila útočníkům na odpor a armáda byla během 21. srpna neutralizována. Vedení země v čele s Alexanderem Dubčekem a další proreformní komunisté byli v prvních hodinách invaze zatčeni spojenou skupinou KGB a StB vedenou plukovníkem Bohumilem Molnárem a dopraveni do kasáren KGB v Sovětském svazu. Po této stránce proběhla operace úspěšně a během jediného dne byla celá země pod kontrolou pěti armád zemí Varšavské smlouvy.

Po politické stránce ale KGB žalostně selhala, když navzdory ujišťování o podpoře konzervativního křídla v širokých masách, se vojáci probudili do nenávistné atmosféry, když navzdory přesvědčování jejich velitelů nebyli vítáni jako osvoboditelé, nýbrž jako okupanti. Stejně tak i Vasil Bilak ani nikdo další nechtěl sehrát roli Quislinga a v řadách KSČ se nenašel i nikdo kdo by tak byl schopný ospravedlnit tento zásah. Moskvě začalo být jasné, že navzdory zprávám KGB bude muset jednat s reformátory kolem Dubčeka. Když byli 22. srpna převezeni do Moskvy, aby podepsali vynucený protokol ospravedlňující sovětskou innvazi, začínalo být jasné, že pro sovětské vedení se Československo stává prvním příznakem koroze socialistického bloku. Toto je však již jiný příběh, když z rozjitřeného optimistického jara nadešla krutá dvacetiletá zima a orgaizace se štítem a mečem ve znaku na tomto měla svůj nezanedbatelný podíl...

literatura:
Andrew, Christopher-Gordijevskij, Oleg: KGB. Praha 1994, 617 s.
kol.: Encyklopedie moderní historie. Praha 2009, 653 s.
Malia, Martin: Sovětská tragédie. Praha 2004, 566 s.
Kohn, Georg C.: Velká encyklopedie válek. Brno 1997, 646 s.

Uživatelský avatar
Vals
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Příspěvky: 8939
Registrován: 21 led 2006, 21:42
Bydliště: Nixon's back!

Re: Sovětský svaz a srpen 1968

Příspěvek od Vals » 23 srp 2010, 10:41

Invaze do Československa byla dle mého pro Sověty obrovské geopolitická chyba. Nebýt jí, tak v západních zemích nedojde k masové deziluzi levicového hnutí a naopak by pokračoval ten masový vzestup neomarxistické levice. Koneckonců v západní Evropě to nemělo až tak daleko k tomu, aby tam vznikly postupně režimy mnohem přátelštěji naladěné k východnímu bloku, ba dokonce režimy marxistické (v nesovětském stylu). Jenže ukončení onoho experimentu "socialismu s lidskou tváří" sovětskými tanky masově konvertoval mladé západní komunisty v umírněné sociální demokraty a ještě více v zelené...

Zkrátka, kdyby to Rusové nechali, tak deziluze z války z Vietnamu a přicházející ekonomické krize spojené s vhodně využitou propagandou liberálního komunistického režimu v Československu, by dokonaly onen přechod západu k neomarxismu.

Uživatelský avatar
Atlantis
18. Plukovník
18. Plukovník
Příspěvky: 4707
Registrován: 08 říj 2006, 12:25
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Sovětský svaz a srpen 1968

Příspěvek od Atlantis » 23 srp 2010, 11:31

Otázka je, co zatím státy východního bloku, když by viděli příklad Československa i jak by reagovalo západní veřejné mínění na informace a fakta, která by se začala valit z ČSR (procesy, lágry...atd.)

Jinak i odpůrcům tohoto člověka doporučuji přečíst si některé pasáže z knížky V. Suvorova: Můj život v Sovětské armádě. Jakkkoliv mu nemusíme věřit věci kolem poč. Německo-Sovětské války, "osvobození" ČSR se osobně zúčastňoval a v knížce je mnoho zajímavých i vtipných postřehů právě z přípravy na invazi i z invaze samotné. Např. jak zoufale ji už v srpnu museli zahájit, protože nebyli lidi na sklizení obilí a oni si museli co nejrychleji uvolnit ruce, aby mohli mobilizované vojáky poslat zpět na pole. Si člověk říká, že škoda, že jsme to nedokázali udržet ještě týden, dva. Pak by možná museli demobilizovat, poslat lidi na pole a my získali další měsíc-dva k dobru.
Oklamat, zmást, překvapit
("Stonewall" Jackson)

Uživatelský avatar
Vals
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Příspěvky: 8939
Registrován: 21 led 2006, 21:42
Bydliště: Nixon's back!

Re: Sovětský svaz a srpen 1968

Příspěvek od Vals » 23 srp 2010, 11:46

Znalosti o lágrech, atd. na západě byly a nikoho to nikterak nevzrušovalo. Zkrátka se to omlouvalo nutností situace a nevěnovala se tomu pozornost. Rozhodně by byl daleko silnější pozitivní impulz "a vidíte, ono to jde i bez těch lágrů".

Erik Erikson
Podpraporčík
Podpraporčík
Příspěvky: 367
Registrován: 19 čer 2009, 11:04

Re: Sovětský svaz a srpen 1968

Příspěvek od Erik Erikson » 23 srp 2010, 13:11

No, ono případné ponechání Československa, aby si šlo dále svou vlastní cestou by s největší pravděpodobností znamenalo brzké rozvolnění většiny komunistických státních struktur a následnou libralizaci systému. Jak ukázala Gorbačovova Perstrojka, tak ani vedení ochotné reformovat stávající systém v duchu socialistického zřízení nebylo schopné zabránit živelnosti decentralizace a vnitřní koroze systému. Právě rok 1968 se pro sovětské vedení stal jakýmsi mementem, že ekonomické reformy je nemožné provádět, aniž by se v jejich průběhu nereformovala i společnost a politika. Jinak rozhodnout, zda-li byla invaze chybou, či nikoliv je taky složité. V případě ponechání Československa aby se dále pokračovalo v reformách by dovedlo zemi asi ke konci systému jedné strany, snad i opuštění socialistického tábora a vystoupení z Varšavského paktu. Stejně tak by se jednalo o silný impuls k dalším zemím východního bloku a samotnému sovětskému disentu též. Západní socialisté by sice nadšeně aplaudovali, avšak je sporné říci, zda-li cena za tito politické body na západě byly s to vyrovnat mocenské otřesy na východě. Tyto argumenty pro uskutečnění invaze se pak ale zase střetávají s obrovskou deziluzí a ztrátou víry ve věc sovětského socialismu ve většině západních socialistických skupin, ale toto již rozebral Vals. Co se pak týká Suvorova, znám právě hlavně jeho práce týkající se počátku VVV, ale tento titul mi nějak utekl, takže díky za upozornění. :)

Uživatelský avatar
Vals
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Příspěvky: 8939
Registrován: 21 led 2006, 21:42
Bydliště: Nixon's back!

Re: Sovětský svaz a srpen 1968

Příspěvek od Vals » 23 srp 2010, 13:21

Inu liberalizace bez demokratizace zřejmě prakticky možná není a k erozi systému by došlo. Je nicméně otázkou, zda-li by v kontextu doby a takřka dokonalé likvidace opozičních proudů, vůbec vznikl nějaký multipolární politický systém - tedy, zda-li by se akorát situace nevrátila někam k roku 1946 a existenci pouze několika levicových skupin, které by se lišily pouze v "drobnostech". K vystoupení z Varšavské smlouvy? Pravděpodobně též. Ale osobně soudím, že z dnešního pohledu mohl Sovětský svaz (a celý komunistický tábor) získat mnohem více právě takovýmto uvolněním. Nicméně Československo definitivně ukázalo, že Sovětský svaz není nic jiného než starý dobrý rozpínavý ruský imperialismus okořeněný jinou ideologii :)

Mimochodem, nevyhnutelný zánik tvrdé sovětské linie viděli i mnozí jiní. Někteří autoři tvrdí, že jedním z důvodů likvidace Beriji v 53 roce byl také fakt, že hodlal Sovětský svaz v tomto ohledu velmi výrazně reformovat a fakticky ohrozit získané impérium za cenu větší udržitelnosti do budoucna. Což se starým jestřábům z armády nehodilo a tak se velmi rádi přiklonili ke Chruščovovi... Možná, že kdyby tehdy nebyl Berija tak sebejistý svou neohrozitelností, tak mohlo být nejprve Moskevské jaro a o dobrých patnáct let dříve než skutečné Pražské.

Uživatelský avatar
Atlantis
18. Plukovník
18. Plukovník
Příspěvky: 4707
Registrován: 08 říj 2006, 12:25
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Sovětský svaz a srpen 1968

Příspěvek od Atlantis » 23 srp 2010, 15:00

By mě zajímalo, jak by si to soudruh Lavrentij Pavlovič představoval?
Oklamat, zmást, překvapit
("Stonewall" Jackson)

Erik Erikson
Podpraporčík
Podpraporčík
Příspěvky: 367
Registrován: 19 čer 2009, 11:04

Re: Sovětský svaz a srpen 1968

Příspěvek od Erik Erikson » 23 srp 2010, 15:16

Je otázkou, zda-li by rozpad moci KSČ nevedl k vyčlenění názorových alternativ ve straně a neodštěpilo se sociálně demokratické křídlo, zda by nedošlo k posílení lidovců a hlavně u venkovského obyvatelstva, jestli by nezazněli hlasy po pozemkové reformě a přerodělení půdy JZD mezi statkáře, což by podpořilo vznik i nějakého středo-pravého subjektu, jež by snad mohl navázat na Agrárníky. Je sice pravda že po 20 letech tuhého centralismu byl politický život v troskách, ale živelnost s jakou se obrodila občanská společnost během několika málo měsíců od rezignace prezidenta Novotného do zveřejnění Vaculíkova manifestu 2 000 slov dává tušit, že by v případě ukončení činnosti politické policie mohlo dojít také k obnovení činnosti některých stran.

Jinak o prospěšnosti, či neprospěšnosti vysuopení země z Varšavského paktu a následném možném uvolnění celého komunistického bloku je obtížné spekulovat. Možný dopad zejména na komunistické strany v Itálii a Francii by byl nepochybný, ale uvolnění moci by se taky neblaze podepsalo na osudu NDR a východní blok jako takový by byl asi odsouzen k zániku podobnému, asi jako v roce 1989. Jak ale říkám, spekulovat je obtížné a záleželo by na tom do jaké míry by satelity chtěli následovat sovětský model uvolňování, když ještě v roce 1989 při Kremlem prosazované liberalizaci se proti ní zvedl silný odpor jak v Československu, tak pak i v NDR a Bulharsku. Na druhou stranu sice rázný zákrok v roce 1968 demsakoval ruský imperialismus v sovětském hávu, ale společenské otřesy v Německu, Francii i samotných Spojených státech měli za následek, ži i přes tuto invazi začali na západě vznikat ultrakomunistické frakce v komunistických a socialistických stranách a z řad levicových studentů protestujících při studentských bouřích roku 1968 povstaly zárodky nových komunistických teroristických skupin, jež pro KGB hráli roli aktivního spojence v boji se západem, jako např. Bader-Meinhoff bande v Západním Německu, či Rudé brigády v Itálii.

Jinak co se týká Berji, tak paradoxně on, jakožto symbol nehoršího období Stalinismu, se zasazoval o normalizaci vztahů se západem, vyklizení NDR a odstřižení se od Německa jako takového, zahájení ekonomických reforem (na ovšam takových jako předvedl pak Chruščov) a určité uvolnění jako takové. Zůstane ovšem otázkou zda-li by se mu tento experiment stejně jako Gorbačovovi nevymknul z rukou a SSSR si místo Moskevského jara nezažilo předčasně krach perestrojky a rozpad. Je ovšem nutné uznat, že v roce 1953 k tomu byla mnohem lepší situace, jelikož SSSR ještě nezdiskreditovaný Maďarskem, Československem, Afghánistánem, či Polskem se mohl opřít o gloriolu vítěze nad Německem, stejně jako by asi i obyvatelstvo vřele přijalo uvolnění režimu a po éře krutého Stalinismu by se asi nějaká opravdu racionální nekomunistická opozice těžko objevila jako alternativa vůči tomuto pokusu o přestavbu systému.

Uživatelský avatar
Vals
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Příspěvky: 8939
Registrován: 21 led 2006, 21:42
Bydliště: Nixon's back!

Re: Sovětský svaz a srpen 1968

Příspěvek od Vals » 23 srp 2010, 15:23

Dle B. Woloszaňského zahájil Berija po Stalinově smrti:

1.) reorganizace bezpečnostního aparátu - předal tábory ministerstvu spravedlnosti, ukončil vyšetřování moskevských lékařů a zvláště kruté vyšetřující zavřel (a obžalovaní byli propuštěni - je otázkou, nakolik tohle nebylo spojené s možností, že to byli jeho komplicové proti Stalinovi :) )

2.) zastavil nesmyslné megalomanské projekty - kanál Volha-Balt, elektrárna na Donu, blbost jménem agroměsta

3.) prezídium ÚV požádal 24. března o vyhlášení amnestie pro 2,5 milionu politických vězňů, v lágrech měli zůstat jen usvědčení kriminálníci

4.) 2. června prosadil rezoluci "Prostředky ke zlepšení situace v NDR" - v níž bylo navrženo opuštění politiky násilného budování socialismu a naopak přistoupeno ke sjednocení Německa


EDIT: jak píše Erik - je otázkou, jak by tohle bylo přijato ostatními státy Tábora míru. V NDR Berija tvrdě narazil a tamní komunisté se postavili tvrdě proti němu a podpořili Chruščova. Československo bylo jednoznačně "nejlepším žákem" Sovětského svazu a tvrdá linie zde byla příliš zakořeněná. V Maďarsku a Polsku by naopak zřejmě Berija slavil úspěch a zřejmě i Jugoslávie by přestala sabotovat, neboť by pro ni zmizela ona tvrdá stalinova hrozba.

tarava
Major
Major
Příspěvky: 2024
Registrován: 28 led 2014, 23:40
Bydliště: Sušice/Praha

Re: Sovětský svaz a srpen 1968

Příspěvek od tarava » 06 úno 2014, 10:22

Nenašel jsem lepší téma a nechce se mi zakládat nové , tak to házím sem.

Nevíte, kde sehnat "Zvací dopis"? Našel jsem jen tento a v češtině. Raději bych přímo ruský originál(byť byl dle wiki nejspíš upraven). Na wiki jsem našel, že byl zveřejněn, ale nepodařilo se mi ho vygooglit.

Obrázek
Kvilam: kníže Randolf "Zweihänder" Seufer
Anglie 960: Harald II. Norský řečený Šedoplášť
Wylamské války: císař Palladius I. Kýnigos, vévoda Theodoros I. Kýnigos(abdikoval)
Hetharia 4 - Dva králové: kníže Vesmen I. Corvus, pán Brány
Hetharia 3 - Založení Kalwenu: kníže Vesmen I. Corvus, pán Brány
Hetharia 1 - Příchod temnoty: Lid města Kary - kapitán Hagen
Blackfyreovo povstání: ser Aegor 'Bittersteel' Rivers
Husitské války: Sirotčí svaz - hejtman Michal Jiskra ze Sušice
Byzanc 1214: Serenissima Repubblica di San Marco - dóže Tarava II. di Orseolo
Německo 1866: Rýnský spolek

Odpovědět

Zpět na „Historie“