Jajjun.com

Diskusní fórum věnováno historii, hrám od Paradoxu a mnoha dalším zajímavostem.
Právě je 22 úno 2018, 05:47

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 6 ] 
Autor Zpráva
PříspěvekNapsal: 22 črc 2008, 14:45 
18. Plukovník
18. Plukovník
Uživatelský avatar

Registrován: 08 říj 2006, 12:25
Příspěvky: 6306
Bydliště: Praha
Chtěli jsme jen bílou sůl a černou řeku - Songhai, historie subsaharských Benátek...

Když se tak ohlížím do historie a vidím, co všechno bylo uděláno, takřka tomu nevěřím. Na počátku 15. století jsme byli jen malím státečkem, krčícíse i slunící v záři největší subsaharské říše té doby - Mali. Tento stav trval již 4. staletí, od doby, kdy naši předci založili Gao, naše hlavní město a zdánlivě nic nenasvědčovalo tomu, že by se mělo snad v budoucnu cokoliv změnit. Jenže změny se pomalu začali objevovat na obzoru.

Obrázek

Naší malé říši vládne čerstvě prvním rokem Muhamad Fari a již začíná provádět první změny. Těmi je hlavně posílení centrální moci. Další je maximální zaměření na rozvoj zoufale zaostalého daňového systému. A konečně třetí je konečné vyřešení sousedských vztahů...a to hlavně s Mossy, jihovýchodními sousedy Songhaje. Proto 12. dubna 1420 přijímá nabídku sousední Hausy k vytvoření vojenské aliance. Když do aliance záhy na to vstoupí i Tuaregové, je konečně zajištěna východní a severní hranice Songhaje. Říše tak má nyní klid na rozvoj. V lednu 1423 drtí dobrovolnické oddíly královské armády rebeliii Gaoského místodržícího. Následuje zabavení majetku a poprava. Je to další posílení královské moci na úkor šlechty. V květnu je všech provinciích konečně provedena daňová reforma, což dále zvyšuje zisky říše a kryje tím výdaje na budování nové armády. Ta je již budována podle pokročilejšího vzoru, převzatého z Mali. Čas vyřízení účtů se pomalu blíží...
Na počátku roku 1425 pronikají první kupci konečně na Timbuktské trhy. Je to ovšem také první rok, kdy se začíná projevovat slabost Maliského obra. Ten již nedokáže udržet (přesotže je s nimi formálně v alianci) již zmíněné Mossi na uzdě a ti začínají pořádat nájezdy do okolních států a ohrožovat jejich stabilitu...Songhaj nevyjímaje.

Obrázek

Nepokoje tak propukají na jižní hranici. Při jejich potlačování Muhammad Sati umírá v jedné ze šarvátek. Na trůn nastupuje jeho mladší a schopnější bratr Kabrifo. Právě za něj pomalu začíná Songhajská expanze.
Kabrifo zpočátku sleduje politiku svého bratra, nicméně po několika letech, s naplněnou státní pokladnou, se odhodlává k činu. Nic na tom nemění rozhodnutí, že Massi je v alianci s mocnou Mali...je třeba jednat. Navíc to vypadá, že tato aliance se v únoru 1430 rozpadá. Massi se však krátkodobě přimikají ke svým jižním sousedům. To vyvolá u Kabrifa dočasné zaváhání. Když se však pro neslučitelnost cílů i tato aliance rozpadá a Massi se vracejí pod ochraná křídla Mali, odhodlá se již panovník k činu. Mistrnou politikou je v krátké době vytvořena aliance drtivé většiny sousedů Massi namířená proti nim. 26. května 1430 je dán povel...do útoku. Nicméně válka rozhodně není tak jednoznačná, jak Kabrifo doufá. Naopak, válečné štěstí se přelévá tu na jednu, tu na druhou stranu. Královským armádám se sice podaří splnit základní cíle, kterými jsou dobytí pohraničních provincií, nicméně ztráty při obléhání mnoha opevněných vesnic i při pochodech zrádnou džunglí jsou občas až děsivé. Obecně bude ještě mnoho desetiletí platit, že v afrických válkách více bojovníků zemře na nemoci než ve skutečném střetu s nepřítelem. Mossi 3x odolají útoku na své hlavní město. Nakonec jsou to jižní spojenci, kdo převažují misku vah na stranu Songhaje a to i přesto, že sami ještě na jihu válčí s Fante (do této války se Songhaj odmítá zapojit). V září 1432 konečně padá Mossiské hlavní město do rukou spojenců a Mossijský vládce prchá do poslední výspy na jihu. I tam jsou však již mossiské vesnice obléhány a dobývány jedna za drhou. Bývalé hlavní město připadá Songhaji jako vůbec první kořist v této válce. S vybitou mužskou populací se na její místo nasouvají Songhajští vojáci, kteří tam mění tuto provincii v loajální součást impéria.

Obrázek

Na severu zatím přecházejí královské armády do útoku. Po znovudobytí Hombory se nyní vrhají královské armády na samotné Timbuktu. Pouhých 7000 mužů zde poráží 35 000 armádu Mali. Právě zde, v této válce se rozhodne, že už ne Mali, ale Songhaj se stane budoucí velmocí regionu. Ale nepředbíhejme. 20. října je dobyta posledni mossijská vesnice a Mossi přijímají potupný mír, kdy musejí zaplatit vysoké válečné odškodné a vzdát se ve prospěch Songhaje všech svých severnějších držav. A půl měsíce později se na severu odehraje poslední bitva války, když 5000 armáda Mali napadne armádu obléhající Timbuktu. Zpočátku se daří Songhajské jízdě ničit a decimovat řady protivníka, nicméně ti když se proderou konečně do bezprostřední blízkosti, zaútočí v součinnosti s posádkou na obléhatele. Vypadá to, že se bitva obrací ve prospěch Mali. V poslední chvíli však na bojište po vyčerpávajím, více jak měsíčním, pochodu doráží první královská armáda. Příval elitních bojovníků zcela demoralizuje nepřítele a ten ve zmatku prchá. Jakkoliv by ovšem chtěl rozšířit ještě více své území, Kabrifo chápe politickou realitu. Státní pokladna zeje prázdnotou a Timbuktu je zatím příliš krásný a vdálený cíl. Nabízí prot Mali symbolické vyrovnání a 20. listopadu 1432 válka končí. Jako vítěz z ní jasně vychází Songhaj, která téměř zdvojnásobila své území.

Obrázek

Jenže je tu ještě jedna válka...na východě. Zatímco bojovala na západě, vytrvale Songhai odmítala všechny nabídky Beninu zapojit se do války proti Hause, svému východnímu sousedovi, se kterým byla ještě nedávno v aliance. Jenže nyní je tu mír....a pokušení je prostě příliš lákavé. A tak vstupuje Songhai do společné aliance s Beninem a její mohutná armáda se vrhá na poslední svobodnou hauskou výspu - Kebbe. Proti mohutné armádě nemůže nic obstát. Ale válečné vyčerpání v samotné Songhaji je již obrovské. Válka trvá již více jak tři roky. A tak, když na počátku 4 roku války Kabrifio umírá na malárii při vedení obléhání a na trůn usedá jeho sotva dospělý syn Mar Fai, vypuká první vážnější vzpoura na dobytém území. Tu se naštěstí podaří potlačit a po dobytí Kebbe a jejím připojení k říši mírovou dohodou následuje konečně tolik vytoužený mír. Mar Fai se zapíše do dějin spíše jako správce říše, než válečník...ale přesně to teď Songhai potřebuje. Oddechnout si a zreorganizovat se.

_________________
Oklamat, zmást, překvapit
("Stonewall" Jackson)


Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: 22 črc 2008, 16:38 
Osobní Strážce Obří Chobotnice
Osobní Strážce Obří Chobotnice
Uživatelský avatar

Registrován: 10 dub 2006, 07:27
Příspěvky: 5250
Bydliště: Hundred Acre Wood
Fajné jak cip, honem dál :P

_________________
Jan Havran z Trojvlčí, nejvyšší kapitán Šerých plášťů.
Obrázek


Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: 22 črc 2008, 16:43 
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Uživatelský avatar

Registrován: 21 led 2006, 21:42
Příspěvky: 15528
Bydliště: Nixon's back!
Nic moc


Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: 22 črc 2008, 21:13 
18. Plukovník
18. Plukovník
Uživatelský avatar

Registrován: 08 říj 2006, 12:25
Příspěvky: 6306
Bydliště: Praha
Roku 1441 dochází k dalšímu potvrzení slabosti Mali. Dlouhodobě diskriminovaní a utlačovaní tuaregští obyvatelé Timbuktu se bouří a vyhánějí své maliské vládce. Tuaregské obyvatelstvo se tak stává majoritní většinou Timbuktu. Samotná nezávislost města však netrvá příliš dlouho. Již o pouhý měsíc později znovusešikovaná vojska Mali porážejí těch pár slabě vyzbrojených nadšenců a Timbuktu je záhy na to začleněno zpět do Mali. Mírová smlouva ovšem nyní dává Timbuktu statut v podstatě svobodného obchodního města a provincie se konečně uklidňuje.
Na počátku roku 1442 Mar Fai umírá a na jeho místo nastupuje jeho bratr Mar Arkena. I on pokračuje v politice svého brtra jako mírný správce Songhajské říše. Idilu naruší až 6. prosince 1444 vyhlášení války ze strany Mali. Válka však v podstatě končí ještě dříve, než vlastně začala. Po dvou porážkách mohutnější útočné armády Mali akceptuje mírové vyrovnání.
Mali má velice dobrý důvod, chce definitivně vyřešit hrozbu ze strany svých severovýchdních Tuaregských sousedů. Jenže vše dopadne naprosto jinak. Mohutná Tuaregsko-Sandhajanská armáda dobývá v rychlém tažení Timbuktu a Mali je tak nuceno se podruhé a definitivně vzdát nejdůležitějšího města na řece Niger.
Mar Arkena zatím pokračuje vpoklidné správě impéria a jako záruku bezpečnosti v regionu navíc znovuobnovuje původní protimossijskou alianci, tentokrát ovšem zaměřenou spíše proti Mali.
Za hranicemi říše zatím také dochází k přerozdělování moci. Hlavní mocností yorumbů se stává Oyo, které poráží Benin. O kus dál na západě Senoufo roku 1452 definitivně ničí Fante a začleňuje je do své říše.
I v Songhaji dochází ke změnám. Roku 1449 nastupuje na trůn "správce" Mar Arandan, nejmladší z bratrů a nejschopnější správce. Je to další doba mírového rozkvětu, panovník podporuje vědu a umění. Roku 1456 se však nečekaně vzdává vlády ve prospěch svého synovce Sulaymana, mladého a bojovného mladíka.
Ten mohl být znám jako Fridrich Vilém (či jak se ten hračička, co udělal skvělou pruskou armádu, ale nikdy ji nepoužil, jmenoval) Songhaje, kdyby roku 1457 opět nevypukla další válka s Mali. Sulaymanovi vojenské schopnosti se projevili. Byla to první válka, ve které neplatila symbolický tribut Songhai, nýbrž nepřátelská aliance.
Tato válka jen posílila Sulaymanovo přesvědčení a víru v co nejpokrokovější armádu. Rok 1462 jel zadostiučiněním, když jsou konečně objeveny nové postupy jak v bojích, tak hlavně v opevňovacích pracech. V pralesích Afriky, kde není jak se zásobovat, je tento objev vpravdě smrtící. O dva roky později však Sulayman umírá. A stejně jako v Prusku o 2 století později, i zde nastupuje na trůn člověk, který se nebude bát skvěle vycvičenou a zorganizovanou armádu využít k účelu, k jakému byla vytvořena.

Obrázek

Je jím Ali Ber, dobyvatel Timbuktu, jeden z největších vojevůdců, jakého kdy Songhaj měla. Jeho kroky jsou od počátku cílevědomé. V březnu 1465 rozbíjí nebezpečnou Oyojsko-Tuaregskou alianci přetáhnutím Oya na svoji stranu. Přijímá muslimskou vojenskou školu a zve na dvůr muslimské instruktory. Další roky jsou ve znamení mučivého vyčkávání. Roku 1467 je zavedena nová správa provincií, neboť Ali Ber si uvědomuje, že válka je hlavně ekonomická záležitost. A začíná se s budováním armády. Od listopadu 1467 pravidelně do každé vesnice i města proudí verbíři ve snaze najít co nejvíce mužů, ochotných položit život za Songhaj. A věru, že nacházejí. Ale králi to stále není dost. Náklady na armádu rostou do astronomické výše...je jasné, že pokud bude budování pokračovat tímto tempem, do několika let se ekonomika Songhaje shroutí. Dochází k politické krizi, kterou Ali Bej využívá k upevnění cenrální moci. Rozuzlení nakonec přichází nečekaně od Oyoeského spojence, který 10. listopadu 1469 vyhlašuje válku Hause. To vtáhne do války i Tuaregy, kteří jsou Hauskými spojenci. Přesně na to Ali Ber čekal tak dlouho. Vyčkává ještě další měsíc, načež vznáší nárok na Timbuktu a 1. ledna 1470 se říšské armády dají na pochod...

Obrázek

Rozhoří se tak dosud největší subsaharská válka. Songhajské armády doslova zaplaví tuaregskou zem. V říjnu padá Udalan, v listopadu 1470 kapituluje Timbuktu. Bez boje se vzdávají další provincie, jako Air, Taghanza a Tahua.

Obrázek

Songhajské armády dokonce obléhají území Kanem Bornu. 5. února 1471 padá Tuaregské hlavní město. 3. května 1471, po obsazení posledních výsp, přijímají Tuaregové nevyhnutelné a v následných mírových ujednáních odevzdávají Songhaji Timbuktu, Udalan a Air, stejně jako drtivou většinu svého státního pokladu. Spojené síle aliance tak nyní čelí pouze Kanem Bornu.
Tak se zrodilo Songhajské impérium. Krátce po pádu Timbuktu Ali Sar vznáší územní požadavky vůči Mali. Konečný zápas o ovládnutí subsaharské Afriky začíná.

Obrázek

Nejprve je však ještě třeba vyřešit záležitosti na východě. Válka tam trvá ještě dva roky, ale o výsledku není v podstatě pochyb. Kanem, Bornu, nejdůležitější centra Kanem-Bornu padají jedno za druhým k nohám Ali Sara. 7. května 1473 se i Kanem-Bornu podrobuje a po odstoupení svých východních držav a zaplacení vysokých reparací uzavírá mír.
Songhaj je nyní hlavní mocností subsaharské Afriky...

Obrázek

_________________
Oklamat, zmást, překvapit
("Stonewall" Jackson)


Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: 23 črc 2008, 03:49 
18. Plukovník
18. Plukovník
Uživatelský avatar

Registrován: 08 říj 2006, 12:25
Příspěvky: 6306
Bydliště: Praha
Dalších pět let se věnuje Ali Ber správě nově získaných území a rozšiřování obzorů Songhaje. Mapy, kterých se vojska zmocnila v Kanem-Bornu poskytují netušené informace. Jsou navázány nové styky s národy na východě Afriky. Říše se poprvé dozvídá o existenci takových států jako je Mamlůcký kalifát, Etiopie, Kilwa a dalších. Do Etiopie jsou vysíláni obchodníci. Říše se rozvíjí. Vše směřuje ke konečné konfrontaci. Vypadá to na zdánlivě jednostrannou záležitost. Jenže roku 1478 dochází ke konečnému spojení Sandahji a Mali do jednoho státu...a územní převaha Songhaje nad Mali je tam...opět proti sobě stojí dvě mocné říše. Jenže Ali Bar si uvědomuje, že toto spojení paradoxně Mali oslabuje, neboť obyvatelstvo nově získaných území se proti novým vládcům bouří. Armáda Mali musí hasit rebelie a dobývat povstalecká území, což ji pochopitelně značně vyčerpává.
Ali Sar tak konsoliduje své zisky a pomalu sbírá prostředky na konečnou konfrontaci. Ta vypuknu 30. ledna 1480. Více než 25 000 armáda Songhaje ve dvou proudech zaútočí na území Mali. Pro Mali je to osudná chvíle, neboť vzápětí na to jí vyhlašují válku i Tuaregové, jejichž cílem je osvobodit Tuaregské severní provincie. K rozhodujícím bitvám dojde v oblasti Macina - Jenné, kde opakovaně slabší, nicméně zkušenější a lépe bojující songhajské síly porážejí početnější armádu Mali. 29. března definitivně kapituluje Jenné. Maliská vláda prchá na jih a Jenné je jako další provincie začleněno do Songhajské říše.

Obrázek

Mali se ještě pokouší zachránit mírem s Tuaregy, kterým odevzdává Walaytu, ale ani to ji nezachrání. Imperiální armády postupně dobývají všechna východní města Mali, které je nakonec nuceno uzavřít mír. Hlavní město Mali je odříznuto od zbytku říše, neboť Ali Sar má již za cíl i zbytek Malijské říše.

Obrázek

Nicméně prioritou je nyní zorganizování říše z volně roztříštěných kmenů v skutečně efektivní stát. Paradoxně právě rozlehlost říše samé se může stát její budoucí zhoubou. A Songhajské impérium již skutečně rozlehlé je. Dá se říci, že již v této chvíli to je největší říše, jakou kdy Afrika na jih od Sahary kdy poznala. Proto Ali Sar provádí sérii reforem, které zavádějí novou správu říše, nové úřednictvo i správu nově dobytých provincií. Dá se říci, že právě tyto reformy umožní jednou Songhaji dosáhnout toho, čím se nakonec stala.

Obrázek

Další léta plynou ve znamení klidu a míru. Do získaných provincicí jsou dosazování nový místodržící, aby zde vybírali daně pro říši, dosud neopevněná města v Airu jsou opevňována. Ali Sar se připravuje na poslední tažení proti Tuaregům, které jim má vyrvat území získané na Mali. Jenže veškeré plány zhatí nečekaná válka vyhlášená roku 1488 Portugalci. Je to podivná válka. Ani jedna strana v okamžiku vyhlášení nemá poblíž armádu, která by mohla na území protivníka zaútočit. Rychlejší jsou nakonec armády Songhajské říše, které objevují a obsazují Portugalské pobřeží, konkrétně obchodní stanici v Grain Coast a kolonii v Togu. Po porážce portugalské expediční armády nakonec evropané kapitulují a odevzdávají obchodní stanici v Grain Coast. Songhai se tak konečně dostává k moři.
Ali Sar se ovšem snu dobytí Tuaregu nevzdává. V lednu 1492 se starý král vydává na svoji poslední válečnou výpravu proti Tuaregsko-Marocké alianci. Opět songhajská vojska zaplavují Tuareg. Při obléhání Walayty však krále, obhlížejícího obléhací práce překvapí v hlubokém vádí nečekaná prudká dešťová bouře. Než stačí kdokoliv včas zareagovat, vádí se naplní vodou a Ali Sar již nestíhá uniknout a umírá v poušti utonutím, jen aby tak naplnil přísloví, že smrt vždy přijde z nejneobvyklejšího místa. A zatímco loajální songhajská armáda je zaměstnána na severu, propuká v Timbuktu, Gaou a dalších muslimský převrat. Dokud Ali Sar žil, držel muslimy na uzdě silou své armády, silou své osobnosti i úctou, kterou k němu cítili muslimové i nemuslimové. Jeho syn, Sonni Baru, nic takového nemá a muslimové otevřeně vyjadřují své požadavky, aby muslimům vládl skutečný muslim. Když Sonni Baru odmítá, vypuká proti němu palácový převrat. Doposud pohodlným životem zhýčkaný princ si s ním nedokáže poradit a v květnu 1593, pouhých 6 měsíců po svém nástupu na trůn, raději prchá na jih, do loajálních oblastí.

Obrázek

Muslimové jej pronásledují jen chvíli. Důležitější je aktuální válka proti Tuaregům, kterou je třeba dovést do konce. Ačkoliv se tak výprava vrací bez "krále", je přivítána jásotem davů. Nejvyšší z muslimských "pučistických" generálů dosedá v květnu na trůn jako Muhammad I a vzápětí se vydává v čele hlavního vojska dobýt hlavní město Tuaregů. Muslimští obyvatelé severu svobodně deklarují svoji víru a obracejí na ni i poslední přívržence tradičního songhajského náboženství.

Obrázek

Válka proti Tuaregům pokračuje. Dlouhá, nákladná, vyčerpávající. Je to rozhodující výboj Songhaje na sever. Na jihu došla již až k oceánu, na východě až ke Kanem-Bornu, na západě se čeká na možnost další expanze na úkor Mali...nyní je ovšem sever nejdůležitějším místem. Jde o kontrolu nad hlavními solnými doly subsaharské afriky a stezkami, kterými tento obchod vede. Muhammad I vyhlašuje západní tuaregské oblasti za přirozené hájenství Songhaje. Cíl je jasný: Navázat přímý kontak s muslimskými státy středomoří.

Obrázek

Songhaj ovšem nečekaně dostává ránu nožem do zad v podobě zběhnutí Mali taktéž k nepřátelské alianci. Mali vycítila příležitost a jelikož Ali Sarova dynastie, která měla svazky s vládnoucím rodem Mali, již nevládne Songhaji, Mali se necítilo již nikterak vázáno neútočením vůči Songhaji. Z boje o území se naráz stává boj o přežití. Na severu Marocká vojska prolamují blokádu a vyvalují se na jih, směr Gao, Timbuktu a obecně srdce Songhaje. Obléhatelé hlavního Tuaregského města, vedení samotným Muhammad, jsou poraženi a zahnáni. Vypadá to, že se válečná štěstěna od Songhaje odvrací.Nyní se však opravdu ukáže síla subsaharské říše. Jsou vydány výnosy na zvláštní válečné daně a v ohbí Nigeru začíná vznikat jedna armáda za druhou. Válečné vyčerpávání je zničující, ale imperiálním armádám se konečně podaří obrátit průběh války. Nové obléhání Ahggaru, hlavního města Tuaregů, konečně slaví úspěch a na konci dubna 1496 Tuaregové konečně uzavírají mír dle Songhajských představ. Říššské armády mají nyní otevřenou cestu do samotného Maroka. Na jihu Muhammad I poráží odbojné rebeli a pak se odhodlá k rozhodující bitvě s hlavní armádou Mali. A ta je pro Songhaj vítězná. Štěstěna opět natočí svoji tvář k Songhaji. Na severu se Maroko propadá do víru občanské války, čehož využívá nepočetný songhajský sbor, který dobývá většinu marockého jihu. Na západě imperiální armády konečně začínají vytlačovat Mali z říšských území a vrhají se na vlastní území Mali. Nicméně válka je nesmírně zdlouhavá a únava z jejího vedení, vysoké daně, odvody, to vše dopadá na obyvatelstvo, které se začíná bouřit. Nicméně Muhammad I je odhodlán dovést válku do vítězného konce. Navzdory vzpourám, porážkám...navzdory úplně všemu. Pro víru, pro Alláha, pro Songhaj. Na počátku 7 roku války tak vyhlašuje nárok na další oblasti Mali, přičemž provádí de-facto rozdělení země (podobné, jaké bylo v Českém království na Čechy a Moravu).

Obrázek

_________________
Oklamat, zmást, překvapit
("Stonewall" Jackson)


Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: 23 črc 2008, 21:37 
18. Plukovník
18. Plukovník
Uživatelský avatar

Registrován: 08 říj 2006, 12:25
Příspěvky: 6306
Bydliště: Praha
Tak dnešní pokračování...

Je to důležité pro udržení stability země i pro vítězné dokončení války. A to se nakonec podaří. Válkou vyčerpaná Mali nabízí nakonec mír, který již Muhammad akceptuje. Vzápětí i Maroko platí symbolickou náhradu škody. Po téměř 8 letech druhá velká subsaharská válka končí...opět vítězstvím Songhaje, která z ní vychází jako totálně dominantní mocnost subsaharské Afriky.

Obrázek

Jako výraz nesmírného vděku Alláhovi za toto vítězství se na počátku roku 1500 vydává Muhammad I na Hidžru - pouť do Mekky, kterou by měl vykonat každý správný muslim. Pochopitelně Muhammad cestuje v mnohem větším pohodlí než běžní muslimové. Dá se dokonce říci v přepychu. Ale to není jen samoúčelné pohodlí...přestože Hidžra je oficiálně poutí do Mekky, z hlediska Muhammada I se jedná i o diplomatickou výpravu na sever. Právě touto výpravou se Songhaj dostává konečně do širšího podvědomí muslimského světa. Jsou navázány vztahy s Mamlůckým slutanátem, které se budou i nadále zlepšovat až do tureckého porobení kalifátu.

Obrázek

Co je důležitější, egyptský kalif dává Muhammedovi své "požehnání" v jeho vládě jižně od Sahary a potvrzuje, že Songhajská říše má na toto území nárok stvrzený Mohamedovými nástupci. Když se o dva roky (datumu si nevšímejte, event měl nastat poněkud dříve a tam ten rozdíl dvou let opravdu je) vrací, je to slavná událost. Desetitisíce obyvatel Gaoe i Timbuktu jej s nadšením vítají. Muhammad I se vrací z Mekky s pevným odhodláním a autoritou rozšířit muslimskou víru jižně od Sahary. Songhaj tak přechází k muslimskému náboženství jakožto v podstatě první velký zisk islámu v 16. století (dalšími pak budou Uhry získané Osmanskou říší a výboje Mughalské říše do nitra Indie. Můžeme se dohadovat, který z nich je větší, nicméně v oblasti subsaharské Afriky byli a jsou tyto zisky nejtrvalejší)

Obrázek

A v zápětí poté, co se Muhammad I vrací, rozhodne se uplatnit svou vládu nad veškerým obyvatelstvem Sahelu. Rozhodnutí je jasné...Sahel bude obrácen na alláhovu víru, ať již po dobrém, nebo spíše jak mají muslimové ve zvyku, po zlém. Jihád tak dopadá na ty, se kterými ještě nedávno byla Songhaj ve spojenectví. Kruté, možná nespravedlivé, ale takové už náboženství této doby bylo.

Obrázek

Zároveň se rozhoduje zanechat budoucím generacím jasnou památku a monument jeho vlády. Vlády jednoho z největších rozmachů Songhajské říše i jeho velikosti. Na celá staletí bude Muhammadova pohřební krypta největší stavbou jižně od Sahary.

Obrázek

Náboženské zanícení může být ovšem občas také poněkud na škodu. Doposud Mekkou nadšený panovník tak poslechne svého náboženského poradce, který mu radí zavést striktní právo šaríja na území Songhaje. Než bude nařízení odvoláno uplyne 5 let plných nepokojů. Nicméně nedá se upřít, že alespoň některé oblasti se díky tomuto nařízení obracejí k Islámu.

Obrázek

Aby si opět získal přízeň lidu, Muhammad se pouští do restruktualizace a obnovy své říše, přičemž největší péči věnuje perle na Nigeru - Timbuktu, které se tak stává centrem vědy i umění. Doslova legendy o Timbuktu budou v budoucnu hnát nespočetné dobrodruhy ze všech koutů světa, aby spatřili "klenot subsaharské Afriky" na vlastní oči. Timbuktu - jméno města, které bude rezonovat Afrikou a pak i světem celá staletí.

Obrázek

Následují konečně léta míru a prosperity. V jednotlivých provinciích jsou prováděny nejnutnější opevňovací práce a dosazováni místodržící na vybírání daní. Příjmy postupně stoupají a daří se konečně umořit dluh, který tu zůstal od minulé války i okázalých stavebních projektech. Konečně roku 1507 si Songhaj může v tomto směru vydechnout...je hotovo. O jediné vzrušení v tomto klidném období se postará až Songhajský spojenec Dahomey, který nelibě nese Portugalské sousedství a vypovídá Portugaslku válku. Nicméně z konfliktu těží právě Songhaj, která zabírá všechny dosažitelné portugalské kolonie a obchodní stanice na Zaltonosném pobřeží, v Togu a na Ivory Coastu, přičemž posledně jmenovanou obchodní stanici si vynucuje v mírových jednáních. Je to již druhá pobřežní provincie Songhajské říše a Muhammad I rozhoduje, že nikoliv poslední. Záhy na to se právě Ivory Coast stává místem, kam proudí z celé říše hlavně nábožensky perzekuované osoby, aby zde nalezli novou, klidnější domovinu.

Jináč jen pro přehled a pobavení...odkrytá mapa Evropy.

Obrázek

Další léta jsou ve znamení růstu. Na jih přicházejí další osadníci a zakládají novou kolonii v Grain coast. Říše opevňuje poslední své državy na severu. S takto zabezpečenou říší se odhodlává Muhammad I k nejrozhodnějšímu kroku své vlády. Přes reformy Ali Sara i následně zavedený post Kurmina-Fari, správce západní části říše, jasně panovník vidí, že songhajský systém je, alespoň vůči jejím severním sousedům, zastaralý. Inspirován proto Mamlůky i dalšími, reformuje zásadním způsobem správu říše zavedením silného a výkonného úřednictva, které od nynějška bude pečovat o jasně rozdělené oblasti a provincie, jíž každé bude vládnout jmenovaný správce. Songhaj se tak mění na absolutistickou monarchii s panovníkem, jako jejím středobodem, obklopeným družinou rádců, nejvyšších úředníků a ministrů. Je to něco v Sahelu dosud naprosto nevídaného a nikdy předtím nezavedeného. Songhaj se tímto krokem definitivně mění na moderní a prosperující muslimský stát.

Obrázek

Pro tyto reformy jsou však potřeba peníze. Hodně peněz. Dalších deset let se tak Songhaj potácí mezi lokálními vzporami rolníků zatížených příliš vysokým břemenem daní provázejících novou reformu. Ještě že je toto období mírové. V roce 1523 se připojuje Muhammad k alianci muslimských států západní Afriky, vedenou Marokem. S těmito kontakty, volným průchodem přes muslimská území songhajští velvyslanci putují do většiny zemí známého muslimského světa. Ten je mnohem větší, než si kdo dříve uměl vůbec představit. Sahá od nejzápadnější výspy Afriky až po indonézské ostrovy na východě. Od chladných plání sibiře až po bohatá muslimská města východního pobřeží Afriky. Díky těmto znalostem se Songhajským kupcům, velvyslancům a i říši samé otvírají zcela nové obzory a trhy, kam mohou pronikat. Po deseti letech konečně majoritní část reforem končí a říše se uklidňuje. Napomáhá tomu i další kolonie na pobřeží a hlavně nová umělecká akademie, otevřená v lednu 1524 v Macinu. Je již také na čase, neboť období povstání téměř zmrazilo rozvoj jakýchkoliv technologií v říši. Songhaj, která již roku 1522 začíná stavět první oddíli vybavené děly, se posune o další stupeň kupředu až za dlouhých 6 let (proti původním období neuvěřitelně krátká doba, ale měla být třetinová). To vše pod zdánlivě pevným vedením nezlomného Muhammada. Jen nejvyšší rádci vědí, že král není zcela zdráv a jeho tělo rozežírá neznámá nemoc (eventy o nemoci mi bohužel nenaskočili, protože výrobci mají chybu v eventech. Všimnul jsem si jí bohužel pozdě...škoda pro hru...jináč už jsou opraveny). Slábnoucí, takřka všemi opuštěný, král se nakonec podvoluje nevyhnutelnému a 27. srpna 1528 abdikuje ve prospěch svého nejoblíbenějšího syna Musy, aniž by tušil, že tím zemi takřka uvrhne do občanské války. Musa sice své bratry v hlavní bitvě porazí, část pobije a část vyžene, nicméně nad jeho trůnem nyní visí již pomyslný damoklův meč. A je jen otázkou času, kdy dopadne.

_________________
Oklamat, zmást, překvapit
("Stonewall" Jackson)


Nahoru
 Profil  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 6 ] 

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  

Webhosting Český hosting

Založeno na phpBB® Forum Software © phpBB Group Color scheme by ColorizeIt!
Český překlad – phpBB.cz