Jajjun.com

Diskusní fórum věnováno historii, hrám od Paradoxu a mnoha dalším zajímavostem.
Právě je 23 říj 2017, 02:27

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 102 ]  Přejít na stránku 1, 2, 3, 4, 5, 6  Další
Autor Zpráva
 Předmět příspěvku: Byzantská postupka
PříspěvekNapsal: 12 pro 2008, 17:43 
Četař
Četař

Registrován: 12 pro 2008, 17:38
Příspěvky: 88
Hledám zájemce kteří budou mít zájem hrát postupku za Byzanstké impérium??? Verze s datadiskem. Pokud možno jen spolehlivé lidi kteří s tím neseknou a kvůli nim se pak celá postupka rozpadne... Takže kdo by měl zájem, rozehraju hru od roku 1067.... Střídat se budeme vždy po jednom panovníkovi, tak se prosím přihlašte data si budeme posílat přes icq. Děkuju moc :P


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Byzantská postupka
PříspěvekNapsal: 12 pro 2008, 19:22 
Desátník
Desátník

Registrován: 08 pro 2008, 17:25
Příspěvky: 38
sem pro všema jednadvaceti :), moje icq je 308 049 853


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Byzantská postupka
PříspěvekNapsal: 12 pro 2008, 19:31 
Četař
Četař

Registrován: 12 pro 2008, 17:38
Příspěvky: 88
obře, počítám že by nás mohlo bejt tak maximálně 7 lidí. Začnu já a pak to předám dalšímu, až nás bude více tak stanovíme pořadí.... A nezapomeňte vždycky sepsat rekapitulaci vlády vašich panovníků :D


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Byzantská postupka
PříspěvekNapsal: 12 pro 2008, 19:41 
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Uživatelský avatar

Registrován: 21 led 2006, 22:42
Příspěvky: 15498
Bydliště: Nixon's back!
Jéé, já mám zkouškové.... pošlete mi to potom taky :)


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Byzantská postupka
PříspěvekNapsal: 12 pro 2008, 21:38 
Četař
Četař

Registrován: 12 pro 2008, 17:38
Příspěvky: 88
Takže zatim v tomhle pořadí:
1) Alexios
2) Wilou
3) Vals


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Byzantská postupka
PříspěvekNapsal: 13 pro 2008, 15:01 
Četař
Četař

Registrován: 12 pro 2008, 17:38
Příspěvky: 88
Ták postupku přeposílám Wilu a po něm je na řadě Vals....


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Byzantská postupka
PříspěvekNapsal: 13 pro 2008, 15:59 
Četař
Četař

Registrován: 12 pro 2008, 17:38
Příspěvky: 88
Andronicos I. Dukas (1067-1085)
S kroniky Michaela Pssela

Římská říše nyní prodělává krizi sic se rozléhá od Dunaje k Eufratu, ale politicky je říše velice slába, ale nyní Vám budu vyprávět o císaři Andronicovi

Léta páně 1067 nastoupil po císaři Konstantinovi jeho desetiletý syn Andronicos, regentské vlády za chlapce, se chopili jeho matka Eudokia Mekrambolites a patriarcha Georgios Katratres. Situace to byla velice těžká, protože po předešlých vládcích zdědila říše válku s agresivními Seldžuky. Teprve v dubnu poslala regentská vláda na východ armádu, která se shromáždila v Ankaře pod vedením Domestica Alexia Komnena. Turci zatím dobyli Vaspurakian a pokračovali dále. Konečně v srpnu se dala 8 -tisícová armáda na pochod a v bitvě u Ani (5.12.1067) porazil Alexios samotného seldžuckého sultána.

Léta páně 1068 Římanům se i nadále vedlo a 6.4.1068 zvýtězil Alexios nad Seldžuky znovu tentokrát u Vaspurakianu.

Léta páně 1069 Sám Konstantinopolský patriarcha uzavřel se Seldžuckým sultánem mír v Antiochii, říše přišla jen o nepatrná území na hranicích a dalo by se tedy říct že mír byl nakonec výhodný. Římská dyplomacie se osvědčila i na západě uzavřením spojenectví s Chorvatskem.

Léta 1070-1072 jsou obdobím míru, Konstantinopol oslňuje svými výstavnými budovami a počtem obyvatel nejednoho návštěvníka.

Léta páně 1072 Všemocná císařovna Eudokia vyslala výpravu na odbojná Srbská knížata.

Léta páně 1073 V dubnu byl uzavřen velice výhodný diplomatický sňatek, císařova nejstarší sestra Anna se tottiž provdala za budoucího Francouského krále Huga. Srbská knížectví se podařilo ovládnut pomocí diplomacie, srbové uznali nad vládu Říma a zato jim byla ponechána značná autonomie.

Léta páně 1074 Císař Andronicos konečně dosahuje dospělosti, tento císař proslul moudrostí, skromností, zbožností, šlechetností a ochotou i důvěrou. Panvník si hned počal hledat manelku, nakonec jí našel v krásné Nubijské aristokartce Munawer (*1051). Sňatek se konal 15.2.1074 v Konstantinopli. Mladý císař se těžko vyrovnával s rolí kterou hrála bohatá vojenská arisotkracie ve státě. Decentrilizační tendence přispěli k tomu že stratégové v čele svých themat se fakticky vymykali císařově pravomoci. Císař proto chtěl ukázat že i on je schopný velitel a už v červnu se vypravil na východ v čele 13 tisícového vojska. V říjnu tak započalo nová válka se Seldžuky. Císař vtrhl do Sýrie kde zabezpečil postavení říše.

Léta páně 1075 v dubnu císaře zrazuje šlechta a houfně odchází ze svými oddíly zpět na své statky. Potěšivou správou bylo narození následníka 19.4.1075 Romana Duky. Císař se vrátil do Konstantinopole a shromáždil novou armádu a znovu se vypravil na východ.

Léta páně 1076 V červenci se císař zmocňuje Horní Mezopotámie, hned na to i Taronu. V prosinci téhož roku se narodí císařovně další dítě a to dcera Zoe.

Léta páně 1078 Císař provdal svou druhou sestru Zoe do Kastilie. 9.11 toho roku došlo k veliké bitvě u Karinu. Byla to momumentální bitva, v čele římanů stál Císař Andronicos a v čele Seldžuků sám sultán Alp Arslan. Císař byl na hlavu poražen. Zdálo se že Seldžuci jsou neporazitelní, zmocnili se celé Arménie (1079).

Léta páně 1080 Císař v čele nového vojska dosahuje zářivých spěchů dobývá Aleppo, Edessu a pevnost Amidu.

Léta páně 1081 Narodilo se poslední císařovo dítko dcera Pulerchie.

Léta páně 1082 Tento rok byl pro císaře značně nepříjemný. V únoru požadovala aristokracie císařovu abdikaci. Císař odmítl. Navíc utrpěl od seldžuků 29.5. další porážku, a to tak krutou že římské vosjko zmizelo s povrchu zemského.

Léta páně 1083 Císař byl donücen uzavřít značně nevýhodný mír. Válka říši vyčerpala jak finančně tak lidky. Imérium bylo zpustošeno a různé oblasti využívaly císařovi nepřítomnosti na frontě k separatickým účelům. Od říše se odtrhlocelé thema Mala Armenia. A Sedlžuci získali v Anatolii značně výhodné pozice.

Léta páně 1084 Císař nechal zavražďit manželku Munawer a oženil se s Annou Rurikovnou. Myslel že tak udělal politický tah. Již 60 letá Anna byla sestrou Ruských velkoknížat, matkou Francouzského krále a tetou krále Uherského.

Léta páně 1085 11.6.1085 padl císař rukou vraha. Jeho dědictví převzal syn Romanos, který byl ovšem nezletilý.


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Byzantská postupka
PříspěvekNapsal: 13 pro 2008, 16:37 
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Uživatelský avatar

Registrován: 21 led 2006, 22:42
Příspěvky: 15498
Bydliště: Nixon's back!
Co jsi provedl chudákovi Michaelovi VII. Doukasovi?


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Byzantská postupka
PříspěvekNapsal: 13 pro 2008, 18:14 
Četař
Četař

Registrován: 12 pro 2008, 17:38
Příspěvky: 88
Vals píše:
Co jsi provedl chudákovi Michaelovi VII. Doukasovi?

Byl zavražděn :-)


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Byzantská postupka
PříspěvekNapsal: 14 pro 2008, 00:35 
Desátník
Desátník

Registrován: 08 pro 2008, 17:25
Příspěvky: 38
Valsi, potřeboval bych tvůj mail nebo icq, nejlépe obojí, zítra, nejpozději snad pozítří, bych ti poslal save naší postupky :P .


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Byzantská postupka
PříspěvekNapsal: 14 pro 2008, 10:14 
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Uživatelský avatar

Registrován: 21 led 2006, 22:42
Příspěvky: 15498
Bydliště: Nixon's back!
wilou píše:
Valsi, potřeboval bych tvůj mail nebo icq, nejlépe obojí, zítra, nejpozději snad pozítří, bych ti poslal save naší postupky :P .



taková ta ikonka "e-mail" u profilu to snad splňuje :wink:


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Byzantská postupka
PříspěvekNapsal: 14 pro 2008, 11:46 
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Uživatelský avatar

Registrován: 21 led 2006, 22:42
Příspěvky: 15498
Bydliště: Nixon's back!
Mimochodem - v jaké to hrajete verzi hry?


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Byzantská postupka
PříspěvekNapsal: 14 pro 2008, 14:10 
Četař
Četař

Registrován: 12 pro 2008, 17:38
Příspěvky: 88
Vals píše:
Mimochodem - v jaké to hrajete verzi hry?

Já to hraju ve verzi 2.0


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Byzantská postupka
PříspěvekNapsal: 14 pro 2008, 14:12 
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Uživatelský avatar

Registrován: 21 led 2006, 22:42
Příspěvky: 15498
Bydliště: Nixon's back!
Takže DV? proč si to neopatchuješ na 2.1? ale to je jedno, mělo by to být kompatabilní


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Byzantská postupka
PříspěvekNapsal: 14 pro 2008, 19:45 
Desátník
Desátník

Registrován: 08 pro 2008, 17:25
Příspěvky: 38
Jo sorry, mohlo mě napadnout prvně se tam podívat. Já hraju v 2.1


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Byzantská postupka
PříspěvekNapsal: 17 pro 2008, 22:58 
Desátník
Desátník

Registrován: 08 pro 2008, 17:25
Příspěvky: 38
Tak, rozhodl jsem se pojmout report z mé hry trochu netradičně a napsat to ve stylu pamětí mého panovníka. Problémem je, že mi to rozsahově trochu ujelo, tak doufám, že vás to svou délkou příliš neodradí, jakože asi jo. Taky se omlouvám za chyby, ale snad se tady nenajde moc hnidopychů vyžívajících se v rozpitvávání neprobádaných zákoutí našeho krásného, ALE KUREVSKY SLOŽITÝHO JAZYKA.

Paměti Romanose Doukase z boží milosti císaře byzantského, krále českého, bulharského, uherského, litevského, polského, ruského, srbského, arménského et cetera …
Na přání svých blízkých přátel a také vlastního svědomí, rozhodl jsem se sepsat tyto paměti mého života a vlády.

Na trůn jsem nastoupil léta páně 1085 ve svých 10 letech. Po drahém otci, císaři Andronikovi I., jsem zdědil silnou a vzkvétající zemi, která však dosud nezapomněla na porážky a neustále hrozící nebezpečí z východu, jež spatřovala v krvelačných a nenáviděných Selžucích.
V prvních letech mé vlády, když jsem byl ještě v chlapeckém věku, vládli císařství otcovi věrní rádcové, kteří spravovali zem až do mé zletilosti, a pak vládu předali poslušně, dle slibu, do mých rukou.
Ale již během jejich vlády jsem byl zasvěcen do politiky a umění vládnout – mnohé jsem se od svých zástupců naučil a v budoucnu zužitkoval.
Po otcově smrti, jak už to bývá, zkoušeli někteří z šlechticů využít situace pro získání větší moci. Vše vyvrcholilo válkou s neposlušným Tyanským a Noxoským hrabstvím. Jejich porážkou a donucením uznat moji svrchovanost docílili moji zástupci dočasné stabilizace země, ale již následující rok podala panská rada žádost o udělení větších práv a svobod. To bylo pro mě a mé zástupce první těžké rozhodnutí. Za větší centralizaci moci do rukou panovníka můj otec tvrdě několik let bojoval a já to vše teď měl během několika dnů zahodit.
Nakonec jsem se rozhodl ustoupit jejich požadavkům, abych zajistil stabilitu země. Tak se také nakonec stalo, situace se uklidnila a nadešla léta míru a prosperity. Doteď si však nejsem jist správností mého rozhodnutí a často se mi v hlavě přemítá otázka:,,co by mi řekl otec?“Tímto rozhodnutím jsem si také získal své první odpůrce a nepřátele, zvláště u některých starých otcových přátel a přívrženců.
V následujících létech rozkvětu začala pod moji vládu dobrovolně přecházet ruská knížata a hrabata. Již po 2 letech se Byzantská říše rozléhala od Středozemního až po Baltské moře. Následující rok jsem byl za široké podpory tamějšího lidu zvolen ruským carem a litevským králem. Také jsem uzavřel spojenectví s uherským králem a tím si zajistil značnou část západních hranic.
Roku 1091 jsem převzal plnou moc nad zemí. Svoji již samostatnou vládu jsem začal další mohutnou výstavbou v provinciích. Také jsem se na nátlak dvora toho roku oženil, i když jsem po ženě nikdy netoužil a tajně jsem se rozhodl pro život v celibátu. Mojí ženou se stala Sophie de Macon – nejmladší z dcer Loránského knížete. Zpočátku bylo naše manželství chladné, ale Sophie si ke mně nakonec našla cestu. Myslím, že postupem času jsem k ní měl blíže, než kdy ke kterékoli jiné ženě. Za lásku to však považovat nemohu, byli jsme jen velmi dobří přátelé. Kromě toho to byla na svůj původ a postavení velmi vzdělaná žena a schopná státnice, čehož jsem často využíval. Skvěle se orientovala v politice, a proto se mi stala blízkou rádkyní.
V Sedmnáctém roce mé vlády začal můj uherský spojenec prožívat vnitřní krizi a místo obrany proti vnějším nepřátelům začal naši alianci zneužívat spíše k urovnání vlastních vnitřních záležitostí. Zpočátku jsem mu byl nakloněn a ochotně jsem mu pomáhal potlačovat povstání, časem jsem si ale uvědomil pouhou jednostrannou prospěšnost našeho spojenectví a začal jsem se připravovat na válku s Uherskem. Během několika týdnů se mi povedlo shromáždil tisícové armády ve všech s Uherskem hraničících provinciích. V poselstvu jsem Uherskému králi vyhlásil válku a sdělil své důvody k ní. Tak začala má první válka. Uhersko bylo vlastními válkami značně rozdrobené a oslabené, proto boje netrvaly dlouho. Během dvou měsíců jsem uzavřel výhodný mír - připadla mi uherská koruna a s ní spojené úděly. Svému někdejšímu spojenci jsem nechal všechna jeho zbylá území a čas přemýšlet o tom jakou udělal chybu. I za tento čin jsem získal odpůrce, zvláště v některých uherských zemích, ale zároveň i přívržence, kteří mi byli vděční za ukončení tamních bratrovražedných bojů a znovunastolení řádu.
Po uzavření míru jsem se rozhodl podniknout dlouhou cestu napříč ruskými zeměmi abych lépe poznal toto mé království. Proto jsem dočasně určil některé z mých věrných poddaných jako správce země a ty ještě věrnější jako jejich špehy, abych měl jistotu, že se opět navrátím jako císař.
Nikdy jsem nepochopil, proč si ruští šlechtici zvolily za cara právě mě, vždyť některá ruská knížectví často nebyla svou rozlohou množstvím vazalů daleko k velikosti Byzantského císařství, brzy jsem však pochopil. Na první pohled byla ruská knížectví velká a mocná, ale to byla jen křehká skořápka, pod kterou se skrývala nejednotnost. Ruští lidé dokáží být bezmezně věrní, ale také z nich mohou být zarputilí odpůrci a rebelové, kteří se nebojí otevřeného odporu. Proto jsem také značnou část svého pobytu pomáhal potlačovat místní povstání, dokud jsem nezjistil, že to nemá konce. Opět jsem sloužil jako prostředek k získání moci někoho jiného. Rozhádaná ruská knížectví se uchýlila pod moji nadvládu jen proto, abych jim pomohl zničit jejich odpůrce – když se přidalo první, musely se pod moji ochranu uchýlit i jeho protivníci, aby mu zabránili v získání takové výhody v boji o moc. Tím se spustil řetězec, který mi umožnil stát se ruským a litevským králem.
Proto jsem se přestal vměšovat do ruských sporů a zasahoval jen v krajních případech. Svoji pozornost jsem místo toho obrátil na válku proti pobaltským pohanům, kde jsem dosáhl značných úspěchů. Dostal jsem se až k hranicím Polského království s kterým jsem následně uzavřel spojenectví. Všechny menší rozdrobené pohanské země jsem připojil ke své říši a začal je obracet na pravou víru, to mi zajistilo značnou oblíbenost a podporu hlavně u stavu duchovního.
Polské království se ovšem také zmítalo ve vnitřních nepokojích a já měl opět sloužit jako jejich řešení. Po svých zkušenostech jsem se však již nenechal využívat a bojoval jsem jen proti těm částem Polska, kterým se povedlo odtrhnou se, při jejich podmanění se pak staly mými vazaly. To se ovšem polskému králi nelíbilo a i přes svoji těžkou pozici vyhlásil císařství otevřenou válku. Ta samozřejmě nebyla dlouhá, ve skutečnosti trvala jen do příchodu mých zborů, nejčastěji složených z ruských oddílů, které jen obsadily často nebráněné polské země. Uzavřením míru jsem získal polskou korunu.
Po této náročné výpravě jsem se konečně se slávou navrátil do Konstantinopole. Říše opět zažívala mírová léta prosperity. Také jsem zahájil další mohutnou vlnu výstavby v bohatnoucích provinciích.
Brzy však měl přijít další problém a tím byli Selžukové. Do té doby panoval mezi našimi národy až nezvykle chladný mír. Lidé na hranicích byli většinou zvyklí na časté pohraniční nájezdy neorganizovaných band selžuckých Turků, od počátků mé vlády však na hranicích panoval strašidelný klid. Bylo jisté, že obě země jen sbírají síly pro rozhodující úder. Záminkou k otevřené válce se stal můj vazal, hrabství Meliténské. Původně jsem myslel, že Selžukové chtěly využít útoku na ně k vyprovokování války, později jsem, ale zjistil, že provokatérem bylo ve skutečnosti Meliténské hrabství. Jeho mladému ctižádostivému hraběti se snadno povedlo vyprovokovat Selžuky k válce, pak už jen počítal s tím, že se do války zapojím, abych ochránil svého vazala. V tom se, ale mýlil. Neodvážil jsem se zapojit do války nepřipraven. Jeho žádost o pomoc jsem oficiálně zamítl a poslal mu jen značný peněžitý dar. Ve skutečnosti jsem, ale začal nepozorovaně přesouvat do Malé Asie armády, často až z Evropské části říše. Když bylo vše připraveno, zapojil jsem se do války.
V této chvíli jsem poznal, že útočníkem nebyli Selžukové. Do války povolaly jen zlomek armády, aby potrestali troufalost Meliténu. Mysleli, že jeho dobitím vše skončí - prozatím nepočítali s válkou proti Byzanci.
Když jsem se zapojil do války, bylo na tom Meliténské hrabství již velmi zle, jeho obsazení bylo nevyhnutelné. Dalo mi však čas řádně se připravit a proto, než dorazil zbytek selžucké armády, mé armády dobyly několik selžuckých provincií a osvobodili Melitén. Když, ale dorazily protivníkovi armády, začala se karta obracet. I přes moji převahu začaly sultánovy armády vyhrávat jednu bitvu za druhou a zatlačovaly mé voje zpět. Mohla za to roztříštěnost mých sil a také nepřítelovi zkušení generálové. Už to vypadalo, že z útoku bude muset říše přejít do obrany a bojovat o holé přežití. Ve zlomové chvíli však přišel mladý a nadějný vojevůdce Alexandros s novou strategií. Navrhoval opustit od útoků na silné selžukovské armády a zaměřit se na dobývání území patřícího sultánovým vazalům, kteří tvoří skutečnou sílu nepřátelské armády. Zatímco vazalské armády byly sultánem povolané do boje, jejich území zůstalo téměř bez obrany a této slabiny chtěl Alexandros využít. Za jiných okolností, by s tímto vojenská rada nikdy nesouhlasila a odsoudila to jako zbabělé a nečestné, jenže situace byla vážná. I přesto se našla řada generálů, především starších, kteří byli proti, ale já jsem se nakonec rozhodl tuto strategii přijmout, koneckonců, již nebylo monoho co ztratit. Toto rozhodnutí se ukázalo jako šťastné. Území vazalů byla skutečně obsazována téměř bez boje a s každým dobytým vazalem se sultánova armáda zmenšovala. Muslimské šlechtě jsem po dobytí nabízel vcelku mírné podmínky. Požadoval jsem jen peníze a vazalský slib, na oplátku jsem jim ponechal značnou autonomii. Díky tomu jsem někdy mohl jejich armádami, právě opustivši sultána, rovnou posílit své šiky. Samozřejmě se na takovéto vojáky často pohlíželo s nedůvěrou, ale ohrožení říše bylo příliš veliké, než abychom si mohli dovolit nevyužít této příležitosti. Krom toho tito vojáci bojovali navzdory nedůvěře statečně a věrně.
Po dvou letech tvrdých bojů stanuly císařské armády na západním pobřeží kaspického moře jež se v celé své délce nacházelo v byzantských rukou. Jižní armády se zatím probíjely, takřka bez odporu, do srdce sultanátu. Sultánovi armády sice zůstaly neporaženy a postoupily k provinciím Kaisereia a Koloneia, která byla dobyta, ale byly již značně oslabeny a ve vnitrozemí se proti nim formovala nová, mocná císařská armáda, aby sultánovi zabránila v dalším postupu.
I když se válka vyvíjela dobře, nechtěl jsem jejím protahování svoji zemi příliš vyčerpat, a tak jsem, navzdory protestům některých mladých ctižádostivých generálů, poslal sultánovi nabídku míru bez jakýchkoliv nároků čí ústupků. Sultán si nechal nějaký čas na rozmyšlenou, ale pak souhlasil. Nebyl sice poražen, ale válka se pro něj nevyvíjela dobře - za každou provincii, kterou se mu povedlo obsadit, zaplatil ztrátou alespoň třech svých zemí. Kromě toho, přijmutí mé nabídky mu umožnilo zachovat si tvář a svou pověst neporazitelnosti. Koneckonců, byl to byzantský císař, který žádal o mír a on mu jen milostivě vyhověl. Tak tato válka oficiálně skončila bez vítěze či poraženého. Se sultánem jsme ale oba dobře věděli, kdo je vítězem. Zatímco on získal jen Meliténské hrabství, mě se povedlo vytlačit Selžuky ze severu Malé Asie a vytvořit hluboké klíny vedoucí do nitra sultánovy říše. Také jsem byl korunován arménským králem a získal jsem spousty dalších titulů.
Po válce však nastaly nové problémy. Potýkal jsem se s nespokojeností šlechty, která mi zazlívala, že jsem ponechal dobyté země nevěřícím a nerozdělil je mezi své vazaly. Někteří dokonce neváhali nazvat mě kacířem! MĚ, který si podrobil celé pohanské Pobaltí a převrátil jej na pravou víru! Lidí, kteří se opovážili toto nahlas vyslovit již moc nežije. Nespokojeným vazalům jsem vše vynahradil penězi či nově získanými tituly a těm, kteří byli přespříliš hlasití a nespokojení, těm jsem ukázal jejich pravé místo. Jedním z nich byl i meliténský hrabě, který drze přišel na můj dvůr žádat náhradu své ztracené země. Když zjistil, že jsem prohlédl jeho lest k vyprovokování války, vůbec ho to nevyvedlo z míry, naopak, kromě náhrady žádal i odměnu a podíl z kořisti. V tu chvíli mu život zachránil jen jeho šlechtický původ, jinak bych jej neváhal na místě proklát svým mečem. Okamžitě jsem ho nechal vyhnat ze země pod trestem smrti.
Muslimům jsem ponechal správu jejich zemí hlavně proto, abych zde zajistil klid. Jistě by se bouřily, kdybych hned sesadil jejich pány a začal je násilně převracet na pravou víru. Raději jsem chtěl vyčkat, až se vše uklidní a dát jim možnost dobrovolně přijmout pravou víru. Někteří tak učinili, ale také se našli odpůrci, kteří byli stále věrní své víře a sultánovi. S takovými jsem se ale rychle vypořádal a nastolil pořádek.
V této době se z Byzance stala největší síla v Asii a východní Evropě. Od smrti mého otce se mi povedlo velikost země téměř ztrojnásobit. Ovládat tak velkou říše sebou ale přineslo i nové problémy, zejména odbojnost některých vazalů. Zpočátku jsem se snažil vymítit odpor silou, časem jsem ale zjistil jak marné je mé úsilí. Za každého rebela, kterého jsem se zbavil, nastoupili dva další. Proto jsem změnil strategii a začal jsem nespokojená ústa ucpávat penězi. Toto řešení se ukázalo jako jednoduché a přitom účinné.
Další nebezpečí hrozilo od bývalého polského krále. Během mé války se Selžuky se mu povedlo výrazně posílit svoji zemi díky italským državám získaných výhodnými sňatky a válkou. Na získání polské koruny to však nestačilo. Polské provincie byly brzy dobyty, houževnatý odpor však kladly italské državy, ale i ty byly nakonec podrobeny. Bývalý polský král válku prohrál, přišel o některé ze svých italských provincií a o svoji samostatnost, když byl donucen složit mi vazalský slib.
Pak následovalo několik let trvající zlaté období míru a rozkvětu. Jedinou významnější leč smutnou událostí byla smrt mé ženy Sophie. Někteří z mých dvořanů jí využili jako šance k získání potomka královské krve. Nabídli mi ruku Marie Burgundské, vyhlášené prostopášnice. Já jsem nic netuše ke sňatku svolil. K mému štěstí však Marie hned po příjezdu do Byzance onemocněla, zřejmě jí nesvědčila náhlá změna prostředí. Díky tomu jsem se mohl vyhnout plnění manželských povinností a pokusů o potomka, kterých jsem se již dávno dobrovolně zřekl. Po dobu nemoci jsem se také s Marií blíže seznámil. Nikdy jsem k ní neměl tak blízko jako k mé první ženě. Marie byla jiná. Zdaleka nebyla tak vzdělaná a moudrá jako Sophie, naopak byla spíše naivní až hloupá. Pověsti o jejích choutkách a prostopášnostech však nelhaly. Ale také byla citlivá, chápavá a v podstatě dobrá. Pochopila mě a neuháněla mě k plnění manželských povinností, jak se očekávalo. Na oplátku však chtěla, abych od ní nevyžadoval věrnost a nechal jí v tomto ohledu ,,volnou ruku.“Souhlasil jsem, ale žádal jsem aby to bylo provedeno v tajnosti a bez povšimnutí. Tato naše ,,malá,“oboustranně prospěšná dohoda fungoval dokonale. Mě se velmi ulevilo a má žena se po uzdravení vrhla ničím neomezená do svých milostných pletek. V té době se na mém dvoře objevovaly celé zástupy diplomatů z cizích zemí, povětšinou mladých a pohledných. Častokrát však ani tak ne s poselstvím od svých králů byzantskému císaři jako spíše se svým vlastním poselství v kalhotách určeným byzantské císařovně. V zasvěcených kruzích šeptem kolovali o císařovně a jejích orgiích až neuvěřitelné příběhy. Marie byla v tomto ohledu opravdu nenasytná a bez zábran. Používala mužské údy jako stejně běžně jako jiní lidé třeba nůž nebo lžíci. K její cti však musím přiznat, že dostála svému slibu a v utajování a ututlávání těchto ,,záležitostí“byla skutečným mistrem.
Toto dlouhé období míru narušila až válka s Českým královstvím. Český král se dostal do sporu s jedním z mých vazalů, což nakonec vyústilo v otevřenou válku a já vyhověl žádosti mého vazala a připojil se do války. České království zrovna procházelo vnitřní krizí, stejně jako ostatní evropské země s kterými jsem se dříve střetl, připadalo mi, že se z toho již stal zvyk. Jeho odpor byl však nečekaně houževnatý. Je možné, že jsem jeho sílu trochu podcenil. Český král využil času jenž jsem potřeboval ke shromáždění dostatečných sil. Povedlo se mu uzavřít mír s ostatními nepřáteli a sjednotit veškerou vojenskou sílu své země, pak se opevnil v Praze. Když jsem přitáhl a začal obsazovat okolní země, podnikal nebezpečné výpady, kterými mým armádám přivodil nezanedbatelné ztráty a dobýval zpět své ztracené provincie. Tím mě donutil mobilizovat další síly a něž se mi povedlo přivést, uplynuly celé 2 měsíce. Pak nastala rozhodující bitva. Nastražil jsem na nepřítele léčku. Počkal jsem si na jeden z jeho obvyklých výpadů a sevřel jej dvěmi armádami do kleští. Díky svým zvědům však včas zjistil, že se ocitl v pasti a pokusil se probít ven. Nečekal až jej sevřu do kleští a sám vyrazil severní armádě naproti. V lité bitvě se mu povedlo zvítězit, ale utéci již nestihl a má jižní armáda jej dostihla. Strhla se další krutá bitva, ve které byl český král poražen. Po této porážce již byla válka brzy ukončena a já získal korunu českého krále.

Epilog
Toto byla poslední válka byzantského císaře Romanose Doukase. Po ní následoval mír a blahobyt až do jeho smrti. Císař Romanos zemřel bez potomků léta páně 1125. Umítal pomale a v bolestech, ale umíral statečně, jako skutečný císař. Jeho smrt byla pro říši velká ztráta. Novým císařem se stal jeho již pětašedesátiletý strýc Konstantinos.


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Byzantská postupka
PříspěvekNapsal: 17 pro 2008, 23:25 
18. Plukovník
18. Plukovník
Uživatelský avatar

Registrován: 08 říj 2006, 13:25
Příspěvky: 6273
Bydliště: Praha
Ha...starý dědek Vals, ten se na trůnu ani neohřeje :D

Jináč... :clapping: :worship: :tssa:
Jedním slovem...dokonalé.

_________________
Oklamat, zmást, překvapit
("Stonewall" Jackson)


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Byzantská postupka
PříspěvekNapsal: 18 pro 2008, 00:21 
Podplukovník
Podplukovník

Registrován: 24 črc 2007, 22:10
Příspěvky: 4402
Bydliště: Frei Stadt Hultschin, hlavní město Rzeczipospolite Prajzke
A screeny by nebyly? :)
Atlantis: Nech bejt... Vals má tuhý kořínek... Beztak trumfne Metuzaléma. :)

_________________
SOMUA měla dvě verze - model "standart" s poklopem a model "kabrio" bez poklopu.

Dekl je ve skutečnosti Dekl.

šedá eminence na dvoře Obodritského Cara

(Fórové hry, kterých jsem se zúčastnil.)
Admirál de Étranger, Francouzské císařské loďstvo (Trafalgar 1805)
rytíř Johannes von Ausländer, prozatímní regent Sicilského království (Byzanc 1214)
Luigi Mario Forestiero, Il primo ministro del Regno d'Italia (Německo 1866)
Generál von Ausländer st., velitel 51.rezervní divize, hrdina od města Ypres (1915)
Generál von Ausländer ml., velitel 22.tankové divize, hrdina od Krymu (1942)
očekává další nasazení do bitevní vřavy

Hotentotenpotentatentanteatentäter


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Byzantská postupka
PříspěvekNapsal: 18 pro 2008, 03:05 
Nadrotmistr
Nadrotmistr
Uživatelský avatar

Registrován: 18 čer 2007, 20:49
Příspěvky: 238
Bydliště: Praha
Působivý report :)


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Byzantská postupka
PříspěvekNapsal: 18 pro 2008, 10:44 
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Uživatelský avatar

Registrován: 21 led 2006, 22:42
Příspěvky: 15498
Bydliště: Nixon's back!
Nesnáším evidentně neopatchovanou hru... jinak by se nelogicky nepřidai Rusové.

A nebojte se, já tu ohavnou skvrnu trochu zdramatizuju...


Nahoru
 Profil  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 102 ]  Přejít na stránku 1, 2, 3, 4, 5, 6  Další

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  
cron

Webhosting Český hosting

Založeno na phpBB® Forum Software © phpBB Group Color scheme by ColorizeIt!
Český překlad – phpBB.cz