Josif Vissarionovič Stalin

Osobnosti z historie a součastnosti tohoto velikého a rozmanitého světa.

Moderátoři: Dekl, Vals, Royal

Odpovědět
Uživatelský avatar
abec3
Poručík
Poručík
Příspěvky: 1232
Registrován: 01 kvě 2010, 06:46
Bydliště: Čadca/Praha

Josif Vissarionovič Stalin

Příspěvek od abec3 » 01 pro 2010, 22:43

Josif Vissarionovič Stalin, alebo tiež "Muž z ocele", vlastným menom Džugašvili sa narodil 21.12.1879 v Gruzínsku. V slnečnom znamení je strelec, ako ja (nič nenaznačujem :D ). V roku 1922 je vymenovaný za generálneho tajomníka Komunistickej strany a po smrti Lenina 21.1.1924 sa intrigami dostáva do čela štátu a postupne zavádza diktatúru jednej osoby (označovaná ako Stalinizmus, čo je najdokonalejšia forma diktatúry) - tej jeho . 1925-6 aj vďaka Stalinovi, ktorý bol pôvodne zástancom politiky N.E.P.-u, k úplnému zoštátneniu hospodárstva. Následne sa začína Industrializácia krajina (v priebehu pár rokov sa priemyselná produkcia zvýšila 4-5x). V už vtedy Sovietskom zväze zároveň prebieha aj kolektivizácia poľnohospodárstva a vytvárajú sa Kolchozy (JRD) a Sovchozy (Štátne majetky). Táto (")modernizácia(") prináša okrem zvyšovania poľnohospárskej produkcie aj veľký hladomor, počas ktorého zomiera 3-4 milióny ľudí. Okrem toho sa Stalin nechal inšpirovať vetou (výrok, príslovie, neviem) "Dokonalá paranoja je len dokonalá obozretnosť" a nechal zabiť/poslať do gulagov 3/4 Ruských generálov a mnoho ďalších vysokých osobností Sovietskeho zväzu. Zomiera 5.3.1953.

Toľko v krátkosti o Stalinovi, ďalšie info nájdete aj tu: http://forum.jajjun.com/viewtopic.php?f=28&t=4554

Moja otázka je, koho Stalin v roku 1922 vystriedal na poste generálneho tajomníka KS a čo sa stalo s práve jeho predchodcom.
Obrázek
http://cz.buildstate.net/stat.php?nick=kysuce
Čas*úsilie je konštantné; tzn. s ubúdajúcim časom dosahuje úsilie nekonečných hodnôt.

Uživatelský avatar
Vals
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Příspěvky: 8920
Registrován: 21 led 2006, 21:42
Bydliště: Nixon's back!

Re: Josif Vissarionovič Stalin

Příspěvek od Vals » 01 pro 2010, 22:51

Nevystřídal nikoho, byla to pozice vytvořená až roku 1922 a prvním generálním tajemníkem strany se stal právě Stalin. Nicméně v té době to byla spíše administrativní než politická funkce.

Jinak ptát se, co se stalo s možným Stalinovým předchůdcem v takové funkci (kdyby byl), je celkem zbytečné. Myslím, že jsou jen dvě možnosti osudu člověka z takové pozice za Stalina - přirozená smrt před rokem 36 nebo smrt rukou NKVD do dvou let potom :)

Erik Erikson
Podpraporčík
Podpraporčík
Příspěvky: 365
Registrován: 19 čer 2009, 11:04

Re: Josif Vissarionovič Stalin

Příspěvek od Erik Erikson » 02 pro 2010, 15:08

Předně se nenarodil v roce 1879, nýbrž již v prosinci roku předcházejícího. Jako jeho předchůdce v čele sekretariátu VKS (b) lze označit Valeriana Kujbyševa, který však v roce 1919 umírá. Z rozhodnutí Sovnarkomu se do čela Orgbyra dostává Stalin, jež v průběhu následujícíh let obratnou personální politikou posílil svůj vliv v regionálních sovětech i v Moskvě samotné. Delegátí všeruského sovětu tak na sjezdech po roce 1921 byli z větší části stoupenci Stalinovi a jeho nejvážnější konkurent Lev Davidivič Trocký se mohl spolehnout jenom na marginální kolektiv svých podporovatelů, většinou svých osobních známých a přátel, jako např. Lunačarskyj a další. V letech 1925-26 nedochází ke zestátnění hospodářství, to je úplná blbost, jelikož právě tato léta jsou obdobím největšího rozmachu NEPu a až léta 1927-1928 znamenají počátek rozpadu smyčky a k prvním krokům k etatizaci hospodářství. 1. pětiletý plán je pak antedatováním vyhlášen zpětně k 1. říjnu 1928 a jeho předčasné dokončení je oznámeno k 1. lednu 1933. Co se týká epochy Velkého teroru, tak bych doporučil dílo Roberta Conquesta Great Purge, kde je tato tematika mnohem lépe zpracována a případné moje připomínky by byli mlácením prázdné slámy. Obecně ke Stalinově osobnosti a zejména k jeho rannému období existuje, hlavně v období ranné Dumy, mnoho teorií o Stalinově spolupráci s Ochrankou, avšak to není na článek ale spíše na rozsáhlou studii...

Uživatelský avatar
Vals
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Příspěvky: 8920
Registrován: 21 led 2006, 21:42
Bydliště: Nixon's back!

Re: Josif Vissarionovič Stalin

Příspěvek od Vals » 02 pro 2010, 21:56

Až někde do roku 1926-27 byl Stalin takřka marginální figurou na šachovnici a je dle mého prakticky jen vinou osobnosti a nabubřelého ega Trockého, že Stalin se kdy dostal k absolutní moci. Byla to Trockého osoobnost, která na jedné straně vehnala (dočasně) do Stalinova tábora Zinověva, Kameněva a další. A byla to rovněž Trockého osobnost, která pohrdala kdekým a odmítla jakkoli pracovat na své pozici uvnitř strany (známé jsou historky o tom, jak si Trocký během projevů svých protivníků četl zády k nim knížku). Zinověva a Kameněva (a jejich početné příznivce) bych však neoznačil za Stalinovy spojence, spíše dočasné pragmatické spolupachatele... no oprátku si na sebe ušili sami, škoda je snad jen Bucharina.

Nebýt Trockého osobní chyby, tak by nebylo Stalina. Buď by se stal diktátorem sám Trockyj (žádná výhra...) nebo by ještě spíše dál vládl model triumvirátů a kolektivcního vedení známý z období mezi nástupci Stalina.

Erik Erikson
Podpraporčík
Podpraporčík
Příspěvky: 365
Registrován: 19 čer 2009, 11:04

Re: Josif Vissarionovič Stalin

Příspěvek od Erik Erikson » 03 pro 2010, 17:12

Ohledně toho marginálního postavení Stalina v bolševické nomenklatuře, to je holý nesmysl. Vždyť již v roce 1912 na ilegálním sjezdu strany zde byl jako jeden z významných delegátů brán za jednoho z hlavních představitelů neemigrantské části bolševické frakce. V roce 1919 stanul po boku Lenina, Trockého, Kameněva a Krestinského v 1. politbyru strany a v rámci Sovnarkomu zastával významnou úlohu lidového komisaře pro národnosti. Dále stanul v čele Orgbyra a později jako gen. tajemník strany i v čele VKS (b). Již v roce 1922 byl společně s Trockým, Zinověvem a Kameněvem brán jako základ budoucího kolektivního vedení země i strany po očekávané smrti Lenina. Je sice pravda že byl nevýrazný a snažil se působit dojmem šedého úředníka, avšak již během obrany Carycinu v r. 1918 kolem sebe vytvořil jádro svých podporovatelů jako byli Ordžonikidze, Vorošilov, Buďonyj, či další, kteří se stali společně s dalšími jeho lidmi falangou, jež rozdrtila veškeré opozice, jež vůči jeho postavení rostly.

Ohledně Trockého je sice pravda, že byl arogantní a velká část straníků jej neměla v oblibě, avšak to byl na počátku 20. let velký problém většiny bývalé emigrantské inteligence, jež pro "novou stranu" vytvořenou v letech 1917-1920 nebyla těmi idoly starší generace, nýbrž přivandrovalci, jež strávili někdy až 20 let na útěku, či v emigraci v západních demokraciích. Když zde byla řeč o Trockého neochotě, tak stojí za připomenutí i skutečnost, že jeho odmítnutí pozice náměstka předsedy Sovnarkomu (za nějž jej Stalin, Kameněv i Zinověv svorně odsoudili jako pohrdáním) odůvodnil svým židovským původem a obavou z negativní reakce západu na nástup žida do nejvyšších pater sovětské politiky, jež by ještě vyostřilo klasické antisemitské argumenty o bolševické revoluci coby židovském podniku...

Odpovědět

Zpět na „Osobnosti“