Pohádka o velkém Vůdci Říše Německé - alternativní dějiny

Téma věnované událostem a lidem druhé světové války.

Moderátoři: Dekl, Atlantis, Vals, Royal

Masata
Štábní rotmistr
Štábní rotmistr
Příspěvky: 280
Registrován: 15 lis 2007, 20:29

Re: Pohádka o velkém Vůdci Říše Německé - alternativní dějiny

Příspěvek od Masata » 08 zář 2009, 18:38

KAPITOLA VI - pokračování: OPERACE MARGHARETTE (15.6-17.7.1940)

BLITZKRIEG SE PŘEDSTAVUJE

Pro drtivou většinu obyvatel a politiků starého kontinentu přišla německá invaze jako blesk z čistého nebe. Žádný růst napětí či vzájemné osočování nepředcházelo této válce, a i když některé hlasy uvnitř italské a maďarské vlády varovali, před možným vojenským zásahem ze strany Německa tak nikdo nečekal tak rozsáhlou invazi. Překvapeni byla i britská vláda jež o řešení Slovensko-Maďarské krize "cestou síly" požádala, protože ani Neville Chamberlain ani Lord Halifax nečekali tak rozsáhlou invazi vedenou tak obrovskými prostředky. Ihned po zahájení vojenských akcí vyhlásil svým slavným proslovem v Reichstagu Maďarsku válku. Celý proslov jež na titulní straně otiskl "Volkischer Beobachter" zněl takto:

Před několika týdny přihlížela Evropa, o jejíž síle mnozí pochybují, zločinnému útoku Maďarska na malé mírumilovné Slovensko. Ne tak my! Ne, my Němci jsme nepřihlíželi a přihlížet nebudeme! Slovensko, náš věrný přítel, který pomohl dvakráte pomohl Německé říši zíkat to, co jí právem patří, má s Německou Říší smlouvu o ochraně a jen blázni z Budapešti se mohli domnívat, že tato smlouva je jen cárem papíru! Na této smlouvě je pečeť námi milovaného Vůdce německé říše Adolfa Hitlera a já, jeho nástupce, nebudu přihlížet jak troufalé Maďarsko znesvěcuje to, co nám Němcům je nejdražší, totiž slovo největšího Němce v celých našich dějinnách. Pokud jsme silou neodpověděli doteď, bylo to proto, že nám byl až příliš milý mír, na to abychom jej zavrhli tak rychle jako to učinila maďarská vláda. Ale nyní, když jsme vyčerpali všechny možnosti jak Maďarsko přivést k rozumu slovem, jej přivedeme k rozumu silou! Nyní se německý národ pod mým vedením sjednotí, aby odpověděl, že válku nechce, ale na válku odpoví! Nejsme kavárenské krysi co jen žvaní o míru, my jsme Germáni, jež kdysi ovládali celou Evropu! Jestliže Budapešť vyhrožuje Slovensku, že jej pohltí, tak já zařídím, aby Budapešť vymazala Luftwaffe z mapy! Každý kdo se postaví německému lidu v jeho cestě k prosperitě bude zničen a to bez milosti! Nyní německá branná moc pod mým vedením vstupuje na Slovensko a vrhá tisíce bomb a statísice střel na nepřítele ne proto, aby pouze ochránila jeden národ, ale aby zničila ty jež si myslí, že mohou diktovat velmocím své podmínky! Tímto slavnostně a před celým světem vyhlašuji Maďarsku válku, válku kterou prohraje, která na něj dopadne kladivo spravedlnosti! S.ieg H.eil!

To co následovala další dny předčilo všechna očekávání OKW, početní a kvalitativní převaha Wehrmachtu a Luftwaffe nenechala nikoho ani na okamžik na pochybách o tom, jak bude tato válka vypadat, a kdo skončí jako poražený. Luftwaffe jedním mohutným úderem rozmáchlým přes celé Maďary obsazené Slovensko a západní Maďarsko zničila až 80% maďarského letectva a vzhledem k tomu, že měla zakázáno útočit na infrastrukturu na většině území Maďarska (vyjímkou byli mosty přes řeku Tisu a komunikační uzel v Budapešti) záhajila údery proti maďarským městům. Budapešť byla zasažena 3000 tunami pum již druhý den konfliktu. (Proti tomuto "bezbožnému náletu" protestovalo OKW, nicméně tento protest nemohl umenšit euforii jíž OKW a Goring momentálně procházeli. Německé pancéřové divize se přelily přes maďarskou obranu a pokračovaly rychlostí až 100km denně směrem do týlu nepřítele. Bratislava byla obklíčena již dva dny po zahájení války a v prostoru mezi Trenčínem a Bratislavou byla zničena celá maďarská armáda vedoucí boje na západě Slovenska. Určité zpoždění svého nástupu zaznamenala 2. Armáda jež postupovala s podporou slovenských jednotek údolím řeky Nitry, ale nakonec i jí se porazilo za chodu dobýt Nitru a postupovat urychleně k Novým Zámků a na Štúrovo. Maďarská obrana na západ od Banské Bystrice přestala z hodiny na hodinu existovat. Z Rakouska zaútočila 14.armáda a také ona překonala pomocí pancéřových formací naprosto hladce obranu soupeře. Přes všechny úspěchy se však nepodařilo obsadit za chodu Bratislavu, kde se nacházelo až na 11 000 nepřátelských vojáků a vyslání tanků do města skončilo neúspěšně. Zejména tanky Pz. I a Pz. II byly často až příliš snadnými cíly pro nepřátelskou palbu. Na 100m je dokázala probít i kulometná munice, ale největší problém představovaly nejrůznější improvizované překážky jakými byly barikády osazené vojáky s molotovými koktejly či granáty. Nakonec proto byla vyčleněna divize Waffen SA, které se dostalo té cti zůstat na místě a dobýt město či si vynutit jeho kapitulaci.

Němci (nezvyklí na takovou roli) zpočátku poněkud s rozpaky příjímaly fakt, že všude, kde žili Slováci byli nadšeně vítání jako osvoboditelé. Pamatovali si totiž ještě "přijetí" obyvatel v Čechách a na Moravě v březnu 1939. Goring (z propagandistických důvodů) navíc svým rozkazem zakázal Luftwaffe bombardovat území Slovensko, krom prvního dne ofenzívy a také Wehrmachtu se pokusil zakázat užití dělostřelectva proti opevněným bodům obrany ve slovenských městech, OKH však toto smetlo ze stolu, ale aby zbytečně nedráždilo doporučilo všem svým jednotkám "užívat těžkých zbraních v obydlených oblastech Slovenska se zvláštní obezřetností".

BEZPROSTŘEDNÍ MEZINÁRODNÍ DOPADY:

Zatímco Francie, SSSR a USA odsoudily německou intervenci jakožto akt oportunismu a přehnané agrese, tak Itálie (sama doposud pro-maďarská) vyhlásila neutralitu a Mussoliny komentoval invazi až po dvou dnech slovy: "...každá vláda musí nést odpovědnost za své činy, jak ta německá tak ta maďarská...". Oficiální stanovisko Velké Británie bylo známo až druhý den po německém útoku a znělo ve smyslu pro-německé neutrality s tím, že Maďarsko už dávno překročilo všechny možné myslitelné meze slušnosti a samo se vyloučilo z civilizovaného světa. Ve Francii tato invaze spustila silnou komunisty organizovanou proti-německou kampaň, která ještě více prohlubovala proti-německé nálady. V Alsasku a Lotrinsku se začali množit organizované útoky proti německy mluvícímu obyvatelstvu a armáda jež se pokusila zakročit vše svým amatérismem ještě zkomplikovala, když nechala několik protestů (jak německých tak francouzských obyvatel) utopit v dešti kulek. Rumunsko a Jugoslávie okamžitě vyhlásili částečnou mobilizaci, na něž reagovalo Bulharsko a Turecko jež mobilizovali zcela. Řecko urychleně začalo přesunovat vojska na Metaxasovu linii a povolalo jeden záložní ročník pro posílení hranic. Atmosféra na Balkáně se během několika málo stala výbušnou a začalo reálně hrozit vypuknutí konfliktu mezi Bulharskem a Rumunskem, který by vedl k zapojení Řecka (na rumunské straně) a Turecka (na straně bulharské). Jugoslávie vzápětí ujistila Itálii i Bulharsko o své neutralitě a král nakonec na italský náklad mobilizaci odvolal, čímž vyvolal značný hněv velení jugoslávské armády.

VNITROPOLITICKÉ DOPADY V NĚMECKU:

Prvním dopadem bylo posílení Goringovi pozice na úkor vedení NSDAP, které byla pro-maďarské. Jakmile se v Německu rozšířili informace o obrovském úspěchu vojska proti Maďarsku a o tom, že Britové intervenci podporují "Goringova hvězda" vzlétla do naprostých výšin. Po dlouhých letech došlo v Berlíně k samovolně vzniklé manifestaci na podporu Vůdce Goringa. Pikatním faktem je, že tato manifestace naprosto odkryla nepřipravenost státních bezpečnostních složek na takovou událost. Starosta Berlína, když se dozvěděl o 1 milionu lidí před Reichstagem vytáčel OKW (kde byl i Goring) a požadoval po OKW dokonce 5 divizí na potlačení nepokojů. Jakmile se však zjistilo (díky Rudolfu Dieslovi šéfovi Gestapa) oč jde, stal se z toho propagandistický trhák pro Goebbelsovo ministerstvo propagandy. Rudolf Hess a další čelní nacisté však byli značně znepokojení z faktu, že namísto tradičních nacistických hesel a pro-nacistických sympatií, lid provolával slávu výlučně Goringovi. I z dlouhodobého hlediska začínaly v německé společnosti působit dva fenomény: fenomén pozvolné denacifikace smýšlení běžných Němců a fenomén Goringova kultu osobnosti, kterýnyní některými novinami (např. Frankfurter Zeitung) nebyl líčen jako "správný Vůdce a nacista", ale jako "správný Vůdce a obnovitel Německé vážnosti". Němci v Goringovi viděli nyní téměř osvíceného autokrata ochraňující slabé a jež ma hluboký smysl pro německé tradice. Samozřejmě takto by to Němci jen stěží v té době sami pojmenovali, ale i oni cítili, že se "něco děje", a že Goring představuje "toho hodného". Otřes jímž prošel nacistický režim po smrti Hitlera totiž vedl k "povolení uzdy" a následné Goringovo tažení proti SS a SD vedlo k tomu, že bezpečnostní aparát byl dezorganizován do té míry, že nebyl schopen dohlédnout ani na řádné fungování cenzury. Samozřejmě, že tento postup nebyl skokový, ale pozvolný s tendencí mírně (ale jen velmi mírně) akcelerovat. S tím jak tato "liberalizace" postupovala docházelo k destabilizaci mocenské základny NSDAP a posilování mocenské základny Goringa. Navíc ze silových ministerstev a z bezpečnostních složek začali mizet lidé příliš svázaní s NSDAP a moc přecházela na státní úředníky, kteří nevyznávali nějak zvlášť nacistickou ideologii a hlavně za nic nacistům nevděčili. Toto byl pouze důsledek Goringovi obavy o svou pozici, a protože odstranění Hesse a dalších radikálů nepřícházelo v úvahu, neboť by mohlo vést k rozsáhlé vnitropolitické krizi z níž by patrně profitoval Wehrmacht a další konzervativní kruhy což by ve finále vedlo zase k oslabení Goringovi pozice (čehož si byl Goring vědom), rozhodl se prostě NSDAP vyšachovat tím, že začal pozvolně očišťovat klíčové resorty od nejradikálnějších nacistů, kteří byli na straně Hesse. Ve stejné době také menší část vedení NSDAP podlehla kultu osobnosti a přijala Goringa za svého Vůdce, platí to zejména u Goebbelse a Ribentropa, kteří zpočátku byli radikálnější než Hess a poté otočili, zatímco Hess začal své dřívější podpory Goringa litovat a začínal se postupně stále více stavět proti novému německému Vůdci. V nižších patrech NSDAP, byla situace také nejasná, část členů Goringa přijalo a přibližně stejná část nikoliv, navíc mnoho členů NSDAP poté co došlo k uvolnění poměrů začalo spíše než na ideologii myslet na peníze a moc, přičemž podmíněně akceptovali Goringa (dokud byl u moci a měl peníze). Takto se začala rodit budoucí zkorumpovaná nomenklatura jež postupně pronikla do celého státního aparátu a ačkoliv se nikdy nestala rozhodujícím elementem v říšské administrativě, přeci jen byla natolik rozsáhlá a vlivná, že by nebylo moudré jí přehlížet.

Masata
Štábní rotmistr
Štábní rotmistr
Příspěvky: 280
Registrován: 15 lis 2007, 20:29

Re: Pohádka o velkém Vůdci Říše Německé - alternativní dějiny

Příspěvek od Masata » 10 zář 2009, 18:32

Intermezzo 6 - Goring vs. NSDAP pohledem dnešních historiků a politologů

Jiří Schwarz - Karlova Univerzita

Bylo to právě období operace Margharette, kdy se rozpory mezi Goringem a zbytkem vedení NSDAP začali prohlubovat. Rudolf Hess jež převzal roli opozice začínal nejprve potichu a později též nahlas kritizovat Goringa za to, že se odklání od fundamentálních myšlenek národního socialismu, a že svou vnitrostátní politikou oslabuje stranu jíž tak dlouho budoval Vůdce Adolf Hitler. Já osobně se domnívám, že v tomto ohledu měl Hess pravdu. Jde totiž o to, že Goring se díky své snaze získat na svou stranu Británii začal chovat ne-nacisticky. Jistě pořád byl zarytým anti-semitou a diktátorem, ale to z něj nedělalo automaticky nacistu. Základním problémem se totiž pomalu, ale jistě stávalo téma židovské populace. Tzv. konečné řešení. Goring jež nahlas mluvil o nutnosti židovský problém vyřešit, však věděl, že po Kristallnachtu (Kříšťálové noci) je veřejnost na Západě citlivá na podobné incidenty, a proto se snažil perzekuci židovského obyvatelstva "držet v přijatelných mezích". Navíc jeho názor, že "....konečné řešení židovské otázky musí Německo brát velmi vážně a uvědomit si, že když vyhlazení židů je pro čest Německa nepřijatelná, tak nelze uvažovat o ničem jiném, než o jejich vysídlení nejprve z Německa a poté z celé Evropy..." nebyl v NSDAP zcela respektován, neboť některé hlasy lidí v Hessově okolí uvažovali v tom smyslu, že fyzická likvidace není až tak nepřijatelná, jak Goring tvrdí. Existovala celá škála názorů v NSDAP i v Goringově okolí na to, jak by mělo konečné řešení vypadat. Od prosté fyzické likvidace, přes zabránění reprodukce s následným vymřením až po vysídlení. Samotný Goring, který navíc upřímně usiloval o to, aby se na konečném řešení podíleli Britové a umožnili vysídlení Židů do Palestiny de-facto zastával tímto sionistické názory. Například často tvrdil, že Židé jsou špatní, protože nemají vlastní stát, dejme jim ho a časem uvidíte, že židovský problém zmizí. Právě díky problematice konečného řešení se Goring velmi odcizil zbytku vedení NSDAP a přestal být v mnoha ohledech nacistou. V dalším vývoji jeho názoru je pak jasně vidět snaha o reformu nacistické ideologie po jejímž selhání uvažuje dokonce o úplném oproštění se od národního socialismu a přechodu k pan-germánskému nacionalismu. Nicméně u Goringa je jasně vidět, že i přes odcizování se zbytku vedení NSDAP se Goring ještě dlouho nacistické ideologie nevzdává, k tomuto vnitřnímu rozchodu dochází až mnohem později a tento rozchod je zapříčiněn zcela odlišnými podmínkami než těmi, které v roce 1940 způsobili spíše jeho přesun k umírněnějšímu výkladu národně-socialistické ideologie.

Francis Fukuyama - výňatek z knihy Konec dějin

"...události druhé světové války jejíž výsledek podmínil dnešní podopu světa, jsou přímo spjaty s vývojem v Německu, kde pod vlivem pan-germanistických ultra-konzervativních kruhů se německý vůdce Goring stává do značné míry paradoxně právě tím, který je hnacím motorem denacifikace Německa. Samozřejmě, že Němci a nacisté tyto události prožívali jinak než se nám zdá a samozřejmě, že pojem denacifikace byl Němcům neznámý. Vždyť jen těžko by nacista Goring mohl takový pojem používat či se s ním ztotožnit. To co my dnes označujeme jako denacifikaci byla pro Goringa evoluce národně-socialistických myšlenek. Tato evoluce vyústila nakonec v popření některých základních rysů raného nacismu, např. byla naprosto převrácena celá anti-semitská ideologie o níž se předchozí vůdce Německa Hitler tolik opíral. Z zuřivého anti-semitismu se de-facto stal zuřivý sionismus, kdy tito evolucí prošlí nacisté s Goringem včele jsou najednou za jedno s radikálními sionistickými kruhy požadujícími vytvoření státu Izrael. Tato proměna jež byla přirozeným důsledkem Goringova rozchodu s vedením NSDAP, které představoval Rudolf Hess a jemu blízké kruhy, však nepopřela nacismus zcela - to by bylo pro samotného Goringa smrtící, namísto anti-semitismu se poté co Sovětský svaz začal uplatňovat agresivní politiku se v nacistické ideologii oprášila a akcentovala ideologie anti-komunismu, ta se pak stala hlavní nosnou konstrukcí nacistické ideologie. Krom toho se také poprvé vynořily myšlenky pan-germanismu v novém kabátu, jež požadovaly nově nikoliv podrobení ostatních národů, nýbrž celkovou dominanci Německa v Evropě, která bude opřena o souhlas V. Británie a samotných evropských národů. Však nakonec bylo to ostatně Německo a následně i V. Británie, jež položily základy pro budoucí sjednocení Evropy. Britové si samozřejmě i přes opuštění své kontinentální doktríny zajistili výsadní postavení uvnitř nově sjednocené Evropy, aby si tak zajistili dostatek vlivu na evropskou politiku. Ostatně ona slavná rada bezpečnosti Evropy vytvořená krátce po válce, jejímiž stálými členy jsou mimo Ruska, Francie a Itálie také právě Němci a Britové jež jako jediní mají právo vetovat jakékoliv usnesení existuje beze změn dodnes..."

Transparency International - výňatek z článku Korupce a politika z roku 1970

...to co tolik neradi vidíme dnes v moderní politice, kde existují silná lobby má své kořeny již v Goringově Německu. Ačkoliv dnes je lobbing více vynalézavější, tak některé korupční metody jsou na vlas stejné jako byly ty metody jež užívali průmyslníci a čelní představitelé NSDAP v době Goringově vlády nad Německem. V samotném dnešním Německu platí dodnes některé zákony týkající se poměru státu k strategickému průmyslu, které pocházejí z Goringových časů a přímo podporují růst korupčního prostředí. Mezi nimi je například zákon z roku 1941 v němž se praví toto: "Je výsadním právem státu, kdykoliv a bez udání důvodu zrušit výběrové řízení, pokud dojde zadavatel k názoru, že výsledek výběrového řízení není tím co si představoval." Pokud se evropské státy nezbaví zákonů jež nejenže podporují, ale de-facto přímo vytvářejí korupční prostředí, nebude trvale možné proti korupci ve státní správě účinně zasáhnout...

Masata
Štábní rotmistr
Štábní rotmistr
Příspěvky: 280
Registrován: 15 lis 2007, 20:29

Re: Pohádka o velkém Vůdci Říše Německé - alternativní dějiny

Příspěvek od Masata » 11 zář 2009, 14:29

KAPITOLA VI: Operace Margharette II. část

Po skončení první fáze operace v jejímž průběhu bylo zničeno prakticky celé maďarské vojenské letectva a značná část armády, mohlo OKW spustit ofenzivu ve směru na Budapešť. Mezitím se po 10 dnech jež uplynuly od obklíčení Bratislavy podařilo 1. divizi Waffen SA za asistence protektorátního vojska a slovenských jednotek "Západoslovenské armády" vzít město útokem a přinutit Maďari ke kapitulaci. Díky tomu, že bojů se zúčastnili i obyvatelé Bratislavy jež nemálo pomohli k rychlejšímu dobytí města nebyla městská zástavba příliš poničena. V poslední den bojů však Maďaři ze vzteku z neodvratně se blížící porážky zapálili bratislavský hrad, který tak utrpěl větší škody. Rudstedtova 2. Armáda si ve o pět dní dříve vynutila ústup maďarských jednotek, jež místy spíše připomínal divoký útěk průchod městem Štúrovo a hrot svého útoku stočila na jih podél levého břehu Dunaje k Budapešti. Samotná Budapešť však již začínala spíše připomínat velké rumiště než hlavní město Maďarska, Goring doufající v rychlou kapitulaci Maďarska nařídil město bombardovat vším co unese bomby, na Budapešť bylo do 1.7. shozeno na 15 000 tun bomb a podařilo se vyřadit všechna hlavní nádraží a zničit všechny mosty přes Dunaj ve městě. Jakékoliv pokusy o vytvoření spojení Budou a Peští skrze lodní dopravu byly přes den ničeny roji Štuk a tak mohla omezená přeprava po Dunaji fungovat pouze v noci. Zatímco Rundstedtova armáda obkličovala budapešťská východní předměstí, ze západu se do oblasti přesunovala 8. Blaskowitzova armáda, která sevřela město ze západu, navíc na jih od Budapešti překonal II. Panzerkorps vedený Heinzem Guderianem Dunaj a zahájil postup k řece Tise. Budapešť byla kompletně obklíčena již v noci z 30.6 na 1.7. 1940. Horthymu se podařilo opustit město a přesunout se do Košic, kde maďarské jednotky stále zústávaly v převaze a nebyly napadeny prozatím ani Luftwaffe. V samotné Budapešti mezitím zůstal jen předseda vlády Pál Teleki, který se snažil na jedné straně zoufale organizovat obranu města a na druhé straně vyjednavát s Němci. Již 2.7. Telékiho parlamentáři se dostavili na předsunuté velitelství Rundstedtovi 2. Armády s instrukci vyjednat podmínky ukončení palby v prostoru Pešti. O den později následovala jednání s generálem Blaskowitzem a zastavení palby v prostoru Budína. Teléki doufal, že vyjedná s Němci "čestný mír" a převezme řízení maďarského státu. Goring však měl s maďarskem zcela jiné plány a Teléki byl pro něj z mnoha důvodů nepřijatelný jako vůdce Maďarska. Goring chtěl jednat pouze s vůdcem Šípových křížů Ferencem Szálaszim, jenž představoval ideálního kolaboranta.

Povstání v Budapešti - revoluce Šípových křížů

Po odmítnutí svých vyjednavačů se zoufalý Teléki rozhodl postavit Němcům na odpor. Současně také zahájil v obležené Budapešti hon na Šípové kříže. Německé jednotky zatím dostaly nový rozkaz, který zakazoval jakýkoliv útok proti Budapešti a nařizoval urychleně obnovit postup na východ a jih Maďarska. Mezi OKW jež vydalo nový rozkaz a OKH jež se chtělo držet původního plánu vypukla velká hádka ukončená až Goringovou přímou intervencí ve prospěch OKW, kdy ujistil znepokojené generály, že Budapešť bude dobyta bez boje a proto nemá smyslu trvat na původním plánu. Ferenc Szálasi zatím vyburcoval příslušníky své Strany Šípových křížů a v Budapešti vypukly pouliční boje, Teléki se pokusil urychleně vzpouru potlačit a odvelel část jednotek z vnějšího obranného perimetru do města. Němci, kteří mohli využít situace se však nepohnuli kupředu a pouze Luftwaffe pokračovala s nálety na cíle ve městě. Po několika dnech tvrdých pouličních bojů a po zradě části posádky města a dalších jednotek se podařilo Ferenci Szálasimu ovládnout město. Telékimu se však podařilo uprchnout z vládní budovy před příchodem jednotek Šípových křížů a ukryl se na americké ambasádě. 7.7.1940 podepsal Ferenc Szálasi kapitulaci města a jednotky Wehrmachtu obsadily Budapešť. Szálasi poté prohlásil Horthyho za sesazeného a vyhlásil Maďarskou republiku přičemž se jmenoval jak do funkce prezidenta, tak předsedy vlády. Horthy v Košicích se rozhodl postavit se k poslednímu odporu v marné naději, že do války zasáhnou Velká Británie či Francie a přinutí Německo k ústupkům.

Poslední dny války 8.7-17.7.1940

Zatímco západní a jiho západní Maďarsko již měli zcela pod kontrolou, tak v Potisí a na Slovensku stále zústavaly maďarské jednotky pokračující v boji. Situace v Potisí se nakonec vyřešila poté, co 12.7. tamní vojenský velitel vypověděl loajalitu Horthymu a uznal Szalásiho za legitimního vůdce. Wehrmacht proto bez boje obsadil maďarský východ a po odzbrojení větší části tamních jednotek zajistil rumunskou hranici. Na severovýchodě však Horthy neustále vedl svůj boj a pokoušel se k intervenci přesvědčit i Polsko-Litevský stát. Mojsicky však něco takového odmítl a okamžitě informoval o těchto Horthyho pokusech Goringa. Ten, protože chtěl tuto válku co nejrychleji ukončit se rozhodl vydat příkaz Rundstedtovi, aby neprodleně dobyl z jihu Košice a obsadil celý východ Slovenska. Ten jakmile vyřešil za pomoci Luftwaffe své dočasné zásobovací těžkosti okamžitě zahájil postup (14.7.) a tato území během tří dnů obsadil. V centrálním Slovensku a v severním Maďarsku zatím kapitulovaly zbylé Maďarské jednotky. Válka skončila.

Výsledek války

Po rozhodném vojenském vítězství Říše se Goring rozhodl nastolit "Neue Ordnung" v Maďarsku a na Slovensko. Slovenský štát získal zpět celé jižní Slovensko a obnovil tak vlastně kompletně slovenskou hranici z dob ČSR. Podkarpatská Rus byla vyhlášena jako území závislé na Německu a její další osud měly ozřejmit až následující události. Část západního Maďarska byla připojena Říši, které ji administrativně připojilo k Ostmarce.
Po vyřešení hranic následovala Žilinská konference, na které Goring oznámil, že je potřeba vyřešit problém menšin co nejdříve odsunem za hranice. Veškeré maďarské obyvatelstvo dostalo 2 měsíce na odchod ze Slovenska. Rusíni a Poláci byli poté postupně odsunovány do Polsko-Litevského státu. Prezident Mojsicky však výměnou za to požadoval další hospodářskou a vojenskou pomoc od Říše, Goring, který se potřeboval těchto národností zbavit na to bez čehokoliv dalšího kývl. Výsledkem bylo, že Podkarpatskou Rus mělo opustit na 75% obyvatelstva a Slovensko na 25% obyvatelstva. Polsko tak získalo na 550 000 občanů rusínské a ukrajinské národnosti a dalších 50 000 občanů národnosti polské. Do Maďarska bylo vysídleno na 570 000 příslušníků maďarské národnosti. Tím došlo k tomu, že na území Slovenska zůstalo na 2,5 milionu Slováků, 130 000 Němců, 90 000 Židů a 80 000 Romů. Na území Podkarpatské Rusi mělo dle všech plánů po vystěhování ostatních etnik zůstat 10 000 Slováků a 30 000 Němců jež měly tvořit jakousi místní elitu poté co se do oblasti zahájí tranfer židovského obyvatelstva. V oblasti také zůstalo na 120 000 zdejších židů, kteří se měli stát vůdčí složkou židovské populace v oblasti.
Naposledy upravil(a) Masata dne 11 zář 2009, 21:59, celkem upraveno 3 x.

Masata
Štábní rotmistr
Štábní rotmistr
Příspěvky: 280
Registrován: 15 lis 2007, 20:29

Re: Pohádka o velkém Vůdci Říše Německé - alternativní dějiny

Příspěvek od Masata » 11 zář 2009, 14:52

OSUD PODKARPATSKÉ RUSI

Goring, který unitř Německa prosazoval, aby se na "Konečné řešení" nahlíželo jako na re-lokaci židovského obyvatelstva dospěl v průběhy války proti Maďarsku k názoru, že Německo musí získat území, které by mohlo vyčlenit pro zamýšlenou re-lokaci Židů. Po různých úvahách nakonec padla volba na Podkarpatskou Rus odkud mělo být vystěhováno prakticky všechno obyvatelstvo, tím se měl získat prostor Židy.

Plán osídlení Podkarpatské Rusi židovským etnikem

Tento plán byl navržen Alfredem Rosenberg na 1. konferenci ve Wansee jež proběhla za účasti Goringa i britského vyslance Hendersona. Plán na vytvoření "Judische schutzland" (Židovské ochranné země) byl vytvořen právě zde a předpokládal tři etapy:

1) V první etapě mělo být vystěhováno do této oblasti na 90 000 slovenských židů a dalších 90 000 židů z území Protektorátu. Čímž by byla vytvořena základní správa oblasti. Zvoleni byli židé z bývalého ČSR proto, že toto území ČSR patřilo do roku 1938 a mnoho židovských obyvatel bývalé ČSR bylo s tímto územím propojeno. Stěhování mělo započít okamžitě a dokončeno mělo být v létě roku 1941.

2) V druhé etapě se poté předpokládalo vystěhování 240 000 židů ze zbytku Říše, k tomu mělo dojít v průběhu let 1941-1942.

3) Ve třetí a závěrečné etapě se mělo na Podkarpatskou Rus vystěhovat na 650 000 židů z Maďarska čímž by celkový počet obyvatel židovské populace na tomto území překročil 1,2 milionu osob.

Co se týče administrativy tohoto území, tak se počítalo, že zde již žijící Židé (120 000 osob) si vytvoří vlastní samosprávu s tím, že nebudou mít vlastní stát, ale území bude exteritoriální součástí Říše a bude pod její ochranou. Němci a Slováci (celkem 40 tisíc osob), kteří zde zůstanou, budou také fungovat jako prostředníci mezi administrativou Říše a zdejší samosprávou přičemž budou žít odděleně od zbytku židovské populace.

Mezi další přijaté návrhy patřil i návrh na vytvoření dočasných koncentračních táborů na tomto území do doby než bude vybudován dostatek obytných budov.

Zásobování a obchodní výměna s touto oblastí byly plně podřízeny pod ministerstvo zásobování, které mělo zajistit v prvních momentech dostatek potravin pro relokované židy a také dostatek materiálu na výstavbu tamní infrastruktury. Co se nákladů týče, tak relokované obyvatelstvo mělo zaplatit povinně zvláštní poplatek přímo Říšské bance. Další peníze se měly získat z prodeje surovin a dalších produktů z oblasti.

Britský vyslanec Henderson tlumočil své vládě výsledek konference a Lord Halifax navrhl vytvoření "Anglo-German commitee for Jewish question", který by fungoval jako informační úřad mezi oběma státy v této otázce a současně by se zde koordinoval další postup. Pro toto řešení měla být získána též britská a evropská veřejnost a celé řešení mělo být prezentováno, jako dar Německé říše židovské populaci s tím, že Britové si vyhradily právo mít v oblasti (jako jediní) zastupitelský úřad a právo neomezené kontroly, za to nabídli investice do oblasti a propagaci myšlenky židovského státu v této oblasti.

Masata
Štábní rotmistr
Štábní rotmistr
Příspěvky: 280
Registrován: 15 lis 2007, 20:29

Re: Pohádka o velkém Vůdci Říše Německé - alternativní dějiny

Příspěvek od Masata » 12 zář 2009, 19:35

KAPITOLA VII: II. polovina roku 1940

Politická situace v jednotlivých světových velmocích:

FRANCIE - Progression de Rouge Revolucion

z projevu Maurice Thoréze dne 14.7.1940 na náměstí Svornosti:

Dnešní den 14. červenec roku 1940 se stavá novým historickým milníkem ve vývoji francouzské země a francouzského národa. Dnes před 151 lety padla nenáviděná feudální diktatura a dnes se pracující lid osvobodil od jejího buržoazního pohrobka! My komunisté dnes na věčné časy vyhlašuje francouzskou revoluci za úspěšně dokončenou, v cestě ku světlým zítřkům již není žádná překážka! Můj kolega pan Daladier dnes souhlasil s všemi mými návrhy a celá Front Popular a naše strany vytváří novou a jednotnou frontu. Již není žádná opozice! Nikdo, kdo by se opovažoval stavět proti vůli lidu Francie! Dnes jsme konečně svorni a svobodni!

Pro politický vývoj ve Francii v létě roku 1940 jsou významné dny. Nejprve je to již zmíněný 14. červenec, kdy se Front Popular a Front Radical slučují pod vedením komunistů do nové Francaise Front Unitaire-FFU (Jednotná francouzská fronta). Druhým datem je pak 24. červenec, kdy 10 dní po vytvoření FFU dostává Duclosova vláda plné moce od parlamentu a zahajuje období "Rudého teroru". Rozsáhlé čistky v armádě a ve státní správě. Jako houby po dešti vznikají nové ozbrojené jednotky strany (Milice Populaire) a nové úřady mezi, kterými záhy vyniknou Bureau de sécurité intérieur - BSI (Úřad vnitřní bezpečnosti) a Commission nacionale pour investigation - CNPI (Národní komise pro vyšetřování). Oba tyto úřady se stávájí novými pilíři moci komunistické strany jež neustálým slučování s dalšími levicovými stranami získává postupně 60% zastoupení v parlamentu v rámci FFU. Zbytek FFU se shlukuje kolem Daladierovi Francouzské Socialistické strany. Již koncem srpne se tak FFU skládá z 65% Duclosových komunistů a 35% Daladierových socialistů. Někteří výše postavení členové komunistické strany sice chtěli pohltit i Daladierovy socialisty, ale to zamítl samotný prezident Thoréz jež doufal, že Daladiera bude ještě moci využít zejména pro získání respektu v zahraničí.
Po revoltě v Indočíně v říjnu a po japonské invazi v listopadu se komunistické vedení rozhodlo spustit projekt de-kolonizace naplánovaný na příštích 20 let s tím, že francouzská správa kolonií se bude postupně zmenšovat s tím jak budou vznikat národní správy jednotlivých zemích. Do 20 let pak měly všechny kolonie nabýt nezávislosti. SSSR však tlačil na Thoréze, aby de-kolonizaci maximálni urychlil. Stalin totiž doufal, že rozpad francouzského koloniálního impéria povede k dominovému efektu v celé Africe a v arabském světě a destabilizuje kolonie Britů a jednotlivá samostatná království od Egypta po Irán.

Stalin a Thoréz v Moskvě 18-25.8.1940

V polovině srpna se Thoréz odhodlal k návštěvě Moskvy, aby se setkal se Stalinem s nímž chtěl navázat oficiální mezistátní spolupráci. Dne 24.8 podepsali Stalin a Thoréz (poté co si telefonicky zařídil zmocnění francouzského parlamentu) tzv. Moskevskou smlouvu, pakt o neútočení mezi Francii a SSSR, pakt o vzájemné vojenské pomoci a pakt proti státům Paktu proti Kominterně (Japonsko, Německo, Itálie). Krom toho byly podepsány smlouvy o obchodní a vojenské spolupráci. Po mnoha letech v pořadu BBC uvedl již stárnoucí Molotov, že Stalin na podpis reagoval jako rozjařené dítě a hned po podpisu vnutil Thorézovi skleničku se slovy: Tak a teď jsme spojenci.

Dopady franco-sovětského paktu:

Ministerský předseda Velké Británie Lord Halifax reagovala velmi útočným článkem v britských novinách a označil tento pak za "Osu Zla" (Axis of Evil). Velká Británie následně k 1.9.1940 vypověděla "Srdečnou dohodou" z roku 1940 a veškeré spojenecké smlouvy s Francii. Na to reagovali i ostatní členové Commonwealthu a vypověděli v průběhu září své spojenecké dohody s Francii. Jediná Kanada se rozhodla jednat jinak a podepsala v půli září s Francií a SSSR pakt o neútočení. Stejně reagovala USA jež za hlavní hrozbu stále považovala Německo. Samotné Německo nereagovalo v podstatě nijak. Goring jež nepovažoval samotnou Francii za hrozbu a jež byl si jist svým paktem se Stalinem se omezil pouze na konstatování, že Francie si zvolila cestu k vlastní záhubě, které pronesl v rozhlasovém projevu pouze jako vedlejší bod, takže to ani nevzbudilo příliš velké pozdvižení.

Sovětský Svaz

Poté co Německo zahájilo svou válku proti Maďarsku v červnu se rozhodl Stalin zahájit přípravy na obsazení Bessarábie. Rumunsko, které sice mělo zmobilizované jednotky se dostalo do tlaku ze strany SSSR a Bulharska stran územních nároků. Stalinovi se podařilo zajistit si spolupráci Bulharska ve věci parcelování Rumunska což se sice nakonec neprojevilo jako rozhodující faktor, ale rozhodně přispělo k dalšímu růstu napětí na Balkáně. Goring přes německého vyslance v Bukurešti doporučil rumunské vládě území vydat a slíbil, že v případě, že tak učiní, budou jeho nové hranice garantovány právě Německem. Stalin nakonec dosáhl svého a 25.7. napochodovala Rudá armáda do Bessarábie. Po měsíci klidu jež následoval po obsazení Bessarábie zinscenoval Stalin pro svět divadlo v podobě franco-sovětského paktu což vyustílo v roztržku mezi V. Británii a Francii. Stalin usiloval o co možná největší rozdělení jednotlivých evropských států, aby až se rozhodne vyslat Rudou armádu do Polska nemohla vzniknout žádná větší koalice proti SSSR a Francii.

Spojené státy americké

V době vrcholící volební kampaně se politika USA soustředila spíše na vlastní problémy, nicméně Roosevelt i Wilkie poukazovali na vzrůstající hrozbu v podobě Německa. Po "druhé francouzské revoluci" USA vedla přátelskou politiku vůči Francii. Naopak vztahy s velkou Británii začaly zvolna chladnout, ani ne tak kvůli americké diplomacii vůči SSSR a Francii, jako spíše o kvůli Kanadě, která se stále více otáčela zády k Velké Británii. V listopadu pak vyhrál volby Wendell Wilkie (jen pár dní před japonskou invazí do Indočíny) což vedlo k tomu, že až do ledna 1941, do kdy v úřadu zůstával Roosevelt se nepřijímala žádná "velká" rozhodnutí. Wendell Wilkie poté složil 20. ledna 1941 přísahu čímž začala éra "Velké politiky".

Kanada

V Kanadě došlo po německé invazi do Maďarska k významnému politickému obratu podpořeného ještě následující roztržkou mezi Francii a V. Británii. Kvůli Quebecu a kvůli německo-britskému sbližování se začala Kanada primárně orientovat na Spojené státy s nimiž podepsala tzv. North American Continental Security Agreement (NACSA) v níž se Kanada i USA zavázaly být jednotným bezpečnostním blokem proti jakékoliv agresi z Evropy či Japonska. Prohlubování vztahů s USA najedné straně a ochlazování vztahů s V.Británii vedlo postupně Kanadu k přetrhavání kontaktů s V.Británii jež vyústilo ve vystoupení Kanady z Commonwealthu a sesazení britského krále z trůnu a vyhlášení republiky na jaře roku 1941.

Japonsko

Pokračující válka v Číně, vzrůstající napětí s USA a SSSR nutilo Japonsko hledat si ve třicátých letech spojence pro svou expanzionalistickou politiku. Tak podepsalo pakt proti Kominterně s Německem a nyní v roce 1940 začalo pomalu usilovat o porozumění s Velkou Británii ve snaze obnovit spojeneckou smlouvu z doby 1. světové války, kterou Británii na nátlak USA ve dvacátých letech vypověděla. Poté co ve Francii došlo k nastolení komunismu což vedlo k fatálnímu oslabení mocenské pozice v Indočíně (ale menším měřítku i v jiných koloniích) se Japonsko v listopadu 1940 rozhodlo poté co místní francouzská koloniální správa vypověděla poslušnost Paříži obsadit Indočínu vojensky obsadit. Japonské jednotky prakticky bez boje obsadili celé území a zajistili si loajalitu francouzské koloniální správy tím, že George Catrouxe jmenovali předsedou vlády nového Indočínského království jehož králem se stal Bao Dai. Podobně jako Siam i Indočína se staly de-facto satelity Japonska. U Indočíny bylo toto ještě umocněno přímou vojenskou přítomností japonských vojáků v zemi. Francie prohlásila tento zábor za bezprecedentní narušení svých hranic a zotročení populace Indočíny, nicméně nevyhlásila válku a společně se SSSR zahájila podporu Vietminhu a Ho-či-Mina.

Velká Británie

Po pádu Chamberlainova kabinetu a jmenování Lorda Halifaxe ministerským předsedou pokračovala V. Británie v politice sbližování Německem, která výrazně akcelerovala po vyhlášení franco-sovětského paktu a vypovězení Etende Cordiale. Británie také pod vedením Lorda Halifaxe definitivně opustila kontinentální doktrínu a nahradila "světovou doktrínou" v rámci které chtěla vyvážit vliv Francie a SSSR. Halifax proto mířil k vojenskému spojenectví se státy Paktu proti Kominterně, tuto smlouvu však V. Británie podepsala až v prosinci roku 1940 k čemuž se následně přidaly všechny země Commonwealthu a také Irán. Španělsko a Portugalsko byly ochotné se na projektu Velké Aliance (Great Alliance - termín Lorda Halifaxe) také podílet, nicméně požadovaly podíl na zisku z případného dělení francouzských kolonií. Samotné Německo se sice účastnilo paktu proti Kominterně, nicméně Goring nekývl na vstup do Great Alliance ihned, protože byl stále přesvědčen, že je jištěn paktem se Stalinem.

Německo

Po dočasném zvolnění tempa zbrojení na podzim roku 1939 Goring Schachtovi nařídil, aby od podzimu roku 1940 začalo německé zbrojení nabírat opět nejvyšších obrátek. Schacht jež s tímto sice nesouhlasil se rozhodl rozšířit německé zbrojení tak, aby směřovalo spíše k "intenzifikaci" než-li k "extenzifikaci" jako tomu bylo v pozdních 30. letech. Jeho vlastní zbrojní program měl dále německé zbrojení prohlubovat vyšší militarizací průmyslu, ale neměl jej příliš rozšiřovat, aby Německu nezačal opět hrozit bankrot. V zahraniční politice nyní Goring vyvíjel snahu o získání Norska, Dánska, Švédska, Finska, Jugoslávie, Rumunska a Bulharska do paktu "Mittel-Europa", který měl čelit oboustranné komunistické hrozbě z Francie a SSSR. Státy Beneluxu neležely momentálně v diplomatickém zájmu Německa (až na Lucembursko) a byla jim poskytnu garance ze strany Velké Británie, která velmi ostře varovala Thorézovi komunisty ve Francii za jakéhokoliv pokusu o narušení stability Nizozemí a zejména Belgie či jejich hranic.

Odpovědět

Zpět na „Druhá světová válka“