Válečné perličky

[William (Wildcat) Blake]

některé zajímavosti na které občas narazím při čtení

víte, že:

- Adolf Hitler sloužil za první světové války určitou dobu jako kurýr přímo proti zákopům obsazeným britskými vojáky vedenými Winstonem Churchillem (chtělo to lepší mušku hoši)

- Bombardér B-17 při svém běžném letu nesl: 4 tuny bomb, 11 tun paliva, 1.5 tun munice do kulometů (a pak že bombardéry jsou stavěný na bombardování - houby, tankery to jsou)

- při zahájení Barbarossy Němci proti SSSR nasadili pouze 67 procent pěších divizí, v červnu 1943 to bylo už jen 60 procent a před zahájením Overlordu dokonce jen 57 procent (těch 60 nenasazených divizí v roce 1941 by asi Stalinovi mohlo slušně zatopit)

- 49 amerických vojáků z každé tisícovky (4,9%) bylo vyřazeno z boje v důsledku pohlavní choroby. Bylo to o polovinu méně než za první světové války, ale 6× méně než za vietnamské (325 případů na 1000 mužů) (vietnamky jsou asi přítulnější)

- 80 procent sovětských mužů narozených v roce 1923 nepřežilo válku (nechtěl bych se narodit v tom roce)

- Britové ušetřili na každém svém výsadkáři 20 liber (1000 dolarů v roce 1994) tím, že nenesl záložní padák (jedna šance a dost)

- téměř 1 milión amerických a kanadských vojáků bylo do Anglie dopraveno pouhými 7 loděmi při jejich 175 plavbách, téměř výhradně osamoceně bez eskorty - žádná nebyla potopena (rychle a bezpečně)

- Němci si od představitelů okupovaných zemí nechali platit za ochranu, během války si tak přišli na 55 miliard marek (každá sranda něco stojí)

- během války Němci v okupované Francii zrekvírovali 4,5 miliónů nůžek a 6,2 milionů razítek pro německou armádu (bez orazítkového lejstra ani ránu)

- pro to, co západní armády nazývají "zabit v boji", Japonci mají nejméně sedm různých slov, jimi odlišují rozdílnou hrdinskost smrti.

- americký torpédoborec Laffey byl během útoku zasažen sedmi letouny kamikaze, sestřelil dalších osm a přesto se nepotopil a po opravě se vrátil do služby (houževnatej hajzlík)

- pouhých 25 procent ztrát letadel amerických sil bylo zničeno nepřítelem, ostatní ztráty připadají na počasí a nehody.

[Cizinec]

Hezky
Hlavně ty ztráty letadel.

[jackb]

nemas dake statistiky o pohlavnych chorobach okupacnych jednotiek v Japonsku? cital som, ze to bol sposob boja proti okupacii, ked sa nakazene dievciny vyskytovali pri americkych zakladniach...

[hadour]

nemas dake statistiky o pohlavnych chorobach okupacnych jednotiek v Japonsku? cital som, ze to bol sposob boja proti okupacii, ked sa nakazene dievciny vyskytovali pri americkych zakladniach...

Myslíš okupaci po roce 45 ?

[jackb]

Myslíš okupaci po roce 45 ?

ano,po 45.
v knihe Zrod moderneho Japonska sa to spominalo, ale kedze som ju mal pozicanu nemozem si overit ci tam neboli cisla, na ktore nemam velmi dobru pamat

[stepan-hawk]

Takže pár věcí, které dávám k lepšímu já když dojde na sradnu z druhé světové. Kdo bude věc vědět lépe, tak ať mě opraví.


Zpráva americké B-17ky, že nedaleko Midway potopila Japonskou letadlovou loď poněkud připomíná zprávu rádia Jerevan:

Nebyla to letadlová loď, ale ponorka,
nebyla japonská, ale americká
nebyla potopená, ale potopila se sama.

Vysvětlilo se to když pak velitel dotyčné ponorky řval na svého nadřízeného.


Britské protiponorkové letectvo mělo opravdu perné začátky:

První útok na ponorku:
Shozené čtyři hlubiné bomby způsobily prasknutí tří žárovek an ponorce.
Tento neslavný výsledek byl Britům dobře znám, protože se jednalo o britskou ponorku.

První útok na ponorku letouny z letadlových lodí:
Útočící Balckburn Skua shodil hlubinou bombu, která sice nezničila ponorku, ale podařilo se jí zničit útočící Skuu.



Ale oni i Němci excelovali:

První německý ponorkový útok proti letadlové lodi:
tři torpéda vybuchla předčasně a upozornila na ponorku, kterou poté zničila eskorta.

U Norska německá torpéda nepotopila téměř žádnou loď přestože jeden kapitán údajně trefil 23 torpédy, která ale neexplodovala.


Víte že:

Německo ještě v roce 1943 vyrábělo takové nezbytnosti jako tapety. (Můj komentář: Já bych teda preferoval tanky.)
Ruská komise v Německu se několikrát opakovaně ujišťovala zda je Pz IV nejtěžší německý tank a Molotov si dokonce naštvaně stěžoval, že němci neukazují vše. Ani to němcům nenaznačilo co mohou v Rusku čekat. (Můj komentář: Chytrému napověz, vrchní velení kopej až ho vykopeš.)
Stalin v počátcích války osobně rozděloval jednotkám protitankové pušky. (Můj komentář: Já na jeho místě bych rozděloval téčka.)

[Atlantis]

Podotek: Proti PzII protitanková puška stačí.
A to s tou komisí je pravda...Němcům to mělo ledacos napovědět.
Zvlášť když jim Sověti ukazovali své "traktorové závody" s produkcí až 33 tanků denně. (1 závod)

Jináč víte, že:
Asi nejpodivnější vozový park za celou válku měla americká 83. pěší divize "Hadrový cirkus"? Do jejího strojového parku patřila např. i stíhačka Me 109.
I díky ní dokázala (zřejmě jako jediná divize bez armádou zajištěných náklaďáků) držet bez problémů krok se sousedními tankovými divizemi.

[jean2005]

- B-17 dokonce v naprosté většině případů nosily méně než 2300 kg bomb. Když si to porovnám s těmi 1500 kg munice do kulometů, tak se ani nedivím, že na rozdíl od samotného bombardování obranná palba střelců nějaký efekt rozhodně měla. Dle mého názoru totiž hlavní důsledek celé strategické ofenzivy byl jedině ten, že totálně zdecimovala zkušené kádry Luftwaffe a tím vyčistila nebe od německé stíhací ochrany i na východě.

- německá torpéda na začátku války jsou kapitolou sama o sobě. Standartní typ byl G7e/T2 měl nejenom dostřel pouhých 3000m při rychlosti jen 30 uzlů, ale hlavně totálně nespolehlivý roznětný mechanismus (oba dva typy, kontaktní i bezkontaktní nestály za nic) a navíc ani zařízení na udržení hloubky plavby nebylo povedené. Nejlepší na tom je to, že změny k lepšímu přišly v podstatě až v době obratu v ponorkové válce.
A co vím, u toho Norska došlo opravdu snad až k několika desítkám zásahů britských válečných lodí torpédy německých ponorek, ale všechna selhala...
Jinak problémy s torpédy měla všechna námořnictva, mimo toho japonského. Byl to důsledek šetření, všude se zaváděly novinky, ale nikde se nedělaly praktické testy a střelby.
- Jestli se nepletu, jedna US ponorka potopila sama sebe, když torpédo po chybě v naváděcím systému plavalo v kruhu.

- k těm pohlavním chorobám, nedávno jsem v jedné knížce viděl statistiku, kde v US Army bylo v Evropě na osvobozeném území v průměru snad několik set soudů za znásilnění měsíčně. A to přitom většině US vojáčků stačilo zamávat nylonkama a málokterá odolala. Pak není divu, že na té východní straně evropského bojiště se počet potomků vojáků Rudé Armády odhaduje až snad na tři miliony.

[Arkande]

U Norska německá torpéda nepotopila téměř žádnou loď přestože jeden kapitán údajně trefil 23 torpédy, která ale neexplodovala.


Není to moc...23 torpéd z jedné ponorky?4 torpédomety + 2 zadní...To se musel vynořit a přebít i z palubních skladů torpéd.

[stepan-hawk]

On tím trefil různé lodě.

[jean2005]

Tak to je potom jak ve Steel Panthers 2, když jsem jednou PTŘS trefil dva tanky (od prvního se "odrazila" a nic mu neudělala, druhý skončil hůř).
Jinak přesný čísla k těm torpédům mám doma a těch 23 z jedné ponorky se mi teda moc nezdá...

[Arkande]

Já si taky mslím že to trošku přehnali ale jestli to nebylo takové to běžné válečné machrování.Tzn.všechno x2 a u některých národů i x4

[jean2005]

Arkande: tak třeba Američani hlásili po každém větším náletu sestřelení skoro celé Luftwaffe

Jinak k tomu Norsku: za prvních 10 dní tažení provedly německé ponorky 4 útoky na bitevní lodě, 2 na křižníky, 10 na torpédoborce a 10 na velké transportní lodě. Výsledek: 1 potopená transportní loď. 18. dubna rozhodl námořní štáb o odvolání všech ponorek z norských vod.
Zdroj: Salvy nad vlnami, Ivan Hrbek, Jaroslav Hrbek
Počet torpéd tam není vždy uveden, ale třeba u U-47 (Prien) to bylo celkem asi 10 (3 salvy, 4,4,2).

[Jajjun]

Slyšeli jste někdy, že při odsunu němců z čsr a polska prohlásil Churchill na jednání se Stalinem ať ty kolaborandy a zrádce klidně postřílejí, že on je ve své části Německa nechce. Na to Stalin řekl, že si je tedy vezme do sovětské části.

[jean2005]

Tak jsem se po dlouhé době podíval na některé uložené stránky s historií WW-II (protože jsem si chtěl ověřit mylnost známé fámy, že se Stalin po začátku Barbarossy zhroutil a objevil se až 3.7., což je samozřejmě opravdu nesmysl) a narazil jsem na zajímavá čísla z výzbroje Rudé Armády k 22.6.41:
dělostřelecké náboje (Артиллерийские выстрелы/снаряды): 49 994 000 kusů
munice do malorážových zbraní (Винтовочные патроны): 6 809 400 000 kusů.
jen za rok 1940 vyrobili víc jak 1,5 miliardy nábojů (kam to, himlsakra, vlastně dávali???)

Kurnik, jestli to dobře počítám, měli teda na každého jednoho vojáka Wehrmachtu, včetně spojenců, nasazeného na východní frontě víc jak 10 dělostřeleckých granátů a skoro 2000 kusů pěchotní munice . Kdyby tohle věděl běžný Fric, asi by se mu tam moc nechtělo...

[jjelen]

Kdyby tohle věděl běžný Fric, asi by se mu tam moc nechtělo...

To pochybuju, německý voják je přece neprůstřelný

[Erik Erikson]

Tak jsem se po dlouhé době podíval na některé uložené stránky s historií WW-II (protože jsem si chtěl ověřit mylnost známé fámy, že se Stalin po začátku Barbarossy zhroutil a objevil se až 3.7., což je samozřejmě opravdu nesmysl) ...

No, ono je to docela zajímavé téma jelikož třeba sovětští pamětníci ze Stavky uvádějí, že Stalin se v onu inkriminovanou dobu rozhodně nenacházel v dobrém rozpoložení. Generál Voronov píše ve svých pamětech: " ... Stalin byl v depresi, byl nervózní a ztrácel rovnováhu. Když zadal úkoly, vyžadoval aby byly splněny v neuvěřitelně krátkém čase, bez přihlédnutí k reálným možnostem..." Po oznámení o obklíčení Minska a rozbití Západního frontu se podle sovětských pramenů publikovaných v 60. letech i v rámci pamětí již zmíněného gen. Voronova téměř zhroutil na zasedání na lidovém komisariátu obrany. Stalinova dcera Světlana zase píše: "Netroufal si ani hádat nebo předpokládat, že by pakt z roku 1939,..., mohl být porušen nepřítelem ještě vychtraljším, než byl on sám. To byl pravý důvod pro jeho hlubokou depresi na počátku války." Z doby od 23. do 30. června neexistují rozkazy, či dokumenty, jež by byly podepsány Stalinem, popřípadě byly vyřízeny později a antedatovány. Nakonec 30. června byl Stalin "objeven" Molotovem, Mikojanem a dalšími členy Politbyra, když jej 30. června navštívili v Kuncevu a požádali, aby se postavil opět do čela Politbyra a vedl zemi-do té chvíle se ale podle Mikojanových pamětí choval zmateně a prý se i obával zatčení a snad i ustanovení kolektivního vedení, jež by jej nechalo soudit. Vlastně až 3. července promluvil poprvé od invaze veřejně, první projev, jež následoval po invazi provedl nikoliv on, ale lidový komisař zahraničích věcí, bývalý předseda Rady lidových komisařů a stálý člen politbyra Vjačeslav Molotov.

[jean2005]

Erik Erikson:
i na webu je k nalezení něco jako Stalinův pracovní denník. Je v něm soupis všech lidí, kteří ho kdy pracovně navštívili i s přesným časem příchodu a odchodu. Třeba zde:
http://tashv.nm.ru/
Když se do něj podívám, tak pracoval minimálně (v závorce kdo u něj v tu dobu právě byl):
22.6.: 5:45 (Molotov) - 16:45 (Berija), celkem 28 pracovních schůzek
23.6.: 3:20 (Molotov - 0:55 24.6. (Vlasik), 21 schůzek
24.6.: 16:20 (Malyšev) - 21:30 (Ždanov) 20 schůzek
...a takhle to pokračuje v podstatě po celou válku bez přestávky.

Celý ten nesmysl s jeho zhroucením si totiž patrně vymyslel Žukov, aby vypadal jako větší spasitel a z jeho pamětí bohužel vychází snad 99% všech prací o téhle tématice. Všichni to naprosto nekriticky berou jako pravdu. Přitom právě Žukov byl u něj hned toho 22.6. hned 2x a to den předtím odcházel ve 22:20, hned po podepsání známé Směrnice č. 1 (kterou se vojska de facto uváděla do válečného stavu, takže Stalin zase až tak překvapen taky nebyl).

[Erik Erikson]

Dobrá, ale zkusím odpovědět otázkou. Není možné že ony deníky jsou pouze reliktem poválečné epochy, když se po novém utužení režimu dostalo potřeby znovu upravit historii prvních dnů VVV tak, aby byly poplatné onomu náhledu sovětské historiografie jež chápala Stalina jako neomylného strůjce vítězství a vinu za katastrofu svalit na obětní beránky jakými byl generál Pavlov a další? Pokud se podíváme na informace ukazující na Stalinovu absenci v inkriminované době od 23. do 30. června 1941, tak Voronovovi paměti vycházejí v 60. letech za Chruščovova malého tání. Světlana Alilujevová vydává své paměti v roce 1970 v New Yorku, Mikojan jež vzpomíná na incident při němž se Stalin měl obávat zatčení, byly vydány v roce 1988 za Gorbačovovi Glasnosti, což jsou období kdy se již nemusely obávat nějaké perzekuce ze strany konzervativního křídla KSSS za očerňování Stalinova kultu. Nevím v jaké době měly být zveřejněny ony deníky, ale osobně mi zavánějí podvrhem ze strany NKGB, MGB, či GRU...

Podle jiných pramenů zase všechny dokumenty z doby od 23. do 30. června nesou podpisy Molotova, či jiných členů Politbyra, ale Stalinův chybí. GOKO se Stalinovým předsednictvím byl ustanoven až 30. června, tedy celých šest dní po jeho oznámení. Celých šest dní trvalo získat podpis Stalina pro vytvoření tohoto orgánu pro koordinaci obranné politiky země, což se ve světle jeho deníků kdy se měl denně scházet s Molotovem a dalšími zdá skoro nereálné. Celých šest dní, dlouhých a drahých šest dní trvalo zajistit si souhlas Stalina pro vznik komise pro evakuaci průmyslu ze západních částí impéria v době když velké pohraniční bitva byla již ztracena a cenné hospodářské oblasti byly rychle ztráceny, což opět svědčí pro Mikojanovu verzi. Podle D.A. Volkogonova pak v červenci vznikla i Berijova zpráva dle níž projednával Stalin s ním a Molotovem možnost podstoupení Pobaltí, Moldavska, velkých oblastí Běloruska a Ukrajiny výměnou za příměří, což by také mohlo svědčit v nějaký otřes který Stalin v předchozích dnech mohl prožít. I sám projev ze 3. července byl ve znamení Stalinova otřesu, který ovšem již není možné s jistotou spojit s nějakým zhroucením, avšak dá se i tak vysvětlit: " ... Četl z papíru (Stalin), dělal dlouhé odmlky, jako by byl zoufalý, a občas upil ze sklenice, kterou měl u lokte." Neříkám tedy, že události se odehrály tak jak jsem nastínil, nicméně indicií svědčících pro tento vývoj událostí je dost i když pominu Žukova a jeho paměti a soustředím se na vzpomínky jiných sovětských osobností té doby.

[jean2005]

Erik Erikson:
IMO je to spíš naopak. Celá ta historka s jeho zhroucením je část oficiální linie, jak měla podle nich vypadat historie WW-II. Bylo to mimo jiné i proto, aby to vyzvedlo zásluhy v té době druhořadých vůdců typu právě Chruščeva, později Brežněva a taky (a asi ve větší míře) proto, aby se zamaskovaly skutečné události té doby.
Házet vinu na Pavlova a další bylo pak mimořádně výhodné třeba i pro Žukova, který jako náčelník GŠ měl na celé počáteční katastrofě taky velký podíl (a snažil se ho velice usilovně bagatelizovat právě třeba tím, že tvrdil, že se se Stalinem těsně před válkou a po jejím vypuknutí vůbec nesetkal atd.).
Přitom Pavlov jen plnil rozkazy právě od Žukova a navíc si dovolil trochu myslet. Ne nadarmo se mu asi říkalo "ruský Guderian".