Léta 383 a 384 od založení města

Město Tanid není v jednoduché situaci. Jen díky štěstěně dosud existuje. Republika potřebuje nové vůdce, kteří ji povedou do nejisté budoucnosti. Staň v čele jednoho z mocných patricijských rodů, intrikuj proti nim, veď diplomatická jednání v senátu či haj barvy Republiky v čele vojska.

Moderátoři: Dekl, Minreth, Vals

Zamčeno
Uživatelský avatar
Minreth
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3629
Registrován: 03 pro 2009, 17:57

Léta 383 a 384 od založení města

Příspěvek od Minreth » 25 dub 2018, 22:39

Jaro 383

Nový rok započal řešením lutické otázky. Co mínil Mstislav svými slovy na Rudého? Doslechl se jen něco ze Senátu, či zde má špehy? Zatím však stopy vedou jiným směrem - na veřejnost prosáklo, že přepadení převážených daní z Flavie měl údajně zaplatit Shaten. Ale kdo ví...

Snad inspirován návrhem Purpurových, rozhodl se Gaius "Iustus" Lucilianus vyslat k vojvodu Mstislavovi poselstvo. Z velkých rodů se do něj překvapivě přihlásil pouze Decimus Semotus Purpurový, který zpátky přivezl mírovou dohodu. Její přijetí bylo vcelku bouřlivé - v podstatě až poslední jarní den ji konzul Lucilianus přijal. Přestože mírové smlouvy jsou v první řadě věcí konzulů, o smlouvě se hlasovalo i v Senátu. Lucilianus se údajně v tomto bodě neshodl s Rudým ohledně výkladu uzavírání "míru" a "mírové dohody". Více jest však neznámo. Buď jak buď, i Senát nakonec smlouvu schválil.

Co je naopak známo, je, že Lucilianus požádal prefekta země, aby předložil návrhy na zlepšení hospodářství. Ten tak neučinil. Nezbývá tedy než doufat, že nový správce země Marcus Carsus za Purpurové bude v tomto směru aktivnější a předloží i plány na stavbu opevnění, jak konzul kandidáty na tuto funkci žádal.

Když už jsme u té volby prefektů, je zde třeba zmínit něco, co v předcházejících letech nemělo obdoby. Dva rody, které spolu byly v poslední době na plénu Senátu na nože, to jest Rudí a Purpuroví, se navzájem dohodli na obsazení prefektur. A tak Rudí hlasovali pro Marca Carsa na zemskou prefekturu a Purpuroví pak pro Tiberia Rudého na tu městskou. Dohody však asi zapomněli oznámit svým věrným souputníkům (Zlatí a Modří), kteří hlasovali odlišně.

Obrázek
Mokrošť


I přes jisté spekulace ohledně shatenského podílu na přepadení daní ve Flavii byla konečně vyřešena i otázka Mokroště. Té se Tanid vzdal výměnou za část sporného území. Budování dolu v Solném Sedlu na bývalém trojmezí Tanid-Anej-Shaten tudíž může nyní budit vášně leda za severní hranicí.

Největší pozornosti se dle očekávání těšila tanidsko-lutická hranice. Obě strany sice uzavřely mír, ale ani jedna si nebyla jistá, zda ta druhá strana jen neblafuje. Proto okolo sebe armády v rámci podmínkových rozkazů jen tančily. Nakonec se však všichni začali přesouvat do pozic vyhrazených mírovou smlouvou. Konzulské vojsko se, kryto informacemi agentů, postupně rozdělilo a rozešlo - zároveň byli odvedeni první občané coby plnohodnotní legionáři. Nejvíce vzrušení proto vzbudilo rozsáhlé zatýkání správce Heroy Servila Cascy. Tomu se podařilo zničit rozsáhlou síť agentů. Na veřejnost prozatím unikla jen zpráva, že k překvapení správce a jeho věrných spiknutí, rozšířené i do řad koloniální stráže, nemělo oproti předpokladům nic společného s Lutici... s kým tedy?

Napětí se severovýchodním sousedem tak nakonec má pro Tanid asi dobrý konec. To situace s rostoucím Shatenem (který právě dokončil stavbu druhé městské čtvrti) není zrovna jasná. Jednak jsou tu zde ony zmiňované daně z Flavie, dále zvěsti o tom, že starý správce Flavie Numerius Honorius měl snad něco ulévat tomuto městu. S dostavbou druhé městské čtvrti navíc proběhly volby do městské rady. Zatím není jasné, které z městských frakcí se mezi sebou dohodnou a získají většinu.

Ostatní události:
- Dostavěno: rétorská škola v Trsicích, via Purpuria Marmornum-Pohořelec, tržiště v Heroi a Tržištní čtvrti, kasárna v Trněném Mostě, most u Smiřného Údolí a přestavba Kopinického Pole.
- Ovládnutí Aventina Zelenými: 1/3.
- Pravodřevnickem se nese zvěst, že prý neúspěšní prospektoři vyslaní zdejším pánem byli po neúspěchu popraveni...

ODKAZ NA MAPU:
http://textovka.ainigma.eu/res_publica/Res_Publica_Mapa_383_J.png
REPUBLIKA

Město Tanid
Rod Rudých - Golemnewton
Rod Modrých - erbfilip
Rod Zelených - Turwaithion
Rod Zlatých - Sir Johnny
Rod Purpurových - Jan III.
Menší rody
OKOLNÍ ZEMĚ

Anejské knížectví
Město Shaten
Lutický svaz
Město Theodoriopolis
Ostatní - lupiči, zbojníci, neřádové a čeledi přidružené...
Kronikář hetharijský, byzantský a wylamský, historik Res Publicy
Velkovévoda Friedrich I. Bádenský (Německo 1866)
Martin z Blatavníka (†), velitel Plzeňského landfrýdu, a jeho syn Jošt z Blatavníka, pán Plzně, Tachova a Žebráku (Husitské války)
Lord Eldred Arryn, princ Hory a Údolí, pán Orlího Hnízda, Strážce Východu a Ochránce Údolí (Blackfyreovo povstání)
Dóže Manuel Saggio z Luccy, arcibankéř italský (Itálie 1796)
Aeddan I. Gwyrdd, král velšský, iarla jihoirský a západomercijský (Anglie 960)
Sigismund III. Stříbrovlasý (†), kníže hauenský, a jeho synovec Dietrich I. Obnovitel, král kvilamský a kníže hauenský (Pět knížectví)

Uživatelský avatar
Minreth
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3629
Registrován: 03 pro 2009, 17:57

Re: Léta 383 a 384 od založení města

Příspěvek od Minreth » 08 kvě 2018, 22:51

Léto 383


Letní ovzduší v Senátu zvířila především otázka praetury. Druhý triumvir Titus Selenius (za Modré) vyhlásil po neaktivitě Zeleného triumvira prétorskou volbu. Termín na podání kandidátek byl poměrně krátký, a tak než se všichni vzpamatovali, zjistilo se, že jediným kandidátem na préturu je Decimus "Semotus" Purpurový, muž známý svým pragmatismem a kreativním výkladem zákona. Na senátní půdě se v odpověď do triumvira opřel Gnaeus Rudý, neboť u praetury, jedné z nejdůležitějších funkcí v Republice, by se obdobná situace stát neměla. Buď jak buď, proběhlo první kolo. Decimus obdržel všechny platné hlasy (10), avšak protože se prétorská volba podstatně liší a ke zvolení není třeba většina hlasů, ale tři pětiny senátorů, rozhodně to nestačilo. V druhém kole pak obdržel ještě o tři hlasy méně. Po řadě let se tudíž aktivovala klauzule volby prétora veleknězem. Decimus se následně vykašlal na nevděčnou politiku a věnoval se svému příbuzenstvu, přičemž obtěžkal svoji manželku.

Obrázek
Dosluhující prétor Marcus Sallustius stoupá na Chrámový pahorek.


Nebylo zbytí. Sallustius se vydal za veleknězem Aventionem Maledictem, aby s ním probral svého nástupce. Po dlouhé poradě nechal velekněz poslat pro jednoho z republikových soudců. Ten, spatřiv před domem posla z chrámové stráže, málem vyběhl neustrojen řádně do tógy. O dvě hodiny později již mohl na náměstí před hlavním chrámem hlasatel oznámit, že novým prétorem se stal Publius Sufes, soudce známý pro svůj nezpochybnitelný morální kredit.

Senátem se dále nesla otázka stavby pevností, která však ve své mnohovrstevnaté problematice nedošla vyřešení. Luticové mezitím dokončili stavbu hradiště na místě bývalé Castry Alby a, s lehkou dávnou provokativnosti nové hradiště pojmenovali "Gotšalkův Vrch". Alespoň že stavba solných dolů na jih od Míziny se pohnula konečně dopředu. Luticové, aby nezůstali pozadu, zahájili stavbu dolu Hraniční Stříbro, ležící přímo na hranicích s Tanidem, v místě, kde již tanidští ložiska objevili... a započali s obnovou nedaleké Castry Juliany. Za zmínku ještě stojí nařízení knížecího kancléře Joviána Černopláště, aby Anejci vybudovali v pohraničí s Tanidem ves Atredaen.

Tanidsko-shatenské vztahy dostávají další trhlinu. Vyšetřování Servila Cascy, správce Colonie Heroy, ukazují, že rozsáhlé spiknutí agentů, které se mělo pokusit zničit mírové snahy mezi Lutici a Tanidem, mělo pocházet ze Shatenu! Informaci se bohužel nepodařilo utajit. Heroa je nicméně v současnosti po poslední vlně zatýkání a zrádci sedí bezpečně za mřížemi a čekají na soud.

Nová shatenská městská rada obvinění ze snahy provádět podvratnou činnost proti Tanidu samozřejmě odmítá, stejně jako spekulace, zda Numerius Honorius neposílal daně Flavianů do Shatenu. Když se pak v Mokrošti pokusila banda tanidských lapků vypovídajících, že je najali vážení tanidští občané, podpálit místní krčmu, rozhodli se v Shatenu, že je třeba trochu opevnit nechráněné hranice. Započalo se s hradištěm, jenž vzhledem ke své poloze dostalo poetické jméno "Vzteklý Most". V Kopinickém Poli, kde ostatně dříve cvičívali shatenští kopiníci, bylo pak vybudováno cvičiště.

Lutická krize, zdá se, je zažehnána. Nicméně na obzoru se rýsuje krize shatenská... zdá se, že ambiciózní radní z konkurenčního města byli skutečným nepřítelem od Luticů se lišící snad jen v tom, že ví, jak se (dle názoru Taniďanů) oblékat.

Ostatní události:
- Dostavěno: cvičiště v Colonii Flavii, cesta Pohořelec-Bokroveč, most do Kachního Hnízda a cesta do vesnice, rybníky u Pohořelce
- Ovládnutí Aventina Zelenými: 2/3.
- V souvislosti s dostavbou rybníků v Pohořelci se zvedl příjem z obchodu v Marmornu o 5 stříbrných. Obdobně se to událo i v Nechanském Dvoře.
- I žena Publia "Sacca" Zlatého je těhotná!

ODKAZ NA MAPU:
http://textovka.ainigma.eu/res_publica/Res_Publica_Mapa_383_L.png
REPUBLIKA

Město Tanid
Rod Rudých - Golemnewton
Rod Modrých - erbfilip
Rod Zelených - Veldos
Rod Zlatých - Sir Johnny
Rod Purpurových - Jan III.
Menší rody
OKOLNÍ ZEMĚ

Anejské knížectví
Město Shaten
Lutický svaz
Město Theodoriopolis
Ostatní - lupiči, zbojníci, neřádové a čeledi přidružené...
Kronikář hetharijský, byzantský a wylamský, historik Res Publicy
Velkovévoda Friedrich I. Bádenský (Německo 1866)
Martin z Blatavníka (†), velitel Plzeňského landfrýdu, a jeho syn Jošt z Blatavníka, pán Plzně, Tachova a Žebráku (Husitské války)
Lord Eldred Arryn, princ Hory a Údolí, pán Orlího Hnízda, Strážce Východu a Ochránce Údolí (Blackfyreovo povstání)
Dóže Manuel Saggio z Luccy, arcibankéř italský (Itálie 1796)
Aeddan I. Gwyrdd, král velšský, iarla jihoirský a západomercijský (Anglie 960)
Sigismund III. Stříbrovlasý (†), kníže hauenský, a jeho synovec Dietrich I. Obnovitel, král kvilamský a kníže hauenský (Pět knížectví)

Uživatelský avatar
Minreth
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3629
Registrován: 03 pro 2009, 17:57

Re: Léta 383 a 384 od založení města

Příspěvek od Minreth » 20 zář 2018, 12:43

Podzim 383


Obrázek
Volební šílenství opět vypuklo...


Pro politika není nic napínavějšího, než-li čekání na volební výsledky. Napětí se tentokrát dalo krájet již během předvolebních debat. Ve městě bylo nejklidněji v Chrámové a Dolní čtvrti. Stejně jako před dvěma léty zde z velkých rodů díky obratnosti mladého Aula Modrého kandidoval mocný rod z Elfí Věže sám. V Chrámové čtvrti modré kandidáty vedl Titus Selenius, toho času druhý triumvir, proti kterému se postavila těžká šedá váha v podobě dosluhujícího prétora Marca Sallustia, s nímž v tandemu do senátu kandidoval i synovec Gaius. Seleniovi bylo jasné, že vítězství zde nebude snadné. Právě proto se v této části města konaly brilantní řečnické debaty, v níž si Selenius i Sallustius vydobili uznání. Záznamy těchto debat byly ostatně umístěny i do městské knihovny jako pramen pro studium řečnictví. Poklidný průběh měly i volby v Tržištní čtvrti, kde kandidovali jen Zlatí.

V ostatních čtvrtích to již tak klidné nebylo. Kus dál od hlavního městského chrámu, na Senátním náměstí, se opět odehrávaly debaty mezi kandidáty Rudých, Zelených a menších rodů, vcelku věcné. V Aventinské čtvrti tak klidně nebylo. Stále zde probíhaly pokusy Zelených získat zde rozhodující vliv nad celou čtvrtí. Nakonec jim k tomu dopomohlo nebetyčné štěstí - velekněz totiž jako den voleb stanovil úplně poslední den ročního období, a tak se to ve výsledku stihlo*. I tak však v debatách byli purpuroví kandidáti, vedení Luciusem Purpurovým, protivníky, s nimiž se muselo počítat.

Nejtrvrdší boje se odehrály v Horní čtvrti. Z velkých rodů se zde střetli Zlatí s Purpurovými, kteří bývají ve volbách tradičními rivaly. Proti všem očekáváním však oba dva rody ustoupily do pozadí proti Gnaeovi Lucilianovi, bratranci současného konzula, a několika dalším kandidátům menších rodů, kteří se rozhodli vsadit zrovna na tuto čtvrť. Nikdo si netroufal odhadnout, jak tohle dopadne.

Na venkově proběhlo předvolební období celkem poklidně, s výjimkou Colonie Heroy a Marmorna. Heroa, tradiční místo vlivu Rudých, bylo předloni zcela v rukách malých rodů, tentokrát se zde srazili Rudí s Purpurovými. Nutno podotknout, že se nejednalo o prioritu Purpurových, a tak zde jejich kampaň nebyla silná, avšak jak se později ukázalo, svůj cíl splnila. Marmornum pak zažilo něco odporného - útok na kandidáta! Numeria Gratiana, jednoho z neutrálních kandidátů, se pokusil nějaký vrah zabít! Gratianus naštěstí přežil, ale je ve vážném stavu. Decima "Semota" Purpurového, který do domovského sídla dorazil krátce předtím na manévry svého vojska, tato zpráva rozžhavila doběla! Okamžitě zahájil pátrání, které vedl osobně. Lapku se málem podařilo dostihnout, avšak tomu se, byť se zraněním podařilo uprchnout.

Celý případ měl dohru o dva dny později, v den, kdy se konaly volby. Z rána vyrazil Tiberius Rudý, prefekt města, jako jediný nekandidující dospělý člen rodu ještě před začátkem služby vybrat to nejlepší tanidské víno u svého oblíbeného kupce. Jaké bylo jeho překvapení, když se k němu zničehonic přitočila osoba požadující od něj "druhou část odměny za zneškodnění neutrálního kandidáta v Marmornu". Rudý zrudl a jako velitel městské posádky nařídil vraha uvrhnout do žaláře, kde bude brzy vyslechnut.

První výsledky přišly do města tradičně z Cirmia a ze Smaragdové Vily. Občané jako obvykle do jednoho obsadili místa v tavernách okolo Senátního náměstí a velekněz na posly doprovázené kněžími a senátní stráží čekal ve stínu senátního atria. Gnaeus "Rubus" Rudý, matador za Cirmium, opět obhájil, avšak Rudí zde získali o jeden mandát méně, než obvykle. Zelení ve Vile získali tradičně dva mandáty. Následovaly výsledky z Marmorna a Setestia. Purpuroví ve své kolonii získali stabilní dva mandáty. To v Setestiu se za Zlaté probojovala proti očekávání pouze hlava rodu - Publius "Saccus" Zlatý. Jeho klientské rody kupodivu předběhli na neutrální kandidáti. Následně dorazily opožděné výsledky z Aelti Lunai. Kandidáty zde vedl Sextus "Praelustris" Modrý, nikoho proto nepřekvapilo, že zde Modří dva mandáty nejen obhájili, ba dokonce do své sbírky přidali i mandát třetí.

První sečtenou čtvrtí se stala Chrámová. Výsledek zůstal stejný jako předloni. Titovi Seleniovi se podařilo udržet oba dva mandáty i v tvrdém boji proti Sallustiům. Následovala Dolní čtvrť, kde se k jednomu modrému mandátu přidal ještě druhý, zbylý dva obdrželi neutrálové. Senátní čtvrť dopadla obdobně jako před dvěma léty. Tentokrát však dva mandáty neobdrželi Rudí, nýbrž Zelení (Rudí a neutrálové po jednom). A záhy poté přišlo zklamání z Colonie Heroy - i přes značnou snahu se zde Rudým podařilo vybojovat jen jediný mandát. Lucius Purpurový se pousmál, neboť bylo jasné, kvůli kandidatuře jakého rodu se zde změnil poměr sil.

Tržištní čtvrť působila radost Zlatým, neboť těm se zde podařilo vybojovat o mandát víc než posledně, to jest tři. Na výsledky ze zbylých dvou čtvrtí, to jest z Aventina a z Horní si museli pozorovatelé počkat. Komise v obou čtvrtích hlásily, že se zde bojuje o každý hlas a rozhodly se proto pro jistotu vše ještě přepočítat. Jako další tak dorazila Flavie, ve které, stejně jako posledně, dominovali modří kandidáti vedení bratrem správce. V modrém táboře tak propukly bujaré oslavy. Střety ve zbylých obvodech se rodu již netýkaly a mladému Aulovi se tak podařilo získat krásných deset mandátů. Orienta dopadla stejně jako před lety: dva Zlatí a jeden neutrál.

Napětí v táboře Zelených se dalo krájet. Rod na Aventinum docela sázel a přepočet hlasů nevěštil nic dobrého. Ještě napjatější byla situace v taverně, v níž se se svými přáteli usídlil Lucius Purpurový. Aventinum i Horní čtvrť patřily k místům, kde jeho rod investoval většinu svého politického kapitálu a kde bojoval o senátorské křeslo i on sám. Čas ubíhal. Konečně se objevilo poselstvo z Horní čtvrti. Velekněz nadzvedl obočí a všichni, kdo starého preláta věděli, že to znamená nečekaný výsledek. Aby také ne. Malým rodům se podařilo neskutečné. Na špici s Gnaem Lucililianem se podařilo malým rodům získat tři mandáty! O poslední křeslo z této čtvrti svedli tvrdý zápas Purpuroví se Zlatými. S těsným rozdílem nakonec připadl kandidátovi za Zlaté. I v tomto táboře se začalo oslavovat, neboť volební výsledek to byl pěkný - celkem sedm mandátů.

Zraky všech se tak upínaly k Aventinu. Zde se naopak neutrálům nedařilo, nezískali jediný mandát. Nakonec zde vyhráli Zelení se ziskem tří mandátů. Propukli v jásot. U Purpurových se mlčelo. Celá suita se záhy odebrala do rodinného paláce, jenž se nacházel ve městě. Lucius se sice do senátu dostal, avšak pro Purpurové to znamenalo zisk pouhopouhých tří mandátů... Pro úplnost je nutno dodat, že Purpurového rivalové Rudí též nedopadli zrovna slavně - obhájili pouze čtyři mandáty. V novém senátu tak budou hrát prim Modří spolu se Zelenými a Zlatými.

Obrázek
Prokleté město...?


To v Shatenu měli jiné starosti než volby. Připravovaná reforma správy musela počkat. Ve městě totiž začala řádit prudce nakažlivá choroba. Vysoké horečky, zimnice, celkové vyčerpání, silné bolesti, ale i průjmy. Bohu Tarestovi připadlo v posledních týdnech mnoho duší. Za oběť nemoci padl i přední reformátor a velitel schatenského vojska Matthaios Eírinias. Šíření nemoci též napomáhá absence lázní, které se začaly teprve stavět. Ve městě se tudíž choroba rozbujela tak rychle, že vzhledem k nulovým příznakům v inkubační době byli první poslové nesoucí zprávy do okolních vsí sami přenašeči. Nirven-Dal, Dvůr u Shatenu i Malokrčmí jsou již nakaženy. Kdo mohl, ten z města prchl. Populace města je zkosena a ve zmatku se zatím nepodařilo nijak zajistit, aby nákaze nepodlehl i zbytek země.

Na jihovýchodě se slavnostně otevřela obchodní cesta spojující Marmornum, purpurový venkov s hlavní cestou vedoucí do Theodoriopole. Nová trasa sice není výhodná pro obchodníky z Tanidu, avšak vývozcům mramoru a ryb, to jest komodit produkovaných na území rodu Purpurových, přišla rozhodně vhod. Nová obchodní trasa zvedla příjmy z obchodu v Marmornu o 10 a v Theodoriopoli o 5 stříbrných. Žel bohům, ani nová cesta nepřesvědčila obyvatelstvo Kachního Hnízda, aby své obilí prodávalo v Marmornu. I tak však upevnila pozici tohoto donedávna slepého uzlu.

Za zmínku ještě stojí přeskupení moci uvnitř rodu Zelených. Titus "Arbor" byl odsunut na vedlejší kolej, neboť pod jeho vládou rod skomíral. Senátor Tercius pak místo sebe do čela rodu prosadil svého syna Appia, jenž má za ženu příslušnici rodu Modrých.

*) Na stanovení termínu jsem si házel kostkou. Pro záznam ještě dodám, že dané ovládnutí čtvrti ve výsledku zvýšilo Zeleným šance o 1 BV a přineslo 1 mandát protivníkovi. Nicméně přiznávám, že zvážení této možnosti, tj. aby to Zelený stihl, mi vnukla zejm. změna na herním postu a snaha, aby nový hráč nemusel vypít ten trpký pohár následků svého předchůdce až úplně do dna... včetně třeba toho, že řadu tahů měl Zelený součet BV o 1 nižší, než měl být. Toliko než budu mít v Otázkách a připomínkách stížnost. :smile:

Ostatní události:
- Marcus Carsus, prefekt země, zahájil stavby pohraničního opevnění na východě země.
- Doly v Solném Sedle začaly fungovat, čímž nebývale vzrostl objem obchodu i v Aelti Lunai (o 20 stříbrných). Obdobně se stalo v Želickém Dvorci díky dolu Stříbrníku. Obchodníci si nicméně stěžují, že to mají skrze nepřístupné lesy a kopce daleko, byť část cesty mohou plout po řece...
- Obchod s rybami ve výsledku zvedl příjem z tržiště v Marmornu o dalších 5 stříbrných.
- Dostavěn důl Stříbrník, obnovena vesnice Hroznice.
- Kancléř Černoplášť z Aneje láká do pohraničí obyvatele z vnitrozemí knížectví. Rozestavěný důl na železnou rudu i v budoucnu krytý průsmyk mu v tom pomáhají.

ODKAZ NA MAPU:
http://textovka.ainigma.eu/res_publica/Res_Publica_Mapa_383_P.png
REPUBLIKA

Město Tanid
Rod Rudých - Golemnewton
Rod Modrých - erbfilip
Rod Zelených - Veldos
Rod Zlatých - Sir Johnny
Rod Purpurových - Jan III.
Menší rody
OKOLNÍ ZEMĚ

Anejské knížectví
Město Shaten
Lutický svaz
Město Theodoriopolis
Ostatní - lupiči, zbojníci, neřádové a čeledi přidružené...
Kronikář hetharijský, byzantský a wylamský, historik Res Publicy
Velkovévoda Friedrich I. Bádenský (Německo 1866)
Martin z Blatavníka (†), velitel Plzeňského landfrýdu, a jeho syn Jošt z Blatavníka, pán Plzně, Tachova a Žebráku (Husitské války)
Lord Eldred Arryn, princ Hory a Údolí, pán Orlího Hnízda, Strážce Východu a Ochránce Údolí (Blackfyreovo povstání)
Dóže Manuel Saggio z Luccy, arcibankéř italský (Itálie 1796)
Aeddan I. Gwyrdd, král velšský, iarla jihoirský a západomercijský (Anglie 960)
Sigismund III. Stříbrovlasý (†), kníže hauenský, a jeho synovec Dietrich I. Obnovitel, král kvilamský a kníže hauenský (Pět knížectví)

Uživatelský avatar
Minreth
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3629
Registrován: 03 pro 2009, 17:57

Re: Léta 383 a 384 od založení města

Příspěvek od Minreth » 07 říj 2018, 13:10

Zima 383


[obr]https://media.treehugger.com/assets/ima ... p-roof.jpg[/obr]
Volební šílenství skončilo. Stavební šílenství pokračuje.


Mír na hranici podnítil ke stavbě lutické kmeny. V tomto roce byl dokončen již druhý stříbrný důl, což se projevuje na zvyšujících se příjmech svazu. Smutnou zprávou je, že se stříbrem z nově dokončeného dolu se daleko více vyplatí jezdit obchodovat do nedaleké Heroy (+20 st za obchod zde)... aby se třeba časem nestalo totéž u Stříbrníku, zahájili Hvozdjenové stavbu cesty mezi Stříbrníkem a Rybničnou.

Nejednalo se o jedinou stavbu Luticů. Kromě několika náboženských staveb zahájili pro změnu Svatavové ve spolupráci s rodem Purpurových (a za souhlasu rodu vlastnícího Zákruteč) s výstavbou cesty ze Zákruteče do Svatavska. Obě strany si od toho slibují navázání pevnějších obchodních styků, neboť nová trasa nejvíce pomůže právě těmto frakcím. Za zmínku ještě stojí dokončení hradiště na ruinách Castry Juliany, které dostalo jméno Mstěnec (od slova msta).

S napětím byl sledován mor, jež se rozšířil v sousedním Shatenu. Zde se fakticky zhroutila centrální vláda. Jen s vypětím všech sil se podařilo úředníkům sebrat peníze a dělníky na stavby lázní a hradiště. Shatenské vojsko bylo dílem zkoseno, dílem dezertovalo a to, co zbylo, bylo raději rozpuštěno. Hrad Cvilín shromáždil zásoby a zavřel se před světem. Obdobně učinilo i Podsoutočí, které nákaze uniklo jen díky příjezdu jednoho z vojenských kapitánů Shatenu a hlavy mocného rodu Michaela Zymonase, který ve městečku narychlo sestavil domobranu. Nákaze unikla též Mokrošť díky své poloze mimo hlavní cesty.
V diplomacii se píše: Z důvodu řádění nebezpečného moru v sousedním Shatenu konzulové vyhlašují zákaz průchodu skrze tanidsko-shatenskou hranici. Do odvolání se též zakazuje vstoupit komukoli, kdo není místní či pověřený zvláštní listinou, do Colonie Flavie, Vicus Nemorensis, Hartennu, Slastněnce a Míziny. Zároveň budiž vztyčena linie vedoucí od tanidsko-anejského pomezí po hranici republikové a modré půdy až k Aelti Lunai. Odtud linie míří na jih k úpatí hor. Jest zakázáno tuto linii překračovat ve směru ze západu na východ. Nutné výjimky budou stanoveny zvláštními listinami a puštění proběhne po přísném prověření zdraví osob i nákladu.

Nařízení platí do odvolání.

Vojenský rozkaz následuje.

Gaius "Iustus" Lucilianus a Aulus "Iuvenis" Modrý
konzulové Republiky
Nařízení konzulů znamenalo vztyčení dvou neprůchodných linií a zvýšená opatření pro vstup do blízkých držav. Konzulské rozkazy zároveň konečně posunuly část I. legie pryč z města. Vojsko se kvapně přesunulo do Aelti Lunai, aby bylo v dalších měsících k dispozici při zabezpečení hranic. Obdobně Modrá korouhev vyrazila k hranicím. Když však dorazily zprávy, že ve Flavii se objevili první nakažení, raději se zastavila na druhé linii vztyčené konzulským nařízením, tj. na hranici panství Modrých. Obdobně se území na jih od řeky Teskné stalo revírem Zelené korouhve, která se dostala na hranice zeleného panství. Další oblast byla vyhodnocena jako nebezpečná, neboť se zde objevili uprchlíci ze Shatenu, kterým někdo pomohl překročit řeku. Dík rychlé reakci se jim však nepodařilo překročit vojenské linie.

I přes přísná nařízení propukla choroba naplno v Colonii Flavii. Správce Gaius Scandius (za Modré) sice uzavřel brány městečka, avšak nakažení již zřejmě byli uvnitř. V následujících dnech se morem kosená posádka snažila zvládnout situaci, oddělit nakažené od zdravých, avšak s malými výsledky. Záhadnost choroby a nemožnost rozeznat nemoc v prvotním stadiu předurčovaly tyto snahy k neúspěchu. Není proto divu, že nakonec vypukla anarchie a ti, kdo se ještě považovali za zdravé, vyrazili do tanidského vnitrozemí, kde je zachytily hlídky Modrých a Zelených. Za oběť moru mimojiné padl jeden ze tří modrých senátorů, který po část měsíce pobýval ve svém volebním obvodě, a i dosluhující správce Gaius Scandius. Velekněz, vzhledem k naprostému chaosu, který na místě vypukl, zatím doplňovací volby nevypsal.

U velekněze můžeme ještě chvíli zůstat. Toho oslovili předáci rodu Purpurových, zda by se církev nepodílela na pomoci poskytnuté Shatenu. Velekněz souhlasil, a tak z Tanidu vyrazily výpravy léčitelů, kněží a několika stavitelů, aby v Kopinickém Poli a Dvoru u Shatenu zbudovali lazarety. Chorobu se zatím daří jen mírnit, kvůli anarchii na místě není možné ani pořádně zavést karanténu. Kněží i léčitelé nicméně začali pracovat na zkoumání nemoci.

Co se týče tanidské politiky, je víceméně jasné, že směr v dalších letech bude určovat široká modro-zeleno-zlatá koalice, jež má dohromady v senátu 24 (resp. 23) mandátů, což je polovina všech křesel. Společně tento pakt ovládl všechny tři triumviráty (Marcovi Sallustiovi se nepodařilo uspět) a následně získal i konzulát. Dle informací z kuloárů měla původně pokračovat současná dvojice Aulus Modrý a Gaius Lucilianus, nicméně Aulus se nakonec dohodl s rodem Zelených, který na konzulát vyslal svého klienta Mangana. (Otázkou zůstává, proč do čelních úřadů nekandidují přímo příslušníci rodu Zelených.) Lucilianus snad dostal příslib nějaké jiné magistratury...

Dalším sporem, který zasáhl do městské politiky, se stala tzv. "Via Purpuria", respektive její poslední nedostavěná část mezi Bokrovečí a hradištěm Purpurií. Konzul Lucilianus si povšiml, že stavba na státní půdě proběhla i přesto, že nebyla konzuly povolena, a tak podal podnět praetuře. Na následném jednání vyplynulo, že cesta nepatří rodu Purpurových, ale jedná se o stavbu státní, kterou sice Purpuroví financovali, ale prováděl ji prefekt země Marcus Carsus za Purpurové. Vyšetřování se proto zaměřilo právě na prefekta země. Na schůzce Purpurových, konzula a prétora mělo dojít k nějakému sporu. Tak je ostatně vysvětlováno, proč Gaiův příbuzný Gnaeus narychlo v senátu navrhl odvolání Marca Carsa pro neznalost zákonů Republiky.

Carsus doopravdy štěstí neměl. Senátor Gnaeus Lucilianus pro jeho odvolání potřeboval získat třípětinovou většinu. Té se mu podařilo těsně dosáhnout - není ostatně divu, modro-zeleno-zlatá koalice rád využila možnosti oslabit opozici, zvlášť když věc inicioval neutrální kandidát. Co mohlo pozorovatele překvapit byl fakt, že proti byli kromě purpurových senátorů také senátoři rudí. Zdá se, jakoby se političní oponenti, kteří se při posledních volbách navzájem oslabili, začali sbližovat...

Pro úplnost je třeba dodat, že Marcus Carsus byl příslušným soudcem shledán rychle vinným. Případ to byl vcelku jasný. Vzhledem k dodatečnému konzulskému povolení soud řešil jen fakt nařízení výstavby bez povolení, nikoli stavbu jako takovou. Carsovi tak byla udělena pokuta ve výši sto stříbrných a roční zákaz zastávat veřejné funkce. Bývalý prefekt upřímně doufá, že vysokou pokutu za něj zaplatí rod Purpurových, k jehož straníkům se Carsové hlásí.

Před praeturou se objevil daleko komplikovanější případ. Byl jím pokus o vraždu Numeria Gratiana, neutrálního kandidáta z Marmorna. Atentát nebyl úspěšný, sám vrah byl raněn, ale podařilo se mu uprchnout. O několik dní později pak kontaktoval městského prefekta Tiberia Rudého a požadoval po něm "druhou část" odměny. Tiberius Rudý se rozčílil, nevěda, co to je za podivnost, nechal osobu okamžitě zatknout. Následně Decimus Purpurový vystoupil s požadavkem, aby byl vrah předán do rukou jeho vyšetřovatelům, neboť ke zločinu došlo v kolonii, kde obsazuje správce jeho rod. Návrhy na zřízení vyšetřovací komise byly spíše epizodické. Publius Sufes, prétor Republiky, nakonec stanovil, že vzhledem k vážnosti zločinu povede již předběžné vyšetřování praetura. Té vyšel vstříc i konzul, neboť z popudu Sufova nařídil převézt atentátníka do senátní věznice.

Do následného vyšetřování se praetura i jí pomáhající stráže (městská a senátní) vrhla s neskutečným zápalem. Sufova prosba o nápomoc byla vyslyšena i těmi nejmocnějšími, takže vyšetřování probíhalo na plné obrátky. Především raněný kandidát Gratianus rozpoznal daného vraha. Ten se následně rozezpíval, a tak je známo, že již dříve byl trestán a že pochází z Aelti Lunai. Mimoděk atentátník vypověděl, že se účastnil přepadu mokrošťské krčmy, která pobídla Shaten k budování pohraničního opevnění. U výslechu byl i městský prefekt Tiberius Rudý. Vyšetřovatelé vyrazili i do Marmorna. Více zatím na veřejnost neuniklo. Praetura od jisté chvíle začala striktně mlčet. To může svědčit o jediném - do případu mohou být doopravdy zapleteni i nejvyšší úředníci Tanidu.

Obrázek
Požehnaná země.

I přes střety na politickém kolbišti a chorobě na západě se Republice daří. Obchod s Theodoriopolí roste, po létech zavládl mír s Lutici, anejská kolonizace pohraničí přivádí nové osadníky i na tanidskou stranu hranice. To vše dohromady znamená, že v Tanidu vládne prosperita, jež se projevuje i po sílící touze osídlit nové části země či po zajištění důstojnějšího bydlení v rámci současných držav. Na soukromé i státní půdě již proto není problém, byť s určitými limity, stavět civilní výstavbu.

Ostatní události:
- Dostavěna vysoká věž v Colonii Orientě, důl Solnina (jenž zvýšil příjmy z obchodu ve Smaragdové Vile o 15 stříbrných), svatyně v Trněném Mostě, ves Atredaen, cesta do Hartennu.
- Senát vyslovil souhlas s vybudováním opevnění na západní hranici, a to včetně hradiště v soukromém vlastnictví rodu Modrých... zdá se, že rod ze severozápadu Republice začíná dominovat...
- Zima znamenala pro rod Rudých úspěch na poli rodinném. Ženy Gnaea "Ruba" i Tanidia Rudého otěhotněly!

ODKAZ NA MAPU:
http://textovka.ainigma.eu/res_publica/Res_Publica_Mapa_383_Z.png
REPUBLIKA

Město Tanid
Rod Rudých - Golemnewton
Rod Modrých - erbfilip
Rod Zelených - Veldos
Rod Zlatých - Sir Johnny
Rod Purpurových - Jan III.
Menší rody
OKOLNÍ ZEMĚ

Anejské knížectví
Město Shaten
Lutický svaz
Město Theodoriopolis
Ostatní - lupiči, zbojníci, neřádové a čeledi přidružené...
Kronikář hetharijský, byzantský a wylamský, historik Res Publicy
Velkovévoda Friedrich I. Bádenský (Německo 1866)
Martin z Blatavníka (†), velitel Plzeňského landfrýdu, a jeho syn Jošt z Blatavníka, pán Plzně, Tachova a Žebráku (Husitské války)
Lord Eldred Arryn, princ Hory a Údolí, pán Orlího Hnízda, Strážce Východu a Ochránce Údolí (Blackfyreovo povstání)
Dóže Manuel Saggio z Luccy, arcibankéř italský (Itálie 1796)
Aeddan I. Gwyrdd, král velšský, iarla jihoirský a západomercijský (Anglie 960)
Sigismund III. Stříbrovlasý (†), kníže hauenský, a jeho synovec Dietrich I. Obnovitel, král kvilamský a kníže hauenský (Pět knížectví)

Uživatelský avatar
Minreth
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3629
Registrován: 03 pro 2009, 17:57

Re: Léta 383 a 384 od založení města

Příspěvek od Minreth » 18 říj 2018, 19:04

Jaro 384


Obrázek
Tak takovéhle jaro nikdo nečekal.

Než se ale budeme věnovat politice vnitřní, podíváme se do sousedního Shatenu. Ve městě se i dík felčarům Purpurových, kteří spolu s tanidskými kněžími spravují ve městě lazaret, podařilo dostat pod kontrolu alespoň odvozy mrtvol a jejich spalování. Mor stále řádí, ale již to není tak strašné. Od poloviny jara jsou navíc v provozu hotové městské lázně, které zvláště zdecimované zbytky patricijstva milerády využívají (ale hromadné koupele povolené raději nejsou).

V nedalekém Podsoutočí se sešly další dva oddíly pěšáků. Zajímavostí je, že se sem tam mihne i Purpurový prapor. Ostatně Zymonas se ani netají tím, že tanidský rod přispívá ke stabilizaci situace. Podsoutočí se stále drží bez nákazy, hrad Cvrčín i Mokrošť téže. Zdá se, že se šíření moru podařilo zastavit.

Obrázek
Zeleného socha

Za státní hranicí se odehrály drobné přesuny. Konzul Aulus, který se ujal velení nad I. tanidskou legií, se rozhodl, že legii prostě rozprostře do kraje, jak jen to půjde. (Asi proto, aby PH frustrovalo, že dělá takové zbytečné přesuny po mapě a editace přepočtu a práce na něm znechuceně odložil.) Následně překvapeným velitelům ještě Aulus oznámil, že se vrací zpět do města. Obdobné drobné přesuny a štěpení realizovali Zelení, kteří, kuriozně, přesvědčili nějakého sochaře, aby ze svého zaplatil sochu hrdiny u Míziny, jež má na podstavci napsané "Společně vše překonáme". Snad společně překonáme i to členění armád.

Obrázek
Líbezné vesničky? Proč ne?

Přesuneme-li se opět o kousek na východ, zjistíme, že vícero rodů se rozhodlo využít konečně dosažené hospodářské prosperity a přebytku obyvatelstva ku zahájení stavby či rozšíření sídel. Zelení využili své neobvyklé výhody mezi rody - totiž fakt, že jako jediní drží půdu bezprostředně za hradbami města, a z důvodu poptávky po levném bydlení u města začali na jih od Dolní čtvrti stavět vesnici Zymnice. Zlatí pak těžili z faktu, že levobřežní Ševelsko je od dohody s Lutici bezpečné, a v nejúrodnější části své pozemkové domény začali budovat vesnici Zlatopolí. Ani Modří nezůstali pozadu - díky těžbě soli v horách, vybudování cesty a dalším faktorům je možné rozšířit loveckou osadu Hartenn na městečko, čehož Modří rychle využili.

Stavební aktivita je vlastní i tanidským sousedům. Theodoriopol dokončila rozšíření na město a rovnou začala stavět vesnici Lánice. Horečná aktivita Luticů již nikoho nepřekvapí - stavěli opět zejména Hvozdjenové - vesnici Meziproudí a pak pevnost nedaleko anejského Tédraste, jménem Sileč. Obchodní cestu ve spolupráci s rodem Purpurových pro změnu dokončili Svatavové. Navázání nové obchodní trasy Svatavsko-Marmornum a Svatavsko-Tanid se jistě projeví na zvýšení objemu obchodu mezi řečenými sídly, což jistě Theodoriopol neuvidí příliš ráda. Ostatně zákrutečský rod, který stavbu umožnil, se ocitl pod palbou výčitek od ostatních. Zákrutečtí si z toho asi moc těžkou hlavu nedělají, neboť theodoriopolské smetánce v odpověď poslali pozvánku na svatbu jejich dědice s příslušnicí rodu Purpurových. Prý jde i svatavský kníže. Pohraniční rod se zřejmě necítí být zrovna vázán loajalitou ke svým městským druhům.
Za zmínku ještě stojí další anejský důl.

Obrázek
A teď k té tanidské politice...

V tom aby se... vyznalo. Šílenosti jara zahájili dva neutrální senátoři, kteří si triumvirům postěžovali, že na ně byl prováděn dosti nepovedený nátlak, aby napříště hlasovali s Purpurovými. Oba dva senátoři dle vědomostí triumvirů obvykle hlasují s modro-zeleno-zlatou koalicí, proto bylo vše podivné. Lucius Purpurový, když byl pozván k triumvirům, se urazil, co to proti jeho rodu zase všichni spřádají.

Podivnosti následovaly. Numerius Gratianus, onen napadený kandidát na senátora, obdržel domů nějakým klučinou doručený dopis, v němž stálo následující:
Zdravím Vás, drahý Numerie. Doslechl jsem se o vašem zranění. Jaké neštěstí! Těžko si představit, kdo by mohl usilovat o Váš život! S Vaším politickým přehledem a znalostmi, těžko uvěřit, že byste udělal tak začátečnickou chybu a odmítl mou nabídku. Ale co se stalo, stalo se. Doufejme, že příště uděláte zdravější rozhodnutí.
Někdy nashledanou a přeji brzkého uzdravení.

Dopis byl okamžitě předán vyšetřovatelům napadení a ovlivňování voleb. Ti se pustili do pátrání. Doneslo se k nim, že Gratianus měl mít inkriminující materiály na rod Purpurových, které hodlal zveřejnit. Podezření vyšetřovatelů sílilo. Dávalo to smysl - Purpuroví by měli jasný motiv - pojistit si svůj domovský volební obvod. Navíc Decimus "Semotus" Purpurový ostatně okamžitě požadoval vydání vraha s odůvodněním, že zločin se stal v Marmornu, kde Purpuroví jmenují správce, a tudíž vyšetřování má vést jejich stráž. Něco podstatného tu ale nesedělo.

Obrázek
Vyšetřovatelé se snažili vypátrat zločince ze všech sil.

Tím drobným detailem byla výpověď osoby, která vraha najala. Za použití tortury z něj totiž vyšetřovatelé vymáčkli, že celou akci - pokus o vraždu a předstírání, že vše způsobili Rudí, si měli objednat předáci rodu Zelených! Několik nepřímých důkazů tuto verzi podporovalo. Vyšetřovatelé věděli, že se nedá nic dělat. Vše předložili praetuře a Sufes souhlasil s domovní prohlídkou a případným vzetím do vazby. Sám se s těžkou hlavou vypravil za konzulem Aulem "Iuveniem" Modrým, aby jej o situaci informoval. Vyšetřovatelé se totiž báli, že druhý konzul Lucius Manganus, který se počítá ke straníkům Zelených, by mohl vyšetřování narušovat. Prétor proto konzula požádal, aby případně vetoval jakékoli pochybné rozhodnutí svého kolegy. Aulovi se zprvu nechtělo souhlasit, v předloženém líčení viděl i logické nesrovnalosti. Jak však podotkl prétor, na nich obou není vedení vyšetřování.

Netrvalo dlouho a vyšetřovatelé, doprovázení senátní stráží, zaklepali na dveře Smaragdové vily, sídla mocného tanidského rodu. Appius Zelený i jeho příbuzenstvo byli velmi překvapeni, co se to děje. Průchodu práva, zvlášť když se ukázalo, že sám prétor s prohlídkou souhlasil, předák rodu nebránil. Vyšetřovatelé se vrhli na záznamy, začali vyslýchat služebnictvo, úředníky, vyslýchali i příslušníky mocného rodu. Zelení upřímně nevěděli vůbec nic. Zdálo se, že se celé vyšetřování dostalo do slepé uličky. Rod z Vily to očividně nebyl.

Kdo byk oním vrahem? Služebníci spravedlnosti váhali, nevěděli. Už chtěli prohlídku a výslechy ukončit, když tu se objevila nitka zprvu neviděná. Vyšetřovatelé byli opět na stopě. Appiovi Zelenému a jeho rodu se uctivě omluvili, jeden z nich ve zdejší svatyni něco obětoval na usmířenou a šup rychle zpět do Tanidu.

Obrázek
Skupiny vyšetřovatelů se scházejí.

Následná porada s ostatními skupinami tanidských strážců spravedlnosti, agentů a dalších, přinesla několik nečekaných zjištění. Vzájemná výměna informací byla velmi podnětná. Tak především, to, co začalo jako vyšetřování pokusu o vraždu Gratiana, nakonec vyústilo ve tři linie. Ta nejnovější byla zcela náhodná. Jeden z vyšetřovatelů si povšiml podivné skupiny agentů, kteří se motali okolo státní pokladnice. Vše bylo nahlášeno veliteli městské stráže, Tiberiovi Rudému. Ten rozjel rozsáhlou operaci a nestačil se divit. Kvestura byla agenty, kteří ulévali peníze, přímo prorostlá! Počínali si velmi šikovně, protože dle nashromážděných důkazů takto působili již od konce roku 382, aniž by si kdokoli něčeho povšiml. Past sklapla, Tanidem proletěla vlna zatýkání. Operace vyšla nad očekávání dobře, kvestor Marcus Dubius prefektovi města gratuloval k úspěšnému zásahu, načež se pro zažívací obtíže odebral domů.

Začaly výslechy. Jeden po druhém začínali chycení špioni zpívat. A byla to vskutku neobvyklá píseň. Tiberius okamžitě nařídil najít a zadržet kvestora Dubia. To on byl ten, komu se špioni zodpovídali, to on je tam dosadil. On vládl úřadu pokladnice jako hrozivý pán, který si dosadil své věrné a zbytek úředníků zastrašoval. Děs v očích vyšetřovatelů byl patrný. Okamžitě bylo posláno pro prétora, aby povolil Dubia zatknout. Dubius zastával vyšší magistraturu a vysoké představitele Republiky nešlo zatknout jenom tak... Prétor svolil. Ale Dubia se najít nepodařilo. Uprchl. Sufovi byly vidět na obličeji starosti a probdělé noci - tolik vážných případů během pár měsíců nemusel řešit jeho předchůdce ani za dobu celého mandátu! A to stále nebylo všechno - nepodařilo se totiž zjistit, na koho byl podvratný kvestor napojen. Z nashromážděného materiálu a svědectví je jen jasné, že od někoho dostával příkazy. A ten někdo stál zřejmě i za faktem, že v městské pokladnici nyní není přes tisíc stříbrných, ale jen necelé čtyři stovky.

Krátký čas poté, co musel prétor vydat povolení k zatknutí kvestora, dorazili za ním vyšetřovatelé napadení Gratiana. Ze společné porady různých skupin, které se zabývaly odbočkami případu, totiž vyplynulo další hrozivé zjištění. Nedalo se nic dělat, prétor musel i za veleknězem... a opět vystavit povolení k domovní prohlídce a k zatčení.

Obrázek
Publiovi Zlatému žena povila syna Numeria, jeho politickému oponentovi Decimovi Purpurovému se narodila dcera Minerva.

Zlatí i Purpuroví oslavovali své přírůstky do rodiny. Bohužel, vydařenou oslavu v případě Purpurových zkazilo zaklepání na dveře sídelní vily v Marmornu. Decimus byl velmi překvapen vývojem situace. Prohlídce se nebránil, ostatně přece nic neudělal! Následovaly výslechy a prohlídky záznamů. Důkazy byly nalezeny pro obojí činnost, a tak byl následně Decimus zatčen. Decimův strýc Lucius hlasitě protestoval proti tomuto jednání, avšak vyšetřovatelé mu připomněli, že Decimus nezastává žádný úřad, a tudíž jej mohou bez problémů zatknout, zvlášť když mají důkazy. Samotného Lucia ze stejné příčiny nezadrželi, neboť čerstvě čtyřicetiletý příslušník Purpurových je senátorem. A vyšetřovatelé po prétorovi ani zadržení Lucia nepožadovali.

Obvinění vznesená proti Decimovi Purpurovému byla velmi vážná. Jednalo se o najmutí vraha, snahu svým konáním očernit jiné občany Republiky (Rudé prostřednictvím předstírání, že to oni vraha najali) a o narušení průběhu voleb. K tomu se přidala druhá nit případu. O tu zavadil jeden z vyšetřujících týmů úplnou náhodou, když se vypravil do Shatenu původně prověřit Mokrošťský incident, na který vyšetřovatele navedl najmutý vrah. Zde se skrze jednoho podivného obchodníka dostali na stopu shatenskému moru. Několik oťukávání této stopy přineslo průlom - za rozšířením moru nestál nikdo jiný, než velký dobrodinec a strůjce společné mise tanidských kněží a purpurových felčarů, Decimus "Semotus"! Zajištěné dokumenty v Marmornu celou věc potvrzovaly. Buď jak buď, daná věc není prohřeškem vůči tanidskému, ale shatenskému právu. Decimus byl tou dobou jen řadovým občanem, tudíž nekonal jako úředník a mohl pošpinit leda své jméno, nikoli jméno Republiky. Tedy, pokud by následně nepřesvědčil velekněze, aby s výpravou poslal své kleriky. Proto musel prétor za veleknězem. Z Chrámové čtvrti uniklo, že velekněz leze pomalu po zdi vztekem. Strůjce nákazy jej přesvědčil, aby mu propůjčil církevní lesk při napravování toho, co sám mocný patricij z Marmorna způsobil.

Záhada, jak se zdá, je u konce. Těžko říct, co všechno na Decima "Semota" Purpurového ještě vyplave. Důkazy jsou přesvědčivé, motiv silný, množství nepřímých důkazů děsivé. Hvězda mocného aventinského rodu padá.

Ostatní události:
- Dostavěny kasárna v Nerthalis a Purpurii, cesta do Míziny, přestavba Theodoriopole na město, chrám ve Svatavsku, Jižní Důl v Aneji (jež zvýšil objem obchodu v Nellúmanu).
- Ve zkratce senátní dění. Aulus Bonus se stal po zbytek mandátu po odvolaném Marcu Carsovi prefektem země. Senátorem se místo něj stal jeho bratr, Lucius Bonus. Správcovství Orienty ovládli dle očekávání zlatí, obdobně uspěli Modří ve Flavii. Heroa zůstala neutrálnímu kandidátovi, bývalému triumvirovi, senátorovi a konzulovi Gaiovi Lucilianovi.
- Z důvodu moru na západní hranici zatím prefekt země nenařídil stavbu hradišť.

ODKAZ NA MAPU:
http://textovka.ainigma.eu/res_publica/Res_Publica_Mapa_384_J.png
REPUBLIKA

Město Tanid
Rod Rudých - Golemnewton
Rod Modrých - erbfilip
Rod Zelených - Veldos
Rod Zlatých - Sir Johnny
Rod Purpurových - Jan III.
Menší rody
OKOLNÍ ZEMĚ

Anejské knížectví
Město Shaten
Lutický svaz
Město Theodoriopolis
Ostatní - lupiči, zbojníci, neřádové a čeledi přidružené...
Kronikář hetharijský, byzantský a wylamský, historik Res Publicy
Velkovévoda Friedrich I. Bádenský (Německo 1866)
Martin z Blatavníka (†), velitel Plzeňského landfrýdu, a jeho syn Jošt z Blatavníka, pán Plzně, Tachova a Žebráku (Husitské války)
Lord Eldred Arryn, princ Hory a Údolí, pán Orlího Hnízda, Strážce Východu a Ochránce Údolí (Blackfyreovo povstání)
Dóže Manuel Saggio z Luccy, arcibankéř italský (Itálie 1796)
Aeddan I. Gwyrdd, král velšský, iarla jihoirský a západomercijský (Anglie 960)
Sigismund III. Stříbrovlasý (†), kníže hauenský, a jeho synovec Dietrich I. Obnovitel, král kvilamský a kníže hauenský (Pět knížectví)

Uživatelský avatar
Minreth
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3629
Registrován: 03 pro 2009, 17:57

Re: Léta 383 a 384 od založení města

Příspěvek od Minreth » 27 říj 2018, 21:44

Léto 384


Obrázek
Another one.

S příchodem léta se Republikou roznesla znepokojující zpráva. Jako by jich snad bylo málo. Antonius Numonius, poslední živý generál Republiky z časů válek s Lutici, byl ve své venkovské vile zavražděn. Numonius se z věřejného života stáhl poté, co se prokázalo, že ve veřejných funkcích krátil daně. Velení legií s ním ale i poté počítalo, kdyby došlo k velké válce, neboť zkušenostmi se mu nikdo z občanů Republiky nevyrovnal.

Obrázek
Decimus Purpurový, zvaný "Semotus". "Semotus" znamená v tanidštině "Vzdálený"

Nejsledovanější samozřejmě bylo vyšetřování Decima Purpurového, který byl umístěn do senátní věznice. Vyšetřovatelé předložili obviněnému patricijovi důkazy, které proti němu měli. Od výpovědi zprostředkovatele přes nalezené záznamy ekonomické povahy a další instrukce, prokazatelnou snahu mít vyšetřování pod kontrolou, stopu po činnosti ve Smaragdové vile dokázanou výslechy až ke svědectví jednoho z úředníků Purpurových. Purpurový se odmítl přiznat k čemukoli. Obvinění (včetně toho šíření shatenského moru) prohlásil za falešná. Vyšetřovatele i celou praeturu označil za podjatou, ba dokonce prohlásil, že nebude-li propuštěn, bude to mít vážnou dohru.

Vyšetřovatelé zvažovali, co dál. Decimus byl přeci jen představitel jednoho z nejmocnějších rodů a mučit jej... k tomu se vyšetřovatelé prozatím neodhodlali. Nakonec padl konsensus s obžalovaným - výslech veleknězem.

Avention Maledictus sám toužil po tom, aby si mohl promluvit se zatčeným. Zajímalo jej však zejména šíření moru v Shatenu, s jehož léčbou církev purpurovým felčarům asistovala. Prvotní vztek opadl a Maledictovi se vše rozleželo v hlavě - zdálo se to přeci jen podivné. Když přišla nabídka, zda by nevyslýchal obviněného pod svatou přísahou, přijal. Jak výslech dopadl, je veřejně známo. Velekněz neprodleně vyrazil do největšího městského chrámu a zde olámal hvězdu na znamení prokletí Šesti bohů. Shatenský mor rozšířil Decimus Purpurový. Zpráva se roznesla Republikou jako blesk. Takový skandál nikdo nepamatoval (a ti, co podobné věci zažili, je již stihli zapomenout)! Málokdo nyní byl ochotný kráčet na stejné straně ulice jako straník Purpurových. Ještě větší poprask způsobil sám prokletý. Na veřejnost uniklo Decimovo prohlášení, že vše přiznal jen pod nátlakem a že jeho slova byla překroucena. Doznání tudíž označil za neplatná a prohlásil, že nadále trvá na své nevině v celé šíři obžaloby. To, přirozeně, velekněze rozčílilo doběla. Ve svém kázání v hlavním městském chrámu (na které se všichni lidé ani nevlezli) mluvil o zrádcích a neznabozích. Byl velmi konkrétní. Vypověděl tanidskému lidu, že Purpurový se zpočátku vyhýbal odpovědi, tvářil se uraženě, až ublíženě. Když jej velekněz poněkolikáté vyzval, aby odpověděl a ten tak konečně učinil, zalhal. Pod přísahou, před bohy, před nejvyšším služebníkem bohů. Když byl konečně usvědčen ze lži, rozpovídal se... že vlastně chtěl chránit Tanid. Měl důkazy o činnosti shatenských, chtěl chránit Republiku i její lid. A nezamýšlel tak hrozivou nákazu. Prý pochopil, že se stal zrůdou pro Shateňany a proto vyslal léčitele, aby napravil alespoň část své viny. Nepřiznal se, protože usoudil, že přátelství mezi Tanidem a Shatenem založené na lži by bylo lepší, než důvěra zasetá jeho případným přiznáním. A toto všechno nyní popřel. Velekněz lidu zdůraznil svědectví bohů o jeho křivopřísežnictví. O jeho vině v případě Shatenu nebylo pochyb. A nyní, proklatec, se rozhodl zapírat do hořkého konce.

Situace Purpurových se stala nezáviděníhodnou. Několikrát musela městská stráž řešit incidenty napadení klientů Purpurových. Tiberius Rudý dokonce na sklonku léta nabídl Purpurovým pár mužů městské stráže pro jejich bezpečí. Jedno je jisto - vliv rodu upadá (do zimy 385 -1 BV).

Mezitím, co v chrámu velekněz dštil síru, vyšetřovatelé pečlivě připravovali důkazy pro nadcházející soud. Jaké bylo jejich překvapení, když se k městské stráži dostaly přesvědčivé důkazy o Purpurového nevině. V materiálech se mimo jiné psalo (jak díky neznámo komu uniklo na veřejnost), že celou akci s ovlivněním voleb měli mít na svědomí sami Rudí. Podle záznamů o celé věci Tiberius, kterého se pokoušel vrah kontaktovat, prostě nevěděl a proto mohl pravdivě vypovídat. Vyšetřovatelé začali zkoumat vodítka, začaly výslechy... a věci seděly. Zároveň se jim podařilo zatknout i osobu, přes kterou se vše dostalo ke stráži. Jaká to smůla.

Obrázek

Prétor vzal nové dokumenty v potaz a rozhodl se proto ve věci obvinění z narušování průběhu voleb, objednání vraždy a pokusu očernit jiný rod (Rudé) zatím soud odložit, aby měli vyšetřovatelé dostatek času vše prozkoumat. V souvislosti s faktem, že se morová nákaza již před časem rozšířila do Flavie a pohraničí a způsobila značné ztráty na životech, se ovšem rozhodl zahájit soud ve věci šíření nemoci a lhaní pod svatou přísahou. Kromě jasných důkazů zde bylo i jasné svědectví veleknězovo.

Celá věc však dostala nový rozměr. Poté, co byl Decimus pod přísným dozorem přesunut do praetury, kde se měl konat soud, byl totiž v prostorách praetury unesen. Zprvu si snad myslel, že se jedná o jeho přátele, avšak když mu nebyla rozvázána pouta, ba co víc mu byl nasazen roubík, rychle pochopil, že to, co se zde děje, není nějaký šílený pokus o jeho záchranu. Únoscům se podařilo úspěšně uprchnout i se svojí kořistí do města, avšak měli obrovskou smůlu, neboť narazili na oddíl stráže, který se v ulici, do které vběhli, připravoval k razii na skrývavšího se kvestora Marca Dubia. Únosci byli záhy přemoženi. U sebe měli sice tanidské mince, avšak v místě jejich úkrytu, kde vše připravovali, bylo nalezeno anejské stříbro. Na mučidlech tito agenti doznali, že je doopravdy najalo knížectví.

"Semotus" tak byl ušetřen úkladů podlého souseda, avšak vrátily se otázky soudní. Zvláště kvůli svědectví velekněze byl prokletý Decimus shledán zodpovědným za smrt mnoha tanidských občanů na západě země. Připočteme-li k tomu lhaní pod svatou přísahou a fakt, že následně všechna doznání ještě odvolal, očekávaly se velmi tvrdé tresty, snad i poprava. Publius Sufes se však nakonec rozhodl jinak. Přeci jen, Decimus Purpurový byl někdo. Měl nést tíhu odpovědnosti, tudíž i on měl pocítit ztrátu. Mnozí za jeho skutky zaplatili životem a obnova Flavie si vyžádá značné prostředky. V první řadě tedy mocný patricij má zaopatřit každou vdovu a sirotka po tanidských občanech, kteří na mor zemřou, stanovenou částkou, což by dle odhadů mělo činit dohromady 500 stříbrných. Maximální částka pro případ, kdyby se mor ještě šířil, byla stanovena na 800 stříbrných. Kromě toho, aby mohla Republika plně obnovit pohraničí, odevzdá jí rod Purpurových vesnici Bokroveč i s přilehlými oblastmi. Výnos z vesnice pak půjde zprvu především na napravování následků moru. Částka má být placena po 100 stříbrných za čtvrtletí, vesnice má být předána na konci podzimu.

Obrázek
"Tati, ti pánové jedou na výlet?" –- syn jasnomlatského farmáře

Zdá se však, že vina či nevina Purpurového budou tím nejmenším problémem, který bude muset Republika v následujících letech řešit. Stalo se totiž něco, co nikdo neočekával. Luticové překročili hranice.

https://www.youtube.com/watch?v=EqHzPMk38S4


Tažení bylo promyšleno do posledního detailu. Koordinace, kdy vojska vyrazí, zajištění průzkumu. Připočteme-li fakt, že mnohá vojska se po velkou část tažení nacházela ve vlastním (často hustém) lese či za kopci, nebo třeba absenci strážních věží a zvědů na tanidské straně, je v podstatě jasné, jak to dopadlo. Katastrofou.

Slovy velitele III. legie, užíváte si konce léta a najednou k vám dojedou čtyři poslové se špatnými zprávami, v závěsu další dva. Ale nezdržujme, popišme si, jak to vypadalo.
Hned na začátku léta vyrazili na pochod Svatavové v čele se svým knížetem. Ke konci léta obešli Gotšalkův Vrch. Na kraji lesa se od vojska z rozkazu knížete odpojili jezdci a vyrazili směrem na severozápad, aby vyplenili Kolavský Háj. Svatopluk Svatavský pak se zbylým vojskem rychlým pochodem dosáhl téměř dostavěné Castry Vallis. Aulus "Iuvenis" překvapil tím, že vojsku pro jistotu pro léto dal rozkaz, kdyby ke vpádu došlo. Nepočítal však s rychlostí úderu a s faktem, že se o útočnících dozví pozdě. Posádka Orienty tak dorazila do blízkosti Vallis až ve chvíli, kdy ji lutičtí řemeslníci dokončovali a kníže Svatavů nad ní vztyčoval svoji korouhev. II. legie, která má být posádkou v Colonii Flavii, vyrazila ze Setestia přes řeku, ale daleko dojít nestihla. Zlatý též překročil řeku směrem na Trsice.

Svatavský však nebyl jediný, kdo útočil. Vojvodův Přepadový sbor vyrazil také na začátku léta z Trněného Mostu a k hranicím dorazil dík dobré koordinaci ve stejnou dobu jako Svatavové. I od tohoto vojska se oddělila jízda, která následně vyplenila Jasnomlat. Želici vyrazili později, aby dorazili také na sklonku léta na okraj pohraničního hvozdu a rychlým pochodem vzali útokem Castru Audacii. III. legie se o útocích ze všech stran dozvěděla až v době, kdy bylo jasné, že vše padne do rukou nepřítele, a tak raději zůstala v Colonii Heroi, v níž nechal správce Gaius "Iustus" Lucilianus narychlo zázemí pro uprchlíky z pohraničí.

Obrázek
Pohraničí hoří.

Ale ani to nebylo všechno. Své slovo měl totiž říct ještě sám vojvoda Mstislav. Jeho malé vojsko čítající 230 mužů potichu překročilo hranici. Mstislavovi muži nerozdělávali ohně a jedli jen studené pokrmy (ostatně bylo léto), navíc jim cestu umetali agenti odstraňující kohokoli, kdo by mohl varovat Rudou korouhev usídlenou v Hroznicích. A tak, navzdory všemu očekávání, dorazila Vojvodská stráž k centru viničné oblasti, známé odrůdami bílého vína, zcela nepozorovaně. Zrána se Luticové vrhli vpřed. Avšak bdělá hlídka zatroubila na poplach a oproti všem očekávání se podařilo Rudé korouhvi tvořené dvěma stovkami rudých šátků a třiceti lehce obrněnými jezdci sešikovat k obraně. Vojvoda Mstislav vedl útok osobně. Měl s sebou stovku skvěle vycvičených i vyzbrojených veteránů a taktéž třicet jezdců. Pěchoty měl sice jen polovinu, ale vyvažoval to kvalitou a ještě taktickou výhodou - přítomností střelců. Soustředěný tlak krvelačných lutických štítonošů a šípy barbarských lučištníků, na které neměl kdo odpovídat, se ukázaly být smrtící kombinací pro lehce vyzbrojenou Korouhev, která byla sestavená především k přepadům. Absence dobré výzbroje se stala zcela zásadní. Bylo jasné, že bitva je pro Rudé ztracena. Korouhev se tak raději rozhodla ustoupit směrem k Července. Alespoň, že části obyvatel se podařilo během bitvy uprchnout po cestě směrem do vnitrozemí. Mstislav korouhev nepronásledoval, místo toho Hroznice vyplenil.

Řekneme-li to v kostce - Mstislav nad Tanidem zvítězil na plné čáře. Pohraničí je v plamenech, stavěné opevnění v rukách nepřítele těsně předtím, než by mohlo sloužit svému účelu. Kněží z chrámu Paldeny říkají, že jejich bohyně je vzteky bez sebe.

Mezitím, co se na východě odehrála tato apokalypsa, pracovaly síly vyšetřovatelů na prověření důkazů o vině Rudých v případu narušování voleb. Klíčovým faktorem se ukázala být skutečnost, že se podařilo chytit osobu, která vyšetřovatele tímto směrem postrčila. Zprvu se zdálo, že se jedná o anejského agenta, avšak nakonec vyšlo najevo, že tato duše sloužila Luticům! Dávalo to i smysl - obvinit Rudé, tím způsobit na hranicích chaos a nejlépe zatknout druhého nejlepšího vojevůdce Tanidu, Gnaea "Ruba" Rudého. Ostatně zprvu slibné a sedící důkazy brzy narazily - to když se u Rudých nenašlo nic, co by s touto možností souviselo. Prétor v souvislosti s tím tedy zahájil soud nad Decimem Purpurovým. Rozsudek by měl padnout začátkem podzimu.

Stranou naší pozornosti by neměl zůstat ani kvestor Dubius. Tomu se náhodou, dík únoscům Decima Purpurového, podařilo utéci před městskou stráží. Avšak poznatek, že se stále nachází ve městě, byl zásadní. Netrvalo dlouho a proradného kvestora, který se mezitím přesunul do jiné čtvrti, někdo udal. Kvestor se zpočátku pokoušel tvrdit, že podvratnou činnost vykonával na příkaz rodu Zelených, avšak po konfrontaci se zjevnými fakty se přiznal, že je lutickým agentem a že dlouhou dobu zastíral akce všech špionů kmenového svazu. Jeho zásluhou byli lutičtí agenti tak úspěšní, to kvůli němu se až nyní někdo pozastavil nad zásilkami stříbra směřujícími na východ... Prétor našel pro jeho zradu jediný trest - provaz. Rozsudek bude vykonán první podzimní den.

Šílené zprávy z oblasti soudnické i vojenské tak jen lehce může vyvážit dobrá zpráva ze Shatenu. Mor pomalu ustupuje, v Shatenu a Dvoru, kde se nacházejí lazarety Purpurových, dokonce na konci léta nebyl evidován jediný další nakažený. Je však očividné, že země se bude z následků moru ještě nějakou dobu vzpamatovávat. To je ostatně jasné i jednomu z mála přeživších vojenských velitelů města, Michaelu Zymonasovi, který zorganizoval obranu Podsoutočí před hrozbou nákazy. Voják a hlava bohatého rodu zariskoval a s většinou mužů z Podsoutočí vyrazil do Shatenu, kde bez odporu převzal vládu nad městem. Ostatně provázelo ho přízvisko "Zachránce Podsoutočí", a tak proti jeho správcování nikdo nic moc nenamítá. Většina starých radních je stejně mrtvá.

Obrázek
Shromáždění ve velkém posvátném háji u Trněného Mostu.

Fakt, že morová nákaza pomalu odeznívá, nedokáže zakrýt hlubokou krizi, v níž se Tanid nachází. Senát zeje prázdnotou, velké rody nejeví zájem řešit záležitosti Republiky. Předák mocného rodu byl souzen a další soud nad ním probíhá. Ve městě zřejmě dlouhou dobu na vysokém postu působil lutický agent a zdá se, že proti Republice jsou i Anejci. Město ztratilo budované pevnosti v pohraničí, zdejší vísky jsou nyní jen ruinami, památníky zaslepenosti mocných. Kdo za to může, ptají se lidé. Jak se to mohlo stát, že jsme podlehli takovému klamu? Jaktože nás nikdo nebránil?

https://www.youtube.com/watch?v=VSoItWtL7Pk

A vrásky přibývají. Nejen že v pohraničí operují velké sbory Želiců, Svatavů i vojvodských sborů. V Mstěnci se navíc sešli jezdci a střelci Hvozdjenů a Gotšalkův Vrch jako shromaždiště použil kmen Žluvenů. A ve velkém posvátném háji u Trněného Mostu se sešlo na šest set nejzkušenějších válečníků. Jsou to veteráni z dob Gotšalkových, veteráni, kteří již v Tanidu byli. Nejzkušenější válečníci... kteří nebudou váhat, aby si výpravu do bohatého města na soutoku Teskné a Ševelné zopakovali. A tentokrát tam zůstali.

Ostatní události:
- Dostavěn odeon v Marmornu, cvičiště v Cirmiu, cesta do Stříbrníku a hradiště Tédraste. Zbořena byla rétorská škola v Setestiu
- Prefekt země zahájil stavbu Castry Natrie. Chtěl zahájit stavbu i druhého hradiště, ale na tu již nezbyly peníze.
- Rod Purpurových nyní řídí senátor Lucius. Radost na tváři mu může udělat alespoň to, že jeho žena je po dlouhém manželství konečně v očekávání!
- Na sklonku léta se v Aneji a v Theodoriopoli objevila lutická poselstva.
- Zymonas převzal výplatu části stráže Podsoutočí, kterou platil rod Purpurových.

ODKAZ NA MAPU:
http://textovka.ainigma.eu/res_publica/Res_Publica_Mapa_384_L.png
REPUBLIKA

Město Tanid
Rod Rudých - Golemnewton
Rod Modrých - erbfilip
Rod Zelených - Veldos
Rod Zlatých - Sir Johnny
Rod Purpurových - Jan III.
Menší rody
OKOLNÍ ZEMĚ

Anejské knížectví
Město Shaten
Lutický svaz
Město Theodoriopolis
Ostatní - lupiči, zbojníci, neřádové a čeledi přidružené...
Kronikář hetharijský, byzantský a wylamský, historik Res Publicy
Velkovévoda Friedrich I. Bádenský (Německo 1866)
Martin z Blatavníka (†), velitel Plzeňského landfrýdu, a jeho syn Jošt z Blatavníka, pán Plzně, Tachova a Žebráku (Husitské války)
Lord Eldred Arryn, princ Hory a Údolí, pán Orlího Hnízda, Strážce Východu a Ochránce Údolí (Blackfyreovo povstání)
Dóže Manuel Saggio z Luccy, arcibankéř italský (Itálie 1796)
Aeddan I. Gwyrdd, král velšský, iarla jihoirský a západomercijský (Anglie 960)
Sigismund III. Stříbrovlasý (†), kníže hauenský, a jeho synovec Dietrich I. Obnovitel, král kvilamský a kníže hauenský (Pět knížectví)

Zamčeno

Zpět na „Res Publica“