Dolinské knížectví
Kníže Kazimír
Knížectví Dolinské
Moderátoři: Dekl, Vals, Jan III.
Knížectví Dolinské
Dolinské knížectví
Kníže Kazimír
Re: Knížectví Dolinské
"Pane Matouši! Výnosem Kazimíra, knížete Dolinského, nařizuji vám jet se vším spěchem do Hotky, překročit Vraní řeku pod knížecí vlajkou a vykonat knížecí spravedlnost na falešných rytířích Pavlovi z Hrádku a Jakubovi z Bílé Tvrze, a všech, kteří se podíleli na jejich zločinech. Veřejně je žaluji, odsuzuji ke ztrátě panských práv a zbavuji je všech hodností a titulů, všech pozemků, příjmů a majetku a odsuzuji je k smrti. Ať se bohové slitují nad jejich duší.“
Re: Knížectví Dolinské
Ctěná paní Adelaido, bude mi ctí hostit přímého potomka posledního krále Kvilamu. Zůstaňte prosím na mém panství, jak dlouho budete chtít. Již dlouho jsem nehovořil s tak urozenou osobou. Však víte, že v mých žilách koluje i Dračí krev? Je tomu skutečně tak, prabába mého děda byla dcerou slavného prvního Sigismunda zvaného Moudrý. Ale to je již dávná historie. Není již ani Draků, ani králů...
Re: Knížectví Dolinské
Kníže Kazimír drží dvůr na dobyté tvrzi Hrádek
... "otče, gratuluji ke slavnému vítězství!"
"Obránci bylo pár banditů a tvrz je sotva víc hromada kamení, již jsi dost stará na to, abys rozeznala velké vítězství od šarvátky. Kde jsou tvé sestry?"
"Odpusťte otče, chtěla jsem Vás jen potěšit. Ludmila dorazí k večeru. Cestou náš doprovod spatřil velkého jelena a strýc Stanislav se ho jal štvát. Ludmila nemohla samozřejmě také chybět. Přes mé domlouvání musím dodat. Magdaléna zůstala v Soutočí, prý nepojede přes půl světa do rozpadlé zříceniny a již přijala pozvání na lov se sokoly od mladého barona Trenka."
"Bláznivé děti. Kdyby nebyly mými dcerami, zavřel bych je do věže, dokud nedostanou rozum. Ale výchova musí jít teď stranou, pád Hrádku byl jen malým vítězstvím na bojišti, ale strategicky je to klíčový signál, že náš rod je opět silný a řád v knížectví obnoven. V noci přijel jezdec se vzkazem. Hned jak se objeví Ludmila, nech mi ji zavolat. A pošli jezdce ze svého doprovodu pro Magdalenu, dostaví se hned, i kdyby ji měli přivést svázanou a toho Trenka lámat v kole, aby poznal svoje místo... Poté se vrať, přivítám zde za několik chvil zástupce Hauensko-Soutočské obchodní společnosti. Sedni si vedle mě, mlč ale uč se."
"Jistě otče."
Magdalena, Stanislava a Ludmila - princezny Dolinské.
Re: Knížectví Dolinské
... "Drahá sestro, jak já ti závidím. Svatba! A s nikým jiným, než s dědicem knížete s dračí krví! Ale proč je otec tak zamlklý? On snad nemá radost?"
"Otec nemá svatby rád, není s ním k vydržení. Zakázal mi dokonce, abych měla šaty v rodné barvě. Říká, že rudá na svatbě nosí neštěstí..."
"Otec nemá svatby rád, není s ním k vydržení. Zakázal mi dokonce, abych měla šaty v rodné barvě. Říká, že rudá na svatbě nosí neštěstí..."
Re: Knížectví Dolinské
"Je naším svatebním zvykem, že urozený manžel své choti splní jakékoli přání, které vysloví. Takové přání dle tradice nelze odmítnout. Co si drahá Adelaido ode mne žádáte? Nic Vám neodepřu, na co ukážete, je Vaše."
Do té chvíle veselá Adelaida ztišila hlas, aby její slova neslyšel nikdo další u stolu. "Nežádám šperků ani drahých darů. Splníte mi manželi mé skutečné niterné přání?"
Kazimír zúžil oči a i jeho ztlumený hlas nabral na vážnosti. "A co si tedy ode mne skutečně přejete?"
"Spravedlnost." Odvětila tiše, leč rozhodně. "Pomstu." Adelaidiny prsty se zaryly do opěradla zdobené židle a klouby zbělely. "Ohněm a mečem ztrestat vrahy mé rodiny. Vrahy, kteří umučili a uštvali mé rodiče, mé bratry a celou mou rodinu. Zničili a ukradli mé dědictví, vyplenili mé země, zotročili mé poddané a mne vyhnali žebrat o chléb."
Re: Knížectví Dolinské
Ulrich Skálovec zradil můj pane!
To je po kolikáté? Podruhé, potřetí? Nějak jsem už ztratil přehled...
Re: Knížectví Dolinské
Můj pane! Nepřítel ustupuje, bitva je vyhrána! Ale ztráty jsou hrozné, pole je zalito krví.
Dobře. Riedumští si nemůžou dovolit ztratit ani jednoho vojáka na dva naše. Pokračujte v útoku.
Re: Knížectví Dolinské
"Moji předci svým potomkům odkázali zemi od Maratu po Kamenici, od Šachtova po nejzazší východní podhůří. Toho se nelze jen tak vzdát!"
"A tvůj praděd také seděl na trůnu v Jezeří. Teď ale máme jiného krále a jiného knížete. Doba se mění drahá. Ještě včera byl i sám Wettar ruinou v níž se proháněl déšť. A dnes je Wettar také vším, co z dávného knížectví zbylo. Jsme spřízněni s královskou rodinou a naše budoucnost je zajištěna na generace dopředu. Pokud za to máme uznat, že Wettar je skutečně již pouze Wettarem a ne všechny lesy a pole, hrady a města, které k němu beztak již po generaci nepatří, tak budiž..."
"Pozor na tu tenkou hranici mezi politickým realismem a cynismem."
Re: Knížectví Dolinské
"Bratře! Tvá rodina tě potřebuje, abys byl silným vládcem. Tvůj král od tebe mnoho očekává a každé zaváhání bude vykládáno jako znak slabosti."
"Neboj se Kazimíre, oba jsme syny téhož otce. Vím jak si udělat respekt u svých poddaných a strach u zrádců a nepřátel."
"Výborně. Začněme tím druhým... "
Re: Knížectví Dolinské
Trocha fan-fikce, když tedy epilog zatím v nedohlednu...
"Pane hejtmane! Nesu hrozné zprávy, náš král...již není mezi námi, vydechl naposledy." S těmito slovy vtrhl do pracovny hejtmana království Kazimíra posel v královských barvách, celý udýchaný z dlouhého běhu mezi královskými komnatami a hejtmanovou věží. Již notně prošedivělý Kazimír hluboce oddechl, zaklonil se ve svém křesle a chvíli přemýšlel "kdo vše o tom ví?" Posel znejistěl "nejvyšší kněz udělil poslední požehnání ani ne před deseti minutami. Běžel jsem rovnou sem. V síních jsou shromážděni lord strážce pečeti a početní petenti z řad šlechty. Nikdo ale nebyl připuštěn ke králi ani od něj. Jak jste přikázal." S tím Kazimír posla propustil a poručil komořímu, aby připravil odznaky hejtmanského úřadu a zavolal velitele své stráže...
O půl hodiny později pohodlně usazen ve přistaveném křesle vedle osiřelého trůnu přijal Kazimír shromážděnou šlechtu a úředníky. "Dnes slovutný král sjednotitel, náš drahý Dietrich z rodu Hauenského, zemřel tragickou smrtí. V souladu s vydanými královskými dekrety vládne nejvyšší hejtman království jako regent a ochránce království, dokud dědic nedosáhne věku dospělého." Shromážděným davem proběhlo šokované zašumění. Z davu se ozval hněvivý výkřik v němž všichni poznali knížete Sauferského, který vůči hejtmanovi nechoval žádného přátelství "jak král zemřel? Ještě minulý měsíc byl zcela zdráv a plný sil. Jistě byl otráven svými nepřáteli!" Kazimír přehlédl shromážděné pohledem vskutku královským "náš král neměl žádné nepřátele. Náhle ochořel a bohové si ho k sobě přivolali, protože toužili po společnosti jeho vznešené milosti. Tolik řekl královský kněz a zpovědník." Saufer se ale nenechal umlčet a znovu vykřikl na celý sál "a co královská poslední vůle? Jak ta hovoří o uspořádání království po dobu královské minority? A kde je náš nový panovník, princ Konrád? Neměl by předstoupit před svou šlechtu a přijmout hold?" Tentokrát hejtman Kazimír pohlédl přímo na rozhněvaného knížete "milostivého Dietricha skolila choroba náhle a nečekaně. Žádnou závěť nezanechal, také nemohl očekávat, že by zemřel tak mlád. Náš nový král je v bezpečí, více Vám nemohu říci z obavy pro jeho bezpečnost."
Téhož večera Kazimír ještě úřadoval, když konečně dorazila dlouho očekávaná zpráva. Posel z Wettaru vyslaný před hlavním vojem oznámil, tři sta ozbrojených těžkooděnců Wettarské posádky dorazila severní branou do Jezeří. Kazimír chladně kalkuloval, tři sta mečů navíc spolu se sto muži jeho stráže. To je stejně, jako jsou ozbrojenci všech ostatních šlechticů v hlavním městě. Dost na to, aby se mohl opevnit v královském paláci a dost na to, aby dostal krále z nebezpečného hlavního města. Kazimír nebyl hlupák, Saufer byl možná nejhlasitější, ale nebyl zdaleka jediný. O královskou přízeň vždy soutěžilo mnoho ambiciózních jedinců. Saufer sám neprozřetelně byl ve městě jen s malou družinou, ale o co měl méně mužů o to byl nebezpečnější svou odvahou, ochotou riskovat a sňatkem s Annou Kvilamskou. Kazimír věděl, že není jiné možnosti než dostat krále z města. Ten kdo drží krále drží království, tak přece znělo to dávné rčení?
Toto je moje poslední šance, pomyslel si Kazimír. Do rodné Doliny se již nevrátím, zemřu zde. Ale ne dnes, napřed je třeba vychovat krále. Ne po vzoru toho až příliš zamyšleného a měkkého Dietricha. Chlapec nebyl vychováván jako správný král, tvrdý jako kámen vůči svým nepřátelům. Pragmatický. S citem pro hospodaření. Ne aby celý život dumal po ztracených mystériích tohoto světa, jako by byl potulným filozofem a ne králem...
Kazimír už dávno věděl, co je třeba udělat a tedy dále neotálel. Tahem pera podepsal svůj první regentský dekret a zavolal velitele královské stráže, tedy ještě před dvěma hodinami velitele jeho osobní gardy. Rozkaz byl jasný, zavřít městské brány. Kníže Sauferský je obviněn ze zrady a královraždy. Ostatní shromážděné šlechtě není dovoleno opustit město ani palác, dokud nesloží slib věrnosti do rukou regenta a ochránce království. Kazimír věděl, že bude válka. S Boží pomocí ale bude krátká a vítězná, bez Saufera nebude opozice schopná dostatečně rychle jednat a jakmile padne do zajetí i Anna, nebude jiného pretendenta trůnu. Hauenská šlechta bude toužit získat při dělení knížectví co nejvíce a jen málokdo si vsadí na slabšího koně, ne většina se přikloní na stranu silnějšího. Dolinská armáda je již měsíc potají shromažďována a cvičena. Vytáhne do pole rychleji, než kdokoliv jiný postaví armádu a ukončí vzpouru všude, kde vystrčí svou ohavnou hlavu. Ne, bylo dobré začít riskovat. Bez riskování a tvrdosti není možné vybudovat dynastii, která nás přežije až my sami budeme mrtvi. Dietrich tuto lekci ode mne nikdy nepochopil a proto také tragicky zemřel. Historie ho bude jistě posuzovat kladně, snad mu to bude v hrobě útěchou...
"Pane hejtmane! Nesu hrozné zprávy, náš král...již není mezi námi, vydechl naposledy." S těmito slovy vtrhl do pracovny hejtmana království Kazimíra posel v královských barvách, celý udýchaný z dlouhého běhu mezi královskými komnatami a hejtmanovou věží. Již notně prošedivělý Kazimír hluboce oddechl, zaklonil se ve svém křesle a chvíli přemýšlel "kdo vše o tom ví?" Posel znejistěl "nejvyšší kněz udělil poslední požehnání ani ne před deseti minutami. Běžel jsem rovnou sem. V síních jsou shromážděni lord strážce pečeti a početní petenti z řad šlechty. Nikdo ale nebyl připuštěn ke králi ani od něj. Jak jste přikázal." S tím Kazimír posla propustil a poručil komořímu, aby připravil odznaky hejtmanského úřadu a zavolal velitele své stráže...
O půl hodiny později pohodlně usazen ve přistaveném křesle vedle osiřelého trůnu přijal Kazimír shromážděnou šlechtu a úředníky. "Dnes slovutný král sjednotitel, náš drahý Dietrich z rodu Hauenského, zemřel tragickou smrtí. V souladu s vydanými královskými dekrety vládne nejvyšší hejtman království jako regent a ochránce království, dokud dědic nedosáhne věku dospělého." Shromážděným davem proběhlo šokované zašumění. Z davu se ozval hněvivý výkřik v němž všichni poznali knížete Sauferského, který vůči hejtmanovi nechoval žádného přátelství "jak král zemřel? Ještě minulý měsíc byl zcela zdráv a plný sil. Jistě byl otráven svými nepřáteli!" Kazimír přehlédl shromážděné pohledem vskutku královským "náš král neměl žádné nepřátele. Náhle ochořel a bohové si ho k sobě přivolali, protože toužili po společnosti jeho vznešené milosti. Tolik řekl královský kněz a zpovědník." Saufer se ale nenechal umlčet a znovu vykřikl na celý sál "a co královská poslední vůle? Jak ta hovoří o uspořádání království po dobu královské minority? A kde je náš nový panovník, princ Konrád? Neměl by předstoupit před svou šlechtu a přijmout hold?" Tentokrát hejtman Kazimír pohlédl přímo na rozhněvaného knížete "milostivého Dietricha skolila choroba náhle a nečekaně. Žádnou závěť nezanechal, také nemohl očekávat, že by zemřel tak mlád. Náš nový král je v bezpečí, více Vám nemohu říci z obavy pro jeho bezpečnost."
Téhož večera Kazimír ještě úřadoval, když konečně dorazila dlouho očekávaná zpráva. Posel z Wettaru vyslaný před hlavním vojem oznámil, tři sta ozbrojených těžkooděnců Wettarské posádky dorazila severní branou do Jezeří. Kazimír chladně kalkuloval, tři sta mečů navíc spolu se sto muži jeho stráže. To je stejně, jako jsou ozbrojenci všech ostatních šlechticů v hlavním městě. Dost na to, aby se mohl opevnit v královském paláci a dost na to, aby dostal krále z nebezpečného hlavního města. Kazimír nebyl hlupák, Saufer byl možná nejhlasitější, ale nebyl zdaleka jediný. O královskou přízeň vždy soutěžilo mnoho ambiciózních jedinců. Saufer sám neprozřetelně byl ve městě jen s malou družinou, ale o co měl méně mužů o to byl nebezpečnější svou odvahou, ochotou riskovat a sňatkem s Annou Kvilamskou. Kazimír věděl, že není jiné možnosti než dostat krále z města. Ten kdo drží krále drží království, tak přece znělo to dávné rčení?
Toto je moje poslední šance, pomyslel si Kazimír. Do rodné Doliny se již nevrátím, zemřu zde. Ale ne dnes, napřed je třeba vychovat krále. Ne po vzoru toho až příliš zamyšleného a měkkého Dietricha. Chlapec nebyl vychováván jako správný král, tvrdý jako kámen vůči svým nepřátelům. Pragmatický. S citem pro hospodaření. Ne aby celý život dumal po ztracených mystériích tohoto světa, jako by byl potulným filozofem a ne králem...
Kazimír už dávno věděl, co je třeba udělat a tedy dále neotálel. Tahem pera podepsal svůj první regentský dekret a zavolal velitele královské stráže, tedy ještě před dvěma hodinami velitele jeho osobní gardy. Rozkaz byl jasný, zavřít městské brány. Kníže Sauferský je obviněn ze zrady a královraždy. Ostatní shromážděné šlechtě není dovoleno opustit město ani palác, dokud nesloží slib věrnosti do rukou regenta a ochránce království. Kazimír věděl, že bude válka. S Boží pomocí ale bude krátká a vítězná, bez Saufera nebude opozice schopná dostatečně rychle jednat a jakmile padne do zajetí i Anna, nebude jiného pretendenta trůnu. Hauenská šlechta bude toužit získat při dělení knížectví co nejvíce a jen málokdo si vsadí na slabšího koně, ne většina se přikloní na stranu silnějšího. Dolinská armáda je již měsíc potají shromažďována a cvičena. Vytáhne do pole rychleji, než kdokoliv jiný postaví armádu a ukončí vzpouru všude, kde vystrčí svou ohavnou hlavu. Ne, bylo dobré začít riskovat. Bez riskování a tvrdosti není možné vybudovat dynastii, která nás přežije až my sami budeme mrtvi. Dietrich tuto lekci ode mne nikdy nepochopil a proto také tragicky zemřel. Historie ho bude jistě posuzovat kladně, snad mu to bude v hrobě útěchou...