Knížectví Seuferské

[tarava]

Knížectví Seuferské





Vládce knížectví kníže Randolf "Zweihänder" Seufer


Kontakty:
Steam - tarava
Skype - tarava(pegima10)
FB - pošlu přes SZ

[tarava]

Rod Seuferů není zrovna rodem starým nebo uznávaným. Ostatní příslušníci šlechty se na něj i díky tomu dívají, v lepším případě, skrz prsty. Seuferští však na tento fakt nikdy nebrali příliš velký zřetel, protože si byli vědomi svého původu a věděli, že jejich čas jednou nadejde. Ten čas konečně nastal roku 1246 s knížetem Randolfem. Ale ještě předtím se vraťme na úplný začátek a přibližme si vznik rodu - jeden z důvodů, proč je mezi ostatními šlechtickými rody tolik neoblíbený.


Zakladatelem rodu byl prostý zbrojnoš jménem Rutger, který původně sloužil v roce 1120 v Bystrovodsku jako člen městské stráže. Dozvěděl se zde o proslulém posvátném amuletu jménem Zlatá Růže. Tento artefakt měla darovat Zelená Panna lidem Bystrovodska, když se k ní usilovně modlili za záchranu před černou smrtí. Amulet měl ohromné léčivé účinky a dokázal nemocného člověka vyrvat ze spárů samotné smrti. Po zažehnání morové epidemie se Zlatá Růže dostala na dlouhou dobu do držení rodiny Schwarzsteinů. Rutger vycítil šanci na snadné zbohatnutí a jal se činit. Svedl dceru hlavy rodu Gertrudu, s její pomocí amulet ukradl a společně z Bystrovodska uprchli. Tento čin mu přinesl až do konce života přídomek "Zloděj".

Rutger se však velmi zmýlil v tom, že mu amulet přinese prospěch. Místo prodeje amuletu za pořádnou kupu zlaťáků jej potupený rod Schwarzsteinů usilovně pronásledoval. To donutilo Rutgera s Gertrudou se přes 20 let prchat a skrývat. Útěk před Schwarzsteiny je nakonec dovedl v roce 1141 až do Kvilamu, kde v tuto dobu léžel na smrtelné posteli nemocný korunní princ Maratenan(budoucí Maratenan II. Bojovný vládnoucí 1149-1176). Rutger, který už chtěl hodit ten pitomý amulet, jak se tak říká, do meze, konečně uviděl příležitost, jak si polepšit. Dorazil do hlavního města království Jezeří a nabídl se, že nemocného prince Maratenana vyléčí. S pomocí Zlaté Růže se mu léčba povedla.
Za odměnu byl povýšen do rytířského stavu a dostal tvrz Seufer, kde se usídlil a založil rod pojmenovaný podle nově nabytého panství. Jako znak si zvolil Zlatou Růži na černém poli, aby všem členům rodu připomínala jejich původ. Rutger se tedy konečně dočkal své odměny za ostudnou kráděž amuletu. Pohodlného života na svém panství si, dá se říci, že zaslouženě, ale dlouho neužil, zemřel po necelých 4 letech v roce 1145 říšského letopočtu. Brzká smrt Seuferského pána zavdala pověrám, že amulet je od jeho ukradení prokletý. Další záhadná umrtí v rodu Seuferů tomu dala zapravdu...

[obr]https://medieval-armour.com/images/stor ... adro_2.jpg[/obr]
Rutger "Zloděj" Seufer před svým nejslavnějším činem romanticky zpodobněn neznámým umělcem.
Obraz visí na Seuferu v hlavní síni.

[tarava]

Představitelé rodu I.
[obr]http://www.immortalfighters.net/picture ... _kopie.png[/obr]


Jako každý rod měli i Seuferové významné členy a členy, kteří téměř nestojí ani za zmínku. Představme si tedy alespoň některé z nich:

Rutger "Zloděj" (1099 - 1145)
Vládl 1141-1145
Již zmíněný zkladatel rodu.

Isolda Seuferská (1120 - 1180)
Rutgerova pohledná dcera, do které se po svém vyléčení zamiloval samotný Maratenan a vzal si ji za ženu. Jaký poprask tento sňatek udělal na královském dvoře si asi dokážete představit. Následník si trůnu vezme za ženu dceru nějákého zlodějského vandráka, který přitáhl bůh ví odkud! Další důvod pro ostatní šlechtice nenávidět Seufery.
Díky Isoldě však kolovala v žilách posledních pravých králů seuferská krev, jelikož svému manželi zplodila dva syny Radomíra, který se stal později králem a Martina.

   Tento obrázek může být vizuálně zmenšen. Zobrazit v původní velikosti

Isolda v celé své kráse

Albrecht "Statečný" (1128 - 1161)
Vládl 1145-1161
bude doplněno

Elmar "Zbožný" (1145 - 1183)
Vládl 1161-1183

Po smrti svého otce usedl na trůn Elmar věku 16ti let. Na mladého svobodného pána měl velký vliv bojovný život jeho otce a tak nebylo příliš divu, že se, od mala velmi nábožensky založený Elmar, přiklonil k Pánu Války. Časem jeho zbožnost rostla, až se změnila v nefalšovanou fanatičnost. Fanatický Elmar vstoupil do řádu Rudé kápě a stal se jeho rytířem. Jakožto člen řádu se účastnil téměř všech válek, které se za jeho života odehrávaly, velmi často mimo území Kvilamu.
Jeho vláda nebyla pro Seufer dobrá. Večně nepřítomný pán, který už takhle zanedbával záležitosti světské a jeho neustálá válečná tažení, nepřinesli pro Seufer žádný užitek. Panství bylo v úpadku, pokladnice prázdná, lidé opouštěli vesnice a kupce na cestách přepadali lapkové.
Při jednom ze svých tažení v roce 1183 bezdětný Elmar umírá. Pro své náboženské zapálení dostal Elmat vznešení přídomek "Zbožný", ale v Seuferu na něj kvůli špatné vládě není vzpomínáno v dobrém.

   Tento obrázek může být vizuálně zmenšen. Zobrazit v původní velikosti

Elmar ve své zbroji

Giselbert "Pancíř" (1147 - 1187)
Vládl 1183-1187

Giselbert se stal hlavou rodu po svém fanatickém bratrovi, který mu zanechal prázdnou pokladnici a panství v dezolátním stavu. Giselbert byl poměrně vzdělaný a projevil se jako schopný vládce. Okamžitě zatočil s lapky a jal se svědomitě obnovovat rodové majetky. Lákal nové osadníky na osvobození od daní a díky jeho snaze se vesnice opět začali zalidňovat. Panství pod jeho vládou vzkvétalo a stalo se bohatším než bylo před vládou jeho bratra. Giselbert dokonce našetřil dostatečné množství zlata a nechal Seuferskou tvrz přestavět na hrad. Jeho velkou vášní byl lov v lesích poblíž Seuferu. Bohužel se mu tato vášeň stala osudnou a divoký kanec ukončil život tohoto nadějného vládce v roce 1187. Giselbert po sobě zanechal jediného dědice Ekkerharta.
Přídomek "Pancíř" si vysloužil svým přestavěním Seuferu na dobře opevněný hrad.

   Tento obrázek může být vizuálně zmenšen. Zobrazit v původní velikosti

Přestavěný Seufer

[erbfilip]

Ingmar Seufer
Mladý kníže se ujal vlády po svém otci, když bylo knížectví sraženo na kolena. Nyní musí opět stabilizovat svou zemi a pozvednout ji k velkoleposti.
Ingmar zdědil po otci hrdost a odhodlání dosáhnout velkých věcí. Na rozdíl od Randolfa ví, že toho lze dosáhnout i mírnějšími a čestnějšími způsoby.
Otec ho dále vychoval jako skvělého bojovníka, ale Ingmara vždy zajímaly více knihy a stal se vzdělaným a sečtělým mužem.
Co by se mu dalo vytknout je právě jeho až přehnaná hrdost, která ho občas nutí jednat lehkovážně.