Rok 1253 říšského letopočtu

Moderátoři: Dekl, Vals, Jan III.

Odpovědět
Jan III.
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1779
Registrován: 09 bře 2012, 15:55

Rok 1253 říšského letopočtu

Příspěvek od Jan III. »

Prolog


Eugenův odkaz

[tuber2]https://www.youtube.com/watch?v=4k6fzVfls40[/tuber2]

Říct, kde to všechno začalo, může být mnohem těžší, než se zdá. Největší vinu na událostech, jež zavedly ten vůz zvaný čas do míst, v nichž se právě nacházíme, však bude mít nejspíše Eugen II., zvaný "Chlípný," poslední nezpochybnitelný král kvilamský. Je nutno říci, že si svůj přídomek více než zasloužil, neb za jeho panování (lze li tohoto výrazu použít) připomínal královský palác v Jezeří spíše luxusní hampejz. Přesná čísla nejsou známa, nicméně královský harém čítal ne méně než dva tucty krasavic prostého i urozeného původu. Pokud Eugen netrávil čas radovánkami s milenkami jež měl doma, pátral po nové kořisti v podhradí a na venkově. Skutečné vládě se věnoval tak jednou či dvakrát do měsíce.
Co se týče království, s tím to šlo od desíti k pěti. Většina velmožů využívala dobu faktického bezvládí k vlastnímu obohacení a řada z nich se změnila v loupeživé rytíře, případně čile kořistila na svých sousedech. Země zdivočela, obchod i města upadla a jen zázrakem se Kvilam nestal cílem nepřátelské invaze.
Eugenova smrt pak všechno ještě zhoršila. Z řady důvodů se král nikdy skutečně neoženil, ačkoliv se svými milostnicemi splodil řadu potomků, jež všechny záhy po narození uznal za své a dokonce jim poskytl výchovu u královského dvora. Celkem tak po paláci běhalo hned jedenáct princů a princezen. Nejstarší z nich dostal jméno Mlat, kterého Eugen počal ještě před svou vlastní korunovací. Nutno uznat, že i přes svůj nemanželský původ disponoval Mlat mnoha královskými ctnostmi a rozhodně měl schopnosti na to, aby napravil vše, co jeho otec pokazil. Nebýt několika "ale" jistě by se mu to podařilo.
Tím prvním "ale" byla jeho manželka, Tamara, dcera kupeckého prince ze Sanlary, kam se Mlat vypravil ještě jako princ. Ač byla dozajista půvabná i schopná, srdce lidu si vzhledem ke své chladné povaze a původu nezískala.

[obr]http://www.immortalfighters.net/pictures/mlat_i.jpg[/obr]
Mlat a Tamara


Dalším problémy měly ráz veskrze politický. Už jen z principu se objevila řada velmožů, kteří nezapomněli poukázat na nemanželský původ nového panovníka. Mnozí pak otevřeně vyjádřili podporu princi Ludvíkovi, druhorozenému Eugenovu synovi. Sám Ludvík o korunu stál a to více než hodně. Do války proti bratrovi, kterého si vážil, však podle vlastních slov jít nechtěl a tak přistoupil na kompromis. Vzdal se nároků na trůn výměnou za vlastní panství. Stal se tak pánem Korsahu, důležitého královského hradu, střežícího Dračí Průrvu.

Dvě vraždy

Smír nevydržel ani dvě léta. Jara roku 1221 Ludvík přehodnotil (údajně za pomoci tajemné milenky, známé jako Aliana) své názory na bratra, získal spojence a pokusil se Mlata svrhnout. Jelikož se zrádci necítili dost silní na to, aby se otevřeně postavili královským armádám, zvolili jinou cestu. S pomocí úplatků a lstí obsadili královský palác v Jezeří a zmocnili se královny i mladého prince. Mlat sám byl však v té době čirou náhodou mimo palác. Mohl tak s pomocí městské stráže provést tvrdý protiútok a znovu se stát pánem situace.
Následující měsíce se nesly ve znamení dobývání sídel zrádců a Ludvíkových spojenců. Sám pán Korsahu však měl za sebou moc celé Korsahské marky a veškerý ten čas využil k vybudování vlastního vojska, které se opevnilo na východním konci Dračí Průrvy. Namísto nároku na trůn pak vyhlásil nezávislost, načež požádal o ochranu Regetenské království. Hranice sice nepřekročil jedinný královský voják, nicméně spojenectví s mocným sousedem přimělo Mlata, aby útok na Korsah přinejmenším odložil.
[obr]http://www.immortalfighters.net/picture ... zpurny.png[/obr]
Ludvík Vzpurný

Řešení patové situace bylo z Mlatovy strany vskutku lišácké. Skrze prostředníky si najal málo zkušeného žoldnéřského kapitána Falvina Folga, aby v skrytu s malým vojskem přibližně pěti set mužů, pronikl tajnou chodbou na Korsah, hrad obsadil a odstranil vzpurného Ludvíka. Kapitulace povstalecké armády a znovuzačlenění Korsahské marky do království pak mělo být pouhou formalitou. Naneštěstí ve stejnou moc, kdy Falvin proklál mečem Ludvíka, neznámý vrah sťal Mlata přímo v jeho ložnici. Králova hlava se nikdy nenašla.

Královna Cizinka

Země bez krále schopného vlády je zpravidla odsouzena k zániku. Tentokráte tomu nebylo jinak. Ačkoliv Mlat zanechal sedmiletého syna Radomira, vlády se v jeho jménu chopila Tamara, odmítající jakékoliv námitky či diskuse o regentské radě, vybrané z řad velmožů. Již od začátku však byla její vláda provázena neúspěchy. Falvin Folg, kontrolující v té době Korsah, po ní požadoval výplatu peněz, které mu slíbil ještě Mlat. To Tamara nekompromisně odmítla. Nejspíš věřila, že bez peněz se žoldnéři prostě rozejdou a ona obsadí Korsah bez boje. Těžce se zmýlila. Falvin se namísto toho prohlásil novým pánem Korsahské marky a dokonce na svou stranu přetáhl i značnou část Ludvíkova vojska. Problém v Dračí Průrvě tedy zůstal, pouze změnil jméno.
Hřebíčkem do rakve se pak pro Tamaru stalo rozhodnutí popravit všechny Mlatovy zbylé sourozence. Poprava devíti bastardů krále Eugena, která se odehrála v Jezeří o letním slunovratu roku 1222, vyvolala značnou nevoli v řadách šlechty. Jelikož už předtím měl Tamaru málokdo v oblibě, otevřená vzpoura na sebe nenechala dlouho čekat. Do čela rebelie se záhy postavila "Aliance Pěti Knížat," složená z pánů z Hauenu, Dolin, Riedumu, Ravanska a Wettaru. Těch pár rodů a oddílů královské armády, které zachovaly věrnost koruně, nemohlo vzdorovat dlouho. Koncem roku byla královna zajata v Jezeří a uvržena do domácího vězení, z nějž však za záhadných okolností ještě té noci uprchla i s princem Radomirem. O jejím dalším osudu není mnoho známo. Údajně nějaký čas pobývala v domovské Sanlaře, nicméně již několikrát se od té doby objevily zvěsti o její smrti. Radomirův osud je o něco jasnější. Při mnoha příležitostech otevřeně přísahal, že znovu získá trůn, o který ho zrádní velmoži připravili. Svou přísahu ovšem nikdy nenaplnil. Roku 1243 padl při jakési potyčce s bandity v Ducalské poušti.
Po útěku královny se Aliance Pěti Knížat rychle rozpadla. Šlechtici sice ještě svorně prohlásili konec vlády dosavadního královského rodu, nicméně na novém panovníkovi se shodnout nedokázali. Země upadla do víru občanské války. Čas od času se některý z pánů prohlásil králem, ale prosadit své nároky nedokázal nikdo. Je otázkou, zda se to kdy někomu vůbec podaří...
[obr]http://www.immortalfighters.net/pictures/prolog.jpg[/obr]

Hra začíná...
konzul Decimus "Semotus" Purpurový
První Rádce Telendir Lingwenský
Edmund Granddale, král Východní Anglie
Jan Tarmun z Jezerního Vědrokrvu, zvaný Jantar z jezera, Malleus maleficarum, paladin Světla Svatého, vůdce Hornozemské aliance
Vrchní Hejtman Táborského Svazu Jan Oldřich z Černovic(†)
Jan Tarmun I. z Jezerních Vědrokrv, velmistr Řádu Dlátenického, biskup Taulunský a právoplatný král Terenie
Parwaein I. Tamnicir, kníže Větrodolský, první rádce Svojška I., krále Kalwenského(†)
Lothar I., Markus I. Ansa, král Slaromský
Polní podmaršálek Johann Peter de Beaulieu, vrchní velitel rakouských vojsk v Itálii 1796
Kde je vůle, je i způsob!
Jan III.
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1779
Registrován: 09 bře 2012, 15:55

Re: Rok 1253 říšského letopočtu

Příspěvek od Jan III. »

Leden 1253


http://www.immortalfighters.net/picture ... 1253_1.png
Hauenské knížectví - Minreth
Dolinské knížectví - Vals
Ravanské knížectví - Ladis
Svobodné město Riedum - Golemnewton
Seuferské knížectví - tarava
Nehráčské frakce

Svobodný lid Jezeří a Šachtova
Ostatní
konzul Decimus "Semotus" Purpurový
První Rádce Telendir Lingwenský
Edmund Granddale, král Východní Anglie
Jan Tarmun z Jezerního Vědrokrvu, zvaný Jantar z jezera, Malleus maleficarum, paladin Světla Svatého, vůdce Hornozemské aliance
Vrchní Hejtman Táborského Svazu Jan Oldřich z Černovic(†)
Jan Tarmun I. z Jezerních Vědrokrv, velmistr Řádu Dlátenického, biskup Taulunský a právoplatný král Terenie
Parwaein I. Tamnicir, kníže Větrodolský, první rádce Svojška I., krále Kalwenského(†)
Lothar I., Markus I. Ansa, král Slaromský
Polní podmaršálek Johann Peter de Beaulieu, vrchní velitel rakouských vojsk v Itálii 1796
Kde je vůle, je i způsob!
Jan III.
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1779
Registrován: 09 bře 2012, 15:55

Re: Rok 1253 říšského letopočtu

Příspěvek od Jan III. »

Únor 1253


[tuber2]https://www.youtube.com/watch?v=EBJ4NuDmV1s[/tuber2]


Oči všech pánů i kmánů se v těchto a dozajista i následujících týdnech upírají na město Jezeří, které, jak známo, dalo najevo svou nespokojenost s nadvládou Randolfa Seufera. Jak se ovšem zdá, k sejmutí panského jha bude potřeba více než jen vypráskat pár knížecích pohůnků z radnice. Euforie, panující v ulicích města, dosti opadla ve chvíli, kdy se na jižním břehu řeky Kamenice zatřepotaly černé praporce se zlatou růží. Měšťané zareagovali dvěma způsoby. Tím prvním byla nová vlna odhodlaného vzdoru a zformování nových oddílů domobrany. Celkový počet ozbrojenců ve městě tak narostl na dva a půl tisíce. Dalších sedm stovek mužů se sešlo pod velením Alberta z Jezeří, pána Můstku, v Můstku. Pán ze Seuferu samozřejmě nezůstal pozadu a k sedmnácti stům ozbrojenců pod Jezeřím přiverboval dalších třináct set mužů v Přítoku. Nadcházející bitva tak bude jistě skutečně impozantní.
Mimo odvážlivců se však v Jezeří našlo i dost zbabělců a panikářů. Jedním z nich byl i nejmenovaný důstojník městké hlídky, toho času velitel jednoho pěšího oddílu před městem. Jeho úkolem byla původně ostraha mostu přes Kamenici. Nicméně ve chvíli, kdy k řece přitáhli Seuferští a Wespenská jízda začala podnikat malé, oťukávací nájezdy, s cílem vyprovokovat nepřítele k protiútoku, mylně došel k názoru, že nepřítel chce most dobýt za pochodu a pro jistotu ho narychlo spálil. Chce-li tedy Randolf město napadnout, bude se muset k městu přebrodit. Nebo nějak dobýt most u Můstku, který je však již nyní plný zátarasů a barikád. Mezi oběma stranami tak prozatím panuje patová situace.

[obr]http://www.immortalfighters.net/picture ... ezerim.jpg[/obr]
Seuferská armáda před Jezeřím


Na opačném konci země, v Riedumsku, se dala do pochodu zeměbrana, vedená Zirinem z Dürrbergu. Cílem více než tisícové armády se stala Bílá Tvrz. Loupežnické hnízdo však bylo přeci jenom poněkud daleko a s vyjímkou jezdeckého předvoje se nakonec muselo vojsko zastavit na západním břehu Pískovody. Jistou vinu na tom nese i velitel vojska. Pěšáci se totiž samozřejmě zastavili na noc Modré Huti, kde se trpasličí hrdina dostal do sporu s několika důstojníky. Spor záhy vyřešili soubojem v popíjení místní citrusové kořalky. Vítěz znám není, nicméně obě strany se zpily tak, že celý další den namísto pochodování střízlivěly, zatímco zbytek vojska si užíval den nečekaného volna.
Rytíř Jakub z Bílé Tvrze, pán zmíněného hrádku, nicméně nečekal v teple domova a namísto toho vyrazil v čele svých mužů na novou výpravu, na sever. Záhy překročil řeku i hranice a vstoupil do Dolinska. Bez váhání zamířil přímo na nechráněné městečko Hotka. Nutno dodat, že to byl tuze chytrý plán. Dolinský kníže Kazimír jižní část svého panství zcela opomněl a zbojníkům tak v cestě stojí pouze necelé tři stovky domobranců.
Ke zteči však zatím nedošlo, jelikož se od severu přeci jen přiblížila nějaká neznámá vojenská síla. Záhy se ovšem ukázalo, že to nejsou knížecí vojáci, ale zeman Pavel z Hrádku, další zbojník, s dvěma stovkami jízdních kopiníků. Ty na jih "zahnala" knížecí hotovost, vedená rytířem Matoušem Býkovcem, který vytáhl ze Soutočí na Hrádek a záhy jej oblehl. Teprve na druhý den se ukázalo, že mimo posádky je tvrz vlastně prázdná. Zeman Pavel měl podle všeho v Soutočí své lidi a tažení proti svému sídlu očekával. Nenechal se tedy chytit se staženýma kalhotama a namísto toho překročil u Prutovských ruin Vraní řeku a zamířil k Hotce. Oba loupežníci byli dost překvapeni a chvíli to dokonce vypadalo, že se i poperou. Nakonec si ale podali ruce a i když svá vojska nakonec nespojili, hodlají v březnu vzít Hotku ztečí společnými silami. Velitel tamní posádky volá o pomoc!

Ani ve zbytku země se příliš nezahálelo. Verbovalo se o sto šest a málokterá armáda zůstala sedět na zadku. Zmiňme tedy pouze přesun Hauenských sil vedených Dietrichem Hauenem. Devět set mužů v hloubi Dračího Hvozdu, blízko hranic s Ravanskem, dosti polekalo nejen pána Stolce, ale i Lukáše z Dračího Vrchu. Dokonce natolik, že se zmíněný velmož rozhodl narychlo zverbovat pár oddílů a navíc se připojil k rebelii v Jezeří a Šachtově! Těžko říct, jestli mu to k něčemu bude, jelikož spojenectví Hauenu a Seuferu je více než očividné, vzhledem k tomu, že hauenští začali přestavovat ruiny hradů na Seufersku.

Rychle stručně:
- V Korsahu přivítal zeměpán Andrej Varovodský Adelaidu, zvanou Tulačku, poslední příslušnici a de facto dědičku rodu Wettarů. Účel jejich schůzky je neznámý.
- zeman Onřej Chvostovský, pán Mlatovy Věže, vyrazil s oddílem lehké jízdy na jihovýchod, směrem k Maratenanu. Ani jeho cíle nejsou známé.

http://www.immortalfighters.net/picture ... _kopie.png
Hauenské knížectví - Minreth
Dolinské knížectví - Vals
Ravanské knížectví - Ladis
Svobodné město Riedum - Golemnewton
Seuferské knížectví - tarava
Nehráčské frakce

Svobodný lid Jezeří a Šachtova
Ostatní
konzul Decimus "Semotus" Purpurový
První Rádce Telendir Lingwenský
Edmund Granddale, král Východní Anglie
Jan Tarmun z Jezerního Vědrokrvu, zvaný Jantar z jezera, Malleus maleficarum, paladin Světla Svatého, vůdce Hornozemské aliance
Vrchní Hejtman Táborského Svazu Jan Oldřich z Černovic(†)
Jan Tarmun I. z Jezerních Vědrokrv, velmistr Řádu Dlátenického, biskup Taulunský a právoplatný král Terenie
Parwaein I. Tamnicir, kníže Větrodolský, první rádce Svojška I., krále Kalwenského(†)
Lothar I., Markus I. Ansa, král Slaromský
Polní podmaršálek Johann Peter de Beaulieu, vrchní velitel rakouských vojsk v Itálii 1796
Kde je vůle, je i způsob!
Jan III.
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1779
Registrován: 09 bře 2012, 15:55

Re: Rok 1253 říšského letopočtu

Příspěvek od Jan III. »

Březen 1253


Měšťanům v Jezeří začíná takříkajíc hořet půda pod nohama. Seuferská armáda na jižním břehu Kamenice nedává mnohým spát a nejeden radní již dozajista zvažuje, zda by nebylo lepší ohnout hřbet a prosit za odpuštění. Jak se později ukázalo, mnozí přešli od slov k činům. Ale začněme hezky po pořádku…

Přibližně po týdnu příprav se Seuferští přes noc nečekaně sbalili a opustili své ležení. Teprve k polednímu měšťané poznali, kam se hnuli. Seuferští se nějak dostali přes mosty u Můstku a tvrz oblehli. Albertovi z Jezeří, pánu državy a veliteli rebelských sil, se nicméně podařilo dostat do města zprávu s rozkazem vyslat z města pomoc a napadnout severské nečekaně zezadu. Vzhledem k absenci vrchního velitele se nenašel mezi měšťany v podstatě nikdo, kdo by plán zamítl, poukázáno bylo pouze na to, že požadované tři oddíly jsou poněkud málo a vyslány tak byly rovnou čtyři (polovic pěchota, polovic střelci).

Rebelové dle plánu dorazili k Můstku a podařilo se jim chytit Seuferské na oko nepřipravené. Most přes řeku Marat byl nestřežený a nad tvrzí stále plály praporce povstalců. Rebelové se tedy vrhli v před, ve víře, že moment překvapení a předpokládaný výpad z tvrze jim zajistí vítězství. Záhy se ovšem ukázalo, že šlo o pečlivě připravenou past. Výpad z tvrze nepřišel a pěchota povstalců narazila na pevné linie seuferských rytířů. Když se pak na křídlech vynořila ještě Wespenská jízda a napadla útočníky z boku, rebelští důstojníci moudře zvolili ústup. Bohové nejspíše stáli na jejich straně, jelikož oproti Randolfovu plánu se nepovedlo zavčas odříznout povstalce od mostu, kde záhy vznikla slušná tlačenice. Přibližně třetina rebelů se tak dostala přes řeku. Do Jezeří jich nicméně dorazila pouze osmina, především díky Wespenské jízdě, kterou navíc podporovala nečekaně se objevivší lehká. Být to závod na delší trať, nevrátil by se nikdo. (zákl. hod Seufer 8: Jezeří 9)
Příčinou tohoto debaklu je neočekávaná zrada Alberta z Jezeří. Bývalý ravanský vazal se rozhodl vykročit namísto cesty cti cestou rozumu a záhy po bitvě složil slib věrnosti knížeti Randolfovi. Obratem byl jmenován pánem Přítoku, zatímco Můstek přenechal do přímé správy Randolfovi.

Masakr a zrada u Můstku vyvolaly v Jezeří novou vlnu paniky. Řada lidí otevřeně volá, aby byli ke knížeti vysláni parlamentáři, nicméně v Randolfovu shovívavost věří málokdo. Městská rada, neschopná dospět k rozhodnutí, jak se se situací vypořádat, byla dalšího dne odstavena od moci zemanem Lukášem z Dračího Vrchu, který do města dorazil noc před návratem zdecimovaných vojsk. Jako jediný alespoň trochu zkušenější vojevůdce převzal velení nad domobranou a nařídil navézt do města potraviny a vyzbrojit další oddíl pěšáků. Nejspíše by svolal více vojska, kdyby před ním nespokojení měšťané neskryli větší část pokladny. Koncem měsíce bylo město, samozřejmě bez odporu, obleženo Seuferskými.

[obr]http://www.immortalfighters.net/picture ... _rytir.jpg[/obr]
Seuferský rytíř v plné zbroji - prostě krása!


S celou situací nicméně může zamíchat ještě kníže Radomir Ravanský, který vede po cestě směrem k Můstku a Jezeří na šestnáct stovek mužů.

Bojovalo se i na opačném konci země. Těžkou noc zažil kupříkladu i kníže Kazimír Dolinský. Ten se ze Schaftenu narychlo přesunul k Hrádku, aby převzal velení nad knížecím vojskem, které zmíněnou tvrz obléhalo. Jakmile byly dokončeny náležité přípravy, vrhl se bez váhání do útoku. Nutno zmínit, že šlo o poměrně riskantní podnik. Proti třem stovkám rebelů stálo devět set dolinských, tedy síla jen tak tak dostatečná na udržení obležení. Nebýt přítomnosti knížete, který proti hradbě zarputile posílal jednu vlnu znavených vojáků za druhou, nejspíše by se Hrádek udržel. Nakonec rozhodl noční útok, jehož se v čele dvou stovek kvilamských sekerníků zúčastnil i sám Kazimír. Zuby nehty se nakonec uchytili na hradbách, rychlým úderem dobyli věž nad bránou a vpustili dovnitř zbytek vojska. Vyčerpaná posádka se poté vzdala. Následný průzkum državy ukázal, že tvrz by se stejně dlouho neudržela. Sýpky byly sotva z poloviny plné a prchnuvší zeman Pavel si s sebou vzal nejspíše i všechno, co by se dalo jakkoliv zpeněžit. Když už nic jiného, tak alespoň uvolnil kupcům cestu do Hauenum (který protáhl silnici z Neustadtu až do samotného Hauenu). Od příštího měsíce tak může začít na cestě vybírat mýto.

Podobně zle na tom byli i Dolinští v Hotce. Pán Klobůkovský, pán městečka, měl co dělat, aby odrazil útoky, jež proti němu vedly dvě spojivší se loupežnické tlupy. Zachránila ho jedině neschopnost zemana Pavla a rytíře Jakuba sladit své útoky a také nepřehlednost ulic a uliček, jež byly navíc plné provizorních barikád. Ani tak by se ovšem Hotka neudržela, nebýt rytíře Matouše, který poslední týden v měsíci s třemi stovkami jezdců dorazil na pláň severně od městečka, čímž přinutil loupežníky zastavit útok. (zákl. hod Loupežníci 3: Doliny 10) Dobojováno ovšem ani zdaleka není. Býkovec se ani zdaleka necítí dost silný na přímý útok a Hotka je nadále v obležení.

Dobývalo se i v Riedumsku. Měšťanské vojsko, vedené Zirinem z Dürrbergu, konečně dorazilo k Bílé Tvrzi a oblehlo ji. Vzhledem k početní převaze a přítomnosti trpasličího vojevůdce Zirina, který se navíc doslechl, že rytíř Jakub, pán zbojnického hnízda, má zálibu v citrusové kořalce a má jí tedy plný sklep, šlo vlastně o formalitu.

To Hauenští jdou na věc opatrněji. Sbor, vedený Dietrichem z Hauenu, velmi, velmi opatrně zaujal pozice pod Dračím Vrchem a oblehl jej. Zeman Lukáš však ve tvrzi již dávno nebyl a namísto něj se v ní nachází, mimo poměrně početné posádky, plná zásobárna. Se současnými silami půjde o velmi, velmi dlouhé obléhání, jelikož je silně nepravděpodobné, že by Dietrich dokázal totéž, co kníže Kazimír u Hrádku.

Z nevojenské sféry jistě všechny z vás zaujmou zprávy o Adelaidě z Wettaru. Zmíněná šlechtična na Korsahu přivítala neidentifikované kvilamské poselstvo a obdržela pozvání od nejmenovaného velmože. Podle plánu mělo jít o tajnou akci, nicméně sama Adelaida prohlásila, že „má dost útěků a tajnůstkářství“ a Korsah opustila zcela veřejně, po srdečném rozloučení s Andrejem Varovodským. Totožnost svého nového hostitele nicméně v tajnosti udržela. Později nejspíše sama uznala, že nějaké to „tajnůstkářství“ by jí asi ušetřilo řadu problémů.

[obr]http://www.immortalfighters.net/picture ... ettaru.jpg[/obr]
Adelaida z Wettaru


Na zpáteční cestě bylo poselstvo přepadeno a rozehnáno loupežníky z Krähenbergu. Osud Adelaidy byl dlouho neznámý a zbytek poselstva, které dorazilo ke svému pánu, s obavami sděloval své domněnky, že zmíněná šlechtična zahynula, v tom lepším případě úpí v kobkách pod Krähenbergem. Jaká byla jejich úleva, když se rozneslo, že Aldelaida, v doprovodu neznámého hrdiny, bezpečně dorazila do Schaftenu, kde požádala pána města o pomoc!

Rychle stručně:
- zeman Onřej Chvostovský, pán Mlatovy Věže, rozbil tábor v ruinách Maratenanu. Není jasné, co, ale zdá se, jako kdyby tam jeho muži něco hledali…
- Hauenští staví o sto šest... Asi zavedeme limity na budování držav...

http://www.immortalfighters.net/picture ... 1253_3.png
Hauenské knížectví - Minreth
Dolinské knížectví - Vals
Ravanské knížectví - Ladis
Svobodné město Riedum - Golemnewton
Seuferské knížectví - tarava
Nehráčské frakce

Svobodný lid Jezeří a Šachtova
Ostatní
konzul Decimus "Semotus" Purpurový
První Rádce Telendir Lingwenský
Edmund Granddale, král Východní Anglie
Jan Tarmun z Jezerního Vědrokrvu, zvaný Jantar z jezera, Malleus maleficarum, paladin Světla Svatého, vůdce Hornozemské aliance
Vrchní Hejtman Táborského Svazu Jan Oldřich z Černovic(†)
Jan Tarmun I. z Jezerních Vědrokrv, velmistr Řádu Dlátenického, biskup Taulunský a právoplatný král Terenie
Parwaein I. Tamnicir, kníže Větrodolský, první rádce Svojška I., krále Kalwenského(†)
Lothar I., Markus I. Ansa, král Slaromský
Polní podmaršálek Johann Peter de Beaulieu, vrchní velitel rakouských vojsk v Itálii 1796
Kde je vůle, je i způsob!
Jan III.
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1779
Registrován: 09 bře 2012, 15:55

Re: Rok 1253 říšského letopočtu

Příspěvek od Jan III. »

Duben 1253


V Jezeří si konečně zapěli vzpurní měšťané svou labutí píseň. Nový vůdce vzbouřenců, Lukáš z Dračího Vrchu, se s knížetem Randolfem dohodl po dobrém a všem povstalcům umožnil „volně“ odejít z města. Pokud vám takový akt milosrdenství k pánovi ze Seuferu nesedí, pak se není čemu divit. U bran totiž stály silné severské hlídky a pečlivě kontrolovaly všechny odcházející, ať už šlo o demobilizované vojáky, nebo měšťany, kteří se rozhodli zkusit štěstí jinde. Řada z nich byla záhy zadržena, coby „aktivní podporovatelé rebelie“ a podrobena exekuci (finanční), následované vyhnanstvím. V ulicích zatím běhaly skupiny speciálů a zatýkaly ty, kdož se u bran neukázali. Většina členů městské rady a cechmistrů tak skončila ve vězení a následně na popravišti. Jen díky faktu, že Seuferští prozíravě zabavily zbraně odcházejících rebelů, nedošlo k další ozbrojené bouři. Nalézt městskou pokladnu se nicméně nezdařilo a někteří z těch nejhledanějších pak dokázali i přes pečlivá opatření uniknout. Velkou pozornost si získala například vychytralost měšťana Čeňka, cechmistra barvířského. Ten, očekávaje podobný vývoj událostí, nejprve za pakatel rozprodal ze svého majetku, co se dalo, dílnu přenechal nejstaršímu tovaryši a s truhlou plnou stříbra opustil město po jezeře, čímž se vyhnul všem strážím. I tak ovšem pokladna pána ze Seuferu přibrala na váze.

[tuber2]https://www.youtube.com/watch?v=XZDt-O6r7rM[/tuber2]


Jelikož se jedná o poklidné převzetí, může již v dalším kole kníže Randolf vybírat v Jezeří daně. Exekuce a exodus části obyvatel však způsobily, že zisky budou pouze poloviční. Ani odvod části zabavených peněz na veřejně prospěšná zařízení v Jezeří příliš nepomohl. Plný příjem bude až v červnu.

To Sigismund Hauen čekat nemusí. Sotva uzavřel pak Lukáš mír na jihu, pospíšil si domů, aby ohnul záda před Dietrichem z Hauenu a otevřel mu brány své tvrze. Jakmile dorazil i sám kníže Sigismund, se zbytkem vojska, potvrdil panu Lukášovi nejen vlastnictví Dračího Vrchu, ale přiklepl mu i město Šachtov, které se na základě míru v Jezeří stalo součástí Hauenu. Měšťané tak sice nezískali svobodu, ale většina z nich věří, že si touto změnou přece jenom polepšili.

A kníže Radomir Ravanský, který stojí před branami Můstku? Ten postoupil zase o pár mil a vyzval seuferské, aby vyklidili Můstek, který by měl podle zemského práva patřit jemu. Seuferští nečekaně neuposlechli a namísto toho připravili rozsáhlý a důkladný plán obrany. Zbytečně. Ravanští nejsou pitomí, aby se vrhali proti takové přesile. Vida, že Seuferští se nikam nechystají, rozbili tábor a užívali si jarního sluníčka.

Kníže Kazimír Dolinský má konečně důvod k radosti! Zbojníci v okolí Hotky, vědomi si své lehké početní převahy a také faktu, že čas hraje proti nim, nečekaně udeřili na jízdu Matouše Býkovce, který v tu chvíli čekal na posily od Schaftenu. Nečekaný noční útok se příliš nevyvedl, jelikož Matouš (Kazimír ne) s něčím podobným počítal, využil svého průzkumnického bonusu a útok včas odhalil. I tak se zbojníkům docela dařilo, a kdyby se nad ránem neobjevily na severozápadě rudozlaté praporce dolinských, zahnali by knížecí vojáky na útěk. Takto zdrhali zbojnící. Dolinští mají sice opět nemalé ztráty, ale obležení Hotky bylo konečně prolomeno a znavení vojáci jsou v městečku vítáni jako hrdinové.

Třešničkou na dortu pak pro Kazimíra bylo tažení Schaftenského sboru na Krähenberg. Rytíř Arnulf se původně hodlal postavit na odpor, koneckonců Dolinských zase tolik nebylo, nicméně po zprávách o vítězství u Hotky (značně nadsazené) a přečtení nabídky od Kazimíra, se rytíř Arnulf rozhodl jít cestou nejsnazšího odporu a složil knížeti vazalský slib. Přidejme fakt, že se touto cestou konečně otevírá obchodní cesta se zeměmi za Dračí Průrvou a je jasné, že Kazimír si může jenom chrochtat blahem!

V Riedumu se proslýchá, že pod purkmistrm Ulrichem Skálovcem se prý povážlivě houpe židle. Volby jsou sice v nedohlednu, nicméně část radních je s jeho kroky údajně velmi nespokojena. Podrobnosti nejsou veřejnosti známy.

Hauenské Stavební Společnost sice staví o sto šest, nicméně první hotovou stavbu ve hře si může připsat Radomir Ravanský! Tvrz v ruinách Rozlog byla dobudována a již příští měsíc ponese zisky. Kníže Sigismund může jen závidět. Náladu mu nespravila ani hádka se stavitelem „Gryfovy Věže.“ Podle knížete se měla tvrz jmenovat „Gryfí Věž,“ kterýžto název architekt samovolně změnil, coby „nelibozvučný.“ Záhy pak rezignoval s tím, že se vrací k projektování stodol.

Rychle stručně:
- Na Dračím Vrchu proběhly zásnuby Dietricha Hauenského s dcerou knížete Kazimíra Dolinského, Ludmilou.
- V Jezeří vyhořela kasárna, v nichž se ubytovala část seuferských vojáků ztráty jsou nemalé, pachatel nebyl odhalen.
- V Hauenu, před branami knížecího paláce, se objevila maringotka. Velitel městské stráže už začíná pomalu šedivět, jelikož vůz stojí na zákazu stání a ani dva tucty pokut, umístěné do škvíry vedle dveří, s ním nehly.

http://www.immortalfighters.net/picture ... _kopie.png
Hauenské knížectví - Minreth
Dolinské knížectví - Vals
Ravanské knížectví - Ladis
Svobodné město Riedum - Golemnewton
Seuferské knížectví - tarava
Nehráčské frakce


Ostatní
konzul Decimus "Semotus" Purpurový
První Rádce Telendir Lingwenský
Edmund Granddale, král Východní Anglie
Jan Tarmun z Jezerního Vědrokrvu, zvaný Jantar z jezera, Malleus maleficarum, paladin Světla Svatého, vůdce Hornozemské aliance
Vrchní Hejtman Táborského Svazu Jan Oldřich z Černovic(†)
Jan Tarmun I. z Jezerních Vědrokrv, velmistr Řádu Dlátenického, biskup Taulunský a právoplatný král Terenie
Parwaein I. Tamnicir, kníže Větrodolský, první rádce Svojška I., krále Kalwenského(†)
Lothar I., Markus I. Ansa, král Slaromský
Polní podmaršálek Johann Peter de Beaulieu, vrchní velitel rakouských vojsk v Itálii 1796
Kde je vůle, je i způsob!
Jan III.
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1779
Registrován: 09 bře 2012, 15:55

Re: Rok 1253 říšského letopočtu

Příspěvek od Jan III. »

Květen 1253


[tuber2]https://www.youtube.com/watch?v=2XS0Nynzb2E[/tuber2]
Mír? Houby! Válka bude!


Sigismund Hauen je černokněžník! Právě tato slova doslova obletěla celý Kvilam a dozajista ani na Korsahu se nemluví o ničem jiném! Ale hezky od začátku… Maringotka, která se koncem minulého měsíce nečekaně zjevila v Hauenském podhradí, se pro místní stala ekvivalentem strašidelného zámku a mimo Gertrudy Velekněžky se k ní neodváží přiblížit ani myš. I laik pozná, že to celé smrdí magií, ze které mají obyčejní lidé strach.

Později spatřili zmíněnou maringotku i lidé v koloně, s níž se kníže Sigismund a Dietrich Hauenští, spolu s Ludmilou Dolinskou, přesouvali z Dračího Vrchu do města. Maringotka, kočírovaná mladou bělovlasou ženou (čarodějnice!) a Getrudou se s nimi setkala v půli cesty, v hloubi Dračího Hvozdu. Zatímco ostatní pokračovali dál, Sigismund se zdržel na místě. Do města se dostal o den později, v těžkém bezvědomí. Maringotka opět zaparkovala v podhradí.

Dosud není vůbec jasné, k čemu došlo a zda je ona bělovláska opravdu čarodějnice, nicméně řada lidí má jasno. Kníže Sigismund se stal praktikantem černé magie, snad dokonce nekromancie a vinou nějakého neúspěšného rituálu se ocitl na hraně života a smrti! Lidem se to rozhodně nelíbí, ale zatím pouze pomlouvají a reptají. Dá se očekávat, že dokud nezačnou v okolí knížecího sídla mizet po nocích mladé panny, žádná rebelie nehrozí.

Nakonec to se Sigismundem není tak zlé, jak se původně čekalo. Po týdnu se probral a dokonce už občas i vstane z postele. Datum svatby Dietricha a Ludmily se nicméně muselo o pár dní posunout, aby nemuseli Sigismunda během obřadu podpírat. I tak si ovšem oddech ve chvíli, kdy mohl konečně zasednout ke svatební tabuli. Svatba to byla každopádně skvělá, na ničem se nešetřilo, stoly se prohýbaly pod horami jídla, víno, pivo i kořalka tekla proudem, no prostě svatba jak má být!

[obr]http://www.immortalfighters.net/picture ... knezka.jpg[/obr]
obřad vedla samozřejmě Gertruda Velekněžka


A v brzku se můžeme těšit na další! Kníže Kazimír Dolinský totiž záhy opustil Hauen, aby se tryskem přesunul do Schaftenu, kde požádal o ruku Adelaidu z Wettaru. Mladá šlechtična dle očekávání přijala. Pokud se jí podaří zplodit s Kazimírem syna, bude tento de jure dědicem Dolinska.

Na hranicích Riedumska a Dolinska se strhla bitva o Vršov. Purkmistr Ulrich Skálovec považoval zteč tvrze za stejnou formalitu, jako v případě Bílé Tvrze a dokonce odeslal rytíři Vítkovi Vršovskému výzvu, aby si sbalil svých pět švestek a táhl, jinak čeká jeho hlavu exkurze do Riedumu. Vítek namísto toho sbalil všechnu píci v okruhu dvou dnů jízdy koňmo v okolí tvrze a pozval si posilu, v podobě zbojníků ustupujících od Hotky. Jelikož Zirin z Dürrbergu měl rozkaz provést obléhání společně s milicionáři od Rudé Věže, stihli se zbojnící dostat dovnitř bez boje a posílili posádku.

Zteč začala o pět dní později a nutno uznat, že to byla „řádná mlata!“ Ani přes skvělé velení a početní převahu se měšťanům nepovedlo uchytit se na hradbách. Zirin je sice skvělý dobyvatel, nicméně trojice zbojnických vůdců si šikovně rozdělila oblasti obrany a efektivně tak využili sil, jež měli k dispozici (hod 9). Při posledním útoku, jehož se účastnil i Zirin, nicméně útočníci svrhli Vítka Vršovského z hradeb a připravili jej tak o život. Obránci, rozohnění smrtí milovaného pána, však přešli do protiútoku a útočníky opět vytlačili. Ztráty nejsou malé, ale na straně zbojníků jsou přece jenom větší. Jeden oddíl jízdních kopiníků je pryč, morálka je na nule a Pavel z Hrádku s Jakubem z Bílé Tvrze nejsou sto shodnout se, kdo by měl převzít velení.

Na východě se po porážce rebelů z Jezeří a přepsání hranic často hovořilo o míru. Jelikož se však knížeti Randolfovi na bojišti zjevně zalíbilo, armádu nerozpustil, naopak ji rychle doplnil a vrhl se na ravanské, kteří se zatím vzdali myšlenky na zábor Můstku a vyrazili domů. Raromirovu vojsku se však záhy v zádech objevila severská wespenská jízda, vedená samotným Randolfem Zweihänderem a začala napadat boky a týl ravanského voje, s cílem zpomalit a oslabit. To se podařilo jen částečně. Ravanští sice nebyli schopni seuferské stíhat či lapit do pasti, nicméně Radomirovi se po pár dnech podařilo zformovat vojsko do vhodné formace. Levé křídlo chránil řekou Kamenicí, čelo jistila jízda a na pravém boku a týlu se pohybovaly silné hlídky lučištníků a kopiníků. Jakmile se ukázali seuferští (v otevřené krajině moc nenápadní nebyli), sestavili kopiníci štítovou zeď a střelci zkropili seuferskou jízdu šípy. Ztráty jsou tedy na obou stranách, nicméně zpomalení se celkem povedlo. Na Stolec už ravanští nedošli (ne že by to měli v plánu). Randolfův předvoj pak posílil menší pěší sbor přímo z Jezeří.

Na jižním břehu Kamenice se bojovalo také. Hlavní síla seuferských překročila mosty u Můstku a pod vedením Vojtěcha Ořechovského vyrazila přímo na Brůdek! Moment překvapení se nepovedl, dva a půl tisíce mužů bylo v otevřené krajině prostě vidět už z dálky. Každopádně přesila a rytíř Vojtěch udělali své. Ke konci měsíce město po mohutné zteči padlo. Silná posádka však způsobila útočníkům nemalé ztráty. Jeden oddíl pěšáků musel být rozpuštěn poté, co v ulicích zabloudil a dostal se do cesty rozvášněným severským rytířům. Holt smůla. Město je každopádně pod kontrolou útočníků. Nad Ravanským knížectvím se stahují mraky…

[obr]http://www.immortalfighters.net/picture ... brudek.jpg[/obr]
Bitva o Brůdek


Do kategorie kuriozit patří zprávy o HSS (Hauenská Stavební Společnost). Inženýři HSS měli zahájit opravu Wettaru a Robinetoru. Poté, co dorazili do cíle, postavili příjezdové cesty a ubikace, sehnali dělníky a sestavili plán dodávek materiálu, jim však přišlo oznámení od Stavebního Úřadu. Kníže Sigismund si zapomněl sehnat stavební povolení, takže se nestavilo. Komplikace potkaly i stavbyvedoucího v Gegenuferu, kde vyhořel sklad stavebního materiálu. Viník nebyl nalezen a událost tedy byla označena za nehodu. Stavba se každopádně protáhne.

Zeman Ondřej Chvostovský, pán Mlatovy Věže, se přestal hrabat v hlíně a vydal se na cestu domů. A mimo jiné také přísahal věrnost knížeti Radomirovi. Pytel stříbra a nález měděných ložisek nedaleko jeho sídla se ukázaly být dost silným argumentem. Po událostech v Brůdku sice pan Ondřej dosti znejistěl, nicméně své slovo zpět nevzal. Zatím.

Rychle stručně:

- Jako věno dostala Ludmila Dolinská kus Dračího Hvozdu, jenž byl po léta majetkem jejího rodu. Nyní patří pánům z Hauenu a tak musel PH zase posouvat hranice…

http://www.immortalfighters.net/picture ... _kopie.png
Hauenské knížectví - Minreth
Dolinské knížectví - Vals
Ravanské knížectví - Ladis
Svobodné město Riedum - Golemnewton
Seuferské knížectví - tarava
Nehráčské frakce


Ostatní
konzul Decimus "Semotus" Purpurový
První Rádce Telendir Lingwenský
Edmund Granddale, král Východní Anglie
Jan Tarmun z Jezerního Vědrokrvu, zvaný Jantar z jezera, Malleus maleficarum, paladin Světla Svatého, vůdce Hornozemské aliance
Vrchní Hejtman Táborského Svazu Jan Oldřich z Černovic(†)
Jan Tarmun I. z Jezerních Vědrokrv, velmistr Řádu Dlátenického, biskup Taulunský a právoplatný král Terenie
Parwaein I. Tamnicir, kníže Větrodolský, první rádce Svojška I., krále Kalwenského(†)
Lothar I., Markus I. Ansa, král Slaromský
Polní podmaršálek Johann Peter de Beaulieu, vrchní velitel rakouských vojsk v Itálii 1796
Kde je vůle, je i způsob!
Jan III.
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1779
Registrován: 09 bře 2012, 15:55

Re: Rok 1253 říšského letopočtu

Příspěvek od Jan III. »

Červen 1253


Kde začít… Asi pod Vršovem. Zde se nakonec vše obešlo bez boje, přinejmenším ze strany Zirinovy zeměbrany. Ulrich Skálovec se nakonec se zbojníky dohodl po dobrém a výměnou za vydání tvrze jim dovolil odejít, dokonce se zbraní v ruce. Leckdo v městské radě sice reptal, že správně patří taková pakáž na šibenici, ale získání Vršova bez boje většinu ostatních uspokojilo. Především i proto, že tvrz bude vynášet již od tohoto měsíce. A světe div se, loupeživí rytíři dodrželi slovo. Po překročení hranic se nicméně obě bandy zcela rozpadly, dílem kvůli ztrátám z minulých bojů, dílem kvůli dlužnému žoldu. Pán z Hrádku i pán z Bílé Tvrze zmizeli neznámo kam.

Hauenští s velkou slávou dokončili opravy Weissenfelsu, Dietrichsbergu a Zlatého Kopce. Poslední jmenovaný hrad byl záhy předán zástupcům knížete Randolfa. V Dračím Hvozdu se pak začalo s výstavbou nové tvrze, nazvané Ludmilina Hlídka. Kníže Sigismund byl konečně prohlášen za zcela zdravého a bylo mu povoleno opustit lože, ačkoliv lámat skály ještě nebude. Holt už je to starý pán…

Dolinští pokračují ve svatebním veselí, jež započalo minulý měsíc v Hauenu. Kníže Kazimír si vzal v Schaftenu za manželku Adelaidu z Wettaru, poslední příslušnici rodu, zničeného Randolfem ze Seuferu. Svatba sice nebyla tak bohatá jako v případě Ludmily a Dietricha a Schaften taky holt není Hauen či Soutočí, ale jinak si rozhodně nebylo na co stěžovat. Vzhledem k věku obou novomanželů se již čile spekuluje o tom, zda vzejdou ze svazku nějaké děti, nebo bude dědicem knížectví prohlášen Kazimírův nevlastní bratr, bastard Stanislav, zvaný „Krásný.“

[obr]http://www.immortalfighters.net/picture ... v_akci.jpg[/obr]
Randolf v akci


Ostře sledovaná je především situace v Ravansku, jehož osud visel po obsazení Brůdku doslova na vlásku. Kníže Randolf Seufer rozhodl o pokračování bleskové války, kterou minulý měsíc započal. Především pak chtěl chytit do pasti knížete Radomir Ravanského, aby se nestihl ukrýt ve svém mocném sídle, hradu Stolci, který by pod jeho velením mohl odolávat skutečně dlouho. A právě dlouhé obléhání je to, co si Seufer nemůže nyní dovolit, jelikož se do situace dle očekávání vložilo i Dolinské Knížectví. Pět stovek jezdců pod velením Matouše Býkovce překročilo hranice a zastavilo se nedaleko Kuletého Brodu.

Vzhledem k tomu, že se ravanský pán nacházel v podstatě před branami Stolce, jen zázrak by mu mohl zabránit v tom, aby se dostal dovnitř před příchodem nepřátel. Vše však dopadlo poněkud jinak. Ravanští se sice zprvu vydali domů, nicméně jakmile se jim v tom pokusila wespenská jízda zabránit, Radomir nakázal zastavit a přešel do protiútoku a začala regulérní bitva.

Boj to nebyl zase tak tvrdý. Obě vojska byla početně vcelku rovnocenná. Seuferové měli sice převahu v jízdě, především té wespenské, která podnikala výpady typu „udeř a uteč,“ ovšem s dosti mizernými výsledky. Ravanští kopiníci prostě zformovali štítovou hradbu, zpoza níž zasypávaly útočící jízdu šípy lučištníků. Na druhou stranu těžká výzbroj srážela mobilitu ravanských k nule, takže zkrátka nebyli po schopni nepřítele, ustupujícího po kouscích vzad, zadržet a zničit (zákl. hod Seufer 7: Ravansko 6). Randolf tak nakonec vyhrál, neboť nechtěl nepřítele zničit, ale jen zdržet.

Z Brůdku se zatím po mostech a brodech přes Kamenici sunula hlavní seuferská síla, vedená rytířem Vojtěchem Ořechovským. Sedmnáct stovek (ztráty) seuferských vojáků se rozdělilo na dvě poloviny. První, početnější, oblehla Stolec, zatímco druhá se spolu s rytířem Vojtěchem vrhla na Ravanské z boku. Moment překvapení příliš nevyšel, holt takové vojsko nejde v otevřené krajině přehlédnout. Každopádně se tím na bojišti vyrovnaly počty pěšáků a ravanští museli přejít do obrany. Kníže Radomir s vypětím sil zformoval své muže do kruhu, jehož okraj tvořila kopinická elita. Útok seuferských rytířů, do jejichž čela se postavil osobně kníže Randolf Seufer, jejich formaci nicméně po lítém boji prorazil. Ravanští kopiníci se však ukázali být více než rovnocennými protivníky a nedávali své životy lacino. Dlouho to vypadalo na další remízu. Nicméně přítomnost dalších seuferských sil pod Stolcem nakonec přiměla Radomira k ústupu. To mu však Randolf a jeho wespenská jízda nemínili jen tak dovolit. Na bojišti tak byla ponechána asi stovka kopiníků, coby zadní stráž, aby svou smrtí vykoupila zbytku armády potřebný čas. Ravanští ustpupili na sever, směrem na Říční Tvrz, zatímco Seuferští spojili své síly pod Stolcem (zákl. hod Seufer 8: Ravansko 7).

Ztráty na obou stranách jsou značné. Ravanští ztratili vedle obětovaného oddílu kopiníků i oddíl střelců, který musel být pro značné ztráty sloučen. Seuferští však odepisují ztráty také, byť ve výsledku ne tak těžké. Ořechovského pěšáci, podporující rytíře při průlomu, padli do posledního muže při protiútoku ravanské jízdy.

II. Ravanská armáda, postupující z Mlatby na Stolec, dorazila k cíli své cesty na druhý den. Když uviděl jejich velitel nepřátelskou sílu pod hradbami a navíc se doslechl o porážce knížecí hotovosti, prohlásil „Ne, děkuji!“ a zastavil. Kníže Randolf, odpočívající po včerejší bitvě, je prozatím nechal být s tím, že není od věci nechat si něco i na druhý den.

[tuber2]https://www.youtube.com/watch?v=lzeNBRbWXpI[/tuber2]
Povstaň, lide ravanský!


V Brůdku ovšem Seuferští prohráli na celé čáře. Celá armáda se přesunula ke Stolci a ve městě tak zůstala jen čerstvě zformovaná posádka. Ta záhy zažila pár perných chvilek. Ravanský kníže dal do města tajně navézt zbraně, peníze a agitátory, aby přiměl lid k povstání proti seuferské okupaci. Ani jednoho nebylo moc, ale stačilo to. Randolfova pověst udělala taky své a zelenáči v tabadrech se zlatou růží se brzy stali lovnou zvěří rozlíceného měšťanstva. Sotva se k Randolfovi doneslo, že je něco v nepořádku, zavlály zase nad městem praporce ravanského knížectví (zákl. hod 10!).

Rychle stručně:

- Maringotka, děsící celý Hauen, se ztratila neznámo kam…
- Mrtvá Hlídka se vydala plenit Mlatovu Věž. Vzhledem ke vzdálenosti se na plenění nedostalo, takže tvrz byla jen částečně obležena.

http://www.immortalfighters.net/picture ... _kopie.png
Hauenské knížectví - Minreth
Dolinské knížectví - Vals
Ravanské knížectví - Ladis
Svobodné město Riedum - Golemnewton
Seuferské knížectví - tarava
Nehráčské frakce


Ostatní
konzul Decimus "Semotus" Purpurový
První Rádce Telendir Lingwenský
Edmund Granddale, král Východní Anglie
Jan Tarmun z Jezerního Vědrokrvu, zvaný Jantar z jezera, Malleus maleficarum, paladin Světla Svatého, vůdce Hornozemské aliance
Vrchní Hejtman Táborského Svazu Jan Oldřich z Černovic(†)
Jan Tarmun I. z Jezerních Vědrokrv, velmistr Řádu Dlátenického, biskup Taulunský a právoplatný král Terenie
Parwaein I. Tamnicir, kníže Větrodolský, první rádce Svojška I., krále Kalwenského(†)
Lothar I., Markus I. Ansa, král Slaromský
Polní podmaršálek Johann Peter de Beaulieu, vrchní velitel rakouských vojsk v Itálii 1796
Kde je vůle, je i způsob!
Jan III.
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1779
Registrován: 09 bře 2012, 15:55

Re: Rok 1253 říšského letopočtu

Příspěvek od Jan III. »

Červenec 1253


Nástup léta, pro vojáky v poli chválabohu poměrně mírného, přinesl všem bojujícím stranám krátkou přestávku. Mimo jednoho malého střetu (viz níže) se jak ravanští, tak seuferští vojáci dočkali zaslouženého odpočinku. Kníže Radomir posílil obranu Brůdku a sám ustoupil do Říční Tvrze, aby zde načerpal síly pro další střet. Nutno dodat, že i přes porážku pod Stolcem na tom není zase tak zle. Znovuzískání Brůdku, jehož obrana byla nyní výrazně posílena, zdá se vyřešilo tíživou finanční situaci a dolinské armády postupují dále na východ, proti Seuferskému knížectví.

[obr]http://www.immortalfighters.net/picture ... adomir.jpg[/obr]
Randolf versus Radomir


Kníže Randolf, vida, že jeho taktika bleskové války nepřinesla kýžené výsledky, se rozhodl dát vojsku pár dní volna a rozložil ležení pod hradbami Stolce. Obležení však není stoprocentní, jelikož z Brůdku přes Kamenici proudí do hradu, který obývá pouze posádka, dostatek zásob. Taktika vyhladověním je tedy automaticky odsouzena k neúspěchu.

Pod Mlatovou Věží došlo ke střetu ravanské posádky a wespenské jízdy. Vzhledem k silné přesile obránců tvrze (1000 mužů, zapojila se i posádka), neměli seuferští takřka žádnou šanci na vítězství a po krátkém boji museli ustoupit. Ztráty na obou stranách jsou velmi malé.

Kníže Sigismund Hauenský dál buduje jako šílený. Jelikož mu ovšem došly stavební parcely, přikoupil od knížete Radomira ravanský díl Dračího Hvozdu. A jelikož mu to nestačilo, vydyndal nějakým záhadným způsobem od Seuferu celý severní díl knížectví, mezi Šachtovem a Pockým jezerem. A to včetně Holzburgu a záhy dokončeného Gegenuferu! Obzvláště nemile překvapeni byli Holzmanové, páni z Holzburgu, jelikož převod pod nového pána s nimi nikdo předem nekonzultoval a tak nyní zvažují, jak se zachovat.

Jinak se na Kvilamsku celkem nic zvláštního neděje. Zajímavé zprávy ovšem přicházejí ze zahraničí. Korsahský zeměpán, Andrej Varovodský, svolává družinu a připravuje se na cestu do Varovody, hlavního města Varijského Císařství, kde se má někdy na podzim konat zemský sněm, který svolal jeho císařský bratříček, Michal III., zvaný Hádavý. Účel svolání sněmu, který se jinak schází tak jednou za tři až pět let, není zatím zcela jasně znám. Čile se však spekuluje. Prozatím vedou tři možnosti. Vypsání císařského desátku, změna nástupnického práva a svolání zemské hotovosti.

[tuber2]https://www.youtube.com/watch?v=vouAtmE13vs[/tuber2]
Oddechovka


Rychle stručně:
-
http://www.immortalfighters.net/picture ... _kopie.png
Hauenské knížectví - Minreth
Dolinské knížectví - Vals
Ravanské knížectví - Ladis
Svobodné město Riedum - Golemnewton
Seuferské knížectví - erbfilip
Nehráčské frakce


Ostatní
konzul Decimus "Semotus" Purpurový
První Rádce Telendir Lingwenský
Edmund Granddale, král Východní Anglie
Jan Tarmun z Jezerního Vědrokrvu, zvaný Jantar z jezera, Malleus maleficarum, paladin Světla Svatého, vůdce Hornozemské aliance
Vrchní Hejtman Táborského Svazu Jan Oldřich z Černovic(†)
Jan Tarmun I. z Jezerních Vědrokrv, velmistr Řádu Dlátenického, biskup Taulunský a právoplatný král Terenie
Parwaein I. Tamnicir, kníže Větrodolský, první rádce Svojška I., krále Kalwenského(†)
Lothar I., Markus I. Ansa, král Slaromský
Polní podmaršálek Johann Peter de Beaulieu, vrchní velitel rakouských vojsk v Itálii 1796
Kde je vůle, je i způsob!
Jan III.
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1779
Registrován: 09 bře 2012, 15:55

Re: Rok 1253 říšského letopočtu

Příspěvek od Jan III. »

Srpen 1253


Tentokráte začneme neválečnými zprávami. Léto vrcholí a žně jsou v plném proudu. Takřka všichni sedláci, díky deštivé zimě a poměrně mírnému létu (na Kvilamské poměry) nadprůměrné výnosy. Radují se obzvláště zemědělci z nížin a okolí největších řek, tedy z Dolinska. Ravansko má sice též výborné podmínky, nicméně přítomnost nepřátelských armád způsobila, že řada polí buď lehla popelem, nebo prostě leží ladem. Když už nic jiného, alespoň nehrozí v knížectví hladomor.

Bez ohledu na probíhající sklizeň pak v Ravansku operují již čtyři armády. Mimo domácích a nájezdníků ze Seuferu se krajem prohánějí Dolinští a nově i vojska v barvách Riedumu. Zatímco Dolinští stojí zjevně na straně Radomira Ravanského, cíle a záměry Riedumu nejsou doposud zcela známy.

[obr]http://www.immortalfighters.net/picture ... vanska.jpg[/obr]
Riedumská zeměbrana vstupuje do Ravanska


Válka každopádně pokračuje spíše poklidně. Zatímco Ravanští nadále sbírají síly, kníže Randolf vyřešil problémy se zásobami, proudícímu na Stolec, velmi jednoduše. Polovinu vojska poslal přes Kamenici k Brůdku, který se tak ocitl v obležení. Jelikož má město poměrně silnou posádku, nelze počítat s tím, že by padlo stejně snadno, jako v předchozím případě. Hlavní zbraní obléhatelů se tak nepochybně stane hlad. Stolec ani Brůdek nemají zrovna přetékající sýpky a tisícovka vojáků navíc také není zrovna zanedbatelnou položkou.

Dolinská jízda, vedená rytířem Matoušem Býkovcem, se po čtvrtroce jízdy pohraničím konečně dostala ke svému cíli. Tím se ukázala být Seuferská tvrz Hügel. Jelikož tvrz samotná má posádku tří set mužů a hradbami se rozložilo pět set dolinských, ke zteči nejspíše nedojde. Přinejmenším ne do doby, než dorazí zbytek armády, pro kterou bude celá bitva pouhou formalitou.

A nyní zase něco trošku veselejšího… Všichni se již jistě doslechli, že Ludmila, novomanželka Dietrichova, dědice Hauenského panství, je v očekávání. Celé knížectví, jež jako jedno z mála žije v míru, jásá. Nutno uznat, že načasování je perfektní, jelikož záhy dorazila do Hauenu zpráva o dokončení Ludmiliny Hlídky. Budoucí rodička tak může trávit těhotenství v klidu a míru, v hloubi Dračího Hvozdu.

Zahanbit se v tomto směru nenechala ani Adelaida z Wettaru. V potu tváře uspěl i kníže Kazimír Dolinský ve svém snažení a již nyní může vybírat vhodné jméno pro případného následníka. A opět skvěle načasovaná. Protože právě ve chvíli, kdy knížecí lékař s touto radostnou novinkou přiběhl, líčil nebohý posel knížeti škody, jež napáchal požár v Prutově. Oheň strávil podstatnou část lešení, následkem čehož spadla jedna z věží. Dokončení hradu se tak zdrží přinejmenším o jeden měsíc.

[obr]http://www.immortalfighters.net/picture ... aftenu.png[/obr]
Korsahské poselstvo, mířící do Schaftenu


Zeměpán Andrej Varovodský, pán Korsahu, finišuje s přípravami na cestu na západ. Ještě předtím však vyslal poselstvo do Schaftenu, ke knížeti Kazimírovi. Mimo opožděného blahopřání ke svatbě knížecího páru dorazila i zprostředkovaná žádost o ruku! Konkrétně Andrejův syn Janek, zvaný Zvědavý, se doslechl o kráse knížecí dcerky Magdalény a dospěl k rozhodnutí, že „Buď ona, nebo žádná!“ Názor knížete Kazimíra dosud není znám, nicméně Magdaléna se údajně netvářila nijak nadšeně. Janek není nijak okouzlující mládenec a spíše než dvorské etiketě holduje dvorským intrikám.

Rychle stručně:
- Na Kvilamsku řádí žháři! Nejen v Prutově, ale i pod Stolcem hořelo. Seuferským kdosi zapálil stany se zásobami, při jejichž hašení uhořelo na sto seuferských vojáků.
- V Hauenu se začínají lidé trochu podivovat faktu, že už několik týdnů nikdo ani očkem nezahlédl Gertrudu Velekněžku. Snad se jí chuděrce něco nestalo, strachují se lidé, u nichž je tato boží služebnice velmi oblíbená.

http://www.immortalfighters.net/picture ... _kopie.png
Hauenské knížectví - Minreth
Dolinské knížectví - Vals
Ravanské knížectví - Ladis
Svobodné město Riedum - Golemnewton
Seuferské knížectví - erbfilip
Nehráčské frakce


Ostatní
konzul Decimus "Semotus" Purpurový
První Rádce Telendir Lingwenský
Edmund Granddale, král Východní Anglie
Jan Tarmun z Jezerního Vědrokrvu, zvaný Jantar z jezera, Malleus maleficarum, paladin Světla Svatého, vůdce Hornozemské aliance
Vrchní Hejtman Táborského Svazu Jan Oldřich z Černovic(†)
Jan Tarmun I. z Jezerních Vědrokrv, velmistr Řádu Dlátenického, biskup Taulunský a právoplatný král Terenie
Parwaein I. Tamnicir, kníže Větrodolský, první rádce Svojška I., krále Kalwenského(†)
Lothar I., Markus I. Ansa, král Slaromský
Polní podmaršálek Johann Peter de Beaulieu, vrchní velitel rakouských vojsk v Itálii 1796
Kde je vůle, je i způsob!
Jan III.
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1779
Registrován: 09 bře 2012, 15:55

Re: Rok 1253 říšského letopočtu

Příspěvek od Jan III. »

Září 1253


[tuber2]https://www.youtube.com/watch?v=e1k9E5KXDbM[/tuber2]

„ Ufff… Tak tohle bude fuška…“ povzdechl si kronikář, pustil si nějakou relaxační muziku a pustil se do díla…


Mám-li celkovou situaci shrnout jednou větou, pak to vypadá asi takhle… Seuferský kníže vpadl do Ravanska, načež byla jeho domovina napadena Kazimírem Dolinským, do jehož země nyní vtrhla Riedumská zeměbrana, zatímco Hauenský kníže sedí v klidu doma a hrabe. Ano, čtete správně. Riedum se nepostavil proti Seuferu, jak se mnozí po Zirinově výpravě na východ domnívali, ale naopak se nyní otočil o 180° a napadl Doliny.

Nutno dodat, že purkmistr Ulrich Skálovec má v tomto směru plnou podporu městské rády, která vůči feudálům ze Soutočí skutečně žádné větší sympatie necítí. Útok byl načasován vskutku skvěle, jelikož většina armády i s knížetem je na opačném konci země. Mimo narychlo zformovaných oddílů v Soutočí se tak mohla nepříteli postavit pouze Schaftenská hotovost, usazená v Hotce. Její velitel měl sice vcelku podrobné hlášení o pohybu Riedumských, ale ani tak nevěděl pořádně, jak se zachovat. Kníže sice počítal se zradou Riedumu a napadením Hotky či Soutočí, ovšem nikoliv se současným útokem na obě zmíněné državy. Skutečně, zatímco Zirin „Zlatý Vojvoda“ vedl Zeměbranu na Soutočí, purkmistr Ulrich Skálovec se postavil do čela Měšťanské Armády a vytáhl z Bílé Tvrze na Hotku. Velitel Schaftenské hotovosti, nevěda kam dřív skočit, nakonec usoudil, že kdo nic nedělá, nic nepokazí a tak se opevnil v Hotce.

Začneme však v Prutově. Zde opět řádila cizí rozvědka a znovu se pokusila zapálit část staveniště. To se jí, kdoví jak, skutečně podařilo. Ohněm zaplál jeden ze skladů stavebního materiálu, nicméně příchod oddílu pěšáků z Hotky situaci zachránil. Pachatelé sice dopadeni nebyli, nicméně tři stovky mužů dokázaly požár nakonec udolat, aniž by způsobil škody na stavbě samotné. Ztrátu na materiálu pak vyřešil vrchní stavitel tím, že prostě zkrátil hlásku o půl patra, načež prohlásil: „Za těchto podmínek nic lepšího nečekejte,“ sbalil si svých pět švestek a odjel domů. Hrad každopádně konečně stojí!

Pokračujeme Soutočím. Kníže Kazimír měl ve městě, mimo 600 mužů posádky i 600 čerstvých rekrutů (pěchota a střelci), které zde dal začátkem měsíce svolat. Dobře udělal, jelikož záhy k městu přitáhlo 1 300 mužů, vedených trpaslíkem Zirinem. Právě jeho přítomnost vyděsila obránce nejvíce. Především hospodští a páleničáři přímo propadají panice a ukrývají své nejlepší ročníky v nejrůznějších skrýších. Cech pivovarnický pak svolal zasedání, kde padl návrh, aby bylo trpasličímu vojevůdci posláno výkupné, v podobě pěti vozů Kvilamského Šklebu (údajně nejlepší kvilamské pivo, vyráběné z ječmene a citrónové šťávy).
[obr]http://www.immortalfighters.net/picture ... utocim.jpg[/obr]
Riedumská zeměbrana před Soutočím


Návrh je stále v jednání, jelikož kdosi moudře poznamenal, že trpaslík, nalitý tímto životabudičem, by mohl být strašnějším soupeřem, než žíznivý. Město je tedy v obležení. Obrany se pak ujal Stanislav, zvaný „Krásný,“ nevlastní bratr knížete Kazimíra. Jistou oporou mu pak dozajista budou i Stanislava a Magdaléna, dcery knížete Kazimíra. A abych nezapomněl, Rideumští za sebou spálili všechny mosty, vedoucí přes Vraní řeku. Ty na Kamenici zatím nechali na pokoji.

Ač Soutočí ještě ani zdaleka nepadlo, podařilo se Riedumu tímto krokem těžce zasáhnout dolinskou ekonomiku. Obléhání přerušilo obchodní trasy do Hauenu i na Korsah a příjmy do knížecí pokladny jsou rázem poloviční.

Aby toho nebylo málo, bojovalo se i v Hotce, kterou si za cíl zvolil sám purkmistr Ulrich Skálovec. Jak se zdá, je na tomto městečku cosi, co doslova přitahuje nepřátelské nájezdníky. A navíc i něco, co jim doslova hází klacky pod nohy. Schaftenská hotovost se v městečku opevnila, jak se dalo a připravila se hájit město za každou cenu, třebas i do posledního muže. Světe div se, udrželi se. I přes početní převahu se Ulrichovi nepodařilo prorazit (zákl. hod Riedum 8: Dolinsko 10).

O poznání lépe se Kazimírovi vedlo na východě, v Seuferském knížectví. Tryskem dohnal postupující knížecí vojsko, které záhy převzalo od jízdního předvoje obléhání Hügelu. Záhy došlo na zteč. Tvrz sice hájili ti nelepší z nejlepších, v čele s rytířem Heinzem Hügelem, zvaným „Halbriese,“ nicméně ani tento kolonát s obouručním palcátem nemohl zadržet přívaly dolinských navždy. Ve chvíli, kdy do boje vytáhl sám znavený kníže Kazimír, v čele opěšaných družiníků, bylo rozhodnuto. Tvrz padla, a její pán padl do zajetí. Dál na východ zatím rytíř Matouš Býkovec spolu s jízdním předvojem dosáhl Přítoku a hned z chodu se se svou pětistovkou jezdců vrhl na nepřipravené městečko. Jelikož útok přišel za soumraku a v záři zapadajícího slunce nebylo možno všimnout si blížícího se nebezpečí, vyšlo překvapení dokonale. Posádka se ani nestihla zformovat a pán osady, rytíř Albert z Jezeří, prchl s hrstkou věrných přes Bečku, směrem na Seufer. Býkovec pak po úspěšné bitvě, nebo spíš šarvátce, Přítok důkladně vyplenil, vyraboval a nakonec zapálil. Država je tak prakticky srovnána se zemí.
[obr]http://www.immortalfighters.net/picture ... %BCgel.jpg[/obr]
Dobytá tvrz Hügel


Bojovalo se i v samotném Ravansku, kde celá tahle válka vlastně začala. Kníže Radomir se rozhodl, že je konečně načase odčinit porážku, kterou před časem utrpěl pod hradbami Stolce, a nařídil všeobecný protiútok. A to jak Brůdku, tak i Solci a Mlatově Věži. Jeden z jeho velitelů se po přečtení rozkazu vyjádřil, že: „Ravanský pán má sice potenciál, ale těžce postrádá zkušenosti.“ Dost však komentářů, podívejme se na bitvu samotnou…

Vše začalo u Brůdku, již v prvních dnech měsíce září. Z bran města se za svítání vyvalilo ravanské vojsko, podpořené městskou stráží a udeřilo na seuferské. Obě armády byly víceméně rovnocenné, seuferští však měli výhodu v kvalitní pěchotě a počtech střelců, zatímco ravanští měli převahu v jízdě a počtech pěšáků. Boj byl tedy dlouho vyrovnaný a neobyčejně tvrdý. Obě vojska postrádala velení a ani jedno nechtělo dlouho vyklidit bojiště. Nakonec tak učinili ravanští, v obavě, že by se do bojů mohla zapojit Randolfova armáda ze severního břehu. Ztráty na obou stranách jsou každopádně kruté (zákl. hod Seufer 2: Ravansko 1).

O dva týdny později pak došlo k dalším bojům, tentokráte na břehu severním. Kníže Radomir se vrátil z Říční Tvrze s odpočatým vojskem a za chodu udeřil od severu na Seuferské ležení. Ze Stolce se zároveň vyvalila posádka, vedená knížecím bratrem Jaroslavem. Tentokráte byly ravanské šance o poznání lepší. Odpočatější, lehce početnější a doplněné vojsko, plus útok ze dvou stran. Proti tomu Seuferští se mohli spolehnout na knížete Randolfa, nejlepšího stratéga a vojevůdce v kraji, po jehož boku navíc stál rytíř Vojtěch Ořechovský. Navíc měli na své straně i malou posilu, v podobě zálohy, přesouvající se po cestě z Můstku. V době, kdy střet začal, se nacházela již jen pár mil od Stolce. Bitva každopádně začala ravanským útokem, který ztroskotal na pevné linii Seuferských rytířů. Jejich týl pak před útokem Stolecké posádky chránila Wespenská jízda, která sice v několika případech musela odložit kuše a vrhnout se do boje nablízko, ale neustoupila (zákl. hod Seufer 1: Ravansko 3). Bitvu nakonec rozhodla zmíněná seuferská posila. Oddíl Seuferských rytířů vpadl Radomirovi do boku a přinutil ho k ústupu, nicméně nezničil ho. Ravanští tak ani tentokráte obležení neprorazili a se staženým ocasem ustoupili na sever. Co je horší, posádka Stolce utrpěla ztráty pochopitelně také. Namísto devíti stovek teď hrad hájí pouze sedm. Ani Randolf však nevyšel z boje nejlépe. Jediný oddíl řadové pěchoty se zcela rozpadl a spousta dalších k tomu nemá daleko.

Nakonec provedla „výpad“ i Chvostovského jízda na Mlatově Věži. Tady se vedlo ravanským asi nejlépe. Překvapit nepřítele se jim sice nepodařilo, ale po krátkém boji seuferští opět vyklidili pole a ustoupili dál, na jihovýchod. Suma sumárum, situace v Ravansku se příliš nezměnila.

[obr]http://www.immortalfighters.net/pictures/bitva.jpg[/obr]
Bojovalo se prostě všude, kde to šlo!



A nyní stručně z Hauenu, který si, potvora, jako jediný užívá klidu a míru. Nu, přinejmenším míru určitě. Protože HSS nadělá docela dost randálu. Sotva byla dobudována Ludmilina Hlídka, začalo se se stavbou druhého pásu opevnění a nové obytné věže. Zkrátka a dobře, tvrz se rozšiřuje na hrad. O kus dál na východ se pak začalo se stavbou další tvrze, Otakarovy Hlídky. Že by už kníže chystal dáreček pro nového příslušníka rodu? Nejvíc randálu si každopádně užijí obyvatelé Neustadtu, který by se měl dočkat kamenných hradeb, několika nových čtvrtí a především pak statusu města!

Lukáš z Dračího Vrchu na své tvrzi pohostil hauenského kancléře, do jehož rukou měl dle dohody předat klíče od tvrze, aby za ně mohl obdržet ty panství Robinietor. Lukáš překvapivě odmítl. Ne, že by od dohody, kterou s knížetem Sigismundem uzavře, hodlal odstoupit, ale dovolil si poukázat na skutečnost, Robinietor dosud není dostavěn. Teprve po dokončení oprav je ochoten vydat Dračí Vrch knížeti. Stěhování do Šachtova již každopádně ukončil.

A na závěr trochu kultury. V Hauenu se před časem usadil jakýsi hobití kronikář, s podivným jménem Rakdem „Brčko.“ Zdá se být zatím neškodný, nicméně neskutečně zvědavý. Z jeho rukou vzešlo v těchto dnech dílo zvané „Almanach Kvilamské Šlechty,“ jakýsi soupis nejvýznamnějších rodů v zemi. Prostí lidé nad tím jen krčí rameny, těm je zpravidla jedno, kdo je odírá z kůže. Šlechta se také nezdá být nějak moc nadšená. Spíše se jali poukazovat na chyby a omyly, jichž se spisovatel dopustil. Zkrátka a dobře, bestseller z toho asi nebude.


[obr]http://www.immortalfighters.net/pictures/rakdem.jpg[/obr]
Hauenští, Dolinští, Ravanští, Seuferští, Skálovci,… Tak, snad je máme všechny.



Rychle stručně:
- Kníže Kazimír Dolinský nakonec přijal Korsahskou nabídku k sňatku, mezi Jankem Varovodským a Magdalénou Dolinskou. Radost všem poněkud kazí pouze Magdaléna sama. Nejde ani tak o to, že je uvězněná v Soutočí, ale údajně prohlásila, že než aby si toho „cizáka“ vzala, to raději skočí z věže!
- V Hauenu bylo uspořádáno několik mší ve jménu Velekněžky Gertrudy. Obyvatelé neví, co si o tom mají myslet, pár se jich dokonce leklo, že oblíbená knížecí dcera snad tajně v ústraní skonala! Celé město je připraveno zakrýt se černým suknem, čeká se jen na knížecí rozkaz.

http://www.immortalfighters.net/picture ... _kopie.png
Hauenské knížectví - Minreth
Dolinské knížectví - Vals
Ravanské knížectví - Ladis
Svobodné město Riedum - Golemnewton
Seuferské knížectví - erbfilip
Nehráčské frakce


Ostatní
konzul Decimus "Semotus" Purpurový
První Rádce Telendir Lingwenský
Edmund Granddale, král Východní Anglie
Jan Tarmun z Jezerního Vědrokrvu, zvaný Jantar z jezera, Malleus maleficarum, paladin Světla Svatého, vůdce Hornozemské aliance
Vrchní Hejtman Táborského Svazu Jan Oldřich z Černovic(†)
Jan Tarmun I. z Jezerních Vědrokrv, velmistr Řádu Dlátenického, biskup Taulunský a právoplatný král Terenie
Parwaein I. Tamnicir, kníže Větrodolský, první rádce Svojška I., krále Kalwenského(†)
Lothar I., Markus I. Ansa, král Slaromský
Polní podmaršálek Johann Peter de Beaulieu, vrchní velitel rakouských vojsk v Itálii 1796
Kde je vůle, je i způsob!
Jan III.
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1779
Registrován: 09 bře 2012, 15:55

Re: Rok 1253 říšského letopočtu

Příspěvek od Jan III. »

Říjen 1253


[tuber2]https://www.youtube.com/watch?v=NBpu3Fhvkdc[/tuber2]


Kníže Sigismund jde do války! Ano, slyšíte správně, po třech desetiletích izolace nařídil kníže hauenský svolání armády, čítající přes pět tisíc mužů! Jelikož valná většina vojska se shromáždila v Ludmilině Hlídce a Neustadtu, je cíl celého toho humbuku jasný. Otázkou je, na čí straně budou vojáci se stříbrným gryfem na tabardách bojovat. Odpověď může poskytnout předání čerstvě dobudovaného hradu Wettar do rukou Dolinských. Kněžna Adelaida z Wettaru jásá, jelikož Sigismundovým prostřednictvím tak kníže Kazimír dodržel předmanželský slib a pomohl jí ke znovuzískání jejího starého rodového sídla. Navíc ve velmi dobrém stavu. Stěhování však bude muset nějakou dobu počkat, jelikož Seufer nehází ani po ráně do zad, kterou mu takto Hauen zasadil, obouručák do žita.

[obr]http://www.immortalfighters.net/picture ... stolec.jpg[/obr]
Bitva o Stolec


Právě naopak! Kníže Randolf přisunul přes Kamenici od Brůdku oddíl rytířů, s uspokojením vyslechl zprávy od zvědů, že kníže Radomir opětovně ustoupil do Říční Tvrze, pronesl pár ohnivých proslovů k notně pošramocenému, avšak stále bojeschopnému vojsku, čítajícímu nyní patnáct set hlav (ztráty) a zavelel ke zteči jednoho z nejpevnějších hradů v zemi! Samozřejmě nezapomněl ani na rozvědkovou předpřípravu. Pokus otrávit kněžnu Svatavu však nevyšel a stejně tak se nepodařilo ani otevřít brány. Muselo tedy dojít na žebříky, lana, obléhací věže, beranidla a podobné lahůdky. Ač se mohli obránci spolehnout na výtečné opevnění, ztráty, jež utrpěli minulý měsíc v bojích pod hradbami, udělaly své. Naopak obránci měli na své straně nejen geniálního stratéga Randolfa, ale i obléhacího specialistu, rytíře Vojtěcha Ořechovského. Jaroslav Ravanský, velitel hradní posádky, nevěděl kam dřív skočit. Pomoci mohlo sice vojsko v Brůdku, nicméně ta dostala rozkaz držet pozice. Svobodný pán Vojtek Tetřevský, pán Brůdku, nicméně poslal z vlastní iniciativy posádky na most přes Kamenici a zabezpečil předmostí na severním břehu. Bylo to vskutku prozíravé počínání, jelikož hradby Stolce byly skutečně záhy prolomeny. Nicméně s pomocí mužů z Brůdku mohla začít rychlá evakuace hradu. Kněžna Svatava byla s velkou slávou zachráněna a bezpečně dopravena do města. Jaroslav Ravanský takové štěstí neměl. Při marném protiútoku, kterým chtěl svým spolubojovníkům koupit trochu času, byl raněn a padl do zajetí. (zákl. hod Seufer 7: Ravansko 1).

Ravanský kníže tak utrpěl těžkou ránu. Ztratil svou nejpevnější obrannou pozici v zemi, bratra a málem i manželku. Co je ještě horší, i Brůdek je na tom dost bledě. Seuferským záškodníkům se podařilo zapálit jednu z plnějších sýpek a snížit tak stav zásob. Hlad zatím ještě nehrozí, díky prozíravému zavedení přídělového systému. Ale déle než dva měsíce tento stav vydrží jen těžko. Měšťané, vojáci, lid prostý i urozený s nadějemi pohlíží na jih, odkud se k městu volným krokem blíží armáda knížete Kazimíra Dolinského.

Mimo dobytí Stolce nemá kníže Randolf mnoho důvodů k radosti. Kníže Kazimír nařídil čerstvě dobytý Hügel důkladně prohledat a pobral vše, co mělo jakoukoliv cenu. Následně tvrz opustil a mimo rychlého sehnání posádky ji nechal být. Rytíř Matouš se zatím se svým předvojem přesunul k městu Jezeří, které neoblehl, pouze zablokoval a začal plenit jeho okolí. A aby toho nebylo málo, nějací lumpové zapálili sklady v Můstku, čímž dočasně srazili zisky z državy na polovinu. Jak Seufer, tak Ravansko zažívají krušné časy.

Na opačném konci země všichni zadržují dech a čekají, zda mimo Stolce padne další knížecí sídlo, Soutočí. Zde nebyla situace útočníků zase tak růžová. Riedumská zeměbrana měla k dispozici 1300 mužů, zatímco obránci 1200, tudíž vyrovnaný boj. Nicméně velkým faktorem se stala převaha v morálce, stejně jako v kvalitě velení. Už jen Zirinův žíznivý pohled stačil k tomu, aby se někteří z obránců roztřásli strachy. Svou roli mohly hrát i cechy a měšťané uvnitř hradeb města, které Riedumští zástupci tajně kontaktovali a pokusili se je získat na svou stranu, formou démonizace knížete Kazimíra. Neuspěli. Většinou byli striktně odmítnuti, v několika případech dokonce udáni městské stráži a popraveni (hod 3).

[obr]http://www.immortalfighters.net/picture ... outoci.png[/obr]
Bitva o Soutočí


K útoku došlo po týdnu příprav, den předtím, než se k městu mohly dostat posily z Prutova. Už první krok velitele Zeměbrany všem vyrazil dech. Namísto na jižní bránu, která je všeobecně považována za nejslabší a nejhůře opevněnou, zformoval větší část vojska před branou východní, která je pravým opakem. Světe div se, fungovalo to. Stanislav, nevlastní bratr knížete Kazimíra a velitel obrany, to do poslední chvíle považoval jen za habaďůru a tragický omyl si uvědomil teprve ve chvíli, kdy kušičníci umlčeli střelce na hradbách a Zirin zabušil svým kladivem na bránu. Ta odolala a tak nasadil beranidlo. Bránu se záhy povedlo prorazit a do města se nahrnuli příslušníci Noční Hlídky. Těm se záhy do cesty postavila městská stráž a začal boj v ulicích. Nyní se konečně ukázalo, proč zaútočil Zirin od východu, namísto od jihu. Nešlo ani tak o skvělý taktický manévr, jako o prostý fakt, že právě ve východní čtvrti se nachází většina palíren a pivovarů. Světe div se, to, čeho se mnozí obávali, tedy, že Zirin zapomene na celou bitvu a namísto hradeb bude dobývat jeden sklep za druhým a bitva se tak zvrhne ve frašku, nenastalo. Trpaslík jen narychlo navštívil jednu palírnu, obrátil do sebe soudek či dva a takto posilněn vyrazil znovu do boje.

I s napumpovaným Zirinem se však bitva poněkud protáhla a do večera nebylo ani zdaleka rozhodnuto, ačkoliv útočníci získávali pomalu navrch. Za svítání však k městu konečně dorazili knížecí pěšáci od Prutova. Narychlo prorazili riedumské zátarasy a připojili se k bojům v ulicích. Ani tato čerstvá posila však vývoj bitvy nezvrátila. Kvalitativní převaha útočníků, spojená se střeleckou převahou kuší a trpaslíkem s plnou nádrží udělala své. Dolinští byli poraženi, nikoliv však zničeni. Stanislavovi se s pomocí neteří Stanislavy a Magdalény podařilo zorganizovat evakuaci knížecího dvora skrze západní bránu, kterou při svém příchodu uvolnili pěšáci od Prutova. Zachránit se podařilo i skoro polovinu vojska. Dá se tak říci, že Riedum Soutočí nedobylo, jako spíše zabralo (zákl. hod Dolinsko 5: Riedum 7).

Ztráty obou stran jsou děsivé. Dolinští ztratili všechny střelce a skoro polovinu nasazené pěchoty. Psychologické dopady ztráty hlavního města knížectví, jsou však ještě horší. Riedumští za svůj úspěch každopádně také zaplatili krvavou daň. Jeden oddíl Noční Hlídky musel být rozpuštěn a zbytek armády se drží jen zuby nehty. Na plánované rabování v sídlech šlechty a buržoazie nedošlo. Především vinou Zirinovou. Tomu se dostalo neurčitého varování před hrozbou v podobě otrávených sudů s pivem či pálenkou. Trpaslík, jemuž hrůzou z takového znesvěcení tohoto božího daru na chvíli zbělely vousy, dal okamžitě zabavit všechen alkohol ve městě a všem vojákům, které neposlal střežit hradby, nařídil provést rychlou inspekci shromážděného moku. Jak to dopadlo? No, posuďte sami…

[tuber2]https://youtu.be/OGmJa4mJNZ8?t=39m46s[/tuber2]


V Hotce to probíhalo dost podobně, nicméně na boje, které zde proběhly, asi purkmistr Ulrich nebude vzpomínat zrovna rád. Dolinským se totiž povedlo nachytat jeho armádu takříkajíc se staženými kalhotami. Obránci hned za svítání založili ve městečku požár, vyhnali značnou část obyvatelstva vstříc jižní části obléhacího vojska a zároveň s oddílem pěšáků vyrazili na východ. Rozespalý purkmistr Ulrich zkrátka a dobře nevěděl, kam dřív skočit. Než se vzpamatoval, promísila se masa prchajícího lidu s liniemi měšťanské armády a v podstatě tak znemožnila jakýkoliv organizovaný postup vpřed. Pěšáci pak lehce zdecimovali rozespalé pikenýry z Noční Hlídky, prohnali se přes jejich tábor a po břehu řeky vyrazili na sever. To všechno byl pouhý zastírací manévr. Teprve po dvou hodinách, kdy Měšťanská Armáda vstoupila do ulic města a jala se hasit řádící plameny, dorazila zpráva od severního regimentu. Nedlouho po výpadech na jihu a východě se celá dolinská armáda sebrala a pod vedením pana Staška Klobůkovského, pána z Hotky, převálcovala zátarasy na severu. Aby toho nebylo málo, ustupující dolinské doprovázelo na dvě desítky vozů, naložených až po okraj zlatem, stříbrem a vůbec vším, co mělo nějakou cenu. Dolinská armáda se následně stáhla na Prutov. (zákl. hod Dolinsko 7: Riedum 1).

Záměr knížete Kazimíra nechat nájezdníkům pouze doutnající spáleniště sice nevyšel, jelikož Riedumští se záhy pustili do hašení, čímž si přinejmenším u prostého lidu získali nemalé sympatie. Nicméně rabování, i když bylo prováděno doslova na poslední chvíli, bylo provedeno na jedničku. Následující čtvrt rok tak bude výnos z Hotky nulový.

Dolinské knížectví každopádně utrpělo těžkou ránu. Ztráta Soutočí a Hotky má závažné následky na ekonomiku knížectví, stejně jako na jeho prestiž. Dobrou zprávou pro royalisty budiž, že armády Riedumu, ač jsou velice profesionální, jsou prakticky zcela vyčerpané a další tažení je bez alespoň měsíční přestávky prakticky nemožné. Kníže Kazimír tak snad bude mít alespoň trochu času na reorganizaci zbylých vojsk a verbuňk nových. V Schaftenu se už nyní schází pod jeho prapory třináct stovek žoldnéřů.

Rychle stručně:
- Hauenský kníže konečně kápl božskou a přiznal lidu, že kněžka Gertruda zahynula. Milovaná velekněžka zahynula na cestě v horách (cíl cesty zůstává neznámý), rukou zbojníků, jež ji v boji shodili ze srázu. Celý Hauen se zahalil i s knížecí rodinou do černé.
- Andrej Varovodský, pán Korsahu konečně vyrazil na sněm do Varovody. Před odjezdem předal správu marky do rukou syna Janka, kterému rázně zakázal jakékoliv svolávání zemské hotovosti a jiné skopičiny. Korsahská hotovost Dolinám zjevně nepomůže.
- Mimo jiných míst hořelo i v seuferském táboře pod hradbami Brůdku.
- Lukáš z Dračího Vrchu vyměnil s knížetem Sigismundem Dračí Vrch za nově dostavěný Robinietor.

http://www.immortalfighters.net/picture ... _kopie.png
Hauenské knížectví - Minreth
Dolinské knížectví - Vals
Ravanské knížectví - Ladis
Svobodné město Riedum - Golemnewton
Seuferské knížectví - erbfilip
Nehráčské frakce


Ostatní
konzul Decimus "Semotus" Purpurový
První Rádce Telendir Lingwenský
Edmund Granddale, král Východní Anglie
Jan Tarmun z Jezerního Vědrokrvu, zvaný Jantar z jezera, Malleus maleficarum, paladin Světla Svatého, vůdce Hornozemské aliance
Vrchní Hejtman Táborského Svazu Jan Oldřich z Černovic(†)
Jan Tarmun I. z Jezerních Vědrokrv, velmistr Řádu Dlátenického, biskup Taulunský a právoplatný král Terenie
Parwaein I. Tamnicir, kníže Větrodolský, první rádce Svojška I., krále Kalwenského(†)
Lothar I., Markus I. Ansa, král Slaromský
Polní podmaršálek Johann Peter de Beaulieu, vrchní velitel rakouských vojsk v Itálii 1796
Kde je vůle, je i způsob!
Jan III.
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1779
Registrován: 09 bře 2012, 15:55

Re: Rok 1253 říšského letopočtu

Příspěvek od Jan III. »

Listopad 1253


Kníže Sigismund se zbláznil! Právě tato věta se stala nejžhavější novinkou v Hauenských nálevnách. Jak jinak si koneckonců vysvětlit fakt, že stařičký kníže pozval všechny významné pány země na vlastní pohřeb a smuteční hostinu. Dle očekávání se, mimo domácího panstva, nedostavil nikdo. To Sigismunda z míry příliš nevyvedlo. Narychlo učinil všechny potřebné kroky pro předání vlády do rukou mladého synovce Dietricha a ve volném čase sepisuje své paměti, především pak zkušenosti z pole válečného.

V nálevnách se také čile diskutuje o příčinách Sigismundova počínání. Většina sází na žal, způsobený ztrátou dcery Gertrudy. Vzhledem k tomu, že město je nadále potaženo černým suknem, je to vlastně docela pochopitelné. Pár zlých jazyků každopádně poukazuje na Sigismundovo údajné paktování s černou magií, k němuž mělo dojít před necelým půlrokem. Podle nich měl kníže prodat svou duši temným silám, výměnou za moc a bohatství. Vyměřený čas se mu nyní krátí a hauenský kníže očekává své věřitele. Mimo několika opilců tomu samozřejmě nikdo nevěří. I když na tom možná něco bude…

[obr]http://www.immortalfighters.net/pictures/upis.jpg[/obr]
Mocné, slavné a bohaté knížectví? Není problém! Stačí podepstat…


Purkmistr Ulrich Skálovec představil městské radě svůj návrh na reorganizaci Riedumu z městského státu na skutečnou republiku. Je vidět, že se inspiroval v zahraničí, především pak v republikách Beimeer a Alba. Návrh byl přijat pozitivně, nicméně žádné konkrétní kroky doposud podniknuty nebyly. Těch se nejspíše dočkáme teprve po ukončení války s Dolinským knížectvím. Pokud se předložený návrh někomu nelíbí, jsou to Sandsteinové a Schleiferové, urozené rody, které dosud Riedum podporují. Nicméně příslib zachování rodových majetků a podíl na vládě je uklidnil.

V Dolinsku se zatím situace víceméně stabilizovala. Obě strany se omezily pouze na malé šachování s jednotkami a posilování vlastních pozic. Kazimír Dolinský pak překvapivě část svých vojsk dokonce rozpustil! Jednalo se sice pouze o oddíly obyčejné pěchoty, nicméně i tak je to pro většinu pozorovatelů jasný signál, že knížeti dochází peníze a není schopen po ztrátě poloviny knížectví vydržovat všechna svá vojska. To Riedum takovými problémy netrpí. Měšťané žádné oddíly nerozpouštěli, naopak ještě shromáždili novou, více než dvoutisícovou armádu v Bílé Tvrzi. Celkem tak Riedum staví do pole na pět tisíc mužů! Tedy prakticky tolik, co celé Hauenské knížectví! Zdá se, že v dohledné době můžeme očekávat bitvu vskutku epických rozměrů!

[obr]http://www.immortalfighters.net/picture ... _pivko.jpg[/obr]
Před bojem je třeba se pořádně posilnit!


Epickou bitvu mnozí očekávali i v Ravansku. Zde kníže Kazimír nařídil armádě zrychlený pochod, aby co nejdříve dosáhl seuferských linií u Brůdku, vysvobodil město z obležení a uštědřil samozvanci Randolfovi lekci, na kterou do smrti nezapomene! První část plánu vyšla na jedničku. Seuferští, vida blížící se armádu, si sbalili svých pět švestek a vyrazili po nejbližším mostě na severní břeh. Do cesty se jim ovšem postavilo ravanské vojsko v Brůdku, které dostalo rozkaz k výpadu. Vzhledem mizerné morálce i kvalitě nemohli ravanští seuferské zadržet dlouho, ale to vlastně ani nepotřebovali. Klíčem bylo nepřítele pouze zdržet a získat čas pro dolinské. To se povedlo opět jen napůl. Seuferští rytíři se záhy probili k mostům a statečně odráželi chabé výpady ravanské pěchoty, zatímco jejich spolubojovníci prchali na severní břeh Kamenice. Nestačilo to. Ravanským, vyburcovaným přítomností kněžny Svatavy a řadou ohnivých projevů Vojtěcha Tetřevského, se povedlo odříznout oddíl seuferských střelců. Sice nebyli schopni jej zničit, nicméně tento problém vyřešili dolinští jezdci, přihrnuvší se od jihu. Seuferští se následně konečně stáhli na druhý břeh řeky a most za sebou spálili. (Seufer 9: Doliny + Ravansko 9)

Kníže Randolf Seufer tak zvládl zachránit většinu své armády a dal opět dohromady úctyhodnou sílu, necelých dvou tisíc mužů. Navíc má výhodnou pozici, v silné pevnosti, za řekou, kterou nebude pro jeho protivníky snadné překročit.

Kníže Radomir si pak může oddechnout. Kněžna Svatava je v bezpečí a zachráněn byl i Brůdek. S pomocí knížete Kazimíra má pak k dispozici sice roztříštěnou, ale i tak nemalou početní převahu nad nájezdníky ze Seuferu. S konečnou platností tak nepřítele zastavil a může konečně pomýšlet na osvobození ztraceného Stolce.

[tuber2]https://www.youtube.com/watch?v=eplMRgiIzeg[/tuber2]
Pohlédni k jihu poutníče a zři bouři, jež přichází.



Rychle stručně:
- Dolinská jízda dál plení Jezeří, které se připravuje k obraně. Přes Pocké jezero proudí malé množství zásob, takže až na největší chudáky zatím nikdo hladem netrpí.
- Kníže Sigismund Hauen překvapivě stále žije. Zato jeho neteř Helga se už dva týdny neukázala… Co se to v tom Hauenu sakra děje?!

http://www.immortalfighters.net/picture ... _kopie.png
Hauenské knížectví - Minreth
Dolinské knížectví - Vals
Ravanské knížectví - Ladis
Svobodné město Riedum - Golemnewton
Seuferské knížectví - erbfilip
Nehráčské frakce


Ostatní
konzul Decimus "Semotus" Purpurový
První Rádce Telendir Lingwenský
Edmund Granddale, král Východní Anglie
Jan Tarmun z Jezerního Vědrokrvu, zvaný Jantar z jezera, Malleus maleficarum, paladin Světla Svatého, vůdce Hornozemské aliance
Vrchní Hejtman Táborského Svazu Jan Oldřich z Černovic(†)
Jan Tarmun I. z Jezerních Vědrokrv, velmistr Řádu Dlátenického, biskup Taulunský a právoplatný král Terenie
Parwaein I. Tamnicir, kníže Větrodolský, první rádce Svojška I., krále Kalwenského(†)
Lothar I., Markus I. Ansa, král Slaromský
Polní podmaršálek Johann Peter de Beaulieu, vrchní velitel rakouských vojsk v Itálii 1796
Kde je vůle, je i způsob!
Jan III.
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1779
Registrován: 09 bře 2012, 15:55

Re: Rok 1253 říšského letopočtu

Příspěvek od Jan III. »

Napsali nám z Hauenu...


[tuber2]https://www.youtube.com/watch?v=9Npn2xb-urU[/tuber2]


Takže, jak začít… No, asi jednoduše… Sigismund Hauen, kníže Hauenský, je mrtev. O půlnoci třetího dne měsíce prosince se celým knížecím palácem rozlehlo hlasité volání, že pán a vládce nejmocnějšího panství v Kvilamu skonal. Nečekaným svědkem jeho smrti se stala Rotrda z Ulrichsfeldu, novopečená velekněžka Řádu zlatého jablka, s níž měl ten večer Sigismund jakési banální jednání. Podle ní si pro knížete přišla Černá Dáma zcela nečekaně. Uprostřed věty se mu zvrátily oči v sloup a na místě padl mrtev k zemi. Podle ní se jedná o smrt zcela jistě přirozenou. Jisté pochybnosti budí klevety několika ukecanějších sloužících, kteří šíří nějaké neurčité a nepodložené povídačky, v nichž hraje roli pohár vína. Vzhledem k tomu, že moc a bohatství, jehož kníže Sigismund v posledním roce dosáhl, budí nemalou závist, nelze politickou vraždu vyloučit. Veškeré povídačky o paktování s temnými silami jsou prozatím zapomenuty.

[obr]http://www.immortalfighters.net/picture ... ismund.jpg[/obr]
Hauenský lid truchlící nad smrtí milovaného vladaře.


Panstvo z Hauenského knížectví každopádně netrpělivě čeká na vyjádření Dietricha Hauena, Sigismundova synovce a následníka, který se v době, kdy k oné tragické události došlo, nacházel v hloubi Dračího Hvozdu. Chvála bohu, díky opatřením, jež stihl Sigismund ještě za života na poslední chvíli učinit, by mělo být převzetí správy knížectví bezproblémové. Pohřeb, smuteční hostina a nakonec i inaugurace nového panovníka se očekává ještě před koncem roku.


Obrázek
Sigismund "Stříbrovlasý," kníže Hauenský
(1196-1253)
konzul Decimus "Semotus" Purpurový
První Rádce Telendir Lingwenský
Edmund Granddale, král Východní Anglie
Jan Tarmun z Jezerního Vědrokrvu, zvaný Jantar z jezera, Malleus maleficarum, paladin Světla Svatého, vůdce Hornozemské aliance
Vrchní Hejtman Táborského Svazu Jan Oldřich z Černovic(†)
Jan Tarmun I. z Jezerních Vědrokrv, velmistr Řádu Dlátenického, biskup Taulunský a právoplatný král Terenie
Parwaein I. Tamnicir, kníže Větrodolský, první rádce Svojška I., krále Kalwenského(†)
Lothar I., Markus I. Ansa, král Slaromský
Polní podmaršálek Johann Peter de Beaulieu, vrchní velitel rakouských vojsk v Itálii 1796
Kde je vůle, je i způsob!
Jan III.
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1779
Registrován: 09 bře 2012, 15:55

Re: Rok 1253 říšského letopočtu

Příspěvek od Jan III. »

Prosinec 1253


„Nečekaná“ smrt knížete Sigismunda překvapivě neměla zase takové následky, jak by se dalo čekat. Novopečený kníže Dietrich narychlo přijal přísahy věrnosti od shromážděného panstva a vyhlásil třicetidenní tryznu za zesnulého strýce. Ostatky zmíněného se pak dostaly do péče kněží z řádu Stříbrné koruny. Ti v následujících třiceti dnech tělo vypreparují, vysuší a nabalzamují, aby mohlo být posléze uloženo do rodinné hrobky. Celé knížectví se pak z vlastní iniciativy potáhlo černým suknem (které se v Hauenu stává novou módou) a truchlí. Pětitisícová armáda v Neustadtu neměla na truchlení mnoho času, jelikož sotva Dietrich převzal vládu, vydal rozkazy k pochodu na jih. Smutek nad ztrátou milovaného panovníka pak vojáci vyjádřili alespoň tím, že si kolem krku, čela či paže uvázali černé šátky.

Masa hauenských sekerníků a ostrostřelců nicméně, byť se sklopenými hlavami, záhy dosáhla Hrádku, který rychlým nočním útokem zabrala. Vzhledem k početní převaze nekladla posádka prakticky žádný efektivní odpor a výměnou za volný odchod tvrz opustila. Po dvou denní přestávce pak vojsko odbočilo z cesty na východ a po břehu řeky mašírovalo dál, na Soutočí, kam dorazila koncem měsíce. Ve chvíli, se před armádou s praporci stříbrného gryfa otevřely brány a riedumská posádka začala rozdělovat příchozím ubikace a prostranství ke stavbě tábora a navíc dorazily zprávy o pádu Hrádku, řada royalistů zaplakala. Dolinské knížectví mohlo čelit Riedumu, ale zapojení Hauenu zničilo veškeré naděje na vítězství. Jak se ukázalo, smutek byl předčasný.

Sotva se Dietrich ve městě trochu rozkoukal, osobně zatroubil na lovecký roh smluvený signál a začala mela. Velitel riedumské posádky nevěděl, kde mu hlava stojí a než zjistil, co se to vlastně děje, byl spolu s většinou svých mužů zajat hauenskými vojáky. Nad městem pak zavlály praporce knížete Kazimíra. Zároveň pak vyšlo najevo, že bitva o Hrádek byla pouze habaďůra, sloužící k ošálení obránců.

Ač je ztráta dobytého Soutočí pro Riedum citelná, mohl být tento debakl ještě horší. To v případě, že by se ve městě nacházel purkmistr Ulrich Skálovec. Ten může děkovat tomu, že to Hauenští měli tak daleko a ještě se zdrželi u Hrádku. Nejenže stihl před výpravou k Prutovu doplnit vojsko, ale navíc Soutočím prošly posily Městské Armády, jež se posléze k Ulrichovi připojily. Alespoň malé štěstí v neštěstí.

Na každý pád purkmistr Ulrich při zprávách o pádu města a zradě Hauenu zbledl jako stěna a po tři dny neopustil svůj stan. Navíc pak poslal do Riedumu posla s tajnou depeší pro Městskou Radu. Náladu mu zvedly teprve zprávy od Zirina. Zvědové totiž zavčasu zachytili menší Dolinský sbor na výpravě ze Schaftenu, směrem na jih, jehož posláním mělo být poplenění Vršova. V souladu z rozkazy zahájil Zirin pronásledování a skutečné nájezdníky dostihl, byť až u samotného Vršova. Překvapit plenící oddíly se sice nepovedlo, nicméně dolinský velitel ani tak nezvládl vyklidit bojiště zavčasu (na bitvu nebylo ani pomyšlení). Lehká jízda sice zvládla utéct, nicméně oddíl pěšáků byl dostižen Noční hlídkou, obklíčen a posléze zmasakrován.

[obr]http://www.immortalfighters.net/pictures/soutoci.jpg[/obr]
Zradou dobyté Soutočí se opět může svobodně nadechnout.


V Riedumu vyvolaly zprávy ze Soutočí nemalé pozdvižení. To umocnili Hauenští vyslanci, kteří předložili Městské Radě korespondenci mezi zesnulým Sigismundem Hauenem a purkmistrem Ulrichem. Dle ní měl Ulrich Skálovec naplánovat zradu republiky a předání Soutočí předem, za což by výměnou obdržel majetky a tituly v Hauenském knížectví! Pravost těchto listin byla samozřejmě zpochybněna. Obzvláště ve chvíli, kdy dorazila depeše od Ulricha samotného. Purkmistr, vědom si svého osudného selhání, jež zklamaná důvěra v Hauen představuje, podal demisi. Rada se po dlouhé debatě rozhodla ji přijmout, nicméně Ulrichovi prozatím zůstává úřad velitele zeměbrany a obvinění z velezrady rovněž neprošlo. Víc se toho projednat zatím nestihlo. Lid netrpělivě očekává, kdo bude zvolen jako nový purkmistr, nicméně Městská Rada se dala slyšet, že vzhledem k probíhající válce a chystané změně politického systému, již navrhl ještě Ulrich, volby nejspíš jen tak nebudou.

Zatímco na západě teklo krve překvapivě málo, zatímco se překvapivě hodně hýbalo s državami, na východě tomu bylo obráceně. Zde si totiž kníže Randolf Seufer uvědomil, že sezením na Stolci ničemu nepomůže, útok přes Kamenici, na Brůdek, plný nepřátelských vojsk, je sebevražda a útokem na některou z menších ravanských tvrzí ničeho nedosáhne. Zvolil tedy taktiku, která měla zabít dvě mouchy jednou ranou. Vytáhl na jihovýchod, jednak aby konečně rozdrtil a pokud možno s konečnou platností vyřadil knížete Radomira ze hry, jednak aby opětovně navázal kontakt se svými domovskými državami.

Ani kníže Kazimír nehodlal jen tak chytat lelky, i on pochopil, že válku na východě je nutno rozhodnout jedním mocným úderem a to co nejdříve. V opačném případě by se už nemusel mít kam vrátit. Narychlo tedy doplnil stavy v Brůdku a vytáhl po jižním břehu Kamenice na východ, k Můstku. Zmíněnou tvrz již předtím oblehly posily z Jízdního Předvoje, vyčleněné od Jezeří. Oba velmoži, ač neznali skutečné záměry toho druhého, o sobě pochopitelně věděli. Kamenice není zase tak široká a armády byly nemalé, tedy i dobře viditelné. Oba tedy udělali vše proto, aby dosáhli stanoveného cíle co nejdříve. A právě v tento moment dostal možnost zazářit kníže Radomir Ravanský, jemuž dal jeho spojenec, kníže Kazimír, úkol ze všech nejtěžší. Zdržet seuferskou armádu dost dlouho na to, aby mohli Dolinští dosáhnout Můstku a shromáždit zde svou armádu pro nadcházející bitvu.

A tak se stalo, že zatímco každý rozumný velitel by před masou dvoutisícové seuferské armády ustoupil, Radomir přijal bitvu. Sice zdržovací, ale přece. Ravanská armáda zaujala pozice, zpevněné narychlo zbudovanými záseky, vyslala k nepříteli pár střeleckých salv a zahájila organizovaný ústup. Kníže Randolf, vida, že Radomir hraje pouze o čas a nikoliv na vítězství, na tuto hru dočasně přistoupil a po dva dny se obě vojska kočkovala a sunula po silnici na východ. Nicméně v půli cesty, v místech, kde se tok Kamenice v oblouku obrací na sever, padla kosa na kámen. Randolf využil malého lesíka na sever od silnice a poslal skrze něj část své jízdy. Ta v nejkritičtější chvíli vpadla ravanským do zad a znemožnila jim ústup. Začala regulérní bitva, v níž, řekněme si to na rovinu, se šance ravanských rovnaly nule. Přesto prokázali radomirovi veteráni skutečné hrdinství a neustoupili ani o píď. Obzvláště kopiníci se svou štítovou hradbou ukázali, proč právě oni jsou těmi nejlepšími z nejlepších. Početní převaha, obklíčení a masa seuferských rytířů však udělala své. Ravanští padli takřka do posledního. Kníže Radomir se zachránil jen zázrakem, spolu s malým oddílem jízdy, který zázrakem prorazil obklíčení (ačkoliv část cesty se musel brodit po břehu řeky) a unikl až do Můstku.

[tuber2]https://www.youtube.com/watch?v=p1SlBlB5pzU[/tuber2]
Hrdinský, leč marný boj ravanských kopiníků.


Radomir tak utrpěl další ze série porážek, v níž tentokráte ztratil prakticky celou armádu. Přidělený úkol nicméně splnil. Zatímco ravanští umírali, pod hradbami Můstku se usadila armáda Kazimíra Dolinského, čítající přes dva tisíce hlav. Ač se nyní nemohou spolehnout na své spojence z Ravanska, mají sílu, která se Seuferské armádě plně vyrovná. Kníže Randolf prozatím zastavil svůj postup kus před tvrzí. Záměr zničit Radomira mu vyšel jen napůl a útok proti silnému protivníkovi, který není zatížen ztrátami jako on a zjevně se na nadcházející střet dobře připravil, ho zatím nijak neláká. Namísto útoku tedy rozbil na břehu řeky dobře opevněný tábor a přemýšlí jak dál.

[obr]http://www.immortalfighters.net/picture ... azimir.jpg[/obr]
kníže Kazimír netrpělivě očekává finální střet s Randolfem Seuferem


Ve Varovodě to začíná vřít. Zemský sněm byl se zpožděním zahájen teprve nyní a hned po několika dnech rokování se ukazuje, je cosi shnilého v Císařství varijském. Císař Michal III. Hádavý se zjevným znechucením tvrdě žádal od šlechty peníze pro chystané tažení na Valvaras. To urozené panstvo odmítlo a v čele se zeměpány z Rudého Dolu, Bělovody a Zátočiny se proti jakémukoliv tažení proti jižnímu sousedovi tvrdě postavili. Michal III., rozezlaný tou nebetyčnou drzostí, sněm rozpustil. Když panstvo odmítlo uposlechnout, dal je prostě rozehnat. Dá se předpokládat, že celá věc bude mít dohru. Jakou, to se teprve uvidí…

Rychle stručně:
- Chudina v Jezeří začala lovit toulavé psy, kočky a dokonce i krysy! Zbytek obyvatelstva zatím jen reptá, ale hladem vyloženě netrpí a posádka udržuje pořádek.
- V Můstku se ravanští agenti pokusili zapálit sýpku. Žalostně selhali a namísto toho ozdobili hradby tvrze jako vánoční ozdoby.
- Dolinští agenti si zase dělali zálusk na daně pánů z Písčin a Tyrkysu. I oni byli zkráceni o hlavu. Hauenským vyjednavačům, snažícím se přimět zmíněné panstvo ke zradě Riedumu a změně stran, to příliš nepomohlo. Jen málem nebyli nakouskováni.
- Mosty v Soutočí byly opraveny.

http://www.immortalfighters.net/picture ... _kopie.png
Hauenské knížectví - Minreth
Dolinské knížectví - Vals
Ravanské knížectví - Ladis
Svobodné město Riedum - Golemnewton
Seuferské knížectví - erbfilip
Nehráčské frakce


Ostatní
konzul Decimus "Semotus" Purpurový
První Rádce Telendir Lingwenský
Edmund Granddale, král Východní Anglie
Jan Tarmun z Jezerního Vědrokrvu, zvaný Jantar z jezera, Malleus maleficarum, paladin Světla Svatého, vůdce Hornozemské aliance
Vrchní Hejtman Táborského Svazu Jan Oldřich z Černovic(†)
Jan Tarmun I. z Jezerních Vědrokrv, velmistr Řádu Dlátenického, biskup Taulunský a právoplatný král Terenie
Parwaein I. Tamnicir, kníže Větrodolský, první rádce Svojška I., krále Kalwenského(†)
Lothar I., Markus I. Ansa, král Slaromský
Polní podmaršálek Johann Peter de Beaulieu, vrchní velitel rakouských vojsk v Itálii 1796
Kde je vůle, je i způsob!
Jan III.
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1779
Registrován: 09 bře 2012, 15:55

Re: Rok 1253 říšského letopočtu

Příspěvek od Jan III. »

Return of the queen


[tuber2]https://www.youtube.com/watch?v=43FnCO1DkOU[/tuber2]


Spolu s novým rokem a dešťovými mraky přicházejí od jihu mírně znepokojivé zprávy. Ta první není vlastně nijak nová. Svržená královna Tamara je mrtvá. Tentokráte doopravdy a definitivně. Pravda, to je vlastně pozitivní zpráva. Ale pouze do chvíle, než si vyslechneme tu druhou. Kvilamská královská rodina totiž (nečekaně) nevymřela s princem Radomirem Vyděděncem. Zesnulý Radomir si stihl ještě před smrtí zařádit a pořídil si nemanželskou dcerku, Annu. Z té, samozřejmě pod Tamařiným dohledem, vyrostla žena, připravená chopit se meče, svolat armádu a postavit kvilamské království do latě. Chybělo jí jen jedno. Vůle. Vůle vyrazit do války o korunu, kterou vlastně nikdy nechtěla.

Vše se ovšem změnilo se smrtí, či spíše vraždou Tamary. Anna, rozezlená k nepříčetnosti skonem milované babičky, přislíbila pomstu pánům z Hauenu, na jejichž výplatní pásce se měli vrazi nacházet. Současně s tím ohlásila i svůj nárok na korunu, najala si žoldnéřský cech "Železné kolo" a v čele dvou tisícovek mužů vyrazila do boje. Prozatím není známo, jak přesně hodlá dosáhnout naplnění své pomsty, ani jak zareagují na tuto novou výzvu kvilamští velmoži. Pokleknou před novou panovnicí pro dobro země? Či spíše pro vlastní prospěch? A nebo se jí postaví s mečem v ruce, aby naopak ochránili to, co si za těch třicet let zvládli urvat? Bohové vědí...

[obr]http://textovka.ainigma.eu/janoviny/Zel ... takuje.jpg[/obr]
Žoldnéři Železného kola vyrážejí na Kvilam


MAPA:
http://www.immortalfighters.net/picture ... _kopie.png
Hauenské knížectví - Minreth
Dolinské knížectví - Vals
Ravanské knížectví - Ladis
Svobodné město Riedum - Golemnewton
Seuferské knížectví - erbfilip
Anna Kvilamská - ZuzkaBugy
Nehráčské frakce


Ostatní
konzul Decimus "Semotus" Purpurový
První Rádce Telendir Lingwenský
Edmund Granddale, král Východní Anglie
Jan Tarmun z Jezerního Vědrokrvu, zvaný Jantar z jezera, Malleus maleficarum, paladin Světla Svatého, vůdce Hornozemské aliance
Vrchní Hejtman Táborského Svazu Jan Oldřich z Černovic(†)
Jan Tarmun I. z Jezerních Vědrokrv, velmistr Řádu Dlátenického, biskup Taulunský a právoplatný král Terenie
Parwaein I. Tamnicir, kníže Větrodolský, první rádce Svojška I., krále Kalwenského(†)
Lothar I., Markus I. Ansa, král Slaromský
Polní podmaršálek Johann Peter de Beaulieu, vrchní velitel rakouských vojsk v Itálii 1796
Kde je vůle, je i způsob!
Odpovědět

Zpět na „5 knížectví“