Rok 1414 od příchodu lidí

Svět se změnil. Mnoho sil již není. Mnoho věcí skončilo. Přítomnost bohů je zastřená... země se neuzdravuje tak rychle, jako kdysi. Elfové, strážci světa, slábnou. Trpaslíci bojují mezi sebou.

"Vždycky jsem nenáviděl post apokalyptické příběhy. A teď jsem v jednom z nich..."

Moderátoři: Dekl, Minreth, Vals

Zamčeno
Uživatelský avatar
Minreth
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3584
Registrován: 03 pro 2009, 17:57

Rok 1414 od příchodu lidí

Příspěvek od Minreth » 02 zář 2015, 21:30

Leden-Únor 1414


Obrázek


Mnoho... jich padlo... vše bylo špatně. Válka se vlekla. My slábli, oni sílili. Nemohli jsme to ustát. Tirien padl, císař padl, Moreva padla. Byli u nás. A my byli bez krále.
Malyrovi IX. mnozí vyčítali, že obrátil zemi naruby. Ale asi věděl, proč to dělá. Zemi měl sjednocenou, pevnou, silnou. Žít teď, odrazili jsme je. Ale Thuzdim... Thuzdim jej nechal zabít. Stejně tak, jako jeho otce. Proč? Ten příběh je temný. Starý král Ethenar, Malyrův otec, byl zabit vlastním synem.
Jenže Malyr si uvědomil, že tudy cesta nevede. A pokusil se vybudovat něco, co Thuzdima zničí.
Ale i on šlápl vedle. Odcizil si ty, kteří by ho mohli zachránit. Šeré pláště. Proto umřel.
Malyr umřel v listopadu 1404. S nemrtvými jsme bojovali již v Morevě od roku 1408, ale teprve rok 1410 zasáhl i naši zemi. Tvrdě. Lich neponechal nic náhodě. Nekromanceři, kteří zde zůstali po Pavlovi Proklatém pomohli. Byla to zuřivá válka. Spolu s námi bojovaly zbytky zničených armád. Nedokázali jsme vyhrát. Protože jsme neměli krále, který by nás byl vedl. Horác a Řehoř, synové Malyra, za které formálně vládla jejich záříčanská matka, umřeli na speciální magický mor. Královna poté v žalu abdikovala.
Staří hrdinové umírají, noví povstávají. Do čela našich vojsk se postavil starý protřelý válečník a politik bez skrupulí, Jošt Blatavnický. Ten jediný toho roku umřel přirozenou smrtí. Bylo mu šedesát tři let. Kdo nás měl vést dál? Lormanwenský kníže Jiří měl následovat. Však podstatná část zbylých sil patřila jemu. Ale nedokázal ubránit Taulun, ve kterém umřelo mnoho nebohých lidí, a co hůř, i mocných mágů.

[tuber2]https://www.youtube.com/watch?v=zBoGSMuuHf4[/tuber2]


Nezbyl nikdo, kdo by vedl. A tehdy se naplnilo proroctví.
Minreth Ithalasion, tajemný šeroplášť. Co je o něm známo? Nikdo neví, odkdy do sboru patří. Věnovaje se svým učedníkům, sic patřící do užší rady šeroplášťů, do velení (snad?) správce Thala'Nun nezasahoval. Vychovával své učedníky. Jeden z nich zemřel, když se spolu s dalšími pokoušeli bránit Ethenara. Rozmlouval s fénixem. Když se Malyr stal králem, byl jedním z prvních, kdo přijmul krutou pravdu, že tentokrát otcovraha potrestat by znamenalo zabít království. Jak se později ukázalo, byl jedním z ochránců bílých nekromantů, služebníků Smrti, dbajících na řád v této záležitosti.
Kdo byli jeho učedníci? Sherian, podsaditý mladík, skvěle střílející z luku. Na první pohled nevýznamný a tak to také mělo zůstat. Jenže byl jediným synem Nepaina, mladšího bratra krále Malyra. Byl dědicem trůnu. Trůnu, který odmítl.
Jelenijští vymřeli a trůn odmítli. Záříčanští vymřeli po meči. Lormanwenští selhali. Pavlovínští zradili. Karští vymřeli. Zbyly rytířské rody, ty ale nebyly koruny hodny. Až na jeden starý, vznešený rod. Rod dávno zapomenutý. A k nim patřil další Minrethův učedník, Leim. Leim Sokol ze Sokolí Koruny. Třetí syn starého pána. Brzy však jediný syn a pán (po opravách) mocného hradu poblíž Thala'Ere. Sebevědomý, mladý, schopný čaroděj, ale přesto tělesně zdatný. Jeho země potřebovala. Byl posledním, kdo se mohl stát králem. A taky se jím stal. Ale musel si ji napřed vysloužit.

Minreth Ithalasion poslal svého učedníka ke svému lidu, za hory. Jak se totiž ukázalo, Minreth byl jedním z posledních maskovaných elfů v Terenii. Cesta byla překvapivě krátká. Problém tkvěl v přesvědčení elfího krále. Ale to je již jiný příběh. Faktem je, že Leim elfy přivedl. Na poslední chvíli.
Nemrtví totiž mezitím provedli pod osobním vedením Thuzdima rozsáhlou ofenzivu a zbytky Terenie rozdělili na několik samostatně bojujících frakcí. Největší bitva se odehrála pod Terasem. Velké síly nemrtvých útočily na šeropláště podpořené pánem z Moruvrchu, posilami z Prentonu, gnomy ze Severní dohody a zbytky vojsk Morevy, Císařství, ale i Triinu, Irionu a Anolienu. Nebýt mohutné pevnosti, jistě by spojenci padli. Nebýt pomoci všech tří andělů a jimi vzkříšeného pomocníka Jana Tarmuna, jistě by spojenci padli. Ale i tak se po několika hodinách zdála být bitva prohraná.
Minreth spolu s ostatními veliteli stál na věži a sledoval armády tříštící se o pevnost dole v údolí. Probili se již většinou tunelu, brzy budou tady nahoře. Naděje mnoho nezbývalo. Když tu se vedle něj objevil Leim.
"Asi byste potřeboval trochu pomoct, že, mistře?" řekl a táhle zatroubil na prapodivný, od pohledu prastarý roh vydávající zvláštní zvuk.
Ze stromy porostlých strání vyrazila salva stříbřitých šípů. Pak další. A další. Elfové přišli na pomoc. Bitva se obrátila. Obránci vyrazili také do útoku. S elfím velekrálem se setkali uprostřed bitevního pole. Byl zde Minreth a Kandrael Ithalasionové, Leim Sokol, velekrál Kalen II., Jan Tarmun povýšený archandělem na paladina, Archanděl, Anděl Smíru, Anděl Msty, opat Tomáš Belvuren. Všichni zde byli. Ale vyhráno ještě neměli. Thuzdim tyto radovánky za pomoci svého temného pána narušil. Na místě padl k zemi elfí velekrál.
Souboj to byl vskutku tak epický, že to ještě svět nezažil. Thuzdim v magickém souboji s Minrethem Ithalasionem, Janem Tarmunem a Anděli. Zjevovaly se stíny. Stíny bohů, kteří tak dlouho hráli tuto hru. Bohové tohoto světa pomáhali hrdinům, proti nim stojící obrovská stínová postava temného boha Tywyla. Dojem boje dobra proti zlu mnohým narušila za Minrethem se vznášející stínová kosa Rezdren, bohyně smrti. I Melvé, mocná Magie si sem našla ze svého sídla cestu. Jan Tarmun v souboji přišel o oko, Anděl msty omdlel, když mu drápy nepřítele rozdrásaly křídla, Anděl smíru pro změnu dostal do hrudi a sotva přežil. Minreth utrpěl také několik zranění, ale proti všem zákonům přírody se stále držel na nohách a bojoval. Jen jedna postava zůstávala nezraněná - Archaide, tedy Archanděl. Chráněn Smrtí nemohl býti raněn.
Přesto nikdo nedokázal arciliche Thuzdima porazit. Holt arcilich s holemi všech čtyř základních elementů. Dokud se neobjevil fénix.
Nikdo nečekal, že vyjde tak jednoduchý trik, jako je obětování se fénixe pro zbytek. Za pomoci této oběti bylo spleteno kouzlo, které Thuzdima... vymazalo ze světa. Ale trik přeci jen tak zase nevyšel. Tywyl, temný bůh, dokázal něco téměř nemožného - zabil fénixe.


Obrázek


Korunovace se po více než jednom tisíciletí opět odehrávala v Sokolí Koruně. Sokolové totiž kdysi byli králi. Ale než návrat k zapomenuté tradici je v tom třeba hledat něco jiného - Taulun byl rozbořen, Kara a Adreng také dobyty. Země je po válce zničena. Nemrtví se stále vzpamatovávají ze ztráty svého nejsilnějšího pána arciliche. Zatímco Kel'Tharrok se snaží vybudovat dostatek nekromancerů, padlý král Pavel Proklatý, bývalý král Terenie z rodu Pavlovínů, se pokouší dobýt zpět ztracené pozice a jít ještě dál.
Mladý král Leim I. Sokol se snaží dát za podpory svých spojenců zpět své království. Je třeba dobýt hlavní město Taulun zpět.

[tuber2]https://www.youtube.com/watch?v=4QfHKv86gRQ[/tuber2]


Svět se změnil. Mnoho sil již není. Mnoho věcí skončilo. Přítomnost bohů je zastřená... země se neuzdravuje tak rychle, jako kdysi. Elfové, strážci světa, slábnou. Trpaslíci bojují mezi sebou.

"Vždycky jsem nenáviděl post apokalyptické příběhy. A teď jsem v jednom z nich..."


Opět se vracíme v našem hetharijské putování do Terenijského království, do doby, kterou ani Tvůrce světa nemá promyšlenu. Je na vás, jak bude vypadat.
Kronikář hetharijský, byzantský a wylamský, historik Res Publicy
Velkovévoda Friedrich I. Bádenský (Německo 1866)
Martin z Blatavníka (†), velitel Plzeňského landfrýdu, a jeho syn Jošt z Blatavníka, pán Plzně, Tachova a Žebráku (Husitské války)
Lord Eldred Arryn, princ Hory a Údolí, pán Orlího Hnízda, Strážce Východu a Ochránce Údolí (Blackfyreovo povstání)
Dóže Manuel Saggio z Luccy, arcibankéř italský (Itálie 1796)
Aeddan I. Gwyrdd, král velšský, iarla jihoirský a západomercijský (Anglie 960)
Sigismund III. Stříbrovlasý (†), kníže hauenský, a jeho synovec Dietrich I. Obnovitel, král kvilamský a kníže hauenský (Pět knížectví)

Uživatelský avatar
Minreth
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3584
Registrován: 03 pro 2009, 17:57

Re: Rok 1414 od příchodu lidí

Příspěvek od Minreth » 03 zář 2015, 15:09

MAPA
http://textovka.ainigma.eu/terenie2/1414_1_2.png
Šeré pláště - Lajgor

Hornozemská aliance - Jan III.

Lormanwenské knížectví - jjelen

Strážci hvozdu - Scipio
***********************************************************


Nekromancer Kel'Tharrok - gepousek

Padlý král Pavel Proklatý - Golemnewton
***********************************************************


Terenijské království

Severní dohoda
Trpasličí království
Elfí říše
Kronikář hetharijský, byzantský a wylamský, historik Res Publicy
Velkovévoda Friedrich I. Bádenský (Německo 1866)
Martin z Blatavníka (†), velitel Plzeňského landfrýdu, a jeho syn Jošt z Blatavníka, pán Plzně, Tachova a Žebráku (Husitské války)
Lord Eldred Arryn, princ Hory a Údolí, pán Orlího Hnízda, Strážce Východu a Ochránce Údolí (Blackfyreovo povstání)
Dóže Manuel Saggio z Luccy, arcibankéř italský (Itálie 1796)
Aeddan I. Gwyrdd, král velšský, iarla jihoirský a západomercijský (Anglie 960)
Sigismund III. Stříbrovlasý (†), kníže hauenský, a jeho synovec Dietrich I. Obnovitel, král kvilamský a kníže hauenský (Pět knížectví)

Uživatelský avatar
Minreth
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3584
Registrován: 03 pro 2009, 17:57

Re: Rok 1414 od příchodu lidí

Příspěvek od Minreth » 15 zář 2015, 17:15

Březen 1414


Obrázek
Jaro přišlo. A s ní i další část předlouhlé partie...


Mladý král odjel do Elfí říše za velekrálem. Jeho agenda zde zůstává skryta, nicméně král byl údajně velekrálem Kalenem III. pozván. Spojkou mezi králem a královstvím původně měl být Svatopluk z Blatavníka, který však byl nucen po všeobecném nesouhlasu z funkce odstoupit a byl nahrazen osobou více nestrannou - mistrem Minrethem Ithalasionem, který se tak stal královým zástupcem v zemi. Vojenské záležitosti král svěřil novému lordu kapitánovi terenijské armády, paladinu Janu Tarmunovi.
Zvláště více tradiční panstvo se ptá, proč král při svém odjezdu neobnovil funkci zemského hejtmana, tedy plnohodnotného zástupce panovníka. Král si pravděpodobně ještě mezi svými vazaly nevybral.

Odjezdu krále okamžitě využily obě dvě strany, jak nemrtví, tak Terenijci, kteří se před králem chtějí blýsknout. Jiří z Lormanwe spanilou jízdou dojel ze svého sídelního hradu Skalník k jinému hradu, který dokonce postavil on sám - Šedé Stráži. Pevnost však nevypadá tak, jak ji kníže nechal postavit, nemrtví ji za svoji krátkou vládu značně zdokonalili. Tak jako tak byla jízda a oblehnutí natolik rychlé, že nemrtví nestihli sešikovat posily. Několik dní poté k hradu dorazily i Šeré pláště pod velením lorda kapitána.
Oddíl Nenduane za podpory oddílu Melvédirnae dostal rozkaz otevřít brány pevnosti. Vzhledem k tomu, že se v táboře nacházel samotný stavitel pevnosti, který dokázal poskytnout potřebné plány pevnosti, otevření bran vyšlo a dovnitř se vrhly pěší oddíly šeroplášťského vazala, pána z Moruvrchu. Překvapivě, sám Jiří z Lormanwe se do bojů prvně nezapojil a přidal se teprve když začaly šiky Šerých plášťů kolísat. Z tohoto důvodu je mocná pevnost v držení lorda kapitána Kandraela Ithalasiona.

Překvapivých úspěchů dosáhlo i královo vojsko pod velením šeroplášťů. Vojsko tiše vyrazilo ku hradu Galanarid, starými stezkami známými jen rodu Sokolů, a vyhlo se tak nemrtvým průzkumníkům. Když se tedy vojsko po pár dnech nečekaně zjevilo před pevností, nemrtvému veliteli údajně upadla čelist (ale trocha powertapky to spravila). Kupodivu i zde vyšlo otevření bran, ale tím štěstí králových mužů skončilo. Vše se zvrhlo o dlouhou bitvu na nádvoří, ve které královská garda nedokázala získat převahu. Terenijci se tak museli stáhnout z hradu a obléhat jej. Je však známo, že hradní posádka je na polovičních stavech koster.

Obrázek
Jednání koncilu za přítomnosti padlého krále


Ano, koncil rozhodl, jde se do války! Po velmi živé diskusi nemrtvých dospěl sněm k tomuto rozhodnutí a začal se činit. První tažení podnikla Prokletá legie pod velením samotného padlého krále. Legie prvně pochodovala na jih po zemské stezce k Lunohradu, jehož posádka se obávala, že si pro ně přišel sám Pavel I. Proklatý. Nestalo se tak, neboť vojsko poté zamířilo skrze les jihozápadně k zemské stezce do Aswenu. Opačným směrem pochodovala lormanwenská Knížecí hotovost. Ta, když spatřila zástupy nemrtvých vystupujících z lesa, upustila od záměru oblehnout Jelenijec a raději ustoupila zpět do Aswenu. Prokletá legie zaujala pozici na pláni pod Jelenijcem. V reakci na to velekněžka Miale začala cvičit své sestry v boji.

Ani Záříčansko, nedávno povýšené na knížectví, válce nejspíš neunikne. Tharrokova druhá legie překročila Karský most a pochodovala ku Záříčí, před kterým se zastavila. Strážci hvozdu to zpozorovali a vedeni knížetem Vratislavem zaujali pozice v nejvýchodnějším cípu Starého hvozdu, zatímco v Lovcotvrzi se sešel Knížecí sbor.

K největším bojům se nicméně schyluje u Lunohradu. Velitel terenijské armády, Jan Tarmun, nařídil hrad naložit do zásob, přiverbovat další síly a přikázal veškerým obyvatelům podél toky vzít vše potřebné a odjet do Skryté země, tedy údolí pod vládou Pánů z Blatavníka. Samotný hornozemský komoří Svatopluk Blatavnický odjel s částí svých rytířů na svůj hrad Kansdel, kde dává dohromady další armádu aliance. Záhy po jeho odjezdu z Lunohradu k hradu došly velké šiky nemrtvých, vedené lichem Květoslavem Brumlíkem a trochu překvapivě i velekněžkou Nirien. Květoslavovi muži se tvářili obzvláště vážně, samé potrhané roucho. Nekromanti a lichové, kteří vyvolali černé mraky, dokonce dostali nemrtvé bonbónky... bohové.

Válka tedy přišla. Šachová partie pokračuje.

Ostatní události:
- U Mionu byl stržen most přes řeku.
- Jan Tarmun poslal Pavlu Proklatému požadované výpalné. Pavel nemohl uvěřit svým vlastním očím! Potom se ale uklidnil, výpalné bylo ve falešných stříbrňácích.

MAPA
http://textovka.ainigma.eu/terenie2/1414_3.png
Šeré pláště - Lajgor

Hornozemská aliance - Jan III.

Lormanwenské knížectví - jjelen

Strážci hvozdu - Scipio
***********************************************************


Nekromancer Kel'Tharrok - gepousek

Padlý král Pavel Proklatý - Golemnewton
***********************************************************


Terenijské království
Severní dohoda
Trpasličí království
Elfí říše
Kronikář hetharijský, byzantský a wylamský, historik Res Publicy
Velkovévoda Friedrich I. Bádenský (Německo 1866)
Martin z Blatavníka (†), velitel Plzeňského landfrýdu, a jeho syn Jošt z Blatavníka, pán Plzně, Tachova a Žebráku (Husitské války)
Lord Eldred Arryn, princ Hory a Údolí, pán Orlího Hnízda, Strážce Východu a Ochránce Údolí (Blackfyreovo povstání)
Dóže Manuel Saggio z Luccy, arcibankéř italský (Itálie 1796)
Aeddan I. Gwyrdd, král velšský, iarla jihoirský a západomercijský (Anglie 960)
Sigismund III. Stříbrovlasý (†), kníže hauenský, a jeho synovec Dietrich I. Obnovitel, král kvilamský a kníže hauenský (Pět knížectví)

Uživatelský avatar
Minreth
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3584
Registrován: 03 pro 2009, 17:57

Re: Rok 1414 od příchodu lidí

Příspěvek od Minreth » 23 zář 2015, 20:38

Duben 1414

Jaro tu již bylo v plné parádě, krásně veselé, tak proč si nezabít pár nemrtvých/živých?
První takové zabíjení se odehrálo na jihu v Soutočné zemi, u města Záříčí. Tharrokova druhá legie oblehla město a hrnula se na zteč. Přesila útočníků byla značná, ale útok nepřipravený, což se o městu říct nedalo. Jak se však ukázalo, Kel'Tharrok měl jedno eso v rukávu, o kterém nikdo netušil. V Záříčí totiž existoval malý, ale přesto schopný nekromantský kult, který začal dělat v řadách obránců zmatek, a způsobil, že již v první fázi se nemrtví zvenčí dostali na hradby. Proslýchá se, že Kel'Tharrok dosud neutrální kult přesvědčil slíbením značné politické moci neúměrně vysoké moci kultu, když povstane.
Jak se však opětovně ukázalo, Kel'Tharrok je dobrý v pletichaření, intrikaření, pití panenské krve o úplňku, ale taktiku úplně neovládá. Jinak nelze vysvětlit, že rozkazy pro rytíře smrti Zarina, který legii vedl, vůbec nepočítaly se zapojením Strážců hvozdu, kteří se na konci března nacházeli prakticky v zádech Tharrokovy druhé legie. A i když na to Zarin pomyslel, předpokládal, že Strážci budou chtít jít na pomoc městu co nejdřív a přijdou tedy po cestě, kde je sevře do kleští spolu s příchozími posilami z Kary. Vratislavovy plány však počítaly s jasným cílem - dosáhnutí vyvýšené pozice, tedy Záříčanských kopců, které se zvedají hned za městem. A to se mu také podařilo. Strážci byli na domácí půdě, v domácích zalesněných kopcích a dle rozkazů využívali terénu, takže k zle zkoušenému městu dorazili očekáváni zhruba tak, jak byli Rohirové očekáváni skřety u Minas Tirith - tedy vůbec.

[obr]http://osmac.businesscatalyst.com/event ... rge-01.jpg[/obr]
Rozkazy před bojem


Štěstí (tedy kostka) Vratislava neopouštělo, a tak se stalo něco pro armády těchto časů spíše nečekané - vyšlo načasování. Druidi dle rozkazů vyvolali v nemrtvém šiku větrnou smršť, která pocuchala linie lučištníků a před nimi (pohledem směrem k městu) stojících kostlivých válečníků. Nápor pohanské pěchoty nabořil do pocuchaných linií lučištnictva a způsobil náhlou definitivní smrt mnoha kostíkům. Mezitím se ale vzpamatoval sám Zarin a jal se situaci zvrátit se svými rytíři smrti. To mu překazilo několik věcí současně, první z nich byla palba elfích i lidských hraničářů přímo na rytíře, druhým pak kořeny vyvolané druidy. Přesto však útok rytířů smrti přišel, byť značně zpomalený a ne tak účinný, jak by byl. Vratislav musel do boje vyrazit osobně s lehkou jízdou, aby zabránil katastrofě a umožnil pěchotě pokračovat ve zkázonosném díle. Ta totiž mezitím nemrtvé připravila o většinu lučištníků (poskytla tak oddych městské posádce, která se mohla vypořádat s velkou částí kultistů) a nyní ve spolupráci s městskou posádkou vyrážela do útoku proti zbylým kostlivcům. Nicméně díky rytířům smrti a přítomnosti nekromantů na bojišti musela být část sil převelena právě sem, a tak se ani díky střelecké převaze nedařilo nepříteli zlomit vaz, ba ten se zlomyslně pokoušel o totéž! Změnu na bojišti tak přinesly až nemrtvé posily z Kary, které hrozily Vratislavovi obklíčením, a tak musel zanechat likvidování nemrtvých a stáhnout se a přeskupit se. Lidem nemrtví velitelé, horečně se radící co dál, poskytli chvíli času na oddych. Zarin se po poradě s důstojníky padlého krále rozhodl zanechat na chvíli zteče města a napřed zničit prořídlé Strážce, kteří předchozí triumfální útok proměnili v jedinečný debakl. Vratislav zavelel k ústupu do Starého hvozdu. Rozzuřený Zarin se hnal za ním, naštěstí mu však brzy došlo, že by mohl snadno vkročit do pasti, a tak se vrátil ku městu. Na další zteč však již nezbyly síly.

Pavel Proklatý vyrazil do protiútoku, osobně, na město Aswen, které oblehl. Obránci jsou však na jeho příchod připraveni a armáda ve městě je značná. Další část Pavlova vojska s označením Jelenijec se vydala ke královskému hradu Sokolí Koruna, který na sklonku měsíce oblehla. Poslední část, dvě stovky rytířů smrti, se vydaly ke Galanaridu, který byl pod obležením Králova vojska kontrolovaného Šerými plášti. Vojsko na tom nebylo s morálkou zrovna nejlépe, a tak usoudilo, že dvě sta rytířů smrti, které bystrá průzkumná jízda zachytila, jsou přesila a rozhodli se stáhnout do Sokolí Koruny. Ta však mezitím již byla oblehnuta, proto vojsko zaujalo obranné postavení v dobře známých kopcích. Za zmínění ještě stojí podivná akce Lormanwenského jezdectva s podporou Šerých plášťů. Ti totiž s jasně defenzivním rozkazem vytáhli na Jelenijec. Jak je to u Jiřího z Lormanwe obvyklé, plán nepočítal s jakoukoli ofenzivní akcí, natožpak třeba s obležením hradu, ale s rozkazy na ústup.

K nedorozumění jistojistě došlo mezi Padlým králem a nekromancerem Kel'Tharrokem pod Lunohradem. Vojsko dostalo jasný rozkaz - Vyrazit na zteč! Zároveň se však mělo koordinovat podle jednotek Pavla Proklatého, který však vůbec neútočil, nýbrž se věnoval mýcení lesů v okolí hradu. Nebylo tedy podle čeho útok koordinovat, tudíž se kněžka rozhodla splnit onen důrazný rozkaz ke zteči a zavelela ke zteči. Obránců byly 3.000, útočníků 2.000. Výsledek byl jasný, nemrtvý útok skončil naprostým fiaskem a po těžkých ztrátách byl odvolán. Obránci, nejenže se při obraně příliš nenadřeli, ale jejich velitel zároveň vítězství obratně využil k posílení morálky vojska, takže nedošlo k žádnému jejímu poklesu.

A poslední zpráva, ta dorazila z Elfí říše, z hlavního města Ia Eliary. Král hodlá již během válek ty nejschopnější ze svých poddaných odměnit prestižními tituly v královské radě.

Ostatní události:
- Pokus o zničení felwenského mostu kriticky neuspěl.

MAPA
http://textovka.ainigma.eu/terenie2/1414_4.png
Šeré pláště - Lajgor

Hornozemská aliance - Jan III.

Lormanwenské knížectví - jjelen

Strážci hvozdu - Scipio
***********************************************************


Nekromancer Kel'Tharrok - gepousek

Padlý král Pavel Proklatý - Golemnewton
***********************************************************


Terenijské království
Severní dohoda
Trpasličí království
Elfí říše
Kronikář hetharijský, byzantský a wylamský, historik Res Publicy
Velkovévoda Friedrich I. Bádenský (Německo 1866)
Martin z Blatavníka (†), velitel Plzeňského landfrýdu, a jeho syn Jošt z Blatavníka, pán Plzně, Tachova a Žebráku (Husitské války)
Lord Eldred Arryn, princ Hory a Údolí, pán Orlího Hnízda, Strážce Východu a Ochránce Údolí (Blackfyreovo povstání)
Dóže Manuel Saggio z Luccy, arcibankéř italský (Itálie 1796)
Aeddan I. Gwyrdd, král velšský, iarla jihoirský a západomercijský (Anglie 960)
Sigismund III. Stříbrovlasý (†), kníže hauenský, a jeho synovec Dietrich I. Obnovitel, král kvilamský a kníže hauenský (Pět knížectví)

Uživatelský avatar
Minreth
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3584
Registrován: 03 pro 2009, 17:57

Re: Rok 1414 od příchodu lidí

Příspěvek od Minreth » 30 zář 2015, 20:56

Květen 1414

Obrázek


Vyprávění o květnových událostech započněme opět na jihu, před městem Záříčím.
Kel'Tharrok i Pavel Proklatý počítali, že útok na město případně povede ten druhý, a tak svěřili pro tento případ velení druhému z dvojice. K útoku tudíž nedošlo, jen se obléhalo, což zpestřovala občasná střelba Strážců hvozdu z nedalekého lesa.
Poté, co lesem tajně dorazily posily z Lovcotvrze se početní převaha dostavila na stranu Terenie. Tuto převahu měly zvrátit příchozí posily z Kary, ale než ty se dostaly na bojiště, bitva již byla v plném proudu. Nutno podotknout, že v první fázi bitvy lidem čelila jen poloviční síla nemrtvých, zbytek urychleně pospíchal z obléhacích táborů, neboť Tharrok nařídil obléhat, ale část pro tento případ vyhradit. První útok nečekaně přišel od rytířů smrti vedenými Zarinem, který potřeboval zajistit čas pro své kostlivce, aby se mohli zformovat do jednotné formace. Naneštěstí v čele terenijské formace postupovaly skvěle vycvičené formace terenijského kopinictva, pochodující za zpěvu pohanských písní. Sestavení takové novodobé falangy (klasické, ne makedonské) bylo dílem několika vteřin. Zarin spoléhal, že formaci naruší strach vojáků, ale ten se vzhledem k již zmíněným důvodům nedostavil. Rytíři smrti tak narazili na něco, co se jim bylo ochotno postavit a byli tím nemile překvapeni. Občas rychle a definitivně mrtví. Zarin se alespoň s dvěmi třetinami rytířů dokázal stáhnout a uniknout připravovanému sevření do kleští. A to měli ještě štěstí, že jejich nástup na bojiště byl tak rychlý, takže druidi nestihli soustředit své síly a zakořenit rytíře. Na druhou stranu tuto schopnost nevyplýtvali a zůstala jim do dalšího průběhu bitvy.
Útok rytířů však poskytl trochu času ku sešikování nemrtvých. Přesto však ještě nebyli v plném počtu a Terenijci se na ně zuřivě vrhli. Druidi opět vyvolali větrnou smršť a narušili nemrtvé formace, takže měly sevřené šiky kopiníků podporované klasickou pěchotou snadnou práci a tlačili nepřítele vzad, co to jen šlo. Poloha bojiště znemožňovala rytířům smrti vojsko jen tak objet, neboť ve směru západ-východ bylo bojiště sevřeno městem a horami. Nemrtví proto začali ustupovat. Terenijci se zaradovali, když tu zjistili další důvod ústupu - od Kary pochodovaly posily. Terenijci raději zaujmuli pevné postavení a čekali na nepřítele, který si na ně již brousil kosti. Mohli si to dovolit, však také měli nezanedbatelnou střeleckou převahu.
Následný útok nemrtvých, kteří chtěli získat ztracené pozice zpět, byl prudký. Nemrtví měli sice převahu ve vojácích nablízko, ale lučištnická přesila nepřítele se projevovala čím dál více jako rozhodující faktor. Bitva byla nerozhodná po dlouhou chvíli, Terenijci se bránili v takovém půlkruhu. Právě tehdy se rozhodl Zarin vyjet znovu s rytíři smrti, objet Terenijský šik, rozprášit jej zezadu a bitvu rozhodnout. Tentokrát ale byli druidi více bdělí, povolali kořeny a znehybnili rytíře smrti, včetně samotného Zarina. Následně se na ně vrhla záložní jízda vedená knížetem Vratislavem spolu s druidy vedenými Blahoslavem Jasanu a částí posádky, která to měla k rytířům smrti z městských hradeb co by kamenem dohodil. I když znehybnění a mezi nepřátelskými kořeny, které je tahaly občas i za více věcí, než jen za cípy pláštíků, byli rytíři smrti silným protivníkem. Rozhodujícím faktorem se tak stala až smrt rytíře Zarina, kterého v magickém souboji porazil a bleskem na uhel sežehl Blahoslav Jasanu. Nemrtví se dali na ústup. Vratislav však upustil od původního záměru pustit se do pronásledování, neboť mužstvo bylo prořídlé a unavené, a raději se uchýlil do Záříčí, které ho přivítalo jako velkého hrdinu. Dobrovolníci, které si vyžádal na doplnění mužstva, se jen hrnuli. Od králova zástupce prý dorazila zpráva ke gratulaci k vítězství nad nemrtvými. Je téměř jisté, že novopečeného knížete nějaký ten královský úřad jistě nemine...

[obr]http://orig00.deviantart.net/c972/f/201 ... 6gazff.jpg[/obr]


Zajímavá též byla situace u Lunohradu. Vyšší lich Květoslav Brumlík vydal pokyny a ve směru ke Kansdelu zahájil na mýtině, kterou udělal minule, kopání příkopu tak akorát hlubokého, aby do něj spadly pěší oddíly, ale jízda mohla přeskočit. Stavbu příkopu záhy začaly narušovat přepady tajemných záškodníků. Brumla (jak byl familiérně svými kolegy nazýván) předpokládal, že se jedná o malou elfí armádu, která tábořila kousek dál v kopcích. Z větší části měl i pravdu a udělal velmi dobře, že do lesa nevyslal část svých sil, aby elfy zlikvidovali, protože by o ně velmi rychle přišel. Elfové v lesích, to je prostě svinstvo (pro nepřítele), zvlášť když vedou guerillovou válku. Přes přepady se podařilo val ve směru Kansdelu vcelku dobře vybudovat. Mezitím od Adrengu došla Legie Černé ruky vedená lichem Adreasem, který chlácholil trucující velekněžku Tywylovu.
Koncem května konečně došlo k bitvě.
Elfí jednotky podporované agenty od všude možně vytrvale napadaly lunohradské obležení a beztrestně způsobovaly malé ztráty, a to i přesto, že byl již vybudován val (elfí luky dostřelí daleko). Útoky byly prováděny především ze směru od Kansdelu. Méně časté pak byly ze severu a z jihovýchodu. Nutno říct, že to nemrtvé pěkně štvalo.
A pak, jednoho rána, za rozbřesku, přes nemrtvé ležení přeletěl elfí šíp a zabodl se do dveří do hlavní věže. O několik minut později se ze severního lesa vynořili jezdci s modrobílými praporci a za mohutného trubadúrování mířili rovnou proti nemrtvým liniím. Svatopluk z Blatavníka se vrátil. A vůbec neměl v plánu přijet ze severovýchodu, čili od Kansdelu, ale od severu, čili od Černověží (ruiny hradu zrádného šlechtice na půli cesty mezi Prentonem a Mionem)! Svatopluk rozvinul svou jízdu do šíře, takže to vypadalo, jako kdyby jezdců neútočily čtyři stovky, ale dva tisíce. Přes malý počet jezdců byl útok díky utajenosti (zase elfové v lese...) více než úspěšný a rozmetal na prach rovnou dva oddíly kostlivců. To se ale již nemrtví šikovali k mohutnému protiútoku. Jezdci, vida, že jim hrozí obklíčení, raději ustoupili. Někteří z těch lehčeji obrněných zmateně popojížděli po mýtině, kterou tu tu Brumla nechal utvořit.
Vzato kolem a kolem, bylo postavení nemrtvých daleko horší, než by se mohlo zdát. Celé to komplikoval ten hrad uprostřed jejich ležení. Nemrtví zachovali s částí jednotek obležení a zbytek přesunuli na sever, aby se vypořádali s jízdou, nebo na severovýchod, kde tušili další útok. Brumlíkovi, Nirien i Adreasovi bylo jasné, že současné obležení nevydrží dlouho a není možno dobře odhadnout, jakým směrem povede Jan Tarmun z pevnosti útok. Prozatím to však v pevnosti harašilo a vypadalo to, že obránci ještě nejsou k útoku připraveni (což byla doopravdy pravda). Nemrtví to tedy riskli a zaútočili značnou částí sil na ustupující jízdu. Jak se ukázalo, byla to osudová chyba. Zápalný šíp změnil mýtinu, po které předtím tak chaoticky popojížděli jezdci lehké jízdy, v plamenné peklo, ve kterém uhořelo hodně kostlivců. Z celkového hlediska však ztráty nebyly příliš vysoké. Stejně jako před lety, kdy toto použil Kel'Tharrok proti Janu Tarmunovi, i zde se o slovo přihlásilo počasí a požár tak utlumil déšť. Když se poté Blatavníci opět rozjeli, dali se do čarování lichové, a zamrazili jeden z údočících oddílů. Záhy poté ukončil svoji existenci.
Tarmunovo rozhodování, kam vést útok, značně zjednodušila existence valu, u kterého jak se ukázalo, byly připraveny naostřeny kůly "... tak, aby svíraly se zemí úhel 30 stupňů a 2 minuty, plus mínus 5 stupňů a 6 minut a tak, by špičky kůlů nebyly výše než oči kostíků..." Tarmun tedy zaútočil na sever. Nemrtví s tím počítali a v zádech svých střeleckých jednotek nechali kostlivce, nicméně prudkost a fanatismus útoku dokázaly linie prolomit (9:2). Ztráty způsobené nemrtvým byly značné, mimojiné i proto, že Blatavníci se pokusili ještě o jeden útok a Blatavník s Tarmunem se na bojišti setkali. Nemrtví se museli stáhnout, neboť část sil vázal elfí útok skrze val, který nebyl nikterak úspěšný. Po jeho odvolání rozdělené vojsko nemrtvých sevřelo pro změnu do kleští Tarmuna s Blatavníkem. I během té zhruba půl hodiny se do hradu povedlo navézt alespoň trochu zásob, byť žádná sláva to nebyla, neboť volské povozy se vážně nekonaly. Tarmun i Blatavník museli ustoupit. Část pevnostních vojáků byla oddělena od Tarmuna a připojila se tudíž k Blatavníkům.
Nemrtví tedy obležení udrželi, byť za velkých ztrát. Terenie sice takové ztráty nemá, ale vojáci jsou bitvou přeci jen unaveni. Je ovšem jasné, že obléhání Lunohradu ještě nějakou tu chvíli zabere, hrad má stále velké zásoby, byť nejsou rozhodně bezedné...

Královské armádě v kopcích u Sokolí Koruny bylo připraveno nemilé překvapení. Nemrtví zrušili obléhání Sokolí Koruny a pustili se z obou stran do pronásledování. Armáda pronásledování očekávala, ale ne z obou stran. Napřed se sice podařilo nepřátele setřást, ale ti brzy armádu, která již nebyla v nejlepším stavu, znovu našli a z velké části zničili, neboť se snažila o úhyb do Sokolí Koruny.
Vojsko v Sokolí Koruně s takovou situací vůbec nepočítalo.

Armády Lormanwe a ŠP oblehly Jelenijec. Jeden z oddílů měl poté, co dorazí posily, vyjet k Aswenu a pomoct. Nicméně asi nikomu nedošlo, že pochod k Jelenci trvá skoro celý měsíc...

Obrázek


Poslední bitva tohoto měsíce se odehrála u starobylého města Aswen. Prvně se obránci pokusili zapálit tábory nemrtvých, nutno podotknout, že bez jakéhokoli úspěchu. S útokem se započalo záhy poté. Sevřené formace terenijských kopiníků vzaly ležení nemrtvých útokem, následovanými pěchotou. Do útoku se též zapojila z lesa útočící jízda, která se snažila předstírat, že je jí víc, ale nějak jí to nešlo. Bitva se přesto vyvíjela dost dlouho nerozhodně. Terenijci měli výhodu velkých štítů, nemrtví zase množství kostlivých lučištníků, ale zase museli vázat část sil v týle díky lormanwenské jízdě. Ale byl tu sám padlý král osobě a to už něco znamenalo. Nakonec začali získávat převahu nemrtví (hod 4:7 pro N.) a začali tlačit Lormanwenské zpět do města. Terenijci ztráceli naději, jejich kníže vysedával již nějaký ten čas na hradě a do bitev se vůbec nezapojoval... vojáci potřebovali motivaci, naštěstí ji dostali. V podobě kněžek Svitu, které přijely jedoucí na bílých ořích z Thala'Ere, vysoko v horách, vedené velekněžkou. Efekt by asi nebyl nijak zvlášť veliký, nebýt toho, že Aswen je a vždy byl největším městěm hromadně vyznávajícím Svit. Jezdkyně podnikly útok na nemrtvé, jehož reálný dopad nebyl tak znatelný, jako třeba u těžké jízdy, ale rozhodně napomohl aswenskému vojsku v boji. Bylo přeci nutno zachránit kněžky, které uvízly zčásti mezi nemrtvými... Což se taky po dlouhé, patové situaci (hod 3:3) povedlo. Pavel Proklatý tak musel od města odtáhnout, nebo riskovat zničení své armády. Po cestě ho "doprovázela" nepřátelská jízda. Nicméně je možné, že se další měsíc pod městem objeví zas. Obránci totiž za vítězství zaplatili krvavou cenu.

Ostatní události:
- Kandrael Ithalasion s Šerými plášti oblehl Mion.

MAPA
http://textovka.ainigma.eu/terenie2/1414_5.png
Šeré pláště - Lajgor

Hornozemská aliance - Jan III.

Lormanwenské knížectví - jjelen

Strážci hvozdu - Scipio
***********************************************************


Nekromancer Kel'Tharrok - gepousek

Padlý král Pavel Proklatý - Golemnewton
***********************************************************


Terenijské království
Severní dohoda
Trpasličí království
Elfí říše
Kronikář hetharijský, byzantský a wylamský, historik Res Publicy
Velkovévoda Friedrich I. Bádenský (Německo 1866)
Martin z Blatavníka (†), velitel Plzeňského landfrýdu, a jeho syn Jošt z Blatavníka, pán Plzně, Tachova a Žebráku (Husitské války)
Lord Eldred Arryn, princ Hory a Údolí, pán Orlího Hnízda, Strážce Východu a Ochránce Údolí (Blackfyreovo povstání)
Dóže Manuel Saggio z Luccy, arcibankéř italský (Itálie 1796)
Aeddan I. Gwyrdd, král velšský, iarla jihoirský a západomercijský (Anglie 960)
Sigismund III. Stříbrovlasý (†), kníže hauenský, a jeho synovec Dietrich I. Obnovitel, král kvilamský a kníže hauenský (Pět knížectví)

Uživatelský avatar
Minreth
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3584
Registrován: 03 pro 2009, 17:57

Re: Rok 1414 od příchodu lidí

Příspěvek od Minreth » 13 říj 2015, 13:54

Červen 1414

Obrázek
Král uspěl. Elfové jsou tady.


[tuber2]https://www.youtube.com/watch?v=KGFMxxGuUFg[/tuber2]

Začněme netradičně událostí z konce měsíce. Několik měsíců připravovaná výprava přislíbená králi Leimovi I. Sokolovi konečně dorazila do Elfí Hlídky. Elfí vojsko je nakonec menší, než se očekávalo, nicméně kvalita vojska je více než vysoká.

Ale zpět na začátek června. I stalo se, že z dělení vojsk na malé prapůrky, které se měly spojovat a přitom bojovat, Pán hry zešedivěl. Král nemrtvých v čele své Proklaté legie (kde se slučovaly sbory) opět vytáhl na Aswen. Lormanwenská jízda, záhy podpořená bojovými kněžkami z Thala'Ere a jízdním sborem ze Sokolí Koruny, jim však v přístupu k městu všemožně bránila, ať už záseky na cestě, či přepady nekromantského vinného skladu (to bylo to závažnější, neboť nekromanceři se pak odmítli hnout...). Lormanwenské výpady přerušil až příjezd dvou stovek rytířů smrti z Galanaridu (starý Jelínín), navíc se v dálce rýsovaly další sbory od toho stejného hradu. Lormanwenští tím byli zaskočeni, neboť šeroplášťská Jižní hotovost měla případné posily přepadávat a zdržovat. Lord kapitán si však neuvědomil, že rozkazem táhnout jeden hex na sever a poté na severovýchod žádný přepad neudělá, neboť se ocitne armáda v zóně kontroly Galanaridu. Zasáhnout by mohl pouze pokud by nepřítel pochodoval přímo skrze tyto kopce, což se však nestalo. Sbor se tedy musel kousek vrátit a poté vyrazil k Aswenu.
Ale zpět k Pavlově zdržované armádě. Útoky se v hustém lese, několik rodvinů před hradem, začaly opět stupňovat, neboť dorazily konečně lormanwenské posily od Jelence. Díky rytířům smrti a nekromantským střelám však lormanwenští začali mít citelné ztráty. Ku městu tudíž Pavel dorazil i se svojí legií a oblehl jej. Co však zjistil až trochu později, bylo, že je u města v hustém lese, fakticky obklíčen a nejen sbory lehké jízdy, nýbrž i pěšími oddíly. Šeré pláště totiž konečně dorazily.

[obr]https://hdwallpapers.cat/wallpaper/the_ ... 587032.jpg[/obr]


Co se dělo mezitím u obležených nemrtvých držav? Síla obléhající Jelenijec se jaksi ocitla v menšině. Dvě stě jezdců a oddíl šeroplášťů proti téměř dvěma tisícům koster... Díky vyvolaným iluzím a počtu táborových ohňů se však dařilo několik týdnů zachovávat zdání, že Terenijci zde mají stále velkou sílu. Až nemrtvý výpad, který původně měl postihnout jen koně, donutil po krátkém boji Terenijce ke stažení pod ochranou magických znehybňovacích pastí šeroplášťů, neboť nemrtví lest konečně prohlédli. Jízda se byla nucena stáhnout směrem k Aswenu, kam ji následoval i sbor nemrtvých, přečíslený z Jelenec 2 na Jelenec 1. Díky lsti provedené u Jelenijce však mohlo dojít k obklíčení nemrtvých u Aswenu. Melvédirnae byli nuceni ustoupit k Mionu.

U Mionu šeroplášti pečlivě opevnili tábor a neprodyšně uzavřeli město a stále obléhají sídlo, které má jen minimum živých obyvatel (nekromanty), takže se jen špatně bude nechávat vyhladovět.
Zároveň se šeroplášti dozvěděli těsně před samotnou akcí o nepřátelském výpadu, takže ten nebyl příliš úspěšný. Ostatně, mělo to být spíš takové bububu.

U Lunohradu se ostražitě pozoruje. Nemrtví vytvořili hradbu z naostřených kůlů i ve směru na sever, byť bez příkopu. Snaha o partyzánskou válku byla záhy provolána zvláště elfy za zbytečnou, a tak místo toho sbory odpočívaly. Kel'Tharrokovi lichové se pocvičili a uzavřeli hrad do kopule bránící obráncům ničit obléhatele. Díky přítomnosti mnoha rytířů světla včetně Tarmuna v hradu je však tato kopule dost velká, takže pokud bude dán rozkaz na zteč, budou stejně nemrtví nuceni kopulí projít a vystavit se nepřátelské palbě. Na hradě byl zaveden přídělový systém, zásoby začínají docházet.

[obr]http://www.dailydesigninspiration.com/d ... _risky.jpg[/obr]
Vůdce záříčanského nekromantského kultu těsně před zatčením. Při zatýkání stihl dva strážce proměnit v popel a třetího připravit o zrak.


V Záříčí městská stráž pořádala zátah na zbytky nekromantského kultu, který se podařilo zcela zničit. Do města se také vrátila kněžna a emeritní královna Kasandra Záříčanská, která se donedávna skrývala kvůli nebezpečí na rodovém sídle Rozsek. Následně se konala oslava osvobození města, neboť se do Hvozdu donesly zprávy o tom, že nemrtví se stahují. Hostina byla velmi veselá i kvůli oznámení, že Vratislav s Kasandrou čekají dítě!

Obrázek
V nedaleké Kaře


Legie Krvavé lebky, zničená a zubožená, se mezitím stáhla do Kary. Netrvalo dlouho a nekromanti se slezli uprostřed města a dali se do zpěvu, ruce zvednuté, kápě nasazené, hlavy obrácené k nebi.
[tuber2]https://www.youtube.com/watch?v=8Ro-vL4KLDY[/tuber2]

Mraky se začaly ve spirále točit nad Karou, potemněly, tu náhle blesk prořízl temnotu. Kel'Tharrok dorazil, řádně nasraný ze smrti svého přítele, rytíře smrti Zarina. Začal shromažďovat další armádu.

Přišel slunovrat. Starý hvozd se prozatím ubránil, Aswen též. Terenie se pomalu zvedá z prachu, ale jestli padne Lunohrad...

Ostatní události:
- V Proklaté legii prudce poklesla kvalita kostí. Nákaza však byla zničena, byť pár koster muselo být odepsáno.
- Nemrtvým neunikla šeroplášťská stavba vorů u Mionu.

MAPA
http://textovka.ainigma.eu/terenie2/1414_6.png
Šeré pláště - Lajgor

Hornozemská aliance - Jan III.

Lormanwenské knížectví - jjelen

Strážci hvozdu - Scipio
***********************************************************


Nekromancer Kel'Tharrok - gepousek

Padlý král Pavel Proklatý - Golemnewton
***********************************************************


Terenijské království
Severní dohoda
Trpasličí království
Elfí říše
Kronikář hetharijský, byzantský a wylamský, historik Res Publicy
Velkovévoda Friedrich I. Bádenský (Německo 1866)
Martin z Blatavníka (†), velitel Plzeňského landfrýdu, a jeho syn Jošt z Blatavníka, pán Plzně, Tachova a Žebráku (Husitské války)
Lord Eldred Arryn, princ Hory a Údolí, pán Orlího Hnízda, Strážce Východu a Ochránce Údolí (Blackfyreovo povstání)
Dóže Manuel Saggio z Luccy, arcibankéř italský (Itálie 1796)
Aeddan I. Gwyrdd, král velšský, iarla jihoirský a západomercijský (Anglie 960)
Sigismund III. Stříbrovlasý (†), kníže hauenský, a jeho synovec Dietrich I. Obnovitel, král kvilamský a kníže hauenský (Pět knížectví)

Uživatelský avatar
Minreth
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3584
Registrován: 03 pro 2009, 17:57

Re: Rok 1414 od příchodu lidí

Příspěvek od Minreth » 23 říj 2015, 18:57

Červenec 1414


[obr]http://img14.deviantart.net/1d92/i/2014 ... 7g21pd.jpg[/obr]
Bitva o Lunohrad


[tuber2]https://www.youtube.com/watch?v=6gtAZIZQCuw[/tuber2]


Nejvýznamnějším bojištěm tohoto roku, klíčovým hradem, byl Lunohrad. Pod velením liche Květoslava Brumlíka vyrazili nemrtví na zteč, zanechajíc fakticky celou Brumlíkovu armádu u kůlů (s Nirieninými lučištníky). Do útoku tak šlo 1600 koster podporovaných stovkou lichů, stovkou nekromancerů a dvěmi sty rytířů smrti. Proti nim stálo 2500 obránců, daleko lépe vyzbrojených, avšak některé oddíly nebyly řádně secvičené a přeci jen hlad se začal na obráncích také podepisovat. Přesto byla motivace obránců obrovská a útočící síly nebyly zrovna značné. Přesto však měli promyšlený plán, který ale nebyl nejchytřejší. Část kostlivců vyrazila s beranidlem na bránu, zbytek se pak vrhnul k jedné části hradeb, kde na husto rozmístili žebříky. Lichové, kteří se spolu s nekromanty nenápadně vmísili mezi kostry, zamrazili většinu střelců, poslední oddíl lichů pak zamrazil andělskou stráž na hradbách, která se bránila lezoucím kostlivcům. Prvním nečekaným efektem byl fakt, že na hradbě díky kusům ledu začalo být docela těsno, a tak se další obránci úspěšně mohli postavit nepříteli. Dalším efektem kostlivé taktiky průlomu byl jiný fakt, a totiž že lord kapitán Jan Tarmun mohl stáhnout část vojska z jiných částí hradeb. Na úzké hradbě to tak znamenalo další výhodu pro obránce. Když se do boje zde vrhl i samotný paladin Jan Tarmun se svojí tělesnou stráží, obklopen světelnou aurou, byli nemrtví z hradby definitivně vytlačeni. Obránci za to však i tak zaplatili krvavou cenu - kusy ledu se skvěle kostlivci ničili, a tak bylo nutno odepsat oddíl střelců. Mezitím byli nemrtví překvapeni, že se Blatavnická korouhev, ke které se opět vrátil její pán, a elfí vojsko, nepokoušely obráncům hradu ulevit útokem na nemrtvé. Jejich obavy o dobytí hradu byly rozptýleny příchodem posil od Adrengu, se kterými se společně vrhli na již dost zničenou bránu. O hradby se příliš nepokoušeli, neboť tam už dostali velký výprask. Do útoku se záhy zapojil i lich Brumlík, velekněžka Nirien a lich Adreas. Společně bránu prolomili a... čekalo je překvapení, za bránou nečekaly řady andělské stráže, nýbrž jen oddíly hradní posádky a pár dalších, kteří se začali kvapem stahovat k hlavní hradní věži, využívajíce přitom ze zeminy navršený val uprostřed nádvoří. Tarmun nikde. Nemrtví se nahrnuli do hradu, postupovali za obránci, kteří ve strachu ustupovali do podzemí. A pak u vchodu do jedné místnosti sklepení, Jan Tarmun s několika muži! Usmál se na Adrease a další a cosi odhodil bokem, načež se vrhl kamsi bokem. Nirrien cosi zařvala a s lichi se rozeběhla ven. Adreas ji odstrčil a dostal se na nádvoří jako první, což Nirrien zachránilo paradoxně život. Hrad vybouchl.

V době prvního útoku nemrtvých teprve začínala evakuace hradu. Tajná chodba, kopaná z obou směrů, se konečně, trochu klikatě, propojila. Tarmun začal stěhovat urychleně vojáky chodbou. Ústup nakonec kryla hradní stráž v čele se samotným Janem Tarmunem, která při zpomalování nemrtvých (propustnost chodby přeci jen nebyla vysoká, a tak se čekající vojáci hromadili ve sklepení) přestala existovat. Podminování hradu se stihlo tak tak. Nestihla se podminovat obytná část, pod kterou se nacházel vchod do chodby, což právě v momentě výbuchu zachránilo velekněžku nemrtvých. Buď jak buď, obráncům se podařilo z velké části uniknout a zničit podstatnou část nemrtvého vojska. Lich Adreas byl zničen, Květoslav Brumlík utrpěl oděrky na kostech a Nirien upadla do bezvědomí. Během zteče přišli nemrtví o jediný Brumlíkův oddíl kostlivců účastnící se útoku a během následných bojů a výbuchu přišla Legie Věčné tmy a Legie Černé ruky o celé tři oddíly kostlivců a jeden oddíl příliš zvědavých lichů. Z hradu se staly trosky, které ztratily naprosto ekonomický i vojenský potenciál (nad hradem není vlaječka symbolizující posádku, neboť ruina se nepovažuje za državu). Přesto však z hradu něco káplo, Lunohrad byl hlavním městem Hornozemské aliance, a tak se nemrtví zmocnili části hornozemské pokladnice, kterou se nepodařilo celou pronést tunelem.
Jan III. dodá název državy, kde bude dále hlavní sídlo jeho frakce.

Sotva se vojsko vynořilo v blatavnickém táboře, Svatopluk Blatavnický a elfové začali krýt ústup do Skryté země. Přeci jen obléháním zmožené vojsko se však nedostalo daleko.

[obr]http://img12.deviantart.net/3792/i/2009 ... omplex.jpg[/obr]
Bitva o Aswenský les


Komplikovaná situace se opět vyvinula na Aswensku. Pavel Proklatý dal jasný rozkaz, vyrazit hned v noci. Knížecí hotovost zase dostala začít s rozkazy "co možná nejdříve". Výsledkem byl kuriózní ranní střet. Pavel se pokusil vyvolat iluze, jak to podobně učinili melvédirnae u Jelenijce. Jenže ti to měli více v oboru své magie, navíc podpořeno svitky na seslání (=stříbrné), krom toho iluze byly daleko od těch, kteří je měli pozorovat a téměř se nehýbaly. Tady se měl konat celý nemrtvý útok! A tak se stalo, že armáda iluzí se střetla s vojskem vybíhajícím z města. Iluze byly samozřejmě odhaleny a rozplynuty. Nemrtví rozmístění kvůli obléhání okolo města se sice již stahovali, avšak ne všem se to podařilo. Oddíl blokující cestu do Ia Areag byl obklíčen a zničen. Zbytku armády se však díky schopnému velení padlého krále podařilo sjednotit a zahájit kvapný marš do lesů na severovýchodě. Mezitím však stihli párkrát vystřelit ještě střelci z hradeb (než se ocitli mimo dostřel a museli vyběhnout z města) a terenijští kopiníci spolu s částí posádky útočili na zadní voj nemrtvých, který se ocitl v prekérní situaci. Přední linie nemrtvých mezitím dosáhly hranice lesa, kde je v sevřené formaci, štít na štítu, uvítala další terenijská kopí. Bylo třeba rychle prorazit, na dohled již byl jízdní sbor erejských kněžek a jen lehce obrnění šeroplášti, proto vyjel se svými rytíři smrti proti linii, za děsivého jekotu a za silné magické podpory nekromantů. Linie se nezhroutila okamžitě, ale stihla povolit dřív, než by se Pavel dostal do úplného obklíčení (kopiníci jsou cvičeni především na formační boj a navíc měli pět morálek). Přesto však Terenie šlapala Proklatému království na paty. Zprvu to vypadalo, že se na Pavla usmálo štěstí, v lese byl jen méně secvičený oddíl, zbylé dva byly již pryč, a tak se dařilo do lesa ustupovat poměrně rychle. Jenže do lesa se podařilo dle pokynů dostat i někomu jinému, jak svými magickými smysly Pavel odhalil a jen tak tak se vyhnul krutým ztrátám z rukou připravených šeroplášťských agentů Nenduane, jejichž styl boje by byl v hustém lese vskutku smrtící. Tedy, on byl i tak, ale z přepadu by byl smrtící na druhou. Nemrtví se tak stočili trochu jiným směrem, našli alespoň malý brdek a na něm se bránili. Chaosu se však nedařilo zabránit. Bojovali kousek od Aswenu a útočící lormanwenské vojsko bylo téměř výhradně místní, dobře znalé terénu. Pozice v lese alespoň zabraňovala lormanwenským použít svoji drtivou zbraň, těžkou jízdu. I tak byl však útok prudký a silný. Nemrtvé řady, prořídlé již z předchozích bitev, prořídly ještě během pronásledování do lesa. Počty pěchoty byly téměř vyrovnány, rytíři na obou stranách bojovali pěšmo, ale lormanwenští měli opět výhodu lepší pěchoty. Co se týče magiků, na obou stranách bojovaly zhruba stejné počty. Pak tu ještě ale byly kněžky a šeroplášťská jízda, které vzájemně podnikaly výpady do míst, kde to nemrtví nečekali, byť část oddílů vletěla i do pasti. Pavel Proklatý byl nucen užívat rytíře smrti jako zálohu, pomocí které utěsňoval díry tam, kde to bylo nutné. Nakonec mu to v jeden moment překazili melvédirnae, kteří z posledních sil vyvolali znehybňovací pasti, které zabránily nemrtvým zacelit díru v linii, která díky tomu byla proražena. Pavel Proklatý se s několika svými důstojníky tak tak stihl teleportovat, unikl jen o pár sekund (6:7+1 pro Pavla), než jeho portál dokázali melvédirnae a nenduane zablokovat.
To, čemu se přeci jen podařilo uniknout, bylo záhy zničeno v pronásledování.

Proč však Pavlovi nedorazily žádné posily? Rozkazy se zde sešly a Pavel nepočítal se zprvu nešťastným jednáním Jiřího z Lormanwe, který proti posílám Jelenijec 1 vyslal lehkou jízdu z lesa, ve které se poté odehrála Bitva o Aswenský les a ne těžkou jízdu umístěnou trochu více jižně, na cestě. Když tedy kostlivci dorazili do lesa, dle rozkazů je lehká jízda napadala, tvořila na pěšinkách záseky a znemožňovala pohyb, přitom však pomaloučku ustupovala. Obranný rozkaz kostlivců se snahou vlákat jezdce do pasti jim v tom šel dosti na ruku. Blbá náhoda tomu chtěla, že směrem k nim ustupovala část vojska rozdrcená v Bitvě u Aswenu a za ní se hnala sice již unavená, ale stále krvežníznivá lormanwenská armáda. Spolu s oddíly jízdy napadla kostlivce a i díky přijíždějící šeroplášťské jízdě jim způsobila značné ztráty. Na dohled se však ocitly posily z Felwenu, takže lormanwenští museli svého činění zanechat. Obě vojska se postavila proti sobě. Terenijci byli již dosti vyčerpaní, nemrtví byli zase v početní a hlavně kvalitativní nevýhodě, proto se obě dvě armády daly na ústup. Lormanwenští se stáhli do Aswenu, Šeré pláště s kněžkami se stáhly do Thala'Ere. Kněžky následně rozpustily svůj oddíl, protože bezprostřední a vysoké nebezpečí v jejich nejbližším okolí pominulo a na mnohé bojovnice čekala práce nejen v klášteře, ale i ve zdejších lesích, koneckonců, vrcholilo léto.

Co stálo za porážkou nemrtvých? V první roli to byla již jejich absolutně nevýhodná pozice na začátku bitvy, profesionálnější nepřátelská armáda, znalost terénu nepřítelem a i trocha štěstí, která sice zezačátku pomohla nemrtvým dostat se do lesa (2 lehké jízdy byly odsud stáhnuty), ale ve výsledku jim uškodila, neboť nedošlo ke spojení sil. Nemrtví nejspíše (?) čekali, že na jejich posily půjde těžká jízda, která by pro ně měla fatální následky, ale tak se nestalo. Přesto překvapí absence rázného rozkazu probít se s armádami k sobě... a konečně, dalším faktorem, se kterým nemrtví nepočítali, je, že Jiří z Lormanwe jistě na Skalníku četl nějaké klasiky, neboť jeho vojenské taktiky a strategie začínají mít hlavu a patu. A konečně i investice do lepších, rychlejších a více poslů mezi armádami Terenie umožnila jejich lepší koordinaci.
Za zmínku stojí ještě heroický výkon oddílu kopiníků, kteří se v druhé fázi bitvy postavili na kraji lesa nemrtvé armádě a nakonec byli do jednoho pobiti. V Aswenu je nyní berou všechny do jednoho jako hrdiny.

Co Mion? Tam se poklidně obléhá. Žádné ničení hradeb se neodehrává, žádné katapulty se nesnaží usnadnit budoucí zteč, vše je dokonale připraveno na snahu o vyhladovění města... které skoro nejí, protože je prostě nemrtvé. Obléhatelům tak život zpestřilo jen pár vodních ghúlů, kteří se pokusili "na jaře" stáhnout nějaké vory pod vodu. Ještěže si spletli roční období... :)

A na jihu? Kel'Tharrokovo vojsko si brousí kosti, Strážci hvozdu vyčkávají. Obě strany se připravují na nový střet. Dva oddíly Pavlových kostlivců se vydaly k Záříčí, ale v půli cesty si to rozmyslely a stáhly se zpět.

Ostatní události:
- V Taulunu byli objeveni šeroplášťští agenti. Nejspíše proto, že jejich rozpočet na nakázané akce prostě nestačí.
- Elfí armáda pod velením maršála Lasgwaewa se vydala na jih a na konci měsíce tábořila u Šedé Stráže.
- Králův zástupce Minreth Ithalasion se přesunul do Šedé Stráže, odkud může lépe pozorovat situaci v království.

MAPA
http://textovka.ainigma.eu/terenie2/1414_7.png
Šeré pláště - Lajgor

Hornozemská aliance - Jan III.

Lormanwenské knížectví - jjelen

Strážci hvozdu - Scipio
***********************************************************


Nekromancer Kel'Tharrok - gepousek

Padlý král Pavel Proklatý - Golemnewton
***********************************************************


Terenijské království
Severní dohoda
Trpasličí království
Elfí říše
Kronikář hetharijský, byzantský a wylamský, historik Res Publicy
Velkovévoda Friedrich I. Bádenský (Německo 1866)
Martin z Blatavníka (†), velitel Plzeňského landfrýdu, a jeho syn Jošt z Blatavníka, pán Plzně, Tachova a Žebráku (Husitské války)
Lord Eldred Arryn, princ Hory a Údolí, pán Orlího Hnízda, Strážce Východu a Ochránce Údolí (Blackfyreovo povstání)
Dóže Manuel Saggio z Luccy, arcibankéř italský (Itálie 1796)
Aeddan I. Gwyrdd, král velšský, iarla jihoirský a západomercijský (Anglie 960)
Sigismund III. Stříbrovlasý (†), kníže hauenský, a jeho synovec Dietrich I. Obnovitel, král kvilamský a kníže hauenský (Pět knížectví)

Uživatelský avatar
Minreth
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3584
Registrován: 03 pro 2009, 17:57

Re: Rok 1414 od příchodu lidí

Příspěvek od Minreth » 04 lis 2015, 18:59

Srpen 1414


[obr]http://pre10.deviantart.net/04cb/th/pre ... 4k6ggu.png[/obr]
Nádherný Aswen zřejmě Pavla Proklatého magicky přitahuje


Vskutku, Pavel zdá se býti tímto střediskem těžby stříbra a víry ve Svit, posledním městem Horní země, které je v rukách Terenie, posedlý. Ujmul se znova velení a město opět oblehl. Měšťanům neustálé obléhání jejich města již začíná lézt krkem a začínají být na nemrtvé již řádně nakrklí, zvlášť když většina si již myslela, že s nemrtvou hrozbou je na chvíli amen.

Na jihu po půl roce přešel kníže Vratislav Lovec ze Záříčí s celou svojí armádou do mohutného protiútoku, který se přelil přes Karskou pláň jako velká voda a na konci měsíce skončil obležením Kary. Ještě předtím však na pláni narazili průzkumníci na šest stovek kostlivců, kteří při spatření jádrové armády rychle obrátili a mazali rychle zpátky, čímž se stali dokonalou kořiští pro Vratislavovy jezdce. Škoda, že Hvozd nemá rytířskou jízdu, dva oddíly by přestaly existovat. Takto aspoň způsobila lehká jízda prchajícím nemrtvým jisté ztráty. Pod Karou se začal rychle budovat opevněný tábor. Nicméně v ostrovní pevnosti Sothpont se již nyní schází další nemrtvé šiky. A navíc, v těžce opevněné Kaře se nachází samotný Kel'Tharrok.

[obr]http://www.colletonfire.com/110129_W_Fires_429.jpg[/obr]
Léta občas bývají suchou záležitostí...


Nirrien vydala rozkaz, magickými ohníčky zapalte les! Ale ještě bylo příliš vlhko, proto se se zapálením muselo chvíli počkat. A pak se oheň rozhořel! Způsobil Terenijcům sice ztráty, ale ne příliš velké, unavená hornozemská armáda se zčásti již vydala do Skryté země a regimenty kryjící ústup unikly z lesa do dříve nemrtvými vykácených částí poblíž Lunohradu. Tam by se přesunuli tak jako tak, neboť nemrtvé armády mezitím překročily řeku Tervínu (kupodivu to jméno bylo použito už v H2) po lunohradském mostě a vydaly se rychle na pomoc Mionu, nestarajíce se, zda jde někdo za nimi, či nikoli. A tak se stalo, že Jan Tarmun i Svatopluk měli cestu na pravý břeh řeky po mostě zcela volný. Spolu s nimi šla i síla elfů a lormanwenský oddíl jízdy.

Mezitím se u Mionu Kandrael Ithalasion připravoval na útok proti obléhanému městu. Vyslal spěšného posla za elfím maršálem Lasgaewem s žádostí o pomoc během zteči města. Maršál byl již dávno na cestě. Vše bylo pečlivě připraveno, jen se, jako obvykle, šeroplášťům nedostávalo řadových vojáků, koneckonců jediný vazal, Medvěd z Moruvrchu, to nemohl vytrhnout. Elfové tak spoléhali na kvalitativní převahu proti více jak tisíci normálních koster, šesti stům posádkových koster a padesáti nekromantů zdejšího kultu. Mohli nasadit stovku melvédirnae, dvě stovky nenduane a šest stovek pěšáků. Proto se lord kapitán spoléhal právě na elfy a s útokem otálel.
První předehrou byly snahy nenduane obsadit brány, což se ne všude podařilo, protože obránci něco takového stejně čekali. Úspěch nastal jen u brány západní, do které se nahrnula část sil a pokoušela se ji udržet proti mnohonásobné přesile. Zbytek armády se mezitím připravoval k obraně proti nemrtvým, kteří byli očekáváni od jihu. Val zde byl okolo části tábora zdvojen a utvořil tak malou dřevěnou pevnůstku.
Kandrael však své muže neposlal umírat k branám jen tak. Mezitím, co se nemrtví zajímali na západě o šeropláště snažící se dostat dovnitř, odhalil Kandrael své eso - tunel vedoucí pod městské hradby, do něhož byly naládovány výbušniny a hořlaviny, nyní zapáleny. Podstatná část jižní hradby se změnila v suti, pokud aspoň v ty. Dírou se rychle nahrnuli šeroplášti a vpadli nemrtvým do zad, využívajíce své magické a kvalitativní převahy. Přesto by však nemrtví útok dokázali ustát a šeropláště z pevnosti vytlačit, nebýt toho, že přišli elfové. Jejich kvalitativní, morální i naprostá střelecká nadvláda způsobily, že se nemrtví museli stáhnout hlouběji do města a zde se zabarikádovat poblíž radnice, nyní sídla místního kultu. Většina elfího i šeroplášťského vojska se však musela kvapem stáhnout, neboť poblíž města se objevila spojená síla velekněžky Nirrien a Květoslava Brumlíka. Terenijci a elfové se tak ocitli náhle v obklíčení, kterému vzdorovali jen s vypětím všech sil. Těžkou ranou do obrany byl obchvat rytířů smrti západně od města, který poté do města vjel a osvobodil zdejší posádku. Maršál s lordem kapitánem se tak ocitli obklopeni nepřítelem v opevněném táboře. Svitlo však konečně na lepší časy. Pasti, zbudované na polích před táborem, se konečně podařilo aktivovat. Původní útok se měl zaměřit na kostlivé linie pěchoty, takto však především zasáhl a fakticky zničil většinu magické síly nepřítele, která náhodou na poli stála. Záchranou nakonec byla Blatavnická korouhev s lormanwenskou jízdou, následované malým regimentem elfů. Zbývající lichové nemohli zmrazit útočící jízdu, protože byli pod náporem magické převahy spojenců způsobené výbuchem na pláni, a tak pět set jezdců za zvuku desítek rohů vyrazilo do útoku. Pro změnu to byli nemrtví, kdo byl v obklíčení. Poté, co přišel i elfí sbor, dostali se nemrtví do kotle, kde vhazovanými bramborami byla kouzla mágů, koření bylo stříbrnými šípy elfích hraničářů a jako vařečkou sloužila blatavnická jízda. Jen části nemrtvých se podařilo z kotle uniknout díky výpadu rytířů smrti z Mionu. Zbytek byl pobit a Mion byl znovu obležen.
Strategicky se však jedná o porážku, neboť na Jelenijci se podařilo Pavlovi zverbovat další armádu... díky jeho bezohledné strategii nemrtvé masy, kterou si mohl svého času dovolit Thuzdim, se však Proklaté království začíná vynemrtvovávat (vylidňovat). Pavel přestal naprosto používat nekromancery a liche ve svých armádách. Protože se nemrtví nemohou rozmnožovat, bývala vždy síla nemrtvých zajišťována jednou za čas vítěznou bitvou, ze které dokázali nekromanceři zvednout (v dostatečném počtu) její velkou část. Takto však dochází ke zdražení základních dvou nemrtvých jednotek a pokud bude nadále v této politice kterýkoli z pánů Proklatého království pokračovat, může se jejich cena ještě navýšit (zavedeno díky částečnému využívání díry v pravidlech, které tuto strategii činí pro nemrtvé neuvěřitelně výhodnou).

Tak jako tak, další tah má ve svých rukách Pavel Proklatý.

Ostatní události:
- Král přijal rezignaci Jana Tarmuna na funkci vrchního velitele terenijské armády, který odstoupil kvůli ztrátě Lunohradu. Novým lordem kapitánem byl jmenován Jiří Lormanwenský, jehož otec dříve kapitánem i lordem kapitánem Terenijské armády dříve býval.
- Král na konci srpna ukončil svá jednání v Hitrijské říši a vyrazil na cestu zpět do země.
- Hlavní stan Hornozemské aliance byl přenesen do Blatavníku.

MAPA
http://textovka.ainigma.eu/terenie2/1414_8.png
Šeré pláště - Lajgor

Hornozemská aliance - Jan III.

Lormanwenské knížectví - jjelen

Strážci hvozdu - Scipio
***********************************************************


Nekromancer Kel'Tharrok - gepousek

Padlý král Pavel Proklatý - Golemnewton
***********************************************************


Terenijské království
Severní dohoda
Trpasličí království
Elfí říše
Kronikář hetharijský, byzantský a wylamský, historik Res Publicy
Velkovévoda Friedrich I. Bádenský (Německo 1866)
Martin z Blatavníka (†), velitel Plzeňského landfrýdu, a jeho syn Jošt z Blatavníka, pán Plzně, Tachova a Žebráku (Husitské války)
Lord Eldred Arryn, princ Hory a Údolí, pán Orlího Hnízda, Strážce Východu a Ochránce Údolí (Blackfyreovo povstání)
Dóže Manuel Saggio z Luccy, arcibankéř italský (Itálie 1796)
Aeddan I. Gwyrdd, král velšský, iarla jihoirský a západomercijský (Anglie 960)
Sigismund III. Stříbrovlasý (†), kníže hauenský, a jeho synovec Dietrich I. Obnovitel, král kvilamský a kníže hauenský (Pět knížectví)

Zamčeno

Zpět na „Hetharia 5 - Na sklonku dějin“