Rok 999 od příchodu lidí

Kalwen se sjednotil v mocné království. Svojškovo dědictví se však otřásá v základech, neboť zemi pohltila náboženská válka. Přidej se na stranu pohanů, andělanů, či udržuj rovnováhu mezi nimi.

Moderátoři: Dekl, martas3, Vals

Zamčeno
Uživatelský avatar
martas3
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3656
Registrován: 03 pro 2009, 17:57

Rok 999 od příchodu lidí

Příspěvek od martas3 » 12 lis 2016, 16:34

Leden–Únor 999


Náboženská válka v Kalwenu vstoupila do své druhé fáze. V předchozím roce se bojovalo zejména mezi oběma regenty o hlavní město, které dobyli a nakonec i udrželi andělané, byť v současnosti jejich hlavní velitel velet moc nemůže. Též se podařilo udržet si bohatá města na horním toku Běltavy pod andělanskou vládou. To bylo mimojiné zásluhou Brázdy - jejímu panovníku Arvtakovi II. Regerimu se totiž podařilo sjednotit pod svojí vládou jak Brázdu, tak Flauty a ohnul koleno před Svatoplukem.
Druhá fáze bude odlišná zejména díky zapojení nových aktérů - Lingwenského knížectví, Dolských měst a částečně i Arcibiskupství khaz andunského. Naopak do války minimálně ze začátku moc nebudou zasahovat Vysočinští, kteří první kolo projeli na plné čáře a nyní válčí mezi sebou.


Obrázek
Nový rok nezačal zrovna poklidně.


Kal'Naar III. Lingwenský se svými nejbližšími rádci opustil Lingwen a směřoval po zasněžených cestách do Dolního Úvalu, kde se scházela armáda. Uvítat ho zde měl i kníže Parwaein II. Tamnicir. Z toho však bohužel sešlo - Tamnicir byl jednoho únorového rána nalezen ve svých komnatách mrtev. Do stolu byla zaražena dýka pod níž byl přišpendlený kus pergamenu, na kterém bylo krví napsáno:
Obrázek

Co tím, u všech svatých, vrah myslel, zůstávalo chvíli záhadou. Několika málo osobám v Údolí však celá ta hrozivá pravda došla. Chyba učiněná minulý rok se stala knížeti osudnou.

Kdo po knížeti nastoupí? To jasné není. Kněžna Jana je těhotná, dítě by se mělo narodit v červenci. Co když to ale bude žena? Udrží se tak dlouho pro ni nárok? Navíc bylo zjištěno, že ctnostný kníže tak prahl po potomkovi, že se spustil s nějakou lehkou děvou, které se má narodit bastardík v květnu. V tuto chvíli tak jediným dospělým potomkem je Tiumwir Tamnicir, velitel vojska a pán Větrného Brodu, kterému je nicméně již skoro šedesát a je bezdětný. Tamnicirům akutně hrozí úplné vymření.

Obrázek

Druidská reforma pokračuje. Vzniká tak Druidská církev, která svoji působnost zahájila na území těch svobodných zemí, jejichž pánové reformu schválili - to jest všude kromě Vysočiny, kde není jasné, kdo vlastně vládne. Její správní systém se pomalu začíná etablovat. Andělská církev (nejen) na to reagovala. Kancléř s legátem v Běltavském Mostě dohodl pomoc, která záhy dorazila - jeden oddíl prvotřídních pěších rytířů a dva oddíly kněží, plus přenechání části arcibiskupského příjmu kancléři z jeho výnosů z Brázdy.

Dramatická byla situace v hlavním městě. Pavel z Cestostráže, věrný Konrádův druh, sebral veškeré vojsko a vzal hrad útokem. Obránci narychlo pověsili na hradbách Konráda, opustili stanoviště a vrhli se do podzemních chodeb, hrad za sebou nechávajíce v plamenech. Útočníci se pokoušeli uhasit, co se dalo, ale hrad je přesto těžce poškozen. Andělany přesto čekaly dvě dobré zprávy - podzemní chodby se podařilo konečně zasypat (nebo zatopit), takže oddíl rytířů zůstal uvězněn hned pod hradem a během února byl postupně vyhladověn a vybit. Druhou dobrou zprávou budiž to, že Konrád na hradbách nebyl Konrád doopravdový. Ten je tudíž neznámo kde.

Na Vysočině se začalo válčit trochu dříve, než se očekávalo, byť zatím ne příliš krvavě. Siegfried Bluthochzeit vytáhl na kdysi hlavní město Vysočiny, Solnohrad. Šel po cestě, která vedla hustým vysočinským hvozdem. Než se tak stalo, bohužel část jeho vojska snědla otrávené zásoby, které sem nastražili zvědové, které na Rudém Skalisku zanechal Sigismund Salzmann, než opustil hrad. A na stezce narazilo jeho vojsko na záseky, které jej zdržely. Průzkumníci se měli na pozoru, a proto zavčasu zjistili, že Salzmann s vojskem hrad opustil a přesunul se na konci února do kopců jižně od Solnohradu. Pochod na Solnohrad vypadal velmi riskantně, a tak vojsko zůstalo mezi poli Solnohradska. Sigismund se také nikam nehýbal, neboť asi také čekal krapet jiný vývoj situace...

Ještě krátce z Vetovijského panství - u Vetovie bylo objeveno v jednom zapadlém údolí bohaté naleziště stříbra. Neuvěřitelné je, že stříbro je jen necelý metr pod zemí, takže se rovnou mohla zahájit těžba. Zároveň, protože Vítkův Brod staví především lidé z Vetovie, která je pohanská, ke konverzi políčka s Vítkovým Brodem na pohanství.

Další události
Nedaleko Starkfäste se dokončila stavba solných dolů. Těžit se začne v březnu.
Telendir, markrabě řekopolský, nechal na Vzdoru, svém markraběcím sídle, postavit špitál pro podporu šíření pohanství.
Brázdští začali mýtit les na březích Běltavy mezi Mostem a Soutoční.
Brána nashromáždila jednobarevné vojsko 5.200 mužů v Řekopolí. Tak velké vojsko Brána minimálně posledních 30 let nepostavila...

MAPA
http://textovka.ainigma.eu/kalwen/2/999_1-2.png
http://textovka.ainigma.eu/kalwen/2/999_1-2_Schem.png
****** Kalwenské království - hráčské frakce *******

Mojmír I. Kalwenský (Regent Telendir Lingwenský) - Jan III.
Svatopluk Kalwenský (Regent Konrád Východňanský) - Bunkr
Knížectví větrného údolí - erbfilip
Knížectví lingwenské (zeleného hvozdu) - Elandei
Knížectví kattegatské - Dave Dilias
Knížectví branské - tarava
Vojvodství vysočinské (Bluthochzeit) - Golemnewton
Vojvodství vysočinské (Salzmann)
Dolská města - Sir Johnny
Knížectví velké brázdy a Markrabství flautské - Scipio
****** Nezávislí - hráčské frakce *******


****** Nehráčské frakce *******

Panství Západu - Vetovia
Markrabství řekopolské - R. I. P.
Menší nezávislé frakce Kalwenského království
Královská černá hlídka
Kalwenská diecéze
Havranovská diecéze
Druidská církev
Morevské knížectví
Mantusijské království
Irionské velkohrabství
Trpasličí říše
Kronikář hetharijský, byzantský a wylamský, historik Res Publicy
Velkovévoda Friedrich I. Bádenský (Německo 1866)
Martin z Blatavníka (†), velitel Plzeňského landfrýdu, a jeho syn Jošt z Blatavníka, pán Plzně, Tachova a Žebráku (Husitské války)
Lord Eldred Arryn, princ Hory a Údolí, pán Orlího Hnízda, Strážce Východu a Ochránce Údolí (Blackfyreovo povstání)
Dóže Manuel Saggio z Luccy, arcibankéř italský (Itálie 1796)
Aeddan I. Gwyrdd, král velšský, iarla jihoirský a západomercijský (Anglie 960)
Sigismund III. Stříbrovlasý (†), kníže hauenský, a jeho synovec Dietrich I. Obnovitel, král kvilamský a kníže hauenský (Pět knížectví)

Uživatelský avatar
martas3
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3656
Registrován: 03 pro 2009, 17:57

Re: Rok 999 od příchodu lidí

Příspěvek od martas3 » 18 lis 2016, 14:36

Březen 999

[obr]http://img08.deviantart.net/5bd2/i/2015 ... 27phoi.jpg[/obr]
Vysočino, kam se to ženeš...


[tuber2]https://www.youtube.com/watch?v=S0jYkJX ... 50&list=WL#[/tuber2]


Naše vyprávění začneme na Vysočině. Po krátkém jednání mezi Siegfriedem Bluthochzeitem a Sigismundem Salzmannem bylo jasné, že se ti dva neshodnou. Salzmann všude prohlašoval, že zásadní otázkou byla Brána a pokračování ve válce s ní. Siegfried prý dostal strach, že ho lidé z nížiny zničí. Co z toho je pravda, to ví málokdo.
Salzmann se se svým vojskem nacházel na kopcích, Bluthochzeita měl pod sebou krásně na planině. Pokusy dát Salzmannovi špatné informace o poloze nepřítele, popř. o směru jeho pohybu, byly marné, neboť ten nepřítele na vlastní oči viděl. Hned na začátku měsíce se daly armády do pohybu. Salzmann se vrhl z kopce dolů. Bluthochzeitova jízda se dle rozkazu vrhla v ústrety a zablokovala nepřátelskou lehkou, ale na zpomalení solnohradských rytířů již nestačila. Bluthochzeit se hnal k lesu, Salzmann zase na pláň k vojsku. Bluthochzeit nakonec musel narychlo sestavit bojovou formaci, protože k lesu to nestíhal. Jeho střelci z kuší se pokusili nepřítele počastovat ještě sprškou střel, ale jízda už byla tady. Solnohradské jezdectvo, výkvět zemanstva s plnou morálkou, vedené svým pánem, to rozjeté z trysku, za mohutného troubení, nabořilo přímo do rychle sestavené formace. Účinky na obyčejné horaly se směskou zbraní, navíc trochu oslabené jedem (minulý tah), byly fatální. Oddíl pěšáků ve středu formace se rozplynul jako dým nad táborákem. A za nimi už byli střelci z kuše, kteří se honem dali na útěk. Rytíři se hnali za nimi. Mezitím na bojiště dorazil zbytek Salzmannova vojska. Zbylé oddíly Bluthochzeitových pěšáků čelily, nekryty, palbě Heimlichtalových kuší a následnému útoku pěšáků. Daly se proto také rychle na útěk. Lehká jízda Bluthochzeita se pokoušela ústup krýt, ale v tom jí účinně bránila lehká jízda nepřítele. Salzmann slavil ohromné vítězství, díky jeho převaze v jízdě podstatná část přeživších padla ještě předtím, než dosáhla hranice lesa. Co víc, před Salzmanna byl záhy předveden i samotný Siegfried Bluthochzeit! Nešťastného vojvodu vyhodil ze sedla již jeden z prvních útoků.
Co stálo za takk drtivým vítězstvím Sigismunda Salzmanna? Především to bylo již zimní tažení Bluthochzeita na Solnohrad, kdy sám nalezl do jámy lvové. Jeden z předních velitelů Brány tento tah okomentoval slovy: "Tohle byl jeden z nejhorších tahů armádou, co jsem kdy viděl." Skvělá pozice na kopci proti pozici na pláni, vyplýtvání prostředků rozvědky na akce, které nebyly dost dobře proveditelné (díky poloze armády), přítomnost plnomorálkové jízdy a absence dobré pěchoty na druhé straně, ústupový rozkaz, který zabránil možnosti zmírnit dopad jízdy soustředěnou palbou z kuší... ale i štěstí. Počasí vyšlo dokonale Sigismundovi, který pro útok jízdy potřeboval pevnou zem a dostal ji. Při takové drtivé porážce byla sama o sobě šance, že Bluthochzeit unikne, malá. V závěru je nutno dodat, že ke všem těmto situačním bonusům je nutno připočíst hod 10:1 pro Salzmanna (největší možný dosažitelný rozdíl na kostce).

Obrázek
Znak Salzmannů ze Solnohradu.


Tím tragédie rodu Bluthochzeitů nekončí. Vítězný Salzmann se s Bluthochzeitem v řetězech vydal na rychlý pochod do Totenkopfu a všude rozhlašoval své velké vítězství nad nepravým vojvodou, který se navíc spolčil s Branskými. Sám byl poté šokován pravdivostí této zprávy, neboť Branští doopravdy měli povolený průchod kolem Rudého Skaliska i vstup na jeho hex, byť do hradu nesměli. U Rudého Skaliska se spojili s přeživšími z bitvy. Ale zpět k Salzmannovi. S celým svým vojskem přišel na pláně pod městem a s tou bojeschopnější částí se vydal k městským branám. Obránci vidouce zajatého Siegfrieda a armádu před Branami, naočkovaní zprávami, se k boji zrovna nehotovili. Když navíc Salzmann prohlásil, že nikomu ve městě nezkřiví vlas, včetně Francine Totenkopf, poslední příslušnice mocného rodu, a to pod podmínkou, že jej město přijme za vojvodu Vysočiny, na kterou má po matce nárok, měšťané dlouho neotáleli. Francine, která měla strach o život svého syna, nakonec svolila. Sigismund byl do města vpuštěn. Siegfried byl donucen zříci se všech titulů i panství pro sebe i pro své potomky, načež byl Sigismund provolán vojvodou (provolávala i Francine, která se bála o život svého syna).
(Technická poznámka: Kroky Salzmanna byly promyšleny ještě před obdržením rozkazu protistrany.)


Větrné údolí se rozhodlo. Regentem za nenarozené Parwaeinovo dítě bude jeho příbuzný z větrobrodské větve rodu, Tiumwir Tamnicir, shodou okolností vrchní velitel Stříbrné hlídky (titul velitele vojska). Tato volba se neobešla bez protestů. Lord Seifalan, který se ke knížectví připojil po pádu Řekopolského markrabství, se nadále necítil být vázán k Údolí a za jistý finanční obnos ohnul koleno před markrabětem Telendirem, kterého ostatně pár měsíců před tím na tento post uváděl.

Obrázek
Hrad Vzdor centrem dění...

Malý hrad ve výborné pozici na cestě mezi mocnými pevnostmi Leuwern a Řekopolí se stal dalším bojištěm. Daren Corvus vyslal svého bratra Cariana s jízdou tryskem napřed, aby odřízl hrad od zásob a zabránil příchodu posil, či naopak odchodu nepřátel. Druhému se nepodařilo zabránit již kvůli faktu, že zóna kontroly pohyb dál na jih neumožňovala. Vojsko markrabství sbalilo vše, co mělo nějakou hodnotu (de facto hrad vyplenilo) a vydalo se na jih. Na hradě zůstala jen posádka, Telendir Lingwenský a co víc, byl zde spatřen i paladin Konrád! Několik dní po jízdním vojsku dorazila monumentální síla Brány (byť nedocvičené oddíly zůstaly v Řekopolí) a hrad byl uzavřen neprodyšně. V noci se pak pokusili agenti Brány otevřít hradní bránu. Vzhledem k tomu, že bránu chránilo vcelku málo mužů, byli úspěšní (dokonce zachránili i opět falešného Konráda, o kterém se však Branští dozvěděli, že je falešný, stejně jako Telendir, takže vydírání zabitím Konráda nemělo účinek). Carian Corvus vtrhl do pevnosti s legionáři následovanými střelci. Hrad byl až na obytnou věž prakticky beze ztrát obsazen. Většina posádky se bránila právě v této velké věži, která se tak rychle vzdát nehodlala. A měla k tomu pádný důvod, vždyť notnou chvíli ještě trvalo, než se zhroutily trámy držící podkopanou bránu a než se zhroutily další vyhloubené chodby. Část branského vojska se ocitla v pasti. Posádka v ten moment začala vyklízet i samotnou věž a prchala tajnou chodbou, která se však, díky rychlosti stavby, zhroutila. Většina posádky tak v pevnosti zařvala spolu se svými nepřáteli. Výkvět branského vojska byl, řekněme to naplno, v prdeli. Část vojáků se nakonec probojovala z hořícího hradu ven. Zásluhu na tom měl i velitel vojska Daren Corvus, kterému se podařilo narychlo zbudovat neplápolající cestu ven z hradu. Carian Corvus utrpěl popáleniny a leží na lůžku.
Jedno je jisté - Vzdor už nyní nebude stát v cestě na Leuwern.
Je vidět, že pohané jsou zpátky ve hře.

Obrázek
Obléhání Petrovy Skály je už tak trochu u pánů Kalwenu tradicí...

Vskutku, Pavel z Cestostráže poslal část vojska z hlavního města oblehnout Petrovu Skálu. Koncem měsíce se zde vojsko sešlo s vojskem Mosteckých. Zemský kancléř Arvtak II. Regeri se rozstonal v Mostě, prý to ale není nic vážného. Jeho armáda mezitím oblehla Feliar. Posádka byla k úplatkům hluchá. Obléhající minivojsko alespoň postavilo bytelné tábory. Také byly přeskupeny armády tak, aby lépe čelily blížícímu se útoku pohanstva.

Obrázek

Poslední významnou událostí byly volby v Dolských městech. V Rudodolu bylo vcelku jasno, s dostatečnou většinou zde vyhrál Albert Macellaio. Problémem byl Stříbrodol. Po městě se totiž roznesly dvě zcela protichůdné zprávy. První říkala, že purkmistr vyslyšel volání lidu a vytáhl na nepřítele. Na to mnozí poznamenávali, že již více jak čtyři měsíce sedí na území měst, i přesto, že byla mírná zima. Druhá pak říkala, že purkmistr se hodlá spolčit s pohany a potáhne proti králi Svatoplukovi! Za takovéto atmosféry byly volby velmi bouřlivé. Nakonec vyhrál o jediný hlas sok Petra Macellaia, Manuel Saggio, který využil šířených zvěstí o tom, že Petr Macellaio hodlá táhnout proti Svatoplukovi (Pozn: Rozdíl při hodu na kostce činil číslo 1). Nicméně, věrní rodiny Macellaiů zachytili několik těch hlavních buřičů, kteří tuto zprávu šířili. Někteří stihli spolknout jed, takže následoval výplach žaludku. Překvapení buřiči záhy vypověděli, že si je najal, no to se podržte, sám Svatopluk, přesněji řečeno, jeho zastupující regent! Ve městě to vyvolalo velké nepokoje a volání lidu po opakování voleb. A tak, během jediného dne, se celá politická situace ve Městech obrátila vzhůru nohama.
Petr Macellaio raději s předáky rodů, které ho podporovaly, a spolu se svou ženou a dcerou, prchl do Rudodolu k bratrovi, neboť Manuel Saggio jej chtěl dát stíhat. Sebral s sebou mimojiné i stříbrodolskou pokladnu. Jeden oddíl ze stříbrodolských střelců mu navíc zachoval věrnost. Absence bohatých rodin také snížila Saggiům dočasně příjem.

Další události
U Starkfäste se začala těžit sůl.

MAPA
http://textovka.ainigma.eu/kalwen/2/999_3.png
http://textovka.ainigma.eu/kalwen/2/999_3_Schem.png
****** Kalwenské království - hráčské frakce *******

Mojmír I. Kalwenský (Regent Telendir Lingwenský) - Jan III.
Svatopluk Kalwenský (Regent Konrád Východňanský) - Bunkr
Knížectví větrného údolí - erbfilip
Knížectví lingwenské (zeleného hvozdu) - Elandei
Knížectví kattegatské - Dave Dilias
Knížectví branské - Nathaka
Vojvodství vysočinské (Bluthochzeit) - Golemnewton
Vojvodství vysočinské (Salzmann)
Dolská města (Saggiové)
Dolská města (Macellaiové) - Sir Johnny
Knížectví velké brázdy a Markrabství flautské - Scipio
****** Nezávislí - hráčské frakce *******


****** Nehráčské frakce *******

Panství Západu - Vetovia
Markrabství řekopolské - R. I. P.
Menší nezávislé frakce Kalwenského království
Královská černá hlídka
Kalwenská diecéze
Havranovská diecéze
Druidská církev
Morevské knížectví
Mantusijské království
Irionské velkohrabství
Trpasličí říše
Kronikář hetharijský, byzantský a wylamský, historik Res Publicy
Velkovévoda Friedrich I. Bádenský (Německo 1866)
Martin z Blatavníka (†), velitel Plzeňského landfrýdu, a jeho syn Jošt z Blatavníka, pán Plzně, Tachova a Žebráku (Husitské války)
Lord Eldred Arryn, princ Hory a Údolí, pán Orlího Hnízda, Strážce Východu a Ochránce Údolí (Blackfyreovo povstání)
Dóže Manuel Saggio z Luccy, arcibankéř italský (Itálie 1796)
Aeddan I. Gwyrdd, král velšský, iarla jihoirský a západomercijský (Anglie 960)
Sigismund III. Stříbrovlasý (†), kníže hauenský, a jeho synovec Dietrich I. Obnovitel, král kvilamský a kníže hauenský (Pět knížectví)

Uživatelský avatar
martas3
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3656
Registrován: 03 pro 2009, 17:57

Re: Rok 999 od příchodu lidí

Příspěvek od martas3 » 26 lis 2016, 00:46

Duben 999


Náš průlet zahajme na Vysočině. Branská legie zvažovala, že by Rudé Skalisko oblehla, nakonec však od tohoto nápadu upustila a stáhla se zpět do Brány. Siegfried Bluthochzeit koneckonců na žádný odpor nepomýšlel, však byl zajat. Koncem měsíce k Rudému Skalisku dorazil i Salzmann se svým vězněm, který nařídil otevřít brány hradu. Salzmann poté slíbil, že udělí po válce Bluthochzeitům Rudé Skalisko zpět. Jejich oddíly zároveň přešly pod vojvodu. Vysočina je tak opět jednotná.

Obrázek
V Knížectví brány došlo ke značným změnám.

Vesmen I. Corvus byl událostmi na Vzdoru otřesen. Carian Corvus ležel na lůžku a samotný Vesmen také něco chytil, ostatně nebyl již dávno nejmladší. Corvové nakonec dospěli k dohodě - velitelem všech armád a knížecím zmocněncem se značnými pravomocemi se stal prvorozený Daren, který se pokusí vést dočasně zemi, než se otci uleví.

I. legie se ještě chvíli zdržela u hradu, načež zahájila ústup do Řekopolí. Z Leuwernu se pokoušeli pošramocenou armádu pronásledovat, avšak Leuwern byl příliš daleko.


V zemích Středu se ležérně válčí. Červená Hora se připravuje stále na obléhání, které stále nepřichází, pod Petrovou Skálou se kočkují. Komoňstvo andělanů našlo například na louce, kde se koně pásli, hromadu agresivních ježků, žrádlo někdo otrávil a podobně... část jízdy tak přišla o koně a samozřejmě o odpovídající bojeschopnost. V různých částech noci a s nepravidelnou intenzitou poté probíhaly nájezdy kattegatské jízdy, které se soustředily na oddíly kopiníků. Pavel z Cestostráže tomu čelil vybudování příkopu okolo tábora a pohotovostí armády, která však díky nepravidelnosti úderů pozbývala smyslu. Střelecké oddíly byly sice připraveny kattegatským čelit, ale nahodilost útoků způsobila, že byli často úspěšní. Efekt byl často spíše morální (nevyspání, vědomí, že obléhají dobře opevněný hrad s dobrou posádkou), než ve ztrátách mužů.
Ke konci měsíce pak útoky ustaly. Andělané to vzali tak, že nepřítel se již příliš vyčerpal. Po třech dnech však vyšlo najevo, že je vše jinak. Andělané totiž úplně zapomněli na tajnou chodbu, která byla naposledy použita před třiceti lety! Pravda, neprotáhlo se tudy příliš mnoho mužů, ale ústila v jedné rokli, v níž se mohli vojáci postupně shromažďovat. Zbytek vojska následně vyrazil proti obléhatelům, kteří se drželi na valu. Jejich lehkou jízdu z velké části blokovala Zálesova těžká, takže ostřelování pikenýrů bylo v plném proudu, sice se ztrátami, ale se značnou efektivitou. A hlavně, když se mezi kopci vynořily oddíly pěšáků Modré hlídky, které se poctivě celou noc přesouvaly, na valu z té strany skoro nikdo nebyl. Vpadli střelcům do zad, trochu jich pobili a zbytek zahnali na útěk. Část pikenýrů však sestavila formaci proti pěšákům z Údolí a ti se tak museli dát sami na ústup obloukem ke svým. Jejich zničení zabránil až zásah Zálesovy těžké jízdy. Tím se zároveň odkryly oddíly kattegatských a údolních jízdních/pěších střelců před jízdou, takže bylo nutno stáhnout se zpět do pevnosti.
Úspěch je však jednoznačně na straně obránců. Obležení se totiž považuje za přerušené (byť dle zvyku není třeba čekat znovu na možnost zaútočit) = hrad má stále zásob dost a Sedriim ještě nějakou chvíli vydrží vydržovat své vojáčky. Holt obléhat jeden z nejlepších hradů, na kterém je navíc dostatečně silná posádka, je vždy velmi těžké.

O kus dál na to šli u Feliaru muži knížete Arvtaka trochu jinak. A samozřejmě po brázdském způsobu, což znamená střelný prach! Sudy byly za noci tajně dopraveny k bráně, avšak strážní si toho všimli. Naneštěstí pro útočníky pevný Feliar oplývá i takovými lahůdkami jako je výpadová branka, kterou se přihrnuli muži posádky snažící se situaci zvrátit. Dvojici se podařilo probít přes stráže a již zapálený sud na poslední chvíli od brány trochu odkutálet, byť za to zaplatili (asi ne zcela dobrovolně) životem, neboť sud následně explodoval, ale bránu téměř nepoškodil. Druhý sud s prachem nestihli obránci zapálit a výbuch sudu prvního jeho vznícení bohužel nevyvolal, neboť efekt výbuchu odstínil jeden ze členů posádky, který před bránou byl (hod 3).


Dle očekávání se o největší zábavu postarali ve Větrném údolí. Doplněná Bílá hlídka se spolu s Mstiteli Vratislavovými vydala k Soutočni. Pokusy otrávit studny etc. selhaly, rozvědka to prostě zvrtala. Nikdo moc nedokázal uvěřit tomu, že Větrní vážně na mocné město útočí... vždyť měli veskrze jízdní armádu! Opěšalí rytíři údolí jsou sice hrozivou záležitostí, avšak je jich třikrát méně na oddíl než je tomu u trpaslíků. Po úvodním boji bylo jasné, že město hájené trpaslíky a lidmi z Brázdy + městskou posádkou, s opraveným opevněním prostě ztečí z chodu nepadne. Tiumwir se jaksi přepočítal. Město je v částečném obležení.

Také druhé bohaté město na toku Běltavy, Most, se připravovalo na obležení již dlouho. Mezi městem a mostem přes řeku byly zbudovány po stranách cesty palisády, které umožňovaly město zásobovat přes řeku. Vojsko vedené Tiumwirem Tamnicirem a Kal'Naarem III. dorazilo ku městu, vyzvalo jej ke kapitulaci, což přijato nebylo, načež bylo pečlivě obleženo. Byly smontovány katapulty, které se zezačátku soustředily právě na danou palisádu a na mnoha místech ji pobořili, takže zásoby se do města přepravovaly několik dní jen velmi obtížně a zásadně v noci. Po pár dnech podnikli útočníci na fakticky zničené palisády útok. Vzhledem ke špatným obranným možnostem se raději vojáci, kteří tuto spojnici chránili, stáhli dovnitř. Nicméně i tak si Běltavský Most udržuje dobrou morálku. Snad celý Kalwen tohle obležení čekal již minulý rok.

Obrázek
Manuel Saggio neponechal nic náhodě.

Stříbrodolem se nesla vlna zatýkání, domácích vězení a podobně. Manuel Purkmistr chce mít město pevné před možným obležením, ostatně Pavel z Cestostráže jakožto dočasný regent krále Svatopluka zatím moc pomoci nechce. Saggio se proto důkladně připravil. Jeho noční můra, spojení Kattegatu s jeho nepřítelem, Macellaii, se naplnila. Spojení to bylo z rozumu, nikoli ze srdce, spolupráce spíše vlažná, ale přesto si Macellaiové s mladým nadějným knížetem Čeňkem notovali. Společně se pokusili Saggia, který ovládal klíčový Dolský kopec, obklíčit a zničit. Saggio se však raději rozhodl ustoupit na pláň pod kopcem, na předpolí před Stříbrodolem, kde obsadil již připravený tábor a vyčkává. To bylo až na samém sklonku. Pokračování tohoto příběhu tedy přijde příště.

Další události
II. legii Brány se někdo opakovaně pokoušel vydat rozkaz, aby neopouštěla hrad. Neúspěšně, velitel odtáhl na Kalwenskou Bránu.
Prý existuje v Kalwenu něco, co si říká prazvláštní zkratkou KIKS...
Podle posledních zpráv postupuje část skřetů od Meienu na jih...
Na Starkfäste si vzal Stafar Regeri, dědic Brázdy a Flaut, dceru pána Goldgelba, Helgu, čímž byly utuženy vztahy s nejmocnějším vazalem knížecího stolce.

MAPA
http://textovka.ainigma.eu/kalwen/2/999_4.png
http://textovka.ainigma.eu/kalwen/2/999_4_Schem.png
****** Kalwenské království - hlavní frakce *******

Mojmír I. Kalwenský (Regent Telendir Lingwenský) - Jan III.
Svatopluk Kalwenský (Regent Konrád Východňanský) - Bunkr
Knížectví větrného údolí - erbfilip
Knížectví lingwenské (zeleného hvozdu) - Elandei
Knížectví kattegatské - Dave Dilias
Knížectví branské - Nathaka
Vojvodství vysočinské - Golemnewton
Dolská města (Saggiové)
Dolská města (Macellaiové) - Sir Johnny
Knížectví velké brázdy a Markrabství flautské - Scipio
****** Ostatní frakce *******

Panství Západu - Vetovia
Markrabství řekopolské - R. I. P.
Menší nezávislé frakce Kalwenského království
Královská černá hlídka
Kalwenská diecéze
Havranovská diecéze
Druidská církev
Morevské knížectví
Mantusijské království
Irionské velkohrabství
Trpasličí říše
Kronikář hetharijský, byzantský a wylamský, historik Res Publicy
Velkovévoda Friedrich I. Bádenský (Německo 1866)
Martin z Blatavníka (†), velitel Plzeňského landfrýdu, a jeho syn Jošt z Blatavníka, pán Plzně, Tachova a Žebráku (Husitské války)
Lord Eldred Arryn, princ Hory a Údolí, pán Orlího Hnízda, Strážce Východu a Ochránce Údolí (Blackfyreovo povstání)
Dóže Manuel Saggio z Luccy, arcibankéř italský (Itálie 1796)
Aeddan I. Gwyrdd, král velšský, iarla jihoirský a západomercijský (Anglie 960)
Sigismund III. Stříbrovlasý (†), kníže hauenský, a jeho synovec Dietrich I. Obnovitel, král kvilamský a kníže hauenský (Pět knížectví)

Uživatelský avatar
martas3
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3656
Registrován: 03 pro 2009, 17:57

Re: Rok 999 od příchodu lidí

Příspěvek od martas3 » 05 pro 2016, 22:05

Květen 999


Obrázek


Začněme Dolskými městy. Zde se již nějakou chvíli válčí. Biskup Jan v soukromých jednáních varoval Petra Macellaia, že pokud bude nadále bojovat po boku Čeňka Kattegatského, který bojuje proti církvi (tzn. všem věřícím, nejen proti prelátům), stihne jej trest. Nabízel smír. Macellaio nepřijal. Místo toho hned na začátku května v noci zaútočil na tábor svého nepřítele pod kopcem. Útok na pláň byl zpozorován s dostatečným předstihem, mimo jiné díky rychlému informátorovi. Táborem se rozezněl poplach a všichni se hrnuli k opevněným valům tábora, které zde zbudoval minulý měsíc Saggio. V ten moment Macellaio nasadil jízdu, aby způsobila v řadách nepřítele zmatek. Neboť frontální útok již probíhal, jízda se rozhodla k oklice. Na neštěstí narazila na připravené nejrůznější pasti, včetně ježků (ne rozzuřených, ale naostřených), díky čemuž útok z boku ztroskotal. Za tmy se jezdci rozhodli raději štěstí nepokoušet a na okolní louky znovu nevjíždět. Úkol dobýt nepřátelské ležení tak připadl pěchotě. Ta měla mnohonásobnou převahu, ale noční útok je prostě noční útok, přepadení (nečekaně) nevyšlo, a tak všude panoval značný zmatek. Bylo tedy velkým štěstím, když se důstojník rozmlouvající se Saggiem otočil a strhl Manuela mimo smrtící dráhu meče. Atentátník však stihl udeřit ještě jednou a Saggia těžce ranil. Následně byl voják v barvách stříbrodolských zachycen a prohlášen za agenta Macellaiů, kteří se ho pokusili takto nečestně zbavit. Buď jak buď, toho dne hovořily meče. Saggio se plánovaně ze svého tábora stáhl i s většinou svých mužů. Nepřítel naběhl do tábora tak, že by si jistě Telendir liboval v možnosti odpálení tábora. To se naštěstí pro Macellaie nekonalo.
Dalšího rána macellaiovsko-kattegatské vojsko zajistilo celou planinu. Stříbrodol se hrozivě tyčí mezi kopci. Vzhledem k tomu, že vojsko nedostalo rozkaz k obležení a po cestě k městu může čekat nějaké další překvápko, rozhodla se armáda si rozkaz "nedoplňovat" a zůstat na pláni (poklesy morálky nejsou vidět, neb po zbytek tahu armáda zevlovala).
Trest od biskupa Jana za paktování se s pohanem-nepřítelem přišel záhy. Na místa pobytu obou Macellaiů byl vyhlášen interdikt, stejně jako na město Rudodol. Je více než jasné, že se to podepíše na morálce vojska, ale i na zranitelnosti vůči agentům ad.

Obrázek


Na Rudém Skalisku se stejně jako loni schází opět vojsko Vysočiny. Tentokráte je však vojsko značně méně barevné, vždyť hned dva rody zanikly a jejich hrady získali nyní vládnoucí Salzmannové. V Havranově to pozorují se značným znepokojením, byť jednání s vojvodou nebyla úplně katastrofální - především díky tomu, že alespoň proběhla. Brána přesto razantně přeskupila vojska, byť spíše směrem ven ze země (cílem přeskupení byla jistě likvidace PH). Jízdní oddíly (se střelci) se dále vydaly ku hradu Dvojvrší. Jednání s přítomnými členy rodu Seifalanů nebylo úspěšné, byť slibovaná neutralita a ponechání hradu znělo slibně, zvlášť když by Seifalanové byli vazaly nové hlavy rodu Řekopolských, kterým jest Lukáš. Ostatně on se se svými korouhvemi a několika věrnými u hradu téže objevil. Nakonec však zvítězila horlivost pro věci pohanské a Seifalanové hrad hájí. Následně došlo k obležení.

O kus dál se armády přeskupují. Telendir i s králem (kterého se snaží dostat z obludné nadváhy najatý atlet kdesi z východu) a královnou oblehli Červenou Horu, církevní vojsko pro změnu došlo k Petrově Skále. U ní došlo k zajímavému vývoji situace. Jízda obránců se pokusila vysvobodit z obležení soustředěným útokem. Obranné valy a kůly byly teprve budovány, takže se to obráncům podařilo (11:7 - Lesimir). Následný záměr škodit v týlu však úspěšně mařila početná lehká jízda andělanů, a tak jediným pozitivem výpadu bylo to, že zásoby na hradě nyní vydrží podstatně déle. Za zmínku ještě stojí, že se útočníkům podařilo najít vchod do tajné chodby a zavalit jej.

Mohutná pevnost Feliar, v dřívějších dobách (s okolím) předpolí Brázdského knížectví, byla od března obléhána Brázdskými. Metody dobývání obsahovaly u Brázdy již tradiční pokus o odpálení brány, nyní následoval pokus o vykopání tunelu dovnitř, do hradu. Díky zkušeným horníkům se to dařilo. Někde se i podařilo sehnat plány hradu. Nejlépe se šlo podkopat na první nádvoří, což se nakonec podařilo. Bohužel štěstí nepřálo a podkop podkopal i krávu, která v této části nádvoří byla přivázána. Obránci tak měli dostatek času na to se připravit a z útoku chodbou tak raději sešlo. Cesty však bylo využito k vyhození části zdi do povětří. Následoval útok na hradby, na poškozený úsek i na samotnou bránu. První nádvoří mohutného hradu musela posádka vyklidit, nicméně Brázdští byli opatrní, věděli, že se obráncům do držení dostal sud se střelným prachem a nechtěli riskovat výbuch pod nohami. Teprve po důkladném průzkumu komplikovaném několika střelci z hradeb (kteří nemohli být nijak umlčeni, neboť útočníci neměli střelce) se odvážili dobyvatelé dále. Byli nicméně odraženi, neboť posádka je stále pevná, útočící armáda malinká (byť kvalitní). Útok na mocný hrad s minimální silou má prostě mizivé šance uspět.

U Soutočně síly Větrného údolí a druidů trochu tančily. Vše vypadalo jako obležení, ale vyklubal se z toho komplikovaný ústup po pravém břehu Běltavy, a to směrem vzhůru po proudu. Goldgelb následně poslal průzkumníky, aby zjistili, zda je to past, načež se vydal s odstupem za nimi (šlo se směr B.M.).


Běltavský Most, brána do zemí Středu. Právě zde se odehrává asi nejsledovanější obležení tohoto měsíce. Obránci mají zatím jídla dost (přídělový systém se osvědčil) a zkouší nejrůznější finty na obléhatele - třeba poslání nemocných ze špitálu do tábora obléhatelů (kam mnozí šli jen s kuší v zádech, neboť to byli většinou měšťané), pokus o vyvolání epidemie úplavice a podobně. Obojí nakažení selhalo díky přítomnosti množství léčitelů (magických). Zmínit je třeba ještě balisty, které však na obléhatele nedostřelí. Nedostřelí ani na katapulty, které si nechávají přivolávat příznivé větry od větrných kněžek, díky nimž na hradby města dostřelí (hradby ztratily místy estetickou krásu, někde i kousek své výšky, ale stále jsou pevné a plně obranyschopné). V noci se pak lingwenští hraničáři často připlíží (rozptýlení, ne v pochodové formaci) blíže a zasypávají město smrtonosnými střelami (ve dne usoudili, že to je hovadina), efekt je ale mizivý. Pravou zábavu si pak užili hraničáři spolu s brázdskou lehkou jízdou, která se za nocí pokoušela provádět výpady do nepřítelova tábora, přičemž se zároveň snažila vyhnout boji. Obléhatelé se měli na pozoru a zvláště v noci pečlivě sledovali brány města, zda nepřichází výpad. Před městem tak vždy na chvíli vypukla za tmy honička, při které docházelo ke komickým situacím - jeden z rytířů Údolí se třeba vrátil na brázdském koni a lehký jezdec zase na tom z Údolí... Praktický efekt nočních, primárně nebojových a očekávaných výpadů tak byl zhruba stejný, jako efekt hraničářské střelby šípy za hradby.
Útočníci se dále pokusili naříznout tětivy balist, ale místo toho se teď na hradbách tito agenti houpou, čím dál více probodáváni zbloudilými šípy hraničářstva. Největším překvapením tak byl vrah, který těžce zranil v táboře obléhatelů regenta Tiumwira Tamnicira. Díky přítomnosti druidů se z nejhoršího dostal, nicméně minimálně příští měsíc bude muset převzít velení kníže Kal'Naar III. Lingwenský. Vražedkyni se chytit nepodařilo. Zranění neunikl ani kníže Arvtak - jeden lingwenský šíp dostřelil nějak moc daleko a zranil knížete na noze, takže kulhá. Nutno dodat, že šíp byl zbloudilý a hraničář doopravdy neoplýval schopností prohlédnout kromě temnoty ještě hradbu. Churavý kníže je naštěstí také v péči odborných kněží a mnichů (také magické schopnosti), takže katastrofa se ani na jedné ze stran neočekává. Navíc Arvtak stále může velet.

ObrázekObrázek
Skřeti došli k hranicím Kalwenu.

Je to tak, jsou za humny. Několik skřetích kmenů odbočilo při válce s Mantusií na jih a rozhodlo se plenit nedaleko hranic Kalwenské říše. Černá hlídka je nervózní.

Ostatní události
- Seraf Michael byl odvolán z Údolí do zemí Středu.
- V Kalwenu se vesele likvidují vchody a východy do tajných chodeb. Město je odchodbováváno.
- Parwaeinovi II. Tamnicirovi (ten pod drnem) se narodila nemanželská dcerka, huí!

MAPA
http://textovka.ainigma.eu/kalwen/2/999_5.png
http://textovka.ainigma.eu/kalwen/2/999_5_Schem.png
****** Kalwenské království - hlavní frakce *******

Mojmír I. Kalwenský (Regent Telendir Lingwenský) - Jan III.
Svatopluk Kalwenský (Regent Konrád Východňanský) - Bunkr
Knížectví větrného údolí - erbfilip
Knížectví lingwenské (zeleného hvozdu) - Elandei
Knížectví kattegatské - Dave Dilias
Knížectví branské - Nathaka
Vojvodství vysočinské - Golemnewton
Dolská města (Saggiové)
Dolská města (Macellaiové) - Sir Johnny
Knížectví velké brázdy a Markrabství flautské - Magicien
****** Ostatní frakce *******

Panství Západu - Vetovia
Markrabství řekopolské - R. I. P.
Menší nezávislé frakce Kalwenského království
Královská černá hlídka
Kalwenská diecéze
Havranovská diecéze
Druidská církev
Morevské knížectví
Mantusijské království
Irionské velkohrabství
Trpasličí říše
Skřetí kmeny
Kronikář hetharijský, byzantský a wylamský, historik Res Publicy
Velkovévoda Friedrich I. Bádenský (Německo 1866)
Martin z Blatavníka (†), velitel Plzeňského landfrýdu, a jeho syn Jošt z Blatavníka, pán Plzně, Tachova a Žebráku (Husitské války)
Lord Eldred Arryn, princ Hory a Údolí, pán Orlího Hnízda, Strážce Východu a Ochránce Údolí (Blackfyreovo povstání)
Dóže Manuel Saggio z Luccy, arcibankéř italský (Itálie 1796)
Aeddan I. Gwyrdd, král velšský, iarla jihoirský a západomercijský (Anglie 960)
Sigismund III. Stříbrovlasý (†), kníže hauenský, a jeho synovec Dietrich I. Obnovitel, král kvilamský a kníže hauenský (Pět knížectví)

Uživatelský avatar
martas3
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3656
Registrován: 03 pro 2009, 17:57

Re: Rok 999 od příchodu lidí

Příspěvek od martas3 » 21 pro 2016, 01:48

Červen 999


Obrázek
Obléhané Dvojvrší

Začněme tedy v marce. K obléhajícímu vojsku pod hradem Dvojvrší, tedy k biskupovým auxiliím a osobní družině Lukáše Řekopolského, přibylo přes tisíc mužů popáleného, ale již uzdraveného Cariana Corva. Pod hradem se tak sešla značná síla. Pohanské armády byly velmi daleko, hrad měl jen základní posádku a navíc na něm nějaká megera dělala brajgl. Není proto divu, že manželka lorda Seifalana (ve víře rozhodně vlažnější než její manžel) se rozhodla spolu s velitelem pevnosti jménem svého druhorozeného syna vyjednávat o míru. Dohodnuté podmínky byly vskutku mírné. Malý Seifalan i hradní paní ohnuli koleno před Lukášem Řekopolským. Mohli zůstat pohany a být neutrálními, nicméně na radu Cariana si Lukáš Řekopolský vymínil, že hrad bude po dobu války náležet přímo jemu. Hrad byl poté opatrně prověřen a převzat. Seifalanova rodina se odebrala na jeden dvorec, který nedaleko hradu vlastní. Lord Seifalan zuří. Místní včetně hradní posádky však rozhodně nadšení nejsou, berou Lukáše Řekopolského jen jako loutku Brány, neboť jeho příbuzní jsou stále drženi v Řekopolí, které zůstává pod kontrolou Brány.

Obrázek

Brána a Vysočina se rozhodly opatrně spolupracovat a zabránit skřetům ve vpádu do země a připravují společné vojsko. U prostých vojáků tato snaha nenachází mnoho pochopení, neboť více jak roční náboženská masáž udělala své... I Černá hlídka se připravuje. Zcela byl rozpuštěn sbor na jihozápadu země a jeho muži byli převeleni na severovýchod. Skřeti však zatím moc o Kalwen zájem neprojevují. Po hádkách kmenů došlo k nečekané jednotě (překvapivé i pro PH, který si sestavil tabulku pro pohyb skřetích kmenů a každému kmeni házel zvlášť) - všechny kmeny vyrazily proti irionské baště Pelionu. Téměř desetitisícové vojsko již na irionských hranicích potkalo vyslance velkohraběte nabízející štědrou odměnu, když skřeti nechají město být. Skřeti vyslance zabili a jeho pobočníka poslali zpět do města, neboť odměna nebyla dostatečná. Správce města nelenil a nařídil celé město urychleně vyklidit. Ti, kteří to nestihli, byli nemilosrdně smeteni po příchodu skřetů, kteří město zničili tak dokonale, že ztratilo hospodářsky jakýkoli význam. Uvidí se, jak se situace vyvine - zda se skřeti pokusí překročit Velkou řeku na jižní břeh a vstoupí do Kalwenské říše zmítané vnitřními nesváry, či vytáhnou proti slabšímu, ale jednotnému Irionu. Nebo zda se vrátí do Mantusie. Ostatně Jižní armáda tohoto skřety zdevastovaného království v Lux Sanctě volá o pomoc, která ale z Mantusie jen těžko přijde. Další kmeny se snaží překročit řeku a jezero a proniknout do zbylého území.

Obrázek

Jestli to u Dvojvrší pohanům úplně nevyšlo, jistě jim to Dolská města dostatečně vykompenzovala. Dolsko-kattegatské vojsko vyrazilo nahoru ke Stříbrodolu, po cestě napadáno stříbrodolskou posádkou. Vojáci Macellaiů nebojovali s nadšením, neboť interdikt je v tuto dobu stále trest značný, klesá všem silám tohoto rodu fixně maximum morálky o -1 (vč. naverbovaných sil). Macellaio přesto postupoval nahoru a po několika dnech město obklíčil a začal se připravovat k útoku na město. K tomu nakonec nedošlo.
Manuel Saggio byl v předchozí bitvě raněn, a proto ulehl na lůžko. Jeho zranění se ne a ne hojit. A nakonec se k tomu přidal ještě ten vrah. Tomu však bitevní zranění vzalo práci, neboť chvíli předtím, než se vrah pracně proplížil přes stráže, podplatil jednoho důstojníka a připravil si vražednou zbraň, Saggio sám zemřel. Vrah vynervil a měl co dělat, aby nebyl dopaden poté, co zařval několik nadávek nad zbytečnou prací... ^^
Stříbrodol přesto zvažoval, zda se vzdát. Macellaiové byli koneckonců stiženi klatbou. Jejich rozhodování usnadnil příchod pohanského vojska od Červené Hory, v čele s regentem Telendirem, hubnoucím Mojmírem (který podstupuje strastiplnou odtučňovací kúru) a královnou. Město proti takové přesile nemělo šanci, a tudíž, bez pána, kapitulovalo a provolalo Petra Macellaia purkmistrem. Městská stráž za něj však odmítla bojovat, a tak se raději rozešla do svých domovů. Popularita Macellaiů však není vysoká, neboť svojí přítomností ve městě aplikují i na ně interdikt, a tak se nežení, nepohřbívá, ani nepomazávají miminka... navíc biskup Jan se již dal z Červené Hory slyšet, že pokud Macellaiové nepřistoupí na jeho podmínky a nepřestanou zrazovat církev, tresty ještě zpřísní.

Kalwenská říše začíná některým znalcům beletrie připomínat nejmenované příběhy, kde všichni umírají. Saggio již zmíněn byl. Nyní k tomu připočtěme, že se někdo pokusil třikrát po sobě zabít (vzdoro)krále Svatopluka, několikrát měl na mále i jeho bratr Mojmír a regent Telendir. Prostě jen další měsíc v Kalwenské říši, že?

Ale přesuňme se zase o dům dál. Dalším domečkem, který navštívíme, bude Petrova Skála, mocný to hrad na skále se tyčící. Hájen srdnatou pohanskou posádkou a Modrou hlídkou již několik měsíců odolával nepříteli. Zásoby obránců se sice tenčily (je to velký hrad, ne město), ale díky snížení počtu obránců vlivem úspěšného proražení liniemi to ještě vystačilo. Andělané se rozhodli záhy pro útok. Soutočeňští pikenýři, jeden oddíl střelců a jízda měli střelit týl, zbytek měl vzít hrad ztečí. Oddíly byly na 3/4 početního stavu, útočilo tedy jen 1350 mužů s již lehce pochroumanou morálkou. Modrá hlídka měla ztráty pětinové a morálka nebyla zrovna valná, nicméně spolu s ní zde byla ještě připravená posádka rodu Sedriimovců, tedy celkem cca 1350 mužů. Obránci i útočníci tudíž měli srovnatelná vojska. Útočníci se pokusili získat výhodu použitím sudů se střelným prachem, tedy trpasličího evergreenu, avšak štěstí jim nepřálo. Ne že by se obráncům podařilo sudy ukořistit, nicméně dva ze tří sudů se podařilo vrženými kameny o velikosti páru hus zničit těsně předtím, než vzplanuly. Třetí se podařilo krýt mobilní dřevěnou stříškou, avšak výbuch nestačil na to, aby bránu zcela zničil - jen ji značně poškodil. Zbytek tedy dodělalo beranidlo. Na nádvoří se bojovalo až dlouho do noci, nakonec rozhodlo několik faktorů - útočníci byli znaveni již dlouhým dobýváním, posádka na tom byla s morálkou lépe než oni a nakonec je známo, že útočit na hrad s nulovou přesilou není zrovna nejšťastnější nápad. Petrova Skála se tak ubránila. Útočnické vojsko je již z části v rozkladu. Vojskem zní hlasy, že Skála se čestně ubránila a že se má táhnout domů...

Uprchlý Lesimir Černý šíp se svou jízdou a Zálesovými rytíři se vydal na pomoc zle zkoušenému Feliaru. Ten byl již na vážkách a zachránilo ho fakticky to, že brázdští sunuli své záložní vojsko jinam. Obléhatelé neměli chuť znovu pokoušet hradby ztečí. Když v závěru měsíce začali týl malého vojska narušovat rychlí jezdci na koních s luky vedení mistrem záškodníkem Lesimirem, doplňovaní Zálesovými rytíři, stál brázdský velitel před těžkou volbou. Byl schopen za těžkých ztrát a riskování zničení části svého sboru schopný obležení do dalšího tahu udržet, nicméně poblíž se nenacházela žádná armáda, která by mu mohla přijít včas na pomoc. A tak se rozhodl raději ustoupit a zachovat existenci svého sboru. Jistě v tom hrálo roli i vyčerpání vojáků a snížené početní stavy. Pohané si mohli oddychnout. Tohle bylo o fous, ještě tah obležení a Střeponičtí z Feliaru by museli rozpustit své vojsko.

[obr]http://images.fineartamerica.com/images ... ranger.jpg[/obr]

Nejsledovanějším místem války však byl Běltavský Most, který již několik měsíců bránil Telendirovu bratru Kal'Naarovi III. a jeho spojenci z Údolí zasáhnout do války v zemích Středu. Důležitost této bašty byla nesporná. Brázdské posily se ocitly jaksi vyšachovány ze hry. Vojsko ze Soutočně mělo minulý měsíc nařízeno sledovat v případě ústupu armádu s odstupem. Opatrnost se nyní ukázala býti nevýhodou. Stejně tak vojsko Záloh bylo příliš daleko a údolsko-druidské posily k městu Brázdští nemohli zadržet (zvlášť když po sobě pohané následně zbořili most přes Běltavu). Vše tudíž bylo na raněném knížeti a předním velmožem v řadách krále Svatopluka, který klíčové město hájil. Již od začátku měsíce se šikovalo vojsko obléhatelů jakoby k útoku. Všem bylo však jasné, že útok přijde teprve ve chvíli, kdy dorazí posily od Soutočně a Dolního Úvalu. Mezitím život obránců komplikovala nepřátelská rozvědka, úspěšnější než posledně, byť nijak zásadně. Pečlivě shromážděné zásoby, které měly být šetřeny tak, aby úbytek morálky byl co nejmenší a až na konci měsíce, byly zčásti otráveny nebo zničeny. Část to nebyla velká, nicméně díky tomu došlo k úbytku morálky ještě předtím, než útok započal - byť jen u oddílů, které měly morálku na pětce a jen o jediný bod.
Nyní k samotné bitvě. Na straně útočníků stálo v momentě nashromáždění všech sil následující vojsko:
1800 řadových pěších, 700 elitních rytířů Údolí, 2100 hraničářů, 200 lehkých jezdců a 400 kleriků, celkem 5200 mužů. Některé oddíly měly vyšší morálku než oddíly obránců.
Na straně obránců bylo:
1300 elitních válečníků, 900 střelců, 200 lehkých jezdců a 200 kleriků, celkem 2600 mužů.
Vojsko útočníků vedl do boje kníže Kal'Naar III. s lordem Narefadamem. O týl se staraly velekněžka Iarandil a přiletivší nejvyšší druid Trnimir. Vojákům bylo slíbeno vyplacení odměny v hodnotě 160 stříbrných, což morálku také pozvedlo. Obránce vedl sice raněný, ale stále velení schopný kníže Arvtak II. Regeri a arcibiskupský legát.

První útok na hradby započal. Obránci těžili z faktu, že větrné kněžky neovlivňovaly dostřel zbraní, tudíž byly balisty plně funkční a katapulty musely být přitáhnuty blíže. Mohutný první útok byl se ztrátami odražen (4:6). Při druhé vlně se chopil velení pevně lingwenský kníže a nařídil všem hraničářům soustředěnou palbu na hradby. Více než dvojnásobná převaha v počtu lučištnictva, umocněná kvalitativní výhodou (lingwenští hraničáři jsou nejdražší jednotkou ve hře) se začala záhy projevovat. Do útoku šla i část druidů, jejichž snahy o pořádná kouzla se nesetkaly s velkým úspěchem, neboť ve městě je síla lesa holt o dost slabší. Druhý útok se již vydařil o poznání lépe (8:1). Část hradeb byla dobyta a obránci se museli záhy stáhnout do ulic města. Začala vyčerpávající bitva o ulice, při níž se pohané, kteří byli posedlí touhou po vítězství, uchýlili i k podpálení domů, kde se skrývali vojáci i civilisté. Servítky si nebrali zejména rytíři Údolí, kteří na místě popravovali zajaté členy městské rady a vlivné měšťany obrali o všechno. Kontrolovaná část města se stále zmenšovala. Vliv na tom měla i cílená palba hraničářů na důstojníky, což působilo zmatek v nepřátelských řadách. Město nakonec padlo. Větrné údolí vztyčilo nad městem svoji vítěznou vlajku. A zrovna v ten moment konečně přišly sjednocené posily Brázdy ke zbytkům zničeného mostu. Dle rozkazu se v ten moment síly Lingwenu a druidských vyhrnuly ven, aby chránily město před případným nepřítelem. Brázdský velitel však nechtěl podstoupit při přechodu řeky masáž v podobě ostrých šípů a následný šturm těžké jízdy Údolí, a tak zůstal u mostu přes řeku Běltavu, aby jej mohl dle dalších rozkazů případně zdemolovat.
Útočníci za dobytí zaplatili vskutku krvavou cenu - zcela se rozpadly dva oddíly lingwenských pěšáků, jeden oddíl Velenových pěšáků a oddíl rytířstva knížecího stolce Údolí vzal také za své. Vojsko je vyčerpáno a na hranici svých sil. Vítězství je však sladké, neboť rabování vojska se raději nikdo nepokoušel zastavit. Zároveň byl popraven za zradu krále Mojmíra městský purkmistr a také omylem arcibiskupův legát, považovaný za konšela. Do vedení města byli dosazeni lidé věrni Údolí. Město bylo prohlášeno za nedílnou součást země. Zbytek obyvatelstva byl vystaven konverzi na větrnou víru, které díky přítomnosti armády a totálnímu zničení podlehl. Nutno však dodat, že ve městě mnoho lidí ke konverzi nezbylo a to tak téměř zcela ztratilo svůj hospodářský význam.
Hlavní kořist, kníže Arvtak II. Regeri, však úplným zázrakem unikla a dostala se k vojsku na druhém břehu Běltavy. Je jasné, že jaksepatří nakvašený kníže nenechá porážku pohanům dlouho na účtu. I arcibiskup je rozhořčen, jednak zničením jeho sboru posil, jednak popravením jeho legáta.
Vítězství tak zkalilo Větrnému údolí jen to, že slavný velitel Stříbrné hlídky a regent nenarozeného dítěte knížete Parwaeina zemřel během bitvy na zranění, která utrpěl. Sám regent vyzval panstvo, aby se mezi sebou dohodlo na jeho případném nástupci. Tím se stal zkušený lord Narefadam, dříve odpůrce války. Bylo dohodnuto, že v případě, že se narodí kněžně Janě dcera, o vhodném ženichovi rozhodne velekněžka. Většina s dohodou souhlasila. Starý lord Irwaed Velen se však čím dál méně cítí být vázán k Údolí, neboť je jiné víry i kultury. Navíc i jeho překvapila rychlá konverze obyvatelstva. Nabídl své služby tedy knížeti Kal'Naarovi III. Ten si vzal čas na rozmyšlenou. Je tedy možné, že se začnou vítězové ještě hádat mezi sebou. Zároveň totiž lord Darefadam hlasitě prohlašuje, že kníže Parwaein II. dal jeho otci slib, že pokud podpoří knížete ve válce, tak získá do držby Běltavský Most...

Válka, zdá se, dostává se do další fáze. Pohané prorazili blokádu u Mostu a pod Stříbrodolem sjednotili druhé velké vojsko. Síly andělanů i pohanů jsou zčásti vyčerpány, než aby mohly okamžitě pokračovat v boji. Brána do války zasáhne zřejmě jen částí své síly, neboť se spolu s Vysočinou bude věnovat obraně znesvářených zemí před skřetími hordami, které mohou přijít. Kronikář by zde viděl razantní zlom v situaci. Ale upřímně, ze své pozice již ví, že takových už bylo. V téhle válce je chvíli nahoře andělan, jindy zas pohan. Vše se střídá a těžko říct, zda misky vah tentokrát převážily již natrvalo. Tak například připravené vojsko na jihu země může zablokovat Petr Purkmistr, pokud se vrátí na stranu andělanů, neboť interdikt se hrozivě nad ním vznáší... I restituce Řekopolských může mít, šikovně provedena, svůj vliv. Stejně jako bambilion jiných událostí... Uvidíme však, jaká zajímavá překvapení nám přinesou další měsíce.

Ostatní události
- Doly v Totenkopfu byly opraveny.

MAPA
http://textovka.ainigma.eu/kalwen/2/999_6.png
http://textovka.ainigma.eu/kalwen/2/999_6_Schem.png
****** Kalwenské království - hlavní frakce *******

Mojmír I. Kalwenský (Regent Telendir Lingwenský) - Jan III.
Svatopluk Kalwenský (Regent Konrád Východňanský) - Bunkr
Knížectví větrného údolí - erbfilip
Knížectví lingwenské (zeleného hvozdu) - Elandei
Knížectví kattegatské - Dave Dilias
Knížectví branské - Nathaka
Vojvodství vysočinské - Golemnewton
Dolská města - Sir Johnny
Knížectví velké brázdy a Markrabství flautské - Magicien
Markrabství řekopolské - Turwaithion
****** Ostatní frakce *******

Panství Západu - Vetovia
Menší nezávislé frakce Kalwenského království
Královská černá hlídka
Kalwenská diecéze
Havranovská diecéze
Druidská církev
Morevské knížectví
Mantusijské království
Irionské velkohrabství
Trpasličí říše
Skřetí kmeny
Kronikář hetharijský, byzantský a wylamský, historik Res Publicy
Velkovévoda Friedrich I. Bádenský (Německo 1866)
Martin z Blatavníka (†), velitel Plzeňského landfrýdu, a jeho syn Jošt z Blatavníka, pán Plzně, Tachova a Žebráku (Husitské války)
Lord Eldred Arryn, princ Hory a Údolí, pán Orlího Hnízda, Strážce Východu a Ochránce Údolí (Blackfyreovo povstání)
Dóže Manuel Saggio z Luccy, arcibankéř italský (Itálie 1796)
Aeddan I. Gwyrdd, král velšský, iarla jihoirský a západomercijský (Anglie 960)
Sigismund III. Stříbrovlasý (†), kníže hauenský, a jeho synovec Dietrich I. Obnovitel, král kvilamský a kníže hauenský (Pět knížectví)

Uživatelský avatar
martas3
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3656
Registrován: 03 pro 2009, 17:57

Re: Rok 999 od příchodu lidí

Příspěvek od martas3 » 28 pro 2016, 20:18

Červenec 999

Kníže Arvtak onemocněl. Jeho rozkazy však i tak rozhýbaly zemi. Jeho druhorozený syn odjel zpět do knížectví sestavit novou vazalskou armádu. Sám kníže-markrabě se vydal do Soutočně, kam přiverboval podstatné síly. Menší sbor se poté odebral do Svojškova Oka. Pohané na tomto bojišti tento tah příliš aktivní nebyli. Knížete i regenta zaměstnávaly především vnitroalianční spory. Jablkem sváru se stal lord Irwaed Velen, kdysi lord-kapitán Zeleného hvozdu. V občanské válce tehdy bojoval proti otci knížete Kal'Naara III., a proto po Celeminírově zradě ochotně vstoupil i se spravovanou pevností Vysoký Průsmyk do služeb Větrného údolí. Jak Tamnicirové slábnou, osamělý pohan a přímý svědek událostí v Běltavském Mostě se rozhodl navrátit do Zeleného hvozdu, kam koneckonců stále patřil, alespoň co se svobodné země týkalo. Novopečený regent Cerwian Narefadam z Horního Úvalu projevil Parwaeinovu nedůvěřivost vůči nejlepším spojencům, a tak uzavření dohody dlouho skřípalo. Do jednání nakonec musel zasáhnout i lord Irwaed, který ráčil soky informovat, že cizí vojsko ve svém hradu rozhodně nestrpí. Nakonec se tedy dospělo k dohodě. Do Vysokého Průsmyku se odebral vyslanec Údolí se svojí suitou, který má bdít nad dohodou. Písařské smetánce přijde celá smlouva dosti humorná. Lingwenská strana se před nimi hájí, že prostě poslouchat toho stárnoucího regenta už déle nevydržela a ať si tedy myslí, že legitimnost držby území závisí na tom dokumentu... když ten dokument vznikal kvůli právě opačným důvodům. A ještě jedna věc zaměstnávala novopečeného regenta. Caeldan Darefadam z Dolního Úvalu se hlásil o svá práva na Běltavský Most. Ten mu byl nakonec předán.

Obrázek
Radostná i pochmurná událost ve Větropolí!

Pojďme však dále. Ve Větrném údolí se dlouho očekával porod kněžny Jany, která v sobě nosila potomka knížete Parwaeina II. Jak se ukázalo, Kalimdé byla Tamnicirům nakloněna, narodila se totiž, pozor, trojčata! Jeden syn a dvě dcery. Pravé požehnání pro rod, kterému akutně hrozilo vymření! Avšak i přes osobní přítomnost nejvyšší kněžky Iarandil se nepodařilo zachránit kněžnu Janu, pro kterou byl porod trojčat neskutečně vysilující, až ji nakonec zahubil. Sourozenci jsou zatím v péči velekněžky. Ta ostatně dle předchozích dohod měla v případě, že se narodí dcera a nikoli syn, vybírat mezi lordy Údolí vhodného manžela. Leč syn se narodil, a tak se teprve uvidí, kdo bude rozhodovat o budoucnosti dětí.

Větrné údolí má sice budoucnost zajištěnou, nicméně není zcela jasné, zda se té budoucnosti dožije - alespoň v současném rozsahu. Biskup Konstantinos převzal velení nad I. legií Branského knížectví a oblehl Křemanický Brod. Údolí bylo informováno, že zahájené tažení jest odvetou za Běltavský Most. Hrad je standardně připraven na obléhání, avšak vzhledem k budovanému dobývacímu zařízení je jasné, že to asi moc dlouhé obléhání nebude. Hrad byl odříznut od veškerých komunikačních kanálů. Před Křemanici tak nyní stojí volba. Víru v Kalimdé nikdy moc neprožívali. Navíc donedávna jejich jasným pojítkem byla manželka Tiumwira Tamnicira. Ten je nyní mrtvý. Křemanicova dcera je však chotí Lukáše Řekopolského, což nabízí mnoho možností.

Zároveň však Brána s Vysočinou přesunují vojska ke hranicím říše, neboť hodlají jít společně do války proti skřetům. Malý sbor poslal do Černé Bašty i Vítek Vetovijský, kterého už nebavilo poslouchat naléhání Telendira, ať se alespoň zapojí do obrany říše. Zatím to však vypadá, že nebude před kým se bránit. Skřeti se trochu nepohodli, a tak kmen Mlžný úsvit zamířil zpět do Mantusie a zbylé tři vyplašily irionské vojsko a postupují hlouběji do markrabství. V Pelionu zůstala jen maličká posádka skřetstva.

Ještě jedna událost se tentokrát točila okolo Brány. Ta se totiž nakonec rozhodla vzdát Řekopolska. To bylo slavnostně předáno do rukou Lukáši Řekopolskému, který byl opětovně provolán markrabím (i za matného souhlasu blouznícího nesmrtelného Kašpara). V zápětí byl Carian Corvus zasnouben s Michaelou Řekopolskou. "Divoký" a "Rudovlasá", co z toho asi bude...? Nyní je tedy jasné, že s restitucí Řekopolska je to myšleno vážně. I Lukáš Řekopolský se rozhodl být věrný tradiční vládě, což mimo jiné znamená mít hromadu maličkatých armádiček... naštěstí má zatím jen dva oddíly. A zemí se, jak už to v Řekopolském makrabství je zvykem, pokud jsou Řekopolští na trůnu, šíří zaše šeptandy, které mají podpořit Lukáše oproti Telendirovi, který nezákonně přišel k markraběcí hodnosti. Ne všichni mají však tak krátkou paměť...

U Petrovy Skály se stále obléhá. Obráncům dochází zásoby, takže morálka Modré hlídky je povážlivě nízká, byť samotná posádka je na tom ještě dobře. Sám lord Sedriim však bude muset na začátku příštího měsíce rozpustit vojsko, neboť jej již nebude mít z čeho platit. Obdobná situace hrozila i vojákům z Běltavského mostu, jimž však vyplatil žold sám král Svatopluk, který se k vojsku dostavil. Vojáci tak ve výsledku na tom s morálkou zase tak špatně nejsou. A to i přesto, že mocná pohanská armáda oblehla nedalekou Červenou Horu. Ta má prozatím zásob dost, neboť pečlivě potraviny hrabala, ale kdo ví, jak dlouho to vydrží...

[obr]https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/or ... 051cd0.jpg[/obr]
Stříbrodol v momentě mezi dvěma nepokoji.

Pro rod Macellaiů to nevypadá růžově. Měšťané v obou městech se bouří, neboť biskup Jan učinil tak, jak slíbil - rozšířil platnost interdiktu na celé území Dolských měst a na místo pobytu obou bratří. Zatím to posádky spolu s vojskem (a tajnou policií) zvládají, loajalisté Macellaiů obdrželi nejrůznější odměny na úkor podporovatelů mrtvého Manuela Saggia, Rudodolští dostali i pár dní volna (na střídačku). Nálady jsou sice drženy na uzdě, ale obě města nejsou daleko od všelidového povstání. Kněží se nechali slyšet, že biskup zajde ještě dál, pokud vzpurní Macellaiové nepodpoří andělanskou stranu. A jak vidno, biskup Jan rozhodně svá slova plní. Prý by mohlo dojít až na exkomunikaci obou bratří... nebo i jen jednoho a zmenšení oblasti interdiktu. Však se ještě uvidí.

Do Kalwenské říše konečně dorazil i vyslanec Trpasličí banky. Ta totiž říši půjčila ještě v době, kdy nebylo zpochybněno Telendirovo regentství, peníze, které měly být již několik měsíců splaceny. V hlavním městě se vyslanec domáhal práv banky. S jakým úspěchem, to se teprve uvidí. Je však jasné, že nesplacená půjčka může vyvolat nepěkné věci. Vliv banky sahá daleko...

Ostatní události
- Místní a lapkové začali rozebírat zdivo Dálnovrší... včetně toho, co zrovna dorazilo.

MAPA
http://textovka.ainigma.eu/kalwen/2/999_7.png
http://textovka.ainigma.eu/kalwen/2/999_7_Schem.png
****** Kalwenské království - hlavní frakce *******

Mojmír I. Kalwenský (Regent Telendir Lingwenský) - Jan III.
Svatopluk Kalwenský (Regent Konrád Východňanský) - Bunkr
Knížectví větrného údolí - erbfilip
Knížectví lingwenské (zeleného hvozdu) - Elandei
Knížectví kattegatské - Dave Dilias
Knížectví branské - Nathaka
Vojvodství vysočinské - Golemnewton
Dolská města - Sir Johnny
Knížectví velké brázdy a Markrabství flautské - Magicien
Markrabství řekopolské - Turwaithion
****** Ostatní frakce *******

Panství Západu - Vetovia
Menší nezávislé frakce Kalwenského království
Královská černá hlídka
Kalwenská diecéze
Havranovská diecéze
Druidská církev
Morevské knížectví
Mantusijské království
Irionské velkohrabství
Trpasličí říše
Skřetí kmeny
Kronikář hetharijský, byzantský a wylamský, historik Res Publicy
Velkovévoda Friedrich I. Bádenský (Německo 1866)
Martin z Blatavníka (†), velitel Plzeňského landfrýdu, a jeho syn Jošt z Blatavníka, pán Plzně, Tachova a Žebráku (Husitské války)
Lord Eldred Arryn, princ Hory a Údolí, pán Orlího Hnízda, Strážce Východu a Ochránce Údolí (Blackfyreovo povstání)
Dóže Manuel Saggio z Luccy, arcibankéř italský (Itálie 1796)
Aeddan I. Gwyrdd, král velšský, iarla jihoirský a západomercijský (Anglie 960)
Sigismund III. Stříbrovlasý (†), kníže hauenský, a jeho synovec Dietrich I. Obnovitel, král kvilamský a kníže hauenský (Pět knížectví)

Uživatelský avatar
martas3
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3656
Registrován: 03 pro 2009, 17:57

Re: Rok 999 od příchodu lidí

Příspěvek od martas3 » 04 úno 2017, 00:32

Srpen 999


Přestože skřeti jsou pryč a vesele řádí v Irionu a Mantusii, Vysočina s Bránou společně táboří na levém břehu Rudé řeky. Tábory jsou oddělené, a tak na sebe vojáci zatím jen nevrle koukají, nicméně je jen otázkou času, než se něco semele. Vykopané příkopy jsou příliš hluboké.

Carian Corvus vyrazil rychle ku Křemanickému Brodu. Ten byl lámán aby porušil přísahy k Údolí a stal se vazalem Řekopolí. Nabídka byla velmi mírná, avšak lady Křemanicová odmítla zradit Tamniciry, zvlášť když se nedávno narodila trojčata a nový kníže. Navíc si nebyla jista, zda by to manžel schválil (hod 4). Poté, co jednání selhala, byl hrat vzat útokem. Z nějakého důvodu bylo nařízeno začít s útokem ještě za tmy, brzy ráno. Pravděpodobně se měl dostavit efekt překvapení, avšak probouzející tábor snažící se dostat s žebříky a beranidlem do pozic, navíc za tmy, pozornosti posádky jaksi neunikl. První útok skončil fiaskem (ale vypadal díky ohnivým střelám velmi pěkně). Nešťastné bylo i to, že útok měly vést oddíly opěšalé jízdy (u žebříků té lehké) podpořené legionáři a nikoli naopak. Přesto však nebylo ani poledne a hrad padl. Přesila byla obrovská, morálka útočníků skvělá a přítomnost biskupa a mladého popáleného Corva to jen vylepšovala. Ztráty přesto nejsou zanedbatelné - stále se jednalo o útok na plně bojeschopný hrad (nikoli město) téměř z chodu. Hrad byl následně ve smyslu důvodů dobývání předán řekopolské správě.

Obrázek

Jestliže to Mojmírovcům u Křemanice moc nevyšlo, tak v Dolských městech se podařilo něco velmi příznivého. Trnimir využil klatby a nabídl řešení v podobě konverze. Přímo on sám přijal do církve pohanů nejen purkmistra, ale i jeho věrné a většinu jeho malého vojska vybíraného jen z oddaných mužů. Část lidí měla dost klatby a raději konvertovala - část se však vzbouřila (především Saggiovci), avšak vzpoura byla bez problému zničena. Konverzi i boj proti vzbouřencům záhy podpořilo malé druidské vojsko složené z lehké jízdy a druidstva. Konverze však minimálně ještě jeden, dva měsíce potrvá. Rudodol se k celé situaci staví zdrženlivě. Biskup Jan prý prokopl dveře.

Pohanské vojsko z Běltavského Mostu se přesunulo k Soutočni. S Velkou Brázdou měl být uzavřen mír, avšak nestalo se. Arvtak zřejmě blufoval. Soutočeň byla proto částečně obležena.

Hlavní události se však zase děly ve Středu. Velení zde převzali branští členové královské rady namísto regenta, který onemocněl. U Petrovy Skály se obránci ozvali, že jsou ochotní se na konci měsíce vzdát, pokud nedorazí posily. Vojsko však mělo své rozkazy a vyrazilo tudíž zpět do Kalwenu. A udělalo dobře - tam se totiž hrnula i Pohanská hotovost s kattegatským vojskem. Obě vojska upalovala co jim síly stačily, avšak pohanům to šlo o poznání lépe, neboť měli daleko lepší morálku (na obou stranách byly přítomny speciální postavy). Telendir se tedy dostal ku městu dříve než seraf Michael a nalezl jej v dokonalém zmatku.
Dle předchozích rozkazů totiž byli ve městě pohané internováni a drženi pod dohledem. Nicméně nějakým nedopatřením se stalo, že část strážných byla podplacena. Vzpoura nabyla nepěkných rozměrů, avšak posílená Svatoplukova rozvědka dokázala vzpouru podchytit a odstřihnout od zbraní, načež začal masakr posádkou (10:10). Selhal i pokus několika pohanů otevřít blížícímu se vojsku bránu (hod 2).

Telendir na nic nečekal a okamžitě vyslal svoji i kattegatskou pěchotu a střelce na šturm na hradby (celkem 2.700 mužů). Útok vedl osobně. Obranu týla a mostu, přes který se měla jen asi hodinu poté přihrnout andělanská armáda. Štěstí se na pohany poprvé usmálo a podařilo se tudíž zničit daný most, a to i přesto, že ničitelé mostu byli pod palbou z hradeb (byť spíše sporadickou) (hod 7).
Kníže Kattegatu dostal pod své velení veškeré jezdectvo. Lehké jezdectvo se pokusilo navázat to nepřátelské, střelecké poletovalo kolem jako hejno kobylek a ničilo, co se dalo... a rytíři se v čele s knížetem odhodlali k riskantnímu kroku, který jako jediný dokázal uspokojit touhu po krvi a zároveň zajistit dostatek času na dobytí města. A tak se rytířstvo rodu Sedriimů, Seifalanů a Střeponických zformovalo do klínu a rozhodlo se prorazit střed pikenýrské formace. Objetí vojska by stejně nic nevyřešilo, tohle jako jediné mělo šanci na úspěch. Být nepřátelské síly odpočinuté a plné sil, byla by to sebevražda. Takto za zpěvu pohanských písní rytíři vyrazili.

Obrázek

Pikenýrské formace by odolaly rozvinutým řadám, avšak s klínem tvořeným plně odhodlanými třemi oddíly rytířů vedenými vznešeným knížetem by měli co dělat i za plné morálky. Své sehrálo i to, že Čeněk na poslední chvíli útok trochu stočil, a ten tak neudeřil přímo na střed vyztužený Serafinovými rytíři, ale vedle. Pikenýrský oddíl byl se ztrátami smeten. Vypukl chaos podpořený střelbou kattegatské jízdy. Oddíly střelců na tom byly s morálkou tak špatně, že se raději daly na útěk. A za nimi i část pikenýrů. Seraf Michael sice sešikoval část vojska, ale nemohl mnoho udělat, a tak raději také začal ustupovat. Nebýt přítomnosti jeho a kněžích, vojsko by neexistovalo. Takto se začalo stahovat. Lehká jízda ještě chvíli dokázala krýt nápor nepřátelské jízdy (zvládla by to lépe, kdyby již od Petrovy Skály nebyl nedostatek koní), avšak záhy byla příliš vyčerpaná a raději se na celou obranu prostě vykašlala. Bez jízdy a bojeschopného střelectva bylo vojsko ještě zranitelnější zvláště šípy Kattegatských. Před dalšími zničujícími ztrátami prchající uchránilo stažení jízdy zpět ke městu.

Před branami města se Telendirovi příliš nedařilo. Posádka se srdnatě hájila a povstání již jen doutnalo. Přesto však oddíly stále zkoušely proniknout na hradby. Vzhledem k přesile to byla jen otázka času. Poté, co byla odražena a na hlavu poražena blížící se armáda serafova, pokusil se Telendir zaútočit ještě jednou. Jako znalec města věděl na kterou bránu vést hlavní útok. A tak se stalo, že pohané prorazili. Loni se to nepodařilo, tentokrát to vyšlo. Hod 6 pro obránce, 7 pro útočníky + vojenský velitel + znalec města + přítomnost krále.

Telendir tedy město dobyl, avšak z vítězství se nejspíš nebude radovat dlouho. Druhé andělanské vojsko se totiž záhy dostalo přes řeku a oblehlo město, byť jen částečně, neboť nekontroluje zbylé dva břehy. Je odpočaté, silné, dobře naverbované. Vlastně štěstím bylo, že se kníže Čeněk nemohl s jízdou dostat zpět do města, alespoň se nesní tak rychle potraviny. Otázka tedy zní, které síly se dostanou ke Kalwenu jako první a které jej dokáží udržet natrvalo. Pro andělany je dobrou zprávou i to, že arcibiskup na ně stále myslí a nechal shromáždit v Červené Hoře malý vojenský sbor, byť elitní těžkou pěchotu již neobsahuje, neboť není možné tyto muže tak rychle vytrénovat a je jich nyní příliš málo. Také si pohané nechávají docela nekrytá záda. Špatnou zprávou je nicméně značný výpadek příjmů již pro příští tah, neboť Telendir okamžitě změnil složení královské rady na původní (u mrtvol to možné nebylo).

Misky vah se, zdá se, povážlivě naklonily.

Ostatní události

MAPA
http://textovka.ainigma.eu/kalwen/2/999_8.png
http://textovka.ainigma.eu/kalwen/2/999_8_Schem.png
****** Kalwenské království - hlavní frakce *******

Mojmír I. Kalwenský (Regent Telendir Lingwenský) - Jan III.
Svatopluk Kalwenský (Regent Konrád Východňanský) - Bunkr
Knížectví větrného údolí - erbfilip
Knížectví lingwenské (zeleného hvozdu) - Elandei
Knížectví kattegatské - Dave Dilias
Knížectví branské - Nathaka
Vojvodství vysočinské - Golemnewton
Dolská města - Sir Johnny
Knížectví velké brázdy a Markrabství flautské - Magicien
Markrabství řekopolské - Turwaithion
****** Ostatní frakce *******

Panství Západu - Vetovia
Menší nezávislé frakce Kalwenského království
Královská černá hlídka
Kalwenská diecéze
Havranovská diecéze
Druidská církev
Morevské knížectví
Mantusijské království
Irionské velkohrabství
Trpasličí říše
Skřetí kmeny
Kronikář hetharijský, byzantský a wylamský, historik Res Publicy
Velkovévoda Friedrich I. Bádenský (Německo 1866)
Martin z Blatavníka (†), velitel Plzeňského landfrýdu, a jeho syn Jošt z Blatavníka, pán Plzně, Tachova a Žebráku (Husitské války)
Lord Eldred Arryn, princ Hory a Údolí, pán Orlího Hnízda, Strážce Východu a Ochránce Údolí (Blackfyreovo povstání)
Dóže Manuel Saggio z Luccy, arcibankéř italský (Itálie 1796)
Aeddan I. Gwyrdd, král velšský, iarla jihoirský a západomercijský (Anglie 960)
Sigismund III. Stříbrovlasý (†), kníže hauenský, a jeho synovec Dietrich I. Obnovitel, král kvilamský a kníže hauenský (Pět knížectví)

Uživatelský avatar
martas3
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3656
Registrován: 03 pro 2009, 17:57

Re: Rok 999 od příchodu lidí

Příspěvek od martas3 » 12 úno 2017, 22:39

Září 999
[tuber2]https://www.youtube.com/watch?v=7IMgPyhUr_Q[/tuber2]

Biskup Jan hned prvního září zrušil interdikt nad Dolskými městy. Stříbrodol však byl již pohany dost pevně uchvácen. Kvůli zničené Saggiově rebelii byli odpůrci Macellaiů stejně pod zámkem, věrnost i pohanskost stráže vysoká, a tak nikoho nepřekvapilo, že revolta části lidu byla rychle potlačena. Do Stříbrodolu však ze sesterského města chodí zprávy, že tam rozhodně žádná paganizace jen tak neproběhne... jak osudová se jeví v tomto světle chyba zastupujícího regenta krále Svatopluka během voleb...

K nečekanému vývoji došlo na severovýchodě země. Spojené bransko-vysočinské vojsko se rozešlo. V případě Brány byla část mužů propuštěna a zbytek se utábořil ve Verdumu. Vojvoda Sigismund však překvapil daleko víc. Celé vojsko totiž rozpustil, načež si osedlal nejlepšího koně a vydal se do Běltavského Mostu, kde se mezitím sešlo jeho další vojsko.

Brána nicméně asi tento tah v překvapování chtěla Vysočinu trumfnout. Ta totiž pro změnu rozpustila celou první legii. Biskupská jízda se následně vydala na jih.

Nejzásadnější události září se opět odehrály u Kalwenu. Začněme u naprosto zhuntované armády andělanů, která se nacházela nedaleko Jasanového Mostu (malé městečko u mostu přes Běltavu a na královské cestě). Seraf ji se sedmiletým Svatoplukem rozpustil. Plánoval vzít Svatopluka do bezpečí a vyslat svůj sbor ke Kalwenu, avšak než tak mohl učinit, jeden z vrahů po měsících snah uspěl a těžce ranil malého chlapce. Serafovi se nakonec podařilo jej přenést (vzduchem) do Dolní Čtvrtky, kde kvůli chlapcově kritickému stavu zůstal.

Obrázek

Vojsko pod hradbami tudíž nemělo jasného velitele. Morálka byla i přesto vysoká, rozkazy prvního rádce zněly jasně. Dobýt město. Naneštěstí však v týlu armády bylo několik set středovsko-kattegatských jezdců, kterým velel kníže Čeněk I. Kattegatský. Morálka jezdců i jejich počty byly sice zdecimovány málem sebevražedným útokem na andělanské vojsko, avšak i tak byli schopní vázat na sebe část nepřátelských sil, pohříchu především pouze lehkou jízdu andělanů, která na tom byla sice počty hůře, zato morálkou podstatně lépe. Mezitím se vrhlo andělanské vojsko do útoku na hradby.

Hlavní tíži útoku na město nesly oddíly pohanských Kattegaťanů. Spořádané formace pikenýrů pochodovaly k poškozeným hradbám s beranidly, odkládali píky a s meči se na žebřících vrhali na hradby. Cílem bylo město dobýt dřív, než budou moci zasáhnout posily nepřítele. Na několika místech se podařilo andělanům zachytit na hradbách. Když to spatřil kníže Čeněk, nasadil veškeré své jezdectvo na frontální útok, který donutil část andělanských pikenýrů se stáhnout a bránit vlastní střelce. Sebevražedný útok stál knížete oddíl od každého typu jízdy, nicméně město se uhájilo. Andělané se pro ten den stáhli, neboť byli již vysílení. Obránce stál útok dva oddíly kattegatských pěšáků.

Druhý den zaútočili andělané znovu. Tentokrát útok podpořilo několik výbuchů pod hradbami, které jejich strukturu narušily, čímž se vyřešil problém obránců s nedostatkem kamení, které by mohli ze zbytků hradeb a věží na nepřítele házet. Obrany se účastnil osobně Telendir, obránce povzbuzovala i královna-matka a král. Právě personální mrtvolnost způsobená nutností serafovy péče o raněného Svatopluka způsobila, že se obránci drželi.
I před hradbami nastaly pohanům problémy. Přiblížil se totiž serafův malý sbor kleriků, elitních pěších rytířů a střelců. Kníže se jim pokoušel bránit ve vstupu do tábora obránců, avšak nebyl úspěšný, a to i přesto, že se na sboru projevovaly známky vyčerpání. Vypadalo to, že město padne. Situaci nakonec zachránil Lesimir se svojí kattegatskou jízdou a oddílem Zálesových rytířů. Bratři z kattegatského rodu obnovili útok. Příliv čerstvých sil udělal pod skvělým velením Lesimira za přítomnosti Čeňka hotové divy. Kattegatská jízda rejdila sem a tam, navázala na sebe střelecké oddíly. Zálesova těžká jízda s podporou té Sedriimovy rozmázla vyčerpané a prořídlé řady serafinových rytířů a donutila pikenýry stáhnout se z hradeb. Kdyby se Lesimir o hodinu zdržel, město by padlo.

Přesto však ještě nebylo vyhráno. Do tábora andělanů totiž dorazil biskup Jan, oděn ve zbroji. Přeskupil vojsko, vyhradil pikenýry a určil pozice, načež plánoval další útok na město. Před útokem ještě vyzval Telendira, aby se vzdal, ten to však odmítl. Biskup dramaticky tasil meč a chtěl dát povel k útoku, když tu dorazila poslední posila pohanů - Modrá hlídka Větrného údolí.

Fakt, že tak malý sbor dokázal změnit celou situaci jasně ukázal vyčerpanost bojujících. Morálky vojsk jsou často na dně (zvlášť u obránců), oddíly prořídlé. Armády se navíc nakazily tyfem, který se rozšířil i do města. Biskup Jan proto raději opevnil tábor na břehu Arreven.

Ale zpět k okamžiku, kdy chtěl biskup Jan zaútočit na město. V ten moment totiž největší mezi dětskými jedlíky, to jest Mojmír I., náhle nahodil cimbuří před sebou krví, načež se zapotácel a dopadl na zábradlí na vnitřní straně hradby. Kdyby hoch dodržoval odtučňovací kůru, kterou mu nařídil jeho regent, nic by se nestalo, takhle pod ním zábradlí ruplo a on spadl z hradeb... přímo na kopí pod hradbou stojícího strážného, kterého povalil. Strážný se nedokázal udržet a pronesl něco v tom smyslu, že chtěl jít opékat buřty... načež byl sebrán a bylo zjištěno, že se jednalo o nepřátelského agenta, který spolu s velkou sítí agentů (kteří nebyli zcela vypátráni) stál za otravou Mojmíra. Nikdo však nečekal, že se jim podaří Mojmíra otrávit, nechat spadnout z hradby a ještě nabodnout na kopí. Na mou duši kronikáře, na 300% úspěšnou vraždu nepamatuji...

Obrázek

Nervozita se na obou stranách barikády dala krájet. Královna Ewian se po smrti svého buřta syna zhroutila. Do města se záhy navíc donesla zpráva, že Svatopluk byl také zavražděn. O chvíli později bylo vše jasnější - byl jen těžce raněn. Královna však tu druhou opravu již neslyšela, neboť se rozhodla otestovat kolik vteřin trvá pád z nejvyšší věže na nádvoří citadely.

Nu, co bude s Kalwenem nyní? Andělanský král je těžce raněn, pohanský bráška mrtev, královna také. Vojska vyčerpána a nemocná. Paladin Konrád stále zajatý. Menší šlechtici (pokud jim nějaké vojsko v poli ještě zbylo) volají po smíru.

Ostatní události
- Soutočeň je poklidně obléhána. Ve městě je značná vojenská síla, proto došlo k úbytku morálky.

MAPA
http://textovka.ainigma.eu/kalwen/2/999_9.png
http://textovka.ainigma.eu/kalwen/2/999_9_Schem.png
****** Kalwenské království - hlavní frakce *******

Mojmír I. Kalwenský (Regent Telendir Lingwenský) - Jan III.
Svatopluk Kalwenský (Regent Konrád Východňanský) - Bunkr
Knížectví větrného údolí - erbfilip
Knížectví lingwenské (zeleného hvozdu) - Elandei
Knížectví kattegatské - Dave Dilias
Knížectví branské - Nathaka
Vojvodství vysočinské - Golemnewton
Dolská města - Sir Johnny
Knížectví velké brázdy a Markrabství flautské - Magicien
Markrabství řekopolské - Turwaithion
****** Ostatní frakce *******

Panství Západu - Vetovia
Menší nezávislé frakce Kalwenského království
Královská černá hlídka
Kalwenská diecéze
Havranovská diecéze
Druidská církev
Morevské knížectví
Mantusijské království
Irionské velkohrabství
Trpasličí říše
Skřetí kmeny
Kronikář hetharijský, byzantský a wylamský, historik Res Publicy
Velkovévoda Friedrich I. Bádenský (Německo 1866)
Martin z Blatavníka (†), velitel Plzeňského landfrýdu, a jeho syn Jošt z Blatavníka, pán Plzně, Tachova a Žebráku (Husitské války)
Lord Eldred Arryn, princ Hory a Údolí, pán Orlího Hnízda, Strážce Východu a Ochránce Údolí (Blackfyreovo povstání)
Dóže Manuel Saggio z Luccy, arcibankéř italský (Itálie 1796)
Aeddan I. Gwyrdd, král velšský, iarla jihoirský a západomercijský (Anglie 960)
Sigismund III. Stříbrovlasý (†), kníže hauenský, a jeho synovec Dietrich I. Obnovitel, král kvilamský a kníže hauenský (Pět knížectví)

Uživatelský avatar
martas3
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3656
Registrován: 03 pro 2009, 17:57

Re: Rok 999 od příchodu lidí

Příspěvek od martas3 » 05 bře 2017, 23:16

Konec roku 999
[tuber2]https://www.youtube.com/watch?v=G0deLlbNezQ[/tuber2]


Obrázek
Druhorozený syn bez vlastní domény se nám vypracoval...

Po smrti Mojmíra I. první rádce Telendir na poradě s předními pohany prohlásil, že ta smrt mu prohrála válku. Šťastnější omyl ve svém životě pravděpodobně nezažil. Rozehrál diplomatickou hru, u které ani neočekával úspěch. A nečekaně mohl slavit.

Klíčovým faktorem se ukázaly být dvě věci. První z nich bylo částečné stažení Vesmena Corva z politiky poté, co vojsko pohořelo u Vzdoru. Chromý kníže ostatně již nebyl nejmladší, a tak většinu povinností vládce přenechal svému prvorozenému Darenovi. Druhou podstatnou věcí byl věk Arvtaka Regeriho a fakt, že byl obležen v Soutočni. Stárnoucí válečník již nedávno jakoby zázrakem uprchl z Běltavského Mostu přes řeku a došlo mu, že něco takového by se mu asi podruhé nepodařilo.

A tak se stalo, že Telendir Darena Corva nalákal na líbivou samostatnost, zisk Černé Bašty a Vysočiny kromě Zlatého Průsmyku. Po dlouhém váhání souhlasil i Sigismund Salzmann. Obejit byl biskup Konstantinos z Havranova, neboť ten by něco takového nikdy nepřipustil.
Na druhé straně Arvtak souhlasil, že bude opět nezávislým a Telendir se zavázal, že Kalwen uzná bez problémů jeho vládu nad Flauty.

Základní podmínkou všeho bylo přijetí Telendira jako krále.
Té myšlence by se před rokem a půl smál každý. Nicméně, stalo se. Svatopluka nechtěli pohané přijmout a Vítek Vetovijský se do vládnutí nehrnul (a tak selhaly všechny teorie o tom, koho nechal zavraždit etc. - Vítek se do války nemíchal, protože nechtěl). Ale i on musel být trochu uspokojen, a tak získal do držby Velkou rýhu a titul knížete. Dále smlouva obsahovala další umenšení královské domény, přeměnu Dolských měst na Knížectví dolské, ale i zrovnoprávnění náboženství. Svatopluk měl získat jako odškodné město Soutočeň (na místo dědictví po Konrádovi, který měl zemi opustit).

Telendirova jednání vyšla víceméně na jedničku. Andělská církev byla šokována. Biskup Jan I. Kalwenský opustil zemi a "spojence" a vydal se k arcibiskupskému dvoru aby požádal o přesunutí do jiné diecéze či o odsvěcení. Šel s ním i hrdý paladin Konrád, kterého před zešílením v Telendirově vězení plném drog uchránil prý samotný Archanděl. Seraf Michael se dočasně odebral s raněným Svatoplukem do jeho nového města Soutočně a pečoval tam o něj. Chlapce naštěstí zachránil.

Obrázek

Následující měsíce v Kalwenském království byly ve znamení upevňování nové moci. Nová královská rada měla plné ruce práce. Telendir musel o několik měsíců oddálit korunovaci, neboť koruna měla dluhy u trpaslíků a přišla o podstatnou část příjmů z daní od přímých vazalů. Leč i toto dokázal využít Telendir ve svůj prospěch - na oko čekal s korunovací na nového biskupa kalwenského, ale i na nový rok. A tak se stalo, že Telendir byl na krále korunován až 1. ledna roku 1000 po příchodu lidí. Korunován byl jedním z arcidruidů z Dubového Háje. Přítomni byli i nejvyšší druid Trnimir, velekněžka Iarandil a nový biskup Řehoř I., stejně tak všichni přední velmoži země a zástupci okolních říší.

Ve Velké brázdě a Flautech přinesl mír velký šok. Byť zde lidé víru ve světlo příliš neprožívali, stále to chápali jako zradu. Zvlášť když arcibiskup obratem knížeti odebral desátky, které mu poskytl, a nechal se slyšet, že na vlastního biskupa nebo dokonce korunu může Arvtak II. zapomenout. Štěstím pro knížete v rámci pohledu dějin byl fakt, že záhy po svém návratu do vlasti těžce onemocněl a zemřel. Díky tomu je v Brázdě stále brán jako hrdina - sjednotitel země.

Nečekané následky měl mír v Bráně. Ta přeci jen hodně získala, ale u starého Vesmena, který v mládí bojoval na život a na smrt s Vysočinou a vyznával boj do posledního muže, to nenašlo pochopení. Kníže se rozjel na svém vozíku k Darenovi hned jak se u něj objevil, vyliskal ho a sliboval mu, rudý vzteky, že ho vydědí. Než tak však učinil, stihl jej infarkt, který jej usmrtil.
Daren se tudíž stal knížetem. Byť chtěl s biskupem Konstantinosem vycházet po dobrém, nepodařilo se mu to. Biskup nemohl Darenovi zapomenout, že jej nepřizval na jednání s Telendirem již když začínaly a fakticky se o smlouvě dozvěděl jako poslední. Odmítl se jí podřídit. Zuřil. Není proto divu, že se Konstantinos odmítl zúčastnit intronizačního rituálu (místo toho odjel do Khaz Andun za arcibiskupem), na který se dle očekávání nedostavil taktéž téměř nikdo z Vysočiny. Salzmann však dorazil, a tak se do zimy alespoň stihla dostavět cesta Totenkopf - Havranov.
Biskup Konstantinos se vrátil zpět do Brány v prosinci 999 se zajímavými novinkami. Tak předně arcibiskup za prohřešky vlastní chamtivosti a vydání Kalwenské říše de facto do rukou pohanů zrušil celou havranovskou diecézi. Její území svěřil novému biskupovi Řehoři I. Kalwenskému, kterého měl Konstantinos jako správce majetků církve v Bráně (především hradu Saltuarius) zastupovat. Budoucnost zřejmě nebyla tak růžová, jak se zdálo.

Pomyslnou tečku za zbytky andělanské moci v Kalwenu udělal Petr Macellaio s Tadeášem Řekopolským. Ti se totiž po korunovaci Telendira nechali zasvětit do tajů víry v Kalimdé a přijali na svých dvorech mnoho kněžek z Údolí. V plánu je velký sněm vzyvatelů větrné bohyně...

Válku tak zcela nečekaně i přes smrt svého panovníka vyhráli pohané. Království však není zdaleka jednotné, je zmenšené a královská moc podlomena. Co přinesou další léta?

MAPA
http://textovka.ainigma.eu/kalwen/2/Hetharia_4_Epilog.png
Kronikář hetharijský, byzantský a wylamský, historik Res Publicy
Velkovévoda Friedrich I. Bádenský (Německo 1866)
Martin z Blatavníka (†), velitel Plzeňského landfrýdu, a jeho syn Jošt z Blatavníka, pán Plzně, Tachova a Žebráku (Husitské války)
Lord Eldred Arryn, princ Hory a Údolí, pán Orlího Hnízda, Strážce Východu a Ochránce Údolí (Blackfyreovo povstání)
Dóže Manuel Saggio z Luccy, arcibankéř italský (Itálie 1796)
Aeddan I. Gwyrdd, král velšský, iarla jihoirský a západomercijský (Anglie 960)
Sigismund III. Stříbrovlasý (†), kníže hauenský, a jeho synovec Dietrich I. Obnovitel, král kvilamský a kníže hauenský (Pět knížectví)

Zamčeno

Zpět na „Hetharia 4 - Dva králové“