Rok 998 po příchodu lidí

Kalwen se sjednotil v mocné království. Svojškovo dědictví se však otřásá v základech, neboť zemi pohltila náboženská válka. Přidej se na stranu pohanů, andělanů, či udržuj rovnováhu mezi nimi.

Moderátoři: Dekl, martas3, Vals

Zamčeno
Uživatelský avatar
martas3
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3656
Registrován: 03 pro 2009, 17:57

Rok 998 po příchodu lidí

Příspěvek od martas3 » 07 zář 2014, 20:26

Leden-Únor 998

[tuber2]https://www.youtube.com/watch?v=2zgrbCMUUV0[/tuber2]


„...ale to už je jiný příběh. Tak, nyní jsme na začátku další části,“ řekl si pro sebe kronikář a otevřel nový, ještě nepopsaný svazek.
„Pro začátek bychom si měli objasnit těch třicet let mezi koncem sjednocování Kalwenu a nynější žalostnou situací.“


Obrázek
Král Svojšek I. Kalwenský


Tak tedy. Král Svojšek I. z rodu Kalwenských se po spletité cestě dostal až ke trůnu kalwenskému. Zkratkou k němu byla smrt jeho synovce Martina I. Modrovouse, trny představoval zase kníže Hövdig Regeri, který zabil králi dva syny – dědice Pavla a druhorozeného Oldřicha, načež byl sám zabit. Před smrtí ještě stihl rod Kalwenských proklít. Hövdigova mrtvola byla nakonec domů vydána, posvátné kladivo rodu Regeri nazývané Hormgvasar už ale ne. Naopak pomocnou ruku králi poskytoval jeho přítel Parwaein I. Tamnicir a po jeho smrti Parwaeinův švagr a regent Parwaeinova syna, Nirrion Darefadam. Zásluhy dalších byly také značné, Aileana Lingwenského si král též velmi vážil a dokonce občas pobýval v Lingwenu. Společnou řeč nakonec našel i se starým a cynickým Kašparem Řekopolským a pragmatickým a čestným Pavlem I. Zeleným Šípem z Kattegatska. Království žilo v míru, Svojšek byl oblíbený, a proto prosadil mnoho dobrého, vytvořil královskou radu, zemský sněm a na sklonku vlády sepsal známou Svojškovu listinu, která mnoho let sloužila za základní dokument země. Svojškův skon tak poklidný ale nebyl, těsně před šedesátými narozeninami chytl nějakou hroznou chorobu a záhy poté zemřel. Při králově skonu byli jen královi synové. Dodnes se neví, co viděli, ale jistě je to všechny velmi vyděsilo. Králem se stal David, toho jména první.

[obr]http://cdn.collider.com/wp-content/uplo ... ston-3.jpg[/obr]
Král David I.


Svojškův syn vládl osm let. Pohanská knížata jej získala pro víru v lesní bohy a on postupně konvertoval. V radě začal preferovat pohany, což popudilo andělany (vyznavače Andělského světla), hrozilo, že konflikt opustí síně Kalwenského hradu a přeroste ve válku. Nakonec však bylo dosáhnuto dohody, neboť jeden z předních zástupců andělanů, do země se navracející paladin Konrád a nevlastní bratr krále, získal od svého nevlastního bratra v léno Velernov a Cestostráž a byl ustanoven Pánem Východu. Zároveň byl do královské rady jmenován vnuk Kašpara Řekopolského, Lukáš (Řekopolští jsou však dost k pohanům tolerantní), a to na pozici královského sudího. Situace se na čas uklidnila.
Nespokojenost andělanů narostla opět v momentě, kdy byl do úřadu prvního rádce uveden Telendir Lingwenský namísto zemřelého Nirriona Darefadama, dobrého rádce starého Svojška. Ten začal do hlavního města zvát mnoho pohanů, dosadil s králem do rady kalwenského nejvyššího druida, a tak opět hrozila válka. Té zabránilo ironicky až nečekané úmrtí krále. Pořádně se neví, na co David umřel. Vzhledem k tomu, že král se nevyhýbal jídlu ani dobrému vínu, se předpokládá, že to mělo na jeho předčasné úmrtí určitý vliv, avšak jaká nemoc krále sžírala, to se dodnes neví. Králem se stal teprve šestiletý Mojmír, s nímž si sudičky také pěkně pohrály, neboť již v šesti letech vážil dvojnásobek než by měl. I nástup na trůn nebyl tak jednoduchý, neboť se objevily náznaky, že jeho dvojče Svatopluk je snad o chvíli starší… nicméně ty byly brzy umlčeny.
Začala skrytá bitva o šestiletého krále Mojmíra a jeho bratra Svatopluka mezi prvním rádcem Telendirem a biskupem Tobiášem Červenínským. Regentem krále se vůlí rady nakonec stal právě Telendir, avšak neměl vyhráno. Během posledních dvou let probíhalo masivní ovlivňování, až byly karty rozdány. Telendirovi se podařilo konvertovat malého krále Mojmíra I., ale jeho bratra Svatopluka si udržel biskup. A právě tehdy ambiciózní, druhorozený Telendir Lingwenský udělal chybu. Svolal mnohé šlechtice na tajnou poradu do Kalwenu, kde chtěl dohodnout další postup proti andělanům, neboť chtěl aby se království stalo čistě pohanské. Leč, zrádce se našel, biskup se o všem dozvěděl a spolu s Mojmírovým bratrem Svatoplukem prchl na královský hrad Červená Hora. O všem zpravil svého spojence, paladina Konrád, který převzal velení a otevřeně vystoupil proti regentu Telendirovi, kterého pro změnu podpořila pohanská klika.

Není jasné, kdo získá převahu. Telendir má velkou podporu ve svém bratru Kal'Naarovi III. Lingwenském, v knížeti Čeňkovi I. Kattegatském a i u vojvody Fitzpatricka Vysočinského. Též je popullární mezi menšími lordy království, kteří vyznávají lesní bohy. Naopak je téměř jisté, že za Svatoplukovu, přesněji Konrádovu, věc se postaví Dolská Města, Branské knížectví, snad i Řekopolská marka, ale hlavně mnoho vazalů krále Mojmíra I. Například Běltavskomostecká rada již situaci projednává, stejně tak radní Soutočně a další menší páni. Postoj Vítka Vetovijského je komplikovanější, protože jeho území je nábožensky přesně rozděleno a jen díky toleranci si může udržet celé panství.

„Úvod bychom měli. Nyní nezbývá jen čekat jak to celé dopadne,“ řekl si kronikář sám pro sebe a vyhlédl oknem z kalwenského skriptoria. Kalwenská katedrála Andělského světla byla zavřená a sloužila nyní jako ubikace pro oddíl královských pikenýrů, který právě nacvičoval před budovou společný výpad. Nikomu to moc nevadilo, Telendir věděl jak šikovně hlavní město překonvertovat. Tak, aby měl pevnou půdu pod nohama.
****** Kalwenské království - hráčské frakce *******

Mojmír I. Kalwenský (Regent Telendir Lingwenský) - Jan III.
Svatopluk Kalwenský (Paladin Konrád Východňanský) - Tifík
Knížectví větrného údolí - erbfilip
Knížectví lingwenské (zeleného hvozdu) - Elandei
Knížectví kattegatské - Dave Dilias
Knížectví branské - tarava
Vojvodství vysočinské - Golemnewton
Markrabství řekopolské - Turwaithion
Dolská města - Sir Johnny
****** Nezávislí - hráčské frakce *******


Knížectví velké brázdy - Scipio
****** Nehráčské frakce *******


Královská černá hlídka
Flautská marka
Kalwenská diecéze
Havranovská diecéze
Druidi
Morevské knížectví
Mantusijské království
Irionské velkohrabství
Trpasličí říše
Kronikář hetharijský, byzantský a wylamský, historik Res Publicy
Velkovévoda Friedrich I. Bádenský (Německo 1866)
Martin z Blatavníka (†), velitel Plzeňského landfrýdu, a jeho syn Jošt z Blatavníka, pán Plzně, Tachova a Žebráku (Husitské války)
Lord Eldred Arryn, princ Hory a Údolí, pán Orlího Hnízda, Strážce Východu a Ochránce Údolí (Blackfyreovo povstání)
Dóže Manuel Saggio z Luccy, arcibankéř italský (Itálie 1796)
Aeddan I. Gwyrdd, král velšský, iarla jihoirský a západomercijský (Anglie 960)
Sigismund III. Stříbrovlasý (†), kníže hauenský, a jeho synovec Dietrich I. Obnovitel, král kvilamský a kníže hauenský (Pět knížectví)

Uživatelský avatar
martas3
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3656
Registrován: 03 pro 2009, 17:57

Re: H4: Rok 998 od příchodu lidí

Příspěvek od martas3 » 08 črc 2016, 19:12

Kronikář hetharijský, byzantský a wylamský, historik Res Publicy
Velkovévoda Friedrich I. Bádenský (Německo 1866)
Martin z Blatavníka (†), velitel Plzeňského landfrýdu, a jeho syn Jošt z Blatavníka, pán Plzně, Tachova a Žebráku (Husitské války)
Lord Eldred Arryn, princ Hory a Údolí, pán Orlího Hnízda, Strážce Východu a Ochránce Údolí (Blackfyreovo povstání)
Dóže Manuel Saggio z Luccy, arcibankéř italský (Itálie 1796)
Aeddan I. Gwyrdd, král velšský, iarla jihoirský a západomercijský (Anglie 960)
Sigismund III. Stříbrovlasý (†), kníže hauenský, a jeho synovec Dietrich I. Obnovitel, král kvilamský a kníže hauenský (Pět knížectví)

Uživatelský avatar
martas3
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3656
Registrován: 03 pro 2009, 17:57

Re: H4: Rok 998 od příchodu lidí

Příspěvek od martas3 » 07 zář 2016, 09:57

Březen 998

[obr]http://malotridka.wz.cz/gallery/historie101.jpg[/obr]
Sněm ve Větropolí


Sotva byly cesty do Větrného údolí aspoň trochu sjízdné, vydali se zeměpáni se svými družinami do Větropolí na svolaný zemský sněm. Je jasné, že rokování bude bouřlivé. Není jasné, s čím regent Telendir sněm zahájí, avšak již nyní se královstvím šíří všemožné spekulace, pomluvy a možná i pravdy jak o sněmu, tak o prvním rádci a o paladinovi.
Z praktického pohledu - Vetovijští z Vetovie, Ječmeníci z Dolní Čtvrtky, Hbitozoři ze Svojškova Oka a Radní města Soutočeň se rozhodli, že až do ujasnění situace nebudou odvádět daně ani do Kalwenu, ani do Červené Hory. Soutočeňští tak hlasovali i přesto, že Telendir nechal u města zbudovat nezištně špitál pro chudé a nemocné. Z andělanských tak prozatím regentovi zachoval velmi těsnou většinou věrnost pouze Běltavský most. Nemilý dopad pro královskou pokladnici.

I další signály dávají na vědomí, že jednání sněmu nejspíš nebude mít příliš velký dopad na realitu. Řekopolská marka, ač se sněmu účastní, ve všech svých hradech zvětšila posádky, dokonce vyzvala obyvatelstvo aby veškerou podezřelou činnost na hranicích hlásilo. Většina knížat přesunula vojska k hranicím, popřípadě doverbovala nějaké síly. Sám regent není výjimkou a zesílil stráž hlavního města. Vymyká se tomu snad jen vojvoda Fitzpatrick, který propustil svoji těžkou jízdu...

Přesto jsou zde události, které nutně nemusí znamenat válku - Branský kníže Vesmen I. Corvus se rozhodl vydláždit zemskou stezku vedoucí přes jeho území. Práce by měly zabrat zhruba půl roku. Vydlážděný úsek mezi Šumnou a Velkou řekou jistě vzbudí pozornost obchodníků...

K zajímavému vývoji dochází ve Velké Brázdě. Flautský markrabě Erwing II., kterého s rostoucím věkem děsila představa, že by po něm měl dědit jeho bratr, prohlásil za dědice svého bastarda Janíka. Obratem bylo oznámeno v Brázdě zasnoubení Janíka s Vack Lučištnicí, dcerou knížete. Otázkou zůstává, jak to hodlá markrabě provést, neboť Janík prostě dle zákonů dědit nemůže.
Dalším dílem skládanky je svolání zemské hotovosti na Självfält. Vazalové byli překvapení, neboť obvykle se napřed pozvou všichni na sněm země a poté se jde až do války, nebo se aspoň oznámí, kdy co a jak. Autorita Regeriho je však taková, že oba vazalové přivedli celé své vojsko a zde koneckonců našli odpověď. Vznešený kníže vznesl nárok na hrad Střeponice, který je prý po právu jeho. Vojáci jásali. Pozapomenuto bylo to, dle jakého práva má na hrad Regeriho rod nárok... Střeponický pán Zatting Flautský prý na konci března vztekle rozmlátil stůl, když zjistil, jaká je situace. Aby ne, když proti němu může brzy stát dva a půl tisíce mužů...

Všichni účastníci jsou již na sněmu. Co nám to Telendir a Konrád upekli za baštu?

MAPA
http://textovka.ainigma.eu/kalwen/2/998_3.png
****** Kalwenské království - hráčské frakce *******

Mojmír I. Kalwenský (Regent Telendir Lingwenský) - Jan III.
Svatopluk Kalwenský (Paladin Konrád Východňanský) - Tifík
Knížectví větrného údolí - erbfilip
Knížectví lingwenské (zeleného hvozdu) - Elandei
Knížectví kattegatské - Dave Dilias
Knížectví branské - tarava
Vojvodství vysočinské - Golemnewton
Markrabství řekopolské - Turwaithion
Dolská města - Sir Johnny
****** Nezávislí - hráčské frakce *******


Knížectví velké brázdy - Scipio
****** Nehráčské frakce *******

Panství Západu - Vetovia
Menší nezávislé frakce Kalwenského království
Královská černá hlídka
Flautská marka
Kalwenská diecéze
Havranovská diecéze
Druidi
Morevské knížectví
Mantusijské království
Irionské velkohrabství
Trpasličí říše
Kronikář hetharijský, byzantský a wylamský, historik Res Publicy
Velkovévoda Friedrich I. Bádenský (Německo 1866)
Martin z Blatavníka (†), velitel Plzeňského landfrýdu, a jeho syn Jošt z Blatavníka, pán Plzně, Tachova a Žebráku (Husitské války)
Lord Eldred Arryn, princ Hory a Údolí, pán Orlího Hnízda, Strážce Východu a Ochránce Údolí (Blackfyreovo povstání)
Dóže Manuel Saggio z Luccy, arcibankéř italský (Itálie 1796)
Aeddan I. Gwyrdd, král velšský, iarla jihoirský a západomercijský (Anglie 960)
Sigismund III. Stříbrovlasý (†), kníže hauenský, a jeho synovec Dietrich I. Obnovitel, král kvilamský a kníže hauenský (Pět knížectví)

Uživatelský avatar
martas3
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3656
Registrován: 03 pro 2009, 17:57

Re: H4: Rok 998 od příchodu lidí

Příspěvek od martas3 » 14 zář 2016, 13:01

Duben 998


Čeněk I. Kattegatský a purkmistr Petr upekli na sněmu něco neočekávaného - za notnou sumu peněz odkoupila Dolská města část kattegatských hor. Smlouva má více ujednání, asi tím nejviditelnějším je, že jakmile se oba jmenovaní vrátí domů, vezme si Vladislav Kattegatský Fabii Macellaio. Ze svatby dědiců obou rodů není nadšený téměř nikdo - na dolské straně to ještě ujde, koneckonců Fabie již věk na vdávání má a ten kousek hornaté půdy nejspíš něco nést bude, jinak by ho přeci purkmistr nekupoval, to došlo každému... dolský klérus však z celé situace nadšený rozhodně není a vnímá sňatek s vlivným pohanem, nejspíš i spojencem ambiciózního regenta, jako velkou prohru. Horší je to v Kattegatu - Lesimir Černý šíp se nechal slyšet, že jeho bratr ztratil rozum, když chce za ženu Vladislavovi dát andělanku. Druidy zase pobouřil fakt, že by se měl Vladislav stát ženichem ve svých deseti letech, kdy ještě rozhodně není mužem...

Snad jedinou radostnou událostí sněmu byl příjezd Karly Kattegatské, manželky prvního rádce Telendira. Všichni rokující lordi se rádi pokochali pohledem na tuto stále půvabnou dámu. Aby taky ne, pořád lepší, než řešit verbování vojska, kdo se pokusil koho zabít, kdo zradil a kdo ne... a to čekání, než sudí vynese rozsudek...

[tuber2]https://www.youtube.com/watch?v=t8yrYecru5w[/tuber2]
Obrázek
Budiž mu země lehká...


Některým však nebylo souzeno dožít se oné památné chvíle. Biskup Tobiáš se vracel chodbou z jednacího sálu sněmu ke svým komnatám, jako vždy, se svými strážemi. Náhle se z výklenku vynořila ostrá dýka, která podřízla strážného napravo od biskupa. Druhá dýka zahalené postavy zajela přímo do biskupovy hrudi. Vrah se ještě vyhnul úderu hbitého druhého strážného, který stihl bleskurychle tasit meč, načež proskočil otevřeným oknem a akrobatickými kousky se dostal na ulici. Mezitím už k biskupovi přiběhli Tamnicirovi strážní. Na zemi byla kaluž krve - Tobiáš Červenínský byl na místě mrtvý.
Vrah nicméně nakonec takové štěstí neměl. Na žádost knížete Parwaeina se okolo hradu pohybovaly kněžky Větrné církve, ale i sama velekněžka Iarandil. Vrah měl tu smůlu, že jej viděla skočit se zakrvavenými dýkami, které nestihl zastrčit, z hradu, a seslala na něj větrný vír. Vojáci Větrného údolí jej poté odvedli do žaláře.

Parwaein reagoval zavřením bran Větropolí a nabídnutím svých stráží jednatelům sněmu. Jedním z těch, kdo přijal, byl biskup havranovský, a jen díky tomu unikl podobnému osudu, který potkal jeho kolegu biskupa kalwenského. Tento atentátník se však sám (nechtěně) zabil při pokusu o útěk - pádem z okna.

Zpráva, že biskup je mrtev, se rozšířila po zemi rychlostí blesku. Klérus, který už tak byl v mnoha místech nabroušený, začal veřejně agitovat proti pohanům. Mělo to svůj efekt - Běltavský Most přestal platit daň (nebýt viditelné nezištné pomoci lékařů a druidů z nového špitálu, možná by svolal také vojsko) a zbylé neutrální državy v zemích Středu svolaly svá vojska k obraně na Dolní Čtvrtku a stejně jako paladin Konrád svážejí do hradů a měst potraviny. V Řekopolí pak lid velmi chválí regenta markraběte, že posílil posádky a jsou odhodlaní jít bojovat za svou víru. U řekopolských vazalů to samozřejmě vzbuzuje velkou nervozitu. Smrt biskupa rovněž vzpružila církevní a paladinské vojsko u Červené Hory, kde probíhaly pod velením serafa Michaela manévry. Reakce v Bráně byla navíc umocněna atentátem na zdejšího oblíbeného biskupa Konstantina z Radhinu, pročež svolání hotovosti do Kalwenské Brány proběhlo s obrovskou vervou a s obrovským nasazením.

Regentu Telendirovi prý zpráva, že je biskup mrtev, vyrazila dech. Stejně tak mu vyrazilo dech, že někdo podplatil strážce v pokladnici a bez sebemenších stop opustil hlavní město! Záhy bylo jasné, komu by se to mohlo podařit... Zemského hofmistra vídali v poslední době ve společnosti nějaké nalíčené dámy a nyní oba ve městě chyběli... Regentovi zůstala v pokladnici ani ne polovina měsíčního příjmu, neboť jeden z výběrčí daní se, díky bohům, opozdil.

Obrázek
Lenní přísaha...

Krátce z Brázdy - jak je vidět, střeponický pán Zatting se rozhodl raději podvolit knížeti Arvtakovi, než aby riskoval naprostou destrukci své moci. Brázda poté rozpustila zemskou hotovost. Arvtak je zase o krok blíže k sjednocení.

Příchod jara, zdá se, přivane do zemí válku. Vojska se sbírají skoro všude (verbovalo i Větrné údolí). Nečekaná smrt biskupa ještě zahýbe kartami.

MAPA
http://textovka.ainigma.eu/kalwen/2/998_4.png
****** Kalwenské království - hráčské frakce *******

Mojmír I. Kalwenský (Regent Telendir Lingwenský) - Jan III.
Svatopluk Kalwenský (Paladin Konrád Východňanský) - Tifík
Knížectví větrného údolí - erbfilip
Knížectví lingwenské (zeleného hvozdu) - Elandei
Knížectví kattegatské - Dave Dilias
Knížectví branské - tarava
Vojvodství vysočinské - Golemnewton
Markrabství řekopolské - Turwaithion
Dolská města - Sir Johnny
****** Nezávislí - hráčské frakce *******


Knížectví velké brázdy - Scipio
****** Nehráčské frakce *******

Panství Západu - Vetovia
Menší nezávislé frakce Kalwenského království
Královská černá hlídka
Flautská marka
Kalwenská diecéze
Havranovská diecéze
Druidi
Morevské knížectví
Mantusijské království
Irionské velkohrabství
Trpasličí říše
Kronikář hetharijský, byzantský a wylamský, historik Res Publicy
Velkovévoda Friedrich I. Bádenský (Německo 1866)
Martin z Blatavníka (†), velitel Plzeňského landfrýdu, a jeho syn Jošt z Blatavníka, pán Plzně, Tachova a Žebráku (Husitské války)
Lord Eldred Arryn, princ Hory a Údolí, pán Orlího Hnízda, Strážce Východu a Ochránce Údolí (Blackfyreovo povstání)
Dóže Manuel Saggio z Luccy, arcibankéř italský (Itálie 1796)
Aeddan I. Gwyrdd, král velšský, iarla jihoirský a západomercijský (Anglie 960)
Sigismund III. Stříbrovlasý (†), kníže hauenský, a jeho synovec Dietrich I. Obnovitel, král kvilamský a kníže hauenský (Pět knížectví)

Uživatelský avatar
martas3
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3656
Registrován: 03 pro 2009, 17:57

Re: H4: Rok 998 od příchodu lidí

Příspěvek od martas3 » 21 zář 2016, 16:29

Květen 998

Obrázek
Pohřeb Tobiáše Červenínského


Biskup Tobiáš Červenínský byl pohřben do krypty v biskupském sídle Červeníně, jen pár mil od místa, kde se narodil. Zádušní mši (na kterou se sešel i prostý lid z širého okolí) celebroval sám seraf Michael, který po obřadu odletěl na sever, do Větropolí.

Obrázek
V zemích koruny je situace napjatá


Regent Telendir v odpověď na vykradení pokladnice odebral úřad královského hofmistra Halneru Corvovi. Ten je stále nezvěstný. Zajímavá zpráva přišla z Řekopolí. Posádka Výlupu měla za úkol prohledat okolní lesy a na co nenarazila - na karavanu kupců jdoucích po bočních stezkách! Celá situace byla krajně podezřelá, neboť těmito místy neprochází žádná obchodní stezka. Bylo nicméně jasno, že kupci mířili do Brány. Vozy se stříbrem byly odtaženy do Řekopolí a obohatily řekopolskou pokladnici.

Regent v odpověď na (stále ještě probíhající) manévry u Červené Hory, svážení potravin a verbování armád též dobře zásobil jím spravované pevnosti, jemu věrní vazalové činí to samé. Branští pak část svých sil přesunuli do pohraničního hvozdu s Řekopolím. Vypadá to, že karty budou brzy rozdané. Překvapením jsou lupiči, kteří napadají (převážně) andělanské kupce u Holého Vrchu, byť na území hradu nezasahují. Dokonce občas i loupili na území Irionu. Velitel Kupcovy Hlavy preventivně přesunul pohraniční posádku k hraničnímu mostu, což stačilo k tomu, aby rabování dále probíhalo výhradně na kalwenské straně.
Andělská církev přešla na mnoha místech v souladu s náladami andělanského lidu, který si myslí, že za vraždu milovaného biskupa mohou určitě pohané, do ofensivy, byť zatím zůstává především u slov. V Běltavském Mostě prostý lid vytáhl na radnici s požadavkem, aby se postavila jasně na stranu andělanů, a s nabídkou dobrovolného nastoupení do městského vojska. Radní prozatím odolali a městská stráž dav ještě stačila (zatím nekrvavě) rozehnat. Nicméně i v radě sílí hlasy, že by se Most měl přidat na andělanskou stranu.

Obrázek
Zemský sněm stále pokračuje...


Napjatá atmosféra je čím dál víc znát i na sněmu. Čím dál více šlechticů si na jednání bere své osobní stráže, všude jsou Větropolští, branští si dokonce již vaří sami.

Velmi očekávanou návštěvou byl seraf Michael, povolaný, aby provedl výslech regenta Telendira podezřelého z vraždy biskupa Tobiáše. Seraf doletěl koncem měsíce. Výslech byl prováděn v hlavním jednacím sálu sněmu, který byl pro tento účel upraven. Zeměpáni seděli okolo velkého účkovitého stolu, hosté sněmu pak u stolu hned vedle něj. Seraf a Telendir stáli proti sobě před stolem, bokem k zeměpánům. Dvě hubené tyčky v poli.

SERAF: "Telendire Lingwenský, máš co do činění s vraždou biskupa zde, na sněmu?"
TELENDIR: "Nikoliv."
SERAF: "Nenařídil jsi nic podobného?"
TELENDIR: "Nejsem si ničeho takového vědom."
SERAF: "Plánoval jsi odstranění biskupa v předcházejících měsících?"
TELENDIR: "Odstranění ano."
SERAF: "Jak. A proč."
TELENDIR: "Dozvěděl jsem se, že jsem vyšetřován z provozování nekromancie. Což je samozřejmě jen pomluva. Plánoval jsem tedy, jakmile bych byl v této věci zbaven viny, biskupa zažalovat pro pomluvu. Chtěl jsem navrhnout, aby se vydal na nějakou pouť, k nějakému svatému místu, pokud možno dost daleko od Kalwenu. Biskupova reputace by tak dost utrpěla a má zase naopak."
SERAF: "Jak víš, že tě obvinil zrovna biskup?"
TELENDIR: "Došel jsem k tomu víceméně vylučovací metodou. Usoudil jsem, že to byl on, nebo paladin Konrád. Ve výsledku by to vyšlo nastejno."
SERAF: "Překvapivé. Měl jsem nicméně na mysli, zda jsi plánoval biskupovu vraždu předtím, než začal sněm."
TELENDIR: "Ano, tuto možnost jsme také probírali."
SERAF: "Proč. S kým."
TELENDIR: "Své spojence neprozradím. Obávali jsme se ho. Věděli jsme, že mu naše propohanská politika nejde moc pod vousy a že rozhodně nebude sedět s rukama v klíně. Padl tedy i návrh udeřit jako první a plnou silou. Než jsme dospěli ke konečnému rozhodnutí, stalo se, co se stalo."
SERAF: "Tedy že část spiklenců zradila."
TELENDIR: "O tom nic nevím. Nikdo z mých spojenců se k tomu útoku nepřihlásil."
SERAF: "Takže jsi jen zvažoval jeho smrt, ale nijak jsi ji neplánoval?"
TELENDIR: "Žádné konkrétní kroky v tomto směru jsem nepodnikl."
SERAF: "Takže jsi zvažoval jeho smrt?"
TELENDIR: "Přiznávám, že jsem si s tou myšlenkou pohrával. Jistě i jiní zase přemýšleli o mé smrti."
SERAF: "Pro tvoji informaci, obvinění z nekromancie nepodal ani biskup, ani paladin."
TELENDIR: "A kdo tedy? Smím-li se zeptat."
SERAF: "Na to by ti měl odpovědět pan sudí, na základě čeho se tím začal zabývat. Nicméně. Jaké byly cíle vaší pohanské schůzky v hlavním městě?"
TELENDIR: "Chtěli jsme posílit svou politickou moc v zemi. Obávali jsme se, že naše víra bude vytlačena podobně jako na území Jižní Morevy, nebo v trpasličích horách, kde andělanství nahradilo staré bohy hromů a blesků."
SERAF: "...bude vytlačena? Odejmuli jste církvi krále, máte své zástupce v královské radě a nikdo zde na konverzi ani nepomýšlel. Vážně zde mluvíš o nutnosti obrany, když vaše víra své pozice upevnila? Vážně mi chceš tvrdit, že to byl pravý záměr vaší schůzky?"
TELENDIR: "Pokud vím, za posledních třicet let bylo pohanství vytlačeno z Velernova a Cestostráže."
SERAF: "A andělané ztratili hlavní město a hrad Leuwern, že?"
TELENDIR: "...což je mnohým urozeným pánům trnem v oku. Naším cílem nikdy nebylo uškodit říši. Děláme jen to, co považujeme za nejlepší.
SERAF: "Vlastně jsi mi již před chvílí odpověděl, že jste chtěli posílit své mocenské pozice."
TELENDIR: "Ano, přiznávám, že ano."
SERAF: "Rovnováha sil vám tedy nevyhovovala."
TELENDIR: "To vyloženě netvrdím. V pozici, kdy jsem de facto zastupoval královskou moc, jsem musel své postavení posílit. Slabý král, neschopný prosadit svou vůli, může být pro zemi katastrofou."
SERAF: "Dobře, to mi stačí." Seraf se už otáčel ke zbytku sněmu...
TELENDIR: "Nicméně dovolte mi, nechť se zeptám zase já. Je zde snad někdo, kdo nepřemýšlí o posílení své vlastní moci? Upřímně řečeno, silně o tom pochybuji."
SERAF: "Ano. Já."
TELENDIR: "Záleží jen na tom, jaké prostředky k tomu volíme. Omlouvám se, zapoměl jsem, že vy jste tou světlou vyjímkou. Nicméně vás lze jen těžko povyžovat za urozeného kalwenského pána, nic ve zlém."
Seraf si přeměřil Telendira, načež se otočil ke sněmu, rozhodnut promluvit.
SERAF: "Ctění pánové této země a leníci krále, neshledávám na slovech tohoto mladíka žádnou lež. Avšak samotná pravda mne děsí. Neboť Telendir popohnal zemi k válce, aniž by si to pořádně uvědomil. Mluví o obraně své víry v dobách, kdy nebylo před čím bránit. Zvažoval smrt umírněného biskupa. Chtěl se svými spojenci, jejichž jména neprozradí, posílit své mocenské pozice. Toto nejsou zločiny. Je to jen pozoruhodná paranoia a předpoklad, že všichni jdou dravě po moci. Nemám to Telendirovi za zlé, koneckonců, je zde více pánů, kteří poznali osud druhorozeného - například ty, vojvodo Fitzpatriku, nebo ty, Vítku Vetovijský. Dle mého však regent naprosto selhal ve svém hlavním úkolu - chránit moc krále. Snažil se posílit pozici sebe a svých spojenců na úkor jiných, čímž vehnal zemi do této situace, která hraničí s válkou. Nicméně, je jasné, že tu někde je ještě další válečný štváč, který nařídil vraždu biskupa," otočil se zpět na Telendira. "Regenta samotného totiž v této věci zbavuji obvinění. A stejně tak není ani nekromantem, byť jistý potenciál ve vědách mystických v něm vidím. Mé doporučení mocným této země zní: zbavit jej veškerých úřadů u dvora a poslat zpět do Zeleného Hvozdu. Neboť ve funkci prvního rádce i regenta krále kriticky selhal."
Seraf přelétl pohledem sněm v očekávání, kdo promluví první.

MAPA
http://textovka.ainigma.eu/kalwen/2/998_5.png
****** Kalwenské království - hráčské frakce *******

Mojmír I. Kalwenský (Regent Telendir Lingwenský) - Jan III.
Svatopluk Kalwenský (Paladin Konrád Východňanský) - Tifík
Knížectví větrného údolí - erbfilip
Knížectví lingwenské (zeleného hvozdu) - Elandei
Knížectví kattegatské - Dave Dilias
Knížectví branské - tarava
Vojvodství vysočinské - Golemnewton
Markrabství řekopolské - Turwaithion
Dolská města - Sir Johnny
****** Nezávislí - hráčské frakce *******


Knížectví velké brázdy - Scipio
****** Nehráčské frakce *******

Panství Západu - Vetovia
Menší nezávislé frakce Kalwenského království
Královská černá hlídka
Flautská marka
Kalwenská diecéze
Havranovská diecéze
Druidi
Morevské knížectví
Mantusijské království
Irionské velkohrabství
Trpasličí říše
Kronikář hetharijský, byzantský a wylamský, historik Res Publicy
Velkovévoda Friedrich I. Bádenský (Německo 1866)
Martin z Blatavníka (†), velitel Plzeňského landfrýdu, a jeho syn Jošt z Blatavníka, pán Plzně, Tachova a Žebráku (Husitské války)
Lord Eldred Arryn, princ Hory a Údolí, pán Orlího Hnízda, Strážce Východu a Ochránce Údolí (Blackfyreovo povstání)
Dóže Manuel Saggio z Luccy, arcibankéř italský (Itálie 1796)
Aeddan I. Gwyrdd, král velšský, iarla jihoirský a západomercijský (Anglie 960)
Sigismund III. Stříbrovlasý (†), kníže hauenský, a jeho synovec Dietrich I. Obnovitel, král kvilamský a kníže hauenský (Pět knížectví)

Uživatelský avatar
martas3
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3656
Registrován: 03 pro 2009, 17:57

Re: H4: Rok 998 od příchodu lidí

Příspěvek od martas3 » 28 zář 2016, 18:51

Červen 998


Dlouhá jednání zřejmě unavila účastníky sněmu natolik, že nebyli schopní ani pořádně odhlasovat. Serafa upřímně znechutilo Telendirovo dvojí vykládání reality a úplatnost některých pánů. Proto ze sněmu odletěl. Po svém prohlášení též odešel paladin Konrád. Vítek Vetovijský, neshledávaje se na sněmu nadále potřebným, odjel téže. Ve Vetovii nebyl ani den, když k bráně přijel nečekaný host, a to biskup Jan, který nedávno přijal insignie svého úřadu od arcibiskupa. Biskup se snažil přesvědčit Vítka, aby se přidal ke svému nevlastnímu bratrovi, avšak neúspěšně.

Obrázek
Biskup Jan


O kus dál však čekal Běltavský Most, kterým musel nový biskup také projet. Dílem náhody (já vím, že tu kostku milujete), se podařilo biskupovi dorazit do města v momentě, kdy se schylovalo ke srážce mezi opozicí tvořenou malou částí konšelů, prostým lidem a částí městské stráže se silami současného purkmistra. Biskup Jan dokázal zabránit vhodnými slovy v krveprolití, přesněji přesvědčil část konšelů a stráže, aby se přidala k opozici. Purkmistr se raději vzdal funkce. Město se rozhodlo podpořit nároky Svatopluka a jeho regenta Konráda (mimojiné i proto, že obchodníky na stezce začali přepadávat pohanští lupiči). Biskup přijal pozvání nového purkmistra a ve městě setrval až do konce měsíce, celebroval ve zdejším kostele mši a vysvětil několik kněží.

Co se však ví o novém biskupovi? Především to, že již dlouho působil na arcibiskupově dvoře jako odborník na církevní právo. Je to muž spíše praktický, žádný radikál, přesto vcelku rozhodný.

Vzhledem k situaci předpokládatelný, avšak pro Řekopolím naprosto nečekaný krok, provedla Brána. Druhá branská legie překročila Hraniční Šumnou a zamířila k Výlupu. Tamější posádka měla výslovný rozkaz nehlídkovat (čtete správně, vážně je tam "nehlídkovat"), a tak nemohla varovat vozy se stříbrem, které se na Výlup na konci tahu vezly. Ty tak ukořistila Druhá legie. První legie pak oblehla překvapené Řekopolí.

Obrázek
Mocné město v obležení


Vojska na Červené Hoře i na Dolní Čtvrtce pokračovala v manévrech, při nichž se povážlivě přiblížila k městu Kalwenu a před hradbami se spojila. V tu dobu dorazil i paladin Konrád s listinou od sněmu, která jej dle jednání sněmu prohlašovala, že vzhledem k sesazení regenta je jeho vojsko pověřeno k obsazení města, aby se zabránilo nepokojům a posádka města je povinna uposlechnout. Starý maršál Vratislav v odpověď zajistil všechny brány a připravil se na obléhání, které doopravdy záhy poté nastalo. Prosté vojsko andělanských v čele se zástupci Hbitozorů, Ječmeníků a purkmistra Soutočně, nabuzeno událostmi měsíců minulých, naočkováno kněžími upřímně naštvanými (stále ještě) smrtí biskupa, dospělo k závěru, že král nemůže být pohan, že ostatně první velký král byl také andělan a že králem může být stejně jen Svatopluk, který je beztak starší. Ten byl následně provolán (znovu) králem a Konrád (znovu, poprvé před několika měsíci) prohlášen jeho regentem.
Zároveň se v tuto dobu po městě Kalwenu rozšířily krysy... a všichni ví, co přicházívá často s krysami. Kněží to prohlásili za trest shůry za podporu zrádného a mocichtivého regenta a za nesprávnou víru. V táboře obléhatelů vládne dobrá nálada, neboť mají nad obránci několikanásobnou přesilu a je jisté, že tak velké město, navíc plné vojáků, nebude možné efektivně zásobovat pár loďkami přes jezero.

Čím lze vysvětlit současnou svízelnou situaci regenta? Především asi podceněním andělanských kněží a protivníkovy rozvědky. Pokus o neutralizaci měst za pomoci špitálů byl sice dobrým nápadem, ale byl přebit jinými událostmi. Andělanský lid předpokládá (přestože všichni přítomní zeměpánové zřejmě s vraždou nemají co do činění), že biskupa zabili pohané. V Dolských městech začíná být napjatá situace mimojiné proto, že nikdo nechápe, proč purkmistr Petr hlasoval proti odvolání regenta, který začíná být i zde chápán jako ten špatný. Velký vliv na to má manipulace se slovy serafa, který je považován za schopného nestranného pohledu - koneckonců, do obležení Kalwenu se nezapojil.

Naopak u pohanů je Konrád chápán jako neznalec situace a omezenec. Spolu s knížetem Vesmenem jsou oba dva chápáni jako váleční štváči, kteří chtějí vyhladit jejich víru. Pohané reagují. V závěru měsíce doletěl do Větropolí za regentem Trnimir Křídlobřízy a před celým zemským sněmem oznámil, že v Dubovém Háji se v červenci odehraje druidský sněm, jenž poskytne králi Mojmírovi I. nejvyššího kalwenského druida. Na sněm též dorazili předáci lingwenské šlechty, aby požádali svého knížete o zelené šátky (tj. symboly povolání do zbraně). Vojvodovi Fitzpatrickovi dále byl udělen titul zemského hofmistra. Tím, že se vojvoda podílí na stavbě obchodní stezky do Brány, země válečného štváče, si ale doma sympatie rozhodně nezískal. Nějaký vysočinský zeman se prý nechal slyšet, že pokud vojvoda nemá dostatek šipek, aby jimi obeslal zemany (opět, symbol povolání do zbraně), tak mu prý pošle nějaké, které se vyrábí v jeho podhradí. V Kattegatu je také rušno. Nervozitu vyvolávají veřejné proklamace knížete, že paladin Konrád není nepřítelem Kattegatu a do války proti němu nepotáhne. Také není zapomenut slib, že si dědic Kattegatu vezme příslušnici rodiny Macellaio, který stále vyvolává hořkost v každé knajpě jak v Kattegatu, tak v Dolských městech.

Obrázek
Svatba a zásnuby na Starkfäste, to byla podívaná!


Nyní obraťme list a podívejme se na naše malé pararelní dějství. Na hradu Starkfäste se sešla veškerá šlechta Velké Brázdy, Regeri, Flautové, Goldgelbové a i Självfältové. Dorazili i vyslanci knížete Vesmena, tedy jeho syn Halner Corvus a Sianné Pavučinka. První den se konala hostina na uvítanou, na druhý den byla připravena svatba mezi Janíkem, bastardem markraběte, a Vack Lučištnicí, dcerou knížete, a dále pak zásnuby Hovdiga Regeri (syn Arvtaka II.) s Elingou Flautsko-Střeponickou. Ke svatbě nakonec nedošlo, neboť první den večer se Arvtak Regeri odebral do soukromých komnat s markrabětem Ervingem a jeho synem Janíkem, aby spolu probrali další postup při legitimizaci Janíka, aby mohl být dědicem marky. Během jednání se podávalo výborné víno, které však... jejda, někdo otrávil! Všichni tři jednající se záhy ocitli v kritickém stavu. Na místo byl povolán lékař, hrad byl neprodyšně uzavřen. Dědic brázdy rozjel vyšetřování, které se zdálo býti bezvýsledné... dokud se neozval jeden självfältský rytíř, že viděl okolo komnat se chodit někoho, komu zpod pláště vyčuhoval varkoč v Zattingových barvách. Stafar neponechal nic náhodě a překvapeného pána Střeponic i s celou rodinou internoval do jejich komnat a ponechal u nich silné stráže. Jed byl vskutku nalezen, ne však v komnatách střeponického pána, nýbž v komnatách jeho obézního syna Olifara. Mezitím, během té krušné noci, zemřel markrabě Erving II. (koneckonců již také nebyl nejmladší), později pak i jeho bastard Janík. Arvtak II. Regeri bojoval mnoho dní s jedem na lůžku. Jeho lékař se domnívá, že trpasličí krev jej udělala trochu vůči jedu rezistentním. Na konci zápasu však Arvtak žije, byť je velmi zesláblý a lékař mu zakázal opouštět po několik týdnů lože.

Snad jedinou dobrou zprávou pro Arvtaka Regeriho tak může být fakt, že se v Novém Městě zvedly výnosy stříbra z Novoměstkých hor. Byla objevena další ložiska, a tak se z Nového Města stává velké centrum nejen obchodu, ale i vzdělání, neboť Goldgelbové do města zvou mistry nejrůznějších řemesel.

Uzavřeme-li to, válka je tady. Přišel čas na zvolení si strany, přišel čas svolání vazalů na sněmy jednotlivých zemí. Kola války se dala do pohybu. Pokusí se je někdo zastavit? A nepřejede ho při tom pokusu to kolo? Těžko říct.

MAPA
http://textovka.ainigma.eu/kalwen/2/998_6.png
****** Kalwenské království - hráčské frakce *******

Mojmír I. Kalwenský (Regent Telendir Lingwenský) - Jan III.
Svatopluk Kalwenský (Paladin Konrád Východňanský) - Tifík
Knížectví větrného údolí - erbfilip
Knížectví lingwenské (zeleného hvozdu) - Elandei
Knížectví kattegatské - Dave Dilias
Knížectví branské - tarava
Vojvodství vysočinské - Golemnewton
Markrabství řekopolské - Turwaithion
Dolská města - Sir Johnny
****** Nezávislí - hráčské frakce *******


Knížectví velké brázdy - Scipio
****** Nehráčské frakce *******

Panství Západu - Vetovia
Menší nezávislé frakce Kalwenského království
Královská černá hlídka
Flautská marka
Kalwenská diecéze
Havranovská diecéze
Druidi
Morevské knížectví
Mantusijské království
Irionské velkohrabství
Trpasličí říše
Kronikář hetharijský, byzantský a wylamský, historik Res Publicy
Velkovévoda Friedrich I. Bádenský (Německo 1866)
Martin z Blatavníka (†), velitel Plzeňského landfrýdu, a jeho syn Jošt z Blatavníka, pán Plzně, Tachova a Žebráku (Husitské války)
Lord Eldred Arryn, princ Hory a Údolí, pán Orlího Hnízda, Strážce Východu a Ochránce Údolí (Blackfyreovo povstání)
Dóže Manuel Saggio z Luccy, arcibankéř italský (Itálie 1796)
Aeddan I. Gwyrdd, král velšský, iarla jihoirský a západomercijský (Anglie 960)
Sigismund III. Stříbrovlasý (†), kníže hauenský, a jeho synovec Dietrich I. Obnovitel, král kvilamský a kníže hauenský (Pět knížectví)

Uživatelský avatar
martas3
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3656
Registrován: 03 pro 2009, 17:57

Re: H4: Rok 998 od příchodu lidí

Příspěvek od martas3 » 05 říj 2016, 18:44

Červenec 998

Obrázek
Konec Zattingův


Důkazy jasně ukazovaly na Flauty ze Střeponic. Není proto divu, že Zatting Střeponický se nakonec přiznal. Kníže mu za to dopřál důstojnou smrt, jeho synu Olifarovi bylo umožněno odejít do kláštera v Trpasličí říši a jeho mladičká dcera Elinga byla zasnoubena (dle předchozí dohody) s druhorozeným Hövdigem Regeri a odebrala se s ním na Střeponice, které Hövdig od svého otce přijal v léno.
Šlechta Flautské marky si uvědomovala, že Arvtak drží v ruce bezmála všechny trumfy (potenciální dědičky markraběcího stolce, silnou armádu, tichý souhlas trpasličího krále) a začala jednat. Výsledkem byla dohoda, kterou vystihla audience flautské šlechty na Starkfäste. Flautská šlechta provolala Arvtaka II. Regeriho markrabětem flautským a předala mu insignie markrabího. Arvtak na oplátku potvrdil šlechtě její držby a práva a zároveň slíbil, že marka nikdy nesplyne s knížectvím a že bude správu markraběcích držav svěřovat pouze rodilé flautské šlechtě. Novou jednotu má symbolizovat i úprava vlajky - barvy jsou sice brázdské, ale jednotlivé části jsou stylizované stejně jako na flautských vlajkách.
Jinak řečeno, traviči se nejen nepodařilo Brázdu zlomit, ale výrazně posílit. Sjednocování Velké Brázdy je tak po letech téměř dokončeno.
O významu Brázdy svědčí i fakt, že zde Halner Učenec začíná budovat vyslanectví Branského knížectví.

Vojska se sbíhají. Lingwenští se sešli v Jižní Bráně, pohanští lordi Středu byli zbaveni dočasně povinnosti platit daně a sešli se na Petrově Skále, ve Vysočině přestali stavět a sešikovali velké vojsko na Rudém Skalisku. Ve Větropolí se udál sněm Údolí, který byl dosti bouřlivý. Jasní odpůrci války byli především lordi Narefadam z Horního Úvalu a Dolnopol z Dolnopolska. Též církev válku nepodporuje. Jen lord Velen byl ochotný jít bojovat na straně svých souvěrců (koneckonců, je to bývalý lord kapitán Zeleného hvozdu). Lord Křemanic se rozhodl podpořit své příbuzné z Řekopolí a nakonec se nechali přesvědčit i Darefadam a Beltalad, především díky nejrůznějším slibům. Přesto kníže překvapil, protože do Vysokého Průsmyku umístil vojenský sbor. Je to pozoruhodné především díky signálům, že se jde bojovat za Telendira, kterého Lingwen také pozoruje (kromě jednání budiž důkazem i to, že do války jde Irwaed Velen). Jinak se v Dolním Úvalu sešla tradiční Bílá hlídka a v Hornoúvalí pak Modrá hlídka, neboť Údolí si potrpí na tradiční jména armád... I v Kattegatu se verbovalo vojsko. Překvapením nicméně bylo, že Kattegatský sbor pod velením Lesimira vyrazil k vojsku dolskému stojícímu na Strážním kopci a utábořilo se na něm spolu s dolskými vojáky. Táboření pohanské a andělanské armády vedle sebe bylo značně rozdílné - jedni vzpomínali, jak jejich otcové a dědové spolu válčívali za časů knížete Karla Kattegatského, druzí si odplivávali. Zvlášť velitel Lesimir snášel celý pobyt s nechutí a s purkmistrem Petrem Macellaio, který se ujal velení vojska, mluvil především protože mu to jeho bratr nařídil.

[tuber2]https://www.youtube.com/watch?v=5_mVpZANxb0[/tuber2]


Dolskými městy se rozšířila vlna vzpomínek na společné boje po boku Kattegatských. Staré známosti se obnovovaly i nedaleko tábořícímu kattegatskému vojsku. Koncem měsíce do Stříbrodolu dorazil ale jiný vzácný host - nový biskup Jan, dostalo se mu náležitého uvítání od purkmistra (který si sem zajel z vojenského ležení) a konšelů, byla i hostina. Biskup poté navštívil zdejší andělanský chrám a celebroval zde mši. Návštěva biskupa a jeho vystupování tak upevnila v mnohých představu, že andělanská strana je ta správná, byť bojovat proti kamarádům (z Kattegatu) svých otců asi není nejlepší nápad. Dokonce to umlčelo i šířené zvěsti o branském pálení a loupení, které sice probíhá, ale jen v minimální míře pro sehnání proviantu. Protelendirské hlasy také moc na síle nenabraly, ať už v Městech, nebo jinde ve Středu.
Otázka zní, zda se na válku vůbec purkmistr chystá. Rudodolské stále nepovolal a namísto toho se rozhodl začít stavět državu v Dálnovrší...

Zemský sněm se pomalu rozcházel. Odjeli mnozí lordi, ať již Údolí, tak celého království. Družina Řekopolských však odjela bez svého pána regenta Tadeáše - ten se totiž ztratil, přesněji poslední, co se ví, je, že se večer měl sejít s Darenem Corvem, který mu nabídl mírové řešení konfliktu mezi jejich zeměmi. Tadeáš přijal. Jezdci vyjeli po cestách, ale na Corvovu družinu, která k večeru spěšně odjela, nenašli.

Celá situace v Řekopolském markrabství je značně nejasná. Tak především rozkazy regenta Tadeáše byly velmi komplexní, ale přesto trochu zmatečné. Napřed vyřešíme vše kromě obleženého Řekopolí samotného. První otázkou byl možný posun vojska ze Vzdoru směr Řekopolí, který se však nekonal díky podmínce "/.../ a nebude posílena /.../", neboť Brána sem přesunula jeden oddíl střelců. Na Vzdoru se dále sešly síly vazalů, neboť napadení markrabství všichni (díky shodným vírám panovníků válčících) berou jako útok na zemi.
Výlupská vojska dostala asi nejkomplikovanější rozkaz. II. Branská legie vyrazila na severozápad. Pronásledovala ji výlupská hlídka, která se měla za nocí zjevovat a přepadávat konvoj. Branská lehká jízda s tímto však počítala a pečlivě strážila hlavní armádu, takže k bojům fakticky nedošlo. Branská legie se následně stočila na jihozápad a oblehla Vzdor.
Zároveň se snaží markrabství zmobilizovat prosté poddané, to se projevuje především ozbrojením lidu. Občas i nějaká ves povstane a pokusí se vyhnat proviant shánějící branské, avšak zkušený voják proti sedlákům... několik pro výstrahu vypálených vesnic udělalo své. Řekopolští také umístili na brody, kudy proudí zásoby (neboť cesta okolo Řekopolí je na ostrově pod dostřelem z hradeb) menším obléhajícím armádám, nejrůznější kůly a pasti. Efekt je téměř nijaký, neboť sbory jsou malé a proviant si opatřují spíše sami a hlavní armáda je stále na branském břehu (protože prostor před hradem na ostrově je pod dostřelem z hradeb).

A nyní se už dostáváme k samotné pevnosti. Severozápadní most z Řekopolí se podařilo obléhatelům zcela zničit. Přesto se na loďkách pod rouškou tmy podařilo některým lovcům dostat na druhý břeh a shánět zásoby, ať už lovem, nebo tím, co jim zde připravili sami vesničané. Dokonce se podařilo tyto zásoby úspěšně dostat i do pevnosti (rytíři havranovského biskupa krapet zaspali). O to nemilejší bylo překvapení - ty zásoby, co byly na břehu najity, nebyly přichystány obyvateli Řekopolska, nýbrž nastraženy obléhateli! Na otravu umřela část vojáků, ale i Tadeášova dcera Eliška zvaná Tlustá, která vůbec ty zásoby ani jíst neměla...
S Řekopolským markrabstvím to vypadá bledě. Regent a dědic trůnu je nezvěstný, posádka se přiotrávila, navíc na koncích ještě stojících mostů jsou (po průzkumu několika odvážlivců) překážky především proti jízdě.

U Kalwenu se spokojeně obléhalo. Tedy, spokojeně... na úplném začátku měsíce shořely oba dva mosty, což jednak zkomplikovalo přesun lehké jízdy z hlavního tábora na jižní břeh a přesun církevního sboru do hlavního tábora. Na protilehlých březích se na dobrých palebných postaveních začaly budovat balisty. Maršál Vratislav tak raději případný útok za využití bárek raději odvolal - neměl jich dost (k ráznému úderu), navíc by mohly být zaměřeny balistami a zničeny, koneckonců, ani počasí nevyšlo - mraky nebyly, a tak Měsíc jasně osvětloval zem. Díky dlouho sváženým zásobám by zatím nedošlo k úpadku morálky - nebýt těch přemnožených krys, které se (i přes snahy krysařů a KIKSu) přeci jen prokousaly k části zásob, díky čěmuž muselo dojít k jistému omezení přídělů, což trošku morálku některých oddílů shodilo.

Pozornost obléhajících v půlce měsíce vzbudil projíždějící biskup Jan, který se v táboře zastavil, rozmlouval s předními muži a poté v obléhacím táboře sloužil mši za vítězství. Zároveň povzbudil zdejší kleriky v misijní činnosti, která nesla v okolí Kalwenu ovoce - předpolí před městem bylo obráceno zpět na andělanskou víru.

Obrázek
Sněm druidů v Dubovém Háji


Do Dubového Háje se sjeli všichni významní druidi Kalwenu, aby si vyslechli vůli arcidruidů. Rokovalo se dlouho, nicméně cíl byl jasný, vybrat důstojného oponenta biskupům andělské víry, to jest nejvyššího druida kalwenského. Přes odpor nejstarších byl jasně zvolen mistr Trnimir Křídlobřízy, bratr kattegatského knížete. Ten se ihned po zvolení odebral do Dolního Úvalu, kde se v tu nacházel Telendir Lingwenský, aby s ním situaci projednal.

Poslední zajímavostí je, že na Mantusijské království prý zaútočili ze severu skřeti...

MAPA
http://textovka.ainigma.eu/kalwen/2/998_7.png
****** Kalwenské království - hráčské frakce *******

Mojmír I. Kalwenský (Regent Telendir Lingwenský) - Jan III.
Svatopluk Kalwenský (Paladin Konrád Východňanský) - Tifík
Knížectví větrného údolí - erbfilip
Knížectví lingwenské (zeleného hvozdu) - Elandei
Knížectví kattegatské - Dave Dilias
Knížectví branské - tarava
Vojvodství vysočinské - Golemnewton
Markrabství řekopolské - Turwaithion
Dolská města - Sir Johnny
****** Nezávislí - hráčské frakce *******


Knížectví velké brázdy a Markrabství flautské - Scipio
****** Nehráčské frakce *******

Panství Západu - Vetovia
Menší nezávislé frakce Kalwenského království
Královská černá hlídka
Kalwenská diecéze
Havranovská diecéze
Druidi
Morevské knížectví
Mantusijské království
Irionské velkohrabství
Trpasličí říše
Kronikář hetharijský, byzantský a wylamský, historik Res Publicy
Velkovévoda Friedrich I. Bádenský (Německo 1866)
Martin z Blatavníka (†), velitel Plzeňského landfrýdu, a jeho syn Jošt z Blatavníka, pán Plzně, Tachova a Žebráku (Husitské války)
Lord Eldred Arryn, princ Hory a Údolí, pán Orlího Hnízda, Strážce Východu a Ochránce Údolí (Blackfyreovo povstání)
Dóže Manuel Saggio z Luccy, arcibankéř italský (Itálie 1796)
Aeddan I. Gwyrdd, král velšský, iarla jihoirský a západomercijský (Anglie 960)
Sigismund III. Stříbrovlasý (†), kníže hauenský, a jeho synovec Dietrich I. Obnovitel, král kvilamský a kníže hauenský (Pět knížectví)

Uživatelský avatar
martas3
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3656
Registrován: 03 pro 2009, 17:57

Re: Rok 998 po příchodu lidí

Příspěvek od martas3 » 13 říj 2016, 22:28

Srpen 998

Vydařené léto pohodlně pokračovalo dál. Pro některé bylo vskutku "vydařené", ale začněme zvolna...
Ve Velké Brázdě se opět sjeli šlechtici. Všichni tak trochu tušili o co půjde, a tak nikdo nebyl překvapen z obdržení železných prstenů. Na Starkfäste se tak během srpna sešlo mohutné vojsko Brázdy. Kníže samotný to však neviděl, neboť na nic nečekal a s více jak tisícovkou mužů překročil hranice Brázdy a Kalwenského království. Otázkou zůstávalo, jak se k celé situaci postaví Černá hlídka na Svojškově Oku. Veliteli byly dopředu posly doručeny glejty od regenta Konráda a biskupa Jana, ve kterých první označoval Arvtaka II. Regeriho za spojence krále Svatopluka I. a druhý zdůrazňoval, že Arvtak II. Regeri je ctěným synem Církve a jejím spojencem při obraně víry. Buď jak buď, pragmatismus velitele zvítězil, neboť byl skvěle zpraven o velikosti a složení hotovosti, která se formovala, a navíc Hbitozoři také zatlačili. Velká rýha je volná.

I Větropolí zamířilo do války. Část Modré hlídky dorazila v druhé polovině měsíce před Dolní Čtvrtku a požadovala na základě spojenectví s Konrádem vstup do hradu a odpočinek v něm, než se zapojí do bojů u hlavního města. Posádka byla obezřetná, neboť o spojenectví mnoho nevěděla. Sice v řadách Modré hlídky chyběly síly Irwaeda Velena, pohanského vazala Tamnicirů, ale i tak se vstupu dovnitř Hlídka nevymohla. Následně večer stráže chytily u brány několik agentů, kteří zabili stráž brány a nyní se ji pokoušeli otevřít - naneštěstí zrovna v tu chvíli vyšel velitel pevnosti se svými strážnými na nepravidelnou obhlídku. Dolní Čtvrtka je tak alespoň v obležení.

Obrázek
Proč se tam dole, hrome, perou?

Kattegatské vojsko se chystalo k odchodu do války na sever. To dolské dostalo rozkaz připravit se na případný útok ze všech stran. Noc před plánovaným odjezdem Kattegatských však došlo k něčemu nečekané. Ve vojsku střídavě panovaly tmelící a nábožensky nesnášenlivé tendence. Nikdo však nečekal, že část Kattegatských vezme spravedlnost do vlastních rukou a napadne tábor Dolských! Náhle se vynořili na okraji tábora. Dolští se rychle šikovali a část útočníků pobili, zbytek se dal na útěk. Dílem ještě po bujaré noci opilé mužstvo se jalo nepřítele pronásledovat k nedalekému táboru. Tam se mezitím dozvěděli o útoku a převážně jízdní vojsko nasedalo na koně. Lesimir Černý šíp byl zhrozen, že jeho obavy se naplnily. Nepřítel měl přesilu, navíc bezměsíčná noc nebyla zrovna vhodnou pro boj střelecké jízdy, a tak raději zavelel k ústupu. Purkmistrovi se mezitím podařilo zvládnout vojsko, které se tak nepustilo do pronásledování.
Lesimir nakonec pokračoval ve vojenském plánu svého bratra a oblehl Červenou Horu. Zároveň však poslal bratru knížeti rozhořčený list ve kterém ho žádal, aby to dolským vrátil.
Ve Stříbrodolu vyvolalo napadení Kattegatskými mohutnou vlnu nevole (ptáčky zpívající že válka není náboženská nikdo neposlouchal). Biskup celebroval mši za padlé při napadení. Nehoroval aby všichni vytáhli do války proti pohanům, jen zmínil, že doufá ve spravedlnost v duších všech měšťanů. Není proto divu, že mnoho obyvatel chce jít do války.
V Rudodolu toto vyvolalo podobnou reakci. Purkmistr Albert (bratr purkmistra Petra ze Stříbrodolu) s plnou podporou rady nabídl svému bratrovi pomoc ve válce.

Obrázek
I pěkně to fajrovalo...

Kalwenské dění bylo prošpikováno zajímavostmi. První srpnovou noc se část pohanů postupně přesouvala a skrývala v bažinách na severu i na jihovýchodě od města. Díky propracovanému systému falešných stráží a již za ty měsíce najitým pozicím pro pozorování se však o všem pomocné sbory dozvěděly a ještě tu samou noc jim měly dorazit posily. Útočníci se tak raději zase stáhli do města, aby nebyli postupně zmasakrováni v bažinách. A nejspíš dobře udělali.

Tato noc však byla na události plná. Andělanští agenti se zároveň pokusili podpálit sýpky a nejrůznější sklady potravin. KIKS slavil úspěch a většinu agentů pochytal již při plánování, přesto jedna sýpka shořela. Možná strava byla znehodnocena i následným hašením - podařilo se zabránit požáru celého města. Žhář byl dopaden a přiznal, že sýpku zapálil na příkaz obléhatele. Situace s potravinami je kritická, velké město a velká armáda již běžně konzumuje psy, kočky, došlo i na koně jízdy. Přes jezero do města sice proudily zásoby, ale jak vidno, stejný trik vyšel i napodruhé - do města dorazily zásoby výhradně otrávené. Jediné malé zadostučinění v podobě na chvíli se objevivšího nejvyššího druida Trnimira, který do města přiletěl, a jeho přesvědčení krys, aby šly otravovat do tábora obléhatelů, se tomu prostě vyrovnat nemohlo, zvlášť když druid za chvíli zase odletěl kamsi na severovýchod. Navíc obléhatelé se pravidelně před městem chystali k útoku, někdy ráno, někdy večer, někdy během dne. Občas si vystřelila balista. To vše morálku kalwenských srazilo již před polovinou měsíce. A tehdy přišel Konrádův útok.

[tuber2]https://www.youtube.com/watch?v=BTTvz4n ... 9ZO4aluOWG[/tuber2]
Obrázek
Útok na město.

Mužstvu se na hradby moc nechtělo. Vypadalo to jako šikování, které Kalwenští v poslední době nacvičovali. Překvapení obránců, když se nejen vírou, ale i zvýšením žoldu motivované vojsko (zčásti secvičené manévry) rozeběhlo k hradbám, se nedá vyjádřit. Během chvíle po celé délce hradeb byly vidět žebříky, beranidla dobývající se na brány, sem tam i obléhací věže. Církevní vojáci zůstali v záloze, lehká jízda (ta u hlavního vojska, křídla chránila pálící balisty) se starala o rychlou dopravu raněných k oddílu kněží. Konrád s nervozitou pozoroval zteč. Jeho protivník, maršál Vratislav, však nebyl žádné ořezávátko. Bělovlasý veterán se osobně vrhl na hradby a za ním i všichni váhavci. První úder se podařilo za docela přijatelných ztrát odrazit. Ve svatyních všech vyznání se ošetřovali ranění.

Obrázek
Dobývání hradeb.

Ke druhému útoku se sešikovalo vojsko odpoledne. Konrád nasadil vše kromě církevních záloh. Jedna z bran konečně povolila. Konrád si toho všiml zavčas, aby tam poslal svoji elitní zálohu v podobě serafinových rytířů, aby podpořila pikenýry. I ti však nedokázali prorazit, obránci sice umdlévali, byli oslabeni hladem a bylo jich o dost méně než útočníků, ale fanatický maršál skvěle organizoval obranu a přesouval vojska dle potřeby. Vojákům trochu energie do žil vlila i samotná královna, která se objevila nedaleko bitevní linie s praporci svého syna. Brzy však situace byla příliš nebezpečná, aby zde mohla zůstat. Druhá brána povolila a služebníkům Ječmeníků se podařilo zachytit na hradbách, ba dokonce sem dopravit i pár pík.

[tuber2]https://www.youtube.com/watch?v=b-YdFVJ ... WG&index=5[/tuber2]


V kritické situaci ani jedna ze stran dlouho nedokázala získat převahu. Oba vojevůdci do boje nasadili i poslední zálohy - těžké opěšalé rytíře. Oba vojevůdci zariskovali a vzdor svým spíše povahám velitelů z druhé řady se vrhli vpřed. Souhrou osudu a dalších věcí, které zůstaly skryty, se oba dva bojovníci střetli. Paladin Konrád ve své zlatobílé zbroji zacákané od krve, s dosekaným, ale pevným štítem a zdobeným mečem, darem od terenijských přátel. Proti němu maršál Vratislav v černozelené zbroji velitele Černé hlídky, s bílým vousem vlajícím ve větru, s obdobně posekaným štítem a prostým, avšak účelným mečem.
O tom souboji se v Kalwenských horách mluvilo ještě dlouhá léta. Konrád byl zkušený válečník v nejlepších letech, Vratislav měl již sice svůj věk, avšak zkušenosti se kterými se ani Konrád nemohl měřit. Meče se míhaly, chvíli měl převahu ten, pak zas ten. Nakonec však Konrád zasadil Vratislavovi sérii úderů, po kterých maršál klesl na kolena. Přesto se stále bránil. Konrád odhodil nepoužitelný štít a obouruč se napřáhl po Vratislavovi, načež mu oddělil hlavu od těla. Něco však nebylo v pořádku. Vratislav totiž stihl před svou smrtí nepozorovaně vytáhnout dýku a Konráda bodl škvírou v brnění do břicha. Než Konrád omdlel, ukázal ještě na město. Vojáci pochopili a během chvíle se bojovalo znovu.

Konrád by těžké zranění nejspíš nepřežil, nebýt systému vyhrazeného oddílu lehké jízdy a kněží, kteří se starali o raněné. Konrád žije, ale minimálně ještě měsíc nebude moct vstát z lůžka.
Co se stalo s tělem Vratislava? Když vypukla vřava, skupina serafinových rytířů tělo svého nepřítele ochránila a i s oddělenou hlavou odnesla bokem.

Bez geniálního velitele nedokázali obránci nadále tak efektivně vzdorovat. Přesto se bojovalo o každou ulici - píka proti píce. Andělanští byli mimojiné motivováni příslibem, že ten oddíl, který zajistí (v pořádku) královnu nebo Mojmíra, dostane speciální výplatu. Město pleněno nebylo (plenit budoucí sídlo krále nevypadalo jako dobrý nápad, navíc zákaz byl vcelku přísný), avšak při postupu vojsk bylo poškozeno. Obránci ještě dokázali bránit nějakou tu chvíli citadelu, avšak i ta padla. Světlužel pro obránce, královna i se svým synem se poděli neznámo kam.

Konrád tak dobyl mocné sídelní město, avšak za těžkých ztrát. Pikenýrů padla během útoku dobrá polovina. K městu se navíc blíží nepřátelská vojska. Kněží se ve městě spolu s vojáky snaží šířit víru, která zde dříve převažovala. Obyvatelé jsou rezignovaní, a tak se to místy i daří. Koncem měsíce pak do města přiletěl i seraf, který vzal mladého krále. Téměř okamžitě byla změněna podoba královské rady - regentem zůstává Konrád, prvním rádcem byl jmenován Daren Corvus a vojvoda Fitzpatrick přišel o pozici hofmistra. Zbylí dva si prozatím své funkce uchovali. Konráda tak může těšit alespoň plná pokladnice, neboť se podařilo ukořistit tu Telendirovu.

(Technická poznámka: tu bitvu jsem se snažil vyhodnocovat fakt pečlivě. Věci, co se staly, se prostě stát zřejmě měly. Kostka spíše přála útočníkům, stejně tak příprava a dílem i vystihnutí toho, co bude nepřítel chtít udělat.)

Obrázek
Smlouva a přísahy v Havranově.

Slavme! Brána a Řekopolí uzavřeli mezi sebou v Havranově mír za následujících podmínek:
Knížectví Branské a Markrabství Řekopolské spolu uzavírají mír.
Knížectví Branské se zavazuje ukončit všechny vojenské aktivity proti Markrabství Řekopolskému.
Knížectví Branské se zavazuje propustit regenta Markrabství Řekopolského Tadeáše v měsíci srpnu roku 998.
Knížectví Branské se zavazuje finančně pomoci Markrabství Řekopolskému v těchto těžkých časech.
Markrabství Řekopolské se zavazuje předat v měsíci srpnu roku 998 pod správu Knížectví Branského svůj sídelní hrad Řekopolí na dobu 12ti tahů, kdy 13. tah bude hrad pod správou společnou a následně odevzdán původnímu vlastníkovi.
Kníže Vesmen Corvus a Markraběcí regent Tadeáš Řekopolský složí svatou přísahu tuto smlouvu dodržet.
Garancí této smlouvy budiž manželský svazek mezi Carianem Corvem a Michaelou Řekopolskou.
Garantem této smlouvy se stává biskup Konstantinos z Radhinu.


Tadeáš Řekopolský i Vesmen I. Corvus poté složili přísahu do rukou biskupa Konstantina, do jehož diecéze oba dva vládci patří. Tadeáš Řekopolský byl poté dopraven k Řekopolí, kde byla však zjištěna pravá povaha věci - Tadeáš se pro zemi zřejmě rozhodl obětovat. Marka se nehodlala vzdát. V Řekopolí se řečnilo (Kancléř Heralt z Poddvojvrší dokonce použil termín "občané", naneštěstí poddaní netušili, co to vlastně je), vyvolávaly se nacionální nálady. Pevnost posádka odmítla opustit. Branská armáda tedy stále pevnost obléhá (nesplněna podmínka pro jiné akce).

To, že Řekopolí zradilo, se však ke Vzdoru donést nestačilo. Část branského vojska měla pomoci s pacifikací pohanských sil na hradě, avšak do hradu v noci vpuštěni nebyli. Teprve ráno se hrad otevřel. Pohané stáli svázaní. Branští chtěli slavit, když tu se na ně všichni Řekopolští (včetně těch, kteří vypadali, že jsou neozbrojení), vrhli. Ti, kteří se probojovali ven, se nedostali daleko. Druhá část branského vojska která měla směřovat k Výlupu to však zaznamenala a raději se stáhla k Řekopolí.

Zároveň se Lukáš Řekopolský ve Větropolí za přítomnosti tamější šlechty provolal prozatímním regentem markrabství. Dle dohody měl Lukáš Řekopolský přebývat ve střežených komnatách v Řekopolí (čteme správně), kam se tedy okamžitě odebral. Otázka zní, zda s obležením hradu počítal, či nikoli. Tak jako tak se podařilo prozatimního regenta víceméně náhodou na jedné cestě za proviantem podařilo branským rytířům objevit, přemoct a zajmout.

Reakce biskupa Konstantina na porušení přísahy regenta Tadeáše zatím známa není. Biskup se cítí podveden a zesměšněn, neboť byl využit k dodání důvěry v jednání a takto si jím Řekopolí vytřelo zadnici. Faktem však je, že všichni příslušníci rodu Řekopolských jsou buď zajati, nebo obleženi v Řekopolí. Jak se jim to podařilo, nad tím zůstává rozum stát.

Další události:
V Soutočni a Běltavském Mostě převzala špitály Andělská církev. Obě města se opevňují a připravují na obléhání. K tomu dopomohly i rozebrané balisty poslané od Kalwenu.
Vítek Vetovijský začal na soutoku Běltav stavět nový hrad. Šeptá se, že ve stejnou dobu přijel z Lingwenu vůz se stříbrem...
Brána dokončila dláždění stezky. Vzhledem k tomu, že se na stezce stále bojuje, tak to kupce zrovna nevytrhne... prozatím.
Někdo se pokusil, avšak neúspěšně, zničit část totenkopfovských dolů zapálením výdřevy. Neúspěšně, avšak podařilo se mu alespoň utéci.
Řekopolím se roznesla zpráva, že se tu objevil v lesích mocný druid Trnimir.

Shrnuto a podtrženo, andělané dokázali dobýt velkého vítězství. Pole válečné je prozatím jejich doménou, byť to se může rychle změnit. Pole diplomatické však stále ovládá regent Telendir. Neschopnost andělanů se sjednotit jistě nebude pohany ignorována.

MAPA
http://textovka.ainigma.eu/kalwen/2/998_8.png
****** Kalwenské království - hráčské frakce *******

Mojmír I. Kalwenský (Regent Telendir Lingwenský) - Jan III.
Svatopluk Kalwenský (Regent Konrád Východňanský) - Tifík
Knížectví větrného údolí - erbfilip
Knížectví lingwenské (zeleného hvozdu) - Elandei
Knížectví kattegatské - Dave Dilias
Knížectví branské - tarava
Vojvodství vysočinské - Golemnewton
Markrabství řekopolské - Turwaithion
Dolská města - Sir Johnny
****** Nezávislí - hráčské frakce *******


Knížectví velké brázdy a Markrabství flautské - Scipio
****** Nehráčské frakce *******

Panství Západu - Vetovia
Menší nezávislé frakce Kalwenského království
Královská černá hlídka
Kalwenská diecéze
Havranovská diecéze
Druidi
Morevské knížectví
Mantusijské království
Irionské velkohrabství
Trpasličí říše
Kronikář hetharijský, byzantský a wylamský, historik Res Publicy
Velkovévoda Friedrich I. Bádenský (Německo 1866)
Martin z Blatavníka (†), velitel Plzeňského landfrýdu, a jeho syn Jošt z Blatavníka, pán Plzně, Tachova a Žebráku (Husitské války)
Lord Eldred Arryn, princ Hory a Údolí, pán Orlího Hnízda, Strážce Východu a Ochránce Údolí (Blackfyreovo povstání)
Dóže Manuel Saggio z Luccy, arcibankéř italský (Itálie 1796)
Aeddan I. Gwyrdd, král velšský, iarla jihoirský a západomercijský (Anglie 960)
Sigismund III. Stříbrovlasý (†), kníže hauenský, a jeho synovec Dietrich I. Obnovitel, král kvilamský a kníže hauenský (Pět knížectví)

Uživatelský avatar
martas3
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3656
Registrován: 03 pro 2009, 17:57

Re: Rok 998 po příchodu lidí

Příspěvek od martas3 » 22 říj 2016, 23:18

Září 998

Obrázek
Na Michaele Řekopolské záležel osud rodu...

Prvního září nechal Daren Corvus před brány Řekopolí předvést dědice markrabství, Tadeáše. Daren poté vyzval obránce, aby se vzdali. Na hradbách se objevila regentka Michaela, chvíli pozorovala otce a poté dala rukou signál strážím. Ty během pár chvil spustily zástavy Řekopolí a na hlavní věž byl umístěn prapor bílý. Stráže dle rozkazu vyvalily z pantů bránu a zahodily zbraně. Markrabství, demoralizované zajetím a obležením všech členů rodu na žádný boj nepomýšlelo. Z hradu poté na most vyjel povoz se stříbrem, které bylo rozházeno před branské vojáky - to aby neplenili. Markrabství řekopolské, hrdá země, podruhé ve své historii kapitulovala.
Branské vojsko následně převzalo hrad, dosadilo do něj svoji posádku (mírové předání = příjem hned) a internovalo do hradních komnat všechny zajaté příslušníky rodu, načež odtáhlo zpět do Brány.

Zkáza markrabství tím ještě dokonána nebyla. Všechny državy dostaly rozkaz otevřít brány a vzdát se Bráně. Vzdorská posádka tedy brány otevřela a rozešla se, na hradě tak zůstalo vazalské vojsko Faelunda Seifalana a Čestmíra Sekermlatila. Oba dva se rozhodli najít si nové lenní pány, jimiž by rozhodně nebyla Brána. Sekermlatil se rozhodl pro krále Mojmíra I. a jeho jménem zabral i hrad Vzdor. Seifalan vyslechl nabídky vyslance Větrného údolí, lorda Křemanice, a vstoupil do služeb knížete Parwaeina II. Zbylé síly markrabství se buď rozešly, nebo přidaly k těmto dvěma šlechtickým rodům.

Obrázek
Veškerá vojenská moc vysočinského vojvody Fitzpatricka na pochodu v hustém pomezním hvozdu.


Daren Corvus spěchal s vojskem zpět. Věděl, že vysočinští zemani nejspíš brzy překročí hranice a vstoupí do knížectví, které bránil. Rozhodl se proto dle rad svého zkušeného otce vojska nespojovat a každé tak vyrazilo co nejrychleji do knížectví. Dle informací zvědů se landwehr Vysočiny vydal na pochod směrem na jih. Dle instrukcí se na místo kde měli Vysočinští překročit Rudou řeku přesunula pátá branská armáda "Posily" z Kalwenské Brány.

Vojvoda Fitzpatrick skutečně na jih pochodoval. Od agentů nasazených k branskému vojsku v Řekopolí dostal informace, že Daren Corvus ztéká hradby ostrovní pevnosti, a tak se příliš nepřítele neobával. Po několika dnech dorazil k Rudé řece. Ta v těchto místech byla ještě docela prudká, ale také užší, takže ji bylo možno bez problému přestřelit kuší i lukem. Lehká jízda s pěšáky vyhledala vhodné brody a započala s broděním. Když už byli vojáci skoro na druhém břehu, ozvaly se branské trubky a na břehy se vyhrnuly sevřené řady branských legionářů, štít vedle štítu. Jednalo se sice jen o 600 mužů, ale těch několik brodů dokázali pohodlně zablokovat, navíc to nebyla žádná ořezávátka. Pěšáci stojící po kolena ve vodě, níže než profesionálové Brány, s nimi mnoho nezmohli. Ani lehké jízdě se příliš nedařilo.
Po prvotním šoku se vysočinští trochu vzpamatovali a na druhý břeh poslali čerstvé oddíly. Jako zásadní nevýhoda se ukázala absence střeleckých jednotek u Brány. Legionáři sice mají dobré štíty a dobrá brnění, ale takzvané "Zemanovy kuše" se hodí alespoň na prorážení toho druhého. I to by nebyl problém kdyby těch kušiníků nebyly necelé dva tisíce! Takto se sice dařilo zadržovat Vysočinu, avšak za cenu znatelných ztrát. Velitel Brány se dle rozkazů proto rozhodl raději ustoupit dále od břehu, tak, aby mezi kušemi a legionáři byli pěšáci Vysočiny. Taktika to byla spíše zdržovací, byť legionáři dokázali pěšákům bez podpory působit stále ztráty. Nakonec však byli legionáři přečísleni dalšími a dalšími nepřáteli a donuceni ustoupit do lesa.

Vojvoda Fitzpatrick se rozesmál a dal zemanu Salzmannovi rozkaz k přebrodění řeky s jeho těžkou jízdou. Úsměv mu však zmrzl na rtech, když se z lesa vynořila Darenova I. legie (byť bez sil havranovského biskupa), která se spolu s Carianovými posilami vrhla na již oslabené vojvodovy pěšáky a během chvíle narušila jejich formace. Kušiníci situaci nemohli dobře zvrátit mimojiné díky nepřátelským střeleckým oddílům, které sice nebyly tak kvalitní, ale proti lehce oděným kušiníkům zcela postačovali.

Naprosté katastrofě nakonec zabránila Salzmannova jízda. Tři stovky výkvětu vysočinské šlechty sesedly a podpořily kolísající pěšáky. V kritický okamžik se též na bojišti objevil sám vojvoda dodávající vojákům odvahy, kteří tak dokázali opětovně zformovat své proražené linie. Bitva se na chvíli zasekla v patové situaci, kdy ani jedna ze stran nedokázala získat převahu.

Rozhodující se ukázaly nakonec až síly biskupa Konstantinose, který na bojiště dovedl od Řekopolí svůj oddíl legionářů a těžké jízdy. Čerstvé síly a morální podpora biskupa, který svým silným hlasem metal na pohany jednu kletbu za druhou (efektní bylo například to, že na jeho vojáky během příchodu svítilo Slunce prorazivší mraky), způsobily, že linie vysočinských pěšáků se definitivně zhroutily a daly na ústup. Zeman Salzmann nakázal části svých rytířů odvést do bezpečí vojvodu Fitzpatricka a sám se zbytkem kryl ústup. Nutno poznamenat, že Salzmann a jeho rytíři do jednoho zahynuli.

Obrázek

Co stálo za porážkou Vysočiny v Bitvě na Rudé řece? Vojvoda se snažil překročit řeku v místě, kde jeho kuše dostřelí na druhý břeh. Opomněl však výhody jiných míst - třeba těch, kam by nemohlo tento měsíc dojít branské vojsko. Vojvoda díky zmatené a podplacené rozvědce nevěděl o blížícím se vojsku Brány, které díky kapitulaci Řekopolí vyrazilo okamžitě a dorazilo na bojiště o chvíli dříve. Mnoho času totiž vojvodu nedělilo od situace, kdy by celé vojsko bylo na druhém břehu. A konečně, bojovat na brodech je ještě daleko náročnější, než bojovat na mostech. Navíc v hustém hvozdu, který náleží obráncům...

Porážka způsobila ve Vysočině pravé zděšení, neboť nikdo nepředpokládal, že tak skvěle vystrojené vojsko může prohrát proti slabšímu nepříteli. Leč, stalo se.

Stříbrodolem se rychle rozneslo, že Petr Purkmistr poslal svému bratrovi měděný prsten. To spolu s náladou, s jakou z města odjížděl biskup Jan, dává dohromady jednoduchý úsudek - Dolská města jdou do války! V Rudodolu se sešlo nadšené vojsko.

Obrázek
Svatopluk Kalwenský byl v kalwenské katedrále korunován na krále serafem. (Máte-li lépe sedící obrázek, sem s ním)

Kromě korunovace regent Konrád (jehož rekonvalescenci značně urychlil seraf) vyhlásil připojení Brázdy a Flaut pod Kalwenskou korunu, což se setkalo s jásotem (byť obě země získaly jedinečná privilegia). Dále pak bylo vyhlášeno nové složení královské rady. Tamnicir byl zbaven úřadu kancléře a na jeho místo byl jmenován Regeri. Halner Corvus se vrátil k funkci hofmistra. Lukáš Řekopolský si prozatím funkci uchoval. Konrád si získal sympatie Černé hlídky tím, že ji nechal vybrat svého velitele. Mnozí mu mají sice za zlé smrt maršála, ale jiní zase poukazují, že zemřel v souboji a nezemřel za Hlídku, ale za jednoho z králů. Důstojníci Hlídky nakonec zvolili jednoho z Vratislavových zástupců, Hostivíta ze Studné. Je to umírněný pohan, který hodlá Hlídku držet mimo občanskou válku.

Obrázek
"Mně se Světlo nelíbí!"

Církev vedená serafem se v Kalwenu vrhla do práce. Obyvatelstvo bylo vystaveno konverzi na andělanskou víru. Menšiny andělanského obyvatelstva byly použity jako odrazový můstek. Světlužel, názory andělanů se nesetkaly zrovna s pochopením. Lid, vyzbrojen nějakými špehýry, dal se do pohybu a rozhodl se proti konverzi po více jak týdnu povstat. Povstání bylo utopeno v krvi, armáda ve městě byla prostě příliš velká, navíc městem pravidelně projížděly hlídky, které si povstání všimly již v zárodku. Oddíly pikenýrů slavily úspěch. K převaze andělanů ve městě tak zbývá již nemnoho práce.

Obrázek
Každý, kdo chce být IN, bojoval alespoň jednou o hlavní město Kalwen.

Konrád se měl však ještě co ohánět. Záhy po potlačení vzpoury se totiž k městu přiblížila Pohanská jízdní hotovost v čele s králem Mojmírem, prvním rádcem Telendirem a královnou-matkou Ewian. Vojsko vyčkalo příchodu spojenců, kteří dorazili v druhé polovině měsíce (nikdo nepostavil mosty). Jednalo se o část Modré hlídky knížete Parwaeina a o Kattegatský sbor vedený Lesimirem Černým šípem. Druhý jmenovaný sbor se však utábořil kousek stranou, neboť pod Červenou Horou chytl úplavici, takže jeho bojeschopnost i díky přesunu nebyla valná.

Morálka ve vojsku útočníků byla relativně dobrá. Koneckonců zde byl král, královna, regent. Přiletěl i nejvyšší kalwenský druid Trnimir. Přesto však byla na důstojnících vidět nervozita - povstání díky andělizaci proběhlo příliš brzy a nyní nemohlo být využito při útoku. Telendir však měl ještě jedno eso v rukávu.
Druhého dne poté, co všechna vojska dorazila na svá místa před městem, hotovili se válečníci k útoku. Na straně pohanů stálo 500 skvěle vyzbrojených rytířů, 600 lehkých jezdců, z toho 300 kattegatských, necelých 900 pěšáků a 300 střelců, celkem zhruba 2200 mužů. Síly obránců čítaly necelých 1000 pikenýrů, 200 serafinových rytířů, 100 rytířů, 600 mužů městské stráže, 1300 střelců, 300 lehkých jezdců a 100 kněží, celkem zhruba 3500 mužů. Morálka obránců byla však i přes částečný odpočinek přeci jen nižší, než u útočníků. Obě strany měly v bitvě své nejlepší velitele, své krále, za které bojovali, ale i symboly své víry.
Útok zahájila pěchota doplněná rytíři vazalů za pomoci žebříků a beranidel. Stovka rytířů s Telendirovou zástavou nesesedla a zůstala v záloze. Brzy bylo jasné, proč. Telendir měl město skvěle nastudované a objevil tajnou chodbu, která ústila ve městě. Poslal do ní stovku rytířů, kteří v řadách obránců udělali zmatek. Kardinální smůlou ovšem byl fakt, že chodba ústila jen nedaleko hlavního stanu serafa a jeho rytířů, kteří byli v záloze. Díky převaze (pěších jednotek bývá 3x víc, tady jich bylo 2x víc) a samotnému serafovi se podařilo, byť za těžkých ztrát, nepřítele zahnat zpět do chodby a zavalit vstup.

Telendir ztratil rozvahu a rozhodl se zariskovat. Vrhl veškeré vojsko do útoku. Sedrimovým a Střeponickým rytířům se podařilo zachytit na hradbách, ale opět byli za krvavé oběti odraženi. Kattegatský oddíl pěšáků se během útoku na hradbách doslovně rozplynul, neboť byl již předtím oslaben. Důležitou roli v této bitvě sehrával oddíl kněží, morální vzpruha dostupná po celé délce hradeb. Všem bylo jasné, že kdo prohraje, ten ztratí vše. V kritické chvíli sebral regent Telendir poslední zálohu a vrhl se na hradby. Ve stejný moment se ve vzduchu střetli seraf Michael a druid Trnimir, přeměněný ve velkého sokola. Jejich vzdušný souboj byl dlouhý, nakonec seraf druida zahnal, avšak sám byl raněn. Mezitím se Telendirovi podařilo obsadit část hradeb. Seraf se snesl dolů před Telendira a zprudka na něj zaútočil. Souboj hubených tyček. Přesným popisem se zabývat nebudeme, nicméně výsledkem byl těžce raněný seraf a Telendir válející se v prachu pod hradbami (nikdo nevěděl kde přesně). Shození velitele a dotírání andělanských pík donutilo i tento oddíl dát se na ústup.

Hradby se tak nakonec podařilo uhájit. Útočníci se navečer stáhli do tábora a obránci hodnotili ztráty, které byly značné. Raněný seraf upadl do mrákot, ze kterých se probral až na sklonku měsíce. Útočníkům zase scházel velitel. Ke všeobecnému překvapení jej do tábora dovezla postava zahalená v plášti, která jej odnesla do velitelského stanu. Táborem se brzy rozneslo, že Telendir si jen zlámal pár kostí, ale nic vážného to není.

Vypadá to, že s příchodem podzimu válka v Kalwenském království vstupuje do druhé fáze. Ta první skončila zřejmě vítězstvím pro andělany, kteří hráli o všechno. Kalwen je, spíše díky štěstěně, než díky taktickým schopnostem, stále v jejich rukách a díky nešikovnému umístění vojsk (nebyly mosty, takže se nedaly vést efektivní útoky ze strany a prioritou byla zteč) je jen částečně obležen, což umožňuje obráncům doplnit síly. Na druhou stranu, okolí města je plné nepřátelských sil. Pohané mají stále neotřesitelné základny, které jen tak andělané dobýt nemohou.

Další události:
- Opuštěné staveniště hradu ve Zlaté Bráně začali lidé nenápadně využívat jako dobré místo pro zisk kvalitního stavebního materiálu na usedlosti...
- Na západě lingwenské vojsko spořádaně vstoupilo do Vetovijského panství a došlo až k řece Srnčí. Pro většinu nejspíš překvapivě podobně učinila i Dubová stráž, která překročila řeku Hájnou.
- V Zálesí se z popudu nejvyššího druida v úctě sešli zdejší druidi a rozhodli se, že pomstí Vratislava ze Zálesí.
- Bílá hlídka provedla úspěšný manévr a skrze hory patřící stále ještě k Údolí se vydala k Soutočni.

MAPA
http://textovka.ainigma.eu/kalwen/2/998_9.png
****** Kalwenské království - hráčské frakce *******

Mojmír I. Kalwenský (Regent Telendir Lingwenský) - Jan III.
Svatopluk Kalwenský (Regent Konrád Východňanský) - Tifík
Knížectví větrného údolí - erbfilip
Knížectví lingwenské (zeleného hvozdu) - Elandei
Knížectví kattegatské - Dave Dilias
Knížectví branské - tarava
Vojvodství vysočinské - Golemnewton
Markrabství řekopolské - R. I. P.
Dolská města - Sir Johnny
Knížectví velké brázdy a Markrabství flautské - Scipio
****** Nezávislí - hráčské frakce *******


****** Nehráčské frakce *******

Panství Západu - Vetovia
Menší nezávislé frakce Kalwenského království
Královská černá hlídka
Kalwenská diecéze
Havranovská diecéze
Druidi
Morevské knížectví
Mantusijské království
Irionské velkohrabství
Trpasličí říše
Kronikář hetharijský, byzantský a wylamský, historik Res Publicy
Velkovévoda Friedrich I. Bádenský (Německo 1866)
Martin z Blatavníka (†), velitel Plzeňského landfrýdu, a jeho syn Jošt z Blatavníka, pán Plzně, Tachova a Žebráku (Husitské války)
Lord Eldred Arryn, princ Hory a Údolí, pán Orlího Hnízda, Strážce Východu a Ochránce Údolí (Blackfyreovo povstání)
Dóže Manuel Saggio z Luccy, arcibankéř italský (Itálie 1796)
Aeddan I. Gwyrdd, král velšský, iarla jihoirský a západomercijský (Anglie 960)
Sigismund III. Stříbrovlasý (†), kníže hauenský, a jeho synovec Dietrich I. Obnovitel, král kvilamský a kníže hauenský (Pět knížectví)

Uživatelský avatar
martas3
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3656
Registrován: 03 pro 2009, 17:57

Re: Rok 998 po příchodu lidí

Příspěvek od martas3 » 28 říj 2016, 13:49

Říjen 998

Obrázek
Stromy se zbarvily...


Podzim je v plném proudu. Armády však stále pochodují, do zimy přece mají ještě dost času... Tak Brána například manévrovala, avšak ke střetu s nepřítelem nedošlo - ten na žádný střet ani nepomýšlel.

Obrázek

A zřejmě ani pomýšlet nebude. Vysočinské vojsko se vydalo domů. Vládla v něm velmi ponurá atmosféra, neboť, lidově řečeno, dostali horalé pěkně na budku. Navíc zemřel ctěný zeman Salzmann. Smůla se však Vysočině lepila na paty. Po prvním dnu pochodu, v místech, kde branský hvozd přecházel ve Vysočinu, se vojsko utábořilo. V noci se rozezněl vojskem poplach. Vojvoda byl nalezen ve svém stanu mrtev.
Nikdo neví, co vlastně bude dál. Vojvoda působil tak vitálně, že nikomu ani nedošlo, že mu chybí vlastně dědic.
Aby toho nebylo málo, branští agenti způsobili zával v jednom z dolů poblíž Totenkopfu. Už visí.


K zajímavému vývoji došlo u Soutočně. Bílé hlídce a I. části Modré hlídky dorazily totiž dvojí rozkazy. Bílá hlídka dostala jeden rozkaz tak dlouhý, že se jej nikomu ani nechtělo číst. Ten druhý byl vcelku jasný a stručný, vzít šturmem spolu s Modrou hlídkou Soutočeň. Vzhledem k tomu, že tato část byla obsažena i v prvním rozkaze (byť dost jinak a za podmínek, vojsko napřed mělo ustoupit, pak se vrátit...), vojsko uposlechlo. To Modrá hlídka to měla s rozhodováním těžší. Jeden rozkaz přikazoval tažení na Soutočeň, druhý pak zase tažení na Kalwen. Lord Velen nakonec uvěřil rozkazu táhnout na Soutočeň - dle jeho mínění totiž neměla Bílá hlídka mnoho šancí město dobýt.

Zpět k Soutočni. Městem se prohnala vlna otrav a nevole z války, že měl purkmistrův zástupce co dělat. Snaha šířit pomluvy moc nevyšla. K městu dorazil záhy posel knížete Parwaeina II., kterého však obyvatelé ani nepustili dovnitř. Když dorazila ku městu Bílá hlídka, bylo jasno, za ty otravy mohou určitě jejich nepřátelé!
Bílá hlídka měla původně v plánu počkat na tu Modrou a společně vzít město útokem. Jednoho večera se ale ve velitelském stanu zjevil větrnický špion, že spolu se svými kolegy už dva dny čeká na signál, že se má pokusit otevřít bránu. Velitel tedy opět zkontroloval rozkazy a zjistil, že to sedí. Bílá hlídka se tedy v noci tiše seřadila a připravila. Kupodivu to nebyla past, brána se doopravdy otevřela, stateční rytíři Údolí vjeli dovnitř a město obsadili téměř bez boje. Je malým mystériem, jak se podařilo agentům knížete z Údolí dostat dovnitř přes přísná opatření, která panovala ve městě právě proti agentům.

Bílá hlídka se neměla radovat dlouho. Naštěstí se alespoň na této straně bojiště vrátila štěstěna do tábora Mojmírovců. K městu totiž pochodovalo Knížecí vojsko Brázdy (bez knížete, ten opevňoval Běltavský Most a dohlížel na stavu palisády mezi městem a mostem) a armáda Mosteckých. To se pokusilo tajně v noci přepadnout dobytou Soutočeň. Bohužel město bylo dosti vzdáleno od lesa, a tak muselo vojsko pochodovat spěšně mezi poli. Úplněk zakrývaly mraky, ale v kritický okamžik si měsíční svit prorazil cestu skrze mraky a odhalil blížícího se nepřítele hlídce, která na nic nečekala a zburcovala město. Štěstí obráncům přálo, ti se tak dokázali zavčasu dostat na hradby a odrazit první šturm. Měsíční svit se nakonec ukázal být prospěšný útočníkům, neboť ti si díky vzdálenosti města od lesa nemohli opevnění prohlédnout a obhlédnout a nevěděli by jinak, kam vlastně útočit. Brázdský velitel spoléhal především na překvapení a nemohl pod město přitáhnout s příliš velkým obléhacím vybavením. Navíc netušil, že falešný rozkaz pro lorda Velena zafungoval a ten se mezitím stihl dostat do města. Pro přehled tedy uvádíme, že vojsko obránců činilo 400 rytířů Stříbrné hlídky, 200 lehce oděných jezdců, 300 pěšáků a 300 lingwenských hraničářů (tj. 1.200 mužů). Útočníci měli na své straně 600 trpaslíků, 600 pikenýrů, 300 pěšáků, 600 střelců a 100 lehkých jezdců (tj. 2.200). První pokus ztéci hradby s nahrubo osekanými žebříky a prorazit bránu přinesl ztráty oběma stranám, avšak obránci se ubránili. Jako klíčoví se ukázali lingwenští hraničáři, kterým se dařilo šířit zmatek pomocí zabíjení velitelů (pokud je rozeznali).
Klíčovým se ukázal sebevražedný nápad lorda Darefadama, který sebral své rytíře, vyjel z města jinou branou a obloukem to napral v trysku do útočníků. Prvotní ztráty byly zničující. Brázdští střelci se prostě rozplynuli. Mrak, který na chvíli zastínil výhled však zatajil Darefadamovi zásadní informaci, a totiž, že se proti němu seřadila formace pikenýrů. Na útěk poté bylo již pozdě (do zad mu najela lehká jízda Mosteckých). Budiž mu země lehká. Vzal alespoň s sebou hodně nepřátel.
Brázdský velitel se rozhodl další útoky raději odvolat, přepad nevyšel a i přes kvalitní síly se prostě bez kvalitního dobývacího vybavení město nepoddá. Smutný je na tom fakt, že obléhatelé nekontrolují všechny břehy, takže se město nachází jen v částečném obležení - tj. se ve městě sešla posádka. Navíc obyvatelstvo města je již zpacifikováno, ti největší váleční štváči a nejstatečnější muži jsou v Kalwenu a ti co zbyli, jsou pečlivě střeženi.
Otázka zní, jak dlouho se Větrní ve městě udrží.

Obrázek
Události v Kalwenu doopravdy nikdo nečekal.

Paladin Konrád se pečlivě připravoval na další nepřátelský útok. Sešly se dva nové oddíly pikenýrů, na hradby byly umístěny balisty, jen na bránu, kterou se sami do města před týdny dostali, nějak nedošlo a stále byla jen lehce vyspravená. Pohané byli umístěni do několika domů, ve kterých se mohli volně pohybovat a dostávají normálně stravu. K tomuto opatření se dospělo poté, co již konvertovaní obyvatelé pohany několikrát napadli. Mnozí místo této internace raději přijali andělská křídla. Kalwen je tak těsnou převahou opět andělanský. Do města byly zároveň navezeny zásoby z okolních břehů (obyvatelstvo je andělanské, a tak spolupracovalo).

Před městem, v kattegatském táboře, vesele řádí stále úplavice. Nikomu to zřejmě nevadí. Zajímavější byly však jiné kroky Telendira, který se nějak dostal do tábora (vypadá sice hrozně a kulhá, ale jinak je zdravý). Většina rytířstva a lehké jízdy se totiž sebrala a vyrazila do bažin jihovýchodně od města, kde se poschovávala.

Zbylé síly se před městem šikovaly k útoku. Pravý úder však přišel z nečekaného místa. Několik Konrádovi věrných místních a archivářů se vydalo hledat pod městem tajné chodby. Bohužel tu osudovou chodbu našli až v momentě, kdy se tudy prohrnuli rytíři z bažin. Ti využili stejné chodby, jako předtím při útěku královna-matka a král. Chodba ústila do královského hradu, kam rytíři vtrhli jako velká voda, vedeni kulhajícím Telendirem, na půl tuctu míst zafačovaným Trnimirem, zablácenou královnou-matkou a funícím králem chráněným svojí gardou. Čaroděj, kterého Telendir schrastil čert ví kde, očaroval hradní bránu, takže síly z města nemohly hradu pomoci. Obránce nakonec na nejvyšším nádvoří sešikoval paladin Konrád, který se zde nacházel. Ti byli záhy zmasakrováni přesilou. Konrád byl vzat do vazby, ale jednalo se s ním slušně.
Štěstím bylo, že v pevnosti nebyl seraf Michael, který ležel tou dobou u svých rytířů ve středu města, kde sloužili jako záloha proti případným jiným tajným chodbám. Svatopluk jej zrovna byl navštívit, proto zajetí také unikl.
Pokus hrad dobýt se zatím nekonal, neboť velitel je vězněn a seraf vstal z lože teprve ke konci měsíce. Navíc obránci jsou dobře zásobeni. Kromě vlastních potravin totiž na hradu byl jeden z čerstvě doplněných skladů.
Na druhou stranu nikde na hradě nebyla nalezena královská pokladnice.
(Úřady jsou zachovány.)

Další události:
- Sekermlatilové předali hrad Vzdor svému novému markraběti, Telendiru Lingwenskému.
- Mezi Dolskými městy a Kattegatem se usilovně vyčkává.
- Dlážděná stezka v Bráně vzbudila zájem obchodníků, a to i přesto, že kupci z ostatních zemí berou Kalwen jako v současnosti nebezpečnou zemi. Tok obchodníků jistě brzy zesílí...

MAPA
http://textovka.ainigma.eu/kalwen/2/998_10.png
http://textovka.ainigma.eu/kalwen/2/998_10_Schem.png
****** Kalwenské království - hráčské frakce *******

Mojmír I. Kalwenský (Regent Telendir Lingwenský) - Jan III.
Svatopluk Kalwenský (Regent Konrád Východňanský) - Bunkr
Knížectví větrného údolí - erbfilip
Knížectví lingwenské (zeleného hvozdu) - Elandei
Knížectví kattegatské - Dave Dilias
Knížectví branské - tarava
Vojvodství vysočinské - Golemnewton
Markrabství řekopolské - R. I. P.
Dolská města - Sir Johnny
Knížectví velké brázdy a Markrabství flautské - Scipio
****** Nezávislí - hráčské frakce *******


****** Nehráčské frakce *******

Panství Západu - Vetovia
Menší nezávislé frakce Kalwenského království
Královská černá hlídka
Kalwenská diecéze
Havranovská diecéze
Druidi
Morevské knížectví
Mantusijské království
Irionské velkohrabství
Trpasličí říše
Kronikář hetharijský, byzantský a wylamský, historik Res Publicy
Velkovévoda Friedrich I. Bádenský (Německo 1866)
Martin z Blatavníka (†), velitel Plzeňského landfrýdu, a jeho syn Jošt z Blatavníka, pán Plzně, Tachova a Žebráku (Husitské války)
Lord Eldred Arryn, princ Hory a Údolí, pán Orlího Hnízda, Strážce Východu a Ochránce Údolí (Blackfyreovo povstání)
Dóže Manuel Saggio z Luccy, arcibankéř italský (Itálie 1796)
Aeddan I. Gwyrdd, král velšský, iarla jihoirský a západomercijský (Anglie 960)
Sigismund III. Stříbrovlasý (†), kníže hauenský, a jeho synovec Dietrich I. Obnovitel, král kvilamský a kníže hauenský (Pět knížectví)

Uživatelský avatar
martas3
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3656
Registrován: 03 pro 2009, 17:57

Re: Rok 998 po příchodu lidí

Příspěvek od martas3 » 03 lis 2016, 21:16

Listopad–Prosinec 998

Obrázek
Mírná zima válku zcela nezastavila.


První sněhové vločky do hor přišly již v listopadu, avšak žádné chumelenice se nekonaly. Sníh byl zvladatelný, cesty byly průchozí bez velkých potíží celý listopad.

Vymření vladařského rodu po meči na Vysočině způsobilo rozvrat země. Díl na tom měly i zlé jazyky, které povídaly chvíli tu to, chvíli ono. Buď jak buď, jediným dědicem vojvodství byla sestra vojvody Fitzpatricka Francine, manželka zesnulého Kvagara Bluthochzeita. Ten již před pár lety zemřel a zemanem z Rudého Skaliska se stal jeho druhorozený syn Siegfried. Dovolte kronikáři krátce připomenout osudy tohoto rodu.
Zakladatelem rodu byl Sigismund Zlatovlasý, který postavil Rudé Skalisko. Své jméno však rod získal až díky jeho synovi Brunovi Krvavému, který se stal nechvalně známým díky krvavé svatbě, kterou pořádal, byť zjevně masakr na ní nezavinil. Rodovou mstu mezi Bluthochzeity a Bogedlubny zavinila Irma Bogedlubna, manželka zemana Siegfrieda, která po jeho smrti zlými řečmi navedla Hermanna Totenkopfa, Osvoboditele Vysočiny, aby Rudé Skalisko vzal útokem a předal je Bogedlubnům na úkor jejího syna. Rod se poté rozdělil na dvě větve. Až po vzpouře Bogedlubnů proti zavedení titulu vojvody a ohnutí kolena před Kalwenským královstvím se Kvagarovi podařilo získat zpět rodový hrad. Poslední Bogedlubna který unikl vyvraždění Totenkopfy se mstil a zabil Kvagarova prvorozeného Heinricha i s manželkou. Dědicem a později zemanem se tak stal Siegfried.

Siegfried je tudíž po matce Totenkopf a právem si dělá nároky na titul vojvody. Na Rudém Skalisku jej jeho matka, část nižších zemanů a většina důležitých druidů provolala vládcem Vysočiny. Mladý zeman Sigismund Salzmann to však odmítl respektovat, na začátku listopadu opustil Rudé Skalisko a stáhl s sebou i zemana Heimlichtala. Jeden oddíl totenkopských kuší se zase rozešel, protože za Bluthochzeita bojovat nehodlá. Občanská válka je jasná.


U Kalwenu Telendir andělany dokonale vyšachoval. Vojska před městem se zdekovala hned na začátku tahu a odtáhla k Petrově Skále. Na Kalwenském hradu se pak na hradbě objevil Konrád s pytlem na hlavě a s oprátkou na krku. Obránci informovali andělany, že ho při útoku pověsí. Mezitím se většina hradu se všemi cennostmi poklidně vysunula tajnou chodbou zase ven. Rozkazy andělanů se tak až na obranu vůbec neaktivovaly. Jediným štěstím pro andělany budiž to, že pohanům nevyšly těsně body pohybu, a tak na konci tahu neskončili v teplíčku na hradech.

Obrázek

Po usilovné a dlouhodobé námaze, ze které oba dva málem vypustili duši, otěhotněla kněžna Jana Tamnicir, manželka Parwaeina II. a teta obou mladičkých králů. Karle Lingwenské, manželce Telendira, se také dařilo - náš pan regent má syna!

U Soutočně se však Větrným moc dobře nevedlo. Jízdní oddíly dle rozkazu unikly tajně z města, avšak to šlo jen na směry, kde se již neobléhalo. Jízda se tak do dalších bojů mohla zapojit jen těžko. Než mohla hledat cestu přes řeku výše po proudu, vybouchla brána díky trpasličímu prachu. Obránci nemohli vzdorovat náhlému nočnímu útoku krvežíznivých trpaslíků a Mosteckých. Lord Velen tak raději z města ustoupil (ústup kryla sotva secvičená městská stráž, takže to bylo vážně o chlup) po mostě za řeku. Spolu se zbytkem Bílé hlídky pak vyrazil do Zálesí. Soutočeň je tak osvobozena, vojáci vnímáni jako hrdinové.

Těžko říct, jak dlouho se obchodní města na řece Běltavě udrží. V Dolním Úvalu se totiž schází mohutné vojsko - oddíly lingwenského knížete, arcidruidů, ale i posily Větrné církve (velekněžka Iarandil tak reagovala na zapojení ostatních představitelů náboženství) a lorda Narefadama (který byl přesvědčen knížetem po dlouhé době, jistou roli v tom sehrála i smrt Darefadama), plus nový oddíl lorda Darefadama zaplacený z knížecí pokladnice. Na sklonku listopadu pak dorazil i samotný kníže Parwaein II. s těhotnou kněžnou Janou. V hradu proběhly vznešené oslavy slunovratu, a to nejen ve znamení Větrné církve, ale i ve znamení pohanském.

Obrázek
Památný sněm druidů roku 998, konaný na zimní slunovrat

Na zimní slunovrat se konal opět sněm druidů v Dubovém Háji. Nejvyšší kalwenský druid zde předložil návrh zcela neobvyklý. Rozhodl se totiž společenství druidů v zemi více organizovat, tak, aby se pohanská víra dokázala lépe bránit proti andělanům. Původní návrh byl záhy smeten, ale jeho mírnější varianta nakonec přijata druidy byla. Podle tohoto návrhu by si měli místní druidové a vládci udržet kontrolu nad jmenováním strážců posvátných hájů, avšak ti by se nadále měli zodpovídat Druidské církvi. Strážci posvátných hájů by měli mít možnost volit (za souhlasu tamějšího pána) nejvyššího druida Svobodné země, takzvaného zemědruida. Ti by byli podřízeni nejvyššímu druidovi. Ten by zároveň spravoval peněžní prostředky církve a svaté legendy, které mají být sepsány do jediné knihy. Na jejich základě by měl být i nejvyšším soudcem Druidské církve. Ústupkem šlechtě má být to, že nejvyššího druida mají volit vládci Svobodných zemí (Lingwen, Vysočina a Kattegat po dvou hlasech, Dvojvrší a Výlup po jednom hlasu) a arcidruidi (tři hlasy), celkem tedy má být devět hlasů. Myšlenky byly následně vytesány do menhiru, který byl vsazen na čestné místo v Dubovém Háji. Druidi jsou v této věci jednotní, avšak vše musí ještě posvětit král a vládci Svobodných zemí.

Zhruba v tu dobu dorazil do Běltavského Mostu arcibiskupský legát, který začal okamžitě jednat s královským kancléřem Arvtakem II. Regeri. Je jasné, že církev bude na snahy druidů reagovat. A výjimečně nezůstane jen u slov.

Další události:
- Skřeti prý v Mantusii dělají pěkný borčus. Nějaký kmen prý zamířil i na jih.
- Soutočni se neposunulo počítadlo dokdy dokáže vydržovat vojsko, neboť žold platil král.
- V březnu proběhnou v Dolských městech volby na purkmistry obou měst...
- Brázdská lehká jízda v listopadu plenila na území Větrného údolí. Brzy toho však kvůli zimě raději nechala.
- Počet obchodníků cestujících Bránou se zvedl.
- Stafar Regeri byl uveden do úřadu královského sudího.

MAPA
http://textovka.ainigma.eu/kalwen/2/998_11-12.png
http://textovka.ainigma.eu/kalwen/2/998_11-12_Schem.png
****** Kalwenské království - hráčské frakce *******

Mojmír I. Kalwenský (Regent Telendir Lingwenský) - Jan III.
Svatopluk Kalwenský (Regent Konrád Východňanský) - Bunkr
Knížectví větrného údolí - erbfilip
Knížectví lingwenské (zeleného hvozdu) - Elandei
Knížectví kattegatské - Dave Dilias
Knížectví branské - tarava
Vojvodství vysočinské (Bluthochzeit) - Golemnewton
Vojvodství vysočinské (Salzmann)
Dolská města - Sir Johnny
Knížectví velké brázdy a Markrabství flautské - Scipio
****** Nezávislí - hráčské frakce *******


****** Nehráčské frakce *******

Panství Západu - Vetovia
Markrabství řekopolské - R. I. P.
Menší nezávislé frakce Kalwenského království
Královská černá hlídka
Kalwenská diecéze
Havranovská diecéze
Druidi
Morevské knížectví
Mantusijské království
Irionské velkohrabství
Trpasličí říše
Kronikář hetharijský, byzantský a wylamský, historik Res Publicy
Velkovévoda Friedrich I. Bádenský (Německo 1866)
Martin z Blatavníka (†), velitel Plzeňského landfrýdu, a jeho syn Jošt z Blatavníka, pán Plzně, Tachova a Žebráku (Husitské války)
Lord Eldred Arryn, princ Hory a Údolí, pán Orlího Hnízda, Strážce Východu a Ochránce Údolí (Blackfyreovo povstání)
Dóže Manuel Saggio z Luccy, arcibankéř italský (Itálie 1796)
Aeddan I. Gwyrdd, král velšský, iarla jihoirský a západomercijský (Anglie 960)
Sigismund III. Stříbrovlasý (†), kníže hauenský, a jeho synovec Dietrich I. Obnovitel, král kvilamský a kníže hauenský (Pět knížectví)

Zamčeno

Zpět na „Hetharia 4 - Dva králové“