Nové Československo

Co by bylo, kdyby? Prostor pro autorské příspěvky a diskuze o alternativní historii.

Moderátoři: Dekl, Atlantis, Vals, Royal

Odpovědět
Černovous
Štábní rotmistr
Štábní rotmistr
Příspěvky: 282
Registrován: 16 led 2015, 16:51

Re: Nové Československo

Příspěvek od Černovous » 12 dub 2018, 19:26

Španělská hra

1. dubna 1939, téměř po třech letech, konečně skončila občanská válka ve Španělsku. Vítězství nakonec dosáhli nacionalisté vedení generálem Franciscem Francem. Republikánská vláda, v čele s prezidentem Manuelem Azañou a premiérem Juanem Negrínem, uprchla do Francie. Jejich příkladů následovali tisíce španělských republikánů, značnou část tvořili zahraniční dobrovolníci, kteří v průběhu války vytvářeli takzvané interbrigády.
Ti, kteří nestihli, nebo nechtěli uprchnout, skončili buď v internačních táborech nebo rovnou na popravišti.



Moci se ve Španělsku chopil vůdce nacionalistů Francisco Franco, ten se jako hluboce věřící katolík a přesvědčený monarchista rozhodl, že obnoví ve své vlasti monarchii a vrátí trůn Bourbonům, kteří o něj přišli v roce 1931.

Původně plánoval provést restauraci mavrácením koruny svrženému Alfonsovi XIII. Ten byl ale i pro část Francových nacionalistických spojenců nepřijatelný. Navíc svržený král se sám rozhodl o návrat na trůn neusilovat a abdikoval ve prospěch svého syna Juana. Ten byl pro španělské nacionalistické generály přijatelnější než jeho otec, který proslul bohémským stylem života.

20. června, přesně v den Juanových dvacátých šestých narozenin, byla pod záštitou Francisca Franca slavnostně obnovena španělská monarchie. Na trůn pod jménem Juan III. usedl právě mladý oslavenec.

Novopečený král záhy po své korunovaci jmenoval Francisca Franca premiérem a udělil mu titul Caudillo, což ve španělštině znamená vůdce. Z generála se stal v podstatě vojenský diktátor, který s královým požehnáním disponoval takřka neomezenými pravomocemi. Když Franco 1. července 1939 přijímal od svého krále titul, který z něj fakticky činil jediného vládce země, zdálo se, že o osudu Španělska je definitivně rozhodnuto.

Zdaleka tomu tak nebylo. Francie, kde se dva měsíce před koncem občanské války ve Španělsku, chopili vlády komunisté a radikální socialisté, okamžitě začala republikány, v jejichž řadách měli díky ohromné podpoře ze Sovětského svazu rozhodující vliv komunisté, okamžitě podporovat. Republikánskou porážku však tato podpora nemohla již odvrátit.

Když válka skončila, Francie na svém území přijala tisíce uprchlíků ze Španělska. V Bayonne bylo vytvořeno sídlo španělské exilové vlády, v jejímž čele stál zpočátku Azaña, ale poté co v listopadu 1940 zemřel, jej v čele vlády nahradil Negrín.

V okolí Bayonne vzniklo pod vedením SSE několik shromažďovacích táborů, v nichž byli shromažďováni mužští uprchlíci. Ti se zde pod dohledem SSE cvičili v metodách diverzního boje. Francouzská vláda hodlala španělské uprchlíkyy využít ku svému prospěchu. Jak řekl Maurice Thorez na zasedání vlády, které se uskutečnilo 12. července 1939: "Zapálíme Španělsko od Pyrenejí po pobřeží Atlantiku

Obrázek
Španělé ve francouzském výcvikovém táboře

Na počátku roku 1940 byly z Francie do Španělska vyslány první záškodnické skupiny. Hlavním působištěm těchto záškodníků se stalo především Katalánsko. Katalánci totiž v občanské válce bojovali za republiku ze všech nejhorlivěji, právě na ně nejtvrději dopadly represe, které ihned po konci války spustil Francův režim.

Úkolem vyslaných skupin bylo provádět drobné sabotáže, vykonávat výzvědnou činnost a především organizovat podzemní odbojové hnutí. Jejich příchod se v Katalánsku setkal s příznivou odezvou. Záhy poté co první skupiny dorazili na místo určení, začalv Katálansku rapidně růst počet sabotáží a útokú na představitele státní správy.

Francova vláda zareagovala tak, že 1. března 1940 vyhlásila v Katalánsku a o dva dny později na území celého Španělska vyjímečný stav a stanné právo. Příliš to ale nepomohlo, naopak jedna z největších zabotážních akcí se odehrála měsíc po vyhlášení stanného práva. 3. dubna 1940 byly zapáleny uhelné sklady v barcelonském přístavu. Následný požár největší španělský přístav těžce poškodil.

Franca tento útok rozzuřil na nejvyšší možnou míru. Vojenské posádky v Katalánsku byly posíleny. Armáda dostala za úkol bez milosti zlikvidovat kohokoli, kdo by mohl mít se sabotážemi něco společného.

Ani represe, při nichž bylo poraveno více než 5000 osob však nic nevyřešili. Neuplynul ani rok a Španělsko se opět ocitlo na pokraji občanské války.

Za této situace se Franco obrátil na vznikající protibolševický blok s žádostí o pomoc. Ve Francově žádosti zavětřilo Německo příležitost jak rozšířit svůj vliv do Středomoří- Na sklonku roku 1941 a počátku roku 1942 dorazili do Španělska první němečtí důstojníci, kteří měli u španělské armády plnit roli poradců. Záhy je následovaly první vojenské útvary složené z dobrovolníků.
Edwy I. Král Mercie - Anglie 960

Černovous
Štábní rotmistr
Štábní rotmistr
Příspěvky: 282
Registrován: 16 led 2015, 16:51

Re: Nové Československo

Příspěvek od Černovous » 14 dub 2018, 10:44

Cesta ke Guamu

Zprávy o tom, že Tichomořská flotila opustila své kotviště v Pearl Harboru se do Tokia dostaly ještě 12. června. Japonská vláda se nyní ocitla v ošidném postavení. Vláda si na jednu stranu válku s USA přála a připravovala se na ni, důvodem byly Filipíny, které byly loutkovým státem Spojených států a díky své poloze představovaly dýku namířenou na námořní komunikace jihovýchodní Asie.

Ještě téhož dne se uskutečnila porada vláda s vedením armády a námořnictva. Vyvstala otázka jak dále postupovat. Pokud by Američané na Filipíny dopluli, mohli by snadno narušit japonský postup v jihovýchodní Asii. Pokud chtělo Japonsko pomýšlet na vítězství, tak americká plavba musela být zastavena.

Všem účastníkům porady bylo jasné, že napadení Tichomořské flotily povede k tomu, že USA, které byly dosud oficiálně neutrální, vyhlásí Japonsku válku. Japonští vládní politici, armádní velitelé a většina námořních velitelů navzdory tomu hýřila optimismem. Převládalo mínění, že pokud se Američanům podaří zasadit dostatečně drtivý úder na moři a zároveň rychle obsadit Filipíny, tak se podaří přimět USA k ukončení války.

Optimismus svých kolegů a přímých představených nesdílel pouze vrchní velitel Spojeného loďstva admirál Isoroku Jamamoto. V mládí navštívil a procestoval Spojené státy, a díky této dávné zkušenosti nyní vyjadřoval své obavy z chystaného konfliktu. Neobával se ani tak americké flotily, o které tvrdil, že je schopen ji porazit, starosti mu dělala nesmírně silná ekonomika USA, především jejich průmyslový potenciál a ohromné lidské zdroje.

Obrázek
Admirál Jamamoto

Své obavy shrnul do citátu: „Prvních šest měsíců války jim můžeme ošklivě zatápět. Můžeme dosáhnout nepřerušené šňůry vítězství. Pokud se ale válka protáhne na dva či tři roky, pak v naše konečné vítězství nevěřím.“

Jak již bylo řečeno, ostatní Jamamotovu skepsi nesdíleli. V drtivé většině panovalo přesvědčení, že do půl roku bude po válce. jamamoto se mínění většiny podvolil.

13. června 1942 dostalo japonské Spojené loďstvo rozkaz k vyplutí. Flotilu, která se měla střetnout s Američany čítala 7 bitevních lodí (Fusó, Haruna, Ise, Jamaširo, Kirišima, Kongó a Nagato) a 5 letadlových lodí (Akagi, Kaga, Hirjú, Sorjú a Zuikaku). Loďstvo vyplulo v noci z 16. na 17. června. Po celou dobu měla rozkaz udržovat striktní rádiové ticho.

Obrázek
Japonci vyplouvají

Vyplutí flotily bylo spuštěním posledního kola japonských válečných příprav. Souběžně s útokem na Tichomořskou flotilu plánovali Japonci napadnout Malajsii, Barmu, Filipíny a Nizozemskou východní Indii. V další fázi měly být obsazeny Mariany, Papua-Nová Guinea a další menší ostrovy v Tichomoří.
Edwy I. Král Mercie - Anglie 960

Mela
Četař
Četař
Příspěvky: 97
Registrován: 04 srp 2014, 17:40

Re: Nové Československo

Příspěvek od Mela » 14 dub 2018, 14:07

Pokud se podaří potopit Američanům letadlové lodě, mohlo by je to přimět k míru. Než by postavili nové, tak by Japonci mohli v Pacifiku operovat nerušeně.

Bunkr
Podporučík
Podporučík
Příspěvky: 963
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Nové Československo

Příspěvek od Bunkr » 14 dub 2018, 18:04

Mela píše:Pokud se podaří potopit Američanům letadlové lodě, mohlo by je to přimět k míru. Než by postavili nové, tak by Japonci mohli v Pacifiku operovat nerušeně.
Neviděl bych to pro Japonce tak optimisticky, to by musela mít Kidó Bútai mimořádně dobrý den, aby zvládla potopit všech pět letadlových lodí Tichomořské flotily.

I kdyby se to povedlo, Američané mají v Atlantiku další tři letadlové lodě a v nouzi je mohou poslat do Pacifiku, plus v loděnicích se dokončují první Esexy.

Japonci rozhodně nebudou moct operovat nerušeně, stále tu je neporažené Dálněvýchodní loďstvo Royal Navy.
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,

Uživatelský avatar
Tifík
Nadporučík
Nadporučík
Příspěvky: 1494
Registrován: 18 říj 2013, 17:54
Bydliště: Lundenburg, Mähren

Re: Nové Československo

Příspěvek od Tifík » 16 dub 2018, 13:47

Nemyslím si, že by kompletní vyřazení Tichomořské flotily mohlo Američany donutit ke kapitulaci, naopak si myslím, že by je ještě víc motivovalo k válečnému úsilí.

I kdyby Amerika neměla co jiného poslat a musela "sedět s rukama v klíně" než by se další lodě dostavěly, tak by mír asi nepřijala a pokud ano, tak by to rozhodně nebyl mír diktovaný podle Japonských podmínek.
Hetharie 4 (2.pokus):Konrád Východňanský, regent krále Svatopluka I. Kalwenského - leden až říjen 998
Wylam: legát Agateánského bratrstva Regozor, zvaný Železný; rytíř smrti Raileh, velitel Legie zkázy
Heharie 4: paladin Tomáš trážce Východu, Pán Velernova a Cestostráže stál, regent krále Svatopluka I. Kalwenského
Blackfyreovo povstání: Damon Lannister, lord Casterlyovy skály, pán Západních zemí, štít Lannisportu a strážce západu
Hetharie 3: kníže Hövdig Reger ze Starkfäste, kníže Brázdy a jeho syn Arvtak Regeri, pán Starkfäste a Självfältu


„Přílišná oddanost ideálům končí tím, že v rámci boje proti alkoholismu zastřelíš dítě se sáčkem rumových pralinek.“
Karel Kryl

Černovous
Štábní rotmistr
Štábní rotmistr
Příspěvky: 282
Registrován: 16 led 2015, 16:51

Re: Nové Československo

Příspěvek od Černovous » 30 dub 2018, 13:18

Za Polárním kruhem

Se souhlasem švédské vlády se 19. července v zemi začali vyloďovat první němečtí vojáci, konkrétně to byli muži z 6. armády, kteří byli vysazeni v Lulele, jejich úkol byl jasný. Ubránit Kirunu a doly a železnou rudu v jejím okolí. Kirunské doly byly nejbližší zdrojnicí železa pro Německo, pokud by padly, tak by došlo ke zhoršení německé schopnosti vést válku.

Německo sice bylo podporováno surovinovými dodávkami z britských kolonií a domínií, ale švédská ložiska hrála v německém válečném úsilí důležitou úlohu.

Toho si byli pochopitelně dobře vědomi i Sověti. Právě švédské doly na železnou rudu byly hlavním důvodem proč se Sovětský svaz rozhodl napadnout neutrální skandinávské státy, kromě toho se Stalin obával, že protisovětsky smýšlející Finové si do země pozvou Němce a poskytnou jim tak základnu pro útok na Lenigrad a Pobaltí. Další sovětskou motivací pro útok na sever Evropy byla touha získat pozice pro přímý útok na Německo.

Prvosledové jednotky 6. armády dosáhly 21. července řeky Torne a připojili se k již mobilizovaným švédským brancům, kteří na tomto toku budovali obranou linii. Zatímco se Němci a Švédové zakopávali, 7. a 14. sovětská armáda se prohnaly severním a středním Finskem. 27. července se rudoarmějci objevili na švédské hranici.

To již v Moskvě věděli, že do Švédska dorazili Němci. 14. armáda se nedaleko Kokkdly střetla s 9. německou armádou, jejíž příslušníci byli do Finska dopraveni částečně letecky a částečně námořní cestou. Sovětské letectvo se tento přesun pokoušelo zablokovat, ale nemělo k tomu dostatek síly a Baltská flotila se po potopení Sovětského Sojuzu neodvažovala vyplout na moře.

To hlavní se odehrávalo ale na severu. 7. armáda překročila 28. července švédské hranice. O několik hodin později vyhlásil Sovětský svaz Švédsku válku.

Již po překročení hranic narazili Sověti na švédsko-německou linii. Torne totiž tvořila jižní část švédsko-finské hranice. Zdejší podmáčený a hustě zalesněný terén poskytoval obráncům významnou výhodu, když se zde Sověti porvé pokusili zaútočit, tak byli odraženi a utrpěli značné ztráty.

V bažinách se sovětští pěšáci pohybovali jen z největšími obtížemi a často se stávali snadnými terči pro německé a švédské odstřelovače.

Obrázek
Švédský odstřelovač na pozici jižně od Torne

O něco lépe si rudoarmějci vedli ve středním úseku fronty. 24. střelecké divizi se mezi 2. a 4. srpnem podařilo na několika místech jižně od Svartbynského mostu vytvořit několik předmostí.

Švédská 10. pěší divize, která tento úsek fronty hájila, podnikla proti Sovětům několik protiútoků , ale rudoarmějci je dokázali odrazit a sami vyrazili vpřed, sovětský předvoj se dokonce začal nebezpečně přibližovat ke strategické silnici vedoucí z Norska do Luleå. jejich postup byl ale zastaven narychlo přisunutými švédskými zálohami.

Obrázek
Švédští kulometčíci postřelují sovětské předmostí u Svartbynského mostu

Sověti byli zvolna zatlačováni zpět a 15. srpna se opět ocitli na svých pracně vybojovaných předmostích. Švédové opět začali útočit a pokoušeli se Sověty zatlačit zpět za řeku, což se jim nakonec po pěti dnech tvrdých bojů podařilo.

21. srpna se Sověti ocitli ve Švédsku opět za Torne. Rovněž ve středním Finsku se nakonec německé 9. armádě podařilo za cenu těžkých ztrát zastavit sovětský postup na Oulu. V tomto úseku se fronta

Na jihu Finska se spojeným finsko-německým silám podařilo zastavit Sověty 77 kilometrů před Helsinkami. Nedisponovali však dostatečnými silami, které by jim umožnili získat obsazená území zpět.

V polovině srpna se fronta ve Skandinávii stala víceméně statickou, Spojenci ani Sověti nedisponovali prozatím dostatečnými silami, které by jim umožnili provést rozhodující ofenzivu. Armády obou stran se začaly zakopávat a čekali na přísun posil.

S výsledkem první fáze Skandinávské kampaně mohli být spokojenější Sověti, nepodařilo se jim sice obsadit Finsko a Kirunu, ale dokázali vytvořit další frontu, která vázala tolik potřebné spojenecké síly daleko od bojišť v západní Evropě, Polsku a na Balkáně.
Tento strategický úspěch Stalina natolik povzbudi, že 1. září nařídil STAVce, aby začala s přípravou další ofenzivy, která měla odpoutat pozornost Spojenců od Evropy.
Edwy I. Král Mercie - Anglie 960

Černovous
Štábní rotmistr
Štábní rotmistr
Příspěvky: 282
Registrován: 16 led 2015, 16:51

Re: Nové Československo

Příspěvek od Černovous » 30 dub 2018, 13:21

Pro lepší orientaci přikládám mapu toku Torne v oblassti Svartbynu, v níž probíhali nejtvrdší boje mezi Švédy a Sověty.
https://www.google.com/maps/place/956+9 ... 22.8346596
Edwy I. Král Mercie - Anglie 960

Bunkr
Podporučík
Podporučík
Příspěvky: 963
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Nové Československo

Příspěvek od Bunkr » 30 dub 2018, 14:57

Hmm, ta Skandinávie je pěkně divoká, dvě kompletní polní německé armády, společně s kompletními a mobilizovanými švédskými a finskými armádami, nezvládnou porazit tři sovětské armády? :shock:

Co se vlastně děje v Polsku? Od kapitoly o německé ofenzivě nebyla o této části fronty jediná zmínka.
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,

Mela
Četař
Četař
Příspěvky: 97
Registrován: 04 srp 2014, 17:40

Re: Nové Československo

Příspěvek od Mela » 30 dub 2018, 17:29

Však je porazili, jenom nemají dost sil aby je vytlačili zpátky do Ruska.

Bunkr
Podporučík
Podporučík
Příspěvky: 963
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Nové Československo

Příspěvek od Bunkr » 30 dub 2018, 18:04

Mela píše:Však je porazili, jenom nemají dost sil aby je vytlačili zpátky do Ruska.
Tobě zastavení Sovětů těsně před Helsinkami a Oulu připadá jako vítězství? S takovou je při letmém pohledu na mapu jasné, že je většina Finska okupovaná...

Už vůbec nechápu, že se Sověti udrželi na Torne, s jednou polní armádou, proti které stojí jedna polní armáda německá a celá mobilizovaná švédská armáda.

Tahle kapitola je Sovětům hodně příznivě nakloněna.
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,

Černovous
Štábní rotmistr
Štábní rotmistr
Příspěvky: 282
Registrován: 16 led 2015, 16:51

Re: Nové Československo

Příspěvek od Černovous » 01 kvě 2018, 11:16

Nadržuji Sovětům? A kde přesně? Je to tak jak píše Mela, Spojenci zvítězili, ale nemají dostatek sil, aby Sověty zatlačili zpět.
Edwy I. Král Mercie - Anglie 960

Černovous
Štábní rotmistr
Štábní rotmistr
Příspěvky: 282
Registrován: 16 led 2015, 16:51

Re: Nové Československo

Příspěvek od Černovous » 03 kvě 2018, 11:04

Montmedy

8. července ráno narazili prvosledové jednotky 6. francouzské armády nedaleko severně od městečka Montmedy na tanky Reinhardtova pancéřového sboru. Po několika tvrdých srážkách byli Francouzi donuceni ustoupit zpět do Montmedy. Tou dobou se k Reinhardtovým tankům připojily první pěší útvary 16. armády.

Němci správně vyhodnotili, že Francouzi jsou z jejich náhlého příchodu v šoku a okamžitě přešli do útoku. Po krátkém boji pronikla úderná skupina Nolte ze sestavy 36. pěší divize do města. Otřesení Francouzi se narychlo stahovali za řeku Chiers, přičemž byli obtěžováni německým dělostřelectvem a tankisté se alespoň části Francouzů pokusili odříznout ústupovou cestu.

To se jim ale nepovedlo, francouzským tankistům od 7. tankové divize se totiž podařilo postup německých tanků zpomalit. Většina příslušníků 6. armády tak měla čas stáhnout se alespoň do částečného bezpečí. Mezitím do Montmedy přicházeli další Němci. Nad městečkem stejně jako v roce 1914 zavlála německá vlajka.

Obrázek
Skupina Nolte v Montmedy

Zprávy o tom, co se v Montmedy a jeho okolí děje, zastihli štáb 6. armády na přesunu z Charency do Velosnes. Počáteční informace byly jen kusé a nejasné. První depeše hovořily o sporadických ale intenzivních přestřelkách s Němci, později, úměrně s tím jak rostla intenzita bojů, se v hlášeních mluvilo o silném německé uskupení, které disponuje jednou až dvěma tankovými divizemi.

V brzkých dopoledních hodinách již na štábu 6. armády mohlo alespoň zhruba zanalyzovat co se v okolí Montmedy vlastně děje a rozhodnout jak postupovat.

Alespoň v tuto chvli bylo jasné, že Montmedy je ztraceno a v nejbližších hodinách nebude možno jej získat zpět. Tím nejdůležitějším nyní byla konsolidace otřesené armády a vytvoření alespoň provizorní linie na Chiers, v tomto smyslu byly odeslány rozkazy frontovým jednotkám. Zároveň štáb odeslal spěšnou depeši do Paříže, v níž žádal o přísun posil.

Boje v okolí Montmedy mezitím zuřily s čím dál větší intenzitou. Francouzi se překotně snažili ustoupit za Chiers a vytvořit se zde alespoň provizorní linii. Němci se jim v tom pochopitelně pokoušeli zabránit. Nejtvrdší srážka se odehrála na železničním mostu, který přemosťoval Chiers západně od Montmedy.

Most představoval nejsnadší a nejpřímější cestu na druhý břeh Chiers. Pokud by jej Němci dokázali obsadit, tak by získali bezpečný a pohodlný přechod, který by jim výrazně usnadnil postup do nitra Francie.

Francouzi pochopitelně nechtěli pás mostu připustit a snažili se jej udržet do doby než se utvořit obranou linii. Úkolem bránit tento strategický přechod byl pověřen 262. pěší pluk od 27. pěší divize. Pluk doplnil jeden z bojových oddílů SSE, tyto útvary patřili k elitním francouzským vojenským útvarům.

Němci na most zaútočili prakticky z chodu, útok vedla již zmiňovaná úderná skupina Nolte a byl podpořen palbou baterie děl ráže 75 milimetrů, jež byla soustředěna v polích severozápadně od Montmedy.

V ohni přehradné dělostřelecké palby a útoku, který disponoval zhruba dvojnásobkem mužů, se obrana mostu, složená převážně z postarších záložáků, měla zhroutit. Ukázalo se, ale že muži bránící most rozhodně nepatří do starého železa, naopak. Ačkoliv utrpěli třicetiprocentní ztráty, tak se jim povedlo útok odrazit. Němci podnikli další tři útoky, ale i ty byly odraženy, o most se tak rozpoutala tvrdá poziční bitva trvající sedm hodin. Most byl nakonec z větší části zničen, ale boj o jeho trosky zuřil s neztenčenou intenzitou.

Němci se pokoušeli Chiers překročit i na dalších místech, zatímci Francouzi se na druhém břehu překotně zakopávali. Nakonec se útočníkům podařilo po dvou dnech těžkých bojů řeku jižně od města překročit a počali útočit na vesnici Iré-les-Prés. V jejím okolí se odehrála tanková bitva.

6. mechanizovaný sbor francouzské armády se střetl s pancéřovým sborem generála Reinhardta. V tomto střetnutí měli Francouzi početní převahu, rovněž jejich tanky byli kvalitnější než německé. Němci měli naopak výhodu v tom, že jejich stroje disponovaly obousměrnými rádiovými stanicemi a jejich taktika byla flexibilnější než francouzská, která napodobovala taktiku sovětskou.

Stejně jak Sověti Francouzi používali početné mechanizované sbory, které byly sice početně silné a představovaly hrozivou útočnou sílu, ale obtížně se s nimi manévrovalo. Tento handicap se ukázal už v Polsku, když se zde poprvé střetly německé a sovětské tanky.

To se prokázalo i nyní, pohyblivější německé svazky uštědřily těžkopádným francouzským formacím těžkou porážku a pronikly do Iré-les-Pré. Francouzi podnikli několik protiútoků a pokusili se Němce z této vesničky vytlačit, ale Reinhardtovy tanky, doplněné narychlo přisunutou pěchotou všechny útoky odrazili. Tak skončil třetí den bojů u Montmedy.

Obrázek
Zničený lehký tank francouzské armády u Iré-les-Pré

Mezitím se v Paříži horečně radilo komunistické vedení s velením armády jaké kroky podniknout, aby bylo zabráněno Němcům postupovat dále do nitra Francie. Po bouřlivé poradě trvající několik dní bylo rozhodnuto, že 10. armáda bude přesunuta k Verdunu, zároveň padlo rozhodnutí, že zbytky 2. armády vykliddí Lucembursko a pokusí se vpadnout do boku Němcům u Montmedy. 6. armáda tak měla vytrvat v boji a vázat na sebe útočící Němce.

Co se týkalo Severní skupiny armád. 1. armáda měla pokračovat v blokádě Ostende. 7. a 8. armáda se měly stočit na východ a přesunout se k Máse, zde Francouzi plánovali vybojovat rozhodující bitvu s oběma německými armádami, která měla skončit zničením dvou německých polních armád a měla tak Francouzům otevřít cestu do Německa.
Naposledy upravil(a) Černovous dne 06 kvě 2018, 17:39, celkem upraveno 1 x.
Edwy I. Král Mercie - Anglie 960

Bunkr
Podporučík
Podporučík
Příspěvky: 963
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Nové Československo

Příspěvek od Bunkr » 03 kvě 2018, 11:51

Nadžuješ jim v tom, že je nejsou schopni zatlačit zpět. Jen Švédů v armádě musí být zhrub 1M, to vážně společně s Němci nejsou schopni ztalačit zpět jednu sovětskou armádu?

Co se týče aktuální kapitoly. Koukám, že Žabožrouti se docela drží, trochu mě překvapuje, že armáda na přesunu je schopná skoro hned bojovat, a že o ní Němci nevěděli, průzkum v téhle realitě asi neexistuje :D , ale dejme tomu.
Celkově to teď pro Spojence vypadá dost beznadějně....
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,

Uživatelský avatar
Tifík
Nadporučík
Nadporučík
Příspěvky: 1494
Registrován: 18 říj 2013, 17:54
Bydliště: Lundenburg, Mähren

Re: Nové Československo

Příspěvek od Tifík » 04 kvě 2018, 12:42

K diskuzi nad minulou kapitolou:
Je fakt, že zastavení postupu není to samé jako poražení protivníka, protivník je poražený když ustupuje - tedy je alespoň dočasně nebojeschopný, k čemuž ve Skandinávii nedošlo.

A k tomuhle:
No, je sice dost nepravděpodobné, že by se střetly dvě armády, které by o sobě nevěděli, ale nemožné to rozhodně není. Nicméně vzhledem k tomu, že Francouzi, pokud vím, žili v tom, že jsou hluboko v týlu a střet absolutně nečekali (pokud si to správně pamatuji z těch předchozích kapitol) a Němci postupovali s tím, že střet přinejmenším tušili, je výkon Francouzů asi někde jinde, než bych čekal. Obzvlášť od armády po čistkách v důstojnickém sboru. Osobně bych spíše čekal dezorganizovaný odpor jednotlivých částí, s velkou pravděpodobností navíc, přinejmenším ze začátku, roztažených po celkem velkém území, jehož efektivita by byla rozhodně menší než jak vyznívá kapitola.
Za reálnější bych považoval, pokud chceš Němce držet na jejich břehu, likvidaci mostu Francouzi, v žádném případě si nemyslím, že by Frantíci ustáli, to co tam Němci poslali, (neměli zbudované pozice, asi moc času rozmístit se aspoň provizorně taky neměli, navíc měl nepřítel z toho, jak to zní početní i "kvalitativní" výhodu - myšleno lepší výcvik a čekal bych i morálku).
Hetharie 4 (2.pokus):Konrád Východňanský, regent krále Svatopluka I. Kalwenského - leden až říjen 998
Wylam: legát Agateánského bratrstva Regozor, zvaný Železný; rytíř smrti Raileh, velitel Legie zkázy
Heharie 4: paladin Tomáš trážce Východu, Pán Velernova a Cestostráže stál, regent krále Svatopluka I. Kalwenského
Blackfyreovo povstání: Damon Lannister, lord Casterlyovy skály, pán Západních zemí, štít Lannisportu a strážce západu
Hetharie 3: kníže Hövdig Reger ze Starkfäste, kníže Brázdy a jeho syn Arvtak Regeri, pán Starkfäste a Självfältu


„Přílišná oddanost ideálům končí tím, že v rámci boje proti alkoholismu zastřelíš dítě se sáčkem rumových pralinek.“
Karel Kryl

Černovous
Štábní rotmistr
Štábní rotmistr
Příspěvky: 282
Registrován: 16 led 2015, 16:51

Re: Nové Československo

Příspěvek od Černovous » 04 kvě 2018, 20:45

Tifík píše:K diskuzi nad minulou kapitolou:
Je fakt, že zastavení postupu není to samé jako poražení protivníka, protivník je poražený když ustupuje - tedy je alespoň dočasně nebojeschopný, k čemuž ve Skandinávii nedošlo.

A k tomuhle:
No, je sice dost nepravděpodobné, že by se střetly dvě armády, které by o sobě nevěděli, ale nemožné to rozhodně není. Nicméně vzhledem k tomu, že Francouzi, pokud vím, žili v tom, že jsou hluboko v týlu a střet absolutně nečekali (pokud si to správně pamatuji z těch předchozích kapitol) a Němci postupovali s tím, že střet přinejmenším tušili, je výkon Francouzů asi někde jinde, než bych čekal. Obzvlášť od armády po čistkách v důstojnickém sboru. Osobně bych spíše čekal dezorganizovaný odpor jednotlivých částí, s velkou pravděpodobností navíc, přinejmenším ze začátku, roztažených po celkem velkém území, jehož efektivita by byla rozhodně menší než jak vyznívá kapitola.
Za reálnější bych považoval, pokud chceš Němce držet na jejich břehu, likvidaci mostu Francouzi, v žádném případě si nemyslím, že by Frantíci ustáli, to co tam Němci poslali, (neměli zbudované pozice, asi moc času rozmístit se aspoň provizorně taky neměli, navíc měl nepřítel z toho, jak to zní početní i "kvalitativní" výhodu - myšleno lepší výcvik a čekal bych i morálku).
Pozor, čistky začaly ihned poté co komunisté utvořili v roce 1939 vládní koalici. Vzhledem k tomu už většina důstojníků není vyjukanými zajíci, za ty tři roky se s pomocí sovětských poradců, něco naučili.

V tomhle bych nepodceňoval francouzký nacionalismus. Všechny generace od roku 1870 jsou vychovávány v tom, že Francie nemá horšího nepřítele než Německo. Což znamená, že ve chvíli, kdy vidí jak Němci zase šlapou po francouzké půdě, tak budou bojovat, vzpomeňme co dokázali Francouzi u Verdunu a obecně za 1. světové.
Edwy I. Král Mercie - Anglie 960

Uživatelský avatar
Tifík
Nadporučík
Nadporučík
Příspěvky: 1494
Registrován: 18 říj 2013, 17:54
Bydliště: Lundenburg, Mähren

Re: Nové Československo

Příspěvek od Tifík » 06 kvě 2018, 08:19

No, nevím, mám pocit, že Sovětské velení stálo taky za pendrek... Neříkám, že jsou úplně neschopní, ale máš rozdíl v tom, když vybíráš důstojníky podle toho, jestli mají rubou knížku a jsou věrní straně a když vybíráš důstojníky podle toho, jak jsou dobří a navíc nezlikviduješ většinu těch zkušených.

V tom s tebou souhlasím a je to obsaženo v tom, co říkám. Potíž je v tom, že to se bavíš o osobní odvaze a statečnosti jednotlivce, ale ta je ti na bojišti k ničemu. Proto píšu o neefektivním odporu jednotlivých částí - vojáci se sice můžou snažit sebevíc, ale bez organizace, bojového plánu, bojové sestavy atd. to prostě nefunguje. Na základě téhle logiky by se měli Poláci v 39. ubránit, odvaha a nacionalismus jim rozhodně nechyběli.

Což je asi tak trochu i myšlenka, na které je založený Blitzkrieg - valíš se dopředu tak rychle, aby nepřítel neměl čas se zorganizovat, takže nemá šanci na efektivní odpor, tím pádem jeho případná převaha vlastně v čemkoliv nehraje roli, protože nemá prostor pro její využití a rozvinutí. Z organizovaných reálně bojeschopných jednotek ti vznikají malé izolované skupinky o velikostech řekněme čet, rot, možná vyjímečně praporů, které nemají kontakt s velením, jedna s druhou, nemají zásobovaní, chybí vzájemná podpora pěchoty, tanků a dělostřelectva... Tyto jednotky jsou pak sice možná složené z mužů, kteří jsou odhodlaní k boji až do konce, ale jejich odpor vlastně nemá reálný význam, protože stojí proti nepříteli, který tohle všechno má a vybírá si, kdy kterou z těch skupinek zlikviduje a zbytek jenom drží na místě.

A to je to, co bych čekal tady. Vem si, že máš Francouzskou armádu na přesunu na frontu, u té očekávám pochodovou formaci, proti ní stojí Německá armáda, která je pravděpodobně plus mínus v bojové formaci, je můj předpoklad správný? Pokud ano, tak je jasné, že Francouzi nemůžou klást efektivní odpor. Rozhodně ne tak efektivní.
V podstatě platí stejná logika, kterou popisuješ u střetu těch takových sborů - Němci jsou připravení a ve formaci umožňující efektivní manévrování, oproti tomu Francouzi budou ve formaci, které je neohrabaná a nepraktická, přičemž přechod do bojové formace bude trvat hodiny, možná spíš desítky hodin. V pro Francouze nejlepším případě budou mít Němci několik hodin na to, napáchat co největší škody, než se armáda pořádně seskupí, v tom opačném to bude den, možná i víc. Proto si nemyslím, že by to Francouzi ustáli. I když ten most možná ano, pokud b yse jim povedlo klást dostatečně zorganizovaný odpor na druhém břehu, což nepovažuju za reálné.

Jo a srovnání s Verdunem - nevím, jestli je to na místě, tam měli Francouzi přesně to, co jim tady chybí - předem zbudované pozice a promyšlené rozmístění (kvalitu neposuzuju, protože nevím, jak je na tom kdo s výcvikem a odhodhodláním).
Hetharie 4 (2.pokus):Konrád Východňanský, regent krále Svatopluka I. Kalwenského - leden až říjen 998
Wylam: legát Agateánského bratrstva Regozor, zvaný Železný; rytíř smrti Raileh, velitel Legie zkázy
Heharie 4: paladin Tomáš trážce Východu, Pán Velernova a Cestostráže stál, regent krále Svatopluka I. Kalwenského
Blackfyreovo povstání: Damon Lannister, lord Casterlyovy skály, pán Západních zemí, štít Lannisportu a strážce západu
Hetharie 3: kníže Hövdig Reger ze Starkfäste, kníže Brázdy a jeho syn Arvtak Regeri, pán Starkfäste a Självfältu


„Přílišná oddanost ideálům končí tím, že v rámci boje proti alkoholismu zastřelíš dítě se sáčkem rumových pralinek.“
Karel Kryl

Černovous
Štábní rotmistr
Štábní rotmistr
Příspěvky: 282
Registrován: 16 led 2015, 16:51

Re: Nové Československo

Příspěvek od Černovous » 06 kvě 2018, 11:55

Tifík píše:No, nevím, mám pocit, že Sovětské velení stálo taky za pendrek... Neříkám, že jsou úplně neschopní, ale máš rozdíl v tom, když vybíráš důstojníky podle toho, jestli mají rubou knížku a jsou věrní straně a když vybíráš důstojníky podle toho, jak jsou dobří a navíc nezlikviduješ většinu těch zkušených.

V tom s tebou souhlasím a je to obsaženo v tom, co říkám. Potíž je v tom, že to se bavíš o osobní odvaze a statečnosti jednotlivce, ale ta je ti na bojišti k ničemu. Proto píšu o neefektivním odporu jednotlivých částí - vojáci se sice můžou snažit sebevíc, ale bez organizace, bojového plánu, bojové sestavy atd. to prostě nefunguje. Na základě téhle logiky by se měli Poláci v 39. ubránit, odvaha a nacionalismus jim rozhodně nechyběli.

Což je asi tak trochu i myšlenka, na které je založený Blitzkrieg - valíš se dopředu tak rychle, aby nepřítel neměl čas se zorganizovat, takže nemá šanci na efektivní odpor, tím pádem jeho případná převaha vlastně v čemkoliv nehraje roli, protože nemá prostor pro její využití a rozvinutí. Z organizovaných reálně bojeschopných jednotek ti vznikají malé izolované skupinky o velikostech řekněme čet, rot, možná vyjímečně praporů, které nemají kontakt s velením, jedna s druhou, nemají zásobovaní, chybí vzájemná podpora pěchoty, tanků a dělostřelectva... Tyto jednotky jsou pak sice možná složené z mužů, kteří jsou odhodlaní k boji až do konce, ale jejich odpor vlastně nemá reálný význam, protože stojí proti nepříteli, který tohle všechno má a vybírá si, kdy kterou z těch skupinek zlikviduje a zbytek jenom drží na místě.

A to je to, co bych čekal tady. Vem si, že máš Francouzskou armádu na přesunu na frontu, u té očekávám pochodovou formaci, proti ní stojí Německá armáda, která je pravděpodobně plus mínus v bojové formaci, je můj předpoklad správný? Pokud ano, tak je jasné, že Francouzi nemůžou klást efektivní odpor. Rozhodně ne tak efektivní.
V podstatě platí stejná logika, kterou popisuješ u střetu těch takových sborů - Němci jsou připravení a ve formaci umožňující efektivní manévrování, oproti tomu Francouzi budou ve formaci, které je neohrabaná a nepraktická, přičemž přechod do bojové formace bude trvat hodiny, možná spíš desítky hodin. V pro Francouze nejlepším případě budou mít Němci několik hodin na to, napáchat co největší škody, než se armáda pořádně seskupí, v tom opačném to bude den, možná i víc. Proto si nemyslím, že by to Francouzi ustáli. I když ten most možná ano, pokud b yse jim povedlo klást dostatečně zorganizovaný odpor na druhém břehu, což nepovažuju za reálné.

Jo a srovnání s Verdunem - nevím, jestli je to na místě, tam měli Francouzi přesně to, co jim tady chybí - předem zbudované pozice a promyšlené rozmístění (kvalitu neposuzuju, protože nevím, jak je na tom kdo s výcvikem a odhodhodláním).
Na druhou stranu, příklady odvahy jednotlivců mohou vyvolat to samé u větší skupiny, v tomhle bych nepodceňoval lidskou psychiku :D
K těm Polákům drobná poznámka, ona jejich obrana zase tak neúspěšná do 17. září nebyla, několikrát Němcům docela zavařili, samozřejmě po 17. září už byl konec, ono se bojuje blbě, když musíš hlídat dvě fronty.

U Verdunu to bylo složitější, francouzské velení považovala verdunský úsek za klidnější oblast fronty. Z rozkazu náčelníka generálního štábu byly z pevností demontovány kanóny a s velkou částí pevnostních posádek byly přesunuty do Flander, to znamená, že na začátku německého útoku stály u Vedunu v podstatě francouzské útvary druhého řádu, kterým chybělo dělostřelectvo a další propriety. Verdun nepadl také díky tomu, že jej ty druhořadé jednotky zuřivě bránily....

Co se týče bitvy u Montmedy, Francouzi v tomto střetnutí tahají za kratší konec provazu. Jejich šance na vítězství, pokud se jim rychle nepodaří přisunout posily, jsou dosti malé.
Edwy I. Král Mercie - Anglie 960

Černovous
Štábní rotmistr
Štábní rotmistr
Příspěvky: 282
Registrován: 16 led 2015, 16:51

Re: Nové Československo

Příspěvek od Černovous » 06 kvě 2018, 12:59

Guam

Tichomořská flotila po svém vyplutí ze základny v Pearl Harboru směřovala k Filipínám. Jedním z bodů, který Američané na své cestě museli minout, byl ostrov Guam nacházející se v soustroví Mariany.

Celá tato oblast se nacházela pod správou USA a byla tedy považována za naprosto bezpečnou. Američané, včetně vrchního velitele Tichomořské flotily admirála Husbanda Kimmela se chovali naprosto bezstarostně, ostaně ke znepokojování nebyl žádný důvod, Spojené státy byly dosud neutrální. Navíc Američané se domývali, že neexistuje síla, která by se odvážila změřit síly s celou Tichomořskou flotilou.

Ta síla ale existovala, byla jím japonská flotila. Japonci Tichomořskou flotilu sledovali od jejího vyplutí ostřížím zrakem. Isoroku Jamamoto ihned po vyplutí Spojené flotily vyslal vpřed ponorky, které se měly stát jeho očima.Tato průzkumná plavidla byla poslána k Marianskému soustroví a měla vyčkat do chíle až se objeví Američané. Právě v tomto soustroví totiž Jamamoto plánoval svést s Tichomořskou flotilou bitvu.

Japonci od svého vyplutí dodržovali striktní rádiové ticho, přesto se však nepovedlo vyplutí Spojeného loďstva utajit. Analytici ve Washingtonu a Pearl Harboru však, dodnes z nepochopitelných důvodů, na tuto informaci nijak neragovali, nejspíše prostě nevěřili, že by se Japonci odvážili byť jen pomyslet na to, že by napadli celou Tichomořskou flotilu Tato zásadní informace se dokonce nedostala ani k admirálu Kimmelovi a jeho štábu na bitevní lodi Arizona.

Američané se tak bezstarostně plavili ke Guamu, zde Kimmel plánoval udělat krátkou zastávku, na níž měla flotila doplnit zásoby pohoných hmot a proviantu. Nikdo netušil, že ke Guamu se zároveň přibližují i Japonci.

20. června spatřila japonská miniponorka I-29 lodě Tichomořské flotily zhruba 678 kilometrů západně od Guamu, flotila stále udržovala přímý kurz, takže nebylo nijak obtížné ji sledovat.

Kapitán ponorky odvysílal krátkou šifrovanou depeši Jamamotovi, japonci se tou dobou pohybovali severně od Guamu, mimo dosah amerických letonů, které se na tomto ostrově nacházely. Po zprávě, že ponorky navázaly s Američany kontakt, hlavní flotila změnila kurz a začala se přesouvat do vod východně od Guamu.

Mezitím Tichomořská flotila dosáhla ve večerních hodinách 21. června Guamu a niž by došlo k jakémukoliv incidentu. Američané zakotvili v přístavu a začali s doplňováním zásob na poslední část cesty. 23. června Tichomořská flotila vyplula.

Tou dobou se Japonci nacházeli 550 kilometrů východně od Guamu a chystali se na střetnutí, které mělo změnit dějiny námořních bojů. Jamamoto odvysílal krátkou depeši do Tokia. Tím bylo japonské velení vyrozuměno, že se chystá střetnutí s Američany. Byla připravena nóta, v níž Japonské císařství vyhlašovalu válku Spojeným státům americkým. Zatím však nebyla odeslána, Japonci totiž vyčkávali až Jamamoto zahájí bitvu, tím chtěli vzít Tichomořské flotile jakoukoliv možnost zareagovat. 26. června ráno byli Japonci připraveni k bitvě.

Plán admirála Jamamota byl prostý. Američany měly nejprve napadnout letouny startující z letadlových lodí, celkem měl mít letecký útok tři vlny. Tyto údery měly Tichomořskou flotilu naprosto paralyzovat. Dílo zkázy poté měly dokončit hladinové lodě,které měly připlout na místo střetnutí a svými mohutnými děly dokončit to co začala letadla.

Ráno 26. června bylo bezmračné a slunečné. Vzletové paluby japonských letadlových lodí se zaplnily startujícími letouny, které se s východem slunce vznášely do vzduchu a směřovaly k místu, kde se měli nacházet Američané.

Na lodích Tichomořské flotily panoval prozatím klid, zpočátku nic nenasvědčovalo tomu, že by tento den měl nějak vybočovat ze zaběhnutého řádu plavby. Náhle byl klid porušen poplachem na lodních radarových stanicích, na jejich obrazovkách se totiž objevily stovky drobných teček, které se neustále přibližovaly. Brzy bylo jasné, že se chystá to co bylo ještě před pár hodinami za nepravděpodobné. Útok na Tichomořskou flotilu! Okamžitě byl vyhlášen bojový poplach. Muži se překotně hnali na bojová stanoviště a snažili se připravit svá plavidla na nastávající bitvu. Bylo však již pozdě.
O několik desítek minut později se nad Tichomořskou flotilou objevila první japonská letadla.

Celkem 120 letadel se rozdělilo do několika rojů a ty začaly útočit na jednotlivé lodě. Jako jedna z prvních byla zasažena vlajková loď flotily. Arizonu zasáhly dvě pumy ráže 800 kilogramů. První dopadla na záď a explodovala těsně pod palubou, zabyla a zranila zhruba 15 mužů. Druhá puma stejné ráže, která zasáhla Arizonu o necelou minutu později, napáchala mnohem horší škody.

Dopadla totiž na přední muniční sklad, prorazila jeho pancéřování a explodovala mezi uskladněnými dělostřeleckými granáty. Následkem toho byla ohromná exploze. Ta doslova utrhla celou příď od dna po palubu. Těžce požkozená loď se začala okamžitě potápět.

Arizona pochopitelně nebyla jedinou lodí, která byla zasažena. Nevadu zasáhla dvě torpéda, která byla vypuštěna torpédonosnými bombardéry a jedna puma. Loď byla těžce požkozena, ale jako zázrakem se držela na hladině. Japoncům se podařilo zasáhnout rovněž Californii, West Virginii, Pennsylvanii, Oklahomu a Tennssee. Přičemž poslední dvě lodě se začaly stejně jako Arizona potápět.

Terčem útoku se staly rovněž letadlové lodě, zasaženy byly Saratoga, Yorktown a Lexington, Hornetu i Enterprise se jako zázrakem podařilo jakémukoliv požkození uniknout.

Když první vlna konečně odlétla, zanechala za sebou naprostou zkázu. Tři bitevní lodě potopené, nebo potápějící se a další tři těžce požkozené, požkozeny byly rovněž tři letadlové lodě.

Vzhledem k tomu, že admirál Husband Kimmel byl jedním z těch, kteří nalezli smrt ve vraku Arizony, přešlo velení na velitele svazu letadlových lodí admirála Williama Halseyho. Ten si pro svou odvahu a impulzivní jednání vysloužil přezdívku Býk. Nyní stál tento důstojník před pro něj nesmírně obtížným rozhodnutím. Měl se pokusit zachránit požkozené lodě, a riskovat další ztráty při případném japonském útoku, nebo se všemi plavbyschopnými loděmi stáhnout do bezpečí a zanechat požkozená plavidla svému osudu?

Halseyho dilema nakonec rozetnul jeho přímý podřízený kontraadmirál Raymond Spruance, ten svému podřízenému na rovinu oznámil, že Tichomořská flotila není nyní bojeschopná. S těžkým srdcem vydal Halsey rozkaz k opuštění neplavbyschopných lodí, to se týkalo posádek West Virginie, Oklahomy a Saratogy. Zbylé lodě měly položit kouřovou clonu a přímým kurzem odplout zpět na Guam. Tou dobou ze vzletových palub japonských letadlových lodí startovala druhá vlna letadel.

125 letounů dorazila na místo střetnutí o hodinu později, právě ve chvíli, kdy Američané zahajovali ústup. Japonci okamžitě zahájili útok.Prakticky okamžitě se jim podařilo potopit Oklahomu a West Wirgini, zasažen byl rovněž Maryland, poslední nepožkozená bitevní loď Tichomořské flotily.

Obrázek
Potopení bitevní lodě West Virginia

Ke dnu klesly rovněž Saratoga a Lexington. Do okolí Hornetu a Enterprise dopadlo několik pum, ale lodě přímo neutrpěly žádné poškození.

Obrázek
Potápějící se Lexington

Druhý japonský útok se ale musel vypořádat s již připravenou americkou obranou. Protiletadlovým dělostřelcům se podařilo sestřelit nebo poškodit 46 letounů.

Konečně Japonci zmizeli za horizontem. Halsey, kterého zranila střepina japonské pumy, nařídil pokračovat v ústupu. Zmrzačené lodě konečně položily kouřovou clonu a kulhaly do bezpečí.

Když o další hodinu později dorazila třetí japonská vlna, nalezla na místě střetnutí jen hromadu trosek a potápějícíc se a hořící vraky, které byly před pár hodinami pyšnými a velkými loděmi. Japonci chvíli pátrali, ale Američany se jim nepodařilo najít. Spojili se s Jamamotem a informovali jej, že nepřítel se stáhl. Tehdy admirál Jamamoto čelil podobnému dilematu jako Halsey.

Velice dobře věděl, že Američané ustupují na Guam. Měl je pronásledovat a dokončit to co začaly letouny z letadlových lodí a riskovat, že jeho flotila bude potencionálně napadena americkými letouny z Guamu? Nebo se měl vydat na cestu zpět do Japonska?

Nakonec zvolil druhou možnost, vyhodnotil totiž, že druhá útočná vlna utrpěla těžké ztráty a další japonský útok by utrpěl ještě horší ztráty. proto vydal rozkaz aby se jeho flotila připravila ke zpáteční plavbě. Neoficiálním důvodem proč se Jamamoto rozhodl tak jak se rozhodl, byla jeho obava z nedostatku paliva pro jeho flotilu.

Spojené státy totiž uvalily na Japonsko v květnu 1942 ropné embargo. Země vycházejícícho slunce tak v důsledku opatření Washingtonu disponovala zásobami ropy pouze na půl roku. Nějakakou ropu bylo sice možno získat ze Sovětského svazu, ale vzhledem k tomu, že SSSR byl plně zaneprázdněn boji v Evropě a chystal další velkou ofenzivu, tak nemohl Japonsku nabídnout tolik, kolik bylo potřeba.

Američany tak pronásledovaly pouze ponorky. Plavidlu I-26 se povedlo torpédovat letadlovou loď Yorktown, bohužel pro Japonce se plavidlo udrželo na hladině. Útok ponorky I-29 byl mnohem úspěšnější, po jejím útoku klesl ke dnu lehký řižní Helen a byla zasažena bitevní loď Maryland, ani ta se však shodou šťastných náhod nepotopila.

Přesto se bitva u Guamu nedala označit jinak jako drtivé japonské vítězství. Pět bitevních a tři letadlové lodě byly potopeny, další tři bitevní a jedna letadlová loď byly požkozeny. O život přišlo 2390 mužů a dalších 1200 bylo zraněno.

V době, kdy letouny první japonské vlny potápěly americké lodě, byla z Tokia do Washingtonu konečně odeslána nóta o vyhlášení války. Velvyslanec Japonského císařství v USA Kičisaburo Nomura ji o dvě hodiny později předal prezidentu Franklinu Delanu Rooseveltovi. Odpoledne se do Washingtonu dostaly první zprávy o střetnutí o Guamu. S tím jak se postupně zprávy o této bitvě zpřesňovaly, vyšel najevo rozsah celé katastrofy.

Po celých Spojených státech amerických se vzedmula vlna veřejného pobouření. Druhý den na mimořádném zasedání Kongresu vystoupil prezident Franklin Dealano Roosevelt. 26. červen označil za Den hanby-Day of infany, poté požádal kongresmany, aby hlasovali o jeho návrhu vyhlásit Japonsku válku. Návrh byl jednoznačně přijat, při hlasování se zdrželi pouze 3 zákonodárci.

Obrázek
Franklin Roosevelt v Kongresu

26. června se tak světová válka rozšířila do Tichomoří a na Dálný východ. Útok na Tichomořskou flotilu byl signálem pro japonské armády, aby zahájily útok na Malajsii, Barmu, Nizozemskou východní Indii a Filipíny.

Bitva u Guamu zároveň změnila dějiny námořního válčení. Poprvé v dějinách se obě flotily střetly a niž by se viděly. Éra svazů velkých a těžce ozbrojených bitevních lodí dospěla ke svému konci
Naposledy upravil(a) Černovous dne 15 kvě 2018, 10:55, celkem upraveno 4 x.
Edwy I. Král Mercie - Anglie 960

Bunkr
Podporučík
Podporučík
Příspěvky: 963
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Nové Československo

Příspěvek od Bunkr » 06 kvě 2018, 13:44

Tak Guam máme úspěšně za sebou. Američané z toho vyšli překvapivě dobře, čekal jsem, že Japonci předvedou trochu lepší výkon.

Nechápu Jamamotovo rozhodnutí. Tichomořská flotila je fakticky nebojeschopná a on ji nechá v klidu odplout? To se vážně tak bál těch pár letadel na Guamu?

A Japonci útočící v průběhu monzumové sezóny, vážně?
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,

Uživatelský avatar
Tifík
Nadporučík
Nadporučík
Příspěvky: 1494
Registrován: 18 říj 2013, 17:54
Bydliště: Lundenburg, Mähren

Re: Nové Československo

Příspěvek od Tifík » 06 kvě 2018, 16:05

Černovous píše: Na druhou stranu, příklady odvahy jednotlivců mohou vyvolat to samé u větší skupiny, v tomhle bych nepodceňoval lidskou psychiku :D
K těm Polákům drobná poznámka, ona jejich obrana zase tak neúspěšná do 17. září nebyla, několikrát Němcům docela zavařili, samozřejmě po 17. září už byl konec, ono se bojuje blbě, když musíš hlídat dvě fronty.

U Verdunu to bylo složitější, francouzské velení považovala verdunský úsek za klidnější oblast fronty. Z rozkazu náčelníka generálního štábu byly z pevností demontovány kanóny a s velkou částí pevnostních posádek byly přesunuty do Flander, to znamená, že na začátku německého útoku stály u Vedunu v podstatě francouzské útvary druhého řádu, kterým chybělo dělostřelectvo a další propriety. Verdun nepadl také díky tomu, že jej ty druhořadé jednotky zuřivě bránily....

Co se týče bitvy u Montmedy, Francouzi v tomto střetnutí tahají za kratší konec provazu. Jejich šance na vítězství, pokud se jim rychle nepodaří přisunout posily, jsou dosti malé.
Tak ta 1. věta dost jasně ukazuje, že jsi naprosto nepochopil, co jsem se snažil sdělit. Bohužel nevím, jak to formulovat lépe.

Ano, v předem připravených pozicích, na kterých se zavčasu rozmístili, což je právě ten obrovský rozdíl mezi tebou srovnávanými situacemi.

Pořád to vypadá, že jsou větší, než by měli být. :D

Mimochodem, přijde mi úsměvné srovnání s následující kapitolou, kdy se Francouzi s pozemní armádou dokázali zorganizovat vlastně efektivněji, než Američané na svých bojových lodích. :D Kdybych si měl vsadit, tak si vsadím spíš na to, že Francouzi dostanou totálně na frak, než že Amíci, když Japonce uvidí na radarech a správně je identifikují, nezvládnou připravit obsluhy protiletadlových děl, když měli několik desítek minut.

A mimochodem, když Japonci tu flotilu celou dobu sledovali ponorkama, aby jim neutekla, to je nenapadlo nechat ve vzduchu nějaký pozorovací letoun, který by ji sledoval mezi jednotlivými vlnami?
Respektive, kam zmizely ty ponorky? Docela se divím, že se je Japonci nepokusili využít, jak třeba v Pearl Harbouru....

Přesně jak píše Bunkr, od Jamamota bych čekal, že se naopak pokusí Amíky dorazit, když má šanci, protože bez ohledu na ztráty na letadlech je to pořád nejlepší příležitost ve kterou může doufat - většina flotily už je poškozená, takže nemusí být problém ji dohnat a ještě k tomu může pocuchat U.S. síly na Guamu.
Hetharie 4 (2.pokus):Konrád Východňanský, regent krále Svatopluka I. Kalwenského - leden až říjen 998
Wylam: legát Agateánského bratrstva Regozor, zvaný Železný; rytíř smrti Raileh, velitel Legie zkázy
Heharie 4: paladin Tomáš trážce Východu, Pán Velernova a Cestostráže stál, regent krále Svatopluka I. Kalwenského
Blackfyreovo povstání: Damon Lannister, lord Casterlyovy skály, pán Západních zemí, štít Lannisportu a strážce západu
Hetharie 3: kníže Hövdig Reger ze Starkfäste, kníže Brázdy a jeho syn Arvtak Regeri, pán Starkfäste a Självfältu


„Přílišná oddanost ideálům končí tím, že v rámci boje proti alkoholismu zastřelíš dítě se sáčkem rumových pralinek.“
Karel Kryl

Odpovědět

Zpět na „Alternativní historie“