Nové Československo

Co by bylo, kdyby? Prostor pro autorské příspěvky a diskuze o alternativní historii.

Moderátoři: Dekl, Atlantis, Vals, Royal

Odpovědět
Černovous
Štábní rotmistr
Štábní rotmistr
Příspěvky: 282
Registrován: 16 led 2015, 16:51

Nové Československo

Příspěvek od Černovous » 08 led 2017, 17:45

Vzhledem k tomu, že jsem svoje předchozí téma, Jiné Československo, vedl špatným směrem, tak jsem se rozhodl, že začnu psát od znova.
Takže:Píše se konec roku 1920 a mladá československá republika se zmítá ve vnitřních problémech. Na podzim roku 1920 došlo k rozkolu uvnitř nejsilnější vládní strany, kterou byla ČSSD, vypukl spor mezi umírněným a radikálním křídlem. Radikálové, inspirovaní ruskými bolševiky, usilovali o vyvolání socialistické revoluce v Československu.

Pnutí v Sociální demokracii způsobilo pád vlády Vlastimila Tusara. Tusara v úřadu premiéra nahradil Jan Černý, který sestavil úřednickou vládu.
Konflikt uvnitř ČSSD mezitím pokračoval. Radikálové 21. září začali vydávat deník Rudé Právo, o čtyři dny později se v Praze uskutečnil sněm, svolaný Radikály, jehož se zúčastnilo 69% oprávněných delegátů, rozkol ve straně dosáhl vrcholu.

Radikálové povzbuzení vysokou účastí na sněmu, obsadili Lidový dům, který byl sídlem strany. Policie na nátlak vedení ČSSD zasáhla 8. prosince. Lidový dům byl násilně vyklizen a vrátil se zpět pod kontrolu umírněného křídla. Radikálové ,v reakci na vyklizení Lidového domu, svolali na 10. prosince generální stávku.
Edwy I. Král Mercie - Anglie 960

Černovous
Štábní rotmistr
Štábní rotmistr
Příspěvky: 282
Registrován: 16 led 2015, 16:51

Re: Nové Československo

Příspěvek od Černovous » 09 led 2017, 16:38

1. Kapitola
Prosincové povstání


Výzva radikálních sociálních demokratů se u československého dělnictva setkala s více než slušným ohlasem, stávkovalo se prakticky ve všech významných průmyslových centrech mladé republiky, kromě Plzně. Situace se začala rychle vyhrocovat, vláda totiž vydala pokyn, aby byla stávka násilně ukončena, zároveň vyhlásila na území celé republiky stanné právo. Do ulic vyrazili příslušníci četnictva, aby v souladu s rozkazem vlády potlačili stávku. Stávkující dělníci se ovšem četnictvu postavili na odpor, na několika místech dokonce došlo ke střetu mezi četníky a dělníky, kteří se zmocnili zbraní.
K nejostřejším střetům došlo v Oslavanech na Třebíčsku, na území severočeského hnědouhelného revíru a především na Kladně.
Boje, které propukly, si vyžádaly životy 36 četníků a 151 dělníků. Přestože dělníci utrpěli horší ztráty, povedlo se jim zabránit násilnému potlačení stávky.

Reakce vlády byla mimořádně ostrá, stávka pražských dělníků byla doslova utopena v krvi, hlavní vůdce stávky Bohumír Šmeral, který byl bývalým předsedou ČSSD, ale stihl z Prahy uniknout a povedlo se mu dostat do Kladna.

V tomto významném centru ocelářského průmyslu se 18. prosince uskutečnil ustanovující sjezd Komunistické strany Československa. Předsedou se stal Šmeral, dalšími členy vedení se stali Václav Šturc, Václav Bolen, František Hovorka a Josef Skalák.
Ještě téhož dne vedení KSČ, ústy svého předsedy, vyhlásilo Československou republiku rad. Obranou tohoto nově vzniklého státního útvaru byly pověřeny Lidové Milice, které byly narychlo zformovány z ozbrojených dělníků
Obrázek
Lidové Milice na Kladně

Povstalecká vláda okamžitě vyhlásila znárodnění veškerých průmyslových podniků, dolů, bank a zemědělské půdy.
Vládě v Praze se z tohoto dekretu bez pochyby pořádně orosilo čelo, pokud by se totiž dekret dostal do širšího povědomí veřejnosti, reálně by hrozilo, že k povstání se přidají i další obyvatelé Československa. Na večerním zasedání vlády, které se uskutečnilo 18. prosince, bylo rozhodnuto, že povstání musí být potlačeno silou.

Po celý 19. prosinec se k hlavním povstaleckým centrům přesouvali četníci, posílení o vojenské oddíly. V brzkých ranních hodinách byly napadeny Oslavany, Kladno a Most. Boje byly mimořádně tvrdé, Most padl ve večerních hodinách a Kladno a Oslavany se bránily po celý týden, nakonec však byly povstalecké milice udolány díky přesile a lepší koordinaci vládních sil. Vedení KSČ se, ale podařilo z rozstříleného Kladna uprchnout, ovšem 30. prosince byli zadrženi na hraničním přechodu Boží Dar.

Prosincové povstání si vyžádalo životy 1300 dělníků, vojáků a četníků dalších zhruba 3000 osob utrpělo zranění. POrezident Tomáš Garrigue Masaryk byl tímto krveprolitím natolik znechucen, že dokonce uvažoval o své rezignaci. Nakonec k ní nedošlo, ale bylo jasné, že v Československu budou nastoleny jiné poměry, než si Masaryk představoval.
Edwy I. Král Mercie - Anglie 960

Černovous
Štábní rotmistr
Štábní rotmistr
Příspěvky: 282
Registrován: 16 led 2015, 16:51

Re: Nové Československo

Příspěvek od Černovous » 10 led 2017, 18:31

2. Kapitola
Mezihra


Ihned po potlačení povstání se vláda začala vypořádávat s účastníky povstání. Po celém Československu začaly zasedat vojenské soudy, které vynášely rozsudky nad účastníky povstání. Nejpřísnější tresty byly pochopitelně vyneseny nad vůdci povstání. Josef Skalák, František Hovorka a Václavové Bolen a Šturc byli odsouzeni k doživotnímu odnětí svobody v těžkém žaláři. Hlavní vůdce povstání Bohumír Šmeral byl odsouzen k trestu smrti provazem. Rozsudek byl vykonán 1. května 1921.

Zatímco soudy vynášely rozsudky nad povstalci, politici jednali. Nejaktivněji si počínali agrárníci, kteří byli nejsilnější pravicovou stranou v Československu. Na společné schůzi pravicových politiků, která se uskutečnila 2. února 1921, vystoupil předseda Agrárníků Antonín Švehla s požadavkem, aby se všechny pravicové strany spojily do jediného velkého uskupení. Švehlův návrh se s kladnou odezvou setkal jen u živnostníků, ostatní pravicové strany tento návrh odmítly. Další návrh agrárnického předsedy se setkal s kladnější odezvou, Švehla navrhl, aby pravicové strany, když už nedojde ke sjednocení všech stran do jednoho velkého uskupení, postupovaly v nejdůležitějších politických otázkách společně, stejný návrh předložil Švehla i sudetoněmeckým pravicovým předákům, aby pro svůj návrh získal podporu, tak slíbil, že agrárníci se pokusí prosadit změnu ústavy, která by zaručovala alespoň částečnou autonomii pro Sudety. Jednání probíhala i se slovenskou politickou reprezentací, představitelům nejsilnější slovenské politické strany, Hlinkova strana ľudová byla slíbena úplná autonomie pro Slovensko, což byla pro předsedu strany Andreje Hlinku nabídka z kategorie těch, které se neodmítají.

Poté co se v průběhu února podařilo vytvořit jednotnou frontu všech československých pravicových stran, vystoupil Antonín Švehla 13. března 1921 v Poslanecké sněmovně s požadavkem, aby se co nejdříve uskutečnily předčasné volby. Za Švehlův návrh se podle očekávání postavily všechna ostatní pravicová uskupení. Díky tomu získal Švehlův návrh v Poslanecké sněmovně dostatečnou podporu, proti návrhu se postavili pouze českoslovenští a němečtí sociální demokraté a národní socialisté.

Poté co byl návrh přijat, se očekávalo, že prezident Tomáš Garrigue Masaryk vyhlásí termín pro konání předčasných voleb. Nicméně to se nestalo. První československý prezident totiž již od začátku roku bojoval s těžkým zápalem plic. Masarykův stav se nelepšil a v polovině března došlo ke krizi, která skončila prezidentovou 21. března 1921.

Státní pohřeb prvního československého prezidenta se uskutečnil o týden později, 29. března. Zesnulého prezidenta při jeho poslední cestě Prahou vyprovázely desítky tisíc osob, všem bylo jasné, že Masarykova smrt znamená pro Československo zásadní přelom

Obrázek
Pohřební průvod Tomáše Garrigua Masaryka při průchodu Prahou
Edwy I. Král Mercie - Anglie 960

Černovous
Štábní rotmistr
Štábní rotmistr
Příspěvky: 282
Registrován: 16 led 2015, 16:51

Re: Nové Československo

Příspěvek od Černovous » 14 led 2017, 12:40

3. Kapitola
Normalizace


Masarykova smrt způsobila v československé politice značné pnutí. Pravice požadovala, aby se co nejrychleji konaly parlamentní volby, teprve po zvolení nových zákonodárců se měla uskutečnit volba nového prezidenta. Pravicoví politici totiž chtěli využít, že prosincové povstání je v živé paměti obyvatelstva a domývali se, že z této zkušenosti československých občanů by se měl vytěžit co největší politický kapitál. Levice naopak chtěla nejprve obsadit prezidentský úřad, teprve poté se měly konat parlamentní volby.

Vyhrocená debata mezi politickými spektry se táhla po celý duben. Nakonec byl schválen návrh pravice, aby se volilo do Parlamentu, teprve poté měla být zvolena nová hlava státu. Návrh se podařilo prosadit díky hlasům umírněné sudetoněmecké pravice.

Parlamentní volby se uskutečnily 15. listopadu 1921. Volilo se na území celého Československa, což byl rozdíl oproti roku 1920 v tomto roce se totiž z důvodu stanného práva nevolilo na Podkarpatské Rusi. Dva měsíce před volbami došlo ke sjednocení dvou významných sudetoněmeckých pravicových stran, jednalo se sudetoněmecké agrárníky, německé křesťanské sociály a liberální Německou stranu svodomyslnou Toto sjednocení se poměrně výrazně promítlo do volebních výsledků.
Volilo se celkem 300 poslanců

Výsledky voleb
Koalice Agrární a Živnostenské strany 18%: 54 křesel
Československá strana sociálnědemokratická 15,2%: 45 křesel
Koalice Německých agrárníků, Německých křesťanských sociálů a Německé strany svobodomyslné 14,4%: 43 křesel
Československá strana sociální 11,7%: 35 křesel
Československá strana lidová 9,8%: 29 křesel
Hlinkova strana ľudová 7,5%: 23 křesel
Německá strana sociálně demokratická v ČSR 7,1%: 21 křesel
Československá národní demokracie 5,9%: 18 křesel
Německá nacionální strana 5,3%: 16 křesel
Zemská křesťanko-sociální strana 3,1%: 9 křesel
Slovenská národní strana 2,4%: 7 křesel

Volby se staly debaklem pro ČSSD, která oproti volbám z roku 1920 ztratila přes 10% voličů. Většinou se jednalo o stoupence pravého křídla sociální demokracie, kteří byli znechuceni z dění uvnitř strany na sklonku roku 1920. Část z těchto umírněných voličů podpořila Československou stranu sociální, většina jich ovšem k volbám vůbec nepřišla.

Po volbách se vytvořila pravicová koalice Agrární a Živnostenské strany, Německé trojkoalice, Československé strany lidové, Hlinkovy strany ľudové a Československá národní demokracie.
Premiérem se stal Antonín Švehla
Vláda disponovala v Poslanecké sněmovně 167 hlasy.

Obrázek
Nový ministerský předseda ČSR

Nová vláda okamžitě začala hledat kandidáta na prezidentský úřad. Levice svého kandidáta již měla, byl jím blízký spolupracovník Tomáše Garrigua Masaryka a ministr zahraničí Eduard Beneš. Pravice se nakonec rozhodla, že jejím kandidátem bude významný český historik a ministr školství ve vládě Jana Černého Josef Šusta.

Prezidentská volba se konala 18. prosince, k vítězství kandidáta bylo třeba, aby získal tři pětiny hlasů poslanců a senátorů. První kolo výsledek nepřineslo rozhodnutí . Před druhým kolem proběhl intenzivní lobbing, Beneš i Šusta se snažili získat podporu Zemské a Slovenské národní strany, poslanci i senátoři těchto stran se zdrželi hlasování, stejně jako poslanci a senátoři zvolení za Německou nacionální stranu. Při vyjednávání nakonec byl úspěšnější Josef Šusta. Díky tomu se mu povedlo ve 2. kole získat podporu Zemské a Slovenské národní strany. Díky jejím hlasům se Josef Šusta stal 2. prezidentem Československé republiky.

Obrázek
Nový československý prezident

Ihned po prezidentských volbách se vláda pustila do práce. V lednu 1922 byl Parlamentem přijat Jazykový zákon, který na úřadech zrovnoprávňoval češtinu, němčinu a slovenštinu. Tento zákon byl jen předstupněm pro mnohem větší změnu. Na konci roku 1924 předložila vláda návrh nové československé ústavy. Nová ústava zaváděla oproti ústavě z roku 1920 řadu změn. Asi nejvýraznější změnou byla federalizace ČSR. Československá republika by se proměnila ve federaci dvou rovnoprávných národů, Čechů a Slováků, částečnou autonomii měly získat Sudety a Podkarpatská Rus. Ústava zároveň zvyšovala vliv armády a policie, omezovala některé občanské svobody, zejména právo shromažďovací, pokud by byla ústava přijata, tak by výrazně byly omezeny pravomoci prezidenta na úkor vlády.

Takovýto návrh byl nepřijatelný pro sociální demokracii a stranu sociální, obě strany totiž byly bytostně spjaty s Masarykovu ideou jednotného národa československého, nicméně ani s podporu Zemské křesťanko-sociální strany, která se snažila prosadit autonomii pro Maďary žijící na Slovensku a Podkarpatské Rusi, nedisponovaly tyto strany dostatečnou většinou, která by přijetí ústavy zabránila.

Hlasování o nové ústavě se uskutečnilo 20. prosince 1924. Pro ústavu se kromě vládních poslanců a senátorů vyslovili poslanci a senátoři opoziční němečtí sociální demokraté a němečtí a slovenští nacionalisté. Proti ústavě hlasovaly pouze československé levicové strany a maďarští poslanci.

Ústava nabyla platnosti 1. ledna 1925. Název státu se změnil z Československé republiky na Československou federativní republiku. Nová ústava svým 1. článkem zrovnoprávňovala Čechy a Slováky a zajišťovala částečnou autonomii pro Sudety a Podkarpatskou Rus. Pro federaci byla společná osoba prezidenta, armáda a zahraničí politika.

Ústava dále výrazně omezovala pravomoci prezidenta. Prezident byl sice i nadále vrchním velitelem ozbrojených sil, mohl pověřit libovolnou osobu sestavením vlády, jmenoval vládu, mohl rozpustit parlament a reprezentoval stát navenek, nicméně to bylo vše. Většina pravomocí, kterými prezident disponoval díky ústavě z roku 1920, přecházela na vládu. Vláda nyní mohla vyhlašovat stanné právo a v případě, že by prezident rozpustil parlament, mohla vládnout pomocí takzvaných dekretů, které by měly formu zákonů. V případě války by na vládu přešly pravomoci parlamentu. Vláda zároveň mohla na dobu až šesti měsíců pozastavit veškerá občanská práva a mohla pozastavit, případně rozpustit spolky, které by svojí ideologií byly protistátní.

Nová ústava výrazně posilovala úlohu ozbrojených složek, armády a policie. Policie nyní mohla rozpouštět demonstrace a manifestace, pokud by se domývala, že se snaží rozvracet stát. Osoby podezřelé z protistátní činnosti mohly být zadržovány po libovolně dlouhou dobu, bez souhlasu soudu. Příslušníci policie získali volební právo, které jim odebírala ústava z roku 1920

ještě větší pravomoci získala armáda. Vládě se podařilo do nové ústavy propašovat článek 50, který označoval armádu za strážce československé státnosti, touto formulací by se dal teoreticky ospravedlnit vojenský převrat. Post ministra obrany měl od nynějška obsazovat profesionální voják. prvním ministrem obrany v uniformě se stal hrdina ruských legií armádní generál Jan Syrový.
Armáda měla podle ústavy zajištěno, že musí ze státního rozpočtu získat na své výdaje minimálně 10% rozpočtových výdajů. Stejně jako policisté i vojáci získali volební právo.

Ihned poté co ústava nabyla platnosti, vláda pozastavila činnost umělecké skupiny Devětsil, která sdružovala československé avantgardní spisovatele. Organizace sice po měsíci mohla obnovit svou činnost, nicméně toto opatření ukázalo, že Československo bude jiné než si jeho zakladatelé představovali.
Edwy I. Král Mercie - Anglie 960

Černovous
Štábní rotmistr
Štábní rotmistr
Příspěvky: 282
Registrován: 16 led 2015, 16:51

Re: Nové Československo

Příspěvek od Černovous » 17 led 2017, 20:43

4. Kapitola
Cordon sanitaire


Ve 2. polovině 20. let se situace v Československu a vlastně v celé Evropě uklidnila. Ekonomiky začaly strmě růst a hospodářství evropských států se konečně mohlo zotavit z následků Velké války.
Hospodářský boom zasáhl i Československo. Československé firmy, zejména Baťa, Škoda Plzeň, Vítkovické ocelárny, Zbrojovka Brno, ČKD, začaly ve velkém své výrobky exportovat do zahraničí. Hlavní cílovou destinací byl Balkán, Švýcarsko a Jižní Amerika. Levné a kvalitní československé výrobky si brzy získaly mezi zahraničními zákazníky velkou oblibu. Díky vysoké koncentraci vyspělé průmyslové výroby se Československo zařadilo mez nejvyspělejší státy světa.

2. polovina 20. let nebyla jen obdobím ekonomického rozvoje, ale představovalo i období, kdy se Československo pevně uchytilo ve vodách mezinárodní politice. Hlavním československým partnerem byla Francie, která se po Velké válce stala největší evropskou mocností a byla hlavním garantem Versailleského mírového systému. Československo, které bylo jedním z dětí Versailleského systému mělo pochopitelně k Paříži blízko, zahraniční politika Prahy byla proto orientována především na Francii. V roce 1924 uzavřelo Československo vojenskou smlouvu, která oba státy zavazovala, že v případě nevyprovokovaného vojenského útoku na jeden ze signatářských států, mu druhý signatář musí poskytnout vojenskou pomoc. Tato smlouva byla namířena především proti Německu.

Československo se ovšem neorientovalo jen na Francii. Praha již od začátku 20. let usilovala o vytvoření paktu s Rumunskem a Jugoslávií, tato snaha slavila úspěch ještě před Prosincovým povstáním. 14. srpna 1920 uzavřelo Československo vojenský pakt s Jugoslávií, který byl namířen proti Maďarsku, stejný pakt byl uzavřen 23. dubna 1921 uzavřen s Rumunskem a 7. července téhož roku byl vytvořen vojenský pakt mezi Rumunskem a Jugoslávií. Tyto tři smlouvy se staly základem pro takzvanou Malou dohodu, která měla zajistit pořádek ve východní části střední Evropy a na Balkáně. tento pakt se, ale v průběhu 20. let začal měnit z paktu vojenského na pakt hospodářský. 28. července roku 1928 podepsaly Československo, Rumunsko a Jugoslávie Dohodu o volném obchodu. Rumunský a jugoslávský trh se zcela otevřel pro průmyslové výrobky z Československa a československé firmy se měly podílet na industrializaci obou států, naopak československý trh se plně otevřel pro levné obilí z obou států. Agrárníci, jejichž voličstvo se rekrutovalo především z řad zemědělců, se sice zpočátku nestavěli k dohodě s příliš velkým nadšením, ale nátlak kapitánů československého průmyslu, které okouzlila představa, že by pro své výrobky získali velké odbytiště a zajistili by si levný přísun surovin důležitých pr průmyslovou výrobu, ropa a barevné kovy, stanovisko agrárníků změnil. zemědělce uklidnil příslib štědrých státních dotací, které měly zemědělcům vynahradit většinu ztrát utrpěných dovozem balkánského obilí.

Obrázek
Rumunský premiér Nicolae Titulescu podepisuje dohodu o volném obchodu mezi státy Malé dohody

V polovině 20. let došlo ke sblížení Československa a Polska. Vztahy obou států, pocuchaných v důsledku války o Těšínsko, se výrazně zlepšily na začátku roku 1921. Československá vláda tehdy zrušila embargo, které bylo uvaleno na vývoz zbraní do Polska. Vzhledem k tomu, že Polsko se tehdy nacházelo ve válce se Sovětským svazem, tak zrušení embarga Varšava kvitovala s povděkem. Zrušení embarga tak stálo na počátku sbližování Prahy a Varšavy. 28. dubna 1922 podepsali ministři zahraničí Milan Hodža a Aleksander Skrzyński Dohodu o narovnání vzájemných vztahů, tato smlouva garantovala čs.-polskou hranici. Polsko se v ní zřeklo nároků na československou část Těšínska a Československo se vzdalo nároků na Oravu a Spiš, přesně o rok později oba státy podepsaly dohodu o neútočení. Zdálo se, že je jen otázkou času než Polsko přistoupí k vojenské části malodohodového paktu. Nicméně vojenský převrat, ke kterému v Polsku došlo 14. května 1926, námluvy mezi Malou dohodou a Polskem zhatil. Díky převratu se totiž k moci dostali polští nacionalističtí politici, v čele s obnovitelem polského státu generálem Józefem Pilsudskim, kteří se domývali, že Polsko je evropskou mocností, která je natolik silná, že žádné spojence nepotřebuje. V důsledku toho došlo k ochlazení vztahů mezi Prahou a Varšavou. Nová polská vláda sice smlouvy uzavřené s Československem nezrušila, nicméně styky s Československem omezila nezbytné minimum.

Puč v Polsku byl prologem událostí, které se měly udát ve střední Evropě ve 30. letech
Edwy I. Král Mercie - Anglie 960

Černovous
Štábní rotmistr
Štábní rotmistr
Příspěvky: 282
Registrován: 16 led 2015, 16:51

Re: Nové Československo

Příspěvek od Černovous » 24 led 2017, 19:52

5. kapitola
Krize


Ekonomická konjunktura 2. poloviny 2. let byla tvrdě ukončena krachem na newyorské burze, ke kterému došlo 24. října roku 1929. Tato událost se stala spouštěčem Velké hospodářské krize, která zasáhla především Spojené státy a vyspělé státy západní a střední Evropy. Došlo k prudkému poklesu průmyslové výroby a rychlému růstu nezaměstnanosti. Krizí bylo zvlášť těžce zasaženo Německo, na začátku roku 1932 bylo v Německu 6 000 000 miliónu nezaměstnaných. Slabé vlády se nedokázaly s krizí vypořádat, mnoho Němců se proto začalo obracet k extrémním politickým proudům, buď ke komunistické KPD, nebo nacionalistické NSDAP, v jejímž čele stál veterán Velké války Adolf Hitler. V parlamentních volbách konaných 6. listopadu 1932 drtivě zvítězila NSDAP, získala těsně přes 33% hlasů. Navzdory drtivému volebnímu vítězství nacistů, odmítal prezident Paul von Hindenburg jmenovat Hitlera německým kancléřem, jeho stanovisko se ovšem změnilo na sklonku ledna roku 1933. Po nátlaku ze strany nacistů, kteří starému prezidentovi vyhrožovali, že svolají generální stávku a prezidentova syna Oscara, který byl horlivým nacistickým stoupencem, jmenoval Hindenburg Hitlera 30. ledna kancléřem.

Obrázek
Nový kancléř

Noví vládci Německa brzy ukázali svou pravou tvář. Necelý měsíc poté co Hitler nastoupil do úřadu kancléře, 27. února 1933, vyhořela za záhadných okolností budova Říšského sněmu. Nacisté požáru využili jako záminku pro vypořádání se se svými úhlavními nepřáteli, komunisty. Prezident Hindenburg okamžitě po požáru vydal takzvaný Dekret o požáru Říšského sněmu. tento dokument pozastavoval platnost mnoha občanských svobod. Na základě tohoto Dekretu byli zadrženi nejvýznamnější předáci KPD a strana samotná byla zakázána.

Po likvidaci a zastrašení opozice vnější, se Hitler a jeho kamarila rozhodli, že nastal čas vypořádat se s opozicí uvnitř NSDAP. Tuto opozici představovalo levé křídlo strany, v jehož čele stál velitel stranické milce SA Ernst Röhm. V noci z 20. na 30. června 1934 se po celém Německu rozjela ohromná vlna zatýkání, Röhm a další vysocí činitelé SA byli zadrženi na základě vykonstruovaného obvinění z přípravy státního převratu. Ve vězení skončil i Hitlerův předchůdce v úřadu kancléře generál Kurt von Schleicher. Po zatýkání následovala vlna poprav, před popravčí četou skončil Röhm i Schleicher. Po této ohromné čistce již v Německu fakticky neexistovala žádná opozice.

Významným triufem pro Hitlera se stala smrt prezidenta Paula von Hindenburga. Stařičký prezident zemřel 1. srpna 1934. Hitlerovi se podařilo prosadit zákon o sloučení kancléřské a prezidentské funkce, načež tuto funkci obsadil a prohlásil se Vůdcem Německa.

Po získání absolutní kontroly se nacisté pustili do boje proti Židům, ti byli totiž v jejich očí viníkem všech problémů Německa. V roce 1935 byly přijaty takzvané Norimberské zákony, které zbavovaly osoby židovského původu veškerých občanských práv a svobod. Tisíce Židů Německo díky těmto zákonům opustili.

Poté co se nacistům podařilo získat Německo pod svou kontrolu, zaměřili svou pozornost do zahraničí. Již v roce 1934 se nacisté pokusili získat pod svou kontrolu Rakousko. Rakouští nacisté zavraždili kancléře Engelberta Dolfuse, a poté se pokusili provést státní převrat. Tento puč byl ovšem zmařen hned v počátku.
Po fiasku v Rakousku, se pozornost nacistů přesunula na západ. 13. ledna 1935 se konalo v Sársku, které se od roku 1919 nacházelo pod správou Společnosti národů, referendum, které mělo určit další osud tohoto strategicky a na suroviny bohatého území. Drtivá většina hlasujících se vyslovila pro opětovné sjednocení s Německem.


7. března 1936 přistoupilo nacistické Německo k první mezinárodně významné akci. Znovuobnovená německá armáda vstoupila do Porýní, jehož demilitarizace byla jedním ze základních pilířů Versailleského mírového systému, čímž toto území bylo opětovně remilitarizováno. Remilitarizace proběhla takřka bez povšimnutí, pozornost většiny světa totiž byla namířena na Habeš, která byla v říjnu předchozího roku napadena Itálií a Čínu, která čelila japonské agresi. Navíc v červenci roku 1936 začala občanská válka ve Španělsku, mezi levicovou vládou a pravicovými povstalci, vedenými armádními generály.

Obrázek
Němčtí vojáci mašírují po mostě přes Rýn

Velké evropské demokracie neudělaly pro španělskou republikánskou vládu zhola nic, naopak povstalci se těšili podpoře fašistické Itálie a nacistického Německa. Především Němci konfliktu ve Španělsku využili ku svému prospěchu. Německá armáda, která byla oficiálně posílena znovuzavedení branné povinnosti v roce 1936 a obnovením válečného letectva, tankových sil a ponorkového námořnictva, dostala možnost vyzkoušet si své nové doktríny v praxi. Zatímco vlády západních států vydávaly prohlášení o neitervenci, na španělská města padaly bomby svrhávané německými a italskými letouny. Nálet, který nejvíce otřásl veřejným míněním po celém světě, se uskutečnil 26. dubna 1937. Toho dne srovnaly německé bombardéry se zemí baskické město Guernika. V sutinách zahynulo přes 1000 osob, ani tento hrůzný incident nedokázal evropské státníky přesvědčit, aby změnili nastolený kurz.

Obrázek
Vybombardovaná Guernika
Edwy I. Král Mercie - Anglie 960

Černovous
Štábní rotmistr
Štábní rotmistr
Příspěvky: 282
Registrován: 16 led 2015, 16:51

Re: Nové Československo

Příspěvek od Černovous » 28 led 2017, 12:26

6. Kapitola
Mračna se stahují


Hospodářská krize se nevyhnula ani Československu, nejhorší byla situace v polovině roku 1933, kdy bylo bez práce 1 300 000 osob. Tato neblahá situace se pochopitelně odrazila v parlamentních volbách, které se uskutečnily v listopadu 1933. Volilo se celkem 300 poslanců Federálního shromáždění, do českého parlamentu se volilo 200 a do slovenského 150 poslanců.

Výsledky voleb
Federální shromáždění
Československá strana sociálnědemokratická 23,4%: 70 křesel
RZMLK v koalici s Živnostníky 17,5%: 53 křesel
Národní socialisté 11,2%: 34 křesel
Německá strana sociálně demokratická v ČSFR 9,3%: 32 křesel
Československá strana lidová 7,48%: 22 křesel
Německá demokratická strana (Koalice Německých agrárníků, křesťanských sociálů a Německé strany svobodomyslné) 7,2%: 22 křesel
Hlinkova strana ľudová 6,86%: 22 křesel
Německá nacionální strana 6%: 18 křesel
Národní demokracie 5,9%: 18 křesel
Zemská křesťansko-sociální strana 3,5%: 9 křesel.

Rovněž volby v Čechách vyhrála sociální demokracie, pravici se podařilo zvítězit pouze na Slovensku, zde ve volbách získala drtivou většinu Hlinkova strana ľudová.

Federální vládu vytvořila koalice Československé strany sociálnědemokratické-Agrárníků-Národních socialistů a Německé sociální demokracie. Vláda disponovala ve federálním shromáždění 189 křesel. Předsedou vlády se stal předseda vítězné sociální demokracie Antonín Hampl. Předsedou české vlády se stal sociální demokrat Rudolf Bechyně, slovenským premiérem se stal ľuďák Jozef Tiso.

Obrázek
Nový předseda federální vlády

Volební porážku politicky nepřežil předseda agrárníků Rudolf Beran. Na mimořádném sjezdu RZMLK, který se uskutečnil 6. ledna 1934, byl Rudolf Beran odvolán ze všech stranických funkcí, v čele strany ho nahradil dlouholetý ministr zahraničí a předseda slovenské RZMLK Milan Hodža.

Nová vláda okamžitě vyhlásila program veřejných prací. Toto mělo vést ke snížení nezaměstnanosti. Levicové strany zároveň chtěly prosadit znárodnění velkých podniků, tento návrh ale neprošel díky odporu agrárníků. Další významnou roztržkou se stala debata o novém prezidentovi. Levicové strany navrhly na úřad prezidenta staronového ministra zahraničí Eduarda Beneše. Agrárníci ovšem nechovali k Benešovi příliš sympatií, ale ke konfliktu mezi dvěma nejsilnějšími vládními stranami nedošlo. Agrárníky uklidnilo, že Beneš se přesune na ryze ceremoniální pozici, navíc jim bylo slíbeno, že funkci ministra zahraničí, která by se v případě Benešovy úspěšné kandidatury uprázdnila, obsadí předseda RZMLK Milan Hodža.

Prezidentská volba se uskutečnila 18. prosince 1935. Ve Vladislavském sále se shromáždilo všech 300 poslanců a 150 senátorů. Odevzdáno bylo 440 hlasovacích lístků. Beneš dostal 370 hlasů, 70 lístků odevzdaných zástupci německých nacionalistů, národních demokratů a zemských křesťanských sociálů, bylo prázdných.
Třetím prezidentem Československé republiky se stal Eduard Beneš.

Obrázek
Nový prezident

Zatímco českoslovenští politici se zaobírali domácími záležitostmi, Hitlerova pozornost se obrátila ke střední Evropě. V roce 1934 uzavřelo Německo s Polskem pakt o neútočení na deset let. Pozornost Berlína se poté přesunula na Československo. Aby Německo mohlo vojensky napadnout západní Evropu a Sovětský svaz, potřebovalo rozvinutý československý průmysl. Hitler se svou nenávistí vůči Československu, kterého často v soukromí označoval jako zmetka z Versailles. Hitler a jeho garnitura byli odhodláni zničit Československo všemi prostředky. Hlavní pákou, která měla Republiku rozštěpit, měli být sudetoněmečtí nacionalisté, do jejichž vedení se dostal trojlístek Konrád Henlein, Karl Hermann Frank a Hans Krebs. Nikdo z tohoto tria se nijak netajil svými sympatiemi k nacismu, především Henlein, který byl častým Hitlerovým hostem. Již v roce 1935 se Hitler s Henleinem dohodli, že je třeba v dohledné době zničit Československo. Hitler slíbil, že Německo podpoří boj sudetoněmeckých nacionalistů všemi prostředky, Henlein se na oplátku zavázal, že jeho strana neustane v boji, dokud nebude Československo zničeno.

Poté co si nacisté vytvořili výchozí pozici pro útok na Československo, se Hitler zaměřil na Rakousko. Nacisté prostřednictvím svých rakouských stoupenců neustále zvyšovali tlak na rakouského kancléře Kurta von Schuschnigga. V únoru 1938 byl Schusnigg pozván do Hitlerova sídla v Berghofu, zde mu bylo předloženo ultimátum, v němž bylo požadováno, aby byl předák rakouské NSDAP Arthur Seyß-Inquart jmenován ministrem vnitra. Hitler dále požadoval, aby z vězení byli propuštěni všichni rakouští nacisté a k rakouskému vojsku mělo být přiděleno 100 německých důstojníků. Schusnigg vydržel brutálnímu psychickému nátlaku vzdorovat tři dny, nakonec se zhroutil a ultimátum podepsal. Osud Rakouska byl tímto v podstatě zpečetěn. Schusnigg se sice pokoušel svojí zemi zachránit a vyhlásil na 12. března 1938 plebiscit, který měl rozhodnout, zda si Rakušané přejít zachovat nezávislost své země. Nacisté ovšem konání plebiscitu zabránili. 11. března provedli rakouští nacisté státní převrat. Nový kancléř Arthur Seyß-Inquart požádal Německo o vojenskou pomoc. Berlín volání svých rakouských pohůnků vyslyšel. O den později vstoupila do Rakouska německá vojska a provedla takzvaný Anšlus, neboli připojení Rakouska k Německu. Tento stav potvrdilo referendum, uskutečněné 10. dubna, v němž souhlas s Anšlusem vyslovilo 99% hlasujících.

Obrázek
Rakušané vítají německá vojska
Edwy I. Král Mercie - Anglie 960

Černovous
Štábní rotmistr
Štábní rotmistr
Příspěvky: 282
Registrován: 16 led 2015, 16:51

Re: Nové Československo

Příspěvek od Černovous » 04 úno 2017, 19:06

7. Kapitola
Lev a orel


Po Anšlusu se pozornost Němců přesunula na Československo. Hitler byl rozhodnut, že Československo musí být zničeno. První návrh plánu útoku na Československo byl pod krycím jménem Fall Grün představen již v červenci 1937. Primárními směry útoku měly být jižní a severní Morava. OKH předpokládalo, že tento úder by vedl k rozdělení Československa vedví, tím pádem by jednotky československé armády dislokované v Čechách, na Moravě a ve Slezsku měly odříznutou ústupovou cestu na Slovensko. Hitlerovi se tento plán nezamlouval, s pomocí náčelníka OKWgenerála dělostřelectva Wilhelma Keitela přišel s vlastní verzí Fall Grünu. Hitler se obával těžkého československého opevnění, které bylo budováno na severní Moravě, domýval se, že útok na tuto linii by způsobil Wehrmachtu těžké ztráty. Místo "moravských" kleští navrhoval, aby byl hlavní útok veden ve směru Plzeň-Praha-Jihlava. Hitler zároveň plánoval vytvořit pro útok příznivé politické okolnosti.Velká Británie a Francie, hlavní československý spojenec měla být vyšachována ze hry. Hitler měl v plánu využít obav Britů a Francouzů z další Velké války. Měl v plánu přesvědčit britské a francouzské státníky, aby Československo opustili. V provedení této části plánu mu měl napomoci fakt, že v Británii a Francii byli u moci zastánci politiky Appeasementu, cílem této politiky bylo uspokojovat územní požadavky Německa ve střední a východní Evropě, což mělo ochránit západní Evropu před hrůzami další války. Hitler zároveň počítal s tím, že se podaří přesvědčit Polsko a Maďarsko, aby se do války proti Československu zapojili na německé straně. Hitler plánoval uspokojit územní požadavky obou států, Polsko mělo získat Těšínsko a Maďarsko Slovensko a Podkarpatskou Rus. Svou roli ve Fall Grünuměli sehrát i sudetoněmečtí nacionalisté, kteří měli v Sudetech vyvolat povstání. Teprve po těchto třech politických krocích měla být zahájena vojenská akce. Hitlerovi se nakonec podařilo prosadit svojí verzi Grünu. V průběhu tvorby plánů na válku s Československem došlo ke konfliktu Hitlera s částí OKH. Generálové se obávali, že v případě války s Československem bude západní hranice prakticky nekrytá, čímž by byl německý týl vydán na milost a nemilost Francouzům. Spory byly natolik ostré, že Hitler odvolal s funkce náčelníka štábu OKH generál pěchoty Ludwig Beck, na jeho místo byl dosazen generálporučík Franz Halder. Tím ovšem nic neskončilo. Pobočník admirála Wilhelma Canarise, vedoucího Abwehru Hans Oster inicioval setkání důstojníků nespokojených s nacistickou politikou. Schůze se zúčastnili: generálové Ludwig Beck, Walter von Brauchitsch , Erwin von Witzleben a na schůzi se trochu překvapivě dostavil čerstvě jmenovaný náčelník OKH Franz Halder. Dalšími účastníky schůze byli Osterův šéf admirál Wilhelm Canaris, náčelník Hitlerovy vojenské kanceláře hrabě Hans-Jürgen von Blumenthal, státní sekretář Ernst von Weizsäcker , diplomaté bratři Erich a Theodor Kordtové. Tak se zrodilo takzvané Osterovo spiknutí, jeho cílem bylo svržení nacistické vlády v Německu, nacisty měla nahradit obnovená monarchie, v jejímž čele měl opět stanout císař Vilém II., sesazený revolucí po Velké válce.

Na válku s Německem se připravovalo i Československo. Od roku 1935 byla na hranicích s Německem a Maďarskem budována souvislá linie stálého opevnění, po Anšlusu byla zahájena stavba pevnostních objektů i na hranicích s bývalým Rakouskem.
Obrázek
Stavba opevnění na československé státní hranici
Do výzbroje československé armády byla zaváděna řada moderních zbraní, například tank LT vz. 35, těžký kulomet vz. 37, samonabíjecí puška vz. 29 a protitankový kanon vz. 36. Ve vývoji byla řada dalších zbraní moderní stíhací letouny Avia-B-35 a 135, tanky LT vz. 38 a ST vz. 39, samopal vz. 38 a řada dalších zbraní
Obrázek
Československý tank LT vz. 35
Československé vojenské velení se zároveň připravovalo na válku. Náčelník generálního štábu armádní generál Radola Gajda předpokládal, že k nejtěžším bojům dojde v severozápadních Čechách, právě tam měla být dislokována většina českosloslovenské armády. Generální štáb ovšem neměl v plánu vést pouze pasivní obranou válku. Na jihu měla 4. armáda zaútočit do Rakouska. Tato ofenziva měla mít odlehčovací charakter, jejím účelem bylo zmírnit tlak na jednotky československé armády čelících hlavnímu náporu Wehrmachtu. Generální štáb zároveň vytvořil alternativu pro případ, že by se do války zapojilo Polsko a Maďarsko. V případě polského útoku mělo být Těšínsko vyklizeno bez boje. V otázce Maďarska se Československo spoléhalo na své spojence z Malé dohody. Rumunsko několikrát v průběhu roku 1938 garantovalo, že pokud Maďarsko vojensky napadne Československo, tak Rumunsko vyhlásí válku Maďarsku. Postoj Jugoslávie nebyl tak jednoznačný. V čele Jugoslávie stála proněmecká vláda premiéra Milana Stojadinoviće. Proněmeckou politiku vlády podporoval i princ-regent Pavel, který vládl za svého nezletilého synovce jugoslávského krále Petra II.

Válečné plány československé armády se ovšem změnily v průběhu jara 1938. V květnu 1938 se československé kontrarozvědce podařilo odhalit identitu agenta A-54. Pod tímto jménem se skrýval vysoký důstojník drážďanského Abwehru Paul Thümmel. Thümmel byl odhalen při konspirační schůzce při setkání nedaleko Vejprt byl zadržen československou policií. Šéf československé rozvědky plukovník František Moravec jej přesvědčil, aby začal skutečně s československou rozvědkou spolupracovat. Thümmel v průběhu jara a léta předal československým zpravodajcům mnoho cenných informací. Československo tak poznalo finální verzi Fall Grünu . Generál štáb podle těchto informací upravil válečný plán. Většina československé armády měla být soustředěna v západních a středních Čechách. Českoslovenští generálové plánovali, že vylákají Němce k Vltavě, zde měla být svedena generální bitva. I v této verzi plánu měla být provedena ofenziva do Rakouska, předcházet jí měla letecká ofenziva. Velení československého válečného letectva si bylo vědomo, že se československé stroje nemohou s moderními stroji Luftwaffe měřit, rozhodli se proto, že většinu svých strojů využijí k překvapivému úderu na letiště v Rakousku a Slezsku.

Zatímco generálové plánovali válku, politická situace houstla. V květnu 1938 došlo k řadě nepokojů v Sudetech, vyvolaných sudetoněmeckými nacionalisty. Federální vláda vyhlásila v pohraničí stanné právo a přesunula do Sudet vojenské a policejní posily. Berlín tato opatření označil za agresi. K československým hranicím se začaly přesouvat divize Wehrmachtu. Praha v reakci na tyto německé kroky vyhlásila částečnou mobilizaci. Do zbraně byly povolovány tři ročníky záloh a specialisté. Síla československé armády se zvýšila z 200 000 na 373 000 mužů.
Obrázek
Nástup záložáků v květnu 1938
17. června 1938 se v Liberci sešli představitelé demokratické sudetoněmecké pravice a Německé strany sociálně demokratické. Vzhledem k rostoucímu ohrožení Československa se představitelé sudetoněmeckých demokratických stran rozhodli odložit své spory a zavázali se ke spolupráci, která měla trvat dokud nepomine ohrožení Republiky. Záhy po této schůzi začali loajalističtí Němci formovat svoje ozbrojené milice, které nazvali Republikanische Wehr. Do řad této neformální armády vstoupilo na 30 000 mužů.
Obrázek
Příslušníci Republikanische Wehr manifestují svou věrnost Československu.

Západoevropské mocnosti, zneklidněné rostoucím napětím, se pokoušeli odvrátit válku a snažili se dohodnout "přijatelný" kompromis. Londýn a Paříž prostřednictvím svých velvyslanců v Praze tlačili na československou vládu, aby uspořádala v Sudetech plebiscit. Zároveň se snažili přesvědčit Hitlera, aby nepřistoupil k vojenskému řešení krize. Přes snahu Londýna a Paříže se pomalu blížil Krvavý podzim roku 1938.
Naposledy upravil(a) Černovous dne 11 úno 2017, 12:10, celkem upraveno 1 x.
Edwy I. Král Mercie - Anglie 960

Černovous
Štábní rotmistr
Štábní rotmistr
Příspěvky: 282
Registrován: 16 led 2015, 16:51

Re: Nové Československo

Příspěvek od Černovous » 09 úno 2017, 21:01

8. Kapitola
Mobilizace


Na sklonku srpna a v první polovině září se situace ve střední Evropě stala extrémně napjatou. Na území Sudet došlo k několika přestřelkám mezi příslušníky československých ozbrojených složek a sudetoněmeckými nacionalistickými bojůvkami. Sudetoněmečtí nacionalisté, jejichž akce byly řízeny Abwehrem, zároveň začali útočit na Němce loajální Československu, Židy a Čechy. Situace se stala natolik neúnosnou, že federální vláda musela v Sudetech opět vyhlásit stanné právo, to první bylo ukončeno v červenci. Po vyhlášení stanného práva vláda pozastavila činnost Německé nacionální strany, s pozastavením strany se rozjela vlna zatýkání, která byla zaměřena na předáky sudetoněmeckých nacionalistů. Hlavním představitelům strany, Konrádu Henleinovi a K.H Frankovi, se ale podařilo před zatčením uprchnout do Německa. Československým bezpečnostním složkám se v průběhu zátahu na sudetoněmecké nacionalisty podařilo zajistit značné množství zbraní. Mnoho skrýší bylo objeveno díky instrukcím od agenta A-54.
Obrázek
Zbraně zabavené v Sudetech

Nacisté využili represí v Sudetech k útoku na československou vládu. Adolf Hitler přednesl 12. září na stranickém sjezdu NSDAP v Norimberku svůj projev, který byl namířen proti Československu. Hitler Československo označil za zdroj napětí ve střední Evropě, prohlásil, že Praha utlačuje sudetské Němce, kteří si přejí návrat do mateřské náruče Říše. Na závěr své útočné řeči Hitler prohlási, že Německo bude bránit sudetské Němce všemi prostředky

Praha se proti obviněním vysloveným Hitler ostře ohradila. Předseda federální vlády Antonín Hampl prohlásil, že Hitlerova obvinění se nezakládají na pravdě. Ministr vnitra Josef Černý zveřejnil informaci, která prozrazovala, že většina sudetských Němců zachovává loajalitu Československu a nadále si přejí, aby Sudety zůstaly jeho součástí. Praha zároveň požádala Společnost národů, aby do Sudet poslala své pozorovatele, kteří měli dosvědčit, že nacistická obvinění jsou lživá.

Společnost národů vyhověla československé žádosti 16. září. Do Československa byla vyslána delegace, v jejímž čele stanul významný britský diplomat Anthony Eden. kromě Společnosti národů se do hry vložila i vláda Velká Británie. Premiér Neville Chamberlain se vypravil do Německa, ve víře, že se mu podaří sjednat s Hitlerem dohodu, která by odvrátila válečný konflikt. Setkání se uskutečnilo 19. září v porýnském městečku Bad Godesberg. Hitler na setkání požadoval, aby Československo okamžitě vyklidilo Sudety a předalo je Německu. Tento požadavek Chamberlaina šokoval. Pokusil se s Hitlerem vyjednávat, nakonec Vůdce svolil, aby se v Sudetech konal plebiscit, který měl rozhodnou o osudu tohoto území. Chamberlain se domýval, že se mu podařilo dosáhnout přijatelného kompromisu. Netušil, že ve skutečnosti nahrál Hitlerovi do karet. Plebiscit měl být otiž využit jako zástěrka pro vojenské přepadení Československa.
Obrázek
Setkání Hitlera a Chamberlaina v Bad Godesbergu

Praha se o badgodesbergském ujednání dozvěděla v dopoledních hodinách 20. září z úst velvyslance Velké Británie Basila Newtona. Po celé odpoledne zasedala vláda, prezident a velení armády, aby se rozhodli jak se Československo k ujednání postaví. Na setkání se dostavil i šéf rozvědky plukovník František Moravec s nejnovějšími informacemi od A-54. Moravec československé špičky informoval, že Německo využije plebiscitu jako zástěrku k vojenskému přepadení Československa. Na základě těchto informací dospěli politici a generálové k rozhodnutí, že badgodesbergské ujednání nebude přijato. O tomto stanovisku byl ve večerních hodinách informován Basil Newton, který se dostavil na Pražský hrad v doprovodu francouzského velvyslance Victora de Lacroixe. Oba velvyslanci byli informováni, že československá vláda se obává, že Německo využije konání plebiscitu k zahájení vojenské agrese.

Oba velvyslanci se toho večera spojili se svými vládami a žádali další instrukce. Mezitím se v Sudetech rozjelo další kolo bojů. Sudetoněmečtí nacionalisté, uprchlí do Německa, na několika místech narušili čs. státní hranici a zaútočili na příslušníky čs. ozbrojených složek. Tyto boje si vyžádaly životy třiceti pěti příslušníků československých ozbrojených složek, dalších padesát šest utrpělo zranění. Sudetští nacionalisté ztratili čtyřicet pět padlých a šedesát zraněných. Spolu s nacionalisty se do blízkosti čs. hranice začaly přesouvat vojenské útvary Wehrmachtu a oddíly SS.

Poté co se federální vláda dozvěděla o těchto přesunech, již nebylo možné pochybovat, že Německo se chystá na zahájení vojenské agrese proti Československu. Proto ve večerních hodinách 22. září vyhlásil prezident republiky Eduard Beneš všeobecnou mobilizaci československé branné moci.

Obrázek
Mobilizace československé armády
Edwy I. Král Mercie - Anglie 960

Uživatelský avatar
Atlantis
18. Plukovník
18. Plukovník
Příspěvky: 4618
Registrován: 08 říj 2006, 12:25
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Nové Československo

Příspěvek od Atlantis » 10 úno 2017, 13:33

Už vím, co jsem chtěl podotknout - de facto už k předchozímu příspěvku: Vzhledem k silnějšímu vlivu armády na chod státu (a většímu financování) nebylo by možné, že Lt 35 by byl ve skutečnosti už ve 34 (tedy Lt 34) a Lt 38 by se začal pomalu dostávat do výroby již někdy počátkem roku 1938 (jako Lt 37)?
Oklamat, zmást, překvapit
("Stonewall" Jackson)

Uživatelský avatar
Tifík
Nadporučík
Nadporučík
Příspěvky: 1494
Registrován: 18 říj 2013, 17:54
Bydliště: Lundenburg, Mähren

Re: Nové Československo

Příspěvek od Tifík » 10 úno 2017, 14:11

Atlantisi: spíš bych se přiklonil k rychlejšímu postupu opevňovacích prací a připravenějšímu opevnění (například hotové dělové věže dělostřeleckých srubů a alespoň většinově dodané lafety pro všechny pevnostní zbraně), než urychlení vývoje tanků, vzhledem k tomu, že tady se zžřejmě opět více-méně počítá s historickou koncepcí, pokud autora tedy správně chápu.
Hetharie 4 (2.pokus):Konrád Východňanský, regent krále Svatopluka I. Kalwenského - leden až říjen 998
Wylam: legát Agateánského bratrstva Regozor, zvaný Železný; rytíř smrti Raileh, velitel Legie zkázy
Heharie 4: paladin Tomáš trážce Východu, Pán Velernova a Cestostráže stál, regent krále Svatopluka I. Kalwenského
Blackfyreovo povstání: Damon Lannister, lord Casterlyovy skály, pán Západních zemí, štít Lannisportu a strážce západu
Hetharie 3: kníže Hövdig Reger ze Starkfäste, kníže Brázdy a jeho syn Arvtak Regeri, pán Starkfäste a Självfältu


„Přílišná oddanost ideálům končí tím, že v rámci boje proti alkoholismu zastřelíš dítě se sáčkem rumových pralinek.“
Karel Kryl

Černovous
Štábní rotmistr
Štábní rotmistr
Příspěvky: 282
Registrován: 16 led 2015, 16:51

Re: Nové Československo

Příspěvek od Černovous » 10 úno 2017, 19:31

9. Kapitola
Bouře začíná


Když se do Berlína dostaly zprávy o tom, že Československo vyhlásilo všeobecnou mobilizaci, Hitler se rozzuřil. Okamžitě vydal rozkaz, aby Wehrmacht, Luftwaffe a SS zahájili finální část příprav pro spuštění Fall Grünu. Přesuny německých jednotek k čs. hranici. Rovněž Maďarsko začalo svá vojska přesouvat k československým hranicím. Maďarská vláda zároveň poslala 27. září do Prahy nótu, v níž bylo požadováno, aby Československo podstoupilo Maďarsku Podkarpatskou Rus a jižní Slovensko. Praha ovšem maďarské požadavky nepřijala. Maďarské kroky navíc vyprovokovaly k akci Rumunsko. 28. září vyhlásil rumunský král Karel II. částečnou mobilizaci, mobilizovaní branci se začali přesouvat k maďarským hranicím.
Obrázek
Rumunští pěšáci při přesunu k maďarské hranici

Další československý spojenec, Jugoslávie se ocitla ve schizofrenním postavení. Vláda a princ regent Pavel se snažili orientovat zahraniční politiku na Německo, doufali totiž, že Berlín dokáže garantovat bezpečnost země lépe než Francie, která byla do poloviny 30. let hlavním partnerem Jugoslávie. Tyto snahy se ovšem nesetkaly s pochopením u armádního velení a u části jugoslávského obyvatelstva, především u Srbů, ti totiž Němce téměř fanaticky nenáviděli. V Bělehradu došlo v průběhu roku k několika protivládním manifestacím. Největší manifestace se odehrála 28. září, v Bělehradu se toho dne sešlo na 100 000 osob, aby vyjádřili nesouhlas s vládní politikou, v průvodu se zároveň objevilo mnoho transparentů s hesly na podporu Československa. Reakce vlády na sebe nedala dlouho čekat. Do bělehradských ulic byli vypuštěny stovky policistů, kteří dostali úkol potlačit jakékoliv protivládní demonstrace. Demonstranté se pochopitelně nebyli ochotni rozejít, na mnoha místech došlo k násilným střetům s policisty. tyto střety si vyžádaly životy několika desítek osob. Vláda v reakci na tyto střety vyhlásila v Bělehradu, po poradě s regentem výjimečný stav. Do Bělehradu byly narychlo přesouváni policisté z celé Srbské bánoviny. Pokud se vláda a regent domývali, že se nepokoje podaří potlačit za použití síly, tak se šeredně zmýlili. Do hry se totiž vložila armáda. Vrchní velitel ozbrojených jugoslávských sil, generál Dušan Simović , se totiž rozhodl, že nepokojů využije. V časných ranních hodinách 30. září se z kasáren vyvalily do bělehradských ulic po zuby ozbrojení vojáci, ti rychle obsadili sídlo vlády, královský palác a další strategicky významné body. Do rukou vzbouřených vojáků padla vláda, princ Pavel, který zastával post regenta nezletilého krále, rovněž mladý král Petr II. se ocitl v internaci, z té byl propuštěn v dopoledních hodinách, poté co jmenoval Simoviće premiérem. Po celé Jugoslávii se rozjela masivní vlna zatýkání, ve vězení skončili všichni významní stoupenci vlády a proněmecké politiky. Zatímco policie zadržovala potencionální odpůrce nového režimu, vláda se přihlásila ke svým spojeneckým závazkům vůči Československu. Toto prohlášení bylo potvrzeno tím, že Jugoslávie začala stejně jako Rumunsko rozmisťovat u maďarských hranic vojenské jednotky.
Obrázek
Nový ministerský předseda Jugoslávie

Mezitím ve střední Evropě běžely poslední hodiny míru. Na československých hranicích bylo rozmisťováno stále větší množství vojenských útvarů. Na několika místech došlo dokonce k přestřelkám mezi německými a československými vojáky. Berlín okamžitě svalil vinu za tyto incidenty na Československo. Situace se stávala stále napjatější, Neville Chamberlain a jeho francouzský protějšek Édouard Daladier se sice na poslední chvíli pokusili vypuknutí válečného konfliktu zabránit a navrhli, aby vzniklou krizi vyřešila konference čtyř největších evropských mocností, kterými byli: Velká Británie, Francie, Německo a Itálie. Hitler, který se již opájel představou drtivého vítězství, tento návrh odmítl. Naopak vydal rozkaz, aby byl 1. října spuštěn Fall Grün
Edwy I. Král Mercie - Anglie 960

Uživatelský avatar
Atlantis
18. Plukovník
18. Plukovník
Příspěvky: 4618
Registrován: 08 říj 2006, 12:25
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Nové Československo

Příspěvek od Atlantis » 10 úno 2017, 23:09

Hitler odmítl možný fíkový list? Tak to bude ještě zajímavé.

Jinak k Lt 38 pár věcí navrch. Lt 38 byl fakticky hotov již ve 37 i ve skutečnosti. Prvních 50 "předsériových" kusů bylo prodáno již v roce 1937 do Iránu. Tank byl poté vylepšen a zařazen jako Lt 38 i do stavu ČSA, nicméně nestihl být již dodán. Nicméně v případě větších finančních prostředků by toto mohlo být realizováno rychleji a tank pro září v počtu cca 100 kusů již klidně přítomen u jednotek.
Oklamat, zmást, překvapit
("Stonewall" Jackson)

Uživatelský avatar
Tifík
Nadporučík
Nadporučík
Příspěvky: 1494
Registrován: 18 říj 2013, 17:54
Bydliště: Lundenburg, Mähren

Re: Nové Československo

Příspěvek od Tifík » 11 úno 2017, 10:24

Tady by to chtělo, aby nám řekl svou představu Černovous.
Jistě, že by to teoreticky šlo, ale je to především o prioritách velení a kde ty leží ví právě jenom Černovous, proto by bylo super, kdyby nám řekl svůj názor. Můj názor není, že by to nešlo, spíš že by se dala přednost dovyzbrojení opevnění (ale opět opakuji, že nevím jaké priority má Černovousovo velení ČS armády), aby se jeho bojová hodnota dostala na maximum.
Hetharie 4 (2.pokus):Konrád Východňanský, regent krále Svatopluka I. Kalwenského - leden až říjen 998
Wylam: legát Agateánského bratrstva Regozor, zvaný Železný; rytíř smrti Raileh, velitel Legie zkázy
Heharie 4: paladin Tomáš trážce Východu, Pán Velernova a Cestostráže stál, regent krále Svatopluka I. Kalwenského
Blackfyreovo povstání: Damon Lannister, lord Casterlyovy skály, pán Západních zemí, štít Lannisportu a strážce západu
Hetharie 3: kníže Hövdig Reger ze Starkfäste, kníže Brázdy a jeho syn Arvtak Regeri, pán Starkfäste a Självfältu


„Přílišná oddanost ideálům končí tím, že v rámci boje proti alkoholismu zastřelíš dítě se sáčkem rumových pralinek.“
Karel Kryl

Černovous
Štábní rotmistr
Štábní rotmistr
Příspěvky: 282
Registrován: 16 led 2015, 16:51

Re: Nové Československo

Příspěvek od Černovous » 11 úno 2017, 11:36

No, armáda má stejně jako v reálu rozdělené priority. To znamená, že dělí rovnoměrně svou pozornost mezi opevnění a "normální" armádu. Díky lepšímu financování se podařilo dokončit a dozbrojit více pevnostních objektů, byly dodány, Tifíkem zmiňované, lafety a dělostřelecké věže. To neznamená, že by velení zanedbávalo polní armádu. Ve výzbroji je více LT-35 než v reálu, všeobecně tanků je více (Osobně bych to viděl na 500-600 strojů, většina z nich je právě LT- 35). Větší financování by samozřejmě mohlo urychlit vývoj a zařazení LT- 38 a ST-39, případně i moderních stíhacích letounů Avia B-35 a B-135. Nicméně prioritou jsou "defenzivní" zbraně. Tedy opevnění a dělostřelectvo, jak protitankové tak i protiletadlové, především situace protiletadlového dělostřelectva je o hodně lepší než v reálu.
Edwy I. Král Mercie - Anglie 960

Uživatelský avatar
Tifík
Nadporučík
Nadporučík
Příspěvky: 1494
Registrován: 18 říj 2013, 17:54
Bydliště: Lundenburg, Mähren

Re: Nové Československo

Příspěvek od Tifík » 12 úno 2017, 13:32

Nevím, jestli by naši nedali, v duchu hesla "vzduch je naše moře", přednost před protiletadlovým dělostřelectvem spíš těm lepším letadlům (přeci jenom s úrovní našich pilotů by to mohla být dobrá investice...).
Hetharie 4 (2.pokus):Konrád Východňanský, regent krále Svatopluka I. Kalwenského - leden až říjen 998
Wylam: legát Agateánského bratrstva Regozor, zvaný Železný; rytíř smrti Raileh, velitel Legie zkázy
Heharie 4: paladin Tomáš trážce Východu, Pán Velernova a Cestostráže stál, regent krále Svatopluka I. Kalwenského
Blackfyreovo povstání: Damon Lannister, lord Casterlyovy skály, pán Západních zemí, štít Lannisportu a strážce západu
Hetharie 3: kníže Hövdig Reger ze Starkfäste, kníže Brázdy a jeho syn Arvtak Regeri, pán Starkfäste a Självfältu


„Přílišná oddanost ideálům končí tím, že v rámci boje proti alkoholismu zastřelíš dítě se sáčkem rumových pralinek.“
Karel Kryl

Černovous
Štábní rotmistr
Štábní rotmistr
Příspěvky: 282
Registrován: 16 led 2015, 16:51

Re: Nové Československo

Příspěvek od Černovous » 13 úno 2017, 19:23

Tifík píše:Nevím, jestli by naši nedali, v duchu hesla "vzduch je naše moře", přednost před protiletadlovým dělostřelectvem spíš těm lepším letadlům (přeci jenom s úrovní našich pilotů by to mohla být dobrá investice...).
No, vzhledem k velikosti Republiky, než by naši stíhači odstartovali, "tak už by Němci byli na cestě zpátky", tak si myslím, že investice do protiletadlového dělostřelectva má větší smysl.
Edwy I. Král Mercie - Anglie 960

Uživatelský avatar
Atlantis
18. Plukovník
18. Plukovník
Příspěvky: 4618
Registrován: 08 říj 2006, 12:25
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Nové Československo

Příspěvek od Atlantis » 13 úno 2017, 21:05

Ono Škodovka by měla nepochybně radost.
Nicméně když už jsme měli akce typu: 1000 pilotů republice...

Ovšem pokud je kladen větší důraz na defenzivní zbraně, nabízí se poměrně zajímavý projekt:
http://palba.cz/viewtopic.php?f=207&t=2 ... 501937eb8d

Obzvláště druhý, postavený na podvozku Lt-38 s dlouhým 47mm dělem by představoval bijce pro jakýkoliv tehdejší německý tank.
Oklamat, zmást, překvapit
("Stonewall" Jackson)

Uživatelský avatar
Tifík
Nadporučík
Nadporučík
Příspěvky: 1494
Registrován: 18 říj 2013, 17:54
Bydliště: Lundenburg, Mähren

Re: Nové Československo

Příspěvek od Tifík » 14 úno 2017, 17:23

Černovousi: Jak píše Atlantis, u nás byla snaha letectvo vybudovat co největší, takže bych řekl, že by se toho naši mohli držet i kdyby to bylo méně výhodné, byla to pro naši generalitu určitá prestiž. Navíc by se mohlo posílit obojí.

Atlantisi: Na všechny tehdejší Německé tanky (vyjma těch několika prototypů Pz IV) stačil i Lt 38, jediný problém u nás byl v "přetížení" velitele, který střílel, nabíjel, zaměřoval a velel tanku bez interkomu, najednou. Což tohle stejně vzhledem k dvoučlenné posádce asi moc neřeší. A jak tam píšou v komentech: klasických děl za ty prachy vyrobíš víc a je otázka, jestli v konečném důsledku pro defenzivní účely nesplní daný úkol lépe.
Hetharie 4 (2.pokus):Konrád Východňanský, regent krále Svatopluka I. Kalwenského - leden až říjen 998
Wylam: legát Agateánského bratrstva Regozor, zvaný Železný; rytíř smrti Raileh, velitel Legie zkázy
Heharie 4: paladin Tomáš trážce Východu, Pán Velernova a Cestostráže stál, regent krále Svatopluka I. Kalwenského
Blackfyreovo povstání: Damon Lannister, lord Casterlyovy skály, pán Západních zemí, štít Lannisportu a strážce západu
Hetharie 3: kníže Hövdig Reger ze Starkfäste, kníže Brázdy a jeho syn Arvtak Regeri, pán Starkfäste a Självfältu


„Přílišná oddanost ideálům končí tím, že v rámci boje proti alkoholismu zastřelíš dítě se sáčkem rumových pralinek.“
Karel Kryl

Černovous
Štábní rotmistr
Štábní rotmistr
Příspěvky: 282
Registrován: 16 led 2015, 16:51

Re: Nové Československo

Příspěvek od Černovous » 14 úno 2017, 18:26

Pokud vím tak na většinu německých tanků by stačil i LT-35.

Já nepopírám, že byla snaha mít co největší letectvo, ale je třeba si uvědomit, že kvantita co do počtu strojů je na straně Luftwaffe, je tedy otázkou jestli by se naše armáda snažila dostat do výzbroje co nejvíce stíhačů, ale na druhou stranu letadla nemůžou být všude, navíc pro obranu měst a vojenských jednotek je lepší mít silné protiletadlové dělostřelectvo.

Nicméně jsem se po delší rozvaze rozhodl, že Československo bude mít k dispozici menší množství moderních stíhacích jednoplošníků. Ovšem nečekejte žádné zázraky.....
Edwy I. Král Mercie - Anglie 960

Odpovědět

Zpět na „Alternativní historie“