Rudá záře nad Československem

Co by bylo, kdyby? Prostor pro autorské příspěvky a diskuze o alternativní historii.

Moderátoři: Dekl, Atlantis, Vals, Royal

Odpovědět

Měla republika před rudými v roce 1948 ještě šanci?

Ano, nekomunisté se mohli a měli důrazně bránit
13
54%
Ne, nekomunisté už neměli šanci
4
17%
Spíše ne, i kdyby nekomunisté doma uspěli, před SSSR nebylo úniku.
7
29%
 
Celkem hlasů: 24

Vals
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Příspěvky: 8947
Registrován: 21 led 2006, 21:42
Bydliště: Nixon's back!

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Vals »

Červnová revoluce – mezinárodní situace se vyhrocuje
Obrázek
První letadla přilétají do Berlína

Dramatický vývoj v Československu poměrně dlouho unikal větší pozornosti. Ještě páteční polední brífing prezidenta Trumana s náčelníky štábů se zabýval výhradně situací v Berlíně, přestože již několik hodin probíhal puč v Československu. Stav v Berlíně se horšil s každou uplynulou hodinou a původní názor ministerstva zahraničí, že se jedná pouze o dočasnou nátlakovou akci Sovětů s cílem vymoci si nové ústupky v berlínské samosprávě, se začínal měnit ve značně kritičtější hodnocení situace a obavu, že se jedná o první krok ve snaze vytlačit západní okupační mocnosti z Německa. Na stole byla možnost evakuace posádky nebo pokus o průlom blokády. Variantu evakuace zavrhovalo ministerstvo zahraničí – Dean Acheson argumentoval, že symbolicky by opuštění Berlína byla smrtící rána americkým zájmům v oblasti a nedá se předvídat, jaký dopad by takový ústup Sovětům měl na zbytek Německa. Průlom blokády naopak nebyl považován za možný z vojenského hlediska. Vhodné řešení nakonec přišlo ze samotného Berlína, velitel posádky generál Clark zaslal zpracované odhady rozsahu nutného transportu zásob pro uživení posádky i obyvatelstva. První propočty na základě už jarních zkušeností s první částečnou blokádou Berlína ukazovaly, že je v silách letiště Tempelhoff tento přísun zásob zvládnout a udržet Berlín při životě i při úplné blokádě po řadu týdnů i měsíců za předpokladu, že Sověti nezakročí a vzdušný most přímo nenapadnou. Odpovědnost za další eskalaci by se tím ale přesunula zpět na Sověty a není nutné zatím ani ustupovat, ani provádět průlom hrozící otevřenou válkou. Již v pátečních odpoledních hodinách tak začala první dopravní letadla ze základen v západním Německu přelétávat demarkační čáru, zatím bez sovětské reakce.

Československo tak dlouho bylo v pozadí pozornosti, stále se dramatizující situace až odpoledne pronikla šimlem běžných hlášení velvyslaneckých úřadů. Vývoj v Praze nicméně nevzbudil v Paříži ani v Londýně příliš vzruchu, Československo zde bylo již v zásadě považováno za víceméně komunistickou zemi a přednost byla dávána Berlínu. V USA zprávy o puči v Československu vzbudila větší zájem, v danou chvíli ale ministerstvo zahraničí nedovedlo nabídnout jasnou reakci a bylo neméně bezradné než v únoru. Na přímý dotaz prezidenta Trumana, zda by se něco mělo pro Prahu udělat, odpověděl zodpovědný úředník pouze „could be, could be“. Obecně bylo ale předpokládáno, že vnitřní vývoj země nelze nyní včas nijak zásadně ovlivnit a veškeré záruky je možné vztahovat pouze vůči zevnímu ohrožení Československa. V průběhu noci ale došly zprávy o prvních střetech na hranicích. V páteční podvečer začaly hlídky maďarské a polské lidové armády překračovat hranici a začalo docházet k ozbrojeným incidentům. Velitel 4. oblasti (Slovensko), generál Michal Širica si vyžádal instrukce z Prahy, ale v dané dramatické situaci se mu dostalo rozporuplných rozkazů v podobě příkazu držení krytu hranic, ale zdržení se jakékoliv provokace vůči Rudé armádě. Českoslovenští pohraničníci tedy byli staženi do lépe bránitelných pozic a během noci tak maďarské hlídky postoupily až o několik kilometrů do vnitrozemí. Generál Širica nicméně o všem obratem informoval americké novináře v Bratislavě. Sobotní ranní vydání amerických novin tedy už o těchto incidentech informovala a americká vláda se dostala pod tlak veřejného mínění. Garance československých hranic vyslovená na jaře i nadále platila, celá situace byla ale dosti nejasná a nedalo se hovořit o otevřené invazi a Trumanova administrativa tak stále nezveřejnila jasné stanovisko. To byl koneckonců i sovětský plán, tyto drobné provokace nastaly takřka po celé délce hranic a měly za účel zkoumat reakci v předvečer otevřené intervence. Ke Stalinově spokojenosti byla západní reakce zatím chabá a dávala najevo nerozhodnost a neochotu riskovat rozšíření konfliktu.
Obrázek
Maďarští pohraničníci překračují Dunaj

V sobotní poledne ale došlo k dalšímu zvratu situace. Zatímco západní spojenci se zatím klonili k vyčkávání na další vývoj vnitřní situace v Československu, v Jugoslávií vnímali celé dění podstatně dramatičtěji. Tito dobře věděl, že v Moskvě plánují postup v ose Berlín – Praha – Bělehrad a on je dalším na řadě. Sovětské přesuny vojsk do Maďarska, Rumunska i Bulharska v uplynulých týdnech ho nenechávaly na pochybách, že v případě hladkého průběhu hrozí i sovětská intervence v Jugoslávií či minimálně další pokus o jeho odstavení od moci podložený tentokrát hrozbou intervence. V poledne je Bělehradem vyhlášena částečná mobilizace tří ročníků záloh a západní diplomaté jsou poprvé informováni o hloubce roztržky mezi Moskvou a Bělehradem. Jugoslávci ihned začínají sondovat možnosti západní vojenské podpory a dokonce vyjadřují i ochotu přistoupit k Marshallovu plánu a nabídnout vybrané základny u Jaderského moře k dispozici. Tito navíc ve veřejném projevu vyslovil podporu československé vládě a připomněl, že pokrevní i smluvní pouta s Československem jsou u jižních Slovanů brána vážně. Zprávy z Bělehradu konečně probudily i doposud dřímající západní státy – náhle byly konfrontovány s možností širokého konfliktu ve střední Evropě od Berlína po Terst. Britové byli ochotni se smířit se Sověty v Praze, ale sovětské tanky u Terstu a Rudé letectvo a námořnictvo na Jadranu je donutily k rázné reakci a uvedení Středomořské flotily do pohotovosti. Jugoslávská mobilizace způsobila poprask i ve východním táboře. Maďarský takřka všemocný ministr vnitra László Rajk posílá ihned do Moskvy poplašený telegram ve kterém Stalina informuje o nutném přesunu klíčové části maďarské armády na jižní hranici a žádá o okamžitý přísun dalších sovětských jednotek a o preventivní úder na jugoslávská letiště. Ke Stalinově rozzuření se navíc zdá se všude objevovali „titoističtí psi“, v řadě komunistických stran stále ještě úplně nepochopili, odkud vítr vane a bulharská i rumunská komunistická strana vydala prohlášení ve kterém vyzývala k mírovému jednání mezi „internacionálními soudruhy“, kde by se nedorozumění vyjasnilo. Do celé krize se navíc začínají stále důrazněji zapojovat i západní státy, sovětští velvyslanci ve Washingtonu i Londýně jsou v obou případech připomenuti o existenci závazků vůči garanci hranic a sympatiích veřejného mínění vůči jak Československu, tak Jugoslávií. Hrozba šíření konfliktu také mobilizuje spojenecké okupační síly v Německu a Itálii, kde jsou letecké základny uváděny do plné pohotovosti.

V nastalé situaci Stalin vyžaduje čisté a okamžité řešení „Československé otázky“ tak, aby bylo Československo zajištěno dříve, než zvládne kdokoli včas účinně zasáhnout a věci dále zkomplikovat. Za klíčové je nově považováno, aby byl celý postup legitimizovaný a provedený alespoň s rouškou ústavnosti, aby bylo možné uchlácholit západní spojence. V sobotní podvečer jde prezidenta Masaryka už místo Gottwalda navštívit přímo Chruščov a tato „návštěva“ se nese v otevřeně výhružném duchu. Chruščov si nebere servítky a osobně si bere za cíl chřadnoucího Masaryka zastrašit. Hrozí mu osobní likvidací i válkou proti Československu a žádá, aby Masaryk ihned podepsal jmenování nové vlády a rozkaz armádě o vrácení jednotek do kasáren a umožnění vstupu sovětských jednotek do země. Protože Masaryk znovu odmítá, Chruščov přikazuje přikročit k násilnému řešení. Masaryk je uzamčen ve své ložnici, do Hradu jsou přivezeni sovětští poradci, kteří mají rozkaz Masaryka celou noc budit rozsvícenými světly a hlasitou mluvou. Po celonočním vyčerpání má být Masaryk donucen ke kapitulaci za každou cenu. Masarykovi dodává sil už pouze telegram, který mu zasílá Edvard Beneš ze Sezimova Ústí. Beneš v něm Masarykovi opakovaně připomněl, aby vše co dělá, vždy dělal s ohledem na osud republiky i národa a vybízí ho, aby neustoupil nátlaku, ale trval dále na jednotné vládě celé Národní fronty. Celonoční napětí a nedostatek spánku se na Masarykovi hrozně podepsalo, dle Chruščovova rozkazu do ložnice v neděli v šest hodin ráno vpadnou příslušníci StB a MGB s cílem Masaryka klidně i fyzicky donutit k podpisu. Násilný vpád do ložnice ale Masaryka vyleká, ze strachu o svůj život zpanikaří a pokusí se uniknout z ložnice oknem. Další okolnosti nejsou známy, pravděpodobně ale na římse uklouzl a spadl o tři patra níže na dlažbu nádvoří. Pád třetí československý prezident nepřežil a přivolaný lékař pouze konstatoval smrt. Protokoly, připravené k prezidentovu podpisu, tak překvapeným tajným zůstaly v rukou nepodepsány...

Obrázek
Masarykova ložnice, po činu
Atlantis
18. Plukovník
18. Plukovník
Příspěvky: 4819
Registrován: 08 říj 2006, 12:25
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Atlantis »

Jak vidím, někteří lidé prostě svému osudu neuniknou...i když tentokrát to asi bude mít podstatně větší dopad, než mělo.

A na koho vlastně přecházejí pravomoci prezidenta?

Jinak, po zkušenostech s čistkami, kdy lidé skákali okny, jen co NKVD otevřela dveře...taková školácká chyba? :tdsa:
Oklamat, zmást, překvapit
("Stonewall" Jackson)
Vals
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Příspěvky: 8947
Registrován: 21 led 2006, 21:42
Bydliště: Nixon's back!

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Vals »

Atlantis píše:Jak vidím, někteří lidé prostě svému osudu neuniknou...i když tentokrát to asi bude mít podstatně větší dopad, než mělo.

A na koho vlastně přecházejí pravomoci prezidenta?

Jinak, po zkušenostech s čistkami, kdy lidé skákali okny, jen co NKVD otevřela dveře...taková školácká chyba? :tdsa:
V tuto chvíli je to velmi zajímavá ústavní otázka. Výkon přechází na vládu, která pověřuje předsedu jednotlivými úkony. Předseda vlády ale rovněž není zvolen - předsedou vlády v demisi byl rovněž Jan Masaryk. Následovat by měla volba prezidenta Národním shromážděním (nebo volba tzv. náměstka). Z jiné strany může do situace vstoupit i stálý výbor Národního shromáždění, který má rovněž nějaké pravomoce.

Každopádně bez Národního shromáždění není ústavně cesty vpřed, což je pro komunisty značná překážka. Parlament měl být zcela vynechán, není ani svolán.


Inu, do Prahy přiletěly mladé pušky, ti se zkušenostmi umřeli při čistce po Ježovovi a za války :).
Černovous
Štábní rotmistr
Štábní rotmistr
Příspěvky: 306
Registrován: 16 led 2015, 16:51

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Černovous »

Neměly by pravomoci prezidenta v tom případě přejít na Gottwalda? Vzhledem k tomu, že to je náměstek předsedy vlády.

Koukám, že Západ se chová jako za Mnichova, zase udělá prd. Takže Československo svému osudu neuteče a bude pravděpodobně zase Rudé :-(
Edwy I. Král Mercie - Anglie 960
Vals
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Příspěvky: 8947
Registrován: 21 led 2006, 21:42
Bydliště: Nixon's back!

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Vals »

Červnová revoluce – Dělnicko-rolnická vláda
Obrázek
Leckde už vládnou akční výbory


Novina o smrti prezidenta Masaryka se nepodařila komunistům utajit. Už během nedělních dopoledních hodin se začíná šířit jako oheň po Praze a následně i mimo ni a doposud hladký průběh puče se začíná zadrhávat. Celý pátek a sobotu vládly lidové milice bez odporu ulicím všude tam, kde je KSČ byla ochotná nasadit. Stranické sekretariáty jsou obsazeny už během páteční noci a ve stranách, odborech i dalších institucích vznikají akční výbory, které vládnou takřka neomezenou mocí a začínají s personálními čistkami. Smrt lidem oblíbeného Masaryka ale náhle atmosféru v zemi mění s tím, jak se šíří fámy o tom, že byl zavražděn „Rusy“. Praha vře potichu a milicionáři a loajální oddíly SNB udržují před hlavněmi pušek už nyní faktický zákaz vycházení. Jinde nemá KSČ tuto sílu a situace se pomalu, ale zásadně obrací. V Hradeckém kraji jediný nezatčený ministr Prokop Drtina dosud marně burcoval k odporu, vždy sotva krok před jednotkou StB snažící se ho zatknout, ale s novinou o smrti prezidenta se náhle strach a nečinnost mění ve hněv. V tomto kraji měla silnou tradici tzv. selská jízda, která přežila i boj proti agrárníkům po válce a další spojence nalezl Drtina ve Svazu brannosti a Střelecké jednotě, kde měli národní socialisté vždy silnou pozici a kde byly k dispozici i nějaké zbraně, určené k výcviku a branné výchově. V nedělní odpoledne je shromážděným davem nejprve rozpuštěn akční výbor v Městském národním výboru v Jaroměři a brzy následují i další akční výbory v okolí. Symbolickým vítězství je poté obsazení rozhlasu v Hradci Králové, odkud začne vysílání „všem národním a vlasteneckým silám“. Finální ránu KSČ v kraji poté dává rozhodnutí krajského velitele SNB, který odmítne vydat rozkaz shromáždění rozehnat střelbou, uzná autoritu ministra spravedlnosti před rozkazy státního tajemníka z vnitra a dovolí tak, aby shromáždění obsadilo a rozpustilo i místní krajský výbor KSČ.

Masarykova smrt je pro komunisty i hroznou mezinárodní symbolickou ranou. Světové agentury zveřejnily zprávu o jeho smrti v nedělní dopoledne a pozornost světového veřejného mínění se definitivně obrací směrem k Československu. Z ústavního hlediska navíc nemá kdo jmenovat komunistickou vládu, bylo by nutné svolat a přinutit parlament nebo alespoň jeho výbor předsednictva, aby bylo zachováno i jen dekorum ústavnosti. Ve vedení KSČ proběhne řada hádek o dalším postupu, chybí totiž nové instrukce z Moskvy. Žádný pokyn ale nedorazí až do nedělního večera, kdy je ale pouze odvolán Chruščov zpět do Moskvy na konzultace a žádný další postup není sdělen. Celý puč tedy běží jakýmsi samospádem, komunisté se neodvažují dělat další nevratné kroky bez souhlasu Moskvy a drží pouze své pozice v ulicích. Neakčnost je způsobena hlubokým rozporem v rámci politbyra KSSS a především Stalina. Ranní zpráva o smrti Masaryka Stalina rozzuří na nejvyšší míru a politbyro neschválí žádný plán dalšího postupu, dokud nebude známa síla mezinárodní reakce. Zároveň do Moskvy přicházejí více a více nepříznivé zprávy. Maršál Sokolovský informuje Moskvu o leteckém mostu do Berlína a žádá o svolení ostřelovat letiště Tempelhoff a narušit letecký koridor protivzdušnou obranou. Panika z jugoslávské mobilizace zachvátila maďarskou, rumunskou, albánskou i bulharskou komunistickou stranu, které nyní bombardují Moskvu žádostmi o vysvětlení, podporu a další postup. Z Československa přicházejí zprávy o stále sílícím odporu vůči převratu a nemožnosti legalizovat převzetí moci v dostatečně krátkém čase. Večerní jednání politbyra již spěje pouze k jediné otázce, zda provést invazi do Československa přes možný vážný odpor československé armády a možný další střet s Jugoslávií a pravděpodobně i se západními spojenci. Stalin rozhodnutí dále odkládá a večerní jednání tedy pouze schvaluje odvolání kompromitovaného Chruščova a civilních zaměstnanců velvyslanectví v Praze.

Obrázek
Rozzuřený Stalin ukazuje na viníky


S pondělím se komunistický puč začíná rozpadat. Touto dobou dle plánu již měly být v Československu intervenční síly a veškerý odpor měl být potlačen. Nadšení a aktivismus řadových komunistů navíc opadá, stále více milicionářů opouští své posty ve prospěch rabování. Začínají se také množit případy srážek s obyvatelstvem, které je už naladěno otevřeně protikomunisticky a milicionáři se dostávají do rvaček a někdy i přestřelek a zprávy o prvních mrtvých dále jitří atmosféru. První oportunisté začínají opouštět potápějící se loď jakmile s Chruščovem mizí i většina sovětských poradců. V pondělní podvečer se šíří Prahou fámy, že muži Alexeje Čepičky nakládají plné nákladní vozy kradeným zbožím a míří je k hranicím. Zasedání výkonného výboru KSČ se nese už zcela v pesimistickém duchu, zda je Sověti nehodlají obětovat a co vlastně dál dělat. Symbolicky na jednání chybí už i Bedřich Reicin, který zmizel neznámo kam.

Další instrukce z Moskvy přicházejí až v noci na úterý. V průběhu pondělí se totiž sázky zvyšují výše, než kam si Stalin vůbec kdy přál. Prezident Truman pod tlakem veřejného mínění a zejména svého ministerstva zahraničí oznamuje přesun letky strategických bombardérů s atomovými zbraněmi na základny ve Velké Británií a oznamuje vůli Spojených národů v čele s USA zabránit jakékoliv agresi vůči svobodným národům Evropy. Do plné pohotovosti je uvedena celá flotila USA a Velké Británie. I Francie vyhlašuje povolání dvou ročníků záloh na cvičení v Alsasku. Průzkumný postup pohraničníků a nepravidelných sil na hranicích s Polskem a Maďarskem je navíc zastaven, československá pohraniční stráž začíná opětovat palbu a další postup je dle hlášení možný jen se zapojením hlavních sil a těžkých zbraní. V pondělí v noci se utajeně schází velvyslanec v USA Panjuškin se stále vlivným George C. Marshallem a sonduje možné smírné řešení celé krize. Marshall, ač již není ministrem zahraničí, je i nadále vlivnou osobou s přímým přístupem k prezidentovi a Sověti v něm vždy viděli muže, který je přístupný jednání a není apriori protisovětsky zaměřen. Výsledek jednání s Američany zřejmě Stalina uspokojuje a noční jednání politbyra schvaluje novou směrnici, která počítá se zajištěním stávající pozice v Německu a utužením disciplíny socialistického tábora. Praha v něm už výslovně jmenována není. Je pouze stručně doporučen přechod KSČ do ilegality a varováno před eskalací mezinárodní situace a provokacemi vůči západním občanům v Československu.

Doporučení o přechodu do ilegality je smrtelnou ránou převratu. Několik členů nejtvrdšího revolučního jádra se ještě pokouší situaci zvrátit a sepisuje takzvaný „Zvací dopis“. V něm jménem Československého lidu žádají o bratrskou pomoc pro záchranu socialismu. Podepsáni jsou ministr informací Václav Kopecký, Antonín Zápotocký a z dalších například krajský tajemník ve Zlíně Alois Indra, stranický ideolog Jiří Hendrych a několik dalších. V dopise rovněž vyhlašují vznik dělnicko-rolnické vlády v čele s Antonínem Zápotockým, která je potvrzena „dělnickým sovětem“ vzniklým z komunistických delegátů Závodních rad přítomných v Praze. Zvací dopis je předán ke zveřejnění zástupcům TASS, ale nikdy na něj není oficiálně odpovězeno ani není zveřejněn. Sovětský svaz se již vzdal naděje na lehký zisk Československa a místní komunisty se rozhodl obětovat ve prospěch širší dohody s Američany na uspořádání Střední Evropy. Během úterní noci se tak moc KSČ nad zemí rozplynula, výkonný výbor KSČ poslušně odsouhlasil přechod strany do ilegality a aktivita v ulicích pomalu končí. Lidoví milicionáři skrývají zbraně, zahazují odznaky a začínají se ukrývat, řada funkcionářů se kvapně pokouší opustit zemi. Alexej Čepička s chotí a tchýní Martou Gottwaldovou a s rozsáhlým movitým majetkem opouští republiku ještě během noci, Rudolf Slánský a další funkcionáři překračují relativně klidné hranice okupační zóny v Rakousku během středečního dopoledne. Klement Gottwald je nalezen ve svém domě mrtev, zřejmě na srdeční záchvat, který ho postihl o samotě poté, co odmítl nabídku svého zetě na další odjezd do exilu. Obklíčení vlády končí takřka komicky, po rozpuštění milicí v okolí generálního štábu vysílá generál Píka hlídku s úmyslem odhadnout zbývající síly v okolí sídla vlády. Zde nalézá ale již pouze oddíl SNB bez vyšších velitelů. Poslední vyšší důstojník z řad StB předal velení mladému podporučíkovi už v pět hodin ráno a od té doby je oddíl bez rozkazů. Hlídka přesvědčí podporučíka k osobnímu setkání s Petrem Zenklem, který zbledlému policistovi jménem vlády přikáže prostor opustit. Podporučík se marně pokouší dovolat na ministerstvo vnitra o instrukce a poté už zcela bezradný Zenkla poslechne.

V poledne ve středu 30. června je tak už po všem, nejstarší člen vlády – Msgre. Šrámek vystupuje v v Rozhlase, kde vyhlašuje obnovení pořádku a zákonnosti a rekonstrukci vlády i Národní fronty. Poslední odpor je kladen ještě na Slovensku, zde někteří fanatičtí slovenští komunisté v duchu Zvacího dopisu vyhlašují Slovenskou sovětskou republiku a připojení k SSSR. Již ale nemají podporu ani vedení KSS, Gustav Husák jejím jménem od rána jedná s generálem Širicou a výměnou za bezpečný odchod některých funkcionářů rezignují komunisté na své posty ve Sboru pověřenců. Samotný Gustav Husák dobrovolně zůstává a je zatčen. Václav Kopecký a jeho krátká dělnicko-rolnická vláda nevydrží déle než několik hodin, po absenci odpovědi z Moskvy Kopecký také prchá za hranice, Zápotocký i zbytek členů této samozvané vlády je odpoledne zatčen v Průmyslovém paláci, kde byla vláda ráno vyhlášena.

Obrázek
Vjačeslav Molotov se opět za SSSR zúčastní jednání spojenecké okupační komise


Symbolickou mezinárodní tečkou za celou krizí je přílet Vjačeslava Molotova do Berlína, aby se opět zúčastnil jednání spojenecké okupační komise, kterou Moskva od začátku krize bojkotovala. Blokáda Berlína sice formálně pokračuje, avšak samotní Sověti skrze Molotova navrhnou upřesnění podmínek vzdušného koridoru a tím fakticky přiznávají, že vůči jeho existenci nemají námitky. Obsah a hlavně závěr tajných jednání Panjuškina a Marshalla ve Washingtonu není znám, avšak jugoslávské žádosti o vojenskou pomoc jsou s odkazem na uklidnění krize ze strany USA odmítnuty a s podobně vyhýbavým přístupem se brzy setkají i českoslovenští politici. V Berlíně záhy vzniká oddělená samospráva pro západní a východní část, kde komunisté zcela dominují východní části a zástupci nekomunistických stran zasedají pouze v samosprávě západní části Berlína. Měnová reforma probíhá již oficiálně odděleně v západní a východní okupační zóně.
Scipio
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1898
Registrován: 29 lis 2013, 18:54

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Scipio »

Tak komunisti to nakonec projeli, což mě rozhodně potěšilo. Líbila se mi i deus ex machina v podobě smrti Masaryka. Ostatně náhoda hrála v historii často rozhodující úlohu. Nicméně uvidíme jak to nakonec skončí, protože i přes porážku komunistů je třeba dořešit ještě hodně otázek.
Černovous
Štábní rotmistr
Štábní rotmistr
Příspěvky: 306
Registrován: 16 led 2015, 16:51

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Černovous »

Překvapivý vývoj, doufám, že bude pokračování.
Edwy I. Král Mercie - Anglie 960
Atlantis
18. Plukovník
18. Plukovník
Příspěvky: 4819
Registrován: 08 říj 2006, 12:25
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Atlantis »

Oklamat, zmást, překvapit
("Stonewall" Jackson)
Vals
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Příspěvky: 8947
Registrován: 21 led 2006, 21:42
Bydliště: Nixon's back!

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Vals »

Atlantis píše:Tématicky k threadu
Tenhle přístup měl tehdy kde kdo. Ono to totiž tak vypadalo, z demokratického hlediska komunisté ztráceli pozice a popularitu... no a kdyby to chtěli řešit silou, tak by to přece už dávno tak udělali...

Ona byla zima 47/48 docela optimistická - sociální demokracie se (zdá se) po sjezdu obrodila a začala spolupracovat s nekomunisty, demokratická strana zdá se překonala komunistický tlak a přežila jen mírně oslabená. Ve vládě tak byla jasná většina, která mohla komunisty přehlasovat. Volby do studentských spolků ukázaly, že popularita komunistů mizí a zrovna tak průzkumy veřejného mínění prý tehdy byly dost nadějné. Z pohledu nekomunistů tedy stačilo jen vytrvat, ve vhodnou chvíli uspíšit volby a poté už snad jednat z pozice síly o rekonstrukci vlády, kde by byli komunisté jen juniorními partnery.

Těžko říci, co si ve skutečnosti mysleli, že komunisté udělají. Já si myslím, že trochu přeceňovali mezinárodní dopad možného puče v Praze a věřili, že SSSR "potřebuje" Prahu jako výkladní skříň, kde by ukazoval západu své dobré úmysly.
Odpovědět

Zpět na „Alternativní historie“