Rudá záře nad Československem

Co by bylo, kdyby? Prostor pro autorské příspěvky a diskuze o alternativní historii.

Moderátoři: Dekl, Atlantis, Vals, Royal

Odpovědět

Měla republika před rudými v roce 1948 ještě šanci?

Ano, nekomunisté se mohli a měli důrazně bránit
13
54%
Ne, nekomunisté už neměli šanci
4
17%
Spíše ne, i kdyby nekomunisté doma uspěli, před SSSR nebylo úniku.
7
29%
 
Celkem hlasů: 24

Bunkr
Podporučík
Podporučík
Příspěvky: 963
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Bunkr »

Otázkou je jestli se povede sestavit vládu a kdo jí bude tvořit, pochybuji, že by nekomunisté byli ochotni obnovit jednotnou Národní Frontu
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,
Scipio
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1898
Registrován: 29 lis 2013, 18:54

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Scipio »

Nic jiného jim než pokračovat ve vládě národní fronty jim nezbyde. Nemluvě o tom, že Masaryk dost možná jmeuje premiérem nějakého komunistu či jimi navrženého člověka.
Vals
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Příspěvky: 8946
Registrován: 21 led 2006, 21:42
Bydliště: Nixon's back!

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Vals »

Možná v některé z dalších kapitol mírně uhnu do zahraničí. Jak by se v tomto případě asi vyvíjely první měsíce života Izraele? Největšími zastánci porušení embarga OSN byli komunisté, kteří nyní mají svých starostí dost a navíc nemají pod kontrolou ministerstvo obrany, které mělo v exportu hlavní slovo...
jackb
Praporčík
Praporčík
Příspěvky: 499
Registrován: 06 dub 2007, 10:46
Bydliště: Aberdeen, SCO
Kontaktovat uživatele:

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od jackb »

nj, kto teraz vycvici izraelske letectvo?
My watch begins
Scipio
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1898
Registrován: 29 lis 2013, 18:54

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Scipio »

Já si myslím, že by Československo dodávalo zbraně do Izraele i v této situaci. Jan Masaryk by dle mého názoru byl ovlivněn postijem svého otce během Hilsneriády a Benešovou podporou pro vytvoření Izraele. Navíc komunisté podporovali dodávky zbraní, protože si to přál Stalin. Ten by mohl názor vlády a prezidenta ovlivnit i v tomto případě. Zvlášť když to budou brát jako možnost, jak zlepšit únorem pošramocené vztahy.
Vals
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Příspěvky: 8946
Registrován: 21 led 2006, 21:42
Bydliště: Nixon's back!

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Vals »

Masaryk by byl daleko citlivější vůči embargu OSN, mám za to, že nijak zvlášť proizraelský ani nebyl, všechno zařizoval Klementis. Navíc MNO nyní ovládají protikomunističtí důstojníci - myslím, že by naopak vývozu zbraní velmi bránili. Celé by to vyhlíželo trochu jako komunistické spiknutí, jak maximálně oslabit armádu a zabavit ji...
Scipio
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1898
Registrován: 29 lis 2013, 18:54

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Scipio »

Masaryk se jako ministr zahraničí osobně výrazně angažoval v OSN pro vznik Izraele. Svou roli v tom hrál i vliv Clementise, ale ten je nyní ministrem zahraničí, takže jeho vliv je ještě větší. Navíc o československé vojenské pomoci Izraeli se jednalo už od roku 1947, takže to není nic co by spadlo z čistého nebe. Nemluvě o tom, že komunisté by na obraně měli mít pozici státního tejemníka a předpokládám, že to bude Reicin. Je jasné, že k tomu bude část lidí z obrany přistupovat skepticky, ale zároveň v té době v důstojnickém sboru převládaly sympatie k izraelské věci. Kromě toho, komunisti by odpůrcům návrhu omlátili jejich postoj o hlavu s tím, že se chovají jako nacisti. Z toho důvodu si myslím, že pomoc proběhne i v téhle variantě, ale dodaných zbraní bude méně.
Vals
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Příspěvky: 8946
Registrován: 21 led 2006, 21:42
Bydliště: Nixon's back!

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Vals »

Červen 1948 – Československo a Kominforma
Obrázek
Zasedání Kominformy


Již první dny prezidentství Masarykovi ukázaly, do čeho se nechal upsat. Komunisté nehodlali nechat své vítězství utéci mezi prsty a Masaryk se ocitl v tvrdém tlaku, aby jmenoval Gottwalda předsedou vlády s volnou rukou ve výběru ministrů. Komunisté navštěvovali Hrad denně a vytrvale vyžadovali, aby Masaryk nezdržoval jmenování nové vlády. O nic menší tlak se pokoušeli vyvíjet i národní socialisté, kteří museli spolknout svou pýchu a začít hledat k Masarykovi cestu. Ten se nakonec začal nepříjemným schůzkám vyhýbat, před ohlášenými návštěvami ujížděl do Lán či je nechal svou kanceláří přímo odmítat. Masaryk nebyl politicky naivní, uvědomoval si, co po něm komunisté i národní socialisté chtějí a neměl odvahu je přímo odmítnout, ale ani nechtěl být hrobařem republiky. Po své volbě se Masaryk pokusil o usmíření s Benešem, kterého stále vnímal jako otcovskou figuru ve svém životě. Ze setkání s Benešem si nicméně rozhřešení nepřivezl, Beneš ho nabádal, aby neustoupil ani jedné straně a vynutil si pokračování koaliční vlády Národní fronty, na což neměl Masaryk dost síly a odvahy. Gottwald podle Beneše musí být jmenován předsedou, ale ne dříve, než se domluví obsazení ministerstev se všemi stranami. Ani jedna z politických stran ale už na takovéto uspořádání nebyla ochotná přistoupit a Masaryk po pouhých dvou týdnech ve funkci zareagoval tak, jak bohužel reagoval v těžké situaci často – „hodil se marod“ a začal se Gottwaldovi i ostatním vyhýbat.

Za této situace odjela delegace vedená Rudolfem Slánským na pravidelnou schůzi Kominformy. Zde českoslovenští komunisté hodlali prezentovat optimistický pohled na situaci v zemi a pokračující schůdnost převzetí moci vnitřní cestou. Předsednictvo ústředního výboru KSČ se před odletem delegátů shodlo, že strategická situace se vylepšuje každým dnem, stále trvající rozkol mezi nekomunistickými stranami nepřítele oslabil a volební zisk poskytuje stále dostatečnou politickou sílu ke splnění vytyčených politických cílů. Komunistická pozice neoslabila, zatímco nekomunisté ztrácejí jednotu a oporu v Hradu. Slánskému ale nebylo dovoleno referát vůbec přednést, po příletu byl vyškrtnut z programu a místo něj v bodu jednání o ČSR vystoupil sovětský ideolog Andrej Žďanov. Ten přednesl (Stalinem pečlivě redigovaný) projev, ve kterém odsoudil „nacionální elementy“ v politice KSČ a snahu československých komunistů vytvářet jakési „neleninské, ale národně-buržoazní nerevoluční cesty k socialismu.“ Světová revoluce byla zažehnuta v Sovětském svazu a není možné vytvářet jakási národní centra revoluce. Tím zcela otevřeně řekl, že převzetí moci musí přijít z vůle a moci Moskvy, nikoliv ÚV KSČ. Žďanov ve svém dlouhém referátu pečlivě vyjmenovával všechny prohřešky a ideologické úchylky KSČ – přizpůsobení se buržoaznímu parlamentarismu namísto leninismu, nacionalismus místo internacionalismu ve volební kampani, podpora Jana Masaryka, neschopnost podpořit oprávněné nároky sousedních lidově demokratických republik. Žďanov pro zdůraznění hrozby neváhal ani přímo jmenovat, Gustav Husák byl obviněn z provinčního nacionalismu, Václav Nosek z buržoazního životního stylu způsobeného válečným exilem ve Velké Británii, František Kriegel z neschopnosti zorganizovat v únoru dělnické milice.

K hrůze československé delegace se otázka převzetí moci v Praze stala bez jejich vědomí krizovým bodem roztržky mezi Stalinem a Titem. Josip Tito si úzkostlivě střežil svou pozici v Jugoslávii a nezávislost na Stalinovi. Během celého předchozího roku mezi Titem a Stalinem narůstaly rozpory, které všechny pramenily z Titovy nezávislé politiky. Na jaře 1948 nastal nicméně konečný zlom, po nezdařené Titově snaze o sjednocení s Bulharskem, které zhatil Stalin, se roztržka stala skutečností a mezi Bělehradem a Moskvou létaly ublížené obviňující dopisy. Sověti se pokusili proti Titovi vyvolat puč v jugoslávské komunistické straně, který ale Tito nemilosrdně potlačil. Paranoidní Stalin zareagoval tak, jak pro něj bylo příznačné – přitažením otěží všude tam, kde hrozilo, že by se nákaza titovské nezávislosti rozšířila. A Slánského referát a vůbec dění v ČSR byla za této situace pro Stalina rudým hadrem. Na schůzi již chyběli jugoslávští delegáti, kteří původně pozváni byli, ale Tito se nijak netajil s tím, že hodlají reprezentovat opozici vůči Stalinovi a Sovětům se doneslo, že právě postup a pozici KSČ by Jugoslávci využili jako klín mezi ostatní komunistické strany. To bylo něco, co Stalin nemohl strpět a tedy rázně zakročil. Jugoslávie byla jednohlasně vyloučena z Kominformy a Sověti začali s kroky, které by zničily případné zdroje disentu mezi ostatními komunistickými stranami.

Rudolf Slánský byl informován, že pro otázku Československa je nově vyčleněn speciální odbor Kominformy, kterému předsedal Nikita Sergejevič Chruščov. Českoslovenští komunisté měli tomuto odboru hlásit veškeré plánované politické aktivity a koordinovat veškerý postup. Chruščov se vůči Slánskému choval od začátku žoviálně přátelsky, ale tím nezakryl, že tímto okamžikem ztratilo doma vedení KSČ rozhodující roli. Nově musel být každý krok konzultován a Chruščov se ani nenamáhal zakrývat, že Sověti vidí v KSČ už pouze roli politického prostředníka, který bude provádět výhradně politiku nařízenou z Moskvy. Podřízení KSČ bylo naprosté, když Slánský zjistil, že Bedřich Reicin je přítomen také, přestože o svém odletu nikoho v KSČ neinformoval a po celou dobu konference doprovází mocného šéfa MGB Viktora Abakumova.

Obrázek
Nikita Sergejevič Chruščov přednáší československým soudruhům o Říjnové revoluci


Slánský domů přivezl velmi podrobné instrukce od Chruščova, který vyžadoval provedení čistky stranického aparátu od nespolehlivých elementů. Vedení KSČ bylo dále sděleno, že se má urychlit práce na přípravách politického plánu násilného převzetí moci. Koordinaci a tedy i vedení celého projektu ale dostal na starosti Bedřich Reicin, vedení KSČ mělo pouze zabezpečit politickou mobilizaci dělnických mas a dostatečné politické krytí, které umožní přijatelně obhájit radikální postup za příhodné mezinárodní situace. Rudolf Slánský dále jako generální tajemník dostal za úkol složit komisi, která souběžně s přípravami provede prověrku stranického aparátu a odstraní sověty nežádoucí osoby. Práce komise měla být výhradně zástěrkou, sovětští „poradci“ měli již pečlivě připravené seznamy. Čistky začaly takřka okamžitě, František Kriegel byl odvolán z pozice (utajeného) zástupce velitele (nelegálních) lidových milicí, kde byl nahrazen podstatně spolehlivějším a bezohlednějším Alexejem Čepičkou. Pád zaznamenal i Otto Šling, který v únoru organizoval krajský akční výbor v Brně a postupoval nedostatečně tvrdě a mnoho dalších. Celá stranická struktura byla utužena a podrobena podrobnějšímu dohledu, kdy do klíčových pozic byly najmenovány osoby doporučené sovětskými poradci, často na úkor dlouholetých aktivních československých bolševiků, kteří ale v únoru neprokázali dostatečnou energičnost a bezohlednou loajalitu... Celý postup sovětských poradců byl nemilosrdně rychlý a účinný, už za necelé dva týdny Chruščov Stalinovi oznámil, že disciplína a akceschopnost v rámci KSČ byla obnovena a Sověti přistoupili k pašování zbraní přes hranice a utajenému rozmisťování operativců MGB.
Vals
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Příspěvky: 8946
Registrován: 21 led 2006, 21:42
Bydliště: Nixon's back!

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Vals »

Konec června 1948 – Berlínská krize
Obrázek
Berlínská krize očima karikaturisty


Tlak na rychlý postup v rámci Československa byl vynucen především událostmi v Německu. Již po neúspěšném Únorovém puči v ČSR Stalin skrze Politbyro vydal memorandum, které stanovilo další kurz ve Střední Evropě. Memorandum jasně stanovilo, že je třeba upevnit pozici SSSR v regionu skrze ovládnutí klíčových bodů – Československa a západního Berlína. Vytlačení západních spojenců z Berlína a potlačení veškerého cizího vlivu v Československu bylo Stalinem i jeho nejbližšími spojenci považováno za nutné k udržení trvalého vlivu a zabezpečení pozice SSSR jako velmoci v Evropě a nutný předstupeň k zisku Německa celého a světové revoluci předpovězené Marxem a Leninem.

Během června byl celý strategický plán postaven před klíčové rozhodnutí – vývoj v Československu i Německu začínal dle Stalina nabírat nebezpečný směr protichůdný záměrům SSR. V Československu byl postup KSČ hodnocen jako příliš pomalý a i v případě úspěchu za příliš nezávislý, než aby Stalinovi vyhovoval. V Německu poté hrozila SSSR naprostá katastrofa. Západní okupační mocnosti během zimy dospěly k názoru, že je nutné postupnými kroky obnovit nové Německo. Od začátku roku tak začaly pracovat na federálním uspořádání Německa a především na hospodářské a měnové reformě. Tu Stalin jednoznačně viděl jako hrozbu jeho vlivu v Německu, hospodářská převaha západu celkově i západní okupační zóny v rámci Německa dávala tušit, že takový vývoj je k pozici SSSR zcela nepřátelský a hrozí jeho vytlačením z nejcennějšího zisku války. Během jara se pokoušel Stalin skrze Molotova a společnou spojeneckou komisi plány na obnovu sabotovat, ale vše se minulo účinkem, když v červnu západní okupační mocnosti vyhlásily úmysl, že provedou měnovou reformu jen ve svých zónách i bez souhlasu SSSR.

21. června 1948 byla dána do oběhu nová Německá marka a SSSR byl postaven před hotovou věc. Sověti na oplátku uvedli do chodu vlastní měnu ve své zóně a pod vlivem Chruščovova optimismu ohledně zakčnění schopností KSČ rozhodl Stalin, že je možné a nutné hrát vabank i v Československu. V noci na 22. června politbyro KSSS formálně schválilo připravený akční plán kaskádového postupu ve Střední Evropě. Okupační zóna v Německu měla být zajištěna vytlačením veškerého západního vlivu z Berlína. Ten byl domovem malé okupační posádky a byl zcela nesoběstačný. Berlín měl být uzavřen pro zásobování a velmi silná sovětská armáda v Německu měla být zmobilizována jako odstrašující síla proti případnému pokusu o násilný průlom. Berlín by byl v tom případě neudržitelný a spojenecká posádka by musela buď být vysvobozena ofenzivou ze západní okupační zóny, kde ale byly nepřátelské síly podstatně slabší než sovětská armáda, nebo evakuována. Úspěch pokusu o průlom považoval Stalin i ostatní členové politbyra za nepravděpodobný a obecně se předpokládalo, že spojenci budou nuceni Berlín evakuovat a po evakuaci se buď smířit se situací, nebo začít plánovat rozsáhlé soustředění sil, který si ale vyžádá svůj čas a bude možné na něj adekvátně reagovat posílením Rudé armády.

Symbolické vyklizení pozice v Berlíně poté mělo být využito k rozsáhlé politické ofenzívě v Československu a vůči Jugoslávii. Stažení z Berlína by výrazně symbolicky podlomilo pozici USA v regionu a prokázalo by neschopnost intervence ve prospěch svých klientů ve Střední Evropě. Politbyro jednohlasně schválilo plán připravený Chruščovem, který spočíval v masové mobilizaci dělnictva, které bude využito jako zástěrky pro skutečnou akci, kterou provedou loajální úderné oddíly složené z členů rozvědky, sovětských „poradců“ a cvičených komand, které byly během jara v utajení pod dohledem A. Čepičky a rozvědky vycvičeny z vybraných spolehlivých členů KSČ. Zatímco masová mobilizace by celou situaci zneprůhlednila a dodala masku legitimity, hrozbou či přímo násilím měly být obsazeny klíčové body v zemi, současná vláda izolována a poté zatčena, zatímco vlády se měla fakticky ujmout vláda nová, komunistická. Ta by oficiálně pozvala sovětskou armádu, která by Československo v rychlé akci zajistila. Poslední fází plánu byla neutralizace Jugoslávie, pokud by nedošlo k dostatečně razantní reakci západu, měl být Tito silou odstraněn.
Obrázek
Klíčové zasedání politbyra ÚV KSSS


Za úsvitu 24. června sovětští vojáci přerušili zásobování pitnou vodou, jídlem i elektřinou do Západního Berlína. Vojenský okruh sovětské okupační armády v Německu pod velením maršála Sokolovského byl uveden do plné pohotovosti a na veškerých pozemních komunikacích do Berlín byly ustaveny zátarasy. Blokáda se stala skutečností.

V odpoledních hodinách na letišti v Kbelích přistál ohlášený let z Kyjeva, který přivezl spřátelenou delegaci Ukrajinské sovětské republiky. Ta se měla zúčastnit dlouhodobě plánovaného setkání krajanů v ČSR a jednat se zástupci Československé vlády i slovenského Sboru pověřenců o přeshraniční kulturní spolupráci na Podkarpatské Rusi. Delegaci uvítal na letišti druhý podtajemník ministerstva zahraničí, který byl ke svému překvapení informován, že došlo ke změně složení delegace a v jejím čele přiletěl sám první tajemník ústředního výboru Ukrajinské komunistické strany Nikita Sergejevič Chruščov. Rovněž původně hlášený seznam delegátů byl ze sovětské strany na poslední chvíli kompletně změněn a soudruha Chruščova do náhle, bez podtajemníkova vědomí, přistavených vozů následovala garda mladých mužů v baloňácích s pevnými pohledy v očích. Samotný Chruščov byl odvezen rovnou na sovětskou ambasádu a plánovaný večerní program kulturní delegace byl poté na žádost ambasády zrušen a připravený soubor krojovaných tanečnic byl poslán večerním rychlíkem zpět do Košic s tím, že náhradní kulturní program není sjednán.

Přílet Nikity Sergejeviče i první zprávy z Berlína samozřejmě vzbudily poprask a za podezřelé nepřítomnosti Klementa Gottwalda náměstek vlády Petr Zenkl svolal do brzkých ranních hodin zasedání vlády.

Obrázek
Blokáda začala




Další díl
Atlantis
18. Plukovník
18. Plukovník
Příspěvky: 4815
Registrován: 08 říj 2006, 12:25
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Atlantis »

Ta marka a měnová reforma - to se stalo stejně i v naší časové linii?
Oklamat, zmást, překvapit
("Stonewall" Jackson)
Vals
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Příspěvky: 8946
Registrován: 21 led 2006, 21:42
Bydliště: Nixon's back!

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Vals »

Atlantis píše:Ta marka a měnová reforma - to se stalo stejně i v naší časové linii?
V zásadě ano, Berlínská krize je zatím beze změny. Pokud jsem něco nepopletl, ale bral jsem to celkem poctivě.
Atlantis
18. Plukovník
18. Plukovník
Příspěvky: 4815
Registrován: 08 říj 2006, 12:25
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Atlantis »

Jinak ještě k fotce...není na ní Kalinin, který v té době již byl po smrti? (Ano, jsem hroznej hnidopich, vím :D )

Jinak super, těším se na další pokračování.
Oklamat, zmást, překvapit
("Stonewall" Jackson)
Vals
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Příspěvky: 8946
Registrován: 21 led 2006, 21:42
Bydliště: Nixon's back!

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Vals »

Atlantis píše:Jinak ještě k fotce...není na ní Kalinin, který v té době již byl po smrti? (Ano, jsem hroznej hnidopich, vím :D )

Jinak super, těším se na další pokračování.
Ano, máš bod :). Všiml jsem si ho taky, ale hezčí fotku z jednání politbyra jsem nenašel a doufal jsem, že mi Michal Ivanovič projde... :).
jjelen
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1962
Registrován: 17 kvě 2010, 11:38

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od jjelen »

Řekněme že Kalininův duch kráčí věrně se soudruhy z ÚV dál (nebo spíš sedí) :)
Hetharie V.: Kancléř Jeho knížecí Jasnosti Jiřího Lormanwenského Marek z Lesohradu
Cizinec
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3580
Registrován: 24 črc 2007, 21:10
Bydliště: Frei Stadt Hultschin, hlavní město Rzeczipospolite Prajzke

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Cizinec »

Třídní boj zjevně nekončí ani smrtí. ;)
SOMUA měla dvě verze - model "standart" s poklopem a model "kabrio" bez poklopu.

Dekl je ve skutečnosti Dekl.

šedá eminence na dvoře Obodritského Cara

(Fórové hry, kterých jsem se zúčastnil.)
Admirál de Étranger, Francouzské císařské loďstvo (Trafalgar 1805)
rytíř Johannes von Ausländer, prozatímní regent Sicilského království (Byzanc 1214)
Luigi Mario Forestiero, Il primo ministro del Regno d'Italia (Německo 1866)
Generál von Ausländer st., velitel 51.rezervní divize, hrdina od města Ypres (1915)
Generál von Ausländer ml., velitel 22.tankové divize, hrdina od Krymu (1942)
očekává další nasazení do bitevní vřavy

Hotentotenpotentatentanteatentäter
Vals
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Příspěvky: 8946
Registrován: 21 led 2006, 21:42
Bydliště: Nixon's back!

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Vals »

25. červen 1948 – Rudý pátek
Obrázek
Stoupající hvězda Alexeje Čepičky

Již v průběhu noci začali komunisté zaujímat pozice pro násilné převzetí moci. Sovětští poradci a „trojka“ - neboli Výkonná revoluční komise ÚV KSČ (Reicin za rozvědku a koordinaci se Sověty, Čepička za lidové milice a Slánský za politické vedení KSČ) pečlivě připravili důkladné plány, které se daly s noční tmou do běhu. Již kolem půlnoci do vybraných závodů v Praze i jinde dorazily vlečkami nákladní vlaky, utajeně večer vypravené z několika zbrojovek. Dělníci nebyli připuštěni k jejich vyložení a k vagónům byla postavena závodní stráž. Mezitím dochází k mobilizaci stranické straktury, celé širší vedení KSČ je informováno teprve v předvečer a během noci jsou aktivováni straničtí důvěrníci a vedoucí „desítek“. Vše probíhá za pomoci telefonů (v kódové řeči), nižší členstvo je poté informováno osobně. Vojenská struktura KSČ funguje dokonale a na ranní směny chodí komunisté již informováni o dalším dění.

Na rozdíl od února se již komunisté nemohou zcela spolehnout na podporu institucí. Přesto komunisté dělají, co mohou – generál Antonín Hasal, ministr vnitra, je telefonicky zavolán na zasedání vlády. Cestou však jeho služební vůz potká závažná dopravní nehoda. Státní tajemník ministerstva (Václav Nosek) účast na vládě sice telefonicky přislíbí, ale poté zamíří rovnou na ministerstvo, kde v nepřítomnosti ministra začne „úřadovat“. Reicinova rozvědka a StB připravila důkladnou analýzu velení a složení útvarů SNB a Nosek pouze uvádí v činnost připravené výnosy, kterými jsou velitelé obratem odvoláváni, povyšováni či odesíláni mimo klíčové oblasti a útvary přesouvány a uváděny v pohotovost. Poté, co je potvrzeno, že generál Hasal je s vážnými zraněními odvezen do nemocnice, Noskovi již nikdo na ministerstvu neodporuje a rozkazy jsou vydávány jeden za druhým a vždy poslušná struktura ministerstva a SNB je obratem uvádí v činnost. Celá pečlivá jarní vyvažovací práce generála Hasala na ministerstvu skončila prakticky během hodiny.

Podobným krokem se pokusí komunisté převzít znovu pod svou vládu i odbory. Zde je postup ještě nemilosrdnější, Revoluční odborové hnutí bylo výrazně sociálně demokratické a od února v něm komunisté (a levé křídlo socdem) ztratili pozice a mnohde byli v menšině. Závodní odborové rady jsou tedy převzaty násilně, ustavují se osvědčené akční výbory a protestující odboráři jsou násilně vyhnáni nebo vůbec nevpuštěni. Ještě před jednáním vlády se tedy začne závody šířit výzva ke generální stávce. Komunisté se vzdali už předem naděje na nějaký širší masový úspěch, vše je vsazeno na jednu kartu – ze zapečených vagónů jsou zmobilizovaným spolehlivým dělníkům vydávány zbraně i s municí a jsou formovány opět lidové milice, během jara důsledně v utajení připravené a zorganizované. Některé oddíly jsou určeny pouze k ozbrojené zastrašující přítomnosti, jiné z pečlivě vybraných spolehlivých soudruhů jsou ihned umístěny pod velení rozvědčíků a nastupují do připravených nákladních vozů k náročnějším úkolům.

Obrázek
Lidové milice vyzbrojeny!


Vláda se sešla v půl sedmé ráno již s vědomím, že se „něco“ děje. Podezření se ještě prohloubí, když nedorazí ani jediný z komunistických členů vlády. Vláda tak nemůže ani zasedat, ministr Drtina je služebně ve východních Čechách a generál Hasal na zasedání také nedorazí, není tedy přítomno dost členů vlády. Přítomným je nicméně zabráněno v odchodu, před budovu je svezen početný oddíl lidových milicionářů, který budovu se zbraněmi v rukou obklíčí. S úřadem vlády je přerušeno telefonické spojení a samotnou budovu poté obsadí oddíl SNB, který odmítne ministry pustit ze zasedací místnosti kvůli „obavám o jejich bezpečnost“. Začne tím obklíčení vlády, která stráví následující hodiny a dny v nevětrané místnosti vlastně bez vědomí o dění venku, za to pod dohledem samopalníků. V tutéž dobu je obsazena i Ústřední rada odborů na Žižkově, protestující sociální demokraté a národní socialisté jsou zamčeni ve sklepě budovy a zbytek rady vydá i oficiálně výzvu ke generální stávce dělnictva, která ale již v závodech koluje od noci. Požadavek je jasný – je směřován na Hrad a žádá se jmenování vítěze voleb Klementa Gottwalda bezpodmínečně předsedou vlády. Hned z rána začnou na Hrad chodit vyslané delegace a telegramy žádající totéž a Jan Masaryk je tlačen do jednostranného jmenování vlády dle představ KSČ. Během dopoledne Masaryka postupně navštíví Gottwald za KSČ, Zápotocký „za odbory“ i zástupci jednotlivých pražských závodů. Masaryk nátlaku nicméně odolává a pokouší se odjet na zámek do Lán. Pražský Hrad je ale rovněž neprodyšně uzavřen a Hradčanské náměstí je obsazeno svezenými dělníky. Masarykovi je zabráněno odejít a je v zásadě uzamčen v prostorách Hradu, hlídán na každém kroku příslušníky vybraného oddílu SNB a vystaven trvalému nátlaku. Přímo v kanceláři prezidenta je vytvořen Akční výbor, který se ihned připojil ke generální stávce. Příliš mnoho nových pracovníků kanceláře si Masaryk po zvolení nechal doporučit od KSČ či si je přivedl z ministerstva zahraničí.

Podobný vývoj je vidět všude na klíčových bodech. Připravené nákladní vozy rozváží ozbrojené dělníky na strategické body a mosty, klíčové křižovatky, tiskárny, služebny „nespolehlivých“ oddílů SNB a další jsou obsazovány milicemi. V půl deváté ráno je obsazena i budova Rozhlasu a je přerušeno dosavadní vysílání a nově je vysíláno vysílání v duchu linie KSČ vyzývající ke generální stávce a jmenování nové vlády. Vše se děje i mimo Prahu, ale hlavní úder je v hlavním městě, kam komunisté sváží dělníky i z nedalekého Kladna. Komunisté se pokusí i o přímou neutralizaci armády, zde ale narazí. Pokus o obsazení generálního štábu a ministerstva obrany v Dejvicích ztroskotá, stráž se po příjezdu milicionářů nepodvolí nátlaku a na výhrúžky a rozkazy přítomných důstojníků rozvědky odpoví střelbou do vzduchu. Obránci jsou poté posíleni z řad přítomných důstojníků, jsou rozdány granáty a instalován kulomet. K ostré střelbě ale nedojde, komunisté si přímý útok netroufnou. Loajalita obránců centrálního velení je ale ta poslední, kterou si je generál Píka jistý. Během jara sice s tichou podporou ministra obrany Bočka provede řadu i personálních změn, ale zásadní reformy jsou blokovány státním tajemníkem na obraně a stále ještě rozsáhlým vlivem komunistů v armádě. Generála Píku navíc více znervózňovala hrozba zvenčí, již od jara trvalo napětí na hranicích a armáda se přes nadále trvající proklamace o přítelství se Sovětským svazem, postupně přesouvala do krycích pozic na severní a jižní hranici. První zprávy o rozsahu komunistické akce navíc takřka vyloučily možnost ozbrojeného zásahu armády do politické situace, většina útvarů byla stále politicky nespolehlivá a nedalo se počítat s možností jejich nasazení proti vlastním lidem. Generál Píka správně předpokládal, že takový rozkaz by nejspíše by armádu vnitřně zcela rozložil a některé útvary by přímo dezertovaly. Proti únoru nešlo počítat s tím, že by situaci vyřešil omezený zásah vybraných spolehlivých oddílů složených z loajálních důstojníků - již první odhady hovořily o tom, že jen v Praze se pohybuje na několik tisíc ozbrojených komunistů. Bez rozkazu vrchního velitele, tedy prezidenta, se navíc nedalo o nějaké možnosti zásahu ani hovořit a dalo se předpokládat, že bez takového rozkazu by akci odmítli vykonat i jinak loajální části armády. Generální štáb se tedy rozhodl vyčkávat vývoje situace a soustředil se především na zabránění intervence zvenčí. O její akutní hrozbě byl generální štáb přesvědčen, přes veškeré manipulace Reicinova Obranného zpravodajství se nedalo nové soustřeďování sil jak Rudé armády tak Polské a Maďarské lidové armády zatajit.


Další díl
Johnson
Poručík
Poručík
Příspěvky: 1233
Registrován: 21 pro 2007, 17:29
Bydliště: Vsetín

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Johnson »

Je ještě vůbec něco, co může situaci zvrátit?
Vals
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Příspěvky: 8946
Registrován: 21 led 2006, 21:42
Bydliště: Nixon's back!

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Vals »

Johnson píše:Je ještě vůbec něco, co může situaci zvrátit?
Další kapitola ještě není napsaná, takže těžko říci - ještě přemýšlím, že se dál vydám několika cestami. Rád bych to ale vyřešil, mám hodně nápadů do budoucna, ale těchto pár kapitol se rodí nějak těžko...

Každopádně jediná slabina komunistického postupu, jak ji vidím, je ale jasná - jedná se o nalinkovaný postup, řízený z Moskvy. Postup, který věrně sleduje čekistické zkušenosti z Říjnové revoluce a vůbec sovětskou teorii a praxi. Československo je ale jiná země a s takovým postupem není dost dobře vnitřně ztotožněná ani KSČ.

Každopádně jsem zavrhl možnost deus ex machiny - armády.
Atlantis
18. Plukovník
18. Plukovník
Příspěvky: 4815
Registrován: 08 říj 2006, 12:25
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Atlantis »

IMO deus ex machina se stát klidně může. KSČ se z drtivé většiny soustředí na Prahu, jakožto nervové centrum Československa - jenže tím nechává odkrytý zbytek republiky. Jak dlouho bude trvat, než se zprávy z Prahy dostanou do jejího okolí? V únoru se ukázalo, že lidé jsou ochotni za demokracii vyjít do ulic. Pražské okolí, které nemá tak silné "pokrytí" lidovými milicemi, se může komunistům velmi rychle vymknout z ruky (btw: Byly s celostátními volbami i volby do lokálních zastupitelstev?). A v Praze mají sice několik tisíc ozbrojenců, ale IMO nemohou být všude. Očekával bych nějakou demonstraci na podporu vládě...a někoho nervózního, kdo nejspíš do ní zahájí palbu...čímž dojde k eskalaci celé věci na pokraj občanské války. A najednou tu má armáda jasný mandát v podobě oddělení bojujících stran.
Oklamat, zmást, překvapit
("Stonewall" Jackson)
Vals
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Příspěvky: 8946
Registrován: 21 led 2006, 21:42
Bydliště: Nixon's back!

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Vals »

Atlantis píše:IMO deus ex machina se stát klidně může. KSČ se z drtivé většiny soustředí na Prahu, jakožto nervové centrum Československa - jenže tím nechává odkrytý zbytek republiky. Jak dlouho bude trvat, než se zprávy z Prahy dostanou do jejího okolí? V únoru se ukázalo, že lidé jsou ochotni za demokracii vyjít do ulic. Pražské okolí, které nemá tak silné "pokrytí" lidovými milicemi, se může komunistům velmi rychle vymknout z ruky (btw: Byly s celostátními volbami i volby do lokálních zastupitelstev?). A v Praze mají sice několik tisíc ozbrojenců, ale IMO nemohou být všude. Očekával bych nějakou demonstraci na podporu vládě...a někoho nervózního, kdo nejspíš do ní zahájí palbu...čímž dojde k eskalaci celé věci na pokraj občanské války. A najednou tu má armáda jasný mandát v podobě oddělení bojujících stran.

To jsem asi nezmínil, ale po celostátních volbách došlo k reorganizaci národních výborů dle volebních výsledků, tak jako v roce 1946. Komunisté tedy díky relativnímu oslabení ztratili většiny a předsedy v řadě místních národních výborů.
Odpovědět

Zpět na „Alternativní historie“