Rudá záře nad Československem

Co by bylo, kdyby? Prostor pro autorské příspěvky a diskuze o alternativní historii.

Moderátoři: Dekl, Atlantis, Vals, Royal

Odpovědět

Měla republika před rudými v roce 1948 ještě šanci?

Ano, nekomunisté se mohli a měli důrazně bránit
13
54%
Ne, nekomunisté už neměli šanci
4
17%
Spíše ne, i kdyby nekomunisté doma uspěli, před SSSR nebylo úniku.
7
29%
 
Celkem hlasů: 24

Vals
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Příspěvky: 8947
Registrován: 21 led 2006, 21:42
Bydliště: Nixon's back!

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Vals »

Březen 1948 – Neklidná normalizace
Obrázek

Svobodné slovo bouří proti KSČ


Situace se po jmenování nové vlády postupně uklidňovala. Toto uklidnění ale probíhalo k velké nelibosti některých nekomunistů, zejména léčící se Prokop Drtina neúnavně na stranách Svobodného slova bouřil proti řešení "únorové vládní krize". Oprávněně upozorňoval, že se nic nevyřešilo, armáda sice rozpustila akční výbory, Sjezd závodních rad byl rozpuštěn a delegáti jeli domů a Lidové milice byly odzbrojeny, ale to bylo takřka vše. Žádný z představitelů KSČ nebyl zatčen za pokus o neústavní puč.

Vláda fungovala ve stálém napětí, velmi brzy se ukázalo, že Masaryk za dané atmosféry příliš nemá zájem o vedení celé vlády a stále častěji pověřoval vedením schůzí některého z náměstků, obvykle Klementa Gottwalda. Z únorového vypětí sil se navíc začínal zhoršovat zdravotní stav i prezidenta Beneše. Na začátku března bylo svoláno znovu Ústavodárné shromáždění a byla obnovena práce ústavního výboru. Vzájemná nevraživost nicméně velmi brzy veškerou spolupráci opět zastavila.

Jazýčkem na vahách se stala opět sociální demokracie, únorová krize ji zanechala bezmála v rozkladu a během března byl svolán nový předčasný sjezd strany. Minulý podzimní sjezd proběhl v patové situaci mezi levicí a pravicí, tentokrát byl sjezd ještě bouřlivější. Hned ze začátku se ukázalo, že členská základna se velmi zřetelně antikomunizovala, většina řadových členů nenesla únorové události dobře a právem obviňovala levé křídlo vedení sociálních demokratů ze zrady své strany a podřizování se zájmům komunistů. Celkem překvapivě pravice získala převahu i mezi socdem odboráři, únorové chování vedení odborů považovali za potupné a prvním z překvapení celého sjezdu byl pád generálního tajemníka odborů Evžena Erbana, který byl vyloučen i z předsednictva strany. Bývalý předseda a nejaktivnější představitel levice Zdeněk Fierlinger byl dokonce vyloučen ze strany úplně. Bývalá ministryně průmyslu Jankovcová, která rovněž aktivně během února podporovala komunisty, ztratila veškeré vedoucí pozice a ze strany nakonec pod tlakem raději sama vystoupila. Celkový závěr sjezdu byl devastující, závěrečný bojovný projev Václava Majera, pronesený v sedě, neboť se stále léčil z pobodání komunistickou bojůvkou, si vysloužil dlouhý potlesk a volby nového předsednictva byly naprosto přesvědčivé. Bohumil Laušman si udržel křeslo předsedy a většinu zbylého ústředního výboru tvořili lidé asociovaní zejména s pravým křídlem sociální demokracie.

Druhou významnou událostí března se stal soud ohledně tzv. Krčmaňské aféry. Minulý podzim několik nekomunistických ministrů obdrželo poštou v balíčku bombu. Vyšetřování ministerstva spravedlnosti přes obstrukce SNB odhalilo, že bomby byly vyrobeny a odeslány na popud KSČ a komunistický poslanec Jaroslav Sosnar byl vyšetřován. Únorová krize vyšetřování zastavila, ale nyní se opět rozeběhlo. Během prvních březnových dní se celá aféra vyhrotila, ministerstvo spravedlnosti vedené Prokopem Drtinou bylo odhodlané viníky do voleb veřejně odhalit a potrestat. Důkazy proti Sosnarovi a olomouckému sekretariátu KSČ byly naprosto zdrcující, avšak s výměnou na postu ministra vnitra došli vyšetřovatelé k ještě skandálnějším odhalením. Ministr Hasal přislíbil plnou součinnost a ačkoliv byly, zdá se, dokumenty z velké většiny skartovány, několik nalezených složek přesvědčivě ukazovalo, že velitelství SNB na příkaz bývalého ministra Noska cíleně falšovalo důkazy s cílem obvinit z atentátu naopak některé národní socialisty.

Soud konající se poslední březnový týden byl obrovskou politickou ranou komunistům. Nyní až fanaticky antikomunistický Drtina neponechal nic náhodě a z procesu vytěžil politické maximum. Komunisty se podařilo v tisku dostat do defenzívy a ani přes veškerou snahu se jim nepodařilo přesvědčit většinu obyvatel o tom, že se jedná o zfalšované spiknutí. Sosnar byl odsouzen k pěti letům žaláře, bývalý předseda místního výboru v Krčmáni komunista Štěpánek byl odsouzen k třem letům vězení. Odsouzeni byli také tajemník krajského výboru KSČ v Olomouci a na základě zneužití pravomocí veřejného činitele i několik členů velení SNB. Celý proces byl hvězdnou hodinkou národních socialistů, kteří se již zcela otevřeně prezentovali jako opozice vůči komunistům bránící demokracii před totalitním spiknutím.

Obrázek
Prokop Drtina řeční během soudu okolo tzv. Krčmáňské aféry


Po konci aféry si KSČ nechala provést utajeně průzkum veřejného mínění, který ukázal, že popularita KSČ ve společnosti klesá. Chtěnou nadpoloviční většinu nebylo možné čekat, naopak. Průzkum ukázal, že výsledky by mohly být výrazně horší než v roce 1946. Sovětští poradci v této situaci doporučili nespoléhat se na volební výsledky a zvolit „polskou“ cestu. Oproti Polsku nicméně byla KSČ ve značné nevýhodě, nemohla se spolehnout na přítomnost sovětských vojsk a především, vliv na ministerstvu vnitra se snížil mnohem víc, než Gottwald očekával. Antonín Hasal se ukázal být zdatným administrátorem a rychle se na ministerstvu zorientoval, vrátil zpět řadu odvolaných velitelů SNB, tak jak mu přikazovalo již zpola zapomenuté usnesení vlády z února před krizí a Krčmaňskou aféru obratně využil k dalšímu vyvážení vlivu na ministerstvu. Obvinění několika velitelů SNB bylo vítanou záminkou k restrukturalizaci a komunisté ve sboru tím ztratili řadu cenných pozic. Obžalovaní velitelé postaveni mimo službu byli všechno komunisté a Hasal obratně jejich odvolání vztáhl i na řadu jejich podřízených, které odsouzení dosadili dříve na nižší velitelské posty. Do velení SNB se poté dostala řada nekomunistů, které Hasal hledal zejména mezi jemu blízkými členy nekomunistického domácího a zahraničního odboje. Bývalý ministr a nyní státní tajemník Nosek zvládl za této situace pouze zdržovat personální změny skrze administrativní průtahy a opakované přednášení stížností na vládě. Neotřesitelnou pozici měla KSČ už pouze v rozvědce a StB, které zůstaly nedotčeným hájemstvím komunistů. K velké nevůli Gottwalda nicméně tyto složky poslouchaly v prvé řadě sovětské poradce a na předsednictvu KSČ byly takřka nezávislé.

Ještě v březnu bylo navíc stále více jasné, že Ústavodárné Národní shromáždění nesplní svou funkci a neschválí novou Ústavu. Žádná ze tří koncepcí se nedovedla získat většinovou podporu. Lidovci nakonec svou verzi ústavy stáhli a spor se vedl mezi ústavou navrženou komunisty a národními socialisty. Za verzí národních socialistů se postupně shodla většina nekomunistických poslanců, avšak komunisté stále disponovali pohodlnou blokační menšinou. 114 komunistických poslanců stačilo doplnit alespoň šesti dalšími a komunisté mohli jakýkoliv návrh zablokovat. Nakonec měli k dispozici více než dost poslanců, neboť s komunisty pravidelně hlasovala většina levých sociálních demokratů (někteří z nich již byli formálně nestraníky kvůli vyloučení během sjezdu), někteří poslanci za drobné slovenské strany a rovněž i několik poslanců z dalších stran, kteří se během února otevřeně přidali ke komunistům a nyní už u nich zůstali, protože jejich mateřské strany se jich zřekly. Vzhledem k tomuto zablokování celého parlamentu přes odpor KSČ vyhlásil prezident Beneš volby předčasně už na konec dubna. Blížící se volby nicméně nekomunisté přesto sledovali s obavami, oprávněně očekávaly, že KSČ tentokrát rozhodně nebude hrát čistě...



Další díl
Scipio
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1898
Registrován: 29 lis 2013, 18:54

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Scipio »

Měl bych jednu (i když asi nepodstatnou) připomínku. Návrh Ústavy ze strany národních socialistů (myslím tím ten vytvořený prof. Kubešem) ještě silněji než komunisté odmítali Slováci z důvodu jakým řešil pozici Slovenska. Takže v hlasování o ústavě by se na stranu komunistů přidali nejen leví sociální demokraté, ale i všichni poslanci Demokratické strany Slovenska. Tím by si komunisté udrželi blokační menšinu, i kdyby ve volbách výrazně ztratili.

Aby ten návrh přes DSS prošel, tak by se muselo výrazně změnit navhované řešení slovenské otázky. Což by mohl být poměrně zajímavý prolém, neboť národní socialisté pořad zůstávali věrní Čechoslovakismu. Ostatně právě spory o národnostní otázku mezi ČSNS a DSS byly jedním z důvodů, proč se antikomunisté nedokázali dostatečně pevně semknout.
Vals
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Příspěvky: 8947
Registrován: 21 led 2006, 21:42
Bydliště: Nixon's back!

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Vals »

Scipio píše:Měl bych jednu (i když asi nepodstatnou) připomínku. Návrh Ústavy ze strany národních socialistů (myslím tím ten vytvořený prof. Kubešem) ještě silněji než komunisté odmítali Slováci z důvodu jakým řešil pozici Slovenska. Takže v hlasování o ústavě by se na stranu komunistů přidali nejen leví sociální demokraté, ale i všichni poslanci Demokratické strany Slovenska. Tím by si komunisté udrželi blokační menšinu, i kdyby ve volbách výrazně ztratili.

Aby ten návrh přes DSS prošel, tak by se muselo výrazně změnit navhované řešení slovenské otázky. Což by mohl být poměrně zajímavý prolém, neboť národní socialisté pořad zůstávali věrní Čechoslovakismu. Ostatně právě spory o národnostní otázku mezi ČSNS a DSS byly jedním z důvodů, proč se antikomunisté nedokázali dostatečně pevně semknout.
To je naprostá pravda. V tuto chvíli je ale DS zdecimovaná a poměrně ochotně následuje vedení národních socialistů, únorové události nekomunistickou elitu dost semkly. Byť nejspíše pouze dočasně.
Vals
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Příspěvky: 8947
Registrován: 21 led 2006, 21:42
Bydliště: Nixon's back!

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Vals »

Zdravím vespolek, na první stranu jsem přidal obsah s přímými odkazy na jednotlivé kapitoly, ať to není poztrácené v diskuzi.
Atlantis
18. Plukovník
18. Plukovník
Příspěvky: 4819
Registrován: 08 říj 2006, 12:25
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Atlantis »

A co na to Sověti. Pokud jim z KSČ pošlou prognózy, jak asi dopadnou volby (a že tak nejspíš dopadnou...), je tu potenciál prozápadního státu sousedícího přímo se SSSR, přitom státu, který má být v sovětské sféře vlivu. Tohle přeci Stalin nemůže nechat jen tak.
Oklamat, zmást, překvapit
("Stonewall" Jackson)
Vals
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Příspěvky: 8947
Registrován: 21 led 2006, 21:42
Bydliště: Nixon's back!

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Vals »

Atlantis píše:A co na to Sověti. Pokud jim z KSČ pošlou prognózy, jak asi dopadnou volby (a že tak nejspíš dopadnou...), je tu potenciál prozápadního státu sousedícího přímo se SSSR, přitom státu, který má být v sovětské sféře vlivu. Tohle přeci Stalin nemůže nechat jen tak.
Sověti jsou si tohoto plně vědomi, proto se připravují na polský/maďarský scénář. Rozhodně se ČSR nevzdali...
Bunkr
Podporučík
Podporučík
Příspěvky: 964
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Bunkr »

Budeš pokračovat?
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,
Vals
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Příspěvky: 8947
Registrován: 21 led 2006, 21:42
Bydliště: Nixon's back!

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Vals »

Určitě ano, o prázdninách to nemělo moc smysl, protože tu nikdo moc nebyl...
Vals
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Příspěvky: 8947
Registrován: 21 led 2006, 21:42
Bydliště: Nixon's back!

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Vals »

Duben 1948 – předvolební kampaň
Obrázek
Předvolební kampaň v plném proudu. A tentokrát bez rukavic

Komunisté se znovu pokusili zopakovat dohodu o slušném vedení volební kampaně jako v roce 1946. Tentokrát však tvrdě narazili, ostatní strany si dobře pamatovaly, že komunisté dohodu nakonec nedodržovali a používali ji hlavně jako klacek proti veškeré kritice. Celá kampaň se tak vedla ve velmi ostrém duchu. Nekomunisté zdůrazňovali svou úlohu v obraně demokracie a opakovaně zdůrazňovali protirepublikové činy KSČ. Národní socialisté se navíc stále více stylizovali do pozice jediných dědiců masarykovské politiky a ve svém tisku se této tradice hojně dovolávali. Minulé měsíce navíc naučily nekomunisty jednotě, vyhnuli se tak vzájemnému osočování a zejména lidovci tiše přijali jistý primát národních socialistů ve městech. Místo toho se o to více zaměřili na venkov a do svých řad nominovali i řadu bývalých agrárníků, neboť tentokrát již odmítali ustoupit nátlaku komunistů a jejich urážkám, že nominují „bývalé kolaboranty“. Do lidové strany tak přešel bývalý vícenásobný ministr financí Ladislav Feierabend a s ním celá řada mladších bývalých agrárníků, kteří se doposud politiky stranili. I sociální demokraté se soustředili zejména na boj o „dělnickou třídu“ s komunisty místo nereálných očekávání úspěchu i mezi ostatními vrstvami.

Komunisté naopak zdůrazňovali zpátečnictví ostatních stran, obviňovali je z boje proti socialismu a ze snahy o návrat kapitalistického vykořisťování. Lidovci byli navíc obligátně obviňováni, že hodlají restituovat již znárodněné majetky církvím a šlechtě. Komunisté však dobře věděli, že jen s tímto si už tentokrát nevystačí a spolehli se plně na podporu SSSR.

Na začátku dubna navštívil Moskvu premiér Masaryk s ministrem zahraničí Clementisem, kde se jim dostalo studeného uvítání od Stalina s Molotovem. Československá delegace se takřka ani nedostala ke slovu, pouze mlčky snášela výčet obvinění ze strany představitelů KSSS za neupřímnost a porušování spojeneckých vztahů. Po dvou dnech se Masaryk zavřel do svého pokoje a odmítl se ze zdravotních důvodů dále jednání zúčastnit. Do Moskvy tedy přijel i prezident Beneš, aby se setkal přímo se Stalinem a ujistil ho o pokračujícím spojenectví se Sovětským svazem. Stalin nicméně Beneše ani nepřijal, Beneš se setkal pouze s Molotovem a Žďanovem, kteří mu sdělili stanovisko, že žádná vláda bez komunistické strany není přátelská vůči Sovětskému svazu a politické útoky na KSČ jsou přímým útokem na spojenectví se SSSR. Beneš se vrátil druhý den a jeho zdravotní stav se takřka obratem výrazně zhoršil.

Co výhrůžky SSSR znamenaly se ukázalo velmi rychle. Maďarsko s Polskem nejprve uzavřely hranice a posléze odvolaly své velvyslance a vypověděly velvyslance československé. Desátého dubna zastupující náčelník generálního štábu gen. Píka informoval, že má informace o přípravách nepřátelských akcí z strany MLR a PLR a shromažďování vojsk v nástupních prostorech. 12. dubna se objevily první případy ozbrojených srážek, bylo zachyceno několik zásilek zbraní českým Polákům a Maďarům a oba sousední státy poslaly společnou deklaraci, že nedovolí svým lidem na území Československa padnout „do spárů reakční vlády.“ O dva dny později se i na západě Čech objevily bojůvky Sudetských Němců a údajných „Werwolfů“, které začaly přecházet přes hraniční hory zejména ze sovětské okupační zóny a střelbou a nastraženými náložemi začaly napadat pohraničníky a nové usedlíky pohraničních obcí.

Československa se zmocnila doslova Mnichovská hysterie. Komunisté se chopili tématu, jak plánovali celou dobu. Dokola opakovali, že reakční strany ženou zemi do války se sousedy a svou nezodpovědnou politikou zničily spojenectví se SSSR, které je chránilo před Němci. Každý den žádali rekonstrukci vlády do podoby, která nebude urážet spojence a zabrání nové válce. Což znamenalo, že předsedou vlády se stane opět Klement Gottwald, z vlády odejdou „reakcionáři“ a ozbrojené složky budou opět chránit lid a nikoliv reakční pořádky. Rudé právo dále otisklo „výzvu“ předsednictva KSČ, aby byly volby po přestavbě vlády posunuty a ve volbách kandidovala jednotná kandidátka, která by „byla jistotou, že v novém parlamentu zasedne dostatek slušných, pracujících lidí, aby se zabránilo dalším rejdům kandidátů nominovaných reakčními stranickými sekretariáty.“ Jen nereakční vláda a parlament bude pro Sovětský svaz zárukou, že Československo nepodpoří agresivní kroky západního imperialismu. Jak zvěstoval Slánský v obsáhlém rozhovoru publikovaném v Rudém právu, nekomunistická vláda by donutila Sovětský svaz k obranné válce, aby zabránil USA napadnout Sovětský svaz z Československého území. Američané prý hodlají využít Československa jako dýky, která míří na sovětskou zem a ihned po volbách Zenkl s Drtinou a Majerem plánují zaslat do Washingtonu zvací dopis.

Tlak se zvyšoval s každým dnem zbývajícím do voleb a nekomunisté byli se svými tématy doslova překřičeni. KSČ opět projevila výbornou schopnost organizace nátlaku. Přesto jim ne všechno vyšlo dle plánu. Ze strany USA přišlo důrazné vyjádření, že Charta OSN brání hranice Československa, vnitřní uspořádání je věcí pouze občanů Československa a USA jsou připraveny splnit veškeré své závazky vůči OSN. Prezident Truman zaujal tentokrát vůči Československu pevnou pozici a bylo to pravděpodobně jeho varování, které zabránilo provést sovětskou strategii v plném rozsahu. Na hranicích se tedy občas střílelo, ale polské ani maďarské jednotky je nepřekročily.

Obrázek
Dean Acheson - vlivný člen Trumanovy vlády, všemi považovaný za budoucího ministra zahraničí USA a příznivec politiky containmentu


Tvrdý postoj prezidenta Trumana byl reakcí jeho administrativy na únorové události. Ministerstvo zahraničí během uplynulých týdnů razantně přehodnotilo svůj postoj a stále vlivnější Dean Acheson prosadil rozšíření politiky containmentu i o Československo. Dle Achesonova názoru je Československo klíčovou zemí na evropské šachovnici, která umožňuje rozpůlit sovětský blok a tím zabránit vzniku jednotné severojižní fronty umožňující útok na klíčové zájmy USA v Evropě. K tomuto názoru se přiklonil i Truman poté, co se během Únorové krize ukázalo, že Československo není ochotné se stát sovětským satelitem dobrovolně a hodlá komunistickému tlaku vzdorovat. Acheson ve svém memorandu k Československu vyzval, aby USA zabránily vnější instalaci nepřátelské komunistické vlády a tím umožnily přirozený vývoj, kterým se riziko vnitřního převratu časem minimalizuje. Dle Achesona je stávající iniciativa komunistů dočasná a z hlediska zájmů USA bude možné dosáhnout rovnováhy vlivu v rámci Československa a do budoucna i ozbrojené neutrality, která zásadně omezí možnosti SSSR co se týče západní Evropy.


Stanovisko USA otevřeně prezentoval i velvyslanec Steinhard a povzbudil nekomunisty k pevnému postoji. Na poslední schůzi vlády před volbami 20. dubna prošlo při bojovém hlasování těsně usnesení vlády o použití armády k obnovení kontroly nad hranicemi. Toto hlasování uvedlo KSČ do nepříjemné situace a opakovaně se jej pokusila sabotovat, skrze absence svých ministrů a poté otevřeným odporem ve vládě. Své hlasování proti totiž nemohla KSČ dost dobře veřejně ospravedlnit a nekomunistický tisk toho využil k alespoň částečnému zisku iniciativy. Pohraniční oddíly československé armády byly uvedeny do plné pohotovosti a posílily pohraniční stráž a hraniční oddíly SNB. Velmi rychle obnovily kontrolu a velký poprask způsobila informace, že řada ze zatčených narušitelů – Poláků, Maďarů a „Sudeťáků“ jsou ve skutečnosti komunisté, často dokonce domácí a pouze předstírající cizí příslušnost. Tato zjištění jako další důkaz "zrady" komunistů hojně šířil zejména národně socialistický tisk a komunisté jen skrze manipulace ministerstva informací s příděly papíru bránili tomu, aby nebyla tato informace využita více. KSČ přesto uspěla v jednom, volby chtěla provést v atmosféře strachu a ohrožení, což se jí bezezbytku povedlo. V pohraničních okresech z nutnosti padlo nařízení, že volební místnosti musí strážit SNB nebo oddíly pohraniční stráže, která v těchto oblastech byla stále převážně komunistická. To dávalo KSČ možnost manipuloval alespoň s částí hlasů a doufat, že i ve zbytku země strach a propaganda vykoná své...


Další díl
Atlantis
18. Plukovník
18. Plukovník
Příspěvky: 4819
Registrován: 08 říj 2006, 12:25
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Atlantis »

Tak tohle bude ještě zajímavé. A přemýšlím, v čem se liší tento 48 od našeho 68?
Oklamat, zmást, překvapit
("Stonewall" Jackson)
Bunkr
Podporučík
Podporučík
Příspěvky: 964
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Bunkr »

Atlantis píše:Tak tohle bude ještě zajímavé. A přemýšlím, v čem se liší tento 48 od našeho 68?
Postojem USA, trochu doufám, že se Stalin lekne a šlápne na brzdu. Komunisté podle mě dostanou ve volbách naloženo, byť to asi nebude tak tragické, otázkou je kdo a jakou vládu sestaví....
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,
Thomas D. Sheppard
Desátník
Desátník
Příspěvky: 28
Registrován: 25 říj 2015, 18:55

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Thomas D. Sheppard »

Pokud se chce Stalin vyhnout konfrontaci s USA, tak mu nic jiného ani nezbývá. Bude se muset spolehnout na KSČ.
Vals
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Příspěvky: 8947
Registrován: 21 led 2006, 21:42
Bydliště: Nixon's back!

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Vals »

Volby v dubnu 1948.


Obrázek



Jako volební den předčasných voleb byla zvolena neděle 25. dubna. V průběhu dubna se atmosféra v zemi stávala stále hysteričtější a volební den proběhl ve stínu hrozící války. Zejména Rudé právo a další informační zdroje ovládané komunisty před volbami již nebraly žádný ohled a otevřeně vyhrožovaly, že pokud nezvítězí KSČ a nesestaví vládu, tak vypukne světová válka. Nekomunisté nevědomky hráli komunistům do karet tím, že tento motiv přijali pro své účely a i nekomunistický tisk poslední týden před volbami dokola řešil, jak dlouho by se ubránil invazi, zda by přišla pomoc ze západu a zda je nutné Sovětskému svazu vypovědět spojeneckou smlouvu preventivně nebo se ji naopak snažit za každou cenu udržet. Dva týdny před volbami dosáhla atmosféra vrcholu s tím, jak do tisku proniklo několik dní úzkostlivě střežené tajemství. Prezident Beneš po návratu z Moskvy, přes varování lékařů, odmítl snížit pracovní tempo a utrpěl vážný záchvat mrtvice.

Prezidentův stav tak dával volbám ještě větší nádech osudovosti a vyvolával u komunistů po těžkých jarních ranách velké naděje.

Volby proběhly v neděli 25. dubna 1948. Ani tentokrát nebyla povolena účast jiných stran, než z řad členů Národní fronty. V českých zemích kandidovaly KSČ, ČSNS, ČSL, ČSSD a na Slovensku KSS, DS a menší Strana slobody a Strana práce.

Hlavní souboj se očekával mezi národním socialisty a komunisty. Obě strany věřily ve vítězství. Ve volební den zejména komunisté neponechávali nic náhodě, členové dostali za úkol dále vyostřovat atmosféru a zastrašovat ostatní. Komunisté tedy organizovaně volili ve velkých skupinách a i po odvolení mnohdy postávali v okolí volebních místností a křikem a hrozbami zastrašovali voliče, o nichž věděli, že budou volit jinak. Už během dne přišla řada zpráv, že chování komunistů zejména na Slovensku a v pohraničí přesahuje veškeré meze a mnohdy je dokonce zabráněno voličům hlasovat, jsou jim brány volební lístky a další podobné stížnosti.

Během noci začaly přicházet první výsledky, které byly povzbudivé pro nekomunisty. Zdálo se, že komunisté zásadně oslabují. Propad proti předešlým volbám je značný a v některých městech je dokonce národní socialisté výrazně předstihují. Nad ránem se nad prozatímními výsledky a prvními odhady sešli představitelé nekomunistických stran a rokovali nad dalším postupem. Radikálnější přítomní prosazovali, aby volebního posílení bylo využito a komunisté byli zcela odstaveni do moci a byla zformována vláda národní obrody, která ihned zahájí přípravy obrany státu. Nejvíce se o toto zasazoval Prokop Drtina. Nakonec ale převážil umírněnější názor předsedů stran – Zenkla a Šrámka, kteří prosadili společné tajné usnesení, že v zájmu jednoty státu a předejití válce budou i po volbách pokračovat ve vládě Národní fronty, ale nekomunistické strany budou v povolebním vyjednávání postupovat spolu a zabrání opětovnému zabrání mocenských pozic komunisty.

Během následujícího dne nicméně začaly přicházet i výsledky z pohraničí a ze Slovenska, které radost značně zkalily. Zejména u národních socialistů se oprávněně rozčilovali, že jestli něco, tak je to důkaz jasné manipulace s výsledky všude tam, kde se komunisté udrželi bez dohledu. Konečné výsledky byly rozpačité v zásadě pro obě strany. Komunisté mírně oslabili, avšak přesto byli s náskokem nejsilnější stranou. Navíc na Slovensku se situace zkomplikovala, komunistům se podařilo během loňského roku Demokratickou stranu značně oslabit a zkompromitovat, což se projevilo na výsledcích velmi výrazně.


[ascii]Volební výsledky 1948
(procenta - počet mandátů 1948 a v roce 1946)
1948 1946
KSČ 28,00% 84 93
ČSNS 25,00% 75 55
ČSL 14,00% 42 46
ČSSD 10,00% 30 37


KSS 7,00% 21 21
DS 11,00% 33 43
SS 3,00% 9 3
SP 2,00% 6 2[/ascii]


Konečné vítězství patřilo znovu KSČ, i když ztráta 3% hlasů i přes volební podmínky a machinace dávala tušit, že skutečně upřímná široká veřejná podpora mizí. Volební výsledky byly zklamání pro národní socialisty, kteří si opět brousili zuby na vítězství a upřímně věřili, že po událostech minulých měsíců zvítězí a získají rozhodující mandát krizi v zemi vyřešit. Přesto značný zisk 6% hlasů plně odpovídal jejich roli hlavní antikomunistické síly v zemi. Noví poslanci navíc patřili k národně socialistické mládeži, která byla značně nekomunistická a jejím neoficiálním hlasem byl stále radikálněji naladěný Drtina a nikoliv stárnoucí veterán prvorepublikové politiky Zenkl.

Mírné oslabení bylo velkým zklamáním pro lidovce a sociální demokraty. Pro lidovce se jejich taktika měla stát znovu velkou otázkou a značně oslabila pozice stávajícího vedení. Sociální demokraté doplatili na svou vnitřní krizi a vyklizení pozic u střední třídy, která se masově obrátila směrem k ČSNS. Na Slovensku došlo k velkému oslabení Demokratické strany ve prospěch dvou menších stran. Ty doposud víceméně spolupracovaly převážně s komunisty a byly s jejich pomocí i založeny právě za účelem odčerpávat hlasy DS. Nešlo je nicméně považovat striktně za komunistické a ani samotní komunisté je za spolehlivé rozhodně nepovažovali. Stejný počet křesel pro KSS jako v roce 1946 byla pak velká rána, neboť na Slovensku docházelo k volebním machinacím podstatně více než v Čechách a znovu nevalný výsledek symbolizoval, že skutečná veřejná podpora komunistů na Slovensku takřka vymizela s výjimkou nepočetného dělnictva. Chabý výsledek na Slovensku přišel i přesto, že politicky mazaný Gustav Husák vytušil oslabení Demokratické strany, která byla doposud po své krizi ve vleku ostatních stran, a ve volební kampani vsadil výrazně na slovenskou národní strunu a takticky sliboval, že KSS se bude zasazovat o větší autonomii Slovenska...

Volební výsledky dávaly tušit, že politická krize nekončí a napjatě se očekávalo, jak dopadne jednání stran s Benešem. A zda je vůbec churavějící prezident zvládne přijmout...


Další díl
Atlantis
18. Plukovník
18. Plukovník
Příspěvky: 4819
Registrován: 08 říj 2006, 12:25
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Atlantis »

No já vím, že postoj USA. Ale jak bylo tohoto postoje dosaženo? V čem se liší USA 48 v této časové linii od USA 68 naší časové linie?

Jinak ale je jasné, že komunisté vyhráli. Jak jinak by k volbám mohlo přijít 101%? :D
Oklamat, zmást, překvapit
("Stonewall" Jackson)
Cizinec
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3583
Registrován: 24 črc 2007, 21:10
Bydliště: Frei Stadt Hultschin, hlavní město Rzeczipospolite Prajzke

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Cizinec »

Atlantis píše:No já vím, že postoj USA. Ale jak bylo tohoto postoje dosaženo? V čem se liší USA 48 v této časové linii od USA 68 naší časové linie?

Jinak ale je jasné, že komunisté vyhráli. Jak jinak by k volbám mohlo přijít 101%? :D
Z toho se právě definitivně poznalo, že se manipulovalo s volbami. :D
SOMUA měla dvě verze - model "standart" s poklopem a model "kabrio" bez poklopu.

Dekl je ve skutečnosti Dekl.

šedá eminence na dvoře Obodritského Cara

(Fórové hry, kterých jsem se zúčastnil.)
Admirál de Étranger, Francouzské císařské loďstvo (Trafalgar 1805)
rytíř Johannes von Ausländer, prozatímní regent Sicilského království (Byzanc 1214)
Luigi Mario Forestiero, Il primo ministro del Regno d'Italia (Německo 1866)
Generál von Ausländer st., velitel 51.rezervní divize, hrdina od města Ypres (1915)
Generál von Ausländer ml., velitel 22.tankové divize, hrdina od Krymu (1942)
očekává další nasazení do bitevní vřavy

Hotentotenpotentatentanteatentäter
Vals
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Příspěvky: 8947
Registrován: 21 led 2006, 21:42
Bydliště: Nixon's back!

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Vals »

Atlantis píše:No já vím, že postoj USA. Ale jak bylo tohoto postoje dosaženo? V čem se liší USA 48 v této časové linii od USA 68 naší časové linie?

Jinak ale je jasné, že komunisté vyhráli. Jak jinak by k volbám mohlo přijít 101%? :D
Hehe, dal jsem tam pracovní verzi, kterou jsem potom ještě upravil... a nezkontroloval :oops:


Rozdíl je dramatický - v roce 1968 byly USA po krk ve válce ve Vietnamu, hospodářské a sociální krizi a vůči SSSR se stále více začínala prosazovat názor, že je potřeba politika détente a nikoliv další vyhrocování vztahů, jakákoliv konfrontace zaváněla jadernou válkou a ČSSR už tehdy byla 20 let pevně komunistickou zemi a v zásadě byl spor jen o to, jací komunisté vlastně budou vládnout.

Nyní je USA na vrcholu studenoválečné hysterie, stále má jaderný monopol, ekonomicky je veleobrem hledá vhodné pozice, kde se postaví tlaku SSSR a zahraniční politiku začínají řídit lidé žádají tvrdou politiku containmentu. A ČSR je země, která se vnitřně úspěšně postavila komunistickému tlaku a tedy je z hlediska USA vhodným místem, kde je možné podpořit protikomunistické síly a zasadit ránu sovětské rozpínavosti a vrazit klín do východní Evropy, která mohla sloužit jako nástupní prostor pro útok na západní Evropu, kde už byly pro USA životní zájmy.
Vals
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Příspěvky: 8947
Registrován: 21 led 2006, 21:42
Bydliště: Nixon's back!

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Vals »

Květen 1948 – Povolební boj o Hrad
Obrázek
Kdo na Hrad po Benešovi?



Volby zanechaly stát znovu v patové situaci. V zásadě se opakovala situace z roku 1946, avšak velkým rozdílem byla relativní jednotnost nekomunistů tváří v tvář komunistům. Klement Gottwald se obratem po vyhlášení výsledků pokusil jednat schůzku na Hradě, aby přesvědčil Edvarda Beneše k opětovnému jmenování předsedou vlády z titulu předsedy největší strany. Komunisté si dobře uvědomovali, že vzhledem k výsledkům se nad nimi vznáší Damoklův meč v podobě nekomunistické většiny a chtěli zabránit jmenování vlády zcela bez nich. Oprávněně se obávali, že i jen dočasná ztráta mocenských pozic by dramaticky oslabila veškeré vyhlídky na zisk absolutní moci v budoucnu.

Kancléř Smutný nicméně na doporučení lékařů odmítl po několik dní sjednávat prezidentovi schůzky. Až na opakované naléhání vpustil k Benešovi delegaci národních socialistů, kteří se dovolávali, že za prezidentem jdou jako přátelé a ne jako politici. Stav prezidenta přítomné ohromil, své známé jen těžko poznával a často ztrácel nit hovoru. Drtina s Ripkou se z prezidenta pokusili získat souhlas s jmenování nekomunistické vlády, ale nepochodili. Přes svůj stav Beneš neoblomně trval na pokračování vlády Národní fronty s komunisty. Po návštěvě u prezidenta národní socialisté usoudili, že bude nutné změnit taktiku a připravit se na abdikaci či úmrtí prezidenta. Totožný závěr vyvodili i v KSČ. Jakmile Smutný vpustil k Benešovi národní socialisty, již neměl jak odolat tlaku Gottwalda. Ten nicméně nepochodil o nic lépe než Ripka s Drtinou. Sice z Beneše obdržel souhlas, že je třeba vlády Národní fronty, ale Beneš pro změnu odmítl jmenovat předsedu vlády bez předchozího souhlasu všech stran.

Obě strany zahájily vyčkávací taktiku, vyjednávání o vládě zdržovaly a připravovaly se na obsazení klíčové politické pozice – Hradu. Ze strany zejména národních socialistů i komunistů čelila hradní kancelář více či méně silnému tlaku, aby prezident ze zdravotních důvodů abdikoval. Zejména nevděk bývalých spolu-straníků nemocného prezidenta osobně zasáhl a zřejmě měl značný podíl na druhém záchvatu mrtvice, který ho postihl o dva týdny později. Po něm již bylo zřejmé, že legenda české politiky Edvard Beneš odpočítává poslední dny a týdny svého života.

Jan Masaryk navštívil Beneše několik dní po Gottwaldovi, avšak společné setkání skončilo prudkou hádkou – Jan Masaryk vyjevil své přání ujmout se prezidentského úřadu po Benešovi a tím dle svých slov pokračovat v díle Benešově i otcově. Beneš nicméně „Jenovi“ tento úmysl velmi rázně rozmlouval a pokusil se Masaryka přesvědčit, aby od kandidatury ustoupil a raději podpořil jiného konsensuálního kandidáta celé vlády, Beneš navrhl jméno svého kancléře Smutného. Beneš si přes svůj stav uvědomoval Masarykovy limity a nevěřil, že by v tak těžké době mohl uspět. Masaryk toto odmítnutí nesl velmi těžce a pokusil se navázat kontakt s národním socialisty, kteří ale Benešův názor sdíleli a před Masarykem ho vůbec neskrývali. Tou dobou se totiž už předsednictvo ČSNS usneslo, že v prezidentské volbě budou prosazovat předsedu strany Petra Zenkla, který by poté ihned jmenoval nekomunistickou vládu.

Edvard Beneš oznámil svůj úmysl abdikovat 16. května. O jeho stavu hovoří již to, že tak učinil písemně a prostřednictvím své kanceláře. Nikoli osobně v proslovu k národu. V souladu s Ústavou stávající předseda vlády (v demisi) Jan Masaryk svolal schůzi Národního shromáždění za účelem volby prezidenta, která se měla konat 26. května.

Ihned po vyhlášení prezidentských voleb začala ostrá fáze boje o Hrad. Národní socialisté vyhlásili otevřeně úmysl nominovat svého předsedu Petra Zenkla a začali sjednávat podporu u ostatních nekomunistických stran. Se svým přístupem nicméně narazili, přesvědčeni o své vedoucí úloze vůbec nepředpokládali, že by tak pracně budovaná jednota nekomunistů mohla začít praskat ve švech ze starých dobrých stranických sporů. Slovenští demokraté otevřeně prohlásili, že nepodpoří kandidáta, který by prosazoval stávající národněsocialistickou verzi ústavy. Žádali za svou podporu ústupky ve věci Slovenska, především obnovení autonomie do podoby před Pražskými dohodami z roku 1946. Zenkl a předsednictvo národních socialistů tento požadavek odmítli z pozice přesvědčených čechoslovakistů. I z pohledu taktiky přišlo národním socialistům toto odmítnutí nepodstatné, důvodně předpokládali, že „Gottwalda přece volit nebudou“ a Slováci tedy nakonec chtě nechtě budou muset podpořit společného kandidáta. Odpor nicméně vznikl i u lidovců, kteří prezidentský úřad viděli jako vhodné čestné umístění pro svého předsedu Šrámka, který pamatoval z poslanecké lavice ještě Rakousko-Uhersko a chtěli ho přinejmenším směnit za dostatečné ústupky jinde. Ani sociálním demokratům se nelíbil tlak národních socialistů na jednostranné uznání jejich kandidáta a s podporou Zenkla váhali.

Největší šok ale způsobili národním socialistům komunisté. Dva dny před volbou vyhlásili, že nepostaví svého kandidáta, ale podpoří kandidaturu Jana Masaryka. Své odmítnutí u Beneše i ČSNS nesl Masaryk hořce, přerušil osobní styky s národními socialisty a této jedinečné šance si nemohli v KSČ nevšimnout. Politický plán prosadil Rudolf Slánský, který přesvědčil Gottwalda o taktické i strategické výhodnosti. Oprávněně argumentoval, že komunistický kandidát nemá šanci zvítězit a je nutné pružnosti v taktice. Volba Jana Masaryka by zničila jednotu nekomunistů, sám Masaryk by se cítil komunistům zavázán a neměl sílu charakteru čelit nátlaku, až by přišel čas. Sám Masaryk odmítl kandidovat přímo za KSČ, ale byl by přístupný být nestranickým kandidátem. Tento taktický krok začal okamžitě rozvracet stávající nekomunistický blok. Jako první podporu Masarykovi vyhlásily malé slovenské strany. Roztrpčena z postoje národních socialistů vůči autonomii ho nakonec podpořila i Demokratická strana, které Masaryk i komunisté ochotně slíbili obnovení jednání o posílení slovenské autonomie.

Obrázek
Nestranický kandidát s podporou KSČ - Jan Masaryk


S tím, jak se rozplynula šanci na jasné zvolení Zenkla, protikomunistická fronta se zhroutila. Definitivní tečku za Zenklovými nadějemi pak udělalo společné prohlášení předsednictva sociálních demokratů a lidovců, které doporučilo svým poslancům i ostatním stranám zvolit nového prezidenta jednohlasně, aby se mohl ujmout úřadu jako jednotný kandidát národa a ne jako kandidát jedné strany. Toto prohlášení jasně naznačilo, že obě strany hodlají podpořit nakonec Masaryka a nikoliv čelit vícenásobnému bojovému hlasování spojenému s těžkým obhajováním odmítnutí podpory populárnímu Masarykovi v tisku i tlači. Bez hlasů sociálních demokratů a lidovců neměla kandidatura Zenkla již smyslu, z volby těsně před jejím konáním odstoupil a 26. května byl Jan Masaryk zvolen Národním shromážděním třetím prezidentem Československé republiky (Háchu nepočítaje) takřka jednohlasnou aklamací. 253 poslanců hlasovalo pro Masaryka, 43 se zdrželo hlasování a vhodilo bílý lístek, 4 poslanci chyběli.


Další díl
Scipio
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1898
Registrován: 29 lis 2013, 18:54

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Scipio »

No, tak tohle pořádně zamíchalo kartama. Jenda Masaryk na hradě a KSČ zpátky ve hře. Pro demokraty to rázem vypadá o poznání hůře.
Vals
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Příspěvky: 8947
Registrován: 21 led 2006, 21:42
Bydliště: Nixon's back!

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Vals »

Scipio píše:No, tak tohle pořádně zamíchalo kartama. Jenda Masaryk na hradě a KSČ zpátky ve hře. Pro demokraty to rázem vypadá o poznání hůře.
Asi tak. Série úspěchů proti komunistům završená volbami s reálnou nekomunistickou většinou v parlamentu nemohla národním socialistům nestoupnout do hlavy. Zisk Hradu po Benešovi byl v jejich očích klíčovým bodem, který by umožnil konečně zvítězit nad komunisty. Ostatní strany by ale jen těžko snášely výměnu komunistické vedoucí úlohy za národně socialistickou - proto si myslím, že právem nársoc narazili a byli přehráni pružnějšími komunisty.

Postavit se potom otevřeně Masarykovi by už bylo politicky nebezpečné - Masaryk byl mezi lidem velmi populární, byl lidmi považován za přirozeného nástupce Beneše a jen těžko by se obhajovalo (ve stále ještě existující národněfrontové atmosféře), že místo něj prosadí svého stranického kandidáta.

Nicméně volba Masaryka je ze strany komunistů z nouze ctnost - kdyby na Hrad usedl Gottwald, převzetí moci by se stalo hračkou. Masaryk není sice silná osobnost a podléhá nátlaku, ale přesto není možné očekávat, že by umožnil komunistům zcela hladce zcela převzít moc. K Masarykově povaze mi více sedí to, že se alespoň pokusí být masarykovější než táta a benešovitější než Beneš...
Scipio
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1898
Registrován: 29 lis 2013, 18:54

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Scipio »

Je také otázkou co udělá prezidentský úřad a nové povinnosti s jeho křehkým psychickým zdravím. Obávám se toho, že když vypukne nějaká krize, tak se zhroutí.
Odpovědět

Zpět na „Alternativní historie“