Rudá záře nad Československem

Co by bylo, kdyby? Prostor pro autorské příspěvky a diskuze o alternativní historii.

Moderátoři: Dekl, Atlantis, Vals, Royal

Odpovědět

Měla republika před rudými v roce 1948 ještě šanci?

Ano, nekomunisté se mohli a měli důrazně bránit
13
54%
Ne, nekomunisté už neměli šanci
4
17%
Spíše ne, i kdyby nekomunisté doma uspěli, před SSSR nebylo úniku.
7
29%
 
Celkem hlasů: 24

Vals
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Příspěvky: 8946
Registrován: 21 led 2006, 21:42
Bydliště: Nixon's back!

Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Vals »

Už delší dobu si suším takové malé osobní dílko, které pokračuje v docela se hezky rozjíždějící tradici autorských příběhů týkajících se alternativní historie. Věřím, že téma i jeho forma budou zajímavé a vyprovokují pěknou diskuzi, protože téma bude myslím všem blízké.

Jako výchozí bod jsem zvolil červenec 1947 a jeden často opakovaný názor na Vítězný únor. Mnoho pamětníků v emigraci si trpce ztěžovalo, že těžký zdravotní stav prezidenta Beneše po záchvatu mrtvice zbavil nekomunisty nejsilnější politické karty a spoléhání se na to, že prezident Beneš je stále stejně pevný jako býval dříve, se jim zle vymstilo. Má fikce je tedy založena na hypotetické možnosti, že prezidenta Beneše zastihne únor 1948 nikoliv jako nemocného, unaveného muže s podlomenou vůli, ale naopak do únorové krize bude mít sílu aktivně vstoupit tak, jak od něj velká část národa věřila, že vstoupí...

Tak budu rád za názory. Mám sepsáno poměrně dost dopředu, ze začátku tedy budu moci přidávat příspěvky poměrně často. Pak se to asi nevyhnutelně zpomalí.

OBSAH:
Červenec 1947 - Úvod
17. únor 1948 - Zasedání vlády
18. únor 1948 - Setkání s prezidentem
20. únor 1948 - Plány nekomunistů i KSČ, setkání Gottwalda s Benešem
21. únor 1948 - Akční plán KSČ v pohybu
22. únor 1948 - Sjezd závodní rad, Slovensko, armáda u Beneše
23. únor 1948 - Situace na ulici eskaluje. Plán demokratů v troskách
24. únor 1948 - Vrchol revoluce
25. únor 1948 - Puč
25. únor 1948 - Jednání u Beneše, obroda vlády a NF
Březen 1948 - Normalizace
Duben 1948 - Předvolební kampaň
Volby v dubnu 1948
Květen 1948 – Povolební boj o Hrad
Červen 1948 - Československo a Kominforma
Konec června 1948 - Berlínská krize
25. červen 1948 - Rudý pátek
Červnová revoluce – mezinárodní situace se vyhrocuje
Červnová revoluce - dělnicko-rolnická vláda
Vals
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Příspěvky: 8946
Registrován: 21 led 2006, 21:42
Bydliště: Nixon's back!

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Vals »

Červenec 1947 – Kancelář prezidenta republika

Obrázek
Kancléř prezidenta republiky Jaromír Smutný


Kancléř Jaroslav Smutný nervózně přechází po kanceláři, každých několik minut se pokusí se dát znovu do práce, avšak vždy opět zabloudí pohledem k telefonu a nejistota ho postaví opět na nohy. Již jsou tomu tři hodiny, co pana prezidenta v Lánech přepadla náhlá slabost a doktor Klinger ho urgentně nechal převést na vyšetření.

Když konečně zazvonil telefon, byl Smutný zrovna na druhé straně kanceláře u okna, kde se pokoušel se uklidnit pohledem do zahrad. Několika dlouhými kroky přichvátal k telefonu a ohlásil se. Mlčky vyslechl volajícího a pouze stručně zodpověděl několik otázek. Za minutu byl konec. Smutný se posadil do svého křesla a poprvé si dnes pořádně vydechl, několik momentů jen tak koukal přes kancelář a přemýšlel, než vytočil číslo „Kancléř Smutný“ ohlásil se spojovatelce, „prosím o předání zprávy panu předsedu vlády, přepojíte mne na jeho sekretariát?“ několik vteřin počkal, než ho spojovatelka přepojí a ohlásí a ve stručnosti předal zprávu „informujte prosím předsedu vlády, že pan prezident je v pořádku. Podezření na nový záchvat mrtvice se nepotvrdilo, jednalo se o pouhý úžeh z horkého počasí. Doktor Klinger soudí, že se stav pana prezidenta brzy razantně zlepší a bude se moci opět ujmout svých povinností.“

Po zavěšení telefonu se kancléř Smutný přece jen hned nevrátil k práci, hodnou chvíli seděl zamyšlen. Celé tři hodiny ho ochromoval strach, že by prezident smrtelně ochořel a republika by se rozpadla. Vždyť kdo jiný drží republiku nyní pohromadě než Beneš? Kdo ví, kam by se země ubírala, kdyby pan prezident v tuto těžkou dobu přišel definitivně o zdraví a pevnou vůli...

Další díl
Atlantis
18. Plukovník
18. Plukovník
Příspěvky: 4815
Registrován: 08 říj 2006, 12:25
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Atlantis »

No jsem na to zvědav. Československá společnost, dalo by se říci, komunismus a obecně příklon k Moskvě vlastně sama chtěla. Československo bylo uznáno jako součást sovětské zóny vlivu. S tím se bude těžko bojovat.
Oklamat, zmást, překvapit
("Stonewall" Jackson)
Vals
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Příspěvky: 8946
Registrován: 21 led 2006, 21:42
Bydliště: Nixon's back!

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Vals »

Atlantis píše:No jsem na to zvědav. Československá společnost, dalo by se říci, komunismus a obecně příklon k Moskvě vlastně sama chtěla. Československo bylo uznáno jako součást sovětské zóny vlivu. S tím se bude těžko bojovat.
Nepochybně, neplánuji to určitě udělat snadné. Nicméně myslím, že komunisté naopak tou dobou už stáli proti (tiché) většině a i mezinárodní situace byla po vyhlášení Trumanovy doktríny podstatně vstřícnější, než když Sověti převzali moc v Rumunsku, Polsku či Maďarsku (kde všude koneckonců měli své vojsko už nalezlé...).
Bunkr
Podporučík
Podporučík
Příspěvky: 963
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Bunkr »

No v roce 47 už byla společnost docela komunismem načichlá, policii měli díky Noskovi pod palcem a ministr obrany byl víceméně na jejich straně, navíc v ostatních stranách Národní fronty působili lidé věrní komunistům, Plojhar a jemu podobní, u Sociální demokracie to bylo ještě horší....
Navíc pod kontrolou rudých se zcela ocitlo i Slovensko a za hranicemi stály divize RA....
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,
Scipio
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1898
Registrován: 29 lis 2013, 18:54

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Scipio »

Pokud bude Beneš v zdravotně v pořádku, tak šance demokratů rapidně stoupají. Nejenže je výraznou figurou, za kterou se poměrně ochotně postaví všechny demokratické strany (Zenkl na to neměl schopnosti a Šrámek byl příliš starý), ale také vnáší do střetu s komunisty plnou váhu své funkce. V krajním případě může jako vrchní velitel ozbrojených sil nasadit armádu. Část z ní sica byla infiltrována komunisty, ale bylo tam i dost stoupenců Beneše a navíc si myslím, že u těch co by byli nerozhodnutí by zvítězila vojenská kázeň pokud by jim prezident vydal rozkaz. Zůstává zda však kardinální otázka: Bude Beneš ochoten sáhnout ke krajním prostředkům, i když je zdravý?

Co se týče Stalina, tak v situaci, kdy je vyhlášena Trumannova doktrína a SSSR ještě nemá vlastní atomovou zbraň, tak pochybuji, že by se odhodlal k plnohodnotné invazi. Spíš by komunisty podporoval, dodával jim zbraně a popřípadě zapojil NKVD. Kdyby to pro komunisty vypadalo hodně špatně, tak by se mohl pokusit o dohodu s ČSR ve stylu Finska, samozřejmě za podmínky, že by dál dostával uran z Jáchymova.
Bunkr
Podporučík
Podporučík
Příspěvky: 963
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Bunkr »

Scipio píše:Pokud bude Beneš v zdravotně v pořádku, tak šance demokratů rapidně stoupají. Nejenže je výraznou figurou, za kterou se poměrně ochotně postaví všechny demokratické strany (Zenkl na to neměl schopnosti a Šrámek byl příliš starý), ale také vnáší do střetu s komunisty plnou váhu své funkce. V krajním případě může jako vrchní velitel ozbrojených sil nasadit armádu. Část z ní sica byla infiltrována komunisty, ale bylo tam i dost stoupenců Beneše a navíc si myslím, že u těch co by byli nerozhodnutí by zvítězila vojenská kázeň pokud by jim prezident vydal rozkaz. Zůstává zda však kardinální otázka: Bude Beneš ochoten sáhnout ke krajním prostředkům, i když je zdravý?

Co se týče Stalina, tak v situaci, kdy je vyhlášena Trumannova doktrína a SSSR ještě nemá vlastní atomovou zbraň, tak pochybuji, že by se odhodlal k plnohodnotné invazi. Spíš by komunisty podporoval, dodával jim zbraně a popřípadě zapojil NKVD. Kdyby to pro komunisty vypadalo hodně špatně, tak by se mohl pokusit o dohodu s ČSR ve stylu Finska, samozřejmě za podmínky, že by dál dostával uran z Jáchymova.
Šance demokratů stoupají? Mám dojem, že většina národa šla s komunisty, demokraté si nedokázali získat podporu obyčejných lidí, i kdyby Beneš 25. února nepřijal demisi nekomunistických ministrů, tak si moc nepomůže, policie zcela pod kontrolou komunistů, ministr obrany hrál tou dobou v rudém dresu. Sociální demokracie a Demokratická strana rozložené, to nevypadá dobře..
Beneš neměl odvahu hnát věci do krajnosti, viz jeho postoj v září 38
Otázkou je jak daleko je Stalin ochotný zajít, taková blokáda Berlína napovídá, že hodně daleko.
Trumannova doktrína je sice pěkná, ale Československu by moc nepomohla, Západ měl totiž ČSR v zadním otvoru a rozhodně nedal najevo, že by se nějak hodlal angažovat v boji za přežití demokracie v Praze. Navíc takové angažmá by
vedlo k eskalaci ve vztazích se Sovětským svazem a hrozbě válečného konfliktu, což by na západě rozhodně nekvitovali s nadšením
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,
Scipio
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1898
Registrován: 29 lis 2013, 18:54

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Scipio »

Komunisty v roce 1946 volilo necelých 40 procent obyvatel Československa. To je sice hodně, ale rozhodně ne většina. V následujících letech začala podpora komunistů klesat a to docela rapidně. Ostatně jedním z důvodů rezignace demokratických ministrů bylo přesvědčení, že by komunisté v nocých volbách silně oslabili (možná by dokonce ani nezískali první místo).

V policii sice byl komunistický vliv silný, ale nebyl úplný (minimálně do února 1948). V armádě jejich pozice byla slabší. Ministr obrany (a do jisté míry i náčelník štábu) s komunisty sympatizovali, ale vrchním velitelem armády je pořád prezident a v armádě bylo tehdy ještě hodně důstojníků, kteří by ho bez zaváhání poslechli.

Je samozřejmě otázka jestli by byl Beneš ochoten k nasazení vosjka. Nicméně nemusí se hned jednat o občanskou válku. Klidně to může používat jen jako hrozbu pro vyjednávání s Gottwaldem. Pokud by například komunisté ozbrojili Lidové milice a vyšli s nimi do ulic Prahy, tak Beneš Gottwaldivo zavolá, aby je odzbrojil a uklidnil nebo, že v Praze bude do hodiny 14. divize z Mladé Boleslavi. Té velel generál František Moravec, na kterého se Beneš mohl zcela spolehnout. Byl to ostatně právě on, kdo v reálu během únorových událostí navrhoval prezidentovi, aby použil armádu.

V případě západního Berlína si Stalin dovoloval, protože ho mohl kompletně odříznout blokádou (alespoň si to myslel). Zároveň si však dával pozor, aby do Západního Berlína nevkročila ani noha vojáka z východního bloku. V případě Československa by se snažil o dohodu (samozřejmě výhodnou pro SSSR), nicméně šance, že by riskoval plnohodnotnou invazi je poměrně malá. Muselo by mu být jasné, že potom co Truman vyhlásil svoji doktrínu o zadržování komunismu a pomoci státům, které proti němu bojují, by se do toho Američané museli vložit, jinak by naprosto ztratili reputaci u ostatních států. Kdyby Stalinovi bylo dáno najevo co ho čeká, tak by invazi neriskoval.
jjelen
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1962
Registrován: 17 kvě 2010, 11:38

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od jjelen »

Situace v 48 a 38 se dost lišily, v tomto bych Beneše nepodcenoval, jakkoliv ho jinak nemusím...
Hetharie V.: Kancléř Jeho knížecí Jasnosti Jiřího Lormanwenského Marek z Lesohradu
Vals
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Příspěvky: 8946
Registrován: 21 led 2006, 21:42
Bydliště: Nixon's back!

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Vals »

17. únor 1948 – Zasedání vlády

Obrázek

Ranní schůze vlády probíhala ve vzrušené atmosféře. Hlavním bodem programu se stalo usnesení vlády z 13. února. V něm vláda požadovala zastavení změn ve velitelském sboru Sboru Národní Bezpečnosti po výbušné zprávě, že komunisté vyměnili veškeré nekomunistické velitele SNB v Praze. Usnesení tehdy členové nekomunistických stran prosadili proti odporu komunistů, které jednota demokratů značně překvapila. O čtyři dny později nicméně byli komunisté již připraveni. Klement Gottwald prosadil zdržující taktiku, ministr vnitra Nosek se jednání s omluvou nezúčastnil z důvodu nemoci a Gottwald vytrvale trval na tom, že se o věci bude jednat, až se pan ministr vrátí. Tedy nejdříve na schůzi 20. února.

Jednota nekomunistů ale zůstala nenarušena, většina vlády trvala na splnění svého usnesení okamžitě. Diskuze se rychle vyhrotila, ministr zemědělství Duriš za slovenské komunisty (KSS) opakovaně obvinil národní socialisty z rozbíjení Národní fronty. Ministr informací Kopecký si přisadil, že se pokoušejí zase jednou chovat, jako by stále vládla buržoazie. Ministr spravedlnosti Prokop Drtina, vědom si podpory ostatních ministrů, nezůstával nic dlužen a spolu s náměstkem vlády za Národní socialisty Petrem Zenklem, opakovaně obviňoval komunisty z totalitních způsobů. Před polednem byla schůze Gottwaldem přerušena, Gottwald odjel na Hrad krátce informovat prezidenta o vládní krizi a schůze měla pokračovat navečer. Odpolední schůze nicméně byla krátká, nekomunisté opakovali své stanovisko a bojovně odmítali veškeré návrhy na odložení celé věci. Po pouhé půlhodině tak Gottwald schůzi ukončil a obě skupiny ministrů se vydaly kout pikle.

17. únor 1948 – Pracovna J. Šrámka (náměstek vlády, předseda Československé strany lidové)

Ministři za Národní socialisty, Lidovce a slovenské Demokraty se po schůzi sešli v pracovně u Jana Šrámka. Schůzka probíhala v poněkud povznesené náladě. Bojovně naladěný Drtina se svým spolustraníkem Hubertem Ripkou neskrývali svou radost z pevného postupu. „Když budeme jednotní, neustoupíme z našeho programu a nenecháme se zase ukecat, máme vyhráno.“ Ripka si v dobré náladě přisadil „ti zírali a Gottwald z nich nejvíc. To nečekali, mysleli si, že nás zase umluví. Ale to končí pánové, to končí jednou pro vždy!“

Povznesená nálada se nicméně brzy poněkud zachmuřila, když Šrámek nadnesl téma, co je třeba dělat dál. Předseda Národních socialistů Petr Zenkl přednesl svou myšlenku, že je třeba trvat na splnění usnesení vlády. Pokud se odmítne ministr Nosek usnesením řídit, měli by ministři nekomunistických stran z vlády vystoupit. „Podáme demisi“ prohlásil Zenkl „a vláda Národní fronty skončí, skončí Nosek i Gottwald a bude se muset konečně něco udělat.“ Ripka se Zenklem souhlasil a doplnil „stačí, když vydržíme. Ukázali jsme lidem, že se komunistů nebojíme. Když vydržíme do jara, věřím, že v květnu volby vyhrajeme.“ Náměstek vlády za Demokratickou stranu Kočvara nicméně optimismus mírnil „Huberte, ty věříš, že s Národními socialisty vyhrajete volby? To jsi věřil i v šestačtyřicátém!“

Ripkovo sebevědomí neuklidnilo ani Šrámka „přátelé, prosím klid. Holub ještě není v hrsti, volby mohou dopadnout všelijak. Zatím se soustřeďme na to, co dělat dál. Co budeme dělat, když nás pan prezident nepodpoří?“ Na to neměl nikdo z Národních socialistů odpověď a náhlé ticho přerušil až opět Zenkl „pan prezident je mužem Národní fronty. Podpoří nás, protože bez nás není Národní fronta.“ Tím diskuze v zásadě skončila a poté se postupně začali jednotliví ministři rozcházet. Zenkl s Ripkou se na druhý den telefonicky objednali k prezidentovi, kde mu chtěli prezentovat své stanovisko.


17. únor 1948 – Setkání předsednictva ÚV KSČ

Po schůzi vlády se sešla i druhá strana a komunistické jednání nebylo o nic méně bouřlivější. Byl to opět radikální Ďuriš, který hlasitě volal, aby zmobilizovali pracující a nekomunisty z vlády prostě po leninsku vyhnali. Jeho volání po akci ale bylo v menšině, jednání měl v plné režii Gottwald, který prosazoval opatrnější kurz. Zatím měly být vydány pouze přípravné rozkazy, komunističtí sympatizanti měli být vyzváni k ostražitosti a hlavní slovo měly mít státní bezpečnostní složky v komunistické moci. Pohotovost byla vyhlášena u pražské SNB a u zpravodajských útvarů. Zatím mělo být nicméně vyčkáno dalšího kroku oponentů. Jak prokazovaly tajné zdroje z ostatních stran, schylovalo se u nich k závažné politické chybě a Gottwald nehodlal své nepřátele rušit, když tu chybu dělají...


Další díl
Atlantis
18. Plukovník
18. Plukovník
Příspěvky: 4815
Registrován: 08 říj 2006, 12:25
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Atlantis »

Zajímavé. Má se to brát tedy tak, že až do únorových událostí probíhal vývoj stejně jako v OTL?
Oklamat, zmást, překvapit
("Stonewall" Jackson)
Vals
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Příspěvky: 8946
Registrován: 21 led 2006, 21:42
Bydliště: Nixon's back!

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Vals »

Ano, rozhodl jsem se začít odchylovat až během únorových událostí. Nemyslím si, že by i relativně zdravý Beneš nějak výrazně zasáhl dříve, než ze strany komunistů bude hrozit skutečně vážný pokus o zisk absolutní moci.
Bunkr
Podporučík
Podporučík
Příspěvky: 963
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Bunkr »

Jaký je postoj Sociální demokracie a Jana Masaryka?
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,
Vals
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Příspěvky: 8946
Registrován: 21 led 2006, 21:42
Bydliště: Nixon's back!

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Vals »

Bunkr píše:Jaký je postoj Sociální demokracie a Jana Masaryka?
Počáteční pozice bude v zásadě stejná s historickým stavem - ani sociální demokraté ani Masaryk si nejsou moc jisti, kde vlastně stojí a co chtějí.

V příští kapitole se ale už začneme od historického vývoje odchylovat a představím, jak mohl zdravý Beneš situaci ovlivnit.
Scipio
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1898
Registrován: 29 lis 2013, 18:54

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Scipio »

Souhlasím, že právě v otázce demise se Benešův zdravotní stav projeví výrazně. V OTL ho Zenkl pochopil, tak že s demisí souhlasí, což nebyla pravda, jenže Beneš se nebyl schopen srozumitelně vyjádřit a byl zmaten. Pokud by jasně prohlásil, že demise by byla chybným krokem, tak by od toho nápadu dali demokraté ruce pryč.
Bunkr
Podporučík
Podporučík
Příspěvky: 963
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Bunkr »

Pokud demokraté couvnou co na to komunisté? Zdá se mi, že tou dobou zašli příliš daleko a neměli jinou možnost než pokračovat
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,
Vals
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Příspěvky: 8946
Registrován: 21 led 2006, 21:42
Bydliště: Nixon's back!

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Vals »

18. únor – Setkání s prezidentem
Obrázek


Hned dopoledne dvěma vozy dorazili na Hrad ministři Zenkl a Ripka. Do pracovny prezidenta je uvedl kancléř Smutný, který se obratem posadil do koutu za malý konferenční stolek, aby prováděl zápis. Prezident Beneš se s oběma politiky ze své staré strany přátelsky přivítal a vyzval je, aby mu přednesli své stanovisko ke včerejší krizi. Zenkl mu stručně popsal situaci minulých dní a svůj monolog zakončil rázným vyjádřením „... soudíme a mluvíme za tři nekomunistické strany, že současná situace nám neumožňuje ustoupit. Musíme trvat na našem postoji a donutit ustoupit komunisty.“ Beneš celou dobu beze slova poslouchal, mírně přikyvoval a poté stroze položil otázku „a jak chcete Váš postoj prosadit?“ Slova se ujal Ripka „budeme bojkotovat vládní zasedání, dokud nebude usnesení splněno. A když budou komunisté dál trvat na svém, nebude jiné cesty, než zvážit rezignaci z vlády.“

Beneš chvilku tiše přemýšlel „tři strany, dvanáct ministrů, to není většina.“ Ripka zakroutil hlavou a oponoval „ale je to většina stran Národní fronty.“ Zenkl se připojil k Ripkovým námitkám „bez tří stran to už není vláda Národní fronty, většina není potřeba. Ve vládě musí být všechny strany nebo žádná, tak se to dohodlo v Košicích.“ Benešovo zachmuření dále narůstalo, několikrát přejel pohledem oba politiky a poté je vyzval, aby se posadili. „Přátelé. Vy víte, že s Vaší věcí sympatizuji a přeji Vám úspěch. Já ze všech nejvíce si přeji zachování svobodného charakteru republiky. Ale musím Vás varovat, neuklouzněte. Demise by mohla být vážnou politickou chybou.“ Zenkl a Ripka si vyměnili překvapivé pohledy, když Beneš opět, na svá léta pružně, vyskočil na nohy a začal přecházet po místnosti „politickou chybu si nemůžete dovolit. A republika také ne. Zbavíte se tím politického vlivu a moci, zatímco komunistům zůstane. Vláda, kde je přítomna většina členů, vládne dál. A já nemohu zasahovat do stranických bojů, byl jsem zvolen jako nadstranický prezident a tím také zůstanu.“ Ripka překvapeně vyskočil „pane prezidente, vy nás nepodpoříte?“ Beneš se zastavil a opět pečlivě vážil slova „pane ministře, máte mou plnou podporu. Já vás ale varuji před příliš prudkými a nepromyšlenými kroky. Komunisté mají moc a nebojí se ji použít, pokud vy se své moci vzdáte, budete jim vydáni na milost. Opakuji, podporuji vás, ale demisi nepodávejte. Hlavní jsou volby a čím dříve, tím lépe. U voleb se rozhodne, ale musí k nim napřed dojít a ne vše rozhodnout předem na ulici s klackama.“

Oba národní socialisté odjížděli z Hradu se smíšenými pocity. Později téhož dne informovali své vládní kolegy, kteří naopak začali jednat se svými poslaneckými kluby. Všechny zachvátila jistá deziluze, Benešův odpor k původnímu plánu je zanechal ve stavu nerozhodnosti.

Prokop Drtina nakonec navrhl alternativní postup, demise nebude podána. Ministři zůstanou ve funkcích, ale na protest bude vláda zneschopněna. Zablokují bez výjimky veškeré komunistické návrhy, ať už v hlasování nebo prostým odchodem z jednacího sálu. Pro to nicméně bude již nutné zajistit většinu ministrů vlády. Na jednání tak byl pozván tentokrát i sociální demokrat, ministr výživy Václav Majer. Ten za sociální demokraty informoval, že podporují pokračování Národní fronty a další jednání. Sám Majer a jemu blízcí sociální demokraté nicméně s přítomnými sympatizují a hodlají podpořit jejich linii. Zároveň přítomné informoval, že sociálnědemokratická levice ústy Zdeňka Fierlingera zřejmě poodhalila komunistický plán, Fierlinger na zasedání předsednictva strany prosazoval ustavení většinové vlády sociální demokracie s komunisty. Ta by měla křehkou většinu jednoho hlasu i v parlamentu, možná více – na několik slovenských poslanců ze Strany Slobody a Strany práce se nedalo spoléhat. Sám Majer a jeho pravicovější straničtí kolegové se odmítli takové vlády zúčastnit, takže většina by nebyla možná – pokud by tedy komunisté nezískali potřebné hlasy jinde. Předseda sociálních demokratů Laušman nakonec pod tlakem z obou stran prosadil pouze kompromisní a nic neříkající stanovisko o dalším jednání s oběma stranami sporu.

Večer se sešlo znovu i předsednictvo ÚV KSČ v Gottwaldově bytě. Tam je Gottwald informoval, že mají důvěrné zprávy o dalším postupu nekomunistů. Gottwald soudruhům sdělil, že Beneš jim rozmluvil demisi a nabádal je k opatrnosti. Slánský to uvítal a doprovodil posměškem „bez velkýho táty za sebou se zase schovají, nejsou to chlapi. V neděli dvaadvacátého je v Praze sjezd Závodních rad. Stovky delegátů a většina našich, o to jsme se Tondou (Zápotockým) postarali. A zastupují většinu velkých podniků v republice. Rozehřejeme jim krev v žilách a zasypeme ze Sjezdu pány ministry tolika rezolucema, že se z nich do rána nevyhrabou. A když to nepomůže, tak delegáti neodjedou – postavíme stany na Staromáku a každý den jim dáme ukázat, jak moc je lidi nenávidí. A když nebude zbytí, tak je z těch kanceláří vynesou v zubech.“ Většina členů předsednictva plán jasně schválila. Všichni rovněž souhlasili, že je nutná postupná eskalace násilí. „Teď už je potřeba ukázat sílu na ulici! Když budou mít strach vystrčit nos z postele, schválí nám nakonec i připojení k Svazu, když budeme chtít“ zvolal k všeobecnému veselí Gottwald...
Vals
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Příspěvky: 8946
Registrován: 21 led 2006, 21:42
Bydliště: Nixon's back!

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Vals »

20. únor 1948 – pátek, klíčové jednání vlády, další plány KSČ a demokratů. Schůzka Gottwalda s Benešem
Obrázek

V pátek 20. února přišlo klíčové zasedání vlády. Před jeho začátkem obdržel Gottwald dopis podepsaný 13 ministry za ČSNS, ČSL, DS a Václavem Majerem za ČSSD, kde byl dotázán na splnění usnesení vlády o Sboru národní bezpečnosti. Gottwald obratem odepsal, že se o usnesení bude znovu jednat na jednání vlády, kam jsou ministři srdečně zváni.

Pokud bylo zasedání 17. února bojovné, tentokrát byla atmosféra naprosto mrazivá. 12 nekomunistických ministrů vstoupilo do zasedačky v jednom šiku a beze slova se usadilo. Gottwald se pokusil mrazivou atmosféru trochu uvolnit lehkým žertováním, ale Petr Zenkl ho utnul strohým požadavkem na zprávu o provedení posledního usnesení vlády.

Gottwald začal opět hrát o čas a požádal, aby byla celá věc znovu prošetřena a projednána a mezitím se vláda věnovala důležitějším věcem týkajícím se celého státu. Ministr Nosek popřel, že by probíhaly jiné výměny než je „nutná rotace kádrů“. Nekomunisty nicméně nepřesvědčili a jednota nebyla porušena. Po několika minutách byl ze strany Zenkla prosazen návrh hlasovat o novém usnesení vlády, aby byli původní velitelé jmenování zpět do funkcí. K návrhu se připojil i sociálnědemokratický ministr Majer a váhavě i náměstek vlády za sociální demokraty Tymeš a nakonec i ministr zahraničí Jan Masaryk. Usnesení bylo přijato ke značné nelibosti komunistů velkou většinou a po hlasování a potvrzení, že byl výsledek zapsán do zápisu, opustili nekomunističtí ministři sál. Připojil se k nim na jejich výzvu i ministr Majer, čímž byla schůze vlády přerušena.

Rozzuřený Gottwald přerušil jednání, vyhlásil nové na pozdní odpoledne, kam nechal po poslíčkovi poslat pozvánku rebelujícím ministrům a obě skupiny se opět vydaly jednat do zákulisí. Předsednictvo sociálních demokratů jednalo samostatně a Jan Masaryk odešel do restaurace na Malou Stranu na oběd. Tam ho zastihl Prokop Drtina, který ho naléhavě vyzval, aby šel s nimi probrat další postup. Jen o několik okamžiků předstihl sekretáře Gottwalda, který nesl pozvánku na jednání rovněž. Masaryk se nakonec uvolil po obědě zúčastnit obou setkání.

Jednání komunistů bylo velmi vzrušené, tentokrát již naštvaný Gottwald radikální hlasy neuklidňoval. Naopak. Do ruda rozzuřený Kopecký volal „o ustřižení žíly u samého pytlíku“ a Ďuriš vytáhl na stůl pistoli, aby dodal důrazu svému opakovanému návrhu, aby byly dělníkům vydány zbraně a vláda získána silou. Nejchladnější hlavu si zachoval Slánský, který dorazil na jednání s velvyslancem SSSR Zorinem. Ten zatím potichu poslouchal jednání, zatímco Slánský opakoval svůj názor, že je hlavní neztrácet hlavu. „Strkají sami hlavu do oprátky, vládu nepotřebujeme. Schválíme si, co potřebujeme v neděli na Sjezdu. Sociální demokrati s nimi nejdou a oni socdemákům nevěří. Dobře vědí, že co jim řeknou, víme do hodiny taky. Jak dlouho to bude socdemáky bavit, že jsou mimo? Ale my je nechceme mimo, my je máme rádi a my o ně stojíme. A oni to brzy pochopí a půjdou s náma.“ Gottwald nakonec diskuzi ukončil a pokynul Zorinovi, aby řekl svůj názor. Zorin, rozložitý muž, se zvedl z křesla a jen v krátkosti pronesl, že Sovětský svaz je plně podporuje. „Řekněte si, co chcete – lidi, zbraně, peníze. Není nic, co by vám Sovětský svaz odepřel ve vašem boji proti reakci.“

O něco později se Gottwald o samotě setkal s Masarykem. Velmi rychle rozpoznal, že Masaryk se ho bojí a tak Gottwald patřičně uzpůsobil svou taktiku. Sliby o další spolupráci prokládal skrytými výhrůžkami, které zanechaly Masaryka ve stavu hluboké deprese. Lichocení o jeho důležitosti jako ministra a skvělé práci následovaly „připomínky“, že jako informovaný ministr zahraničí nemůže přeci zradit politiku svého prezidenta „Jene, Sovětský svaz je naším spojencem a být jím musí. To přece víš a říká to i Beneš. Ale v Moskvě nemohou Zenkla natož Šrámka ani vidět a Stalin nemůže být přítelem vlády, kde sedí otevření reakcionáři.“ Gottwald ztišil hlas „a sám dobře víš, co Stalin dělá svým nepřátelům. Ve Svazu už reakcionáře na ulici nepotkáš...“ Schůzku nakonec ve tři hodiny Gottwald ukončil, Masarykovi sdělil, že jede za prezidentem a věří, že se rozhodne správně. Masaryka poté ponechal jeho temným myšlenkám...

Ve čtyři hodiny odpoledne Gottwalda spolu s Noskem a Zápotockým přijal Beneš. Gottwald mu přednesl v krátkém referátu nefunkčnost vlády díky odchodu některých ministrů a důvěrně Benešovi sdělil, že chtějí tímto nátlakem vynutit ustavení úřednické vlády, která by odstavila „volené zástupce většiny lidu“. Beneš tuto zprávu razantně odmítl a rovněž popřel, že by úřednickou vládu v takovém případě jmenoval. Komunisté však pokračovali v nevybíravém nátlaku. Tentokrát převzal slovo Zápotocký, který obsáhle a zdlouhavě referoval o náladách v odborech. Předčítal z papíru seznam závodů, odkud již odborářské delegace vyjádřily podporu předsedovi vlády a na závěr oznámil, že odbory nedovolí žádnou vládu, která nebude vládou Národní fronty respektující výhradně zájmy pracujících.

Beneše skryté výhrůžky nijak zvláště nezastrašily a znovu zopakoval své stanovisko, že bude trvat na dohodě stran Národní fronty. Totéž odvětil i na Gottwaldovu otázku, zda by jmenoval vládu s většinou v parlamentu, i když by v ní nebyli členové všech stran. To už přešel do ofenzívy opět Gottwald, který se pro jednou rozpomněl Ústavy „pane prezidente, to byste musel respektovat Ústavu! Vláda vládne s důvěrou parlamentu.“ Beneš se od naléhajících komunistů odvrátil a již viditelně unaveně zopakoval, že vláda Národní fronty je vládou všech stran zúčastněných v Národní frontě. Gottwald odcházel z Hradu viditelně nespokojen, Beneš za celou schůzku neustoupil ani o kus dál, než musel. Gottwaldovi přišlo, že vlastně ani neposlouchal. Jen opakoval své stanovisko a byli to vlastně oni, kdo se nakonec unavil...

Po obědě rovněž proběhla schůzka nekomunistických stran, kam nakonec dorazil i Masaryk. Přítomní obecně kvitovali úspěch dosavadní taktiky, dokud mladý poslanec Národních socialistů Ota Hora nepřinesl šokující novinu, kterou si vyslechl na ulici – pražské útvary SNB byly uvedeny do pohotovosti, byly zrušeny dovolené a do Prahy mají být v příštích dnech poslány posily. „Tak se odkopali“ okomentoval celou věc Ripka „lidi alespoň uvidí, co jsou zač.“ Ostatní však nebrali věc s takovým klidem. Zejména Prokop Drtina, kterého novina vzrušila natolik, že rázoval po místnosti „už to všechno dává smysl, v Olomouci jsme při vyšetřování Krčmaňské aféry našly u místních členů KSČ zbraně. Oni celou dobu tvrdí, že to jsou všechno zapomenuté zbraně po partyzánech, ale teď vsadím jed na to, že takových skrýší mají všude dost! O to jim celou dobu jde, půjdou do toho po hlavě.“ Šrámek jen přikyvoval „jakmile vytáhnou zbraně, lidi sice uvidí, co jsou zač, ale budou se bát a volby rozhodne strach.“

Zenkl, viditelně bledý, poté konečně vyslovil to, co všichni tušili „to je konec Národní fronty“ a poté pokračoval, jak mu myšlenka klíčila v hlavě „možná, že to tak bude lepší. Národní frontu používají jako klacek, když o ni přijdou a budeme otevřená opozice, budou lidi vědět, že jde o všechno a musí se rozhodnout.“ Drtina mu skočil do řeči „jde o všechno! Ano, o všechno tady jde. Ale přece se nemůžeme nechat pozatýkat nebo postřílet? Musíme se bránit.“ „Ulice není naše metoda Prokope“ uklidňoval ho Ripka „naše síla je v Ústavě, našem programu a v prezidentovi.“ Drtina se však nenechal odbýt „a proč si myslíš, že jde Beneš s námi?“ to nechalo Ripku beze slova, za to ministr školství Stránský se zeptal „co tím myslíš Prokope?“ Drtina se rozhlédl po místnosti plné nyní napjatých tváří „Gottwald mluví s Benešem každý den, Beneš nám rozmluvil demisi a odmítá přese všechno jakoukoliv úpravu vlády. Jen pořád opakuje, že budou volby. Volby, volby, volby. Ale co když se voleb nedožijeme?“ Vyřčené místností proletělo jako blesk a na dobrou minutu bylo naprosté ticho, které nakonec porušil až ministr lidové strany Adolf Procházka „na ulici mají komunisté převahu, tam se s nimi nemůžeme rovnat.“ „Nemusíme být rovni“ ujal se slova opět Zenkl „stačí, když uhájíme pat. Když se nedáme. Když ukážeme, že jsme pevní a komunistům vzdorujeme. Nevěřím, že by nás Beneš v nejtěžší hodině zradil, ten nikdy.“

Klidu demokratům nedodal ani příchod Masaryka, zůstal sotva dvacet minut a poté odchvátal pryč. „Za Gottwaldem, kam jinam. Honza jde zase se všemi jako vždycky“ ulevil si po jeho odchodu Ripka, zatímco se přítomní pomalu rozcházeli.

Další díl
Scipio
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1898
Registrován: 29 lis 2013, 18:54

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Scipio »

Vyvíjí se to velmi zajímavě. Napětí roste a není jisté, která strana bude mít navrch. Nemůžu se dočkat další kapitoly.
Atlantis
18. Plukovník
18. Plukovník
Příspěvky: 4815
Registrován: 08 říj 2006, 12:25
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Rudá záře nad Československem

Příspěvek od Atlantis »

Kdy vlastně měly být další volby? Už ve 48? A pokud ano, tak proč?
Oklamat, zmást, překvapit
("Stonewall" Jackson)
Odpovědět

Zpět na „Alternativní historie“