Alternativní historie

Co by bylo, kdyby? Prostor pro autorské příspěvky a diskuze o alternativní historii.

Moderátoři: Dekl, Atlantis, Vals, Royal

Odpovědět
Černovous
Štábní rotmistr
Štábní rotmistr
Příspěvky: 282
Registrován: 16 led 2015, 16:51

Re: Alternativní historie

Příspěvek od Černovous » 01 led 2016, 16:48

Také se připojuji s chválou
Edwy I. Král Mercie - Anglie 960

Černovous
Štábní rotmistr
Štábní rotmistr
Příspěvky: 282
Registrován: 16 led 2015, 16:51

Re: Alternativní historie

Příspěvek od Černovous » 03 led 2016, 15:10

Možná je to blbost, ale napadlo mě, co kdyby ve Francii vyhráli volby v roce 1936 Komunisté? Chtěli byste to mít zpracované, nebo je to podle vás hovadina?
Edwy I. Král Mercie - Anglie 960

Bunkr
Podporučík
Podporučík
Příspěvky: 963
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Alternativní historie

Příspěvek od Bunkr » 03 led 2016, 15:37

To by bylo hodně špatné. V takovém případě by se Británie nejspíše spojila s Německem a na znamení dobré vůle by mu obětovala Československo a Polsko
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,

Uživatelský avatar
Vals
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Příspěvky: 8927
Registrován: 21 led 2006, 21:42
Bydliště: Nixon's back!

Re: Alternativní historie

Příspěvek od Vals » 02 úno 2016, 17:34

Co kdybychom pro Alternativní historii vytvořili vlastní fórum rovné s historií a 2.SV? Trochu se tu začíná motat do běžných historických témat...

Bunkr
Podporučík
Podporučík
Příspěvky: 963
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Alternativní historie

Příspěvek od Bunkr » 02 úno 2016, 18:37

Souhlas s Valsem
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,

Bunkr
Podporučík
Podporučík
Příspěvky: 963
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Alternativní historie

Příspěvek od Bunkr » 14 úno 2016, 12:11

Jiné Československo
V prosinci 1920 byla situace mladé Československé republiky poměrně neradostná, stát zmítali sociální nepokoje a ekonomika státu nebyla právě v nejlepší kondici. Situace vyeskalovala v prosinci 1920, Sociální demokracie, která byla nejsilnější vládní stranou se zmítala ve sporech mezi umírněným a radikálním křídlem. Na počátku prosince policie obsadila Lidový dům, který byl sídlem výše zmiňované strany policie. Tento krok se stal záminkou pro vyvolání generální stávky, kterou iniciovali radikálové. Stávkující požadovali demisi vlády, zvýšení mezd a vyklizení Lidového domu. Tyto požadavky nebyly vyslyšeny, zpočátku poklidná stávka se tak zvrhla do násilné podoby. Na Kladensku, Hodonínsku a Třebíčsku vzbouření dělníci útočili na úřady, továrny a četnické stanice, v Oslavanech dokonce dav zlynčoval 12 četníků. Nepokoje se rychle přelévaly do dalších oblastí státu, demonstrovalo se v Praze, Plzni, Brně a Bratislavě, situace se vládě začala vymykat z rukou. Situace v Československu byla čím dál hrozivější a postupně přerůstala do bolševické revoluce. Pravicové strany se rozhodly čelit bolševickému nebezpečí společně, 12. prosince, tedy v době kdy stávka vrcholila, se v Obecním domě v Praze setkali představitelé nejvýznamnějších pravicových stran v Republice a vytvořili jednotnou stranu, která byla pojmenována Konzervativní strana. Toto uskupení tvořili Agrárníci, Lidovci, Národní demokraté, Slovenští lidovci a Agrárníci, Němečtí agrárníci a Živnostníci, předsedou strany se stal Antonín Švehla. Toto nové uskupení disponovalo v Národním shromáždění 120 poslanci a 51 senátory. Ještě téhož dne se Švehla setkal s Masarykem a vyzval ho, aby odvolal úřednickou vládu Jana Černého, která se netěšila přílišné popularitě, v jiné situaci by Masaryk odmítl, ale vzhledem k tomu, že hrozilo vypuknutí bolševické revoluce, tak Masaryk Švehlovi vyhověl. 13. prosince 1920 byl Jan Černý odvolán z funkce premiéra a na jeho místo byl jmenován Antonín Švehla. Moci se tak chopila konzervativní vláda, která ihned vyhlásila na území celé Republiky stanné právo a povolala vojsko, aby stávku rozprášilo. To však nebyl snadný úkol, stávkující se totiž na několika místech zmocnili zbraní a kladli vládním silám zuřivý odpor, došlo k regulérním vojenským střetům. Boje trvali do 17. prosince, toho dne padlo epicentrum stávky Oslavany. V průběhu stávky přišlo o život 84 četníků a vojáků a 265 stávkujících, další stovky osob utrpěli zranění. Masaryk byl z krveprolití natolik znechucen, že se 24. prosince vzdal funkce prezidenta, na jeho místo prozatím nastoupil předseda senátu Karel Prášek, všem však bylo jasné, že se jedná o pouhé provizorium. Termín volby prezidenta byl stanoven na polovinu ledna 1921.
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,

Cizinec
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3453
Registrován: 24 črc 2007, 21:10
Bydliště: Frei Stadt Hultschin, hlavní město Rzeczipospolite Prajzke

Re: Alternativní historie

Příspěvek od Cizinec » 20 úno 2016, 07:51

Vals píše:Co kdybychom pro Alternativní historii vytvořili vlastní fórum rovné s historií a 2.SV? Trochu se tu začíná motat do běžných historických témat...
Tak jak to vidíš? Budeš zřizovat nové téma?
SOMUA měla dvě verze - model "standart" s poklopem a model "kabrio" bez poklopu.

Dekl je ve skutečnosti Dekl.

šedá eminence na dvoře Obodritského Cara

(Fórové hry, kterých jsem se zúčastnil.)
Admirál de Étranger, Francouzské císařské loďstvo (Trafalgar 1805)
rytíř Johannes von Ausländer, prozatímní regent Sicilského království (Byzanc 1214)
Luigi Mario Forestiero, Il primo ministro del Regno d'Italia (Německo 1866)
Generál von Ausländer st., velitel 51.rezervní divize, hrdina od města Ypres (1915)
Generál von Ausländer ml., velitel 22.tankové divize, hrdina od Krymu (1942)
očekává další nasazení do bitevní vřavy

Hotentotenpotentatentanteatentäter

Uživatelský avatar
Vals
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Příspěvky: 8927
Registrován: 21 led 2006, 21:42
Bydliště: Nixon's back!

Re: Alternativní historie

Příspěvek od Vals » 20 úno 2016, 10:34

Cizinec píše:Tak jak to vidíš? Budeš zřizovat nové téma?
Hotovo.

muffi
Svobodník
Svobodník
Příspěvky: 17
Registrován: 26 úno 2016, 18:13

Re: Alternativní historie

Příspěvek od muffi » 26 úno 2016, 19:33

Nelson píše:Koukám, že sem už delší dobu nikdo nic nenapsal, takže jsem se rozhodl přijít s několika svými nápady:
1) Kdyby nebyli z Velké Moravy vyhnáni Metodějovi žáci, jak by to ovlivnilo vývoj v Čechách a na Moravě, patřili bychom mezi pravoslavné křesťany, nebo bychom pod tlakem z Říše postupně museli přejít na katolictví?
2) Kdyby nebyl svatý Václav zavražděn, co by se stalo s Českým státem? Došlo by k vyvraždění Slavníkovců a Vršovců, povedlo by se vytvořit jednotný stát a dokázal by Václav případně získat královskou korunu?
3) Kdyby dokázal Boleslav Chrabrý udržet Čechy ve své moci, stali bychom se součástí Polska, nebo by se k moci nakonec vrátili Přemyslovci?
4) Kdyby Lucemburkové dokázali udržet Tyrolsko, povedlo by se jim znovu získat Korutany, nebo by byli nakonec z Alpského prostoru vytlačeni?
5) Kdyby Habsburkové ve 14. století vymřeli, dokázal by Karel IV. získat Habsburské země? Co by se s tímto prostorem stalo po případném vymření Lucemburků?
6)Kdyby Václav IV. zemřel v roce 1393 na otravu, přijala by česká šlechta Zikmunda? A co Husiti?
7)Kdyby Husité prohráli bitvu na Vítkově?
8) Kdyby se Ferdinand I. nestal českým králem, kdo by ho nahradil Wittelsbachové, Jagellonci, nebo někdo jiný?
9) Kdyby nevymřeli Rožmberkové, na čí stranu by se přidali ve Stavovském povstání? Zůstali by věrní Habsburkům, nebo by podporovali Stavovské povstání?
10) Kdyby Turci dobyli v roce 1683 Vídeň?
11) Kdyby v roce 1711 nezemřel císař Josef I. Habsburský, jak by pokračovala válka o Španělské dědictví?
12) Kdyby Karel VI. zplodil syna, pokusilo by se i tak Prusko získat Slezsko a došlo by k válce o Rakouské dědictví a Sedmileté válce?
13) Kdyby v roce 1761nezemřela ruská carevna Alžběta I., bylo by Prusko definitivně poraženo?
14) Kdyby se ve Francii nedostali k moci Jakobíni a udržela se konstituční monarchie, co by bylo dál?
15) Kdyby Napoleon prohrál u Marenga, byl by to jeho konec?
16) Kdyby Napoleon vyhrál u Waterloo, dokázal by si udržet vládu alespoň ve Francii?
17) Kdyby se Rakousko na straně Ruska zapojilo do Krymské války?
18) Kdyby Rakušanům v roce 1866 u Hradce Králové nevelel Benedek, ale arcivévoda Albrecht?
19) Kdyby korunní princ Rudolf nespáchal sebevraždu
20) Kdyby Rusové v roce 1914 zvítězili v bitvě u Tannenbergu?
21) Kdyby byla Ludendorfova ofenzíva úspěšná a Němci dobyli Paříž?
22) Kdyby Lenin nedostal třetí záchvat mrtvice?
23) Kdyby v Československu došlo v roce 1921 k Bolševickému povstání?
24) Kdyby byl francouzským premiérem v roce 1938 Paul Reynauld?
25) Kdyby Prahu osvobodili Američané?
26) Kdyby Brežněv odmítl požadavek Polska a NDR na zásah v ČSSR?
27) Kdyby Husák nasadil v roce 1989 proti protestujícím armádu?
pár odpovědí
1) Cyril a Metoděj to na VM vzali přes Řím, pro Byzanc byla VM moc daleko, odtud taky vzdálená Morava
2) Když budu zlý, tak sv. Václav je sám o sobě alterativní historie.
3) nic, jako předtím říše Boleslavů, tak i Polsko Boleslava Chrabrého byly založeny na ekonomickém modelu, který se rychle vyčerpal. Po rychlém vzestupu následoval pád a návrat Přemyslovců. O peníze jde vždy až v první řadě.
5) záleželo by na roku. Pokud by to bylo v 70. letech a později, kdy už se řešilo dědictví Ludvíka Velikého(polsko+Uhry) a Václavova korunovace, už by na to neměl peníze a s největší pravděpodobností by přišel někdo jiný.
6) Spíš by trůn získal Jošt. Šlechta by nesla velmi nelibě případné spojení s Uhrami, kde měl mimochodem Zikmund po většinu vlády starostí až nad hlavu. Pokud by mezi sebou o trůn bojovali, země by byla zpustošena a husitství by přišlo tak jako tak. Války v 90. letech stály mnohem víc peněz než všechny desátky dohromady.
7) klid by v roce 1420 zajistilo jen úplné vybití jedné strany, ke kompromisu bylo daleko.
10) boje skončily 1699 mírem ve Velkých Karlovicích triumfem křesťanů. Jedna bitva jinak by to asi nezměnila, rok nebo dva po Vídni byla osvobozena Buda, takže uměli i obléhat.
11) Kromě Habsburků a Francie šlo ostatním jen o to, ať ten, kdo získá Španělsko není moc silný, podle toho vypadaly koalice a jejich ochota bojovat.
12) Asi ano. Prusové neměli o habsburské vojenské výkonnosti moc velké mínění a mužský potomek by prázdnou kasu nevylepšil.
16) Ne. Jediné, na čem se ostatní mocnosti shodly bylo to, že Napolen musí pryč, šanci uchovat si trůn měl naposledy v roce 1814.
17) Franc Josef se musel vymanit z vlivu Ruska, do kterého se dostal díky zásahu carské armády v Uhrách za revoluce 1848, navíc už tehdy pomýšlel na expanzi na Balkán, kde bylo Rusko přirozeným soupeřem. Spojenectví s Ruskem tak nepřipadalo v úvahu.
18) Frankfurtský sněm už v roce 1848 prosazoval maloněmecké řešení a nabídl pruskému králi císařskou korunu, Habsburkové nedokázali nabídnout alternativu a byli, alespoň co se Německa týká, pořád v defenzivě. Prusové by asi počkali na moment, kdy by byla monarchie oslabena o což by se nacionalismus postaral.
21) Stálo by to víc životů a trvalo déle ale dopadlo by to stejně. Clemenceau by nepřipustil mír a bojoval o každý metr, do konce roku by se rozpadly ostatní fronty a v roce 19 by došlo i na tu západní. Navíc s dobytou Paříží by Němci rozhodně neměli v případných mírových jednáních malé požadavky. Kdyby nabídli status quo ante, tak válka skončí.
24) Reynaud hodně kecal, ale skutek utek. Navíc západ začal brát druhou světovou vážně až po pádu Paříže, předtím to bylo něco ve stylu vrátíme Alsasko-Lotrinsko, zaplatíme prachy, dva roky tu budem mít Němce a nazdar. Sice prohra ale za mnohem menší cenu než vítězství v minulé válce. Že je Hitler jiný kalibr zjistili až příliš pozdě.
25) Komunisti to sehráli v letech 45-48 bravurně, ostatním šlo spíš o koryta a Beneš na to neměl zdravotně.
26) Liberálnější komunismus, možná by se F1 nejezdila v Maďarsku ale v Brně :D

Bunkr
Podporučík
Podporučík
Příspěvky: 963
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Alternativní historie

Příspěvek od Bunkr » 16 dub 2016, 17:29

Československé království
Na podzim 1918 se Světová válka pomalu chýlila ke svému konci. Pozice Centrálních mocností se hroutily. Německo i Rakousko - Uhersko byly zmítany vlnou stávek. Habsburská monarchie se navíc začala rozpadat. 28. října byl vyhlášen vznik samostatného Československa, zbytek Monarchie se ocitl ve stavu faktického bezvládí. 11. listopadu se císař Karel I. vzdal trůnu. Habsburská monarchie po čtyřech staletích zanikla. Na území bývalého mocnářství začaly vznikat národní státy. 11. listopadu vznikla Rakouská republika, ve stejný den se Poláci dočkali obnovy nezávislého Polska. Jihoslovanské národy deklarovaly svou vůli vytvořit se Srby společný stát. Rumuni v uherském Sedmihradsku vyhlásili, že se považují za součást Rumunského království. Podunajská monarchie definitivně zanikla.

Zatímco v Praze vyhlášoval Národní výbor Československo, československý exil v Ženevě jednal o podobě nového státu. Hlavní představitel exilu Tomáš Garrigue Masaryk prosazoval, aby byl nový stát konstituční monarchií, Eduard Beneš tíhl spíše ke zřízení republikánskému i politici v novém státě byli rozpolceni. Konzervativci v čele s Karlem Kramářem horovali pro monarchii, naopak Socialisté tíhli k republikánskému zřízení. Nakonec bylo dohodnuto, že státní zřízení nového státu se bude řešit až po návratu Masaryka, který byl faktickou hlavou státu. Masaryk se do Prahy vrátil 21. prosince. Ihned po jeho návratu bylo zahájeno jednání o státním uspořádání. Konzervativci se rozhodli, že budou hájit uspořádání monarchistické. Na Štědrý den roku 1918 se v Praze sešli představitelé českých a slovenských pravicových stran. Na tomto setkání bylo rozhodnuto, že se tyto strany sloučí do jednoho velkého uskupení, které bude hájit principy konzervatismu a monarchismu. Dohoda nabyla platnosti na Nový rok 1919. 1. ledna bylo oficiálně vyhlášeno spojení pravicových stran do Konzervativní strany Československa. Do čela této strany se postavil Karel Kramář. Socialisté v reakci na tento krok pravice ihned deklarovali svou jednotu. 10. ledna vznikla Socialistická strana Československa. V jejím čele stanul Zdeněk Tusar. Socialisté se ihned vyslovili pro republikánské zřízení.

Zatímco v Praze se jednalo o státním zřízení, v Sudetech docházelo k bouřlivým manifestacím německého obyvatelstva. Němečtí političtí vůdci požadovali, aby se Sudety stali součástí Německa. Situace došla tak daleko, že čeští Němci vyhlásili na sudetském území čtyři nezávislé provincie na Praze. V reakci na tento krok vyslala Praha do Sudet vojsko, které utopilo německé separatistické hnutí v krvi. Zatímco v Sudetech se střílelo, jednání o státním uspořádání dospělo do posledního dějství.

Masarykovy se po dlouhých jednáních podařilo dosáhnout kompromisu. Povedlo se mu prosadit monarchistické uspořádání, ale jako ústupek socialistům přijal požadavek, aby pravomoce krále byly ryze reprezentativního rázu. Poté co byla uzavřena tato dohoda, vyrazil Masaryk opět do zahraničí, aby našel vhodného kandidáta na československou korunu.

Nový král
Bylo samozřejmé, že na trůn usedne někdo z královských dohodových států. Ve hře bylo několik možností. Uvažovalo se o princi belgickém i srbském, nakonec bylo rozhodnuto, že koruna případne členovi britské královské rodiny. 27. února 1918 dorazil Masaryk do Londýna. Po krátkém setkání s Jiřím V. dospěl ke shodě. Britský monarcha vyzval Masaryka, aby si sám vybral budoucího krále.Za Masarykem dorazila z Prahy delegace, po setkání s příslušníky užší rodinou krále Jiřího byl za nového krále vybrán druhorozený syn krále Jiřího Albert vévoda z Yorku. Masaryk jménem československé delegace mladého prince požádal, aby se ujal československé královské koruny. Nesmělý mladík po několika denním váhání tuto nabídku přijal. 23. března 1919 opustil Albert s československou delegací Londýn a zamířil do svého nového království. Do Československa dorazil 24. března, byl slavnostně přivítán představiteli české šlechty, předními politiky, slavnostního uvítání se po bouřlivých jednáních účastnili i zástupci Socialistů a čelními průmyslníky a bankéři. Nový král se krátce zdržel v Praze, poté zamířil na poznávací cestu po svém království. V Liberci si vyslechl řadu stížností na postup československých úřadů během podzimu 1918. Zavítal na Slovensko a Podkarpatskou Rus. Po této měsíc trvající cestě se vrátil do Prahy.
1. května byl slavnostně korunován Svatováclavskou korunou. Mladý Windsor se rozhodl, že jako nový král bude užívat jméno Václav. 1. května tak na československý trůn usedl pod jménem Václav V. Jeho oficiální titularita byla následující: Václav V.
král český, markrabě moravský, vévoda slovenský, bán rusínský
.
Nový král byl ihned vtažen do víru dění v mladém státu.
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,

Uživatelský avatar
Scipio
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1898
Registrován: 29 lis 2013, 18:54

Re: Alternativní historie

Příspěvek od Scipio » 16 dub 2016, 18:08

Zajímavá myšlenka. I ve skutečnosti se uvažovalo o monarchistickém zřízení, ale republikánský proud byl dost silný. Tak trochu předpoklám, že zde zůstal naživu Štefánik, který smýšlel monarchisticky. Masaryk však ve skutečnosti inklinoval k republikánství, i když to asi bylo spíše způsobeno francouzským a americkým vlivem.

Nicméně si nejsem jist výběrem kandidáta. Syn britského krále je sice skvělou volbou, neboť zajišťuje spojení s Británií, ale nevím jak by se obyčejní Češi koukali na cizince, který neumí ani slovy česky a navíc koktá. Ještě větším problémem by mohla potencionálně být neochota britské královské rodiny a potažmo i vlády. Princ Albert byl druhý v linii následnictví na britský trůn a kromě toho britská vláda ze vznika Československa moc nadšená nebyla. Dosazení člena windsorské dynastie na český trůn by navíc mohlo být v Británii vnímáno jako přehnané angažování se na kontinentu.

Bunkr
Podporučík
Podporučík
Příspěvky: 963
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Alternativní historie

Příspěvek od Bunkr » 16 dub 2016, 18:34

Scipio píše:Zajímavá myšlenka. I ve skutečnosti se uvažovalo o monarchistickém zřízení, ale republikánský proud byl dost silný. Tak trochu předpoklám, že zde zůstal naživu Štefánik, který smýšlel monarchisticky. Masaryk však ve skutečnosti inklinoval k republikánství, i když to asi bylo spíše způsobeno francouzským a americkým vlivem.

Nicméně si nejsem jist výběrem kandidáta. Syn britského krále je sice skvělou volbou, neboť zajišťuje spojení s Británií, ale nevím jak by se obyčejní Češi koukali na cizince, který neumí ani slovy česky a navíc koktá. Ještě větším problémem by mohla potencionálně být neochota britské královské rodiny a potažmo i vlády. Princ Albert byl druhý v linii následnictví na britský trůn a kromě toho britská vláda ze vznika Československa moc nadšená nebyla. Dosazení člena windsorské dynastie na český trůn by navíc mohlo být v Británii vnímáno jako přehnané angažování se na kontinentu.
Otázka koho jiného posadit na trůn?
Myslím, že Britové by uvítali jakoukoliv možnost jak trochu oslabit francouzský vliv na Kontinentě, mám dojem, že Britům Versailleské mírové smlouvy moc nevoněly.

Masaryk na začátku války uvažoval o československém království, myslím, že někdo blouznil něco ve smyslu, že Masaryk se stane králem :D
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,

Bunkr
Podporučík
Podporučík
Příspěvky: 963
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Alternativní historie

Příspěvek od Bunkr » 17 dub 2016, 10:26

I. kapitola
Nelehký začátek
Ihned po své korunovaci byl Václav V. vtažen do složitých poměrů uvnitř svého království. Národnostní složení nového státu bylo opravdu pestré. Kromě Čechů a Slováků zde žila početná německá menšina, která byla koncentrována především v pohraničních oblastech, tak zvaných Sudetech. Jih Slovenska a Podkarpatské Rusi obývali Maďaři, další etnickou skupinou byli Rusíni, následovaní Židy a Poláky. Už od svého vzniku se stát musel potýkat s národnostními problémy. Ihned po vzniku Československa povstalo německé obyvatelstvo v Sudetech a deklarovalo svůj požadavek na připojení pohraniční k Německu, Praha tyto separatistické tendence potlačila vysláním vojenských oddílů do oblasti, to byl však jen začátek problematického 1. roku nového státu.

Válka o Těšínsko
Na konci ledna rozvířil vody československo - polských vztahů o Těšínsko. Od roku 1327, kdy se Těšínské knížectví dostalo do lenní závislosti na českém králi, bylo toto území považováno za součást zemí Koruny české, tento stav nebyl zpochybněn ani Habsburky.
V 19. a 20. století se mohutně industrializovala celá moravskoslezská oblast, tento jev se týkal i Těšínska. Na území Těšínského knížectví vzniklo několik dolů na černé uhlí a množství továren. V důsledku toho sem začali za prací přicházet Poláci z Haliče. V důsledku toho se etnické složení tohoto území výrazně proměnilo. Při posledním sčítání lidu v Rakousku - Uhersku v roce 1910 se k polske národnosti přihlásila nadpoloviční většina místních. Problém však byl, že sčítání probíhalo na základě takzvaného Obcovacího jazyka, to vedlo k tomu, že k Polákům byli započítáni takzvaní Šlonzáci, kteří hovořili takzvaným těšínským nářečím, tato etnická skupina udržovala přátelské styky s místními Němci a orientovali se ostře protipolsky. Toto sčítání se stalo kořenem všech sporů o Těšínsko.

Po rozpadu Rakousko - Uherska vznikli na Těšínsku dva národní výbory, český (Národní výbor pro Slezsko) a polský (Rada Narodowa Kiestwa Cieszynskiego). Mezi oběma výbory začalo ihned docházet ke sporům. Polský výbor prohlásil Těšínsko za součást Polska, v noci z 31. října na 1. listopadu 1918 bylo Těšínsko obsazeno polskou armádou, tento krok vedl k dalšímu stupňování napětí mezi oběma státy. Ve snaze uklidnit situaci se Československo a Polsko dohodli na prozatímním rozdělení Těšínska. Podle této dohody připadla většina sporného území Polsku, v této oblasti se nacházela i Košicko - bohumínská dráha, která byla pro Československo životně důležitá, neboť byla jedinou železnicí spojující České země a Slovensko. Něco takového bylo pro československou vládu i veřejnost nepřijatelné. Rozdělení sporného území uklidnění situace nepřineslo, naopak jí dále vyhrotilo. Vše vyvrcholilo na konci ledna 1919.

Na konec prvního měsíce roku 1919 naplánovalo Polsko volby do Sejmu, tyto volby se v rozporu s dohodou uzavřenou s Československem měly konat v polské části Československa. Československá vláda proti tomu ihned ostře protestovala. Polsko však jakékoliv československé protesty vyslyšet odmítlo, Praha se proto rozhodla pro vojenské řešení tohoto sporu.

Vedením akce byl pověřen veterán Cizinecké legie a francouzský legionář podplukovník Josef Šnejdárek. Jeho síly byly tvořeny 21. střeleckým praporem francouzských legií, praporem 54. pěšího pluku z Olomouce, praporem 93. pěšího pluku ze Šumperka, 17. mysliveckým praporem z Fryštátu, praporem dobrovolníků z Orlové a praporem dobrovolníků z Bohumína. Akce na Těšínsku měly být podporovány 35. legionářským plukem z Itálie, který byl posílen praporem 33. legionářského střeleckého pluku z Itálie, toto uskupení bylo soustředěno na severozápadním Slovensku. Československé síly byly v průběhu bojů posíleny 2. brigádou, která se skládala z 6 praporů, 2 dělostřeleckých baterií a 1 jízdní eskadrony. K připravovanému útoku na Skočov byly československé síly posíleny o další 4 vojenské a 5 dobrovolnických praporů.

Polské síly vedené Franciszkem Latinikem byly o poznání slabší. Většina polské armády se nacházela na Ukrajině, kde sváděly boje o východní Halič. Latinik mohl proti nepříteli nasadit 5 praporů, 4 kulometné roty, několik čet jezdectva, 650 četníků a 6500 dobrovolníků.

19. ledna vydalo Ministerstvo národní obrany rozkaz k vojenskému obsazení Těšínska. 21. ledna vyzvalo Československo Polsko, aby z oblasti stáhlo vojsko a své úředníky. Tato výzva byla Polskem ignorována. 23. ledna se setkali velitelé obou armád. Podplukovník Šnejdárek byl doprovázen zástupci Velké Británie, Itálie a USA, Československo se totiž po celý průběh konfliktu opíralo o Dohodu, Šnejdárka však nedoprovodil žádný francouzský zástupce, Francie se značnou nelibostí nesla to, že se z Československa stala monarchie a svou nelibost dávala nepokrytě najevo.
Polské straně bylo předáno ultimátum, v němž bylo požadováno, aby se do dvou hodin stáhlo až za řeku Bělou. Po uplynutí lhůty vyrazila ve 13:00 československá armáda do útoku ve směru Bohumín a Karviná. V 16:00 byl obsazen Bohumín a Orlová, po těžkých bojích padla do československých rukou i Karviná. 27. ledna byl obsazen Těšín, který byl Poláky bez boje vyklizen, polské oddíly se stáhly za Vislu a připravovaly se na československý útok.Téhož dne dostal Šnejdárek rozkaz, aby jeho oddíly překročily Vislu a zajistil železnici Bohumín - Těšín - Jablunkov. 30. ledna zahájila československá armáda postup na Skočov, díky posilám, které dorazily měly československé síly nad nepřítelem značnou převahu.Šnejdárek začal připravovat útok na Skočov s předpokladem, že dojde ke zhroucení polské obrany. Na nátlak Dohody se však útok neuskutečnil. V noci na 31. ledna vydalo československé Ministerstvo národní obrany rozkaz k zastavení bojů. Obě strany sporu uzavřely příměří a 3. února uzavřely v Paříži příměří, které vedlo k ustanovení hranice mezi oběma státy, hraniční čára byla tvořena řekou Olší, území na západ od ní připadlo Československu, území na východ Polsku.
Válka si vyžádala 44 padlých, 124 zraněných a 7 nezvěstných na československé straně a 92 padlých, 855 zraněných, 813 nezvěstných a 576 zajatých na polské straně.
Konflikt o Těšínsko však nebyl jediným válečným střetem. Československá armáda musela provádět bojové operace i na Slovensku
Válka o Slovensko
Poražené a vyčerpané Maďarsko, které v důsledku válečné porážky ztratilo 3/4 své předválečné rozlohy se zmítalo ve zmatcích a anarchii. 21. března došlo k převratu, moci se chopili komunisté vedení Bélou Kunem, kteří vyhlásili Maďarskou republiku rad. Nová maďarská vláda okamžitě deklarovala své cíle, jimiž bylo obnovení předválečného Uherského království v plném rozsahu a spojení s ruskými bolševiky. Mezitím československé síly postupovaly na demarkační linii, která byla označena jako jižní hranice Slovenska. Maďarská armáda však vyrazila do útoku. Maďaři postupovali dvěma směry, první proud maďarské armády mířil na Prešov a druhý přes Lučenec a Zvolen na Žilinu. 16. června byla v Maďary obsazeném Prešově vyhlášena Slovenská republika rad. Mezitím československé velení připravovalo protiútok. Do čela nově vytvořené 2. divize se postavil Josef Šnejdárek, který se osvědčil v zimě ve válce o Těšínsko. Jednotky, které byly rozbity v boji s Maďary se spojily s nově příchozími oddíly. Necelý týden stačil k tomu, aby Šnejdárek zkonsolidoval své síly a připravil se na střet s Maďary.
Bitva o Zvolen
Ráno 10. června přešla československá vojska u Zvolena do protiútoku. 2. pěší brigáda podnikla demonstrativní útok na Zvolen. Její levé křídlo vpadlo do boku postupujícím Maďarům a pravé obsadilo Bánskou Štiavnici. Maďaři sice podnikli několik útoků, kterými se snažili toto město získat zpět, ale všechny byly odraženy. 2. divize tak mohla pokračovat v útoku. 13. června podnikly československé oddíly obchvat kolem Zvolena a obsadily dominantní kvóty kolem něj. Dopoledne vstoupily první sledy 2. divize do města, fronta byla prolomena do hloubky 10 kilometrů. Do československých rukou padl celý střední tok Hronu. Maďarské velení nemělo žádné zálohy, kterými by ucpalo průlom a muselo vydat rozkaz k ústupu. Československá armáda pokračovala v útoku ve dvou směrech na Lučenec a Levice. Rozpoutaly se týdenní boje, při nichž byly vyčerpány poslední maďarské zálohy, maďarskému velení tak nezbylo nic jiného než přistoupit na příměří. Maďarské oddíly se musely stáhnout zpět za demarkační linii.
Nástup admirála, aneb konec komunistů v Maďarsku
Mezitím do Maďarska vpadla rumunská vojska a obsadila Budapešť. 1. srpna předali komunisté vládu sociálním demokratům. To znamenalo zánik Maďarské republiky rad. Počátkem listopadu se Rumuni stáhli z Maďarska. 16. listopadu vyhlásil Parlament Maďarské království, do jehož čela se postavil bývalý rakousko-uherský admirál Miklós Horthy, který získal titul regenta. Nový vládce Maďarska ihned začal s likvidací komunistů a jejich stoupenců.V průběhu teroru, který Horthy nastolil bylo zabito na 3000 osob.
Sumař
Přes nelehké začátky se povedlo mladý stát stabilizovat. Povedlo se udržet sporná území a vytyčit státní hranice, do Prahy dorazil král a přijal starobylou korunu českých králů. Po vyřešení problémů vnějších nastal čas na vyřešení problémů vnitřních.
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,

Bunkr
Podporučík
Podporučík
Příspěvky: 963
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Alternativní historie

Příspěvek od Bunkr » 22 dub 2016, 19:31

II. kapitola
Zlatá 20.
20. léta byla obdobím celosvětové konjunktury, ekonomický boom se týkal i mladého království. Díky silné průmyslové základně ekonomika státu strmě rostla, Československo se ocitlo v top 10 žebříčku nejvyspělejších států světa. Levné a kvalitní výrobky československých továren si podmanily značnou část světových trhů, českoslovenští průmyslníci se orientovali především na balkánské a jihoamerické trhy. Na Balkán se orientovala i zahraniční politika Československa.
Zahraniční politika
V roce 1921 uzavřelo Československo spojenectví s Rumunskem a Jugoslávií. Tento pakt známý jako Malá dohoda byl namířen především proti Maďarsku. Dohoda s těmito státy obsahovala kromě položky vojenské i položky hospodářské. Část KOnzervativců se sice obávala, že levné balkánské obilí zlikviduje české a slovenské emědělce, ale díky dotacím československých bank a oligarchů bylo zajištěno, že levné obilí z Balkánu ceskoslovenským zemědělcům příliš neublíží.
Díky tomu československé firmy takřka ovládly trhy v obou státech, z Malé dohody se tak v průběhu 20. let stala československá sféra vlivu, závislost těchto států podtrhovalo působení vojenských poradců vyslaných Prahou. Tito vojenští přidělenci působily v generálních štábech, kde dohlíželi na modernizaci spojeneckých armád.
Na sklonku 30. let došlo ke sblížení s Polskem. Roku 1926 se moci ve Varšavě chopil, díky vojenskému převratu generál Józef Pilsudski, nový vládce nastolil v Polsku konzervativní režim, který byl nazýván Sanační. Českoslovenští konzervativci tento převrat vítali, neboť v polských konzervativních viděli spojence proti sovětským Bolševikům. Přesto však trvalo až do roku 1936 než oba státy našly společnou řeč. Po restauraci monarchie v Německu a vítězství komunistův parlamentních volbách ve Francii si konečně polští nacionalisté, kteří seděli ve vládních křeslech uvědomili, že dosavadní zahraniční politika byla chybná. Varšava začala hledat cestu k nápravě vztahů s Prahou. Roku 1935 došlo v důsledku smrti prezidenta Jozéfa Pilsudskiho ke změně v polské zahraniční politice. Prezidentský úřad obsadil Ignác Mozcinski, zpočátku se zdálo, že vše v polské zahraniční politice zůstane při starém, ale brzy došlo ke změně. Po obnovení monarchie v Německu a vítězství komunistů ve Francii byl z funkce ministra zahraničí odvolán Jozéf Beck, nahradil ho bývalý premiér a ministr zahraničí Alexander Skrzynski. Nový šéf polské zahraniční politiky ihned zahájil intenzivní jednání s Prahou. Výsledkem jednání byla smlouva o neútočení a garnci hranic uzavřená v roce 1937, o rok později Polsko přistoupilo k vojenské části Malé dohody. V Polsku však začal nenápadně růst československý vliv, díky investicím Bati a řady dalších čečskoslovenských oligarchů se Polsko postupně dostávalo pod československý vliv.
Díky obratné zahraniční politice se Československu podařilo vytvořit zónu Mezimoří, tato oblast se stala československou sférou vlivu. Mladé království tak pomalu vkrádalo do klubu evropských mocností.
Československo uzavřelo spojeneckou smlouvu i s Velkou Británií, která se stala garantem československé bezpečnosti.

Růst československé moci nelibě nesla Francie, která oblast Mezimoří považovala za vlastní mocenskou zónu, Paříž sei navíc příliš nelíbila forma československého státního zřízení. Tradičně levicová a republikánská Francie se na konzervativní československou monarchií, navíc podporovanou Velkou Británií, dívala přinejmenším s nedůvěrou. To samé platilo i naopak. Českoslovenští političtí lídři považovaly Francii za slabou a vnitřně nejednotnou. Přestože oba státy uzavřely spojeneckou smlouvu, tak do ideálu měly vzájemné vztahy daleko.

Ještě horší byly vztahy s Maďarskem. Budapešť se s závistí dívala na úspěch svého severního souseda. Vládnoucí garnitura v čele s regentem maďarského království Miklósem Horthym snila o obnovení Uherského království v předválečné rozloze. Tyto ambice však neměly reálný základ. Maďarsko nemohlo v žádné oblasti Československu ani zdaleka konkurovat, navíc maďarské hranice byly ze 3/4 tvořeny potencionálně nepřátelskými státy. Maďarsko sice uzavřelo spojeneckou smlouvu s fašistickou Itálií, ale ta byla i přes silácké řeči Benita Mussoliniho obrem na hliněných nohou. Teprve ve 30. letech byly maďarské mocenské ambice oživeny díky renesanci Německa.

Vnitřní poměry
Přes krušné začátky se nakonec nové království ukázalo být poměrně stabilním. Králi se podařilo díky svému původu být opravdu nadstranickým vladařem. Přestože byl především u Čechů přijímán díky svému původu a vadě řeči se značnými rozpaky, nakonec se mu podařilo získat si jejich přízeň. O růst obliby mezi obyčejnými lidmi se starala královna Eliška a princezny Eliška, narozená roku 1926 a princezna Markéta, narozená roku 1930.
Král sice díky Ústavě disponoval pouze reprezentačními pravomocemi, ale stal se sjednocujícím prvkem etnicky pestrého státu.

Vládu na základě voleb utvořila Konzervativní strana, ta utvořila koalici s Hlinkovou stranou lidovou a sudetoněmeckýcmi Agrárníky, Socialisté tak byly vytlačeni do opozice. Jejich postavení navíc zkomplikovala aktivita socialistických radikálů, kteří se v dubnu 1920 pokusili o státní převrat. Jejich cílem nebylo nic menšího než nastolit v Československu komunistickou diktaturu. Převrat byl však naplánován se značným amatérismem. Rozvědce se podařilo infiltrovat řady spiklenců a překazit převrat ještě předtím než začal. 15. dubna 1920 rozjela policie masivní vlnu zatýkání, zadrženi byli vůdcové spiknutí v čele s mladým poslancem Klementem Gottwaldem. V zemi bylo vyhlášeno stanné právo. Zatčení byli postaveni před soud, od nějž odešli s mnohaletými tresty odnětí svobody. Přestože se Socialistická strana od těchto radikálů distancovala, ale její reputace byla těžce pošramocena.
Pro konzervativní vládu vedenou Antonínem Švehlou byl pokus o převrat doslova požehnáním. Díky němu byli Socialisté na řadu let vykázáni do opozice, což umožnilo Konzervativcům přetvořit nový stát k obrazu svému. Roku 1921 vstoupil v platnost jazykový zákon, který fakticky zrovnoprávnil na úřední úrovni češtinu, němčinu a slovenštinu. Roku 1928 vstoupil v platnost ústavní zákon, který zrovnoprávnil národ Český, Slovenský a Německý. Slovensko získalo úplnou autonomii a Sudety částečnou. Z Československa se tak stalo federativní království, které spojovala osoba panovníka, obranná a zahraniční politika. Díky tomuto uspořádání se Československé království stalo ostrůvkem stability v moři celosvětové nestability.
Naposledy upravil(a) Bunkr dne 24 dub 2016, 11:39, celkem upraveno 1 x.
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,

Bunkr
Podporučík
Podporučík
Příspěvky: 963
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Alternativní historie

Příspěvek od Bunkr » 22 dub 2016, 23:10

III. kapitola
Mračna na obzoru
Konjunktura 20. let neměla dlouhého trvání. 24. října 1929 došlo ke Krachu na newyorské burze. Tato událost odstartovala Velkou hospodářskou krizi, která se stala prologem ke krizi ještě vážnější.
Konec Výmarské republiky
Ke státům, které krize nejvíce zasáhla patřilo Německo. Zemi kromě krize tvrdě svíraly podmínky Versailleského míru, který byl v Německu vnímán jako nespravedlivý a ponižující, řada Němců proto s nadšením vzhlížela ke Komunistům a Nacistům, obě strany usilovaly o demontáž demokratického systému a nastolení vlády pevné ruky, obě strany slibovaly, že navrátí Německo zpět na výsluní, které muselo opustit po prohrané Válce. Pro uši mnohých Němců sužovaných krizí byly programy obou stran doslova rajskou hudbou. Obě strany se však nenáviděly. Ulice německých měst se proměnily v bojiště, na němž se střetávali stoupenci Komunistů a Nacistů. Slabé vlády nedokázaly a ani částečně nechtěly řešit. Část německých konzervativců totiž viděla ve vůdci Nacistů rodákovi z rakouského Branau Adolfu Hitlerovi zbraň proti rudému nebezpečí. Hitler však nemínil být loutkou v jejich rukou, neusiloval o nic menšího než absolutní moc ve státě. Část konzervativců se však proti Hitlerovi postavila, v jejich čele stál prezident a německý národní hrdina z Velké války polní maršál Paul von Hindenburg. Ten se mohl spolehnout na podporu armády, právě z jejích řad pocházel muž, kterého se konzervativci rozhodli postavit proti Hitlerovi. Tím mužem byl generál Kurt von Schleicher. 4. prosince 1932 jmenoval Hindenburg Schleichera do úřadu kancléře. Tou dobou bylo Německo takřka na dně. V důsledku Krize dosáhl počet nezaměstnaných cifry 6 000 000. Násilnosti byly na denním pořádku, nacistické i komunistické bojůvky tyranizovaly své odpůrce, případně bojovaly proti sobě. Německo se zmítalo takřka v anarchii, která pomalu sklouzávala do občanské války. Nová vláda tedy dostala nelehký úkol, zachránit Německo. Prvním krokem bylo plošné zakázání nacistických a komunistických milic, které stály za krvavými násilnostmi, především zákaz nacistických oddílů SA byl striktně vymáhán, konečně tak skončila tolerance úřadů k násilnostem vyvolaným těmito milicemi, spolu se zákazem milic bylo v celém Německu vyhlášeno stanné právo. Nacisté začali ztrácet půdu pod nohama, díky vládnímu programu veřejných prací od Hitlera odpadla část jeho voličů, navíc ve straně se rozpoutal boj mezi umírněnou frakcí, která chtěla podporovat vládu a frakci radikální, která chtěla získat moc jakýmkoliv způsobem. Hitler se rozhodl podpořit Radikály. 1. února 1933 se Nacisté pokusili provést státní převrat, vláda se však o jejich plánu dozvěděla a rázně zakročila. V celém Německu proběhla masivní vlna zatýkání, nejvýznamnější Nacisté byli zatčeni a postaveni před soud, část z nich se rozhodla podpořit vládu výměnou za pohodlná křesla v čele státu. Ostatní však byli odsouzeni k smrti. Na šibenici skončili Heinrich Himmler, Joseph Goebbels, Ernst Röhm a řada dalších. Adolf Hitler těsně před svojí popravou spáchal sebevraždu. Krátce po jeho smrti byla nacistická NSDAP zakázána. Bouře, kterou a rozpoutala likvidace Nacistů smetla i Komunisty. KPD byla stejně jako NSDAP rozpuštěna a zakázána a její vůdci byli zlikvidováni. Poté co se vypořádala s nebezpečím z leva i z prava se vláda začala připravovat na navrácení Německa zpět do klubu mocností. Zatím skrytě probíhalo německé znovuvyzbrojení. Tajně se vyvíjely zbraně, jejichž vlastnictví mělo Německo zakázáno na základě Versailleské mírové smlouvy. Přesto se v německých zbrojních závodech konstruovaly tanky, děla i letadla. Německo se znovu pustilo do výstavby válečného námořnictva, především ponorek. Nová německá vláda prováděla řadu kroků, které pomalu měnily poměry v zemi. Roku 1935 zemřel prezident Hindenburg. Konzervativní vládě se podařilo do prezidentského úřadu prosadit korunního prince Viléma, vláda ihned začala připravovat půdu pro restauraci monarchie. Nejprve proběhlo referendum v Sársku, které se nacházelo pod správou Společnosti národů. Většina místních obyvatel se rozhodla hlasovat pro opětovné připojení k Německu. Krátce po referendu byla v Německu znovu zavedena všeobecná branná povinnost. Německo odtajilo i zbrojení, které dosud probíhalo v módu utajení. Nejzásadnější krok měl teprve přijít. 7. března 1936 vstoupily jednotky německé armády do demilitarizovaného Porýní. Francie a Velká Británie se zmohli pouze na protest diplomatickými nótami. Toto počínání odhalilo slabost strážců evropského pořádku. Toho využila Itálie, která na podzim anektovalo Habeš a Japonsko, které se chystalo zahájit expanzi do jihovýchodní Asie. Zatím v Německu proběhl poslední krok k obnově monarchie. 1. dubna 1936 se v Německu konalo referendum, v něm se Němci měli vyslovit zda si přejí obnovení německého císařství. Pro se vyslovilo 64% oprávněných hlasujících. Novým císařem se stal korunní princ Vilém, který již vykonával úřad prezidenta. Toto referendum bylo definitivní tečkou za existencí Výmarské republiky, zároveň mělo vliv i na další dění v Evropě.

Rudá záře nad Francií
Tři týdny po císařském referendu v Německu se ve Francii konaly volby do Národního shromáždění. Jejich výsledek byl šokem pro celý Svět. Většina expertů sice očekávala vítězství levice, ale předpokládalo se, že zvítězí buď socialistické SFIO, nebo Radikální strana. Když však byly oznámeny výsledky voleb veškeré prognózy se ukázaly být neplatnými. Volby totiž vyhrála komunistická PCF se ziskem 19,86%, což stačilo na získání 149 poslanců. Komunisté vytvořili koaliční vládu se SFIO, Radikální stranou a několika menšími levicovými stranami. Tato koalice byla označována jako Front Populaire[ - Lidová fronta/i]. Nová vláda ihned zahájila budování socialismu v zemi, na základě jejího rozhodnutí ze dne 19. června 1936 byly v zemi znárodněny veškeré továrny, doly a loděnice, vyvlastňování se prozatím netýkalo půdy. V armádě vznikl zvláštní institut takzvaných officiers politiques - politických důstojníků, oficiálně měli dohlížet na politické vzdělávání mužstva a jeho osvětu, ale ve skutečnosti měli za úkol získat kontrolu nad armádou a zajistit, aby podpořila komunistický převrat, který Komunisté plánovali. Zatím však Francie zůstala demokratickou zemí. Přesto brzy mělo dojít ke střetu dvou starých rivalů, kteří se díky změnám v posledních měsících nenáviděli ještě více než kdykoliv předtím.
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,

Cizinec
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3453
Registrován: 24 črc 2007, 21:10
Bydliště: Frei Stadt Hultschin, hlavní město Rzeczipospolite Prajzke

Re: Alternativní historie

Příspěvek od Cizinec » 23 dub 2016, 07:44

Proč si myslíš, že vytvoření Československého království místo republiky by tak zásadním způsobem ovlivnilo německou politiku - že by se Hitler místo k moci dostal za katr...?
SOMUA měla dvě verze - model "standart" s poklopem a model "kabrio" bez poklopu.

Dekl je ve skutečnosti Dekl.

šedá eminence na dvoře Obodritského Cara

(Fórové hry, kterých jsem se zúčastnil.)
Admirál de Étranger, Francouzské císařské loďstvo (Trafalgar 1805)
rytíř Johannes von Ausländer, prozatímní regent Sicilského království (Byzanc 1214)
Luigi Mario Forestiero, Il primo ministro del Regno d'Italia (Německo 1866)
Generál von Ausländer st., velitel 51.rezervní divize, hrdina od města Ypres (1915)
Generál von Ausländer ml., velitel 22.tankové divize, hrdina od Krymu (1942)
očekává další nasazení do bitevní vřavy

Hotentotenpotentatentanteatentäter

Uživatelský avatar
Scipio
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1898
Registrován: 29 lis 2013, 18:54

Re: Alternativní historie

Příspěvek od Scipio » 23 dub 2016, 08:11

Ono už ta situace s Polskem je dost přitažená za vlasy. Jsem na pochybách, že by Polsko bylo ochotno vzdát se nároku na československou část Těšínska. Nicméně i kdyby se Polsko nakonec s Československem dohodlo, tak je naprosto nemyslitelné, aby se Polsko v alianci s Československem bylo slabším partnerem. Polsko bylo v době vlády Sanace extrémně nacionalistické a vnímalo se jako evropskou velmoc (byť jí samozřejmě nebylo). V okamžiku, kdy by se československý vliv v Polsku nějak projevil, tak by dohoda padla, protože Poláci by nepřijali, aby nad nimi měl navrch, tak malý stát jako je Československo. Navíc ačkoliv je československý průmysl silný, tak Českolovensko není dost silné, aby si vytvořilo takhle rozsáhlou sféru vlivu. V reálu mělo Československo v Jugoslávii a Rumunsko jen velmi omezený vliv.

K Německu a Francii se nebudu obšírněji vyjadřovat, neboť mi přijde, že tam zcela chybí příčinná souvislost.

Bunkr
Podporučík
Podporučík
Příspěvky: 963
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Alternativní historie

Příspěvek od Bunkr » 23 dub 2016, 16:23

Cizinec:Hitler se k moci málem nedostal ani v reálu :D Hindenburg ho prostě odmítl a jmenoval kancléřem Schleichera, NSDAP se pokusila o převrat a už to jelo...
Scipio:Prahu a Varšavu spojuje strach z bolševického Ruska, ani restaurace Hohellzorenů v Německu není pro oba státy úplně ideální.
V Německu se Hitler prostě nedostal k moci, málem se k ní nedostal ani v reálu.
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,

Uživatelský avatar
Scipio
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1898
Registrován: 29 lis 2013, 18:54

Re: Alternativní historie

Příspěvek od Scipio » 23 dub 2016, 19:57

Ten strach panoval i v reálu a přesto se dohoda Prahy s Varšavou nekonala. Navíc ty tu máš dohodu mezi Československem a Polskem už v roce 1927 zatímco restauraci Hohenzollernů až v roce 1936. Navíc musím znovu zdůraznit nesmírný polský nacionalismus a hrdost. Jakákoliv známka toho, že má Československo nad Polskem převahu by pro Poláky byla absolutně nepřijatelná.

Na moji námitku, že by Československo nebylo schopno vytvořit takhle velkou sféru vlivu a ekonomicky ji ovládnout. Nemluvě o tom, že se dost podivuji i těm dohodám o volném obchodu. V reálu proti nim nejsilněji vystupovali agrárníci (tady klíčová složka konzervativců), kteří se obávali, že by dodávky levného obilí z Balkánu zlikvidovali československý venkov a tím i jejich voličskou základnu.

Chybí tu příčinná souvislost mezi tím co tato timeline oproti reálu změnila (tj. monarchistické Československo namísto republikánského) a danou událostí (Hitler se nedostal k moci). Je úplně jedno jak těsné to bylo ve skutečnosti. Pokud tu chybí logická souvislost dané události s počáteční změnou v příběhu, tak daná událost postrádá své zdůvodnění.

Bunkr
Podporučík
Podporučík
Příspěvky: 963
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Alternativní historie

Příspěvek od Bunkr » 24 dub 2016, 11:01

Scipio píše:Ten strach panoval i v reálu a přesto se dohoda Prahy s Varšavou nekonala. Navíc ty tu máš dohodu mezi Československem a Polskem už v roce 1927 zatímco restauraci Hohenzollernů až v roce 1936. Navíc musím znovu zdůraznit nesmírný polský nacionalismus a hrdost. Jakákoliv známka toho, že má Československo nad Polskem převahu by pro Poláky byla absolutně nepřijatelná.

Na moji námitku, že by Československo nebylo schopno vytvořit takhle velkou sféru vlivu a ekonomicky ji ovládnout. Nemluvě o tom, že se dost podivuji i těm dohodám o volném obchodu. V reálu proti nim nejsilněji vystupovali agrárníci (tady klíčová složka konzervativců), kteří se obávali, že by dodávky levného obilí z Balkánu zlikvidovali československý venkov a tím i jejich voličskou základnu.

Chybí tu příčinná souvislost mezi tím co tato timeline oproti reálu změnila (tj. monarchistické Československo namísto republikánského) a danou událostí (Hitler se nedostal k moci). Je úplně jedno jak těsné to bylo ve sk
ve sutečnosti. Pokud tu chybí logická souvislost dané události s počáteční změnou v příběhu, tak daná událost postrádá své zdůvodnění.
Dohodu s Varšavou příslušným způsobem upravím

Ta zóna volného obchodu vychází z Drnka, vím, že agrárníci byli proti, ale na druhou stranu to otevírá balkánské trhy československému zboží, což by prvoprepublikoví oligarchové, kteří měli v pravicových stranách 1. Republiky značný vliv uvítali, nabízí se nějáká možnost finančních kompenzací pro zemědělce v Československu.

To Německo a Francie asi přehnanené jsou, pokud si to vy čtenáři přejete tak kapitolu upravím, nebo rovnou smažu....
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,

Odpovědět

Zpět na „Alternativní historie“