Vaše nápady alternativní historie

Co by bylo, kdyby? Prostor pro autorské příspěvky a diskuze o alternativní historii.

Moderátoři: Dekl, Atlantis, Vals, Royal

Odpovědět
generalisimus
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1774
Registrován: 30 črc 2006, 13:10
Kontaktovat uživatele:

Re: Vaše nápady alternativní historie

Příspěvek od generalisimus » 28 zář 2009, 16:31

Když už jsme u té Centroslávie tak Dohoda svého času zvažovala jakési "československopolskoukrajinské království".Mělo tvořit jádro protibolševického kordonu.To by kromě něj tvořilo Krymské království( s Romanovci na trůně),Gruzie a Lotyšsko s Estonskem.
Úplně nerálné by to podle mě nebylo ,tohle soustátí by nemělo takový problém vypráskat bolševiky do patřičných mezí.A Pilsudski snil o "federaci od Litvy po Kavkaz".
Jen se bojím,že my by jsme to kazili.Hlavní myšlenka-antikomunismus, unás nebyla tak silná jak zemědělském a šlechtickém Polsku.
Nakonec to vypadlo ze hry.Británie se bála,že Poláci budou profrancouzští.Francouzi se báli,že monarchie bude probritská.
A taky to nechtěl Masaryk s Benešem.
Arzael Uthor,Vrchní kapitán Šerých plášťů království terenijského

Uživatelský avatar
Vals
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Příspěvky: 8944
Registrován: 21 led 2006, 21:42
Bydliště: Nixon's back!

Re: Vaše nápady alternativní historie

Příspěvek od Vals » 28 zář 2009, 16:38

"Centroslávie" neměla nejmenší naději na úspěch, mohou se k ní upínat snad jen největší slavjanofilové. Doopravdy si někdo myslí, že by se k nám Poláci z části přidali, když byli ochotní válčit o kousíček země v Těšínsku s pár svými krajany? Ti by nám Haličsko nikdy nevydali, nehledě na to, že polský nacionalismus byl už od půlky 19. století tak silný, že by byla Halič jen a pouze přítěžkem větším než byly Sudety či jižní Slovensko.
A federace Čechoslováků,Poláků a Ukrajinců je už úplná fantasmagorie, to je totéž, jako by jste navrhovali spojit Anglií s Německem a Francií "protože to jsou přece taky Germáni". Naše historické, politické i náboženské tradice jsou zcela jiné, jazyky se také dávno rozešly a už vůbec nemluvím o tom, že takováto federace by se pouze zmítala v neustálých rozporech mezi Čechy,Poláky a Ukrajinci o to, kdo že má mít hlavní slovo v řízení státu.


Pilsudského delírium o Velkopolsku ani nekomentuji, Pilsudský je typickým příkladem Poláka, který dovedl zemi, tam kam došla - mezi další dělení mezi Němce a Rusy...

Uživatelský avatar
Aldeberan
Rotný
Rotný
Příspěvky: 133
Registrován: 20 čer 2009, 23:43
Kontaktovat uživatele:

Re: Vaše nápady alternativní historie

Příspěvek od Aldeberan » 28 zář 2009, 18:31

Vals píše:Pilsudského delírium o Velkopolsku ani nekomentuji, Pilsudský je typickým příkladem Poláka, který dovedl zemi, tam kam došla - mezi další dělení mezi Němce a Rusy...
kedy myslíte, že bude dalšie delenie Polska? :twisted:
Na stráž! Podar sa náš boj
za Boha a národ svoj!

Johnson
Poručík
Poručík
Příspěvky: 1231
Registrován: 21 pro 2007, 17:29
Bydliště: Vsetín

Re: Vaše nápady alternativní historie

Příspěvek od Johnson » 28 zář 2009, 19:09

Aldeberan píše:kedy myslíte, že bude dalšie delenie Polska? :twisted:
Zhruba v době kdy češi bez průtahů kapitulují do rukou němců či rusů :lol: :lol:

Erik Erikson
Podpraporčík
Podpraporčík
Příspěvky: 367
Registrován: 19 čer 2009, 11:04

Re: Vaše nápady alternativní historie

Příspěvek od Erik Erikson » 28 zář 2009, 19:37

generalisimus píše:Úplně nerálné by to podle mě nebylo ,tohle soustátí by nemělo takový problém vypráskat bolševiky do patřičných mezí.A Pilsudski snil o "federaci od Litvy po Kavkaz".
Jen se bojím,že my by jsme to kazili.Hlavní myšlenka-antikomunismus, unás nebyla tak silná jak zemědělském a šlechtickém Polsku.
Nakonec to vypadlo ze hry.Británie se bála,že Poláci budou profrancouzští.Francouzi se báli,že monarchie bude probritská.
A taky to nechtěl Masaryk s Benešem.
Tak Polsko vlastně snilo o obnovení Polského státu více méně v rozsahu Rzeczpospolity ze 17. století, kdy sahalo Polsko až k Moskvě. A právě tyhle šílené nápady byly jedním z motivú polského vpádu na Ukrajinu a Bělorusko na jaře 1920. Jinak poslký nacionalismus byl opravdu hodně silný a koexistence Centroslávie, která by ovládala některá území, které si Polsko nárokovalo, by nutně vedlo k dalším konfrontacím (viz. polská agitace "Ostravica jest nasza granica"). Co se týká toho vypráskání bolševikú, tak bych poláky až tolik nepřeceňoval, protože bez generála Weyganda a jeho Varšavské mise by bitva na Visle i přes Buďonného a Stalinovu neschopnost nemusela být takovým polským vítězstvím, jakým bylo ve skutečnosti.

Jinak celý Sanité Cordón, který vznikl po 1. sv.v. ve stř. a vých. Evropě, byl v Londýně považován jako vychýlení rovnováhy sil v tomto prostoru ve prospěch Francie, což je de facto vedlo při jednáních o nástupnických státech k prosazování požadavkú Výmarské vlády, jako v případě českých nárokú na Kladsko, Ratibořsko, či Donínsko.

Jinak souhlasím s Valsem ohledně toho slepování národú stř. Evropy. To by nedělalo dobrotu a v konečném dúsledku to mohlo vést k něčemu podobnému, jako v Jugoslávii mezi lety 1990-1999. Jenom bych doplnil, že ten polský nacionalismus je na vzestupu už od prvních let 19. století a v jeho 1. polovině vrcholí sérií protiruských povstání...

Masata
Štábní rotmistr
Štábní rotmistr
Příspěvky: 280
Registrován: 15 lis 2007, 20:29

Re: Vaše nápady alternativní historie

Příspěvek od Masata » 28 zář 2009, 21:21

CENTROSLÁVIE 1921-2000 - možná fikce?

Problematika vzniku:

Takže si to shrňme, Centroslávie - náš fiktivní stát - by nemohl vzniknout za okolností, jež byly rozhodující v dané realitě jež se odehrála, o tom nemusíme příliš pochybovat už jen proto, že haličtí Poláci by do něčeho takového nešli, kdyby měli na výběr tím, zda být součástí vysněného Polska, nebo jakési neurčité Centroslávie. A bez těchto Poláků by to samotní Češi neutáhli i přes všechnu sílu jíž disponovali - tou silou myslím kvalitní důstojnický sbor a velmi slušnou celkovou organizací doposud malého a slabě vyzbrojeného vojska - jak víme legionáří ze SSSR dorazí až později - do konce roku 1920. Nuže tedy, klíčovým elementem, jakýmsi fundamentálním faktorem možného vzniku tohoto státu je, že by se Poláci v Haliči museli "rozkmotřit" s Poláky v Polsku, či jinak opustit ideu připojení Haliče k Polskému státu. Jak by k tomu mohlo dojít? Asi nijak, kdyby...

Katastrofa na Wisle

Zatímco ve střední Evropě se konsoliduje Československo jako nový demokratický stát na sever od něj zuří těžké boje mezi Polskem a SSSR. Vše začalo v dubnu, kdy Polsko napadlo Sovětský svaz zmítaný občanskou válkou a v květnu dobylo Kyjev. Následující sovětská ofenziva vytlačila polskou armádu ze SSSR a nyní již stojí Rudá Armáda před Varšavou, kde se má odehrát rozhodující střet. Stalin, již dlouho kritizován Trockým se nakonec rozhodne pomoci Tuchačevskému (v naději, že tak získá ne-nevýznamného spojence proti Trockému) a dá mu k dispozici celou Buďonného jízdní armádu. Když pak Pilsudski nařídí zahájít útok proti Tuchačevského jižnímu křídlu jeho jednotky jsou i přes těžké ztráty na straně Rudé armády v krvavé bitvě odraženy. Dne 25.8.1920 vpochodují sovětští vojáci do Varšavy a obsadí ji.

Obrázek

Rozpad Polska

I přes dobytí Varšavy je zřejmé, že Rudá Armáda již dosáhla limity svých možností a je nutné jí poskytnou čas na doplnění a zorganizování. Poláci jsou však na tom ještě hůř jejich střední front byl naprosto zdecimován Buďonného jízdní armádou a severní front také utrpěl značné ztráty. Snad jedině Dolnoviselský front je ještě schopen bojů. Pád Varšavy a zcela zjevná slabost Polska vede Velkou Británii a Francii k tomu, aby se pokusili získat pro obranu Polska Československo. Masaryk nabízí vše co může ČSR postrádat výměnou za uznání naprosté svrchovanosti na Těšínskem. Poláci jsou ochotni toto akceptovat a tak ČSR vysílá jednotky do Haliče na posílení polské obrany proti Bolševikům. Stranou však nechce zůstat ani Německo, které nyní vidí reálnou možnost znovuobnovit hranici z roku 1914. A tak začínají tajně vyjednávat s Tuchačevským a Trockým. Lenin nejprve zcela odmítá jakékoliv dohody s kapitalistickým Německem, ale s ohledem na horšící se mezinárodní situaci SSSR a určitou slabost Rudé Armády, jež potřebuje nutně čas na doplnění vyslechne rad Stalina a rozhodne proto k dojednání smlouvy mezi Německem a SSSR v podobě paktu o neútočení. V tomto paktu je také obsažen tajný dodatek o rozdělení Polska. Halič však v této dohodě není zmíněn (na výslovnou Německou žádost). Jakmile tento pakt vejde ve známost západní velmoci si začnou uvědomovat, že osud Polska je zpečetěn. Německo je sice naprosto slabé a odzbrojené, ale západním politikům je stejně tak zřejmé, že jedině Německo může bolševiky zastavit. I přes odpor francouzů tak britové začínají tajně vyjednávat s Německem, požadují zejména záruky pro Poláky jež si ocitnou na území Německa. Mezitím francouzi vyjednávají s Masarykem a Pilsudskim o Haliči. Když Rudá Armáda obnoví svou ofenzivu na podzim roku 1920 podaří se polákům a čechoslovákům udržet Halič, zatímco na sever od Haliče "rudí" prorážejí a útočí ve směru na Poznaňsko. Německo pak zahájí narychlo sebranými jednotkami Reichswehru a Heimwehru pochod do Polska. Kdyby se tam nějaká polská armáda němcům postavila na odpor, patrně by zvítězila, ale v dané situaci není v západním Polsku ani jedna armáda, takže Němci poměrně bez problémů (až na problémy se zásobováním, množstvím organizačních zmatků) tuto oblast zajistí. Na jihu zatím Pilsudskému nezbývá ničeho jiného, než se podrobit francouzskému tlaku a "zkousnout hořkou pilulku" v podobě podřízení Haliče Československu. Dne 1.1.1921 vzniká Centroslávie, stát Čechoslováků a Poláků, stát dvou federativních republik. Stát, který je už pro SSSR příliš velkým soustem a tak se Lenin smíří "pouze" s obnovením hranice z roku 1914 a znovu "ujařměním" Polska jakožto svazové republiky.

Centroslávie 1921-1929

Během relativně krátkého období zažije Centroslávie mohutný hospodařský rozmach. Tento demokratický stát jehož domintantou se státá prezident Masaryk coby osvoboditel a zakladatel Centroslávie se záhy státá útočištěm pro mnoho Poláků prchajících ze "své" svazové republik. Hlavním městem všech Poláků se stává Krakow. Ve sjednocující se armádě postupně na vrchním velení převládá živel český, zatímco na postech velitelů divizí a menších jednotek pak živel polský. Pilsudski sice zůstává sice náčelníkem generálního štábu, ale celkově je Poláků ve vrchním velení pouze nějakých 20%. I přes obrovský hospodářský rozmach a demokratické vymoženosti o nichž se okolním národům nezdá má Centroslávie také kupu problémů. Samotný Masaryk příliš protěžuje "pražský vládní kruh" čímž brání nezbytné decentralizaci státu. Poláci se cítí ukřivděni mnoha zákony a také mají oprávněný pocit, že jejich federativní republika Haličská, hraje ve federaci až druhé housle se federativní republikou československou. Nakonec se jim však na konci dvacátých let podaří spolu se Slováky způsobit dostatečnou krizi proto, aby si české vedení v Praze uvědomilo, že věčná centralizace je neudržitelná. Na základě toho dojde k tzv. česko-slovensko-haličskému narovnání a Haličská republiková vláda získá mnohé pravomoce, Centroslávie je tak svým rozložením moci mezi centrem a jednotlivými vládami někde mezi uspořádáním v býv. Rakousku-Uhersku a Spojenými státy. Od roku 1928 existují tři federativní republiky - Česká, Slovenská a Haličská. Naopak uvnitř jednotlivých republik se prosazuje tuhý centralismus a všechny menšiny, zvláště německá, maďarská a židovská jsou nuceny se smířit s tím, že žádnou autonomii nikdy nedostanou. Určitý kompromis nakonec uzavřou češi se sudetskými Němci, když jim přiznají kulturní autonomii (nikoliv však územní).

Centroslávie 1929-1939

Tato etapa je poznamenána hospodářskou krizí a růstem ohrožení Centroslávie ze strany Německa, SSSR a Maďarska. V době hospodářské krize se Centroslávii daří přeci jen o něco více než okolním státům a to z důvodu relativně vysokého % rozpočtu investovaného do zbrojení a posilování armády. Centroslávie jež se cítí být ohrožována až do roku 1935 výhradně SSSR a již méně pak Maďarskem se díky svému trvalému zbrojení částečně vyhne krizi v sektorech těžkého průmyslu. Ožebračení sudetských němců a zhroucení velké části lehkého průmyslu se však nevyhne. Když se v Německu dostane k moci Hitler tato zbídačená sudetská menšina v něm započne hledat nového spasitele. Pražská vláda reaguje na demokratický stát nečekaně tvrdě a rázně potlačí jakékoliv pokusy Henleina o vytvoření sudetoněmecké strany. Tento tvrdý postoj je vysvětlitelný tím, že nyní, když na bedrech pražské "české" vlády leží jen území Čech, Moravy a Slezska a nemá v zádech další menšiny je více odhodlaná tyto separatisty včas zadusit. Naopak federální vláda (se sídlem taktéž v Praze), která by něco takového neprosadila, zase nemá pravomoce zasahovat do "vnitřních" záležitostí jednotlivých republik. Od roku 1936 však pomalu ale jistě vyrůstají pevnosti a politici Centroslávie si uvědomují, že na horizontu je nový nepřítel - Německo.
Když se v roce 1938 Hitlerovi podaří obsadit Rakousko, Centroslávie začne být na poplach a aktivizuje své spojence, Jugoslávii, Rumunsko a především Francii. Ve chvíli, když Německo obrátí svou pozornost na sudety a Centroslávie zmobilizuje se zdá být válka neodvratitelná. Chamberlain se pokouší napětí řešit mírovou cestou, a když svolá do Mnichova Mussoliny konferenci čtyř velmocí, rozhodne se o tom, že Centroslávie musí odevzdat Sudety Německu. Zatímco prezident Centroslávie E.Beneš (tolik kritizovaný mnohými Poláky) navrhuje parlamentu přijetí diktátu a odstoupení Sudet, federální parlament pod vedením strany Haličské národní jednoty smete tento návrh ze stolu a Beneš je nucen jmenovat novou vládu obrany. Navíc Centroslávie dává Německu jednoznačně na srozuměnou, že v případě užití zbraní, zbraněmi odpoví. Hitler však nečekaně v poslední minutě couvne. Přiměje jej k tomu zejména Stalinova garance hranic Centroslávie a velké manévry Rudé Armády v Polsku. Obava německého štábu z toho, že by v případě války muselo odkrýt celou východní hranici se SSSR je příliš silným argumentem. V zimě let 1938/39 pak probíhají jednání mezi SSSR a Německem stejně intenzivně jako jednání mezi Spojenci a Centroslávií. Ta pod dojmem událostí a vedena "horkými polskými hlavami" se rozhoduje pro preventivní úder proti Maďarsku. Na jaře roku 1939, se tak odehraje měsíční válka jež skončí okupací Maďarska vojsky Centroslávie. Toto vede k posílení Malé dohody, současně však to poslouží jako záminka pro SSSR, aby pro příště mohl označit Centroslávii za agresora. Německo toho využívá také a oznamuje v létě, že tak "všivý stát jako Centroslávie" již nemá právo na existenci. Navíc v srpnu podepisuje se SSSR pakt Ribentropp - Molotov o rozdělení Centroslávie. Datum útoku je stanoveno na 1.9.1939 válka je nevyhnutelná.

Pole orná, pole válečná

Centroslávie není útokem ani v nejmenším zaskočena, tajná služba díky agentu A-54 získala již mnoho informací o německých přípravách k útoku. Německý hlavní úder má vest nejprve proti české kotlině a později proti Slovensku a Maďarsku (okupovanému Centroslávii). Sověti přislíbili svou účast na tažení, ale Němci netuší, že Stalin doufá hlavně v to, že Centroslávie způsobí Wehrmachtu dostatek ztrát. Mnohem později tak vyjde najevo, že Stalin měl v plánu pozřít jak Centroslávii, tak Německo - k tomu však nedošlo, neboť oproti všem očekávám 30 milionová Centroslávie je tím, kdo předvede Evropě, jak se vede válka. "Horké polské hlavy" znaje konečné datum německého útoku a tušíc, že ani sovětská vojska na hranicích Centroslávie nejsou určena zrovna k obraně, nýbrž k útoku, se rozhodují k preventivnímu úderu. Dne 27.8.1939 snad všechny letouny, které má Centroslávie k dispozici zahajují úder na letiště Luftwaffe, současně s tím se do pohybu dává plně zmobilizovaná (již od 11.8. - po Hitlerově projevu o Centroslávii) centroslávská armáda do pohybu a to ve směru Bratislava - Vídeň a Liberec - Berlín. Cíle útoku jsou v obou případech stejné, zničit křídla soupeře (v Dolním Rakousku a ve Slezsku a obsadit Berlín. Již v prvních hodinách a dnech konfliktu je zřejmé, že poměr sil je na straně Centroslávie, zejména co do kvality zbraní, momentu překvapení a morálky vojsk. Německý Wehrmacht je nucen odpočátku vést na mnoha úsecích obranné boje a je to Německo, nikoliv Centroslávie, kde se válečný konflikt odehrává. Během následujících tří týdnů jsou kompletně zničeny tři ze sedmi německých armád v oblasti a dne 28.9.1939 (symbolicky na den sv. Václava) je obsazen Berlín. Hitler páchá sebevraždu a Německo podepisuje příměří. Centroslávie získává území Lužice, Vitorazsko, Kladský výběžek a drobné hraniční úpravy jsou učiněný též v horním Slezsku. Jádro Wehrmachtu však není zničeno a Německo je tak po stažení vojsk Centroslávie schopno nadále bránit svou hranici se SSSR.

Již krátce po pádu nacismu v Německu se mezi Německem a Centroslávii začnou rozvíjet normální diplomatické a hospodářské vztahy. Navíc němečtí a haličtí politici začnou uvažovat o zahájení politiky Drang nach Osten. Centroslávii vede k tomuto uvažování zejména touha po připojení další části Polska a Ukrajiny, Němce pak touha zlikvidovat SSSR jako hrozbu. V době války proti SSSR se dokonce mnohem agresivněji než Německo projevuje Centroslávie. Zatímco Francie a Británie přihlížejí válce na východě přesně v duchu britské kontinentální doktríny sledující zejména vyčerpaní Německa, Centroslávie a SSSR v Pacifiku vypukne válka mezi Japonskem a USA. SSSR je poražen do konce roku 1943, Japonsko kapituluje až v roce 1945. Centroslávie připojuje rozsáhlá území Polska, Ukrajiny a Běloruska. Německo zase připojuje pobaltí. V Rusku dochází k obnovení carského režimu a v roce 1945, je podepsána tzv. Slavná dohoda mezi Centroslávii, Německem a Ruskem o vytvoření nového evropského bloku. Po válce k Centroslávii přistupují též Rumuni, Bulhaři, Jugoslávci, Albánci a Řekové čímž vzniká mohutná středo-východo evropská unie. V roce 1980 jsou Německo, Centroslávie a Rusko zakladateli Evropské Unie k níž do konci milénia přistupují všechny ostatní státy Evropy. Hlavním městem EU se stává Praha.

Uživatelský avatar
Scar
Poručík
Poručík
Příspěvky: 1227
Registrován: 18 kvě 2007, 17:16
Bydliště: Brno

Re: Vaše nápady alternativní historie

Příspěvek od Scar » 28 zář 2009, 23:51

:clapping: Jo tak tohle je pěkně vlastenecká fikce. Ale prostě ty preventivní útoky mi tam tak nějak nesedí. A spíš by měl být asi víc zmíněn ten "demokratický" charakter nebo tak. :tssa:

Erik Erikson
Podpraporčík
Podpraporčík
Příspěvky: 367
Registrován: 19 čer 2009, 11:04

Re: Vaše nápady alternativní historie

Příspěvek od Erik Erikson » 29 zář 2009, 13:46

No, kdybych měl vystihnout všechny slabiny téhle alternativní historie, tak bych se asi upsal... Nicméně, abych nebyl obviňován, že pouze kritizuji, tak také předkládám jednu alternativu, která mi připadá asi nejschúdnější:

Předehra: listopad 1918-březen 1919

Německo:
Jenom pár dní poté co zářící maršál Fosch přijímá od německých zástupcú jejich podpisy v salónním voze v lesích u Compiégne, levicová agitace v pokořeném Německu se s vidinou brzké revoluce roztáčí do nevídaných obrátek. Rosa Luxemburgová a Karl Liebknecht vyzývají, aby dělnictvo vyšlo do ulic a jako soudruzi v Sovětském Rusku si sami vzali to co jim patří. Nová vláda a parlament, který byl zvolen v pohnutých lednových dnech nemá patřičnou podporu na levo, ani na pravo a navracející se armáda nemá pro tento zmatek a chaos ani špetku sympatií. A tak zatímco je ve Výmaru sepisována nová ústava a císař odchází do holandského exilu, rozpoutává se bratrovražedný boj mezi levicí a pravicí o budoucnost Německa, kde armáda bude dále chtít hrát svou tradiční roli.
Československo a Posko:
Na území čerstvě vzniknuvšího Československého státu se zatím od tohoto státu odtrhují provincie Deutschbohmen (Liberec-Reichenberg), Deutschsudmähren (Jihlava-Iglau), Sudetenland (Opava-Troppau), které se jako celek spojují do jednotného Rakouského Česka a nad nimiž nemá Praha žádnou moc. Tyto provincie které neuznávají Československo jakožto nástupnický stát Rakouska-Uherska si v čele těchto územních celkú ponechávají nadále púvodní okresní a zemské hejtamny, kteří nadále považují Karla I. za svého právoplatného vládce. Československá armáda, která se vrátila z bojú Velké války míří do těchto oblastí nastolit opět pořádek a moc centrální vlády. Varšava, která podle předběžných jednání má dostat pouze 45% bývalého Těšínského knížectví (čímž Havířov i celá Třinecko-Frýdecká uhelná pánev připadne Československu) a necelé knížectví Ratibořské se připravuje si toto území vzít silou a obnovit historickou jednotu slezských knížectví pod poslkou nadvládou a celou oblast až po řeku Ostravici opět získat do svého držení. Pilsudský a jeho velkolepé sny o polské východní Evropě se ve světle bajonetú brzy začnou naplňovat a první na řadě má být ze všech stran okousávané Československo.
Maďarsko:
Béla Kun se v Maďarsku po pádu řádu snaží vytvořit podle ruského vzoru sociálně spravedlivou společnost, k čemuž mu má dopomoci teror a vraždění, které nemá v zemi od dob Lájose Koszuta obdoby, Miklósz Horthy a další představitelé minulého režimu zatím v zahraničí sbírají podporu pro zvrácení situace. Maďarská Rudá armáda se rychle zmocňuje nížin starého Uherska a v praxi likvidují třídního nepřítele.Během svého rychlého pochodu na sever si armáda zpět bere to, co patřilo v jejich očích vždycky jen a pouze maďarúm. Netrvá dlouho a první jednoty Maďarské RA již rabují slovenský venkov a nezadržitelně se ženou ke Košicím a Komárnu. Bratislava a okolí hájené několika prapory československých legií se zatím drží, avšak osud Nitry se zdá být zpečetěn.
Velká Británie a Francie:
Velká Británie se po válce topí v dluzích, které z ní udělali největšího dlužníka USA, labouristé zatím ztrácejí svou kontrolu nad odbory, které se rychle začínají radikalizovat, armáda je demobilizována a stovky tisíc mužú, co za poslední léta poznali jenom zabíjení jsou opět vrženi zpět do systému bez jistot, námořníci bez jasné budoucnosti jenom vyčkávají v přístavech a drhnou paluby zabavených německých lodí. Lloyd George a jeho konzervativní většina ovšem toto, ani nebezpečné oslabování libry zatím nebere na vědomí a zatím s premiérem Clemenceauem, premiérem Orlandem, prezidentem Wilsonem a vyslancem hrabětem Makinem se připravují, jak ve starobylém Versailles vytvoří nový svět. Jenom odbojné Irsko obdrží v lednu formální nezávislost, ať na čas utlumí jeho nespokojenost.
Sovětské Rusko:
v Sovětském Rusku vznikne parlamentní demokracie, když z voleb jako vítězové vzešli Eseři, leninovi bolševici ovládající sověty skončí až hlunoko v poli poražených. Hned druhého dne je zasedání nově zvoleného parlamentu rozehnáno ozbrojenými dělníky, které vede bývalí emigrant a věrný bolševik Grigorij Zinověv, Julij Martov, Viktor Černov, Axelrod, Dan a další představitelé Pravých Eserú a menševické frakce je zatčeno. Ruský experiment s parlamentní demokracií tak po celém jednom dni končí krachem. Při "Bílém pochodu" z Novočerkassy na Kavkaz je při této první velké "bílé" ofenzivě zabit jejich velitel, generál Alexejev, avšak zázračně přeživší generál Kornilev se ujímá velení zbytku bílých vojsk na jihu a ještě před očekávanou jarní ofenzivou se snaží své jednání koordinovat s admirálem Kolčakem. Generál Miller a baron Wrangel zatím v Bruselu jednají s hrabětem von Mannerheimem a generálem Judeničem.
jihovýchodní Evropa:
Válkou vyčerpané Srbsko a Černá Hora se po zhroucení maďarské moci v Chorvatsku zmocňují tohoto, od 13. století uherského, území. Ačkoliv má idea jihoslovanského státu velkou podporu i ná západě, budoucí stát upadá do zmatkú dávných sporú Karadjordjevičú a Obrebovičú, nad západním Balkánem se začíná vznášet stín hrozícího střetnutí, do nějž by rádo zasáhlo i Bulharsko, Rumunsko, Řecko i Turecko. Ani Velká válka nedokázala smýt obrovskou křivdu a nenávist, kterou k sobě tyto národy cítí a nové kolo Balkánských válek se nezdá být příliš daleko.

Evropa nyní vře a vznáší se nad ní stín nové války, která by svou mohutností mohla zastínit i tu právě skončenou...

generalisimus
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1774
Registrován: 30 črc 2006, 13:10
Kontaktovat uživatele:

Re: Vaše nápady alternativní historie

Příspěvek od generalisimus » 29 zář 2009, 15:47

Když jsme u těch 20.let......
V září 1919 vyráží z estonského území bělogvradějská "Severozápadní armáda" generála Judeniče.
Ve skutečnosti se tažení zúčastnilo jen 20 000 Judeničových mužů z menší estonskou a britskou podporou.Teď se přenesme do alternativního světa.
Kromě 20 000 Rusů se tažení účastní stejně silný estonský sbor.Významně přispěla Velká Británie(která v podstatě za celou akcí stojí),pozemního tažení se účastní 1 pěší brigáda,1 tankový oddíl(cca 25 strojů),1 oddíl těžkého dělostřelectva a letecká peruť(cca 40 strojů).
Ve Finském zálivu operuje silné loďstvo(větší množství torpédoborců,několi křižníků, snad i bitevní loď....).
Na Petrohrad se nebude útočit pouze od jihozápadu.Na Karelské šíji stojí 35 000 finská armáda.
Další útoky budou vedeny ve vzdálenějších oblastech.V oblasti Archangleska přechází do útoku dohodový expediční sbor

Mají ze této situaci Lvem Trockým vedení rudogvardějci šanci město ubránit?Jak ovlivní pád "kolébky revoluce" zbytek Ruska?
Arzael Uthor,Vrchní kapitán Šerých plášťů království terenijského

Erik Erikson
Podpraporčík
Podpraporčík
Příspěvky: 367
Registrován: 19 čer 2009, 11:04

Re: Vaše nápady alternativní historie

Příspěvek od Erik Erikson » 29 zář 2009, 15:59

Generalisimus: Něco takového jsem taky zvažoval, ale ještě uvidím jak (pokud vúbec) bude moje alternativa pokračovat... Nicméně bych se tam asi trochu více věnoval 20. letúm, která se mi zdají být poněkud opomenutá...

Erik Erikson
Podpraporčík
Podpraporčík
Příspěvky: 367
Registrován: 19 čer 2009, 11:04

Re: Vaše nápady alternativní historie

Příspěvek od Erik Erikson » 29 zář 2009, 19:12

Bílá jízda na obzoru; 1. fáze občanské války (Sovětské Rusko březen 1919-červenec 1919):

Poté co se v lednu 1919 poslední voják padlé císařské armády stáhnul z Ukrajiny, strhnul se o tuto na suroviny i potraviny velice bohatou zemi nelítostný souboj. Dávné sny Tarase Ševčenka dospěly ke sluchu mladého rolnického synka Nestora Machna, který již za německé a rakousko-uherské okupace proslul jako obávaný a nadaný partyzánský velitel. Tento shromáždil kolem sebe na 40 000 nejlepších synú Ukrajiny a v jejich čele se vypravil na dlouhou pouť ke Kyjevu, aby zde svrhnul procarskou vládu, která se zde v období nastálého interregna ustavila. Tento famózní postup ukrajinským venkovem postupně nabral formu lidové pouti a mezi lidem se začalo ozývat provolání, aby byl Machno dle prestarých tradic místních kozákú ustaven jejich vládcem, Atamanem. Slabé síly bílého generála Kornileva jsou na hlavu poraženy a obráceny na ústup poblíž historického bojiště u Poltavy, mezi mnohými zaznívá provolání, že rok 1709 a Mazepa je pomstěn. V Paříži zatím Alexander Kerenskij vydává pro list Libératión prohlášení, že Machno je předvojem armády svržené Prozatímní vlády a u evropských vlád hledá podporu pro svúj plán otevřené intervence proti bolševickému Rusku, avšak The Times glosují, že do občanské války se kromľ rudých a bílích nyní zapojili i modro-zlatí. Zoufalou situaci se snaží ve svúj prospěch zvrátit Lenin vysláním lidového komisaře pro národnostní záležitosti Josifa Stalina s poslestvím "internacionální podpory v boji proti třídnímu nepříteli". 23. dubna vítězný Machno vstoupil do Kyjeva a kyjevský patriarcha jej o den později prohlasuje vládcem Ukrajiny. Stalin se do Moskvy vrací s nepořízenou a ponížen, když jej cestou na nádraží provážejí urážky a výsměch. Tato potupa nebá být nikdy zapomenuta.

Trockij jakožto lidový komisař obrany začíná shromažďovat vojáky na obranu revoluce, ale zhroucení tovární výroby, nedostatek kvalifikovaných dústojníkú, útěk zahraničního kapitálu, naprostý nedostatek potravin a všudypřítomné šmelinářství mu v tomto brání. Na východě navíc 28. dubna začala západem podporovaná ofenziva (do níž jenom Britové přispěli 240milióny dolary ze své již tak krvácející pokladny) admirála Kolčaka a jeho armády a brzy získali Ufu, Kazaň i Samaru. Rudý velitel Michail Vasilievič Frunze, jehož vojska měla čelit hlavnímu náporu Kolčakových jednotek, vrhnul v zoufalé snaze zastavit postup bělogvardějcú do boje všechny své zálohy. Na jihu se Kornilovovy jednotky vydali od Kavkazu na sever a podruhé během roku oblehli Carycin, který se stal klíčem ke spojení jeho a Kolčakových vojsk. Jako blesk z čistého nebe pak byly zprávy, že z odtrženého Estonska překrčilo hranice na 25tisíc vojákú pod velením generála Judeniče a ve stejný den Karelská armáda vyrazila ze svých pozic směrem na Petrohrad a svádí tuhé boje s jednotkami 1. kulometného pluku na Vyboržském předměstí. Intervenční vojska v Batumi, Archangelsku, Murmansku, Sevastopolu a Vladivostoku zatím zústávají vúči bolševické vládě ve stavu ozbrojené neutrality, ale přicházejí zprávy o jejich posilování. V situaci nejhlubšího zoufalství Lenin povoluje zařazení carských dústojníkú zpět do RA a svěření výroby do rukou "buržoazních odborníkú". V očích mnohých se revoluce chystá na svôj poslední boj.

Zatímco Kornilovova vojska (jejichž polním velitelem je generál Děnikin) se přibližují k Orlu a velké zbrojovce v Tule, Nestor Machno vítá v Kyjevě Kerenského s jeho návrhem, aby se jeho vojska stala 1.armádou Prozatímní vlády, když by on byl jmenován ministram války a nejvyšším velitelem vojska, za to by mu pomohl získat mezinárodní uznání ze strany západních mocností. Tyto návrhy jsou ale okamžitě smeteny ze stolu, Machno až příliš přecenil svou pozici a stal se arogantním. Kerenského návrhy jsou ale zajímavé pro zatím opomíjeného Simona Petljuru, dalšího bojovníka za nezávislou Ukrajinu, kterého ovšem Machnúv úspěch odstavil od moci nad během událostí. 19. května se pak tito setkávají ve francouzi kontrolované Oděse, o čem se jednalo se neví, ale další děj událostí možná napoví. Na východě se zatím Frunze rychle stahuje a během ústupu připravuje past do níž se zatím nic netušící kolčakovi jednotky ženou. Během svého postupu se ovšem kolčakovým jednotkám příliš protahují zásobovací linie a lidé s navracející se bílími nejsou schopní se identifikovat. Po celé linii postupu navíc dochází ke zvěrstvúm, kterým západní tisk dá souhrný název "bílý teror".

1. června začal Judenič generální ofenzivu proti Petrohradu, jehož obrany se ujal osobně Lev Trocký. Finská vojska se dostala na předměstí a svádějí tvrdé boje s jednotkami Vyboržských dělníkú, kteří přišli podpořit krvácející 1. kulometný pluk, Finský pluk a Preobražinský pluk. Judeničovi se na odpor postavili na odpor jednotky veteránú říjnových událostí společně s Kronštadskými námořníky. Za cenu velkých obětí se jim nakonec podařilo Judeniče zastavit cca 5 km od Paláce Smolnyj, revolučního sídla bolševické strany. Na jihu Děnikin 5. června po dlouhém obléhání získal Orel, cestou na Moskvu už musí odstranit jenom Tulu. Na východě po dlouhém ustupování a připravování pozic konečně 14. června sklapla velkolepá Frunzeho past, když s posledními silami podnikl protiútok ve dvou směrech, který u Kazaně obklíčil jádro Kolčakových vojsk a jeho jízda obrátila pěchotu na útěk. Revoluce alespoň na této frontě je prozatím zachráněna.

28. června Kyjev oznamuje, že vyhlašuje jednostranně nezávislost na sovětském Rusku a nadále chce vystupovat jako suverénní stát a žádá o mezinárodní uznání a finanční pomoc, kterou by byla nastartována zničená ekonomika země. Le País tuto událost komentují jako vítězství kontrarevoluce ve východní Evropě. V diplomatických kruzích se ovšem šeptá, že věci na Ukrajině dostanou ještě spád. toto dosvědčuje i britský "superšpion" S. Railly, který prorokuje bolševickou intervenci na východě této země.

Hülegü
Vojín
Vojín
Příspěvky: 4
Registrován: 22 zář 2012, 18:19

Re: Vaše nápady alternativní historie

Příspěvek od Hülegü » 25 lis 2012, 13:58

Je-li toto téma ještě aktuální, napadá mě další možnost alternativní historie. Snad to tu už nikdo nezmínil, pokud ano, tak se omlouvám :).

Nacházíme se v období před a uvnitř druhé světové války.
V Japonském císařství se mezi sebou přou dvě skupiny generálů. Zatímco jedna prosazuje tzv. "Severní cestu", tedy obsazení Mongolska a obrovských území Sibiře, druhá navrhuje expanzi do jihovýchodní Asie s cílem vytvoření tzv. Sféry společné prosperity, kde by Čína představovala průmyslovou základnu, Filipíny, Malajsie a Indonésie pak potravinnovou a surovinnou základnu pro celou Japonskou říši. My samozřejmě víme, že ve skutečné historii vyhrál druhý z výše uvedených plánů, a že Japonci smlouvu o neútočení s Ruskem neporušili, z významné části také kvůli porážce u Chalcyn golu, kterou jim Rusové uštědřili.
Představme si ale historii takto:

Píše se rok 1941 a německé síly drtí Sověty na dlouhatánské frontě při západní hranici obrovské komunistické země. Bitva u Smolenska, která skončila 10. září 1941 skončila pro rudoarmějce drtivou porážkou - na 300.000 jich padlo do zajetí a co víc, otevřela se tak cesta k Moskvě, srdci Sovětského svazu. Tyto úspěchy nakonec Japonce utvrdí v tom, že je na čase vzít si svůj podíl. Generál Hideki Tódžó přesvědčí císaře Hirohita, aby uvedl Kwantungskou armádu do pohotovosti. Ta se skutečně dává jen několik dní po ukončení bitvy u Smolenska do pohybu a překračuje hranice Sovětského Svazu v Mandžusku a Koreji, odkud postupují do vnitrozemí. Proti Japoncům nestojí zrovna malá síla, vlastně asi srovnatelná, ale vzhledem k tomu, že hlavní část Dálněvýchodné armády už směřuje k Moskvě, aby ji spasila před Němci, mohou být agresoři poměrně v klidu. Nyní cílí především na Vladivostok, kotviště ruské flotily na Dálném východě.
Rychlý postup do nitra Sibiře by se postupně zpomaloval, musíme totiž brát v úvahu příchod zimy a hrozný stav zdejších komunikací, čili by se útok v zimě zřejmě úplně zastavil. To už by ale některé oblasti mohly být pod kontrolou Japonců, včetně Chabarovsku, Kamčatky a Irkutského okruhu. Ve stejné době by zkrachoval německý plán Tajfun (útok na Moskvu). Na jaře 1942 by se ale celá akce dala opět do pohybu. Japonci by vyrazili k řece Jenisej, Němci k Volze. Šířící se Japonci prosazovaný panasiasmus by se líbil domorodým obyvatelům Sibiře, který by proti Sovětům vedli partyzánskou válku. Sibiř by byla prakticky ztracena, nejdůležitější oblasti v Předuralsku také. Fronta by se na západě zastavila mezi městy Kazaň, Samara a Nižnij Novgorod.

Uživatelský avatar
Vals
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Příspěvky: 8944
Registrován: 21 led 2006, 21:42
Bydliště: Nixon's back!

Re: Vaše nápady alternativní historie

Příspěvek od Vals » 25 lis 2012, 14:23

Nemyslím, že by Japonská propaganda vedla k nějakému masivnímu protiruskému povstání na Sibiři. A zdaleka bych tolik nepřeceňoval Japonskou schopnost na Sibiři postoupit. Dálný Východ by byl ztracen asi nepochybně, ale neexistující infrastruktura, hrozné podmínky a jedna linie přirozené obrany za druhou by způsobila, že by Japonský postup byl velmi pomalý i proti malé síle Rudé armády. A s Dálným východem by SSSR neztratil ani lidské ani průmyslové zdroje...

Celkově by jediným rozdílem bylo nevstoupení USA do války, jenže obsazení východní Sibiře by ani v nejmenším neřešilo Japonské potíže s ropou a kaučukem, takže by stejně dříve či později přišlo na ofenzívu na jihu.

Německo v roce 1942 nemělo sil na definitivní porážku SSSR, s bídou shromáždilo jednotky pro ofenzívu v jednom sektoru a SSSR by na Dálný východ o tolik moc víc jednotek poslat nemusel.

Hülegü
Vojín
Vojín
Příspěvky: 4
Registrován: 22 zář 2012, 18:19

Re: Vaše nápady alternativní historie

Příspěvek od Hülegü » 25 lis 2012, 15:21

Otázka je, jestli by to Sověty nezlomilo v kritický okamžik, kdyby se ze západu valili Němci, z počátku války nezpochybnitelně velice úspěšení a z východu Japonci. Dost by to zkomplikovali přesouvání záloh z Dálněvýchodného vojenského okruhu a co víc, Amerika by možná do války ani nevstoupila, nedošlo-li by k útoku na Pearl Harbor.

Uživatelský avatar
jjelen
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1949
Registrován: 17 kvě 2010, 11:38

Re: Vaše nápady alternativní historie

Příspěvek od jjelen » 25 lis 2012, 16:00

Právě, nějaký japonský postup na Ural by byl těžko proveditelný a pokud by k němu došlo, asi by to byla sebevražda, na druhou stranu otevření druhé fronty a oddálení amerického vstupu do války, by mohlo leccos změnit...
Hetharie V.: Kancléř Jeho knížecí Jasnosti Jiřího Lormanwenského Marek z Lesohradu

Uživatelský avatar
saper90
Štábní praporčík
Štábní praporčík
Příspěvky: 799
Registrován: 05 čer 2009, 16:37
Bydliště: Soul
Kontaktovat uživatele:

Re: Vaše nápady alternativní historie

Příspěvek od saper90 » 25 lis 2012, 16:44

Hülegü píše:Otázka je, jestli by to Sověty nezlomilo v kritický okamžik, kdyby se ze západu valili Němci, z počátku války nezpochybnitelně velice úspěšení a z východu Japonci. Dost by to zkomplikovali přesouvání záloh z Dálněvýchodného vojenského okruhu a co víc, Amerika by možná do války ani nevstoupila, nedošlo-li by k útoku na Pearl Harbor.
Řadoví Rusové by se o japonskym útoku nejspíš ani nedověděli...

Uživatelský avatar
tovlasek
Podpraporčík
Podpraporčík
Příspěvky: 398
Registrován: 15 dub 2012, 09:21
Bydliště: Praha

Re: Vaše nápady alternativní historie

Příspěvek od tovlasek » 25 lis 2012, 16:53

Souhlasím se saper90

A i tak se dá předpokládat že by to Japonci moc nezvládli ačkoliv jsou to kluci šikovný :D Většina by pomřela a ten zbytek co by přežil by tam někde v lesích zůstal a bojoval jako ten jeden Japonec do 80. let :D
"La mort n'est rien, mais vivre vaincu et sans gloire, c'est mourir tous les jours"-Napoleon Bonaparte.

Hülegü
Vojín
Vojín
Příspěvky: 4
Registrován: 22 zář 2012, 18:19

Re: Vaše nápady alternativní historie

Příspěvek od Hülegü » 25 lis 2012, 18:23

jjelen:
Co tě nemá, až na Ural? To by pomřeli stářím, než by tam došli! :D
Asi jsem se špatně vyjádřil, zastavení té fronty na linii Kazaň - Jekatěrinburg - Samara bylo myšleno na západě ze strany Němců, nikoliv Japonců.

Gorkan
Rotný
Rotný
Příspěvky: 145
Registrován: 31 črc 2010, 10:06

Re: Vaše nápady alternativní historie

Příspěvek od Gorkan » 16 úno 2014, 17:06

Hülegü píše:Je-li toto téma ještě aktuální, napadá mě další možnost alternativní historie. Snad to tu už nikdo nezmínil, pokud ano, tak se omlouvám :).

Nacházíme se v období před a uvnitř druhé světové války.
V Japonském císařství se mezi sebou přou dvě skupiny generálů. Zatímco jedna prosazuje tzv. "Severní cestu", tedy obsazení Mongolska a obrovských území Sibiře, druhá navrhuje expanzi do jihovýchodní Asie s cílem vytvoření tzv. Sféry společné prosperity, kde by Čína představovala průmyslovou základnu, Filipíny, Malajsie a Indonésie pak potravinnovou a surovinnou základnu pro celou Japonskou říši. My samozřejmě víme, že ve skutečné historii vyhrál druhý z výše uvedených plánů, a že Japonci smlouvu o neútočení s Ruskem neporušili, z významné části také kvůli porážce u Chalcyn golu, kterou jim Rusové uštědřili.
Představme si ale historii takto:

Píše se rok 1941 a německé síly drtí Sověty na dlouhatánské frontě při západní hranici obrovské komunistické země. Bitva u Smolenska, která skončila 10. září 1941 skončila pro rudoarmějce drtivou porážkou - na 300.000 jich padlo do zajetí a co víc, otevřela se tak cesta k Moskvě, srdci Sovětského svazu. Tyto úspěchy nakonec Japonce utvrdí v tom, že je na čase vzít si svůj podíl. Generál Hideki Tódžó přesvědčí císaře Hirohita, aby uvedl Kwantungskou armádu do pohotovosti. Ta se skutečně dává jen několik dní po ukončení bitvy u Smolenska do pohybu a překračuje hranice Sovětského Svazu v Mandžusku a Koreji, odkud postupují do vnitrozemí. Proti Japoncům nestojí zrovna malá síla, vlastně asi srovnatelná, ale vzhledem k tomu, že hlavní část Dálněvýchodné armády už směřuje k Moskvě, aby ji spasila před Němci, mohou být agresoři poměrně v klidu. Nyní cílí především na Vladivostok, kotviště ruské flotily na Dálném východě.
Rychlý postup do nitra Sibiře by se postupně zpomaloval, musíme totiž brát v úvahu příchod zimy a hrozný stav zdejších komunikací, čili by se útok v zimě zřejmě úplně zastavil. To už by ale některé oblasti mohly být pod kontrolou Japonců, včetně Chabarovsku, Kamčatky a Irkutského okruhu. Ve stejné době by zkrachoval německý plán Tajfun (útok na Moskvu). Na jaře 1942 by se ale celá akce dala opět do pohybu. Japonci by vyrazili k řece Jenisej, Němci k Volze. Šířící se Japonci prosazovaný panasiasmus by se líbil domorodým obyvatelům Sibiře, který by proti Sovětům vedli partyzánskou válku. Sibiř by byla prakticky ztracena, nejdůležitější oblasti v Předuralsku také. Fronta by se na západě zastavila mezi městy Kazaň, Samara a Nižnij Novgorod.
a co takhle : Zvitezí takzvaná "Severní Cesta" Japonci se rozhodují proutok na SSSR a jsou v tom uspěšní a zabrání SSSR poslat posily na vychodní frontu,Amerika nevstupuje do války.V tomto dusledku to umožní silnější německý postup,jelikož zde není potřeba tolik jednotek, Rommel dostává posily a je schopen si vymoct přesunítí ponorkové časti Kriegsmarine do Afriky kde Kriegsmarine velice poskodí Britské námořnictvo, a umožní němcu obsadit maltu a další Překázky bránicí doprávování dostatečného množství zásob Rommelovu Afrikakorpsu, Rommeluv afrikakorps je schopen získat arabská naftová pole převázně díky podpoře domorodých arábu které s němci spojujě nenávist k žídům(viz Chomejni) díky tomuto se Hitler nemusí zoufale hnát k kavkazkým ropným polí a muže se zaměřit plnou silou Na Centrální a Severní frontu.Jížní fronta je častečně posíléná z afriky kde němci obsazují turecko.SSSR tězce vzdoruje ale nakonec padá a je rozdělen mezi Japonce a Němce, Němci se připravují Na invazi do anglie, a také na invazi do indie kterou má provést afrikakorps. V tuto chvíli si USA uvědomují nebezpecí a vyhlašují Ose valku,ovšem osa už nemusím bojovat proti SSSR a tak muže všechny síly vrhnout proti spojencum.

Uživatelský avatar
821
Major
Major
Příspěvky: 2817
Registrován: 16 zář 2008, 16:45
Bydliště: Pressburg

Re: Vaše nápady alternativní historie

Příspěvek od 821 » 25 úno 2014, 14:59

Gorkan
1. na vychode bolo vsetko co mohlo byt, USA predsa vstupili do vojny az pol roka po utoku na ZSSR, vplyv USA na pocet jednotiek Wehrmacht-u v zap. europe bol nulovy
2. Rommel ziadne posili dostat nemohol koli logistike, AK nesiel do Afriky len tak bez dakeho planovania, bola vypracova studia kolko jednotiek je mozne zasobovat, ohlad bol brany na kapacitu pristavov v Afrike, cesty, zeleznicu, atd. viacej divizii sa realne nedalo zasobovat
3. poslat ponorky do stredomoria nahanat RN by bola velka hlupost, priorita pre ponorky su transporty, nie bojove lode

cele je to vlastne blbost
És per Catalunya, per la llibertat...
Que moriràs lluitant, si cal!

Odpovědět

Zpět na „Alternativní historie“