Když opice nekousne

Co by bylo, kdyby? Prostor pro autorské příspěvky a diskuze o alternativní historii.

Moderátoři: Dekl, Atlantis, Vals, Royal

Odpovědět
Atlantis
18. Plukovník
18. Plukovník
Příspěvky: 4848
Registrován: 08 říj 2006, 12:25
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Když opice nekousne

Příspěvek od Atlantis »

Nádraží Gare de Lyon, Paříž, 30. července 1920 (Juliánský kalendář)/12. srpna 1920 (Gregoriánský kalendář)

Eleutherios Venizelos, premiér Řeckého království, mířil k vlaku, který jej měl odvést do Marseille, kde již na něj čekala válečná loď Řeckého královského námořnictva, aby jej dopravila domů. Premiér v duchu balancoval dosavadní vývoj. Bez nějakého většího studu cítil, že na sebe může být hrdý. Před pouhými dvěma dny v Sevres, jménem Řecka, připojil svůj podpis k mírové smlouvě mezi mocnostmi Dohody a Osmanskou říší, v důsledku čehož Řecko získalo východní Thrákii a kontrolu nad Smyrnou a jí přilehlým regionem na dobu pěti let, po nichž mělo následovat referendum o případném připojení k Řecku. Venizelos neměl žádné pochybnosti o tom, jak dané referendum, až se uskuteční, dopadne. Další úspěch na cestě za (znovu)vybudováním Velkého Řecka.
Když se roku 1910 poprvé stal předsedou vlády, mělo Řecko 63 211 km², krčilo se ve stínu svého Osmanského souseda a pro zbytek Evropy to byla nepodstatná země na její periferii. Nyní Řecko pokrývalo 150 176 km² (a po připojení Smyrny mělo toto číslo vzrůst na 168 038 km²), ale mnohem důležitější byla změna Řecka samotného - z periferního, zaostalého, opomíjeného státu v rychle se modernizujího vítěze Velké války, jež konečně stál na prahu svého původního cíle - sjednotit všechny Řeky pod ochranu svých hranic.

Dva muži, poručíci Apostolos Tserepis a George Kyriakis, jež čekali na ministerského předsedu na stanici, však byli zcela jiného názoru. Oba muži, monarchisté, kteří byly propuštěni (byť s výslužným) z námořnictva, resp. armády, poté co tyran, za pomoci francouzských koloniálních jednotek, převzal (samo)vládu nad Řeckem a vyhnal zákonného krále, byli rozhodnuti Řecko zachránit jednou provždy. Úspěchy Řecka ve Velké válce ani nedávno podepsaná smlouva v Sevres nebyly podstatné. Podstatné bylo zachránit Řecko před Venizelosem jednou provždy. V okamžiku, kdy premiér vešel, oba vytasili revolvery a zahájili palbu.
Oklamat, zmást, překvapit
("Stonewall" Jackson)
Atlantis
18. Plukovník
18. Plukovník
Příspěvky: 4848
Registrován: 08 říj 2006, 12:25
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Když opice nekousne

Příspěvek od Atlantis »

Atentátníci stihli vystřelit celkem 10 ran, nicméně pouze jedna kulka premiéra zranila v rameni a to pouze lehce. Oba byli následně zadrženi a navzdory právní pomoci (nebo možná díky ní), jež za ně hradil princ Christopher, odsouzeni k pěti letům žaláře. O dva roky později, na Venizelosovu intervenci, však byly propuštěni a jejich osudy se rozešli. Tserepis se stal správcem majetků prince Christophera a zemřel roku 1980 ve věku 92 let. Kyriakis se s neúspěchem nikdy nesmířil a za Druhé světové války propůjčil svůj hlas německé propagandě při rozhlasových relacích, jež vždy začínal slovy: "Vážení řečtí posluchači, Řecko osvobozené v roce 1821 bojovalo od roku 1915 proti anglo-francouzské tyranii. Vzpomeňte si na zločiny Sarrailových hord v Makedonii. Pamatujte...". Po válce byl následně odsouzen za velezradu a popraven. [1]

Athény, 31. července 1920 (Juliánský kalendář)/13. srpna 1920 (Gregoriánský kalendář)

Zprávy o atentátu na premiéra dorazili do Athén pouhý den po události a městem se bleskově začala šířit zpráva, že ministerský předseda byl zabit. V krátké době se shromáždil dav Venizelosových podporovatelů z řad obyvatel i vojska, jež nejprve zaútočil na sídla promonarchistických novin, stejně jako komunistického deníku Risospastis a následně i na domy a obchody prominentních monarchistů. Řada z nich raději opustila Athény, než policie dostane situaci pod kontrolu. To se týkalo i herečky Mariky Kotopouli - poté co divadlo, ve kterém měla angažmá, bylo ve střetech poničeno, ona i její partner, Ion Dragoumis, raději prchli do jejich domu v Kifisie.
Když k večeru přišli zprávy o zklidnění situace, rozhodl se Dragoumis vrátit do Athén, aby ve svém časopise Politické revue co nejdříve publikoval článek odsuzující útok na ministerského předsedu. Jeho auto se však krátce po vyjetí poblíž Marousi porouchalo a Dragoumis se tak dokázal dostat do Athén až následujícího dne. Jeho článek pak vyšel 2. srpna a, spolu se zprávami, že premiér je pouze lehce raněn, přispěl k podstatnému zklidnění situace.

[1] Ve skutečnosti Kyriakisova kolaborace zdaleka nedosáhla takovýchto rozměrů a prošla mu více-méně bez trestu.
Oklamat, zmást, překvapit
("Stonewall" Jackson)
Atlantis
18. Plukovník
18. Plukovník
Příspěvky: 4848
Registrován: 08 říj 2006, 12:25
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Když opice nekousne

Příspěvek od Atlantis »

Královská rezidence Tatoi, Řecko, 17. září 1920 (Juliánský kalendář)/30. září 1920 (Gregoriánský kalendář)

Po cestách královského statku se hnal motocykl. Alexandr, král Řecký, zabíjel...čas. Dopoledne líně plynulo a pomalu se blížil čas přátelské návštěvy Christose Zalokostase, který jej pozval na oběd. Ale ten okamžik ještě nenastal. Cesta se blížila k domu rodiny Sturmových a král zaváhal, zda zde nezastavit na krátkou návštěvu. Sturm, německý agronom královského statku, byl vždy dobře zásoben evropskými časopisy a novinami, což bývalo vítaným rozptýlením. Pak si uvědomil, že Zalokostas bude chtít nejspíš probrat Dragoumisův článek z Politického revue, přičemž on se k jeho přečtení včera večer nedostal, a nechtěl před svým hostitelm vypadat jako úplný ignorant. Král si povzdechl a znovu přidal plyn. A co jednodušší bylo hnát se alejí stromů s jeho čtyřnohým přítelem Fritzem, který má navíc to štěstí, že se, narozdíl od svého pána, nemusí zaobírat politikou ani ničím jiným. V ideálním světě by se zabýval jen dvěma svými láskami - auty a svou ženou Aspatií. Žel, tot byl reálný svět.

Přesně jak předpokládal, u oběda Zalokastos vytáhl Dragoumisův článek a následně se diskuze stočila k volbám, jež měly proběhnout příští měsíc. Aspoň že večer si mohl užít klidu se svojí ženou. Další nudný den v životě krále uplynul...
Oklamat, zmást, překvapit
("Stonewall" Jackson)
Atlantis
18. Plukovník
18. Plukovník
Příspěvky: 4848
Registrován: 08 říj 2006, 12:25
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Když opice nekousne

Příspěvek od Atlantis »

Athény, Řecko, 25. října 1920 (Juliánský kalendář)/7. listopadu 1920 (Gregoriánský kalendář)

Venizelosem dlouho očekávaný volební den konečně nadešel. Den, který měl potvrdit triumf jím vedené Liberální strany a jeho samotného. Což on nebyl muž, jež vytvořil Řecko "dvou kontinentů a pěti moří", zatímco jeho rival, BÝVALÝ král Konstantin, hnal, spolu se svými příznivci zemi do záhuby? Premiér nebyl pyšný na opatření, jež musel podniknout po svém návratu roku 1917 a osobně (a nyní, před volbami, nakonec i veřejně) přiznával, že jeho karmalita rozhodně neobsahovala samé zářné příklady, ale jedním dechem dodával, že tyto problémy byly, jsou a budou napravovány a tehdejší kroky prostě byly nezbytné.
Atentát, který na něho byl podniknut v létě a jež ukázal míru fanatismu některých příznivců starého krále, byl nyní skvělou politickou kartou, jež mu přihrála další umírněné voliče. Venizelos v duchu děkoval, že jeho příznivci, navzdory výbuchům občanské nespokojenosti v podobě rozbitých výloh a poničeného majetku, dokázali své vášně udržet natolik na uzdě, že z jejich strany nedošlo k žádné podobné odplatě. Z toho všeho nyní mohl těžit.
Jeho protivníci udělali i další chyby - například ona kampaň za návrat bývalého krále Konstantina, kterou někteří monarchisté zkusili (byť daný pokus neměl dlouhého trvání) a jíž ministerský předseda umě obrátil proti nim - zem přeci měla v Alexandrovi jasně definovaného, poměrně oblíbeného krále. A, což bylo pro Elutheriose nejdůležitější, krále, který, narozdíl od svého otce, věděl, že má zemi reprezentovat, ale vládu má přenechat povolanějším.

Když však večer začaly přicházet první výsledky, dostavil se pocit ekvivalentní s úderem na solar. "Sjednocená opozice" monarchistických stran si vedla mnohem lépe, než měla a něž kdokoliv z vládního tábora očekával. Ve "starém Řecku", předválečném království [1], z něhož docházely zprávy nejdříve, přicházely zprávy o jednom vítězství monarchistů za druhým. Venizelos sice vyhrál svůj volební obvod v Attice, ovšem jen díky tomu, že původní volební obvod Attiky byl na návrh předsedy parlamentu Zavitsanose rozdělen na Athény + Pireus (jež byly silně pro-liberální) a zbytek, kde naopak drtivě vyhráli monarchisté. Vypadalo to, že Liberálové utrží ve volbách katastrofální porážku. Naštěstí, s výsledky z nově získaných území, se karta pomalu, ale přeci jen obrátila. Nakonec to, byť těsně, stačilo. Liberální strana získala v parlamentu 194 křesel (čímž si o 8 křesel zajistila potřebnou převahu), Sjednocená opozice pak 176. Venizelos si mohl oddechnout. Opravdu netoužil po opakování osudu Chariolase Trikoupise z roku 1895, zvláště když turečtí nacionalisté stále odmítali uznat Sevreskou mírovou smlouvu a pokračovali v boji proti mocnostem Dohody.

[1] Je míněno území původního Řecka před 1. balkánskou válkou
Oklamat, zmást, překvapit
("Stonewall" Jackson)
jjelen
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1992
Registrován: 17 kvě 2010, 11:38

Re: Když opice nekousne

Příspěvek od jjelen »

Není spíš Venizelos bez Venizela?
To se ptám, nejsem češtinář a už vůbec ne řečtinář, tak mě to zajímá
Jinak je zajímavé, že jsem čerstvě dočetl knihu Mírotvůrci, která se mmj. zabývala i touhle postavou :D
Hetharie V.: Kancléř Jeho knížecí Jasnosti Jiřího Lormanwenského Marek z Lesohradu
Bunkr
Poručík
Poručík
Příspěvky: 1197
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Když opice nekousne

Příspěvek od Bunkr »

Venizelovo udržení u moci je rozhodně zajímavá alternativa, především s ohledem na válku s Tureckem.

V ITL moc nechybělo a Turecko by nikdy nevzniklo.
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,
Atlantis
18. Plukovník
18. Plukovník
Příspěvky: 4848
Registrován: 08 říj 2006, 12:25
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Když opice nekousne

Příspěvek od Atlantis »

No Turecko nejspíš vznikne tak jako tak, ovšem je otázka JAKÉ bude, a zda to bude Turecko či "Turecko"? :)

A jinak co se týče skloňování...nejsem si jist, ale korekturu se mi moc dělat nechce :D
Oklamat, zmást, překvapit
("Stonewall" Jackson)
Atlantis
18. Plukovník
18. Plukovník
Příspěvky: 4848
Registrován: 08 říj 2006, 12:25
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Když opice nekousne

Příspěvek od Atlantis »

Gyumri, Arménská republika, 7. listopadu 1920

Turecká národní armáda, pod velením Kazima Karaberika, dobyla město a pokračovala v postupu na Jerevan. O 11 dnů později byla Arménie přinucena podepsat s Tureckým národním shromážděním zastavení bojových operací a zahájení mírových rozhovorů, jen aby 29. listopadu zaútočilo na republiku Sovětské Rusko. Budoucnost Arménie vypadala všelijak, jen ne pozitivně. A nezdálo se, že by s tím ať již Řekové na západě, či Francouzi v Kilíkii mohli něco udělat.

Athény, stará budova parlamentu, 8. listopadu 1920 (Juliánský kalendář)/21. listopadu 1920 (Gregoriánský kalendář)

První zasedání nově zvoleného parlamentu bylo zde. Pokud by chtěl být člověk přesný, poprvé zasedalo 3. národní shromáždění, protože nový parlament měl souběžně i změnit řeckou ústavu z roku 1911, jež ze současného pohledu trpěla několika "nedostatky", jež se projevily např. tím, že bývalý král během války nechal parlament 2x rozpustit - podruhé dokonce přímo po volbách - přičemž prohlašoval, že jeho jednání je zcela v souladu se zákony i ústavou. Pokud lídři Opozice měli něco proti této změně, aspoň prozatím to nijak nedávali najevo, navzdory tomu, že byli přítomni takřka úplně všichni:
Demetrios Rallis, nejstarší z nich, několikerý předseda vlády před Revolucí 1909.
Nikolaos Stratos, bývalý liberál, jež se s Venizelem rozešel ohledně změn v designu pro novou bitevní loď Salamis, nikoliv však s většinou jeho umírněnějších názorů a jež si stále zachovával spoustu vazeb na liberály. Aktuálně vůdce třetí největší parlamentní strany. Při zpětném pohledu Venizelos připouštěl, že byla chyba onen rozpor nechat vyeskalovat až do Nikolaosova odchodu.
A nakonec pochopitelně Ion Dragoumis, intelektuál a nejméně předvídatelný z nich všech.
Postupně se střídali u řečnického pultu a s drobnými obměnami říkali takřka totéž: Ano, Venizelos vyhrál volby, nicméně to pořád neomlouvá jeho uzurpování moci v roce 1917 ani následné pronásledování opozice. A jak sám slíbil, pochybení a přehmaty tohoto období by měly být nyní napraveny.
Jeden z nicch však překvapivě chyběl. Demetrios Gounaris, pravděpodobně skutečný vůdce opozice, jež měl pozoruhodnou vlastnost neudělat v daném okamžiku správnou volbu. Demetrios byl dobrý muž, aspoň o tom byl Venizelos přesvědčen, ale tato jeho vlastnost jej stála vítězství - opět. Porážkou zahořklý Gounaris se odmítl vrátit ze svého italského exilu a pouze vzkázal, že odmítá být poslancem země vedené diktátorem, jež volby vyhrál pouze díky masivní manipulaci s voličskými hlasy v Thrákii a armádě.

Nakonec se k řečnickému pultu postavil staronový premiér osobně. Jeho poselství bylo jednoduché - občané Řecka svými hlasy rozhodli ohledně celonárodního schizmatu. A rozhodli, že Venizelovy politika byla tou správnou - což ostatně dokládají i výsledky války. Nyní, pokračoval premiér, nastal čas zasypat příkopy mezi oběma stranami a obnovit národní jednotu. A co se týče některých incidentů, z nichž jej jeho odpůrci obviňují - ano, k nějakým pochybením a přehmatům došlo. Ale Řecko, uprostřed války, si prostě nemohlo v letech 1917 - 1918 dovolit nějakou větší vzpouru či dezerci podporovatelů bývalého krále, takže vláda byla nucena jakýkoliv takový i jen podnět rozdrtit již v samém zárodku. Ale, jak slíbil před volbami, nyní je čas prošetřit a napravit, pokud se postupovalo příliš tvrdě či nespravedlivě.
Koneckonců, Venizelos právě vyhrál volby, mohl si dovolit být nyní velkorysý. Nadto, nyní se i hodilo být velkorysý a získat na svou stranu co nejvíce lidí, protože navzdory smlouvě ze Sevres, navzdory jásotu veřejnosti okolo jejího podpisu, válka v Malé Asii teprve vstupovala do své rozhodující fáze.
Oklamat, zmást, překvapit
("Stonewall" Jackson)
Atlantis
18. Plukovník
18. Plukovník
Příspěvky: 4848
Registrován: 08 říj 2006, 12:25
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Když opice nekousne

Příspěvek od Atlantis »

Athény, 15. listopadu 1920 (Juliánský kalendář)/28. listopadu 1920 (Gregoriánský kalendář)

Řecko vyjednávalo s Británií ohledně tureckých nacionalistů již před volbami. Angličané byli tehdy poměrně zdrženlivý, s ohledem na očekávané volby i čerstvě podepsanou Sevreskou mírovou smlouvu (Británie tiše doufala, že ji nacionalisté přijmou alespoň neoficiálně). S vítězstvím liberálů a otevřeným odmítnutím smlouvy ze strany nacionalistů se však otázka znovu otevřela. Řekové, tedy spíše Venizelos, si nyní příliš rukavičky nebraly - buď Británie podpoří Řecko v jeho snaze zničit Kemalisty, nebo Venizelos nemůže garantovat, že královská armáda dokáže dlouhodobě držet současné pozice, což bude znamenat její stažení k Smyrně a tedy odkrytí BRITSKÝCH pozic v oblasti Úžin.
Řecko, slovy svého premiéra, nepožaduje po Británii její armádu, byť podpora RAF a Royal Navy by byla víc než vítaná, Řecko chce válečný materiál a finanční podporu. Když je dostane, pak královská armáda dokončí, co začala. Koneckonců Řecko pořád ještě patří k Dohodě a pokud jménem Dohody vede vojenské operace, mohou mu jeho spojenci poskytnout alespoň prostředky pro jejich vedení.

Lloyd George byl, jako obvykle, nakloněn Venizelovým argumetům a i Churchill cítil, že Británie je minimálně morálně povinna svého spojence podpořit [1]. Krom toho z praktického hlediska to Albion zas tolik stát nemělo. Británie se aktuálně doslova topila ve válečném materiálu, jež dalece převyšoval poválečné potřeby britské armády. Dokonce i na okrajových bojištích Balkánu a Blízkého východu zakončilo impérium válku s více a lépe vybavenými divizemi, než měla celá řecká armáda. Prodat toto vybavení Řecku de-facto za pakatel, zatímco Řekové bojovali a umírali i za britské zájmy, bylo to nejmenší. Lord Curzon byl sice odolnější vůči Kréťanovým [2] svodům, nicméně jejich logiku nemohl popřít ani on. Britská vláda předběžně souhlasila - v plánu totiž byla poslední mírová snaha v podobě konference, jež se měla uskutečnit začátkem následujícího roku v Londýně za účasti všech aktérů. Pokud by Turci byly ochotni přijmout Dohodové požadavky, byl by na pořadu dne mír. Nicméně v opačném případě měl Venizelos dostat volnou ruku. Řecký premiér souhlasil - ostatně v zimě se v Anatolii stejně nějaké rozsáhlejší operace podnikat nedaly a i tak mohli mezitím začít dodávky válečného materiálu do Řecka, pro případ, že jednání selžou.
Jakkoliv nebyl problém v otáce válečného materiálu, co se týče úvěrů, projevila vláda Jeho veličenstva podstatně větší rezervovanost, poukazujíc na to, že řecký válečný úvěr stále ještě obsahuje nevyčerpaných 25 milionů liber, což pro bezprostřední financování je více než dostatečný obnos. Pokud by se do budoucna ukázal nedostatečným, Británie byla ochotna přislíbit záruky do výše dalších 15 milionů liber z Londýnské burzy [3] Co se týkalo námořní podpory, bylo Řecku intenzivně doporučeno přijmout britský návrh ze srpna 1920, kdy Admiralita, na příkaz Dohodové komise, nabídla Řecku k odkupu 2 křižníky třídy Chester, 6 torpédoborců třídy S, 2 ponorky třídy H a 2 trawlery, v celkové cenně 1,5 milionu liber. Tyto posily, spolu se zbývajícími loděmi řeckého námořnictva, měly více než dostačovat na účinnou blokádu Tureckého pobřeží.
Z Venizelova pohledu byla tato námořní dohoda zbytečností [4], nicméně pokud to byla cena za zbytek, byl ochoten ji přijmout. Řecko možná pro tuto chvíli nedostalo vše, co chtělo, nicméně i tak dostalo více než dost. Veřejnosti byl prozatím oznámen pouze prodej válečných lodí.

O dva dni později odletěl Venizelos do Paříže - jednak někteří už na jeho zemi začínali pohlížet jako na další britskou kolonii, což měla tato návštěva účinně dementovat, druhak udržovat dobré vztahy i s druhou hlavní mocností Dohody rozhodně nebylo na škodu.

[1] Viz "Pokud bylo Řecko svobodné, byl svobodný každý. Řecko se skutečně mohlo stát osvoboditelem. Nicméně ve chvíli, kdy nás potřebovalo nejvíce, kdy bylo v nejobtížnější situaci, začlo být najednou ostrakizováno a na překážku, s tím, že si má samo sníst, co si navařilo. Nestává se každý den, že by vám strážci morálky poskytly takovou pomoc." - Churchill, Svět v krizi - dozvuky

[2] Eleftherios Venizelos se narodil na (tehdy Osmanské) Krétě a jedním z jeho pseudonymů bylo označení Velký Kréťan

[3] V roce 1918 poskytly západní mocnosti Dohody Řecku rovným dílem válečný úvěr ve výši 750 milionů zlatých franků (cca 30 milionů liber) - 250 milionů franků od Francie, 50 milionů dolarů ze Spojených států a 10 milionů liber od Velké Británie. V následujícím roce pak byly poskytnuty Řecku od Británie a Francie (půl na půl) další 4 miliony liber, přičemž v okamžiku listopadových voleb Řecko stále ještě nevyčerpalo celých 25 milionů!!! liber. Po volbách a návratu krále Konstantina I. Francie spolus Británií svoji část válečného úvěru zmrazily. Americká část sice zůstala volně přístupná, Řekové ji ale sami odmítly, když Spojené státy neuznaly návrat Konstantina I. na řecký trůn. Řecko si, bez souhlasu zbylých mocností Dohody, nemohlo ani půjčit jinde - což Francie s Británií odmítali (spolu se zmrazením úvěru) až do léta 1922, kdy Británie nakonec souhlasila s novou půjčkou ve výši 15 milionů liber. Jelikož v ITL stále "vládne" Alexandr I. a premiérem je Venizelos, podobný scénář de-facto nehrozí.

[4] Venizelos uznával výhody silného námořnictva, nicméně nechtěl za něj utrácet více, než bylo nezbytně nutné. Nutno podotknout, že tato nechuť byla primárně zaměřená vůči, dle něj předimenzovaným, bitevním lodím, jejichž síla mohla být (levněji) nahrazena lehčími námořními jednotkamy a (později) i letectvem.
Oklamat, zmást, překvapit
("Stonewall" Jackson)
Atlantis
18. Plukovník
18. Plukovník
Příspěvky: 4848
Registrován: 08 říj 2006, 12:25
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Když opice nekousne

Příspěvek od Atlantis »

Dodatek č.1: Válečné lodě prodané Řecku v prosinci 1920 a jejich nové pojmenování v RHN

A - křižníky třídy Chester
  • Katsonis
  • Kontouriotis
B - torpédoborce - typ S
  • Kriti
  • Chios
  • Samos
  • Lesvos
  • Doxa
  • Keraunos
Ponorky - typ H
  • Delfin
  • Xifias
Oklamat, zmást, překvapit
("Stonewall" Jackson)
Atlantis
18. Plukovník
18. Plukovník
Příspěvky: 4848
Registrován: 08 říj 2006, 12:25
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Když opice nekousne

Příspěvek od Atlantis »

Gyumri, 3. prosince 1920

Město bylo známější pod svým ruským jménem Alexandropol. Nicméně jméno města bylo to poslední, nad čím Alexander Khatisian, ministr zahraničí Arménské republiky, přemýšlel, když podepisoval mírovou smlouvu, jíž Arménie odevzávala více jak půlku svého území Turecké republice. Jeho země byla opuštěna...poražena...a zničena. O dva dni později vstoupila vstoupila do Jerevanu Rudá armáda a vlády v zemi se ujal revoluční výbor, jež zemi začlenil do Sovětského Ruska. Osud Arménie, jako nezávislého státu, se pro tuto chvíli uzavřel.

Řecko a Iónie, prosinec 1920 (Juliánský kalendář)

Mobilizace doposud vyhlášena nebyla, to bylo v plánu až na leden, nicméně přípravy na případný konflikt probíhaly již nyní. 4., 9. a Kydonijská pěší divize, doposud umístěné v Řecku, byly redislokovány do Malé Asie, kam je v lednu měla následovat i divize z Xanthi v Thrákii, čímž počet pěších divizí v Malé Asii měl dosáhnout čísla 12. Současně přidáním třetího pluku a dělostřeleckého praporu byla jediná jezdecká brigáda řecké armády rozšířena na divizi, přičemž plán počítal, že před zahájením bojových operací se podaří vytvořit ještě 4. jezdecký pluk, což by umožnilo vznik dvou jezdeckých brigád (každé o dvou plucích) [1] Ke konci prosince tak mělo Řecko v Malé Asii téměř 130 000 mužů.

Pochopitelně armáda bez trénu není armádou, takže ruku v ruce s přepravou vojska probíhal i transport vybavení pro tyto síly. Každá dostupná puška Mannlicher-Shoenauer, stejně jako 60 000 pušek Mauser (ukořistěných - ať žije ironie - od Osmanů během 1. balkánské války) byly odesílány směr Smyrna a Panormos [2]. Velké množství zbraní, munice, bot či uniforem z francouzských a britských nadbytečných zásob, jež byly zakoupeny de-facto za výrobní ceny, spolu s 1500 automobily či 69 škodováckými děly (ukořistěny Osmanské armádě, následně opraveny - chybějící díly zakoupeny přímo v Československu) [3] a další hromadou původně osmanského válečného materiálu, jehož dodávku se povedlo ministerskému předsedovi zajistit při jeho návštěvě Francie [4], to vše bylo naní přepravováno k řeckým silám na východní straně Egejského moře. Jako bonus navrch, díky Dohodové námořní podpoře Řecku (Kelly naval mission) se podařilo, de-facto za cenu šrotu, získat i 48 letadel.
Z logistického hlediska se jednalo o noční můru - řecká armáda aktuálně používala minimálně 4 různé kalibry střeliva - a to pouze u pušek, nicméně alespoň opravdu těmi puškami a dalším materiálem byla vybavena v dostatečném množství.

Jedna část armády nicméně procházela mobilizací již nyní a to důstojnický sbor (jež musel připravit velitelské struktury právě PŘED příchodem vojáků). Zde se právě bolestivě projevovala hloubka Národního schizmatu Řecka - ačkoliv Venizelos ve spolupráci s Dimitriem Rallisem nabídli návrat všem royalistickým důstojníkům, kteří nebyli souzeni či odsouzeni vojenskými soudy (čímž byli vyloučeni např. Metaxas - odsouzený k trestu smrti a navíc stále pobívající v exilu - či Dousmanis - nakonec omilostněn - a Papoulas - odpovědný za vojenské vzpoury v letech 1917 - 1918), narazil však na tvrdý odpor jednak svých vlastních důstojníků (jejichž povýšení byla často způsobeno právě absencí royalistů v armádě), kteří odmítali, aby se jejich "bezectní kolegové" směli vrátit bez jakéhokoliv postihu, tak samotných monarchistů, kteří buď odmítli návrat pod velení někoho jiného, než "pravého krále Konstantina" či z důvodů, že by se měli vrátit na pozice, které zastávali v roce 1917, bez zisku povýšení, které by jim po 4 letech v armádě náleželo. Z 1500 royalistů se tak vrátila jen hrstka, většinou těch, kteří měli osobní vazby v obou táborech a jejich ukotvení u monarchistů tedy nebylo tak pevné.

[1] V OTL trpěla Řecká armáda v maloasijské kampani chronickým nedostatkem jezdectva. Teprve v létě 1921 došlo k přidání 2. jezdeckého pluku a až na počátku podzimu, při rozšíření o 4. jezdecký pluk, konečně k vytvoření divize. V ITL nedošlo k totální změně řecké generality (z pro-Venizelovské na pro-monarchistickou) a armáda v Malé Asii prochází posílením již před zahájením kampaně a nikoliv až po 2. bitvě o İnönü. Totéž se týká a jezdectva.
[2] Dnes Bandirma (Turecko)
[3] Tato děla byla použita i v OTL
[4] V OTL, po návratu Konstantina I. na řecký trůn a následném prudkém ochlazení vztahů mezi Řeckem a Dohodou, nakonec Francie, po podepsání Francouzsko-Tureckého příměří, tento materiál vrátila roku 1921 Turecké republice - což rozhodně Řekům v jejich konfliktu nepomohlo.
Oklamat, zmást, překvapit
("Stonewall" Jackson)
Atlantis
18. Plukovník
18. Plukovník
Příspěvky: 4848
Registrován: 08 říj 2006, 12:25
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Když opice nekousne

Příspěvek od Atlantis »

Inonu, západní Anatolie, 24. prosince 1920 (Juliánský kalendář)/6. ledna 1921 (Gregoriánský kalendář)

Çerkes Ethem, Čerkešský důstojník původní Osmanské armády, se svými muži doposavad bojoval proti Řekům, postupujícím ze Smyrny do nitra Anatolie. Když však z Ankary přišel rozkaz, aby se jeho oddíl kompletně začlenil do Národní TURECKÉ armády, odmítl. Mustafu Kemala však bylo možno vinit z ledasčeho, nedostatek rozhodnosti a v případě nutnosti i bezohlednosti k tomu však rozhodně nepatřily, což Ethem záhy pocítil. Jeho lidé byli prohlášeni za bandity a vzápětí napadeni armádou. Čerkesové sice dokázali odolat prvotnímu útoku několika tureckých divizí v okolí Gedizu a Kutahye, nicméně jejich postavení se neustále zhoršovalo. Jako akt zoufalství nakonec Ethem kontaktoval generála Nidera, velitele řeckého sboru A. Jakkoliv Řekové Čerkesům nedůvěřovali, příležitost to byla až příliš lákavá, aby ji mohli nechat projít bez povšimnutí, Divize Archiepalgo, posílená druhým plukem 39. divize (Euzone), pod velením generála Tseroulise provedla lokální ofenzivu proti Inonu ze severu, zatímco Niderův sbor zahájil vlastní útok z Usaku. Během pěti dnů bojových operací Tseroulisovy muži postoupili na linii Akpınar-Kovalca (kde se následně zakopali), zatímco sbor A dobyl linii Derbend-Civril. Navýsost varovným signálem však byla intenzita tureckého odporu, nesrovnatelná s předchozími zkušenostmi.[1]
Ethen a jeho Čerkesové se i přes toto vítězství nakonec museli uchýlit za Řecké linie. Zkušenost s nimi navíc jen posílila snahu tureckého velení začlenit všechny dobrovolnické a polovojenské bojové jednotky do struktur pravidelné armády...

12. ledna 1921 (Gregoriánský kalendář)

Všechny zainteresované strany potvrdily účast na další mírovou konferencí, jejíž termín byl určen na únor 1921 s místem konání v Londýně a jež měla navázat na předchozí konferenci ze Sevres. Řecko, mající na potvrzení závěrů předchozí konference intenzivní zájem, okamžitě souhlasilo. Obě turecké strany, Osmané i Nacionalisté, též potvrdily vyslání svých delegátů.

[1] Jedná se fakticky o totožný průběh, jaký měla 1. bitva o Inonu v OTL, pouze s tím rozdílem, že zde silnější Řecká vojska nebyla nucena po akci ustoupit, nýbrž dokázala získané pozice udržet - a Turci si tak nemohou připsat (byť hlavně propagandistické) vítězství.
Oklamat, zmást, překvapit
("Stonewall" Jackson)
Atlantis
18. Plukovník
18. Plukovník
Příspěvky: 4848
Registrován: 08 říj 2006, 12:25
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Když opice nekousne

Příspěvek od Atlantis »

Dodatek č.2: Zbraně a vybavení prodané či ukořistěné Řeckem - přelom let 1920/1921

Francie:
  • 35 000 pušek Mannlicher Schoenauer [1]
  • 20 000 pušek Berthier [1]
  • 48 000 pušek Mauser [2]
  • 20 kanónů Škoda ráže 75mm [2]
  • 12 stíhaček Nieuport 27 [3]
  • 10 bombardérů Breuget 14 [3]
Británie:
  • 100 000 pušek typ P14 [4]
  • 48 4,5'' houfnic [5]
  • 36 6'' 26 librových houfnic [5]
  • 152 3'' minometů Stokes [5]
  • 24 stíhaček Sopwith Camel [6]
  • 24 bombardérů Arco D.H.9 [7]
Kořistní zbraně (Osmanské):
  • 11 kanónů Škoda ráže 150mm
  • 26 kanónů Škoda ráže 105mm
  • 32 kanónů Škoda ráže 75mm
[1] Dodané i v OTL
[2] V OTL, po zhoršení francouzsko-řeckých vztahů a podepsání francouzsko-tureckého příměří, navráceno Turecké republice
[3] Zakoupeny i v OTL, nicméně zde je koupě oficiální přímo z Francie - zdroj: Dimitris Vogiatzis - Počátky Řeckého vojenského letectva 1912 - 1940
[4] Původní plán byl vybavit těmito zbraněmi 3 nově zformované britské divize - k čemuž v důsledku ukončení války již nedošlo - v ITL je Britská vláda nabídla roku 1924 Řecku zdarma, pokud by se zavázalo k nákupu 100 000 000 nábojů do těchto pušek
[5] "Přenechány" jednotkami působícími na Balkáně (Makedonská armáda) - viz: https://www.bulgarianartillery.it/Bulga ... y 1918.htm
[6] V OTL dodáno pouze několik strojů, načež byla dodávka po uvalení embarga stopnuta. Po jeho ukončení nakonec Řecko zakoupilo 24 stíhaček Gloster Mars, přičemž Řecko ji muselo zaplatit normálně. V ITL, bez embarga, se pochopitelně dodávka uskuteční dle plánu v plném rozsahu a je placena z válečného úvěru.
[7] V dubnu 1921 byla vytvořen základ 4. perutě armádního letectva, nicméně panovaly spory ohledně letounů pro ni. V OTL nebyla nakonec nikdy aktivována, protože byly přerušeny dodávky letadel. Zde by byla pravděpodobně vybavena směsicí letadel z [3] (což by ovšem nestačilo), tzn. je pravděpodobné, že by řecké velení sáhlo po druhém nejrozšířenějším stroji D.H.9
Oklamat, zmást, překvapit
("Stonewall" Jackson)
Atlantis
18. Plukovník
18. Plukovník
Příspěvky: 4848
Registrován: 08 říj 2006, 12:25
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Když opice nekousne

Příspěvek od Atlantis »

Antep, 8. února 1921

Takřka půlroční obléhání spojené se stejně dlouhou dobou každodenních střetů s nepřítelem nakonec obránce Aintabu zlomilo. 2000 mužů Kuva-yi Milliye, jež přežili z původních více jak 2900 obránců, putovalo do francouzských zajateckých táborů, zatímco jejich pozice ve městě zaujímali francouzští vojáci za podpory arménských dobrovolníků.

Arménie, 13. únor 1921
Oklamat, zmást, překvapit
("Stonewall" Jackson)
Odpovědět

Zpět na „Alternativní historie“