Fašistické Československo?

Co by bylo, kdyby? Prostor pro autorské příspěvky a diskuze o alternativní historii.

Moderátoři: Dekl, Atlantis, Vals, Royal

Odpovědět
Bunkr
Poručík
Poručík
Příspěvky: 1172
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Bunkr »

Jáva

30. prosince 1941 byl prvním dnem bitvy o Jávu. Na rozdíl od Bornea a Celebesu měla Jáva dostatečně silnou posádku v síle 60 000 mužů.

Tato národnostně pestrá armáda již od začátku války ostrov usilovně opevňovala. Za ony tři týdny, od 7. prosince, zde vznikla hustá síť zákopů a překážek, jejichž úkolem bylo zastavit japonský postup.

Že císařskou armádu nečeká nic snadného se ukázalo již při vylodění.

Nebýt letecké podpory, tak by se Japoncům možná ani nepodařilo vytvořit předmostí.

Po celé tři dny sváděly vyloďující se jednotky tvrdé boje s obránci. Nakonec se 2. pěší divizi podařilo zachytit se v oblasti kolem města Surabaja a postoupit hlouběji do vnitrozemí.

Tak se začala psát historie Jávského mlýnku na maso, právě tak o bitvě hovořili účastníci z obou stran barikády.

Japonští vojáci byli experty na vedení války v džungli. Díky tomu, že jejich pěchota byla vysoce pohyblivá, tak dokázali nacházet slabší místa ve spojeneckých liniích a využít jich.

Jenže záhy se ukázalo, že spojenecké jednotky nedají svou kůži lacino.

Sotva byla jedna linie prolomena, tak jí následovala další a další spojenečtí vojáci mezitím pracovali na vylepšení těch následujících.

"Bylo to stále horší a horší. Neustále jsme naráželi na zákopy a překážky. Bylo to jako postupovat od ničeho k ničemu. Každá taková linie byla silnější a lépe chráněná než ta předchozí. Jenom náš prapor ztratil během několika dní více vojáků než za celou dobu na Borneu," napsal si do svého deníku poručík Aki Okonaši 11. ledna 1942.

Boje na Jávě se stále protahovaly a na konci ledna již bylo jasné, že se zde nepodaří dosáhnout snadného ani rychlého vítězství.

O tvrdosti bojů svědčí ztráty za první měsíc bojů.

Japonci

8729 mrtvých, 15 987 zraněných, 2763 nezvěstných.

Spojenci

4562 mrtvých, 10 000 zraněných, 5321 nezvěstných a zajatých.
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,
Gallienus
Podpraporčík
Podpraporčík
Příspěvky: 388
Registrován: 07 zář 2018, 14:00

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Gallienus »

Tifík píše: 06 led 2021, 17:19 Neříkám, že mám konkrétní plán, nebo nějakou extra bližší představu o situaci. Jen by se můj přístup v téhle situaci (z pohledu Američanů) odvíjel od toho, že flotila v Atlantiku je mi momentálně k ničemu a její nasazení v Pacifiku by mi mohlo zajistit ještě větší převahu a jsem zvyklý vycházet z toho, že čím větší převaha tím snáz se vede válka. :lol:

Na druhou stranu pokud v Pacifiku nemají Američani infrastrukturu pro udržování flotily na víc místech, než je Pearl, tak by asi opravdu nedávalo smysl jej ucpat další flotilou, když nepředpokládáš že bys ji musel nasazovat...

Napadá mě, měla Atlantická tankery? Protože pokud jo a je jich málo, tak by minimálně jejich přesun + možná nějaké krytí dával smysl.
Pokusím se vysvětlit, jak to vidím já, nejdřív lehce zmíním OTL, pak mi určitě porozumíš.
Před prosincem 1941 bylo americké námořnictvo ve válce, vedlo ji na Atlantiku, ještě předtím, v průběhu roku 1940 předá Británii 50 torpédoborců (starší, ale stále funkční lodě) + 10 kutru pobřežní obrany (loď velikosti většího torpédoborce, ale mnohem pomalejší), všechny tyto události povedou k rozhodnutí o zákonu o dvou loďstvech:
(Příspěvek od Mela » 06 říj 2019, 14:25 Tady https://en.wikipedia.org/wiki/Two-Ocean_Navy_Act a tady https://ww2db.com/battle_spec.php?battle_id=230) a neúnosnému zbrojení...

Nyní není válka, žádní nacisté, jež jsou hrozbou, žádná nutnost investic do zbrojení, americká administrativa by ji neprosadila..., komunismus nebyl z pohledu tehdejší vlády považován za něco, čeho by se USA mělo bát. Žádná válka znamená, možná také žádný Roosevelt, těch motýlů ohledně americké, ale i světové historie je moc, nechci se v tom moc pitvat, sám to neumím odhadnout, změny by byly věřím, že hodně velké... Ale toto nechme stranou, Američané se připravují na válku s Japonskem, síly v Atlantiku lze oslabit, určitě je to možné... Přesuneš je..., ano budiž, kam přesně? San Diego, obecně západní pobřeží, ale co tam s nimi chceš přesně dělat..., torpédoborce se budou hodit, co kdyby japonské ponorky napadly místní plavbu (v OTL několik nesmělých pokusů bylo), ale k čemu ti tam budou velké lodě...

Ty tankery ano, je dobré zmínit, že Američané a Japonci měli poměrně dobře propracovaný systém doplňování paliva na moři (výrazně lepší, než měla Royal Navy) a abys je sebral Atlantické flotile, potřebuješ mít svolení Kinga, možná je předá, ale v tu chvíli omezí operace vlastní flotily...

Sice tomu nevěřím, ale přesuneš PACFLT na Filipíny dle oranžového plánu, to znamená, že počítáš přibližně se 6 měsíční velmi náročnou kampaní, tyto lodě operují z Havaje (musí se tam stále vracet, dokud nezabereš něco hodnotného a po cestě není moc kvalitních základen), pak pošleš Atlantickou flotilu do Austrálie, abys mohl proti Japonsku útočit z dalšího směru (problém je s tím, že musíš vybudovat i tam infrastrukturu, která zde není), na papíře úžasný, ale reálně ne. V OTL byť se zdá, že spojenecký postup Pacifikem byl relativně rychlý, byl umožněn japonskými porážkami a oslabením jejich flotily a letectva v roce 1942 a obřím stavebním programem USA, kterých chrlil lodě jak Baťa cvičky, to mít v tomto scénáři rozhodně nebudeš.

Nyní budeš chtít udělat něco podobného, mnohem dřív, proti soupeři jež bojuje v plné síle a na domácí půdě, budeš k tomu mít starší lodě, nemodernizované, špatnou doktrínu (neměl jsi příležitost se nic naučit, co jsi v OTL použil v letech 1943-1944) a budou velet arogantní rasisti (ti veleli i v OTL, nicméně se opírali o obrovskou sílu), to není dobré. Na druhou stranu, když dostaneš hned ze začátku ťafku a utrpíš velké ztráty, pošleš tu Atlantickou flotilu do Pacifiku tak jako tak...
Bunkr
Poručík
Poručík
Příspěvky: 1172
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Bunkr »

Já myslím, že by Spojené státy zbrojily i při neexistenci nacistů, byť v menší míře než v OTL. Japonsko bylo brané jako hrozba, byť byla bagatelizována a podceňována, tak to stále hrozba byla.

Edit: Stejně jako v OTL vypověděli Japonci smlouvu vyplývající z Washingtonské námořní konference, takže záminka pro zvýšení výdajů v oblasti námořnictva tu je.

Militaristický režim především křížil zájmy USA v Číně a na Dálném východě a všichni víme jak jsou USA háklivé na rušení jejich kruhů.

Ten Roosevelt, já myslím, že by do třetího období šel za všech okolností, I kdyby byl na všude na světě klid a mír. Především protože Demokraté v té době neměli jinou silnou a veřejně známou osobnost, která by pokračovala v Rooseveltově politice a FDR si toho byl dobře vědom.
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,
Gallienus
Podpraporčík
Podpraporčík
Příspěvky: 388
Registrován: 07 zář 2018, 14:00

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Gallienus »

Bunkr píše: 06 led 2021, 19:20 Já myslím, že by Spojené státy zbrojily i při neexistenci nacistů, byť v menší míře než v OTL. Japonsko bylo brané jako hrozba, byť byla bagatelizována a podceňována, tak to stále hrozba byla.

Edit: Stejně jako v OTL vypověděli Japonci smlouvu vyplývající z Washingtonské námořní konference, takže záminka pro zvýšení výdajů v oblasti námořnictva tu je.

Militaristický režim především křížil zájmy USA v Číně a na Dálném východě a všichni víme jak jsou USA háklivé na rušení jejich kruhů.

Ten Roosevelt, já myslím, že by do třetího období šel za všech okolností, I kdyby byl na všude na světě klid a mír. Především protože Demokraté v té době neměli jinou silnou a veřejně známou osobnost, která by pokračovala v Rooseveltově politice a FDR si toho byl dobře vědom.
Je to možné, že by se historie rozhodla jít ve stejné koleji jako v OTL, nebo by ji alespoň hodně kopírovala, ale to ani jeden z nás nemůže říct jistě. Nemám nastudovanou vnitřní politiku USA, jak velkou ránu dostali izolacionisté díky válce v Evropě, ale hrozba nacistů je měnič karet, bez ní je spousta věcí jinak.
To zbrojení bylo podmíněno i tím, že USA prodává zbraně spojencům, to teď rozhodně nenastane..., Britové nic nekoupí a Německo na to nemá peníze, i kdyby mu Británie slevila z jeho dluhu.
Roosevelt by do té kandidatury šel, o tom ani nepochybuji, ale vyhrál by..., třeba skutečně ano, měl by stejného viceprezidenta? Vše jako v OTL, nemám dost znalostí, abych mohl tvůj názor vyvrátit či potvrdit, ale jsem si jistý, že bez války v Evropě prostě neprosadíš zákon o námořnictvu pro dva oceány, žádná administrativa v době míru by to nerealizovala...
Bunkr
Poručík
Poručík
Příspěvky: 1172
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Bunkr »

Taky nejsem žádný expert na vnitřní politiku USA té doby :D

Souhlasím, že tady není žádný důvod pro "Arsenal of demokracy" a určitě by nedošlo na Zákon o dvou oceánech.

Nicméně tohle je také zajímavé: https://en.m.wikipedia.org/wiki/Naval_Act_of_1938

Otázka viceprezidenta je zajímavá, nicméně mě nepadá, kdo by jím mohl být.

Že by přišla Trumanova chvíle o čtyři roky dříve?

V té době byl senátorem za Missouri, na druhou stranu Wallace byl údajně mezi Demokraty velmi populární a s Garnerem se Roosevelt rozhádal.
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,
Bunkr
Poručík
Poručík
Příspěvky: 1172
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Bunkr »

Operace Filipíny

Od roku 1898 byly Filipíny oficiálně nezávislým státem, nicméně ve skutečnosti se jednalo o loutku Spojených států amerických. Důkazem tohoto faktu bylo, že vrchním velitelem filipínské armády byl generál Douglas MacArthur.

Pod jeho velení spadalo 151 000 mužů, 108 tanků, 250 děl a 277 stíhaček.

Zdánlivě se jednalo o úctyhodnou sílu, respektive tak to bylo vykládáno ve Washingtonu. Záhy se mělo ukázat, že to není pravda.

Japonci s útokem na Filipíny počítali již od chvíle, kdy začali s přípravami na expanzi do jihovýchodní Asie. Toto souostroví totiž díky své poloze mělo obrovský strategický význam.

Pokud by Američané do oblasti přesunuli Tichomořskou flotilu , tak by velmi snadno mohli přerušit pro Japonsko klíčové námořní cesty v jihovýchodní Asii. Navíc bylo třeba brát v potaz Filipínám letiště. Z nich by mohla být napadena některá japonská území, například Formosa.

Generální štáb znepokojený z kroků USA, které se nedaly označit jinak než příprava na válku, přistoupil k urychlení příprav útoku.

K obsazení Filipín byla vyčleněna 14. armáda generálporučíka Masaharu Hommy. Ta byla složená z následujících formací:

2. gardová divize
27. pěší divize
31. pěší divize
65. pěší brigáda

Ke vzdušné podpoře byla přidělena 5. letecká skupina.

Japonci se tak do akce chystali vrhnout 129 345 mužů, 95 tanků, 230 děl a 541 letadel.

Invazi rovněž podporovalo námořnictvo. Do oblasti byla vyslána část Kido Butai.

Právě letadla sehrála v počátku kampaně důležitou roli.

Brzy ráno 1. ledna 1942 zaútočila japonská letadla na filipínská letiště a americké Asijské loďstvo kotvící v té době v manilském přístavu.

Přestože jednotky na Filipínách měly být v pohotovosti, tak celá řada jejich příslušníků, v čele s Douglasem MacArthurem, vyspávala kocovinu ze silvestrovské oslavy.

Díky tomu se první úder zdařil více než dokonale.

Nepřátelské letectvo a flotila byly prakticky zlikvidovány a aby toho nebylo málo, tak generál MacArthur utrpěl při náletu těžké zranění.

Jeho místo narychlo zaujal generál Jonathan Wainwright, který byl okamžitě konfrontován s neradostnou situací.

Japonci se začali vyloďovat na severu Luzonu a rychle postupovali do vnitrozemí tohoto největšího ostrova filipínského souostroví.

Zaskočení obránci se vzpamatovávali jen zvolna a prozatím se zmohli jen na sporadický odpor.

Wainwright okamžitě telegrafoval do Washingtonu zprávu o útoku a zároveň se pokoušel zkoordinovat obranu.

Jenže Japonci byli při chuti.

3. ledna se další muži 16. armády vylodili tentokrát na jižním pobřeží Luzonu a zahájili postup na Manilu.

Ráno 11. ledna se Japonci vylodili na Mindanau.

Nicméně hlavní vylodění přišlo až 13. ledna 1942, tedy téměř dva týdny po zahájení invaze. Toho dne se Hommovi muži vylodili v Lingayenském zálivu na jih, tedy k Manile.

Filipínská metropole byla čtyři dny poté, 17. ledna 1942, prohlášena za otevřené město. Japonci jí navzdory tomu bombardovali.

Obránci se mezitím stáhli na poloostrov Bataan a ostrov Corregidor, zde se zakopávali a připravovali se na další boje.

Ve dnech 1. - 4. února se Japonci pokusili prolomit linie na Bataanu, byli ale odraženi.

Celkový souhrn ztrát od 1. ledna do 1. února byl následující:

Japonci

2961 mrtvých, 6000 zraněných, 121 nezvěstných.

Američané a Filipínci

5979 mrtvých, 11 287 zraněných, 4900 zajatých.

Zároveň s Filipínami byly napadeny ostrov Guam a atol Wake.

Již 2. ledna 1942 předstoupil Roosevelt před Kongres a požádal jej, aby podpořili vyhlášení války Japonsku.

Většina kongresmanů tento návrh sice podpořila, ale zdaleka se nejednalo o drtivou většinu.

Na začátku roku 1942 se tak Spojené státy americké oficiálně ocitly ve válce s Japonským císařstvím.
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,
Tifík
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1558
Registrován: 18 říj 2013, 17:54
Bydliště: Lundenburg, Mähren

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Tifík »

Gallienus píše: 06 led 2021, 18:42 Pokusím se vysvětlit, jak to vidím já, nejdřív lehce zmíním OTL, pak mi určitě porozumíš.
Před prosincem 1941 bylo americké námořnictvo ve válce, vedlo ji na Atlantiku, ještě předtím, v průběhu roku 1940 předá Británii 50 torpédoborců (starší, ale stále funkční lodě) + 10 kutru pobřežní obrany (loď velikosti většího torpédoborce, ale mnohem pomalejší), všechny tyto události povedou k rozhodnutí o zákonu o dvou loďstvech:
(Příspěvek od Mela » 06 říj 2019, 14:25 Tady https://en.wikipedia.org/wiki/Two-Ocean_Navy_Act a tady https://ww2db.com/battle_spec.php?battle_id=230) a neúnosnému zbrojení...

Nyní není válka, žádní nacisté, jež jsou hrozbou, žádná nutnost investic do zbrojení, americká administrativa by ji neprosadila..., komunismus nebyl z pohledu tehdejší vlády považován za něco, čeho by se USA mělo bát. Žádná válka znamená, možná také žádný Roosevelt, těch motýlů ohledně americké, ale i světové historie je moc, nechci se v tom moc pitvat, sám to neumím odhadnout, změny by byly věřím, že hodně velké... Ale toto nechme stranou, Američané se připravují na válku s Japonskem, síly v Atlantiku lze oslabit, určitě je to možné... Přesuneš je..., ano budiž, kam přesně? San Diego, obecně západní pobřeží, ale co tam s nimi chceš přesně dělat..., torpédoborce se budou hodit, co kdyby japonské ponorky napadly místní plavbu (v OTL několik nesmělých pokusů bylo), ale k čemu ti tam budou velké lodě...

Ty tankery ano, je dobré zmínit, že Američané a Japonci měli poměrně dobře propracovaný systém doplňování paliva na moři (výrazně lepší, než měla Royal Navy) a abys je sebral Atlantické flotile, potřebuješ mít svolení Kinga, možná je předá, ale v tu chvíli omezí operace vlastní flotily...

Sice tomu nevěřím, ale přesuneš PACFLT na Filipíny dle oranžového plánu, to znamená, že počítáš přibližně se 6 měsíční velmi náročnou kampaní, tyto lodě operují z Havaje (musí se tam stále vracet, dokud nezabereš něco hodnotného a po cestě není moc kvalitních základen), pak pošleš Atlantickou flotilu do Austrálie, abys mohl proti Japonsku útočit z dalšího směru (problém je s tím, že musíš vybudovat i tam infrastrukturu, která zde není), na papíře úžasný, ale reálně ne. V OTL byť se zdá, že spojenecký postup Pacifikem byl relativně rychlý, byl umožněn japonskými porážkami a oslabením jejich flotily a letectva v roce 1942 a obřím stavebním programem USA, kterých chrlil lodě jak Baťa cvičky, to mít v tomto scénáři rozhodně nebudeš.

Nyní budeš chtít udělat něco podobného, mnohem dřív, proti soupeři jež bojuje v plné síle a na domácí půdě, budeš k tomu mít starší lodě, nemodernizované, špatnou doktrínu (neměl jsi příležitost se nic naučit, co jsi v OTL použil v letech 1943-1944) a budou velet arogantní rasisti (ti veleli i v OTL, nicméně se opírali o obrovskou sílu), to není dobré. Na druhou stranu, když dostaneš hned ze začátku ťafku a utrpíš velké ztráty, pošleš tu Atlantickou flotilu do Pacifiku tak jako tak...
Já tomu vlastně rozumím, prvním odstavcem toho, na co reaguješ jsem chtěl vysvětlit, proč jsem to vůbec navrhoval. A druhým konstatuju, že uznávám, že je to celé zjevně pitomost.

Právě o to, že nemáš hrozbu v Atlantiku mi šlo v prvé řadě - prostě nemáš důvod trvat na tom, že tam ta flotila bude. Ale taky chápu, že vzhledem k aroganci Američanů nebudou cítit potřebu ji přesouvat. Nicméně když máš v plánu bojové akce v Pacifiku, tak by se ti tam fakt hodily všechny tankery, které můžou fungovat jako podpora flotily, když pro nic jiného, tak abys získal maximální mobilitu. Na druhou stranu jsou cenné, takže je asi nepošleš samotné, ale pošleš je s nějakým krycím svazem aby ti je nepotopila nějaká ponorka. A to je to, na co jsme své stanovisko zredukoval jako na asi jedinou smysluplnou variantu vzhledem k okolnostem.
Hetharie 4 (2.pokus):Konrád Východňanský, regent krále Svatopluka I. Kalwenského - leden až říjen 998
Wylam: legát Agateánského bratrstva Regozor, zvaný Železný; rytíř smrti Raileh, velitel Legie zkázy
Heharie 4: paladin Tomáš trážce Východu, Pán Velernova a Cestostráže stál, regent krále Svatopluka I. Kalwenského
Blackfyreovo povstání: Damon Lannister, lord Casterlyovy skály, pán Západních zemí, štít Lannisportu a strážce západu
Hetharie 3: kníže Hövdig Reger ze Starkfäste, kníže Brázdy a jeho syn Arvtak Regeri, pán Starkfäste a Självfältu


„Přílišná oddanost ideálům končí tím, že v rámci boje proti alkoholismu zastřelíš dítě se sáčkem rumových pralinek.“
Karel Kryl
Bunkr
Poručík
Poručík
Příspěvky: 1172
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Bunkr »

V předvečer vyplutí

Útok na Filipíny, Guam a Wake zvětšil již tak enormní tlak na admirála Kimmela.

Orange byl sice nyní zavržen jako nesmyslný, ale i nadále zněl jasný požadavek na přesun Tichomořské flotily na západ, ten byl ještě umocněn depešemi generála Wainwrighta z Filipín a japonským obsazením Guamu po dvou dnech bojů.

Admirál Stark a jeho lidé narychlo vypracovali nový operační plán a 1. února jej schválil prezident Roosevelt. Nyní se již nepočítalo s rychlou plavbou směr Filipíny, ostatně to nyní nebylo ani proveditelné.

Tichomořská flotila nyní dostala rozkaz krýt invazi na Guam a po znovuobsazení tohoto ostrova neutralizovat základnu na Saipanu. Teprve poté měla pokračovat v plavbě k Filipínám.

Aby uklidnil Kimmela, přinutil Stark velitele Atlantické flotily admirála Ernesta Kinga, aby část svých lodí poslal Kimmelovi.

Neobešlo se to bez protestů, ale nakonec se King uvolil k uvolnění požadovaných rolí. Dodnes není známo jak se to Starkovi podařilo. Faktem zůstává, že na konci ledna do Pearl Harboru dorazilo několik tankerů a letadlové lodě Wasp a Yorktown.

Po několika týdnech příprav bylo konečně vše připraveno k vyplutí.

16. února 1942 opustila Tichomořská flotila svou havajskou základnu a vyplula směrem k Mariánským ostrovům.

Japonci o byli o této události informováni svými špiony. Velitel Spojeného loďstva Isoroku Jamamoto proto nařídil flotile kotvící na Truku, aby se připravila k vyplutí.

Zároveň vyslal ponorky, jejichž úkolem bylo Američany sledovat a hlásit Jamamotovi co právě Kimmelova flotila podniká.
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,
Bunkr
Poručík
Poručík
Příspěvky: 1172
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Bunkr »

Guam, I. část

Před připlutím ke Guamu rozdělil Kimmel svou flotilu na tři části:

Krycí svaz

Velitel: kontraadmirál Thomas Kinkaid.

Lodě:

Bitevní

USS Colorado , USS Maryland

Křižníky

Těžké:

USS Minneapolis , USS New Orleans

9 torpédoborců.

Úkolem Krycího svazu bylo podporovat vylodění armády na Guamu a zároveň ho chránit před případným japonským útokem. Kimmel totiž předpokládal, že se v oblasti budou pohybovat nějaké japonské lodě a nechtěl riskovat, že vojáci budou ve vyloďovacích plavidlech zmasakrováni.

Bitevní svaz

Velitel: admirál Husband Kimmel.

Lodě

Bitevní:

USS Arizona , USS West Virginia , USS Tennesse , USS Oklahoma , USS California , USS Nevada , USS Pennsylvania

Křižníky

Těžké:

USS Chicago , USS Portland , USS Indianapolis

12 torpédoborců

Bitevní svaz byl jádrem celé flotily. Jeho páteř tvořilo sedm bitevních lodí, v čele s Kimmelovou vlajkovou Arizonou .

Jeho posláním bylo tvořit nepřímé krytí invaze a v případě objevení silnějšího japonského svazu vyplout proti němu a svést s ním bitvu.

Letecký svaz

Velitel: admirál William Halsey

Lodě

Letadlové:

USS Saratoga , USS Wasp, USS Yorktown, USS Enterprise, USS Lexington

Křižníky

Těžké:

USS Salt Lake City , USS Norhampton, USS Chester, USS Astoria , USS San Francisco

Lehké:

USS Trenton, USS Richmond , USS Concord , USS Honolulu , USS Boise, USS Phoenix

20 torpédoborců

Halseyho svaz měl celé flotile poskytovat letecké krytí a zároveň podpořit svými letadly útok na Guam.

Zbylé lehké křižníky (2) a torpédoborce (9) byly vyčleněny k ochraně flotily tankerů.

Američané netušili, že jsou v průběhu plavby bedlivě sledováni japonskými ponorkami. Jejich kapitáni pravidelně informovali admirála Jamamota o své poloze.

Spojené loďstvo vyplulo 20. února 1942 z Truku a zamířilo k Mariánským ostrovům.

Jednalo se o hrozivou sílu.

Lodě

Bitevní:

Jamato, Haruna, Kirišima , Mutsu, Nagato, Hyuga, Ise, Jamaširo

Letadlové:

Akagi, Kaga, Hirjú, Sorjú, Zuikaku, Šókaku

Křižníky

Těžké:

Furutaka, Kako, Aoba, Kinugasa, Myoko, Nači, Ašigara, Haguro, Takao.

Lehké:

Tatsuta , Tenryjú, Kuma, Tama, Kiso , Kitakami, Nagara, Natori, Kinu, Katori, Kašima.

56 torpédoborců.

S japonským vyplutím se začalo schylovat k epickému střetu, který se měl zapsat do dějin válečnictví.
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,
Bunkr
Poručík
Poručík
Příspěvky: 1172
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Bunkr »

Guam, II. část

23. února 1942 se Tichomořská flotila nacházela asi 256 kilometrů východně od Guamu, což byla výchozí vzdálenost pro zahájení operace proti tomuto ostrovu.

Na Kimmelův rozkaz odstartovalo z letadlových lodí 150 letadel a hnaly se na západ. V 6:45 dopadly na japonská letiště první bomby.

Posádka na Guamu nebyla záměrně varována. Jamamoto totiž chtěl dosáhnout co největšího momentu překvapení pro vlastní útok a příliš houževnatý odpor ze strany obránců by mohl Američany varovat, že se něco chystá.

Díky tomu byl americký úder úspěšný. Někteří by jej dokonce označili za velice úspěšný. Bylo totiž zničeno 125 japonských letadel a Američané ztratili 29 strojů.

Piloti spokojení se svým výkonem se obrátili a zamířili domů. To ještě netušili, že jejich mateřské lodě právě začínají svůj boj o holý život.

V 7:02 byl totiž svaz letadlových lodí Tichomořské flotily napaden 168 letadly Kido Butai . Ta hrstka stíhaček Wildcat , kterou se podařilo dostat do vzduchu, nemohla zkušené japonské piloty zastavit.

Většinu síly útoku schytala 1. divize letadlových lodí tvořená Saratogou , Lexingtonem a Enterprise .

Saratogu zasáhly tři bomby a dvě torpéda, z nichž jedno zablokovalo lodní kormidlo. Těžce poškozená loď tak nebyla schopna plavby a jen bezmocně kroužila kolem svojí osy.

Do Lexingtonu se zahryzla dokonce čtyři torpéda a tři bomby. V důsledku mohutných explozí se tato letadlová loď začala naklánět a brzy bylo jasné, že se potopí.

Enterprise , vlajková loď admirála Halseyho, byla zasažena dvěma bombami a jedním torpédem. První bomba zničila přední výtah, čímž bylo znemožněno přijímání a vysílání letadel. Druhá bomba dopadla do prostoru lodní nástavby a zabila nebo, zranila většinu velících důstojníků. Mezi zraněnými byl i admirál Halsey, který byl zasažen řadou střepin a utrpěl popáleniny na 30% těla. Torpédo explodovalo v prostoru strojovny a vyřadilo z provozu většina turbín pohánějících loď. V důsledku toho mohla Enterprise plout maximální rychlostí 5 uzlů za hodinu.

Z námořního doprovodu 1. divize šly ke dnu těžké křižníky Salt Lake City a Chester a lehký křižník Boise.

Útoku neunikla ani 2. divize. Letadlové lodě Wasp a Yorktown dostaly každá po jedné bombě a torpédu. Obě ale zůstaly bojeschopné.

Jejich doprovod dopadl o poznání hůře. Potopeny byly těžký křižník Norhampton , lehký Phoenix a torpédoborec Blue .

Výsledek japonského útoku byl pro Američany skutečně nelichotivý.

Jedna letadlová loď se potápěla, další dvě byly poškozeny těžce a dvě lehce.

Ztraceny byly rovněž tři těžké křižníky, dva lehké a jeden torpédoborec.

Zbývající doprovod (dva těžké a tři lehké křižníky a devatenáct torpédoborců) utrpělo různé stupně poškození.

Celkem zahynulo 2873 mužů a dalších 4697 bylo zraněno.

Japonci za tento útok zaplatili 45 sestřelenými a poškozenými letadly.

Před velitelem 2. divize a provizorním velitelem celého svazu kontraadmirálem Frankem Fletcherem bylo nyní obtížné rozhodnutí.

Měl zůstat, pokusit se zachránit co se dá a riskovat pokračování v bitvě?

Nebo zachránit co se dá a ustoupit?

Nakonec se rozhodl pro kompromis.

Nařídil poškozené Enterprise , aby se v doprovodu lehkého křižníku Honolulu a torpédoborce Ward vypravila na cestu zpět.

Zbytku doprovodu nařídil, aby se věnoval záchraně trosečníku z Lexingtonu a evakuaci Saratogy, kterou s těžkým srdcem nechal jako neplavbyschopnou potopit. Zpočátku sice uvažoval o pokusu nechat jí odtáhnout, ale ukázalo se, že její poškození jsou natolik těžká, že by nejspíše cestu do Pearl Harboru nevydržela.

Ze zbývajících dvou letadlových lodí vyslal všechna dostupná letadla, aby se pokusila najít Japonce a alespoň částečně s nimi srovnat účty.

Američanům se skutečně podařilo svaz japonských letadlových lodí objevit. Letci rozzuření z porážky, kterou jim Japonci uštědřili, se bezhlavě vrhli do útoku.

Přestože jim zkušení nepřátelští piloti způsobili těžké ztráty, podařilo se jim zasáhnout Zuikaku a Akagi , což byla vlajková loď Kido Butai .

Japonci tak přišli o 89 mrtvých a 543 zraněných.

Američané museli odepsat 54 sestřelených a poškozených letadlových lodí.

Zatímco američtí piloti útočili na japonské letadlové lodě, tak k americkému Bitevnímu svazu se blížila smrt v podobě 153 letadel druhé japonské vlny.

I tentokrát byl dopad japonského útoku naprosto drtivý a zkušení námořní letci prokázali, že své řemeslo dokonale ovládají.

Jako první byla zasažena USS Arizona , na níž se snesl déšť torpéd a bomb. Zmrzačená loď se potopila prakticky okamžitě.

O život přišlo 1177 mužů její posádky, mezi nimi i velitel flotily admirál Husband Kimmel.

Osud Arizony následovaly Pennsylvania a Nevada , zbývající bitevní lodě utrpěly těžká poškození a z West Virginie se stal prakticky vrak, který se na hladině udržel snad jen silou vůle.

Japonci při tomto útoku ztratili 76 letadel.

Američané přišli o 5053 mrtvých a 9278 zraněných.

Když se velitel Krycího svazu kontraadmirál Kinkaid dozvěděl co se děje, tak mu okamžitě došlo, že Tichomořská flotila se chytila do japonské pasti.

Okamžitě se spojil s Fletcherem a společně rozhodli o ukončení operace a co nejrychlejšímu ústupu na Havaj.

Japonci si ale nechtěli nechat cennou kořist uniknout. Když třetí vlna letadel nenašla Američany tam, kde měli být, tak do akce vyrazily zbylé hladinové lodě a ponorky.

Bitevní lodě Jamato a Kirišima ukončili trápení West Virginie a navíc se jim podařilo potopit Californii.

Ponorka I - 29 úspěšně torpédovala USS Tennesse a Nevadu i tyto bitevní lodě byly potopeny.

Torpéda si našla a potopila letadlovou loď Wasp a poškodila bitevní loď Maryland a těžký křižník Minneapolis.

Naštěstí pro zbytek Tichomořské flotily již nastal soumrak a Jamamoto se rozhodl pronásledování ukončit.

Navzdory tomu skončila bitva u Guamu drtivým vítězstvím Spojeného loďstva .

Za cenu poškození dvou letadlových lodí a 121 sestřelených letadel se podařilo prakticky zlikvidovat Tichomořské flotilu .

Američané ztratili sedm bitevních a tři letadlové lodě, pět těžkých a čtyři lehké křižníky a osmnáct torpédoborců.

S vyjímkou bitevní lodi Colorado a těžkého křižníku New Orleans byly zbývající lodě poškozeny.

Celkem zahynulo 18 889 Američanů a 22 311 bylo zraněno.

Veřejnost v USA po zprávě o této drtivé porážce nejprve upadla do těžkého šoku, který ovšem záhy vystřídalo volání po potrestání viníků a pomstě za tuto potupu.

Obětním beránkem se stal admirál Harold Stark, který byl obviněn, že vyslal Tichomořskou flotilu do akce bez toho, aby dostatečně zajistil její bezpečí.

Nešťastný důstojník byl odvolán ze své funkce a poslán do výslužby.

Roosevelt zároveň využil této prohry, aby v Kongresu prosadil zákony umožňující mohutný program výstavby válečného loďstva a silné pozemní armády.
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,
Tifík
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1558
Registrován: 18 říj 2013, 17:54
Bydliště: Lundenburg, Mähren

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Tifík »

Hmm... proč se Japonci nepokusili nasadit i hladinová plavidla? Když polohu a rozmístění znali, mohli je přeci poslat tak, aby se do kontaktu s protivníkem dostali jen krátce po leteckých úderech, ne? Přijde mi jako hloupé poslat hladinové lodě do akce až po tom, co protivník ustoupil, jen k doražení toho, co nechal za sebou, když by kombinovaný úder přece mohl přinést mnohem větší ztráty Američanů, ne?
Hetharie 4 (2.pokus):Konrád Východňanský, regent krále Svatopluka I. Kalwenského - leden až říjen 998
Wylam: legát Agateánského bratrstva Regozor, zvaný Železný; rytíř smrti Raileh, velitel Legie zkázy
Heharie 4: paladin Tomáš trážce Východu, Pán Velernova a Cestostráže stál, regent krále Svatopluka I. Kalwenského
Blackfyreovo povstání: Damon Lannister, lord Casterlyovy skály, pán Západních zemí, štít Lannisportu a strážce západu
Hetharie 3: kníže Hövdig Reger ze Starkfäste, kníže Brázdy a jeho syn Arvtak Regeri, pán Starkfäste a Självfältu


„Přílišná oddanost ideálům končí tím, že v rámci boje proti alkoholismu zastřelíš dítě se sáčkem rumových pralinek.“
Karel Kryl
Bunkr
Poručík
Poručík
Příspěvky: 1172
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Bunkr »

Záleží co bereš jako krátce po úderech.

Osobně si myslím, že ztráty Američanů nejsou vůbec lehké. Jen u velkých hladinových lodí to je 7 z 9 bitevních lodí a 3 z 5 letadlových lodí. Tichomořská flotila bude minimálně několik měsíců KO a Američané se do další bitvy s Japonci hned tak nepoženou.

Ano, veřejnost a politici budou chtít pomstu, zvláště Roosevelt, protože se blíží volby do Kongresu, ale důstojníci to budou vnímat trochu jinak.

Já to vzal tak, že Kinkaid se o útocích Japonců dozvěděl v jejich průběhu, s Fletcherem se spojil prakticky okamžitě a pro ústup se rozhodl velmi rychle.

Japonci se sice v průběhu bitvy postupně přibližovali, ale Američanům přálo trochu štěstí a podařilo se jim vyklouznout. (Tady jsem si hodil kostkou :D ).

Přesto i na ústupu zaznamenali ztráty, přišli o čtyři bitevní lodě, které by se jim nejspíš jinak podařilo zachránit a jednu letadlovou loď, kterou by určitě zachránili.

Japonci dále poškodili jednu bitevní loď a jeden těžký křižník.

Ergo, ze všech těžkých hladinových lodí zůstala nepoškozená jediná.
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,
Bunkr
Poručík
Poručík
Příspěvky: 1172
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Bunkr »

Sumář, únor - květen 1942

Po porážce u Guamu nastaly státům válčícím s Japonskem těžké časy. Japonci totiž hodlali ze svého úspěchu vytěžit maximum a veškeré úsilí nyní směřovali do pozemní války.

1. března 1942 byl proveden úspěšný výsadek jižně od malajského Kuantanu a 1. gardové divizi se po těžkých bojích podařilo prolomit britské linie v oblasti kolem města Kampar.

Britové tak museli ustoupit až ke Slim River, toto město se nacházelo pouhých 100 kilometrů severně od Kuala Lumpuru, správního centra Malajsie.

Za cenu těžkých ztrát se v průběhu března 1942 podařilo frontu znovu stabilizovat. Nová frontová linie probíhala v úseku Slim River - řeka Pahang.

Tato druhá fáze bitvy o Malajsii stála Británii 4721 mrtvých, 9123 zraněných a 2376 zajatých.

Naproti tomu Japonci ztratili 2997 mrtvých, 6769 zraněných a 974 nezvěstných.

Na začátku dubna 1942 se definitivně dotočil Jávský mlýnek na maso.

Tažení, které podle původních japonských plánů mělo trvat zhruba měsíc, se protáhlo na trojnásobnou délku. Byl to nesmírně krvavý čtvrt rok.

Japonci za tu dobu ztratili 23 000 padlých, 42 213 zraněných a 11 000 nezvěstných.

U Spojenců si obrana Jávy vyžádala 14 993 mrtvých, 27 zraněných 9678 zajatých a nezvěstných.

Nicméně i přes značné ztráty Japonsko okupovalo většinu Nizozemské východní Indie. V držení Spojenců zůstala pouze Sumatra, která se však v posledních měsících změnila v ohromnou pevnost.

Britové velice dobře věděli, že pokud padne tento ostrov, tak nejen že si Japonci zajistí dostatek ropy, ale navíc budou moci odříznout jednotky bránící Malajsii a zároveň si otevřou možnost pro námořní invazi do Barmy. Sumatra se tedy musela udržet za všech okolností.

10. května vinou nedostatku zásob a bez naděje na pomoc a vyproštění kapitulovala americko - filipínská armáda, která se dosud držela na poloostrově Bataan a nedalekém ostrově Corregidor.

Do zajetí padlo 110 000 mužů, jejichž utrpení ovšem nebyl zdaleka konec.

Čekal je totiž pět dnů trvající a 128 kilometrů dlouhý přesun do zajateckých táborů. Tato anabáze, známá jako Bataanský pochod smrti, stála život zhruba 10 000 mužů.

Ti umírali vinou nedostatečného zásobování a krutosti japonských vojáků, kteří v souladu se zvráceným kodexem cti pohrdali muži, kteří se raději vzdali než aby padli v boji.

Bez Bataanského pochodu smrti si boj o Filipíny vyžádal následující ztráty.

Američané a Filipínci

10 800 mrtvých, 30 345 zraněných a 110 000 zajatých.

Japonci

8100 mrtvých, 11 432 zraněných a 2000 nezvěstných.

Celé souostroví Filipín se tak ocitlo v japonských rukách.

Ze všech bojišť na Dálném východě zůstala situace nezměnéná pouze v Barmě, nicméně to nikoho příliš netrápilo. Japonci totiž věřili, že mají konečné vítězství na dosah ruky a Barma se pro ně nyní stala druhořadým bojištěm.

Na jaře 1942 představil admirál Jamamoto ambiciózní plán Mo.

Jeho význam spočíval v tom, že kdyby se jej podařilo realizovat, tak by došlo k odříznutí spojení Austrálie a Nového Zélandu s Británií a USA.

Spočíval v souběžném obsazení Timoru a Papui - Nové Guinee a ve vylákání britské Dálněvýchodní flotily z její australské základny do Timorského moře. Tam měla být obklíčena a následně zničena.

Tento plán vyvolal v Tokiu bouřlivé nadšení. Nikdo nepochyboval, že díky němu a obsazení Sumatry se podaří donutit Spojence k uzavření míru.

Nikdo z jásajících mužů ovšem nevěděl o jedné podstatné věci.

Britským kryptologům vedeným Alanem Turingem se podařilo prolomit takzvaný Purpurový kód . Což byl nástroj pro šifrovanou komunikaci v rámci námořnictva.
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,
Bunkr
Poručík
Poručík
Příspěvky: 1172
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Bunkr »

Plán Mo

2. května 1942 začali Japonci s vyloděním na Timoru a Papui - Nové Guinei. Zatímco na prvním zmiňovaném ostrově se dařilo postupovat relativně rychle, jeho obrana nebyla příliš silná, tak na Nové Guinei tomu bylo jinak.

Výchozím bodem pro útok na tuto strategicky významnou oblast byl ostrov Nová Británie, kterého se Japonci zmocnili 13. března 1942.

Odsud útočila 8. japonská armáda generálporučíka Hitoši Imamury.

Tvořily jí tyto útvary:

20. pěší divize

41. pěší divize

51. pěší divize

Celkem 60 000 mužů, 120 děl a 320 letadel.

Na ostrově se nacházel 1. australský sbor generálporučíka Thomase Blameyho.

Skládal se z:

6. pěší divize

7. pěší divize

9. pěší divize

Dohromady to bylo 45 000 mužů, 100 děl a 250 letadel.

Jako první vyslal Imamura do boje 51. divizi. Ta se vylodila na severu Nové Guinee v oblasti kolem města Madang.

Okamžitě zabředla do bojů se 7. australskou divizí, která zde byla dislokováná. Tvrdé boje na severu dokonale vyhovovaly japonským záměrům.

Imamura v koordinaci se Spojeným loďstvem začal chystat invazní svaz, na jehož palubách se měly přepravit zbývající dvě divize 18. armády.

Jamamoto k tomuto svazu plánoval vylákat Dálněvýchodní flotilu Royal Navy, která se po útoku na Singapur přesunula právě do Austrálie.

Jamamoto věřil, že Britové nebudou chtít, aby Nová Guinea padla do japonských rukou . Tím by se totiž v bezprostředním nebezpečí invaze ocitla Austrálie.

Jeho záměrem bylo počkat si na vhodnou příležitost a svést rozhodující bitvu, která měla skončit dalším japonským vítězstvím.

Jamamoto ale nevěděl, že velitel Dálněvýchodní flotily admirál Andrew Cunningham zná jeho plány stejně dobře jako on sám.

Cunningham, věrný své pověsti agresivního a schopného důstojníka, vypracoval se svým štábem vlastní plán, který vycházel z toho, že aby Japonci mohli vpadnout jeho flotile do boku , tak budou muset vplout do Korálového moře.

Právě zde hodlal Cunningham dát Jamamotovi bitvu po níž Japonec toužil, ale s jiným průběhem než si naplánoval.

6. května 1942 vyplul z Nové Británie druhý invazivní svaz a mířil k východnímu pobřeží Nové Guinee. Cunningham, jehož flotila vyplula z přístavu již předchozího dne, vydal rozkaz k vplutí do Korálového moře.

Tou dobou bylo v pohybu i Spojené loďstvo .
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,
Bunkr
Poručík
Poručík
Příspěvky: 1172
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Bunkr »

Bitva v Korálovém moři

Do bitvy s Brity šlo jádro Spojeného loďstva. Svaz, který měl definitivně ukončit existenci Dálněvýchodní flotily , vytvořily tyto lodě:

Bitevní

Jamato, Haruna, Kirišima, Mutsu, Nagato, Jamaširo a Fusó.

Těžké letadlové lodě

Akagi, Kaga, Hirjú a Sorjú.

Lehké letadlové lodě (chránily invazní svaz)

Rjúhó, Hijó a Šóhó.

Křižníky

Těžké

Mikuma, Tone, Čikuma, Kumano.

U invazního svazu se nacházely Suzuja a Mogami .

Lehké

Kašii, Kašima a Katori.

Invazní svaz kryly Jubari a Naka.

S hlavní flotilou plulo rovněž 34 torpédoborců a s invazivní 10.

Dálněvýchodní flotilu vedenou admirálem Cunninghamem tvořily tyto lodě:

Bitevní

Duke of York, Prince of Wales , Malaya, Royal Sovergin a Resolution.

Bitevní křižník

Renown.

Letadlové lodě

Illustrious, Formidable, Indomitable.

Křižníky

Těžké

Exeter, Norfolk a York.

Lehké

Arethusa, Penelope a Southampton .

19 torpédoborců.

Brzy ráno vyslal admirál Nagumo průzkumné letouny, aby našly Brity. V jejich předpokládaném kurzu se již pohybovaly ponorky. Po nepříteli ale nebylo ani stopy.

Jamamoto sice vyslal několik ponorek k australskému pobřeží, ale australské torpédoborce odvedly vynikající práci a od těchto ponorek již žádná zpráva nikdy nepřišla.

Teprve v 8:35 objevil japonský průzkumný letoun britský svaz. Pilot okamžitě zahlásil jeho polohu, byla orientována jižněji než Jamamoto čekal a místo na severovýchod udržovalo celé loďstvo přímý východní kurz.

To znamenalo jediné. Britové nepluli proti invaznímu svazu, ale Spojenému loďstvu. Šok a nevíru záhy vystřídala britská letadla a jejich útok na Kido Butai.

43 letounů mělo striktní rozkaz útočit pouze na těžké letadlové lodě a ignorovat jejich doprovod, důvodem byl omezený počet letadel na britských letadlových lodí. V součtu jich Cunningham mohl nasadit pouze 121 proti 248 japonským.

Aby tuto přesilu alespoň částečně eliminoval, vyslal Cunningham v první vlně všechny moderní bombardéry Fairey Barracuda.

Následující střetnutí ukázalo, že i mocná Kido Butai má dvě podstatné slabiny.

Tou první byla slabá protiletadlová obrana lodí a tou druhou vzletové paluby, které nebyly pancéřované, ale dřevěné.

Přestože se co do zkušeností nemohli námořní letci RAF svým sokům vyrovnat, tak bez zábran vyrazili do útoku.

Poručík Esmond pokračoval v útoku i navzdory tomu, že byl jeho letoun zasažen a hořel.

Korvetní kapitán Genda, který byl toho dne na kapitánském můstku Akagi , ve své knize napsal: "Ten muž musel být nesmírně statečný. Ano, bylo to odvážné, jeho letadlo hořelo a on stále pokračoval v útoku. Sledoval jsem na vlastní oči jak těsně prolétl nad našimi hlavami a jak v plné rychlosti vrazil do vzletové paluby Kagy.

Esmondův letoun skutečně ve vysoké rychlosti narazil do vzletové paluby a zde po nárazu vybouchl. Poté ovšem následovala série druhotných explozí v podpalubním hangáru, v němž byla uskladněna letadla.

Kaga začala okamžitě hořet a již na první pohled bylo jasné, že je pro další boj nepoužitelná.

Za svůj čin byl poručík Esmond im memoriam vyznamenán Viktoriiním křížem.

Bitva ale pokračovala dál.

Kaga byla zasažena ještě jedním torpédem a začala se naklánět.

Po dvou zásazích dostaly Hirjú a Sorjú, přestože i tyto lodě hořely, tak se nezačaly potápět.

Akagi přímo zasažena nebyla. V její blízkosti sice explodovalo několik bomb, ale loď přímo poškozena nebyla.

Nyní se Nagumo ocitl v mimořádně obtížné situaci. Bitva ještě pořádně nezačala a tři z jeho čtyř těžkých letadlových lodí byly zasaženy.

V této situaci by nejspíše bylonejmoudřejší přerušit boj a odplout do bezpečí. Nicméně Nagumo se rozhodl pokračovat v boji.

54 letadel bylo vrženo do boje a Nagumo nechal svou flotilu upravit kurz.

Nyní to byli Britové, kteří se museli bránit.

Do vzduchu byly vrženy všechny stíhačky, které v tu chvíli byly dostupné.

Navzdory tomu, že utrpěli značné ztráty, podařilo se Japoncům zasáhnout letadlové lodě Formidable a Illustriours .

V reakci na to Cunningham vyslal druhou vlnu 35 letadel. Té chvíli trvalo než se jí podařilo Japonce objevit. Nicméně i tento útok byl podařený.

Tentokrát se podařilo zasáhnout Akagi a to takovým způsobem, že musela být evakuována, protože se začala potápět.

Další škody utrpěly i Hirjú a Sorjú.

Nagumo otřesený ztrátou své vlajkové lodě dospěl k závěru, že bitva je prohraná. V tomto závěru ho utvrdilo potopení Kagy v důsledku těžkých poškození utrpěných při první vlně.

V brzkých odpoledních hodinách se Kido Butai obrátila a začala ustupovat.

Díky tomu, že byl znovu upraven kurz, tak se Britům nepodařilo zbývající dvě letadlové lodě objevit.

Rozkaz k ústupu dal i Jamamoto. Bez leteckého krytí by bylo pokračování v bitvě sebevraždou.

8. května večer již bylo jasné, že Japonci vyklidili bojiště a tím uznali porážku.

Byla to skutečně těžká prohra.

Potopeny byly dvě těžké letadlové lodě a další dvě byly natolik poškozeny, že musely odplout k opravám do Japonska.

O život přišlo 1825 mužů a další 2000 utrpěly zranění, ztraceno bylo 189 letadel.

Cunningham mohl slavit.

Za cenu 321 mrtvých, 1000 zraněných a 54 letadel získal cenné vítězství, které znamenalo zmaření plánu Mo.

Invazní svaz přerušil akci a vrátil zpět na Novou Británii. Tak vzal za své plán na ovládnutí Nové Guinee.

10. května 1942 Churchill přednesl projev k národu, němž pronesl legendární: "Toto není konec, není to ani začátek konce. Snad je to ale konec začátku."

Události v následujících týdnech daly Churchillovi za pravdu.
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,
Bunkr
Poručík
Poručík
Příspěvky: 1172
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Bunkr »

7. část: Bouře

Odzbrojovací konference

Zatímco na Dálném východě již se vší intenzitou zuřila válka, tak v Evropě panoval klid a mír. Tedy alespoň tak to vypadalo.

Pod povrchem totiž bublalo napětí a to rostlo doslova ze dne na den.

Sovětský svaz i jeho protivníci se připravovali na nový celoevropský konflikt, byť oficiálně se hlavní mocnosti starého kontinentu dušovaly, že jediné na čem mají zájem je celoevropský mír.

Pod záštitou Společnosti národů se na základě sovětské a francouzské iniciativy uskutečnila na přelomu let 1941 a 1942 mezinárodní odzbrojovací konference.

Bylo navrženo, aby všechny evropské mocnosti (Sovětský svaz, Německo, Francie, Velká Británie a Itálie) snížily mírové stavy svých pozemních armád na 600 000 mužů a aby mezi těmito státy byla vytvořena parita v letectvu a námořnictvu.

Sovětský svaz zároveň tajně zástupcům ostatních evropských mocností navrhl, aby se pro příště mezinárodní rozpory řešily formou konferencí evropských velmocí.

Návrhy v oblasti armády nebyly pro Velkou Británii, Německo ani Itálii přijatelné.

Ministr zahraničí Eden Molotovovi připomněl, že právě pakt, který uzavřel s japonským ministrem zahraničí Macuokou, umožnil Japonsku napadnout britské kolonie v jihovýchodní Asii.

Von Weizsäcker zase upozorňoval na vysokou intenzitu sovětského a francouzského zbrojení.
"Hovoříte sice o míru a mírových řešení sporů v Evropě, ale Vaše továrny každý den chrlí další a další zbraně. Pokud Vám skutečně záleží na míru, tak se dohodněme na omezení zbrojní výroby."

Sověti i Francouzi tyto výtky hlasitě odmítali jako nepodložené pomluvy a fašistickou propagandu.
"Soudruh Weizsäcker vyčítá Svazu sovětských socialistických republik zbrojení. Ano, skutečně v našich továrnách se vyrábějí zbraně, ovšem nikoliv pro útočnou válku, ale pro obranu sovětského lidu před fašistickou agresí. Vyčítáte nám i Francii, že zbrojíme, ale sami zadáváte do výroby další tanky, letadla a děla a ve Vašich loděnicích se staví další a další lodě."

V podobném duchu se nesla celá konference, která nakonec vyšuměla do ztracena a v únoru 1942 byla ukončena.

Nedosáhla vůbec ničeho a místo aby napětí v Evropě snížila, tak jej ještě zvýšila.
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,
Bunkr
Poručík
Poručík
Příspěvky: 1172
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Bunkr »

Závody ve zbrojení

Válka na Dálném východě odstartovala v Evropě mohutné závody ve zbrojení. Všechny evropské státy a především velmoce začaly ve výrobě nových typů zbraní rozpouštěly ohromné finanční prostředky.

Velká Británie se orientovala především na stavbu nových válečných lodí a posilování RAF.

V loděnicích se kromě dvou bitevních lodí třídy King George V. (Anson, Howe) stavělo duo těžkých letadlových lodí třídy Implacable (Implacable, Indefatigable), lehká letadlová loď Unicorn a superdreadnoughty Lion.

U poslední zmiňované sady lodí došlo k technickým potížím s vývojem děla ráže 410 milimetrů, které bylo určeno jako hlavní zbraň pro tato plavidla.

Problém se nakonec podařilo vyřešit v lednu 1942, pokračování stavby tak již nic nebránilo.

V letectvu se do výzbroje podařilo dostat stíhačku Spitfire Mk IX, stíhací bombardér Havilland Mosquito a těžký bombardér Avro Lancaster.

Ve spolupráci s Němci britští inženýři a konstruktéři pracovali na vývoji letounu pohaněného proudovým motorem. Přes jisté pokroky se nedalo čekat, že se tuto revoluční zbraň podaří dostat do výzbroje dříve než v roce 1943, realisté mínili, že to bude spíše o rok později.

Stranou nezůstala ani pozemní armáda. Posilovány byly především obrněné svazy. Britové se v tankové technice pohybovali ve dvou extrémech, buď byly jejich stroje rychlé a obratné, ale slabě pancéřované a vyzbrojené, nebo byly naopak silně pancéřované a vyzbrojené, ale pomalé a neobratné.

Řešení těchto problémů potenciálně nabízel tank Cruiser Mk VIII, Cromwell. Ten se však nedařilo pro opakované úpravy protypu dostat do sériové výroby a zařadit do výzbroje.

To Němce nekvalita zbraní příliš netížila, hlavní potíží byly omezené finanční prostředky dané ekonomickou realitou.

Páteří obrněných vojsk se stal střední tank Pz IV, který doplňoval Pz III, OKH v čele se svým velitelem generálplukovníkem Wernerem von Fritschem soudilo, že se jedná o dostatečně kvalitní stroje, které budou na nepřítele stačit.

Luftwaffe od roku 1941 zařazovala do výzbroje novou stíhačku Focke Wulf Fw 190. Tento letoun byl ve všech ohledech lepší než Messerschmitt Bf 109 a proto bylo rozhodnuto, že bude nahrazen právě Focke Wulfem.

Problém nastal u námořnictva. Většinu finančních prostředků spolykala totiž pozemní armáda a Luftwaffe. Marína se tak ocitla na okraji a musela se spokojit ve srovnání s ostatními složkami s drobnými.

Již v roce 1939 byla zastavena stavba bitevních lodí třídy Bismarck a zbylý program výstavby válečného loďstva byl výrazně omezen.

Již o rok později ale byla situace trochu jiná.

Francie totiž posílila své námořnictvo bitevními loděmi třídy Roberspierre, původně Richelieu a Němci se rovněž dozvěděli o stavbě bitevních lodí třídy Sovětskij Sojuz.

Podrobnější specifikaci sovětských lodí sice neznali, ale to co se dozvěděli stačilo k tomu, aby v otázce námořnictva došlo k alespoň částečné změně postoje.

Začaly se objevovat hlasy o tom, že Německo potřebuje silné námořnictvo, aby mohlo efektivně čelit rudému nebezpečí.

Na sklonku roku 1940 se tak opět začal rozjíždět program výstavby válečného loďstva, proti původní verzi přijaté ještě Hitlerem byl omezen a rozložen do více let.

Stavba dua bitevních lodí Bismarck byla znovu spuštěna na začátku roku 1941, s jejich zařazením do služby se počítalo v roce 1943.

Pokračovalo rovněž budování ponorkové flotily, byť se řada vysokých důstojníků dívala na tuto složku jako Hitlerovu zbraň, tak u nich nakonec převážily vzpomínky na 1. světovou válku, kdy jejich ponorková flotila Dohodě zle zatápěla.

Rovněž bolševický tábor usilovně zbrojil. Především Sovětský svaz se do posilování armády vrhl s nesmírnou vervou.

Od roku 1937 probíhal mohutný program, v jehož rámci bylo budováno válečné loďstvo.

V loděnicích rostly čtyři bitevní lodě třídy Sovětskij Sojuz , dva bitevní křižníky, čtyřicet šest torpédoborců a sto padesát jedna ponorek.

Posilována byla i pozemní armáda. Od roku 1940 se ve velkých sériích vyráběl střední tank T - 34/76 a v těžkých tancích měli Sověti cennou oporu v podobě KV - 1 a KV - 2.

Mohutně bylo posilováno i letectvo. Zde byl důraz kladen na bitevníky a další letouny schopné operovat ve frontovém pásmu.

Zbrojila i Francie.

Její válečné loďstvo na začátku 40. let posílily dvě bitevní lodě třídy Roberspierre a další dvě se stavěly.

Pozemní armáda prošla reorganizací. Podle sovětského vzoru byly vytvořeny mechanizované sbory, které tvořily dvě tankové a jedna mechanizovaná divize.

Rostla i síla letectva. Novou stíhačkou se stal Dewotine D.520, čtyřmotorový bombardér Farman F.220 a střední bombardér Bloch MB.210.

Oblasti zbrojení se týkal i jaderný výzkum Němců a Britů, který pokračoval i na začátku 40. let.
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,
Bunkr
Poručík
Poručík
Příspěvky: 1172
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Bunkr »

"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,
Gallienus
Podpraporčík
Podpraporčík
Příspěvky: 388
Registrován: 07 zář 2018, 14:00

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Gallienus »

Bunkr píše: 11 led 2021, 15:50 Stavba dua bitevních lodí Bismarck byla znovu spuštěna na začátku roku 1941, s jejich zařazením do služby se počítalo v roce 1943.
Jestli jsi stavbu v roce 1938 zastavil, tak kýl obou lodí byl nejspíš rozebrán, je to nejpravděpodobnější... Je to trochu škoda, protože Bismarck měl být spuštěn na vodu v únoru a Tirpitz na konci léta 1939. Myslím, že v tíživé finanční situaci, ve které Německo po prohrané Mnichovské válce bylo, je velmi pravděpodobný prodej obou rozestavěných lodí. Kupec může být Nizozemí, obávalo se Japonska, smlouva mohla být navržena tak, že Němci obě lodě dokončí ve svých loděnicích a pak je předají. Mám silné pochybnosti o tom, zda by je Nizozemci byli schopní sami dokončit. V OTL Nizozemí mělo velký zájem o německou technologickou pomoc, viz zde:(https://en.wikipedia.org/wiki/Design_1047_battlecruiser) a především mohli zaplatit, Německo zoufale potřebovalo tvrdou měnu, nicméně i forma barterového obchodu je dost možná... a pro Berlín i výhodná (kaučuk, ropa, hliník...)

Posílit Kriegsmarine můžeš i tím, že uděláš upgrade u třídy Scharnhorst, vyměníš děla ráže 280 za 380 mm, je to reálně možné, obě lodě sice zůstanou v loděnicích přibližně rok (nejpravděpodobněji duben 1940- květen/červen 1941, toto období je i nejvýhodnější), levnější než stavět nové lodě. Možná je výměna děl ráží 150 a 105 mm za 128 mm, zlepšení logistiky pro loď, ve svém návrhu (viz odkaz) o to Nizozemci velmi stáli, mohlo by to Němce inspirovat. Po přezbrojení vypadá tato třída velmi dobře...
https://i.imgur.com/58DWrBy.jpg
Bunkr
Poručík
Poručík
Příspěvky: 1172
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Bunkr »

To odprodání mě nenapadlo :frusty:

Je pravda, že by se Němci asi pokusili trupy Bismarcků prodat a Nizozemsko se přímo nabízí.
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,
Odpovědět

Zpět na „Alternativní historie“