Fašistické Československo?

Co by bylo, kdyby? Prostor pro autorské příspěvky a diskuze o alternativní historii.

Moderátoři: Dekl, Atlantis, Vals, Royal

Odpovědět
Bunkr
Poručík
Poručík
Příspěvky: 1162
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Bunkr »

Malá dohoda

V zahraničí politice se vláda rozhodla navázat na kroky, které od roku 1918 podnikl Edvard Beneš.

Hlavním spojencem a garantem československé bezpečnosti i nadále zůstávala Francie. Toto rozhodnutí samozřejmě nebylo aktem lásky a obdivu k Francii, ale čirý pragmatismus.

Velká Británie nikdy dění ve střední Evropě nevěnovala velkou pozornost a navíc na začátku 20. let byla zaneprázdněna válkou v Irsku a nepokoji v koloniích.

Itálie pro změnu tonula v prakticky permanentní politické krizi a nestabilitě, což znamenalo, že měla příliš starostí na to, aby se výrazněji angažovala v Evropě.

O Spojených státech amerických nemělo cenu ani uvažovat. Jednak byly příliš vzdálené, a pak po skončení války v Evropě se opět vrátily k politice izolacionismu.

A Německo bylo sraženo na kolena válečnou porážkou a tvrdými podmínkami z Versailles.

Přestože vztahy Prahy s Paříží poněkud ochladly, tak jejich spojenectví zůstalo zachováno, Francie totiž považovala státy vzniklé na východní hranici Německa za součást svého bezpečnostního systému. Proto nechtěla a ani nemohla přijít o svého československého spojence.

Výrazné korekce se ovšem dočkala československá zahraničí politika v oblasti střední Evropy.

Slovenský agrárník Milan Hodža, který nastoupil do Černínského paláce po Benešovi, byl přesvědčen, že pouze spojenectví s Francií nebude stačit.

V tomto mohl navázat na práci svého předchůdce, který zahájil vyjednávání o vytvoření vojenského paktu s Rumunským královstvím a Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců (Jugoslávie).

Tato dohoda měla být namířená proti Maďarsku, kde se po krátkém období vlády Bély Kuna a jeho bolševiků chopil vlády bývalý rakousko - uherský admirál Miklós Horthy.

Tento muž obnovil Maďarské království a prohlásil se jeho regentem. Následně musel čelit dvěma pokusům o restauraci ze strany Karla Habsburského.

Ty však byly odraženy i díky společnému postupu Československa, Rumunska a SHS, pro tyto státy nebyl návrat Habsburků přijatelný, neboť se obávaly, že by něco takového vedlo k pokusu o obnovení původní rozlohy Uherského království a všechny tři státy měly v držení území, které do roku 1918 bylo součástí Uher.

Sám Hodža proti Habsburků nic neměl, ostatně před válkou patřil do takzvaného Konopišťského kruhu, který kolem sebe vytvářel následník trůnu František Ferdinand d'Este, nicméně si nechtěl pohněvat státy s nimiž se dařilo vytvářet spojenectví a Hodža ho jako stoupenec hospodářské integrace střední a jihovýchodní Evropy plánoval ještě prohloubit.

V červnu 1921 proto předložil do vlády návrh na vytvoření vojenského - hospodářského paktu s Rumunským královstvím a Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, jehož součástí měla být celní unie, která by umožnila volný obchod mezi těmito státy.

Hodža se zároveň vypravil do Bukurešti a Bělehradu a vrátil se s kladnou odpovědí. Vlády obou států měly o spojenectví s Československem zájem, který v SHS posilovaly tradiční srbský panslavismus a vazby Čechů na Chorvaty a Slovince, které přetrvávaly z dob Rakouska - Uherska.

Tento návrh ovšem narazil na odpor v Československu a to v Hodžově mateřské straně, kterou byla Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu.

Hlavním zdrojem voličstva této strany totiž byli rolníci a statkáři a hlavním obchodním artiklem, který oba balkánské státy mohly průmyslově vyspělému Československu nabídnout, byly právě zemědělské produkty.

Hodžovi straničtí kolegové se tak obávali, že levné balkánské obilí zaplaví československý trh a poškodí tím nejen československé zemědělství, ale i jejich stranu.

Tento odpor částečně zlomil odpor majitelů velkých československých firem. Pro ty by totiž možnost volného obchodu s nepříliš vyspělými státy znamenala skutečné požehnání a možnost zajistit si odbyt pro své výrobky a do budoucna alespoň částečně tento trh ovládnout.

Nicméně odpor ze strany podstatné části RZML zlomila teprve dohoda na vytvoření Státního fondu zemědělského a intervenčního . Z něj měli být odškodňováni českoslovenští zemědělci poškození dovozem z Balkánu.

Polovinu financí do něj měly vložit velké československé firmy a polovinu stát.

Po této dohodě již nestálo vytvoření paktu nic v cestě.

Zakládací smlouvy byly podepsány předsedy vlád dotčených států na Nový rok 1922 v jihoslovenském Komárně.

Maďarský tisk blízký Horthymu a jeho vládě posměšně toto spojenectví pojmenoval Malá dohoda. Za posměšky se ale skrývaly obavy.

Vznik tohoto paktu totiž znamenal, že nyní bylo Maďarsko ze 3/4 obklopeno státy, které rozhodně Budapešť nepokládala za své přátele.

Hrozilo, že se Maďarské království ocitne v izolaci a nakonec i ono bude nuceno k Malé dohodě přistoupit, což byl ostatně Hodžův cíl.

Z těchto obav Maďary ale vyléčil již následující rok.

Právě v roce 1923 podnikli stále silnější italští fašisté takzvaný Pochod na Řím a v důsledku toho italský král Viktor Emanuel II. jmenoval předáka Fašistické strany Benita Mussoliniho premiérem a zároveň mu udělil titul Duce.

Maďarsko se s novou Itálií začalo prakticky okamžitě sbližovat, jedním z bodů, který je sváděl dohromady byly územní nároky vůči Království Srbů, Chorvatů a Slovinců.

Kromě Malé dohody se Hodža snažil o zlepšení států s Polskem a Rakouskem.

S první zemí se podařilo v březnu 1923 uzavřít dohodu o neútočení, jejíž součástí byla vzájemná garance hranic.
Tím se uzavřel československo - polských spor o Těšínsko.

Důvodů proč Polsko výrazně změnilo svůj postoj vůči Československu bylo několik.

Nicméně ten hlavní pocházel ještě z časů, kdy v Praze byla u moci Černého vláda. Ta totiž na nátlak československé pravice na konci roku 1920 povolila vývoz vojenského materiálu do Polska, které tou dobou válčilo s bolševickým Ruskem.

Právě strach a negativní postoj vůči bolševiků byl dalším důvodem proč se oba státy usmířily.

Na okamžik se dokonce zdálo, že Polsko uvažuje o tom, že by se připojilo k Malé dohodě, ale tyto úvahy smetl v roce 1926 převrat provedený Józefem Pilsudski.

Jím nastolený Sanační režim považoval Polsko za evropskou mocnost a rozhodně neměl zájem o spojenectví s Československem.

Nová polská vláda sice pakt o neútočení neodpověděla, nicméně krátká éra sbližování Prahy s Varšavou byla u konce.

Vztahy s Rakouskem měly k ideálu zpočátku velmi daleko.

Nicméně i zde se podařilo dosáhnout určitého zlepšení.

V roce 1928 poskytlo Československo Rakousku výhodně úročenou půjčku a tím ho zachránilo před státním bankrotem.

Vzájemné vztahy rovněž zlepšil postoj Křesťansko - sociální strany, toho času nejsilnější politické uskupení v Rakousku.

Tato strana se zájmem a lehkým obdivem pozorovala režim 2. Československé republiky a právě to prý inspirovalo její vlastní chování na začátku 30. let.
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,
Tifík
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1557
Registrován: 18 říj 2013, 17:54
Bydliště: Lundenburg, Mähren

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Tifík »

A záleželo Čechům na tom, ke které straně se který Němec hlásil? Já bych řekl, že asi moc ne. Ale asi máš pravdu, smysl to dává. Je fakt, že nějaký čas na uklidnění obě strany měly.
Bunkr píše: 11 pro 2020, 10:27 Ten šok, zmiňoval jsem to v jedné z kapitol, pramení z toho, že se proti republice obrátila podstatná část strany, která byla tou dobou byla nejsilnější stranou obou komorách parlamentu (74 poslanců a 41 senátorů).

Domnívám se, že je značný rozdíl, když se střílí do cizích, ať už jsou to Němci, Poláci nebo Maďaři, než když se proti státu obrátí většina strany, kterou dosud považuješ za státvornou a začne vraždit zajaté představitele státní správy.

Co se týče, těch Maďarů, tak si dovolím tvrdit, že něco takového by neprošlo přes SĽS, byť v ní existovalo promaďarské křídlo vedené Vojtechem Tukou, nicméně většina této strany a s nimi i mnoho Slováků a Rusínů nechová k Maďarům vřelé city a rozhodně by pro zrovnoprávnění maďarštiny nebyli.
Tady máš pravdu, to jsem si neuvědomil...

No, ono se tenkrát nestřílelo jen od cizích... Co vím, tak po konci války se střílelo i do hladových bouří, které se netýkaly jen "cizích". Ale je fakt, že asi ne v takovém rozsahu a tenkrát za to padaly hlavy odpovědných úředníků (jen přeneseně :wink:)... Ale každopádně jo, je pravda, že to, jak se to povedlo rudým rozjet a kolik úsilí si vyžádalo jejich zastavení bude asi vnímáno jinak, i vzhledem k tomu, že je to už s delším odstupem od konce války...

Stejně tak většina Čechů nechová nijak vřelé city k Němcům. Přece jenom celé 19. století u nás je v podstatě postavené na myšlence, že nás tady Němci utlačovali minimálně od Bílé hory. Takže ty nálady neměly nejmenší důvod být přátelské a určitě bych je nepovažoval za nakloněné zrovnoprávnění Němčiny. I když, kdyby se to vládě podařilo vhodně prodat, možná by to ukecat šlo... Jen mám problém si představit, že by zrovna Maďaři neměli v reakci na tohle tendenci začít se snahou si v rámci Slovenské části vydobýt stejnou pozici jak Němci v té České.
Hetharie 4 (2.pokus):Konrád Východňanský, regent krále Svatopluka I. Kalwenského - leden až říjen 998
Wylam: legát Agateánského bratrstva Regozor, zvaný Železný; rytíř smrti Raileh, velitel Legie zkázy
Heharie 4: paladin Tomáš trážce Východu, Pán Velernova a Cestostráže stál, regent krále Svatopluka I. Kalwenského
Blackfyreovo povstání: Damon Lannister, lord Casterlyovy skály, pán Západních zemí, štít Lannisportu a strážce západu
Hetharie 3: kníže Hövdig Reger ze Starkfäste, kníže Brázdy a jeho syn Arvtak Regeri, pán Starkfäste a Självfältu


„Přílišná oddanost ideálům končí tím, že v rámci boje proti alkoholismu zastřelíš dítě se sáčkem rumových pralinek.“
Karel Kryl
Bunkr
Poručík
Poručík
Příspěvky: 1162
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Bunkr »

Maďaři se určitě budou snažit to zvrátit, nicméně tahle snaha moc šancí na úspěch mít asi nebude, přece jenom československá pozice bude lepší než v OTL, ano jsem si vědom, že je tu horthyovské silně revizionistické Maďarsko, které i zde bude usilovat o nápravu Triannonu a bude se mezi československými Maďary vyvolávat separatistické tendence.

Nebyl bych si tak jistý ve vztahu Češi - Němci za 1. republiky, jistě je zde ono povstání 1918/19, nicméně i v reálné historii se vztahy, především v důsledku konjunktury 20. let zlepšily, kdyby tomu tak nebylo, tak od roku 1926 - 38 nesedí ve vládě německé strany.

Nebýt hospodářské krize a Hitlera, hlavně toho druhého, protože ten v hospodářské krizi zdecimovaných Sudetech aktivně vyvolával separatistické tendence, tak by Československo mělo slušné šance na přežití.
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,
jjelen
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1982
Registrován: 17 kvě 2010, 11:38

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od jjelen »

Žel nestíhám si to pořádně nastudovat, ale tedy na Němce ve vládě v r. 21 je možná ještě trochu brzy...
Hetharie V.: Kancléř Jeho knížecí Jasnosti Jiřího Lormanwenského Marek z Lesohradu
Bunkr
Poručík
Poručík
Příspěvky: 1162
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Bunkr »

jjelen píše: 12 pro 2020, 01:58 Žel nestíhám si to pořádně nastudovat, ale tedy na Němce ve vládě v r. 21 je možná ještě trochu brzy...
Ano, uznávám, že Panská koalice je uspíšená, na druhou stranu ve srovnání s tím co se dělo v říjnu 1920 je tohle v podstatě drobnost.

A myslím, že vzhledem ke zmiňovaným vazbám zejména německých agrárníků na ty české to zase tak nerealné není.
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,
Bunkr
Poručík
Poručík
Příspěvky: 1162
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Bunkr »

Zlatá dvacátá

Většina 20. let byla v Evropě obdobím ekonomické konjunktury a nejinak tomu bylo i v Československu, jehož hospodářství se rychle zotavilo ze škod spáchaných na něm povstání z října 1920.

Pro velké československé firmy, v čele s trojlístkem Škoda Plzeň, ČKD a Baťa, znamenala možnost volného obchodu s Rumunskem a SHS skutečné požehnání.

Průmyslově vyspělé Československo získalo v hospodářství obou balkánských království klíčovou úlohu. Byla zde vybudována řada továren vlastněná československými průmyslníky a československý kapitál se podílel na budování infrastruktury.

Rovněž v Československu samotném se v průběhu 20. let podařilo vybudovat řadu infrastrukturních projektů. Nejvýznamnějším byla dvojkolejná železnice Praha - Bratislava dokončená a zprovozněná v roce 1927.

I díky tomu zažilo Československo období skutečné prosperity, v roce 1928 klesla nezaměstnanost na 1%.

Nebylo tedy divu, že parlamentní volby na jaře 1927 skončily jasným vítězstvím stran Pánské koalice .

Volby do Poslanecké sněmovny Národního shromáždění Republiky československé

Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu - Československá živnostensko - obchodnická strana středostavovská: 23,8% (73 poslanců)

Československá sociálně demokratická strana dělnická : 18,3% (58 poslanců)

Československá strana lidová - Slovenská ľudová strana : 17,5% (53 poslanců)

Československá strana národně socialistická : 9,8% (30 poslanců)

Německý svaz zemědělců: 8% (24 poslanců)

Československá národní demokracie: 5,3% (16 poslanců)

Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR : 5,2% (16 poslanců)

Německá křesťansko sociální strana lidová : 5% (15 poslanců)

Zemská křesťansko socialistická strana : 3,5% (11 poslanců)

Německá národní strana - Německá národně socialistická strana : 2,9% (3 poslanci)

Polská - Židovská strana : 1 poslanec

Přes posílení ČSDSD si Panská koalice udržela v poslanecké sněmovně ústavní většinu a mohla i nadále pokračovat v měnění Československa podle svých představ.

Většina členů vlády Antonína Švehly zůstala na svých místech, k personální změně došlo pouze na ministerstvu národní obrany, kde Otakara Husáka nahradil armádní generál Jan Syrový a na ministerstvu železnic, kam za stárnoucího Franze Křepka nastoupil Leonhard Kaiser.

Díky ústavní většině mohla vláda symbolicky na 28. října 1928 přijmout ústavní zákon o federalizaci Republiky československé.

Tímto zákonem byla definitivně opuštěna koncepce unitárního československého státu.

Nově se Česko - Slovenská federativní republika skládala ze dvou rovnoprávných republik (Česká a Slovenská), v rámci nichž vznikly 4 autonomní župy českých Němců (Deutschböhmen, Böhmerwaldgau, Südmahren a Sudetenland) a Rusínská autonomní oblast, která zahrnovala celé Podkarpatské Rusi.

Proti tomuto uspořádání protestovali česká levice a Maďaři, kteří se dožadovali stejného statusu jako Němci. Vláda jim ale, pro odpor většiny SĽS, odmítla vyhovět.

To vedlo u československých Maďarů k pocitu křivdy a nárůstu separatistických tendencí, které bylo podporováno Budapeští, především finančně.

Nicméně v obavě z Malé dohody se Maďarské království k otevřenému vystoupení vůči Československu neodvážilo.

Pro federalizaci zůstaly společnými armáda, zahraniční politika a osoba prezidenta. Federální vláda si rovněž ve vztahu k oběma republikám udržela silné postavení, pravomoci, které do federalizace měla československá vláda, přešly na federální vládu, ta nově mohla ve vyjímečných chvílích pozastavit činnost republikových vlád.

Když se Československo transformovalo ve federaci, zdálo se, že má před sebou dlouhé roky míru a stability. Na obzoru se ovšem již začala stahovat mračna.

Prvním znamením těžkých časů byl vynucený konec předsedy federální vlády Antonína Švehly v politice, vynucený srdečním záchvatem na sklonku roku 1928.

Švehlu ve funkci předsedy vlády a RSZML nahradil dosavadní ministr vnitra federální vlády František Udržal.

Nicméně to horší přišlo o necelý rok později.

24. října 1929 došlo ke krachu na burze v New Yorku. V důsledku toho zasáhla celý svět těžká hospodářská krize, která měla převrátit Evropu vzhůru nohama.....
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,
Bunkr
Poručík
Poručík
Příspěvky: 1162
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Bunkr »

3. část: Krize

Na scénu přichází Hitler

Ze všech evropských států bylo Velkou hospodářskou krizí nejvíce zasaženo Německo. V roce 1932 dosáhl počet nezaměstnaných závratné výše 6 000 000.

S krizí ekonomickou do Německa přišla i krize politická. Od 27. března 1930 do 28. ledna 1933 se ve funkci kancléře vystřídali 4 osoby (Hermann Müller, Heinrich Brüning, Franz von Papen a Kurt von Schleicher).

Z této nestability a neschopnosti vlád řešit ekonomické potíže těžily nesystémové strany z obou pólů politického spektra.

Zleva byla německá demokracie ohrožována komunistickou KPD a zprava nacionalistickou NSDAP. Druhá jmenovaná strana dokonce vyhrála parlamentní volby v červenci a listopadu 1932.

Nicméně prezident Paul von Hindenburg odmítal vůdce NSDAP Adolfa Hitlera jmenovat kancléřem. V tomto postoji ovšem setrval jen do 30. ledna 1933, kdy pod hrozbou generální stávky a nátlaku ze strany svého syna Oskara, byl velkým Hitlerovým obdivovatelem, jmenoval předáka NSDAP do kancléřské funkce.

Jaké budou poměry v Německu po nástupu nacistů k moci se ukázalo již o necelý měsíc později.

27. února 1933 zachvátil budovu Říšského sněmu rozsáhlý požár.

NSDAP tuto událost označila za dílo komunistů a využila jí jako záminku pro likvidaci KPD. Stejný osud potkal v dubnu 1933 sociálně demokratickou SPD.

Po likvidaci levicové opozice již nic nebránilo, aby nacisté převzali v Německu veškerou moc.

Ostatní politické strany, v čele s katolickým Centrem se raději samy rozpustily.

Poté došlo i na čistky uvnitř samotné NSDAP.

Ve dnech 30. června - 2. července 1934 proběhla takzvaná Noc dlouhých nožů, v jejímž rámci byli zavražděni představitelé stranických milic SA v čele Ernstem Röhmem.
Smrt z rukou nacistů potkala i bývalého kancléře Kurta von Schleichera.

Když 2. srpna 1934 zemřel prezident Paul von Hindenburg, Hitler toho bez váhání využil. Prosadil sloučení prezidentské a kancléřské funkce a do ní dosadil sám sebe.

Nyní zcela nacistické Německo okamžitě začalo podnikat sérii kroků, jejichž cílem bylo vyvolání nové celoevropské války, která měla skončit vytvořením německé říše od Pyrenejí po Ural.

Nacisté proto spustili, zpočátku utajený, program znovuvyzbrojení.

Sebevědomí režimu výrazně vzrostlo po plebiscitu v Sársku. To se od roku 1920 nacházelo pod správou Společnosti národů a nyní po patnácti letech se měli jeho obyvatelé rozhodnout kam chtějí patřit.

Drtivá většina hlasujících se vyslovila pro znovupřipojení k Německu. Čehož nacisté využili ve své propagandě.

Rok 1935 byl pro nacisty rovněž přelomový.

Významnou událostí bylo obnovení všeobecné branné povinnosti, její zrušení bylo jednou ze součástí Versailleského míru. Hlavní garanti mírového systému Francie a Velká Británie ale proti tomu nic nepodnikly.

Druhou významnou událostí bylo přijetí Norimberských zákonů, ty byly namířeny proti německým občanům židovského původu, NSDAP totiž židy i Židy nenáviděla a pokládala je za hlavní viníky všech strastí Německa. Z milionů Němců se takřka ze dne na den stali občané druhé kategorie s výrazně omezenými právy.

Ani poté se nacisté nezastavili a v březnu 1936 došlo k remilitarizaci Porýní. Opět se jednalo o porušení Versailleské mírové smlouvy , ale ani tentokrát se Francie a Velká Británie neodhodlaly k zákroku.

Této slabosti západoevropských mocností se rozhodl Hitler využít k rozšíření územní rozlohy Německa.

Na prvních třech místech nacistického seznamu států určených k likvidaci se nacházely Rakousko, Československo a Polsko.
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,
Bunkr
Poručík
Poručík
Příspěvky: 1162
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Bunkr »

Pozice Československo

První známky hospodářské krize se v ČSFR objevily v první polovině roku 1931. Plný úder krize nicméně dopadl o rok později.

Přestože vláda reagovala řadou zadání státních zakázek, především na další budování infrastruktury a Národní banka několikrát přistoupila ke snížení úrokové sazby, tak bylo na konci roku bez práce 800 000 občanů Československa.

Zlá byla situace zejména v sudetoněmeckých autonomních župách, tamní lehký průmysl krize téměř zlikvidovala a na Podkarpatské Rusi.

Této obtížné situace využila skupina nacionalistických německých politiků, která se zformovala kolem učitele tělocviku Konrada Henleina.

Ten se společně s Karlem Hermannem Frankem a Hansem Krebsem v roce 1932 doslova zmocnil vedení Německé národní strany (DNP) a na začátku roku se mu podařilo jí sloučit s Německou národně socialistickou stranou (DNSAP), se kterou DNP již od roku 1920 kandidovala v koalici.

Henlein co by nový předseda strany se v metodách vedení kampaně inspiroval u německé NSDAP a v podobném, byť samozřejmě méně okázalé formě, vedl předvolební kampaň na jaře 1933.

Na špatnou hospodářskou situaci reagovaly i vládní strany. Konkrétně konečně došlo ke sloučení Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu s Československou živnostensko - obchodnickou stranou středostavovskou. Tato strana nově nesla název Republikánská strana.

O spojení sil se rovněž snažila Československá sociálně demokratická strana dělnická, ale opět narazila na nesouhlas národních socialistů, ti se podařilo vedením nového předsedy Jiřího Stříbrného posouvali stále více do prava. S Německými sociálními demokraty se alespoň podařila uzavřít dohoda, že obě strany vytvoří ve Federálním shromáždění společný poslanecký klub.

Sněmovní volby, volily se zároveň i republikové národní rady, se konaly ve značně napjaté atmosféře a nedalo se odhadnout jaký bude konečný výsledek.

Volby do Poslanecké sněmovny Federálního shromáždění Česko - Slovenské federativní republiky

Republikánská strana : 20,3% (62 poslanců)

Československá sociálně demokratická strana dělnická : 20% (61 poslanců)

Československá strana lidová - Slovenská ľudová strana : 16,7% (50 poslanců)

Československá strana národně socialistická : 10,1% (30 poslanců)

Německá národní strana : 7,9% (24 poslanců)

Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR : 6% (18 poslanců)

Československá národní demokracie: 5,6% (17 poslanců)

Německá křesťansko sociální strana lidová : 4,5% (14 poslanců)

Německý svaz zemědělců: 4% (12 poslanců)

Zemská křesťansko socialistická strana : 3,5% (11 poslanců)

Polská a Židovská strana : 1 poslanec.

Pouze díky hlasům ze Slovenska a Podkarpatské Rusi si Panská koalice udržela na federální úrovni většinu, byť o tu ústavní přišla.

Hlavním poraženým těchto voleb byl jednoznačně Německý svaz zemědělců (BdL), který oproti posledním volbám ztratil polovinu svých voličů, ve prospěch DNP.

Kromě výrazného úspěchu německých nacionalostů znepokojoval Udržalovu vládu stále výraznější posun Zemské křesťansko socialistická strany k maďarskěmu nacionalismu, tento příklon definitivně stvrdilo zvolení Jánose Esterházyho do funkce předsedy této strany v lednu 1932.

V nové federální sněmovně Esterházyho Maďaři okamžitě začali úzce spolupracovat s Henleinovou DNP.

Co se týkalo jednotlivých republikových vlád, tak v České republice skončila vláda Panské koalice v čele s Republikánem Rudolfem Beranem a nahradila jí široká koalice českých a německých sociálních demokratů s národními socialisty a lidovci. Předsedou nové české vlády se stal sociální demokrat Rudolf Bechyně.

Na Slovensku se naopak udržela vláda slovenských lidovců s republikány a pravice vytvořila i vládu v autonomní Podkarpatské Rusi.

Volby ve 2 ze 4 německých žup sice vyhrála nacionalistická DNP, ale obě státotvorné strany německé pravice jí obešly vytvořením koalice s německými sociálními demokraty, kteří získali pozice župních hejtmanů v župách Deutschböhmen, Sudetenland a Böhmerwaldgau, pouze župa Südmahren měla pravicového hejtmana, který se hlásil k německým lidovcům.

Nebylo pochyb že ČSFR i s ohledem na dění v sousedním Německu čekají těžké časy.
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,
Bunkr
Poručík
Poručík
Příspěvky: 1162
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Bunkr »

Tři války

Období 1935 - 38 bylo vyplněno třemi konflikty, které vypukly v různých částech světa. Tyto války však byly pouhým prologem mnohem větších střetů následujících let.

5. října 1936 zahájila vojska italského království invazi do výchoafrické Habeše.

Proti 100 000 armádě Italů, vybavené moderními zbraněmi a letectvem mohl habešký císař Haile Selassie nasadit 330 000 mužů vyzbrojených obstarožitnými zbraněmi a s nevalným výcvikem.

Přesto se habešští vojáci postavili na odpor a statečně čelili mnohem silnějšímu protivníkovi, jehož postup provázely nevybíravé metody, proti obráncům byly použity dokonce bojové plyny.

Navzdory chrabrému odporu habešské armády byla 6. května 1936 obsazena Adis Abbeba a tím bylo o osudu války rozhodnuto.

Společnost národů, k níž Habeš podala protest sice označila Itálií za agresora a členské státy na ní uvalily sankce, ale ty měly spíše symbolický charakter a nemohly průběh války nijak ovlivnit.

Poražená Habeš byla okupována a následně spojena s italskými koloniemi Somálskem a Eritreou. Tak vznikla Italská východní Afrika .

Sotva skončily boje ve východní Africe, tak vypukla další válka. V bojiště se tentokrát proměnilo Španělsko.

V reakci na vítězství levicových stran sdružených v Lidové frontě v parlamentních volbách ze 17. února 1936, se vzbouřili nacionalističtí důstojníci. Do čela povstání se postavil triumvirát José Sanjuro, Emilio Mola a Francisco Franco, poslední jmenovaný se záhy, vinou smrti svých druhů, stal jediným vůdcem nacionalistů.

Na stranu povstalců se okamžitě postavily Portugalsko, Itálie a Německo, jehož letouny přepravily z Maroka do Španělska hlavní vojenské síly povstalců.

Republikánskou vládu v Madridu sice většina světa uznala za oficiální španělskou vládu, ale podporu jí poskytli pouze Mexiko a Sovětský svaz.

Pomoc Sovětů přišla Španělskou republiku draho. 510 tun zlata (3/4 španělských zlatych rezerv) bylo odesláno do Moskvy, ale to nebylo vše. Díky Stalinově podpoře záhy rozhodující vliv v republice získali komunisté, kteří okamžitě začali likvidovat nekomunistické socialistické strany.

Za republiku bojovaly rovněž Interbrigády , jednalo se o uskupení socialisticky smýšlejících dobrovolníků z celého světa, kteří do Španělska přišli ve víře, že budou bránit demokracii před útokem fašistů.

Od začátku války byla vojenská převaha na straně nacionalistů. Jejich oddíly v průběhu léta 1936 obsadily řadu významných měst a na podzim podnikly ofenzívu proti Madridu.

Španělská metropole se ale i díky Interbrigádám udržela. Válka proto pokračovala dál.

Na jaře 1937 podnikli nacionalisté ofenzívu proti Baskicku. Toto území na severozápadě Španělska bylo od zbytku republiky odděleno pásem území pod kontrolou nacionalistů.

Přes odpor Basků postupovali Frankofonní muži nezadržitelně vpřed, i díky podpoře německých vojáků z Legie Condor , jejíž letectvo 26. dubna 1936 prakticky srovnalo se zemí baskickou Guerniku.

Zrodil se tak jeden z nejvýraznějších symbolů této války. Nicméně ani rouzbouřené veřejné mínění nemohlo Baskicko zachránit a to se tak na konci roku 1937 ocitlo zcela pod kontrolou povstalců

Na jaře 1938 nacionalisté nejprve odrazili republikánskou ofenzívu v oblasti Teruelu a následně sami přešli do drtivého protiútoku, který vyvrcholil 15. dubna.

Právě toho dne stanuli vojáci nacionalistických oddílů na břehu Středozemního moře a rozdělily tak území Španělské republiky na dvě části.

Zdálo se, že o výsledku války je již rozhodnuto a republikánské síly již pouze mohou oddalovat nevyhnutelnou porážku.

Japonská invaze do Číny začala fakticky již v roce 1931. Právě tehdy japonská armáda obsadila Mandžusko a byl zde vytvořen loutkový stát, jehož hlavním představitelem se stal poslední čínský císař Pchu - I. To však Japoncům nestačilo.

7. července 1937 zosnovala císařská armáda Incident na mostě Marca Pola. Tato událost se stala záminkou pro plnohodnotný vpád do Číny.

Do bojů bylo vrženo 300 000 japonských vojáků. Číňané nad nimi sice měli drtivou početní převahu, ale veškeré ostatní triumfy byly na straně útočníků.

Čína byla v roce 1937 hluboce rozdělenou zemí, v níž již deset let probíhala válka mezi nacionalisty vedenými maršálem Čankajšem a KOMUNISTY v čele s Mao - ce - tungem.

Obě strany se sice po japonském vpádu rychle dohodly na příměří a společně začali proti agresorovi bojovat, ale ani to příliš nepomohlo.

31. července byl obsazen Peking a 10. srpna se Japonci vylodili v Šanghaji.

O tento významný přístav byla svedena 92 dnů trvající bitva, která skončila japonským vítězstvím.

15. prosince padlo hlavní město nacionalistů Nanking. Po jeho dobytí rozjeli Japonci obtížně představitelné a několik týdnů trvající bestiální vraždění, jemuž padlo za oběť až 300 000 Číňanů.

Válka pokračovala i v následujícím roce.

Japonci zahájili ofenzívu v údolí Žluté řeky a do jižní Číny.

Zde byli na přelomu března a dubna poraženi v bitvě u Š - ťiang - čuangu, ale ani to jim nezabránilo v obsazení dvou významných přístavů ( Sia - men a Fu - čou) a zahájení pochodu na Chan - kchou, které po pádu Nankingu převzalo roli Čankajškova hlavního města.

Tou dobou se již nad Evropou stahují zlověstná mračna nového válečného konfliktu.
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,
Bunkr
Poručík
Poručík
Příspěvky: 1162
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Bunkr »

Vím, že se můj příběh zatím od OTL příliš neodchýlil. Nicméně slibuji, že se to brzy změní a to velmi výrazně :o
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,
Bunkr
Poručík
Poručík
Příspěvky: 1162
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Bunkr »

Anschluss

Že rok 1938 rozhodně nebude ve střední Evropě klidný ukázaly už jeho první měsíce.

Na počátku toho roku se Rakousko zmítalo v hluboké vnitropolitické krizi.

12. února donutil Hitler rakouského kancléře Kurta von Schuschnigga, aby zrušil zákaz rakouské větve NSDAP a její členy přijal do vlády.

Schuschnigg, vyděšený z Hitlerovy hrozby, že pokud nebudou jeho požadavky přijaty, tak Rakousko bude okupováno Wehrmachtem a připojeno k Německu, se pokusil po návratu do Vídně z celé situace vybruslit.

9. března oznámil, že 13. března se uskuteční referendum, v němž měli Rakušané rozhodnout zda si přejí, aby jejich země i nadále zůstala nezávislým státem.

Reakce z Berlína na sebe nedala dlouho čekat. Hitler prohlásil, že je referendum podvod a Německo jeho výsledek nebude respektovat. Zároveň byl vydán rozkaz, aby se Wehrmacht připravil na vpád do Rakouska.

11. března přišlo ultimátum, aby vláda byla předána do rukou rakouských nacistů. Fakt, že se jednalo o formální gesto byl potvrzen vydáním rozkazu k invazi.

Schuschnigg se pokoušel najít ochranu proti invazi u západních mocností a Malé dohody, ale již bylo příliš pozdě.

Rakouští nacisté provedli ještě 11. března státní převrat a do funkce kancléře byl dosazen jejich hlavní představitel Arthur Seyß - Inquart. Nový kancléř okamžitě poslal do Berlína pozvání pro německá vojska, čímž formálně zpečetil osud své země.

12. března překročil Wehrmacht státní hranice a zahájil obsazování Rakouska. V průběhu postupu se Němci nesetkali s žádným odporem, naopak byli vítáni jásajícími davy a květinami.

Formálně byl Anschluss, tedy připojení Rakouska k Německu stvrzen v referendu 10. dubna. V něm se údajně přes 99% Rakušanů vyslovilo pro připojení své vlasti k Německu.

Jednalo se o další Hitlerův triumf a demonstraci rostoucí moci nacistického Německa.

Na první pohled se jednalo o bezchybně a hladce provedenou akci. Ovšem při detailnějším pohledu se ukázalo, že tomu tak úplně nebylo.

Plná 1/3 obrněné techniky Wehrmachtu byla vyřazena z akce pro technické závady všeho druhu. Dalším problémem, který celou akci provázel, byl nedostatek paliva. Ten byl natolik enormí, že postupující Wehrmacht byl donucen k jeho doplňování na civilních benzínových pumpách. Kdyby se rakouská armáda postavila Němcům na odpor, tak by se celé tažení mohlo snadno zvrtnout v katastrofu.

Nic z toho ale Hitlera a jeho kamarilu netrápilo, protože tou dobou již byli zaměřeni na svou příští oběť, kterou se mělo stát Československo.....
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,
Bunkr
Poručík
Poručík
Příspěvky: 1162
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Bunkr »

Sudetská krize, I. část

Anschluss byl první fází plánu, jehož cílem bylo obsazení Československa. Pro nacisty bylo toto území zajímavé z několika důvodů.

Jednak ČSFR byla spojeneckým státem Francie a České země představovaly klín vražený do Německa, z tohoto prostoru bylo možné ohrozit většinu velikých německých měst, včetně Berlína a druhak zde byl vyspělý průmysl, pro Německo byly nejzajímavější české zbrojovky a dále značné množství zlata a devízových rezerv, které by byly účinnou injekcí pro německé hospodářství, na němž se již výrazně začínaly projevovat známky vyčerpání způsobené bezhlavým zbrojením a megalomanskými stavebními projekty.

Být na Hitlerově místě někdo umírněnější a pragmatičtější, tak by se nejspíše pokusil oddělit ČSFR od Francie a uzavřít s ním spojeneckou smlouvu. Konzervativní pravicová vláda v Praze rozhodně k republikánské a socialismem načichlé Francii nechovala žádné vřelé sympatie a pravděpodobně by se s Německem dohodnout chtěla.

Jenže pro Hitlera byla dohoda s Čechy naprosto nepřijatelná, považoval totiž český národ za něco druhořadého a méněcenného. V jeho vidění světa nebylo pro Čechy místa, většina jich měla být buď vyvražděna, nebo deportována na Východ a zbytek poněmčen. Na základě této zvrhlé konstrukce se proto Hitler rozhodl, že Československo musí být vymazáno z mapy Evropy.

Se svým úmyslem seznámil užší velení armády již na podzim 1937. Velení pozemního vojska (OKH) proti tomuto plánu ústy svého náčelníka generála pěchoty Ludwiga Becka protestovalo, ale nakonec se pustilo do práce na plánu Fall Grün, což bylo krycí jméno pro vojenskou akci proti Československu.

Samotné vojenské akci měla předcházet akce politická. Hitlerovým záměrem bylo ČSFR destabilizovat zevnitř a následného konfliktu využít pro ospravedlnění intervence Wehrmachtu.

Role trojského koně připadla v této partii Konradu Henleinovi a jím vedené Německé národní straně (DNP). Berlín s Henleinem a jeho stranickým kolegou K. H. Frankem navázal kontakt prostřednictvím drážďanské služebny Abwehru .

Získat oba muže pro Hitlerův plán bylo velmi snadné. Oba dva se totiž netajili svým obdivem k nacistickému režimu a jejich rozhodování ještě urychlil příslib významných funkcí, které měly získat po okupaci Československa.

Od roku 1935 tak začaly přes česko - německou hranici putovat zbraně. Ty byly určeny vybraným členům DNP a měly být použity v protičeském povstání vyvolanému na Hitlerův pokyn.

Německo rovněž navázalo kontakt s Maďarským královstvím a přislíbilo mu, že se bude zasazovat za jeho územní nároky vůči ČSFR.

Tím byla vytvořena základna pro Henleinovu a Frankovu akci.

Její první fáze začala 23. dubna 1938 na sněmu DNP v Karlových Varech. Z Henleinova popudu se strana nejprve přejmenovala na Sudetoněmeckou stranu (SdP) a poté ústy svého předsedy vyhlásila svůj nový politický politický program. Ten je historiky označován jako Karlovarský program .

Fakticky se o žádný program nejednalo. Byl to vlastně soubor bodů, v nichž byly obsaženy prvotní požadavky SdP.

Jejich znění bylo následující:

1) Vytvoření rovnoprávné Sudetoněmecké republiky v rámci ČSFR.

2) Zákaz stěhování Čechů a Slováků na území Sudet.

3) Autonomii pro německé ostrovy v českém vnitrozemí (Jihlava, Olomouc)

4) Vytvoření ozbrojené složky složené pouze ze sudetských Němců.

5) Nové volby ve všech župách.

6) Uznání SdP jako jediné politické strany reprezentující sudetské Němce.

7) Možnost veřejně a svobodně se přihlásit k německému světonázoru.

Když Henlein poprvé veřejně vyslovil tyto požadavky, tak velice dobře věděl, že přijetí těchto bodů není konečným cílem.

Jednalo se skutečně o prvotní výkop, požadavky SdP měly být dále stupňovány v souladu s instrukcemi z Berlína.

První fáze se podařila. Jenže záhy se ukázalo, že zdaleka ne všechno půjde podle Hitlerových představ.
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,
Tifík
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1557
Registrován: 18 říj 2013, 17:54
Bydliště: Lundenburg, Mähren

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Tifík »

No já nevím, ale vzhledem k tomu, že jsi dal Němcům v ČSFR zatraceně dost prostoru, nejsem úplně přesvědčený, že by pro takovou radikální blbinu byla vůbec většina sjezdu SdP a pokud jo, tak si myslím, že by to byla strana tak marginální, že by i Hitlerovi došlo, že tenhle plán fungovat nebude... Ty to celé stavíš na tom, že vztahy mezi Němci a Čechy jsou na území ČSFR prakticky "normalizované" a bez třenic, takže proč by tahle myšlenka měla mít dostatečnou podporu pro to, aby to mohlo mít význam, jaký to mělo ve skutečnosti, nebo proč by ho někdo mohl/měl předpokládat? Ano Hitler byl šílený gambler, ale zrovna v tomhle měl naprosto ideální pozici a tu tady prostě nemá...

Mimochodem, napadá mě tady dost zajímavá odchylka spojená s Anšlusem - v té době ještě nebyli Mussolini a Hitler spojenci a Italové se Anšlusem cítili ohrožení. Kdyby tam došlo ke konfliktu, tak byli snad údajně Italové ochotní vyrazit přes Alpy Rakušanům pomoc (což vzhledem k tomu, že měli horské jednotky a Němci je v té době neměli nemuselo dopadnout pro Němce zrovna nejlíp...). A tady, když se nabízí relativně silná motivace ČSFR a k tomu i docela vhodná pozice, vzhledem k vyrovnaným národnostním vztahům s Němci by mohla Hitlerovu tlaku vzniknout poměrně silná protiváha... Mohlo by tak vzniknout fašistické Rakousko nezávislé na Německu...
Hetharie 4 (2.pokus):Konrád Východňanský, regent krále Svatopluka I. Kalwenského - leden až říjen 998
Wylam: legát Agateánského bratrstva Regozor, zvaný Železný; rytíř smrti Raileh, velitel Legie zkázy
Heharie 4: paladin Tomáš trážce Východu, Pán Velernova a Cestostráže stál, regent krále Svatopluka I. Kalwenského
Blackfyreovo povstání: Damon Lannister, lord Casterlyovy skály, pán Západních zemí, štít Lannisportu a strážce západu
Hetharie 3: kníže Hövdig Reger ze Starkfäste, kníže Brázdy a jeho syn Arvtak Regeri, pán Starkfäste a Självfältu


„Přílišná oddanost ideálům končí tím, že v rámci boje proti alkoholismu zastřelíš dítě se sáčkem rumových pralinek.“
Karel Kryl
Bunkr
Poručík
Poručík
Příspěvky: 1162
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Bunkr »

Tifík píše: 14 pro 2020, 20:53 No já nevím, ale vzhledem k tomu, že jsi dal Němcům v ČSFR zatraceně dost prostoru, nejsem úplně přesvědčený, že by pro takovou radikální blbinu byla vůbec většina sjezdu SdP a pokud jo, tak si myslím, že by to byla strana tak marginální, že by i Hitlerovi došlo, že tenhle plán fungovat nebude... Ty to celé stavíš na tom, že vztahy mezi Němci a Čechy jsou na území ČSFR prakticky "normalizované" a bez třenic, takže proč by tahle myšlenka měla mít dostatečnou podporu pro to, aby to mohlo mít význam, jaký to mělo ve skutečnosti, nebo proč by ho někdo mohl/měl předpokládat? Ano Hitler byl šílený gambler, ale zrovna v tomhle měl naprosto ideální pozici a tu tady prostě nemá...

Mimochodem, napadá mě tady dost zajímavá odchylka spojená s Anšlusem - v té době ještě nebyli Mussolini a Hitler spojenci a Italové se Anšlusem cítili ohrožení. Kdyby tam došlo ke konfliktu, tak byli snad údajně Italové ochotní vyrazit přes Alpy Rakušanům pomoc (což vzhledem k tomu, že měli horské jednotky a Němci je v té době neměli nemuselo dopadnout pro Němce zrovna nejlíp...). A tady, když se nabízí relativně silná motivace ČSFR a k tomu i docela vhodná pozice, vzhledem k vyrovnaným národnostním vztahům s Němci by mohla Hitlerovu tlaku vzniknout poměrně silná protiváha... Mohlo by tak vzniknout fašistické Rakousko nezávislé na Německu...
Máš pravdu, že v ITL jsou vztahy Němců normalizované. Jenže i tady Sudety zasáhla hospodářská krize, byť ne tak těžce jako v reálném čase.

Nicméně stačilo to k tomu, aby se část Němců radikalizovala, to vedlo k tomu, že DNP získala v parlamentních volbách 1933 necelých 8% hlasů (Píšu o tom v Pozici Československo).

Zároveň se, ale německé (státotvorné strany), tedy němečtí sociální demokraté, lidovci a agrárníci dohodli a vytvořili společné koalice ve všech čtyřech župách.

Henleinova pozice je mnohem horší než v ITL, má sice podporu z Německa, ale ani zdaleka nemá podporu všech sudetských Němců. Bude se to snažit kompenzovat radikálnějším vystupováním a větší mírou násilí, ve víře, že se povede zbylé německé strany zastrašit a donutit ke spolupráci.

Co se týče Rakouska.

Ano, o tom co říkáš jsem uvažoval, přemýšlel jsem i o vytvoření spojenectví Československa s Itálií, konzervativní kruhy, které jsou v republice u moci by teoreticky mohli mít k Mussolinimu blíže než k republikánské, socialistické a nestabilní Francii.

Nakonec jsem tuto ideu ale zamítl, především kvůli italským aspiracím v Jugoslávii. Mussolini totiž i v realitě podporoval chorvatský a makedonský separatismus. Navíc zde byly vazby italské královské rodiny na tu černohorskou.

Jelikož má Československo silnější vazby na Jugoslávii než v realitě, tak si spojenectví s Itálií moc představit neumím, ale třeba se mýlím.
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,
Bunkr
Poručík
Poručík
Příspěvky: 1162
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Bunkr »

Sudetská krize, II. část

Vláda České republiky i federální vláda Henleinovy požadavky odmítly a otevřeně deklarovaly, že SdP pro ně partnerem k jednání.

To vedlo k řadě protestních manifestací ze strany SdP. Došlo i na první střety stoupenců SdP se stoupenci ostatních německých stran. Policie tyto potyčky ve spolupráci s Republikanische Wehr , milice, která pomáhala policii a četnictvu s udržováním pořádku na území německých žup. Toto se odehrálo v první polovině května 1938. V těchto dnech došlo k jiné významné, byť nenápadné události, která ovšem výrazně ovlivnila.

Již v únoru 1936 navázal kontakt s československou vojenskou rozvědkou vysoký důstojník Abwehru , s níž v roce 1937 navázal spolupráci za finanční úplatu. Československým zpravodajcům byl znám pod krycím jménem A - 54, předal sice řadu informací, řada z nich se ale ukázala být zcela, nebo částečně nepravdivými.

Velitele rozvědky plukovníka Františka Moravce a jeho nejbližší spolupracovníky pochopitelně zajímala skutečná identita A - 54. V rámci československé rozvědky proto bylo spuštěno intenzivní, ale utajené vyšetřování.

Nakonec pomohla náhoda.

Kapitánovi Františku Fryčovi se tajně podařilo vyfotografovat A - 54 při setkání s Čechoslováky v roce 1937. Porovnáním snímků se podařilo odhalit, že pod jménem A - 54 se skrýval plukovník Abwehru Paul Thümmel.

Na tohoto muže měla československá rozvědka spadeno od roku 1933. Tehdy se zpravodajcům podařilo zachytit Thümmelovu činnost na území ČSFR. Thümmel zde budoval zpravodajskou síť Abwehru . Od té doby na něj byl Moravcovými lidmi veden spis.

Rozvědka byla odhodlána tuto cennou informaci využít. Příležitost se k tomu naskytla na jaře 1938.

14. května 1938 se ve Vejprnicích uskutečnila třetí Thümmelova schůzka s československými zpravodajci. Zde byl Thümmel svým skutečným jménem osloven přímo Františkem Moravcem.

Následně mu dal československý "šéfšpion" na výběr. Buď naváže plnohodnotnou spolupráci a bude provádět výzvědnou činnost ve prospěch ČSFR, nebo Moravcovi lidé předají informace o dosavadní Thümmelově činnosti Němcům.

Tím se Moravcovi podařilo zajistit cenný informační zdroj přímo ve strukturách Abwehru .

Thümmel v následujících měsících předal Moravcovi řadu cenných informací, mezi nimiž byly i důkazy o napojení SdP na Berlín.
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,
Bunkr
Poručík
Poručík
Příspěvky: 1162
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Bunkr »

Proti Říši

Na jaře 1938 dokončilo OKH finální verzi plánu Fall Grün. Velení pozemní armády přišlo s návrhem kleští, tedy souběžného útoku na Moravu z Rakouska a Slezska. Tím měla být československé armádě odříznuta ústupová cesta na Slovensko a Česká kotlina by se proměnila kotel, v němž by bylo obklíčeno jádro československé armády. S finální verzí tohoto plánu zopakoval náčelník OKH Ludwig Beck své výhrady k útoku na ČSFR.

Generalita se domnívala, že na velký válečný konflikt není Wehrmacht připraven a varovali před československou armádou vybavenou moderními zbraněmi a dále reakcí ze strany Francie a potenciálně i Malé dohody .

Proti ČSFR Fall Grün počítal s nasazením 47 divizí. Na kryt hranice s Francií bylo vyčleněno pouhých 13 divizí. Beck varoval, že toto je v případě francouzské mobilizace naprosto nedostatečný počet, který nebude na zastavení francouzské ofenzívy stačit.

Hitler Beckovi námitky odmítl jako neopodstatněné, německá diplomacie totiž již pracovala na tom, aby Francie ČSFR opustila. Hitler se dále spoléhal na spojenectví s Maďarskem, jehož územní nároky vůči ČSFR měly být rovněž uspokojeny.

Stejně tak byla zamítnuta varianta kleští ze Slezska a Rakouska. Hitler se totiž obával, že jejich severní část bude zastavena těžkým opevněním budovaným v této oblasti československou armádou. Vůdce se zkrátka obával druhého Verdunu.

Proto se přiklonil k variantě, kterou na tomtéž setkání předložil šéf OKW Wilhelm Keitel. Tento návrh spočíval v hlavním útoku v ose Plzeň - Praha - Jihlava. Tím měly být rychle obsazeny Čechy a především Praha. Hitler věřil, že právě pád hlavního města přinutí ČSFR k vyjednávání a následné kapitulaci.

Beck se proti této variantě pokusil protestovat, ale bez úspěchu. V reakci na to se rozhodl rezignovat na svou funkci. Hitler jí okamžitě přijal a na uprázdněné místo jmenoval generála dělostřelectva Franze Haldera.

V tu chvíli byly spuštěny finální přípravy na válku.

Západní mocností Francie a Velká Británie se znepokením sledovaly růst napětí ve střední Evropě. Ve vládách obou států stále hlasitě zaznívaly obavy z nového celoevropského konfliktu.

V Paříži i Londýně si velmi dobře pamatovali co způsobil původně lokální konflikt Rakousko - Uherska a Srbska. Předsedové obou vlád Édouard Daladier a Neville Chamberlain proto začaly podnikat kroky, které měly zabránit válce a zajistit pokračování míru.

Nezahálelo ani Československo. V průběhu jara a raného léta shromáždili zpravodajci dostatek důkazů o vlastizrádném konání SdP. V pohraničí se povedlo rovněž odhalit několik úkrytů se zbraněmi propašovanými z Německa.

Federální vláda vedená Milanem Hodžou se ale nedokázala dohodnout na tom zda je SdP v tuto chvíli vhodné rozpustit. Oficiálně se Henlein a jeho stoupenci ničeho nedopustili a veškeré informace o jejich spojení s Berlínem pocházely od Paula Thümmela. Pokud by federální vláda přistoupila k zákroku, tak by tím ohrozila významný informační zdroj v Německu. Nakonec bylo přijato rozhodnutí, že SdP bude rozpuštěna až ve chvíli, kdy odkryje karty a tím ukáže co je jejím skutečným cílem.

Federální vláda prostřednictvím ministra zahraničí Františka Chvalkovského zároveň sondovala postoj svých spojenců z Malé dohody .

Rumunské království i Jugoslávie Chvalkovskému slíbily, že se za svého spojence rozhodně postaví v případném konfliktu s Maďarskem.

V otázce Německa už byl postoj obou států zdrženlivější. Především Jugoslávie se nedokázala a ani nechtěla jednoznačně vyjádřit, to bylo způsobeno postojem vlády Milana Stojadinoviće a prince - regenta Pavla (vykonával pravomoce krále v době nezletilosti svého synovce krále Petra II.).

Tito dva muži totiž pokukovali po možnosti spojenectví s Německem, v němž spatřovali možného silného ochránce před nároky Itálie a Maďarska.

Oba státy nicméně slíbily, že v případě války s Německem vyšlou kontingenty dobrovolníků a budou zásobovat ČSFR dodávkami surovin. Bělehrad i Bukurešť Chvalkovského rovněž ujistili, že zabrání maďarské účasti ve válce a tím umožní československé armádě soustředit se na boj proti Německu.
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,
Bunkr
Poručík
Poručík
Příspěvky: 1162
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Bunkr »

Ocel a železobeton

Československá armáda se těšila z významného postavení, které získala díky úspěšnému potlačení bolševického povstání v říjnu 1920. Tento stav právně fixovala i Ústava 2. republiky, která udělovala armádě status strážce státnosti.

Jako prospěšné se navíc ukázalo, že funkci ministra národní obrany vykonával důstojník v aktivní službě. Generálové Husák i Syrový prokazovali, že potřebám armády rozumí a aktivně hájili její zájmy.

Od počátku 30. let navíc byla zahájena celková reorganizace a modernizace československé branné moci, o což se zasloužil náčelník generálního štábu armádní generál Radola Gajda.

Celý proces modernizace výrazně urychlil nástup Adolfa Hitlera k moci. Bylo zjevné, že plány nacistů nejsou rozhodně mírumilovné a v generálním štábu stále rostlo přesvědčení, že v brzké budoucnosti se ČSFR konfrontaci s nacistickým Německem nevyhne. V letech 1935 a 1936 se toto přesvědčení změnilo v jistotu.

Přirozeně vyvstala otázka jak co nejlépe zajistit obranu státu před německou a maďarskou agresí. V armádním velení se záhy střetly dvě koncepce obrany ČSFR.

Zastáncem první varianty byl již designovaný Gajdův nástupce ve funkci náčelníka generálního štábu armádní generál Lev Prchala.

Prchala prosazoval vytvoření silné vysoce mobilní motorizované armády se silnými tankovými svazy, která by byla schopná rychlých přesunů na nejohroženější úseky fronty a zároveň by dokázala rychle přejít do protiútoku.

Proti tomu stála koncepce, kterou hájil zemský vojenský velitel Slovenska a Podkarpatské Rusi divizní generál Ludvík Krejčí.

Tato varianta se inspirovala u francouzské Maginotovy linie, tedy systému stálého opevnění, které budovala Francie na hranicích s Německem.

Krejčí se zasazoval o to, aby na hranicích s Německem, Rakouskem, přestože s ním ČSFR měla přátelské vztahy, tak se Krejčí domníval, že v případě války Německo přistoupí k jeho anexi a Maďarskem. Další pevností linie měly být vybudovány ve vnitrozemí.

Sám Gajda by podpořil Prchalovu vizi. Vycházel ze zkušenosti, kterou udělal za Sibiřské anabáze československých legií a následném boji v armádě admirála Kolčaka proti bolševikům. V těchto těžkých dokázaly méně početné, ale pohyblivější uskupení uštědřit řadu drtivých porážek početnějšímu, ale ne tak pohyblivému nepříteli.

Jako náčelník generálního štábu ale Gajda nemohl zcela opomenout Krejčího argumenty. Objektivním faktem bylo, že jen prostor Trutnov - Ostrava by pro úspěšnou obranu muselo pokrýt 30 divizí polní armády (Tabulkový stav československé armády v případě mobilizace byl 45 divizí).

Dále zde byl Krejčího postřeh, že případný útok ze strany Německa bude náhlý a pravděpodobně s opožděným vypovězením války, což by Československu vzhledem k jeho rozloze a délce státních hranic znemožnilo provedení mobilizace.

Podle Krejčího nemělo stálé opevnění za úkol udržet nepřátelské armády mimo území republiky, ale zpomalit jejich postup natolik, aby Československo získalo dostatek času na mobilizaci.

Bylo jasné, že bude třeba nalézt kompromis, který by vhodně vybalancoval obě koncepce. To se nakonec podařilo.

V roce 1935 tak začala výstavba československého stálého opevnění, které je dodnes některými historiky označováno jako Husárkova linie . Právě divizní generál Karel Husákem byl totiž jmenován šéfem Ředitelství opevňovacích prací, které mělo výstavbu opevnění řídilo.

Celkově šlo do "betonu" každý rok od roku 1935 25% armádního rozpočtu, jednalo se zhruba o 500 milionů Kčs. Celková cena opevňovacích prací byla stanovena na 10 miliard korun i s vyzbrojením objektů těžkého opevnění.

Do polní armády bylo ve zmiňovaném tříletém období investováno 45% armádního rozpočtu, každoročně tak polní armáda dostala 900 milionů korun.

Tyto finanční prostředky byly důkladně využity. Již v roce 1934 byl do výzbroje zařazen nový tank LT - 34. Byť se jednalo na svou dobu velice kvalitní stroj, tak trpěl řadou much, především díky komplikovanému podvozku trpěl vysokou poruchovostí.

Proto pražská ČKD přišla na konci roku 1936 s prototypem nového tanku, který všechny zmiňované nedostatky LT - 34 ostraňoval.

Armáda byla z tohoto stroje nadšena a okamžitě si u ČKD objednala 150 kusů tohoto tanku. Tyto stroje byly následujícího roku zařazeny jako LT - 37.

Obě velké zbrojovky ČKD a plzeňská Škodovka přišly v roce 1937 s prototypem středního tanku.

Konstrukce ČKD nesla označení Praga - V - 8 - H a výtvor plzeňské Škodovky Škoda T - 21 .

Oba prototypy ukazovaly vysokou kvalitu, nicméně z důvodu lepších jízdních vlastností se nakonec armáda přiklonila ke konstrukci plzeňské Škodovky.

První objednávka ST - 38 dorazila k armádě na jaře 1938.

Stranou pozornosti nezůstalo ani letectvo. Československo se tradičně mohlo právem chlubit vynikající úrovní výcviku svých pilotů a slušnou průmyslovou základnou pro výrobu letadel.

Stíhací letectvo bylo ve 2. polovině 30. let vyzbrojeno stíhacím letounem Avia B - 534 . Bezesporu se jednalo o kvalitní dvojplošník poslední generace, jehož hlavními přednostmi byly stoupavost a vysoká obratnost.

Nicméně i s ohledem na to, že Německo začalo do výzbroje zařazovat moderní stíhací jednoplošník Messerschmitt Bf 109 , tak se velmi záhy na stole objevila otázka přezbrojení stíhacího letectva na modernější letouny.

Řešení tohoto problému nabídla pražská Avie, která přišla se stíhačkami Avia B - 35 a Avia B - 135. Oba letouny se při zkouškách v létě 1937 osvědčily a bylo rozhodnuto o jejich zařazení do výzbroje.

Válečné konflikty ukázaly i důležitost protiletadlové obrany. Zejména občanská válka ve Španělsku dokazovala, že ve všech budoucích válkách bude docházet k náletů a bombardování nejen strategických, ale i civilních cílů.

Aby nebyla bombardovaná země zcela ochromena, tak bylo nutné zajistit alespoň částečnou ochranu proti těmto útokům.

Vzhledem k velikosti Československa vyvstala otázka jak tohoto cíle dosáhnout. Řešení na tuto otázku nabídl známý český konstruktér Ludvík Očenášek.

Ten přišel s protileteckou raketou nazývanou Technické raketové útočné letadlo, zkráceně TRUL. Ta se odpalovala ze země a měla představovat alespoň častečnou obranu proti bombardérům .

Za zmínku rovněž stojí fakt, že ČSFR jako druhý stát po USA a první v Evropě zavedlo do výzbroje samonabíjecí pušku.

Novou zbraní pěchoty se již na začátku 30. let stala puška ZH - 29.

V krizovém roce 1938 se tak ČSFR mohla opřít o dobře vycvičenou a především moderně vyzbrojenou armádu.
Naposledy upravil(a) Bunkr dne 16 pro 2020, 23:05, celkem upraveno 2 x.
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,
Bunkr
Poručík
Poručík
Příspěvky: 1162
Registrován: 09 dub 2014, 15:27
Bydliště: Liberec

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Bunkr »

"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,
Tifík
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1557
Registrován: 18 říj 2013, 17:54
Bydliště: Lundenburg, Mähren

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Tifík »

Bunkr píše: 14 pro 2020, 21:17 Máš pravdu, že v ITL jsou vztahy Němců normalizované. Jenže i tady Sudety zasáhla hospodářská krize, byť ne tak těžce jako v reálném čase.

Nicméně stačilo to k tomu, aby se část Němců radikalizovala, to vedlo k tomu, že DNP získala v parlamentních volbách 1933 necelých 8% hlasů (Píšu o tom v Pozici Československo).

Zároveň se, ale německé (státotvorné strany), tedy němečtí sociální demokraté, lidovci a agrárníci dohodli a vytvořili společné koalice ve všech čtyřech župách.

Henleinova pozice je mnohem horší než v ITL, má sice podporu z Německa, ale ani zdaleka nemá podporu všech sudetských Němců. Bude se to snažit kompenzovat radikálnějším vystupováním a větší mírou násilí, ve víře, že se povede zbylé německé strany zastrašit a donutit ke spolupráci.

Co se týče Rakouska.

Ano, o tom co říkáš jsem uvažoval, přemýšlel jsem i o vytvoření spojenectví Československa s Itálií, konzervativní kruhy, které jsou v republice u moci by teoreticky mohli mít k Mussolinimu blíže než k republikánské, socialistické a nestabilní Francii.

Nakonec jsem tuto ideu ale zamítl, především kvůli italským aspiracím v Jugoslávii. Mussolini totiž i v realitě podporoval chorvatský a makedonský separatismus. Navíc zde byly vazby italské královské rodiny na tu černohorskou.

Jelikož má Československo silnější vazby na Jugoslávii než v realitě, tak si spojenectví s Itálií moc představit neumím, ale třeba se mýlím.
No, úplně si nemyslím, že tady by k tomu byl motiv - tou dobou byli rovnoprávní a podíleli se na zákonech a řízení státu... Rozhodně bych neřekl, že by za těchhle okolností dokázal přitáhnout tolik lidí aby získal 8% hlasů v ČSFR...

No, jo máš pravdu. Já úplně zapomněl na to, že s Italy by tu dohodu blokovaly vztahy s Jugoslávií.

Jinak k těm zbraním:
ZH - 29 je sice fajn a zajímavá, ale nejsem si jistý, jestli proti ní nehrála poměrně velká složitost a drahá výroba...

Docela rád bych v tom výčtu viděl ZKZ-383, to se reálně dostalo do produkce a před Mnichovem už bylo v rukách armády, jen se nedostalo k útvarům...

A ten TRUL - no já ti nevím, nechci to podceňovat, ale smysluplný systém navádění raket na pohyblivé cíle vznikl až po válce, nejsem úplně přesvědčený o tom, že tohle by byla rozumná cesta... Hlavní problém vidím v tom, že by se obtížně prováděly testy (potřebuješ hluk motoru, na který by se raketa zamkla a naprala to do něj - to v podstatě vylučuje vlečné terče, kvůli riziku pro pilota, který by ho vlekl), navíc bys potřeboval sakra dobrou koordinaci PLO a vzdušných sil... Nemluvě o tom, že by to zase bylo výrobně komplikované a zatraceně drahé a válka je především ekonomická záležitost - potřebuješ aby nepřátelská ztráta stála víc, než kolik stálo tebe ji způsobit. Pokud bys chtěl rakety, tak bych spíš šel cestou asi nepodloženou, ale smysluplnější - neřízenými raketami vyzbrojené stihačky, které by je odpalovaly na základě zamíření pilota... Případně by to šlo použít podobně jako V-1, tomu byla zdá se koncepce, kterou ti pánové vyvíjeli bližší.
Hetharie 4 (2.pokus):Konrád Východňanský, regent krále Svatopluka I. Kalwenského - leden až říjen 998
Wylam: legát Agateánského bratrstva Regozor, zvaný Železný; rytíř smrti Raileh, velitel Legie zkázy
Heharie 4: paladin Tomáš trážce Východu, Pán Velernova a Cestostráže stál, regent krále Svatopluka I. Kalwenského
Blackfyreovo povstání: Damon Lannister, lord Casterlyovy skály, pán Západních zemí, štít Lannisportu a strážce západu
Hetharie 3: kníže Hövdig Reger ze Starkfäste, kníže Brázdy a jeho syn Arvtak Regeri, pán Starkfäste a Självfältu


„Přílišná oddanost ideálům končí tím, že v rámci boje proti alkoholismu zastřelíš dítě se sáčkem rumových pralinek.“
Karel Kryl
Gallienus
Podpraporčík
Podpraporčík
Příspěvky: 384
Registrován: 07 zář 2018, 14:00

Re: Fašistické Československo?

Příspěvek od Gallienus »

Bunkr píše: 15 pro 2020, 20:35 TRUL (Přesnou specifikaci této věci jsem bohužel nenašel)

https://www.kpufo.cz/wpb/trul.htm

https://kosmonautix.cz/2013/09/vesmirne ... otcenasek/
Jak napsal Tif, na papíře to může vypadat skvěle, ale stojí to hromadu peněz a času, nenajdeš vládu, která to bude finančně podporovat, je zde mnoho neznámých... Jinak rakety jsou skvělá věc, Sověti používali neřízené střely a byli poměrně úspěšní, Němci vyvinuli toto: (https://cs.wikipedia.org/wiki/R4M), zkus se zaměřit na něco takového, jednoduššího a přesto velmi efektivního. Samonaváděcí střely reagující na zvuk to rozhodně nejsou..., Drnek mi s nimi zkazil poslední díl Žab :(
Odpovědět

Zpět na „Alternativní historie“