Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Co by bylo, kdyby? Prostor pro autorské příspěvky a diskuze o alternativní historii.

Moderátoři: Dekl, Atlantis, Vals, Royal

Odpovědět
Uživatelský avatar
Tifík
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1502
Registrován: 18 říj 2013, 17:54
Bydliště: Lundenburg, Mähren

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Tifík » 08 pro 2018, 13:05

V prvé řadě skládám velkou poklonu za skvěle zpracovaný příběh. Doufám, že ho zvládneš úspěšně celý dodělat.

V řadě druhé:
Gallienus píše:
08 pro 2018, 10:45

... Fakt je, že byl konec války, tak se tím problémem asi nikdo moc netrápil, to co chci však říci je, že ty děla mohou jít daleko za určenou životnost.

Lützow při ostřelování sovětských pozic v oblasti u Elbingu vystřílel 350 granátů ráže 280mm (8.2.1945), ve dnech 9.-10.2. ho vystřídal Admiral Scheer a spotřeba střeliva byla podobná... Během těžkých bojů na poloostrově Sörve vystřílely obě lodě obrovské množství munice, kde se jim pak podařilo výrazně zpomalit sovětskou ofenzívu a umožnit evakuaci armády a to i přes protivníkovu vzdušnou nadvládu..., takže i děla ráže 280mm mohla jít daleko za svou životnost.
Že ty hlavně mohou jít za svou životnost, ano mohou, to je jisté. Životnost hlavně toho děla totiž nebude omezena ani tak životností hlavně jako takové (tedy rizikem jejího roztržení způsobeného únavou materiálu), ale životností vývrtu (tedy jeho postupnou degradací a ztrátou schopnosti vést projektil). Drážkování hlavní je docela brutálně namáhané a proto jde postupně do háje. Postupně se zhoršuje vedení projektilu což vede k problémům s udělením správné rotace a tedy se stabilizací střely (což má negativní vliv na přesnost a dost určitě i dostřel) a v pozdější fázi opotřebení hlavně dosáhne té úrovně že střela již má kolem sebe vůli a v hlavni je vedena velmi mizerně - to vede k snížení výkonu a dalšímu zhoršení přesnosti a k tomu, že projektil již není vůbec správně veden (letí pak třeba "na plocho" atd.). Nemluvě o opotřebení ústí, kde pak vytékající plyny můžou udělat dost slušnou paseku.

Je tedy otázka, jak se děla po takovém množství výstřelů chovala z hlediska balistických vlastností - jaká byla přesnost vedené palby a jaký byl jejich dostřel, při postřelování více méně bezbranného pozemního cíle to pravděpodobně nemusí vadit tolik, jako při boji s alespoň částečně srovnatelným protivníkem.
Hetharie 4 (2.pokus):Konrád Východňanský, regent krále Svatopluka I. Kalwenského - leden až říjen 998
Wylam: legát Agateánského bratrstva Regozor, zvaný Železný; rytíř smrti Raileh, velitel Legie zkázy
Heharie 4: paladin Tomáš trážce Východu, Pán Velernova a Cestostráže stál, regent krále Svatopluka I. Kalwenského
Blackfyreovo povstání: Damon Lannister, lord Casterlyovy skály, pán Západních zemí, štít Lannisportu a strážce západu
Hetharie 3: kníže Hövdig Reger ze Starkfäste, kníže Brázdy a jeho syn Arvtak Regeri, pán Starkfäste a Självfältu


„Přílišná oddanost ideálům končí tím, že v rámci boje proti alkoholismu zastřelíš dítě se sáčkem rumových pralinek.“
Karel Kryl

Uživatelský avatar
Atlantis
18. Plukovník
18. Plukovník
Příspěvky: 4724
Registrován: 08 říj 2006, 12:25
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Atlantis » 08 pro 2018, 20:30

Tifík mi vzal slova z úst...teda z klávesnice. Přesně, IMO životnost není o životnosti materiálu, jako o garanci dostřelu a přesnosti.
Hmmm, po návratu, vzhledem k větší akcentaci Německa na námořní válku, nebylo by už možné, že by alespoň pro jedno z dvojčat byly připravené nové 380ky? Bismarck i Tirpitz jsou dostavěné, tz. výroba se může soustředit čistě na ně.

Nicméně nyní, být Brity (resp. admiralitou) okamžitě odvolávám všechny ostatní útoky na zásobovací lodě, protože kde je eskadra teď vím, tzn. je potřeba zatáhnout síť a ono dostatečné množství rychlých těžkých křižníků by taky němcům pořádně zatopilo, zvlášť když by je podporovala nějaká letadlovka :wink:
Oklamat, zmást, překvapit
("Stonewall" Jackson)

Uživatelský avatar
Gallienus
Rotmistr
Rotmistr
Příspěvky: 182
Registrován: 07 zář 2018, 14:00

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Gallienus » 09 pro 2018, 12:54

Atlantis píše:
08 pro 2018, 20:30
Hmmm, po návratu, vzhledem k větší akcentaci Německa na námořní válku, nebylo by už možné, že by alespoň pro jedno z dvojčat byly připravené nové 380ky? Bismarck i Tirpitz jsou dostavěné, tz. výroba se může soustředit čistě na ně.
Ty 380mm děla se nemusí vyrábět, už jsou hotová, měla být dodána do SSSR, jenže se tak nikdy nestalo. Sověti je chtěli použít na své nové bitevní křižníky třídy Kronštadt (https://cs.wikipedia.org/wiki/T%C5%99%C ... %C5%A1tadt). Jenže instalace těchto kanonů na sestřičky není věc vůbec jednoduchá, musí se jim oběma prodloužit příď a samotné věže jsou mnohem těžší než ty původní trojité 280mm. Přestavba každé lodi si vyžádá nejméně jeden rok a to za předpokladu, že bude dostatek pracovních sil a materiálu. Nicméně je pravdou, že se touto myšlenkou již dlouho zaobírám.
Design těchto lodí zde: http://i64.tinypic.com/w9h2lf.jpg
V reálu považuji obě tyto lodě za jedny vůbec z nejkrásnějších na světě, nicméně po přestavbě jsou doslova nádherné... http://i.imgur.com/5WI0mvg.jpg

Uživatelský avatar
Gallienus
Rotmistr
Rotmistr
Příspěvky: 182
Registrován: 07 zář 2018, 14:00

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Gallienus » 09 pro 2018, 12:59

4. června – rozhodnutí o ukončení operace „Rheinübung“

Pro německého admirála má toto vítězství dost hořkou příchuť, Marschall totiž cítí, že je něco velmi špatně. Dosud dostal zprávu o napadení dvou svých zásobovacích lodích, nyní byla napadena další a vše se událo v pouhých dvou dnech. Logistický systém byl vybudován již před měsíci a skvěle fungoval, Britové nikdy nedokázali zásobovací lodě najít, teď se jim to dařilo nějak snadno. To mohlo znamenat, že kamkoliv si lodě jeho eskadry poplují doplnit palivo a zásoby, můžou na ně nepřátelé čekat. Pokračovat za těchto okolností v operaci „Rheinübung“ by bylo bláznovství a neskutečný hazard, navíc sama operace již předčila i ty nejvíce optimistické odhady. Nebyl sice výrazně narušen protivníkův konvojový systém, bylo však výrazně oslabeno samo jádro britského Domácího loďstva. Jediné nad čím teď váhal, bylo kam s eskadrou plout, teoreticky by se jako nejlepší volba nabízel Brest, základna to byla výtečná, byl však pod drobnohledem RAF a riziko nových poškození z náletů bylo vysoké. Jedna věc byla poslat tam pouze Brinkmannovu loď, pro kterou to byla výhodná základna, ale kotvit tam i s oběma bitevními loděmi, bylo přímo říkat si o problémy. Rozhodl se, že popluje domů zpět Dánským průlivem a to se všemi loděmi, co se křižníku Lützow týkalo, věřil, že bude lepší, aby tato loď prozatím zůstala součástí eskadry. O tom, kdy nařídí kapitánu Augustu Thielemu oddělit se svou lodí rozhodne později.

Aniž to však německý admirál věděl, směřovala jeho eskadra přímo do náruče britského Domácího loďstva, brzy mělo dojít ke střetnutí, jež se stane jednou z nejrozporuplnějších bitev celé této války.

Uživatelský avatar
Atlantis
18. Plukovník
18. Plukovník
Příspěvky: 4724
Registrován: 08 říj 2006, 12:25
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Atlantis » 09 pro 2018, 22:14

Tak tohle bude ještě zajímavé. Tentokrát doufám v nějaké to štěstí i pro Angličany (přeci jen by to jinak bylo hrozně jednostranné) a ztráty na německé straně. Ne zase totální, ale...řekněme, že se Marschall zvládne prostřílet, nicméně by se mohla u Prince Eugena zopakovat historie s Londonem...loď nemá dostatečnou rychlost, zbylé německé lodě jsou poškozené a Royal Navy má příliš velkou přesilu, aby stálo za to se pouštět do boje kvůli jednomu těžkému křižníku.
No jsem zvědav :D
Oklamat, zmást, překvapit
("Stonewall" Jackson)

Uživatelský avatar
Gallienus
Rotmistr
Rotmistr
Příspěvky: 182
Registrován: 07 zář 2018, 14:00

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Gallienus » 11 pro 2018, 14:13

4.-5. června – Velká Británie a King George V. 

Zpráva z těžkého křižníku London o setkání s německou eskadrou zmobilizovala celou admiralitu, byl vydán okamžitě rozkaz, aby Domácí flotila, která nyní kotvila ve Scapa Flow ihned vyplula na moře a zamířila na sever k Islandu. Admirál sir Dudley Pound byl přesvědčen, že Němci se pokusí o návrat domů zpět Dánským průlivem a instruoval viceadmirála Toveyho, aby jim přehradil cestu a svedl s nepřítelem rozhodnou bitvu. Jeho názor brzy potvrdila hlášení analytiků z Bletchley Park, kteří mu hlásili, že se podařilo rozšifrovat rozkaz od viceadmirála Dönitze, který nařizoval ponorkové flotile, aby provedla průzkum v oblasti Dánského průlivu a kapitáni ponorek navíc byli informováni na výskyt vlastních válečných lodí. Rozkaz dále upozorňoval na nutnost vysoké obezřetnosti při útoku na nepřítele, aby při něm nedošlo k jeho záměně s vlastními silami. V této oblasti bylo již nejméně půl tucet německých člunů a další tam byly postupně přesměrovány. Pound proto poslal Toveymu i varování o zvýšené hrozbě ze strany německých ponorek.

Velitel Domácího loďstva na příkaz admirality rozdělil své síly na dva svazy:

Hlavní svaz pod jeho velením se skládal z bitevní lodi HMS King George V., bitevního křižníku HMS Repulse a letadlové lodi HMS Victorious (které byla narychlo doplněna její letecká skupina) s doprovodem křižníků Kenya a Hermione, dále pak torpédoborců Active, Punjabi, Nestor, Ingelefield, Intrepid a Lance. Britský velitel disponoval prakticky stejnými silami jako před několika dny.

Podpůrný svaz pod velením kontradmirála Albana Curteise měl k dispozici bitevní loď HMS Rodney s doprovodem křižníků Galatea (vlajková loď), Aurora a s eskortou torpédoborců Electra, Anthony, Echo, Icarus, Achates a Antelope.

Rozdělení jeho sil bylo nutné, protože bitevní loď Rodney nestačila rychlostně a právě rychlost měla být klíčový prvek, ve kterém chtěl mít Tovey převahu.

Skupina lodí kontradmirála Albana Curteise plula přímo k Dánskému průlivu a měla jej střežit. Tovey doufal, že se mu podaří s nepřítelem navázat dotyk co nejdříve, byl rozhodnut bitvu vybojovat jen se svými silami, proto maximální možnou rychlostí zamířil směrem ke Grónsku. Podpůrný svaz měl zůstat v záloze a pouze pomoci dorazit některou z německých lodí, která by mu případně unikla. Jeho optimismus před následnou bitvou pramenil z toho, že součástí nepřátelského svazu není bitevní loď Bismarck, ostatní německé lodě nepovažoval za vážnou hrozbu pro své síly.

Pro případ, že by se přece jen Marschall rozhodl plout do Francie a využít některý z místních přístavů, byl výrazně posílen svaz H. Viceadmirál James Somerville dostal k dispozici posily ve složení: bitevní loď Nelson, která předtím kotvila v Gibraltaru, letadlovou loď Eagle (nedávno se vrátila z oprav) a lehký křižník Neptune s eskortou torpédoborců Faulknor, Foresight, Forester, Foxhound, Fury a Hesperus.

Admiralita byla přesvědčena, že má nyní k dispozici dostatek sil, aby mohla zabránit jakékoliv možnosti Němců uniknout.

Uživatelský avatar
Gallienus
Rotmistr
Rotmistr
Příspěvky: 182
Registrován: 07 zář 2018, 14:00

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Gallienus » 14 pro 2018, 11:46

4. -7. června Marschallova eskadra pluje domů

Po potopení křižníku London, Marschall opět přivolat tanker Esso Hamburg, nechal z něj všechny lodě znovu doplnit palivo (munici lodě převzaly již během prvního setkání, kdy měly několik dnů na překládku) a pak mu nařídil odplout do Francie. Poslal krátkou zprávu domů, ve které sděloval, že se rozhodl ukončit svou misi a z důvodu bezpečnosti svých lodí již nemůže pobyt na moři prodlužovat. Zpráva obsahovala i trasu, kterou se eskadra vydá zpět do Německa. Doufal v pomoc od ponorkové flotily, která by mohla sloužit jako další oči, protože hlášení Luftwaffe byla nespolehlivá a on o pohybech Britů nevěděl téměř nic. Eskadra musela plout rychlostí pouze 20 uzlů, ekonomická rychlost byla nyní nezbytností, protože další doplňování paliva již nebylo možné. Největší problém představoval Prinz Eugen, jeho akční rádius byl omezený a palivo měl jen na cestu do Norska a to za předpokladu, že plavba proběhne v klidu a loď s ním bude šetřit. V nejhorším případě bude muset křižník doplnit palivo z některé bitevní lodi, tomu by se však Marschall raději vyhnul.

6. června ráno dostal Marschall zprávu od námořní skupiny Západ, která hlásila, že rozvědka a následně i letecký průzkum, který provedla KG 40, zjistil britský svaz H plující z Gibraltaru. Měl se skládat z bitevní lodi Nelson, bitevního křižníku Renown, letadlových lodí Ark Royal a Eagle, dvou křižníků a šesti torpédoborců. Bylo nepochybné, že viceadmirál Somerville má zabránit možnému úniku Němců do Brestu. Marschall věděl, že při stávajícím kurzu a rychlosti jej tyto britské síly již nemohou ohrozit, bylo mu však naprosto jasné, že cesta do Francie nebude možná, i kdyby se k ní nyní musel z různých důvodů přiklonit.

K večeru byl na všech lodích vyhlášen protiletecký poplach, britský hydroplán Catalina nalezl německou eskadru, Britové nyní znali její polohu. To nebylo dobré, nicméně se nedalo čekat, že k tomu nedojde. Marschall doufal, že noční změna kurzu by mohla pomoci nepřítele setřást, velké naděje si však nedělal.

Ráno 7. června před 06:30 vyslaly všechny lodě své průzkumné hydroplány, Marschall se také odhodlal k tomu, aby vydal rozhodnutí ohledně Lützowu. Zrušil s konečnou platností jeho korzárskou výpravu a ponechal si jej u sebe, loď se měla společně se zbytkem eskadry vrátit domů. Považoval to nejen za bezpečnější, nýbrž i praktičtější, bývalá obrněná loď měla neuvěřitelný dosah a v případě nutnosti se mohla podělit o své palivové rezervy s ostatními, byť i její možnosti byly omezené.

V 08:46 našel Němce opět britský hydroplán Catalina, palubní letoun Lützowu se za ním okamžitě pustil. Došlo k leteckému souboji, během kterého Arado 196 zvítězilo a Brita sestřelilo. Německý letoun byl však těžce poškozen odvetnou palbou a během pokusu o přistání havaroval, letoun byl zničen a posádka zraněna. To však nebyl ten hlavní problém, tím byla zpráva průzkumného letounu ze Scharnhorstu, který hlásil objevení britského svazu, Marschall měl nyní jistotu, že čelí hlavním silám Domácího loďstva. Průzkumník také hlásil, že směrem k eskadře letí 10 torpédových bombardérů Swordfish, následně se pak odmlčel (byl sestřelen stíhacím Fulmarem letecké hlídky jež vyslala letadlová loď Victorious). Němci tak alespoň získali čas na přípravu k odražení leteckého útoku. Oběma zbylým palubním letounům byly doplněny po návratu pohonné hmoty a urychleně opět poslány do vzduchu, měly za úkol zkusit narušit britský útok.

Uživatelský avatar
Gallienus
Rotmistr
Rotmistr
Příspěvky: 182
Registrován: 07 zář 2018, 14:00

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Gallienus » 15 pro 2018, 10:20

7. června - King George V. 

Admirál Tovey, který již dlouho čekal na zprávy o poloze Němců, byl nyní odhodlaný svést s nimi rozhodnou bitvu. Nařídil start pro všechny Swordfishe a okamžitý útok na německé lodě, nedělal si sice iluze o jeho úspěchu, protože většina letců byli naprostí zelenáči, kteří budou narychlo převeleni na Victorious, přesto nechtěl nechat Marschallovu eskadru v klidu. Doufal, že Marschall nedá rozkaz k rozdělení svých sil a pokusu o únik, z hlášení, která dostal z admirality se říkalo, že některé protivníkovi lodě jsou poškozeny a zprávy od průzkumných letounů to potvrzovaly. Jeho soupeř byl rychlostně limitován a on byl za tuto výhodu vděčný.

7. června – před bitvou u mysu Farewell

Britské Swordfishe s eskortou čtyř Fulmarů dorazily k německým lodím v 10:12 a zahájily útok, rozdělily se do dvojic a nalétaly na jednotlivé německé lodě. Německé „stíhací krytí“ jeden z bombardérů sestřelí a druhé Arado dokáže dokonce zničit stíhací Fulmar, oba hydroplány však budou smeteni z oblohy a jejich posádky zahynou. Ačkoliv nezkušení britští piloti projeví odvahu, nebude žádná německá loď zasažena, velmi hustá protiletadlová palba sice příliš účinná nebude, přesto se jednotkám flaku podaří jeden Swordfish sestřelit a další poškodit natolik, že jej po návratu na loď budou muset odepsat.

Marschall si nedělal iluze o tom co jej teď čeká, měl několik možností jak se rozhodnout, čas na ně tu ještě byl. Mohl nařídit rozdělení svého svazu, aby se jednotlivé lodě na vlastní pěst zkusily probít domů, nebo mohl své síly udržet pohromadě a vybojovat bitvu. První možnost by znamenala obětovat ty nejpomalejší, to jest oba křižníky, něco takového však odmítl. Rozhodl se podstoupit střetnutí s protivníkem a vybojovat generální bitvu, bylo mu zcela jasné, že v případě porážky Kriegsmarine ztratí veškeré výhody, jež ji tato operace dosud přinesla, v případě vítězství však může zlomit páteř Royal Navy a změnit poměr sil na moři. Poslal zprávu všem svým lodím a upozornil podřízené na blížící se střetnutí, nemusel nikomu říkat, že tato bitva bude bojem nejen o bytí a nebytí jeho eskadry, nýbrž i o budoucnost celé Kriegsmarine.

Uživatelský avatar
Atlantis
18. Plukovník
18. Plukovník
Příspěvky: 4724
Registrován: 08 říj 2006, 12:25
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Atlantis » 15 pro 2018, 15:06

Teda, Ty fakt ty nervy napínáš do krajnosti :D
No jsem zvědav - a mé doufání, které jsem předestřel, trvá.
Jaká je vlastně německá formace při vstupu do bitvy? Za sebou? Vedle sebe? Stupňovitě?
Oklamat, zmást, překvapit
("Stonewall" Jackson)

Uživatelský avatar
Gallienus
Rotmistr
Rotmistr
Příspěvky: 182
Registrován: 07 zář 2018, 14:00

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Gallienus » 15 pro 2018, 16:08

7. června 1941 – bitva u mysu Farewell

V tento den měl Marschall v rukou osud celého Německa.
Velkoadmirál Erich Raeder, krátce po bitvě u mysu Farewell.

K prvnímu vizuálnímu kontaktu mezi Brity a Němci došlo již 16:27, obě strany o sobě navzájem věděly již dlouho, britské lodě byly informovány svými průzkumnými letouny a Marschall pro změnu obsluhami GHG přístrojů, přesto měl admirál Tovey výhodu. Pokusil se dát svému protivníkovi tzv. příčku na T a využít plné boční palby svých lodí, bohužel pro něj Marschall provedl nečekanou korekci kurzu eskadry a připravil Brity o tuto možnost.

Tovey disponoval bitevní lodí King George V. (Wilfrid Rupert Patterson), bitevním křižníkem Repulse (William George Tennant), lehkým křižníkem Kenya (Michael Maynard Denny) a čtyřmi torpédoborci Nestor, Ingelefield, Intrepid a Lance. Letadlová loď Victorious společně s protiletadlovým křižníkem Hermione a torpédoborci Active, Punjabi se oddělila a držela se ve vzdálenosti necelých 90 mil na sever od jeho sil. Britové měli převahu v počtu lodí a mírnou v síle dělostřelectva, výhodou na německé straně byly modernější lodě (lépe chráněné), byť některé poškozené, nicméně jejich palebná síla nebyla dosud omezena. Největší Toveyho výhodou bylo to, že Marschall měl již munici pouze na něco málo přes hodinu a půl boje (navíc všechny jeho lodě, musely během střetu použít kombinaci tříštivé a protipancéřové). Německý admirál si mohl tedy dovolit pouze jedinou bitvu, buď vyhrát nebo čestně zemřít.

V 16:55 odrazily německé lodě, které pluly v jednoduché formaci za sebou ve složení: Gneisenau, Scharnhorst, Prinz Eugen a jako poslední Lützow útok britských torpédoborců, ty vypustily svá torpéda ze vzdálenosti kolem 5 km. Žádné ze 16 torpéd sice německé lodě nezasáhlo, nicméně manévrování rozrušilo soudržnost celé eskadry. Torpédoborec Lance byl poškozen zásahem granátu ráže 150mm, škody však byly minimální.

V té době již na sebe zahájily palbu i těžké lodě obou stran, které udržovaly rychlost lehce nad 24 uzlů. King George V. střílel na Gneisenau a ta mu palbu opětovala, na britskou vlajkovou loď pálil i Scharnhorst, který byl pro změnu ostřelován z Repulse, na ten střílely oba těžké křižníky. Křižník Kenya pálil na Prinze Eugena. Marschall považoval King George V. za největší hrozbu pro své lodě a chtěl ji vyřadit co nejdříve, rozhodl se opakovat palebné dispozice, které nařídil před bitvou u Islandu, což mu tehdy zajistilo vítězství, věřil, že je to ta nejlepší volba.

Jako první prolili krev Němci, když Prinz Eugen v 17:01 zasáhl bitevní křižník Repulse, škody budou sice minimální, pro posádku německé lodě však bude úspěšná trefa povzbuzením. Repulse brzy dostane zásah i od Lützowu, tentokrát granát ráže 280mm vyvolá požáry na zádi. Z britských lodí to bude právě Repulse, kterému se podaří poprvé zasáhnout protivníka, 381mm projektil vyřadí jednu z dvou dělových věží 150mm středního dělostřelectva Scharnhorstu a druhý granát stejné ráže exploduje na člunové palubě před komínem lodi, kde zničí jeden z jeřábů. Repulse byl vždy považován za jednu z nejlépe střílejících lodí Royal Navy a dnes bude svou skvělou pověst potvrzovat.

King George V. bude již od začátku bitvy pod silnou německou palbou, Toveyho vlajková loď však bude zasažena teprve 17:08, 280mm projektil ze Scharnhorstu exploduje na zádi v blízkosti hlavní dělové věže Y, pancéřování lodi však zásah absorbuje a škody budou minimální. Do 17:12 bude tato loď zasažena ještě dvakrát a to z obou bitevních lodí, její bojeschopnost však nebude omezena. Ona sama Gneisenau trefí již 17:05, když 356mm projektil zasáhl levý bok vedle záďové baterie protiletadlových děl ráže 105mm, i zde byly škody prozatím malé.

Marschall i Tovey měli oba zájem na snížení vzájemné vzdálenosti obou svazů, ta nyní činila něco kolem 17km, britský velitel si byl vědom velké zranitelnosti Repulse vůči vertikální palbě (byl na tom s pancéřováním ještě hůře než Hood), jeho protivník si zase nemohl dovolit plýtvat municí a musel střetnutí ukončit rychle.

Německá eskadra bude neustále napadána britskými torpédoborci, Tovey dal jejich velitelům volnou ruku a nechal je jednat dle vlastního uvážení. Byť nebyly podmínky na moři pro útok torpédy příznivé, byly tyto útoky velmi nebezpečné. V 17:17 se Lützow jen s vypětím všech sil vyhnul torpédu, které vypálil torpédoborec Intrepid, britská loď však dostane zásah dvěma granáty ráže 150mm středního dělostřelectva německého křižníku a její velitel bude donucen se prozatím stáhnout.

Až do 17:22 se bude střetnutí vyvíjet nerozhodně, žádná ze stran zatím nedosáhla výrazného úspěchu, Marschall nařídí oběma svým těžkým křižníkům více zkrátit vzdálenost a zaútočit torpédy na britské lodě. Vystaví je tak sice velkému riziku, ale jinou možnost nemá. Krátce po vydání rozkazu dostane Gneisenau těžký zásah, projektil ráže 356mm udeří do hlavního dělostřeleckého stanoviště, kde usmrtí či zraní většinu jejího osazenstva a vyřadí jej z činnosti. Tím, se Britům podaří vyřadit centrální řízení palby těžkých děl a chvíli potrvá, než obsluhy přejdou na záložní. Přestože nebyla palba Gneisenau do té doby nijak zvlášť dobrá (zatím loď zaznamenala pouhé tři zásahy na King George V.) bude nyní ještě bídnější.

Nejhůře z německých lodích na tom do 17:30 bude Scharnhorst, dostane deset zásahů z Repulse a jeho velitel Kurt Caesar Hoffmann bude žádat velitele loďstva o dovolení přenesení palby na britský bitevní křižník, Marschall však jeho prosbu zamítne (situace, ve které byl Scharnhorst bude dalším důvodem, proč byly vyslány oba křižníky do útoku). Nejtěžší zásah utrpí Hoffmannova loď 17:28, kdy granát ráže 381mm poškodil věž Anton, což mělo za následek vniknutí velkého množství mořské vody dovnitř věže. Rychlost její palby se snížila na polovinu v důsledku vyřazení mnoha elektrických zařízení.

Oba těžké křižníky se do vydání rozkazu k torpédovému útoku budou snažit ulehčit situaci Scharnhorstu, jak jen to bude možné. Prinz Eugen zasáhne Repulse nejméně desetkrát, nicméně na rozdíl od jeho souboje s Hoodem, se mu tentokrát nepodaří způsobit výraznější škody, žádný z 203mm granátů se nedokáže probít do klíčové části lodi. Palba Lützowu bude prozatím velmi špatná, podařilo se mu svého protivníka zasáhnout pouze třikrát, nicméně jeden z granátu ráže 280mm dokázal probít trup Repulse na přídi v blízkosti věže A, do lodi začala proudit voda a Tennant je nucen nařídit snížit rychlost. Důvody malé přesnosti palby hlavního dělostřelectva Lützowu pramení především z toho, že je ze všech německých lodích vystaven největšímu tlaku ze strany britských torpédoborců a musí provádět časté úhybné manévry. Během nich se mu podaří jednou zasáhnout Nestor granátem ráže 150mm, škody na britské lodi však budou minimální. Některým britským torpédoborcům již došla torpéda a své útoky pouze předstíraly, sice se tím vystavovaly německé palbě a riziku poškození, nicméně tím ztrpčovaly život Němcům, kteří nevěděli, který útok je předstíraný a který není.

V 17:38 se oba německé těžké křižníky pokusí zaútočit na Repulse torpédy, Lützow je však nucen přibližovací manévr přerušit, protože jej napadne Intrepid, August Thiele svou loď natočí přídi k torpédoborci a moudrost tohoto rozhodnutí zachrání jeho i Lützow, který těsně mine další britské torpédo. Německá obranná palba však bude nepřesná, britská loď bude sice několikrát zarámována, nikoliv však zasažena a podaří se jí stáhnout do bezpečí, nicméně spotřebuje při tomto útoku svá poslední torpéda.

Prinz Eugen vypálí na Repulse tři torpéda, britská loď je však s přehledem všechny vymanévruje, přesto útok nebude zcela neúspěšný, kapitán Tennant nařídí, aby věž Y na zádi přenesla palbu na německý těžký křižník. Který prokázal, že je pro jeho loď hrozbou.

Britský velitel přibližně kolem 17:41 nařídí, aby Repulse přenesl svou palbu na Gneisenau, Tovey se vzhledem k vývoji bitvy nejspíš obával, že Marschall vydá rozkaz k ústupu svým bitevním lodím a oba křižníky obětuje, ve snaze zachránit nejcennější lodě pod jeho velením. Chtěl smést německou vlajkovou loď z hladiny a rozhodnout celou bitvu co nejdříve. I on byl pod obrovským tlakem, admiralita jej upozornila, že Němci mají v této oblasti mnoho ponorek a další se sem stahují. Velitel Domácího loďstva neměl zájem vlákat se svým protivníkem do nějaké ponorkové léčky, v tuto chvíli zodpovídal za zbytek své flotily a tato odpovědnost jej velmi tížila.

Palba Repulse bude opět velmi přesná, britskému bitevnímu křižníku potrvá jen pět minut, než zasáhne svůj nový cíl. Gneisenau dostane první zásah 381mm projektilem v 17:46 a britský granát zasáhne přímo věž Bruno, naštěstí pro Němce neexploduje a škody budou malé. Další granát, který loď zasáhne o minutu později však bude již fungovat perfektně. 381mm střela exploduje na zádi, kde trefí přímo katapult, síla výbuchu bude tak silná, že vyrve jeřáb pro hydroplány, který spadne do moře. Krátce poté dostane německá loď další dva zásahy prakticky na to samé místo, oba 381mm granáty vyvolají rozsáhlé požáry. Gneisenau se pod koncentrovanou britskou palbou bude snažit provádět ostré úhybné manévry, nicméně další zásah v 17:54 z King George V. bude téměř smrtelný, tentokrát pancéřování věže Bruno neodolá a 356mm granát se dostane dovnitř, síla výbuchu bude natolik silná, že nejen vyřadí věž samotnou, nýbrž na zbytek bitvy ochromí i věž Anton. Marschallova vlajková loď tak v jediném okamžiku ztratila 2/3 svého hlavního dělostřelectva, bojeschopná zůstává zatím pouze věž Cesar na zádi lodě.

Nicméně zlom bitvy přichází v 17:58, kdy oba německé těžké křižníky zahájí nový torpédový útok na Repulse. Jak Helmuth Brinkmann, tak August Thiele chápou, že oni jediní mají výraznou šanci střet ovlivnit. Prinz Eugen zvýší rychlost na 27 uzlů, byť jeho útok bude proveden z vzdálenosti necelých 6 km a vystaví se tak přesné britské palbě, Tennant se svým Repulse všechna tři jeho torpéda vymanévruje (budou poslední, kterými německý těžký křižník disponuje). Navíc se jeho lodi podaří německý těžký křižník třikrát zasáhnout na přídi. Dva granáty ráže 381mm projdou pancéřováním věže Anton jako nůž máslem, věž vyřadí z činnosti, usmrtí celou její posádku a těžce poškodí i věž Bruno, jež bude moci střílet pouze jedním dělem. Další zásah vyřadí centrální řízení palby, Prinz Eugen vypadne z německé linie a začne se stahovat z dosahu britské palby. Tyto tři zásahy usmrtí 60 námořníků, mezi nimi i I. důstojníka fregatního kapitána Otto Stoosse. Křižník Kenya se pustí za německou lodí s úmyslem ji dorazit. Tennantuv manévr sice bude úspěšný ohledně torpédové hrozby z Prinze Eugena, nicméně přivede loď přímo do dráhy čtyř torpéd Lützowu, byť loď zasáhnou pouze dvě, škody budou fatální.

V 18:08 britský bitevní křižník prudce zpomalí, navíc mu jedno z torpéd zablokuje kormidlo, takže je nyní zcela neovladatelný. Loď pluje necelými 10 uzly a vzdaluje se od ostatních britských lodí. Během ústupu je navíc vystaven soustředěné palbě z Lützowu, který se konečně zastřílel a nejméně pětkrát Repulse zasáhne granáty ráže 280mm, ty vyřadí zadní dělovou věž Y a vyvolají další požáry. Pro tuto chvíli je britská loď vyřazena z boje a Marschall získává poprvé od začátku bitvy výraznou výhodu.

Když v 17:41 převedl Repulse svou palbu na Gneisenau, mohla posádka Scharnhorstu využít britského nezájmu a soustředit se na King George V., největším Hoffmannovým problém bude, že jeho loď již nemá takřka žádné protipancéřové střely a byť již nepřátelskou loď zasáhla nejméně patnáctkrát, žádný viditelný účinek to nemá. Pancéřování britské lodě zatím absorbovalo sílu všech německých tříštivých granátů. Německý kapitán nařídí zkrátit vzdálenost, bude doufat, že nějaký šťastný zásah by mohl změnit poměr sil, ten však stále nepřichází.

King George V. již během bitvy dostala nejméně dvacet přímých zásahů, nejhorší byl ten, který přímo zasáhl věž Y na zádi a vyřadil dvě ze čtyř jejich děl. Většinu německých střel však absorbovalo silné pancéřování britské vlajkové lodě a škody nejsou prozatím vážné. Tovey má však díky poškození Repulse vážný problém, Tennant a jeho loď jsou mimo a jemu chybí těch šest 381mm děl. Optickým pozorováním je mu jasné, že Gneisenau mele z posledního, ale ještě není vyřízená. Jeho štáb i kapitán Patterson na něj naléhají, aby King George V. přenesla palbu na Scharnhorst, který je teď jedinou skutečnou hrozbou pro britskou bitevní loď. K tomu velitel Domácího loďstva svolí v 18:14, v tu chvíli však již bude pozdě.

Byť je na tom Gneisenau z německých lodí nejhůře, stále tvrdě bojuje, Marschall obdrží zprávu z Prinze Eugena a odsouhlasí Brinkmannovo stažení z boje, byť stejně nebude mít jinou možnost. Jeho vlastní vlajková loď je na tom, co se týká hlavního dělostřelectva dost špatně, je zmrzačená, pohonný systém ji však funguje překvapivě stále dobře. Velitel loďstva pošle zprávu na Lützow a nařídí Thielemu, aby co nejdříve provedl torpédový útok na King George V., německá palba je zjevně neúčinná a jediná šance je torpédový zásah, nepřátelská bitevní loď musí být za každou cenu zpomalena, protože jeho eskadře dochází munice a šance na únik jeho lodí jsou nyní malé.

V 18:16 zasáhne King George V. granát z Lützowu, protipancéřová střela kalibru 280mm (tato loď jich má na rozdíl od ostatních německých lodí stále relativně dost) prorazí pancíř věže Y a vyřadí ji z boje. Hned o minutu později další dva granáty stejné ráže zasáhnou loď na přídi, jeden vyřadí radar vlajkové lodi, druhý probije pancíř věže sekundárního dělostřelectva a vyvolá rozsáhlé požáry. Do 18:22 dostane bitevní loď dalších pět zásahů od obou bitevních lodí a další dva od křižníku. Bude to však až granát z Gneisenau, který zasáhne věž B, ta sice odolá tříštivé střele ráže 280mm nicméně její střepiny pokropí můstek britské lodi a vyhladí veškeré její osazenstvo krom kapitána Pattersona a dvou mužů, kteří budou těžce zraněni. King George V. bude tak po určitou dobu neovladatelná a na chvíli bude dokonce Němcům připadat, že se pokouší taranovat Scharnhorst. Soustředěná palba všech tří německých lodí však nebude příliš účinná, bitevní loď zasáhne mezi 18:23- 18:29 nejméně devět dalších granátů, žádný však nebude mít fatální následky, nejhorší bude zásah z Lützowu, který vyřadí centrální řízení palby.

V 18:31 provede Lützow útok torpédy (svými posledními), ze čtyř zasáhne King George V. pouze jedno, škody budou relativně malé, loď však nabere téměř 1000tun vody a musí zpomalit na necelých 20 uzlů. Vysoká rychlost britské bitevní lodě byla poslední překážkou, která bránila německým lodím uniknout. Marschall nařídí zvýšit rychlost na 25 uzlů a jeho eskadra se odpoutá od nepřátelských lodí.

Mezitím v 18:05-18:27 bojoval Prinz Eugen s lehkým křižníkem Kenya, již předtím loď kapitána Dennyho německou loď šestkrát zasáhla, žádný z granátů ráže 152mm však nedokázal probít pancéřování jeho soupeře. Nyní čelila britská loď oslabenému, nicméně stále nebezpečnému protivníkovi. Torpédový útok Kenya v 18:15 nebyl úspěšný, přesto však děla britského křižníku pětkrát Prinz Eugen zasáhnou, jeden 152mm projektil tak konečně vyřadí věž Bruno. Brinkmannova loď zasáhne protivníka pouze dvakrát, oba granáty ráže 203mm však způsobí těžké škody a vyřadí stroje britské lodi (do hodiny však bude křižník schopen plout opět rychlostí 22 uzlů). Prinz Eugen se pak následně odpoutá od britské lehkého křižníku a unikne rychlostí 25 uzlů v 18:39 se pak připojí opět k Marschallově eskadře jako poslední loď v její formaci.

Byť budou Němce stále sledovat dva britské torpédoborce (Ingelefield a Intrepid), nemá v tu chvíli Royal Navy prostředky, jak jim zabránit v útěku. Do 19:57 dokáže Marschall oba své stíny setřást a uniknout. Bitva u mysu Farewell je tak u konce.

Uživatelský avatar
Gallienus
Rotmistr
Rotmistr
Příspěvky: 182
Registrován: 07 zář 2018, 14:00

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Gallienus » 15 pro 2018, 16:15

Atlantis píše:
15 pro 2018, 15:06
Teda, Ty fakt ty nervy napínáš do krajnosti :D
No jsem zvědav - a mé doufání, které jsem předestřel, trvá.
Jaká je vlastně německá formace při vstupu do bitvy? Za sebou? Vedle sebe? Stupňovitě?
Neměl jsem teď moc času, tak jsem toho moc nenapsal, tohle je zatím vše.
Ano vím, že Tě zklamu, ale napsal jsem to prostě takto, na německé porážky si chvíli musíš počkat..., neboj ony přijdou.

Uživatelský avatar
Atlantis
18. Plukovník
18. Plukovník
Příspěvky: 4724
Registrován: 08 říj 2006, 12:25
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Atlantis » 17 pro 2018, 14:54

Zklamal? Ani v nejmenším. Naprosto epicky popsané. Jen s jednou věcí bych nesouhlasil a sice poslední větou. Přestřelka hladinových lodí možná skončila, ale bitva (a únik německých lodí domů) zdaleka ne.

Předně otázka: I když Němci již prchají, přeci jen King George V dokáže stále vytáhnout 20 uzlů a tedy po určitou dobu stále odstřelovat německou eskadru o což by se logicky měl pokusit (škody na lodi nejsou zase tak velké, jestli dobře chápu. obě čelní věže jsou bojeschopné a mohou pokračovat v palbě). KGV se o to nepokusí nebo ničeho nedosáhne?

Ke zbytku:
Jednak (což mě trochu překvapilo, že britové nevytáhli již při bitvě samotné, i když při schopnostech, které dotyční již několikrát (ne)předvedli se jim ani nedivím) tu stále máme Victorious s její sice o něco umenšenou, přesto stále bojeschopnou leteckou skupinou. Tzn. ve chvíli, kdy Marschall začal unikat, je logické ji znovu vyslat do boje. Ideálně k ní "připojit" oba torpédoborce (Active a Punjabi), aby provedli útok simultálně. Německé lodě jsou poškozené, útok tak není úplně bez šance. Stačí jeden dobrý zásah, aby byla loď donucena ke zpomalení.
Druhak tu máme záložní skupinu, ke které se německá skupina přibližuje. S aktuálním poškozením a přeci jen určitým omezením rychlosti, které již německá skupina mají je otázka, jestli dokáží německé lodě uniknout HMS Rodney. Nadto Marschall již nedisponuje svýma hydroplánovýma "očima", neboť o všechny přišel, což dává britskému veliteli šanci se prostě postavit němcům "do cesty". Jasně, mohou jej obeplout, ale jednoduché by to v té chvíli nebyla. A s poškozeními, které německé lodi mají, je přímý střet zase extrémním rizikem.
Za třetí (jsem hroznej, vím) tu máme svaz H. Jasně, je daleko, bude znít námitka. Jenže když odmyslíme HMS Nelson a HMS Eagle, dokáže svaz dosáhnout 31 uzlů. A bitva se odehrála u mysu Farewell, pořád ještě dost daleko, tzn. svaz může proplout maximální rychlostí mezi Anglií a Irskem, cestou pohodlně doplňovat palivo (pokud to bude potřeba) a není bez šance to stihnout. Navíc může být posílen o některou jednotku z Domácího loďstva s dostatečnou rychlostí.
Nicméně je tu hlavně za čtvrté: A to je britské letectvo. Ať již německá eskadra popluje kudykoliv, musí minout Island a tedy zónou útoku britských letadel. Britové přitom dopředu vědí, že se Němci blíží a mohou se tedy připravit a rovnou vyslat masivní nálet, jakmile bude eskadra znovu objevena (a ona na 99% bude, protože teď britové do vzduchu pošlou každé letadlo, aby ji nalezlo).
Operace Elbeübung přitom má začít najdřív za týden, tzn. odtud pomoc přijít nemůže. Luftwaffe to má daleko. Ne, Němci zvládli přežít první přestřelku. Ale bitva o cestu domů teprve začala.
Oklamat, zmást, překvapit
("Stonewall" Jackson)

Uživatelský avatar
Gallienus
Rotmistr
Rotmistr
Příspěvky: 182
Registrován: 07 zář 2018, 14:00

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Gallienus » 17 pro 2018, 19:34

Atlantis píše:
17 pro 2018, 14:54

Předně otázka: I když Němci již prchají, přeci jen King George V dokáže stále vytáhnout 20 uzlů a tedy po určitou dobu stále odstřelovat německou eskadru o což by se logicky měl pokusit (škody na lodi nejsou zase tak velké, jestli dobře chápu. obě čelní věže jsou bojeschopné a mohou pokračovat v palbě). KGV se o to nepokusí nebo ničeho nedosáhne?
Na konci bitvy přijde King George V. o radar a vyřazeno bude centrální řízení palby, určitě střílela po ustupujících německých lodích, nicméně asi ne moc přesně. Uvažoval jsem tak, že velící admirál je s většinou svého štábu po smrti, kapitán těžce zraněn a velení převezme někdo další v pořadí. Těžko říct, jak by se kdokoliv ze zástupců zachoval, kdyby najednou pocítil tíhu zodpovědnosti, nejsem si jist, že by se pokoušel dál pokračovat v bitvě, spíš by se snažil zachránit svou loď. Situace mu mohla přijít mnohem horší než ve skutečnosti byla.

Ohledně Victorious, původně jsem uvažoval o tom, že by byl proveden nálet na prchající německé lodě, jenže letadla by se opět musela vracet za tmy a nemyslím, že po první špatné zkušenosti z 25. května, by někdo takový nálet prosadil. Jinak nechat útočit letadla při bitvě samotné, určitě bych nějaký podobný případ našel, ale teď se mi nevybavuje situace, kdy se tak stalo. Je to hodně velké riziko.

Útok pomocí torpédoborců Active, Punjabi je dost nereálný, jsou vzdáleni 90mil, při jejich maximální rychlosti +- něco kolem 36 uzlů a německých lodích 24 uzlů by ke konfrontaci došlo až za několik hodin a to v případě, že je vůbec najdou... Ten hlavní důvod, proč tuhle myšlenku zavrhnout je, že ponecháš Victorious bez doprovodu v oblasti plné německých ponorek a ty tu jsou...

S těmi hydroplány máš naprostou pravdu, Marschall je slepí, kdybych včera večer nenapsal pokračovaní, kde tento obrat použiji, mohl bys mě obvinit z plagiátorství :D

Britská vzdušná moc velkou roli v mém pokračování hrát nebude, vyřešil jsem to krapet jednoduše, bude špatné počasí a mizivá viditelnost. Vím, že řekneš, Němce chrání i sama nebesa..., nemám informace o stavu tehdejšího počasí, tak jsem si jej přizpůsobil...

Všechno zlé pro Angličany nyní, bude zase něčím dobrým v budoucnu, „Elbeübung“ by nikdy nemohla být spuštěna, kdy byla Marschallova eskadra zničena, Raeder by to neustál a šel od válu, o více jak rok a půl dříve. Reálně vzato „Rheinübung“ bude strategická prohra a taktické vítězství, navíc jste mě přesvědčili, že pád Churchilla a jeho vlády žádnou pax Germania znamenat nebude, tak jsem příběh předělal a myslím, že i k lepšímu, ale to se uvidí.
Naposledy upravil(a) Gallienus dne 17 pro 2018, 19:52, celkem upraveno 1 x.

Uživatelský avatar
Gallienus
Rotmistr
Rotmistr
Příspěvky: 182
Registrován: 07 zář 2018, 14:00

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Gallienus » 17 pro 2018, 19:45

7. června 1941 – po bitvě 20:00 – 00:00 Gneisenau

Byť bylo jasné, že Německo dosáhlo velkého vítězství, nedělal si Marschall iluze o šancích své eskadry dostat se domů. Všechny jeho lodě vyjma Lützowu jsou vážně poškozeny, byla vtom asi jistá ironie, ale v tuto chvíli mohl tento křižník plout nejrychleji (26 uzlů) ze všech lodí, kterým velel, zbytek eskadry jej vlastně zdržoval... Před bitvou chtěl plout domů Dánským průlivem, nyní to ovšem nepovažoval za možné, cesta do Francie byla také blokována, jediná možnost tak byla plout úžinou mezi Faerskými ostrovy a Islandem. Tato trasa byla sice mnohem kratší, nicméně lépe hlídaná a během operace „Berlin“ se tudy pokoušel dostat do Atlantiku, ale tehdy musel svůj úmysl vzdát, protože jej Britové objevili. Teď však již neměl luxus volby, nechal sladit rychlost všech lodí eskadry na 24 uzlů a doufal, že špatné počasí ukryje jeho síly před britskými leteckými slídili, kteří mu jistě jsou již na stopě.

Bohužel již v 20:40 hlásily hlídky na lodích přilétající britské torpédové bombardéry Swordfish. Šest Swordfishů v doprovodu čtyř Fulmarů (jejich úkolem bylo vyhodnotit útok a dva z nich pak mají udržovat kontakt s nepřátelskou eskadrou), torpédové letouny se při svém útoku zaměří výhradně na Gneisenau, její schopnost bránit se nebude velká, protože během bitvy utrpěla těžká poškození a vyřazena byla velká část protiletadlových děl. Swordfishe se během útoku rozdělí na tři dvojice a i přes nezkušenost letců se jim podaří zasáhnout Marschallovu vlajkovou loď torpédem na přídi. Škody nebudou vážné, nicméně bitevní loď nabere dalších téměř 700 tun vody. Palba flaku nebude nikterak účinná, pouze dva bombardéry budou poškozeny, jeden z nich natolik vážně, že jej po návratu na letadlovou loď bude nutné odepsat. Před 23:00 se počasí zhorší natolik, že oba Fulmary již nebudou schopni udržet kontakt s eskadrou, na Victorious se však dokáže vrátit pouze jeden.

Krátce po náletu britských letounů se Marschall rozhodl poslat krátkou zprávu domů, zmínil výsledek bitvy, nahlásil poškození dvou velkých britských lodí a neutěšený stav těch svých. Žádal jakékoliv informace o pohybech Royal Navy a doufal, že zbylé britské síly nejsou umístěny na trase, kterou popluje domů (o svém rozhodnutí neplout Dánským průlivem se však nezmínil). Pozdě v noci pak promluvil k posádkám svých lodí, vyzdvihl jejich odhodlání a obětavost v bitvě, upozornil je však, že nejtěžší část cesty je teprve čeká.

Se svým štábem pak probíral nynější situaci, jeho lodím zbývala munice do hlavních děl jen na několik minut boje, navíc se jednalo pouze o tříštivé granáty, sekundární a protiletadlové zbraně na tom byly o trochu lépe, nicméně i zde byla výrazná nutnost šetřit. Velké starosti mu dělalo i to, že přišel o všechny své hydroplány, během celé operace se na ně dost spoléhal a letecké osádky mu jeho důvěru vracely. Bez nich byl zcela slepí a to nebylo dobré.

8. června 1941 – po bitvě Velká Británie

Zprávu o smrti velitele Domácího loďstva viceadmirála Toveyho přijme sir Dudley Pound poměrně klidně, spíše chladně, ani únik Marschalla a jeho eskadry jej příliš neznepokojí. Nařídí zbývajícím silám z Toveyho svazu, aby se spojily a snažily se s německou eskadrou obnovit kontakt, případně bude-li to možné vystavit ji dalšímu útoku z letadlové lodi Victorious. Pound věděl, kam Marschall pluje a předpokládal, že síly kontradmirála Albana Curteise si s německou eskadrou snadno poradí. Všechny německé lodě byly podle hlášení od kapitána Dennyho, který jako nejstarší důstojník převzal velení nad britským svazem těžce poškozeny a jejich rychlost byla silně limitována. Jeho hlavní starostí byl v tuto chvíli Repulse, který byl neovladatelný a nebyl schopen plout rychleji jak 10 uzly, nechal k němu přesměrovat torpédoborce Ingelefield a Intrepid, velitelé obou lodí měli nařízeno učinit vše, aby poškozenému bitevnímu křižníku pomohli. Ztráta Repulse by byla pro Royal Navy těžkou ranou, kterou si nyní rozhodně nemohla dovolit.

8. června 1941 – po bitvě Německo

Velkoadmirál Raedr se po zprávách od velitele loďstva rozhodne, že bude raději osobně informovat vůdce Adolfa Hitlera o výsledku bitvy u mysu Farewell, ujistí jej, že Marschall má situaci pevně v rukou a není důvod se tedy obávat o bezpečí německých lodí. Sebejistota šéfa námořnictva je natolik ohromující, že německého vůdce zcela uklidní. Jediné o co velkoadmirál Hitlera požádá, je maximální podpora ze strany Luftwaffe, kterou bude brzy eskadra nutně potřebovat. Tu mu vůdce samozřejmě urychleně přislíbí, navíc jeho další odpovědí na výsledek bitvy bude Marschallovo okamžité povýšení na plného admirála.

Ve skutečnosti bude sebejistota Raedra pouze dobře zahraná, on sám nařídí oběma námořním skupinám, aby učinily vše na podporu Marschalla, to samé bude platit pro Dönitze, ten má okamžitě přerušit své operace a celou ponorkovou flotilu poskytnout k dispozici na pomoc Marschallově eskadře.
Naposledy upravil(a) Gallienus dne 19 pro 2018, 10:35, celkem upraveno 1 x.

Uživatelský avatar
Atlantis
18. Plukovník
18. Plukovník
Příspěvky: 4724
Registrován: 08 říj 2006, 12:25
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Atlantis » 18 pro 2018, 11:29

ad nálet: Je 7. června a bitva se odehrává u Grónska (cca 60°s.š.), tam Slunce zapadá někdy o půl jedenácté večer a občanský soumrak (to je stav, kdy se dá venku volně číst novinové písmo) nekončí vůbec, tzn. času na nálet dost a dost a návrat bude vlastně vždycky za světla. Nicméně "neodeslání" torpédoborců uznávám.

btw: Jak se vlastně Marschallovy podařilo setřást "stíny"? Neprojde že "přišla tma", protože v téhle oblasti v téhle době prostě tma nepřichází. A jinak bezprostředně po bitvě by měl být odvysílán stav a (opět logicky) se nad Němce zavěsit pozorovací letoun (ten každopádně mohl dorazit i dříve). Němci nemají jak se jej zbavit.

Na druhou stranu uznávám počasí. Islandská tlaková níže je známý fenomén a Marschall prostě vpluje do hnusného počasí, kde jej Britové nemají moc šanci zachytit. Jenže to též nevydrží celou cestu a do Trondheimu (nebo kam to pluje) je to pořád ještě takřka 3000 km.

Co se týká svazu H - on bez šance není. Nevím, kde přesně se nachází, ale tipuji jeho pozici někde západně od La Coruni. V té chvíli to má k Faerským ostrovům (kolem kterých Marschall bude proplouvat) cca 2100 km. Marschall to k nim má jen o cca 100 km blíž - a Marschall je pomalejší.

Což mě přivádí k poslední věci a sice palivu - Německé lodi teď musí jet "na maximum". Sice Lützow s tím problém nemá, otázka je, jak jsou na tom ostatní lodě (a hlavně Princ Eugen) + zda mu zase něco nekyksne...

a otázka na závěr: Kterým dvěma námořním skupinám? Teď nechápu.
Oklamat, zmást, překvapit
("Stonewall" Jackson)

Uživatelský avatar
Gallienus
Rotmistr
Rotmistr
Příspěvky: 182
Registrován: 07 zář 2018, 14:00

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Gallienus » 18 pro 2018, 19:26

Atlantis píše:
18 pro 2018, 11:29
ad nálet: Je 7. června a bitva se odehrává u Grónska (cca 60°s.š.), tam Slunce zapadá někdy o půl jedenácté večer a občanský soumrak (to je stav, kdy se dá venku volně číst novinové písmo) nekončí vůbec, tzn. času na nálet dost a dost a návrat bude vlastně vždycky za světla. Nicméně "neodeslání" torpédoborců uznávám.

btw: Jak se vlastně Marschallovy podařilo setřást "stíny"? Neprojde že "přišla tma", protože v téhle oblasti v téhle době prostě tma nepřichází. A jinak bezprostředně po bitvě by měl být odvysílán stav a (opět logicky) se nad Němce zavěsit pozorovací letoun (ten každopádně mohl dorazit i dříve). Němci nemají jak se jej zbavit.

Na druhou stranu uznávám počasí. Islandská tlaková níže je známý fenomén a Marschall prostě vpluje do hnusného počasí, kde jej Britové nemají moc šanci zachytit. Jenže to též nevydrží celou cestu a do Trondheimu (nebo kam to pluje) je to pořád ještě takřka 3000 km.

Co se týká svazu H - on bez šance není. Nevím, kde přesně se nachází, ale tipuji jeho pozici někde západně od La Coruni. V té chvíli to má k Faerským ostrovům (kolem kterých Marschall bude proplouvat) cca 2100 km. Marschall to k nim má jen o cca 100 km blíž - a Marschall je pomalejší.

Což mě přivádí k poslední věci a sice palivu - Německé lodi teď musí jet "na maximum". Sice Lützow s tím problém nemá, otázka je, jak jsou na tom ostatní lodě (a hlavně Princ Eugen) + zda mu zase něco nekyksne...

a otázka na závěr: Kterým dvěma námořním skupinám? Teď nechápu.
Předně Ti děkuji za připomenutí jevu půlnočního slunce, které lze zde spatřit mezi 22. květnem a 18. červencem. Hlavně, že v jedné z kapitol, jsem tento jev využil ve prospěch Němců, teď jsi mi to vrátil, mělo mi to dojít. Zítra tu kapitolu přepracuji.

S tím svazem H, myslím, že by sloužil něco jako pojistka, kdyby se některá německá loď oddělila a zkusila se probít do Francie. Nicméně základ svazu, tj. Ark Royal a Renown by tu vzdálenost neměly problém zvládnout, rychlost obou lodí byla dostačující, v tom máš opět pravdu.

Palivo je problém, reálně ne zas tak velký, já to trochu dramatizuji hlavně u Prinze Eugena, on by tu cestu měl zvládnout i bez doplnění, když nyní eskadra nepopluje Dánským průlivem, ta nová trasa je mnohem kratší, v pokračování příběhu jsem jej nicméně nechal doplnit palivo ze Scharnhorstu. Rychlost 24 uzlů není ekonomická, ale není tak náročná na spotřebu, jak by se mohlo zdát. V reálu urazil Prinz Eugen většinu trasy z Bergenu k tankeru Spichern právě touto rychlostí a celým Dánským průlivem profrčel rychlostí přes 30 uzlů. Největší problém této lodi je špatný pohonný systém, je nespolehlivý, napsal jsi to správně, co když se opět něco pokazí...

Námořní skupiny, mám na mysli Severní a Západní, jedna sídlila ve Wilhelmshavenu a druhá v Paříži, brzy Marschall přejde ze západní do sféry té severní, nejedná se lodní uskupení, ale administrativní rozdělení operačních sfér.

Jinak k poloze německých lodí, ano já tu bitvu pojmenoval - bitva u mysu Farewell, přišlo mi, že to lépe vyzní, než bitva u Grónska :smile: , nicméně to neznamená, že by ke střetu došlo hned u toho mysu, eskadra mohla být mnohem dále na severu, klidně i více jak 200 mil. V tomhle ohledu mě mrzí, že neumím dělat mapy, zkusil jsem to, ale výsledek nic moc a stejně bych je sem neuměl dát.

Uživatelský avatar
Atlantis
18. Plukovník
18. Plukovník
Příspěvky: 4724
Registrován: 08 říj 2006, 12:25
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Atlantis » 19 pro 2018, 10:03

Stejně, jak autory znám, přepracuješ ji a závěr bude i tak beze změny :D Ale chápu, že předělávat celý zbytek timeline kvůli jedné věci je hrozná otrava :lola:

U svazu H - jako pojistka za stávajícího stavu (a Britové přinejmenším tuší, jak na tom Němci jsou) stačí Nelson a Eagle. Ark Royal a Renown tak klidně mohou plout na sever, aby posílily pronásledovatele.
Každopádně v aktuálním stavu by měla britská admiralita sáhnout i po těžkých křižnících (kterých má relativně dost) protože při stavu v jakém německé lodě jsou pro ně může být osudné i setkání s nimi.
Oklamat, zmást, překvapit
("Stonewall" Jackson)

Uživatelský avatar
Gallienus
Rotmistr
Rotmistr
Příspěvky: 182
Registrován: 07 zář 2018, 14:00

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Gallienus » 19 pro 2018, 10:48

Atlantis píše:
19 pro 2018, 10:03
Stejně, jak autory znám, přepracuješ ji a závěr bude i tak beze změny :D Ale chápu, že předělávat celý zbytek timeline kvůli jedné věci je hrozná otrava :lola:
Máš naprostou pravdu, jsem si jist, že mluvíš z vlastní autorské zkušenosti... :D

Je to skutečně již skoro hotové, kdybych použil všechny Tvé námitky (a mnohé jsou nezpochybnitelné) musel bych celý konec příběhu smazat a napsat něco úplně jiného. Na to jsem nejen líný, především by to však zcela narušilo směr kam ve vyprávění mířím.
Snad Tě však potěší, že příběh měl zpočátku dopadnout úplně jinak, byl jsi to zvětší části Ty, kdo mě přesvědčil jej výrazně předělat.

Uživatelský avatar
Gallienus
Rotmistr
Rotmistr
Příspěvky: 182
Registrován: 07 zář 2018, 14:00

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Gallienus » 19 pro 2018, 11:00

8.-12. června 1941 – Gneisenau, návrat domů

Marschall byl po celou noc v pokušení zvýšit rychlost svých lodí na 26 uzlů, jenže obavy o bezpečnost křižníku Prinz Eugen a nyní i jeho vlajkové lodě, jej od toho odradí. Hlášení od technického důstojníka lodi nebudou dobrá, krátce po bitvě vypadal pohonný systém lodi v pořádku, nyní se však ukázalo, že došlo i k jeho poškození. Jeden z granátů ráže 356mm probil trup na zádi a bitevní loď nabrala téměř 1000 tun vody, zpočátku bylo vše pod kontrolou, pozdě večer však jedna z přepážek nevydržela a došlo k částečnému zaplavení jedné z pravobočních strojoven. Ta byla evakuována a i když se opravárenská družstva snažila pomocí dalších čerpadel dostat opět situaci pod kontrolu, bylo jasné, že vlajková loď je nyní vážně rychlostně omezena.

Přesto se Němcům v průběhu plavby podařilo urazit více jak 240 mil směrem domů, klíčový však bude tento den, jestli je Britové neobjeví, mohla by být šance uniknout mnohem vyšší. Problém bude však Brinkmannova loď, stávající rychlost pro ni byla zcela neudržitelná, i kdyby pohonný systém lodi nezkolaboval, dojde ji palivo. Ani nejlépe vybraná trasa neumožní křižníku doplout do Bergenu bez doplnění paliva, loď jej spotřebovala příliš mnoho během bitvy a především následného útěku. Lützow i obě bitevní lodi měly dosud dostatečné palivové rezervy, jenže přečerpávat jej na moři a především v situaci, kdy mají v zádech Brity bylo říkat si o problémy. Na druhou stranu však Marschall věděl, že nebýt Prinze Eugena mohla bitva skončit nikoliv jeho vítězstvím, nýbrž spíš katastrofou a kdyby se ho pokoušel poslal do Brestu, jak měl zpočátku v úmyslu, svaz H by jej již dávno poslal ke dnu.

Od začátku celé operace byl Marschall pod obrovským psychickým tlakem, on sám by se do ní vůbec nepouštěl, rozhodně ne, dokud by neměl pohromadě všechny své lodě. Teď čelil následkům, chápal celou politickou a částečně i operační nutnost toho, proč byla „Rheinübung“ spuštěna, sám sebe také přesvědčoval, o správnosti svého kroku nerezignovat na funkci velitele loďstva, přestože to měl zpočátku v úmyslu. Byl odhodlaný však nedopustit, aby se něco podobného opakovalo, klidně půjde i proti velkoadmirálovi, nikdy si již nenechá vnutit operaci, která byla strategicky tak špatně naplánovaná, jako je tato. Dosud jeho eskadra přežívala díky taktickému umu jeho podřízených a chyb nepřátel, s tím se však tato válka vyhrát nedala.

V průběhu dne německá eskadra unikala kontaktu s nepřítelem, což Marschalla dost překvapilo, neobjevila se žádná loď nebo letadlo nepřítele, jen prázdný oceán. Monitorování britského radioprovozu však jasně naznačovalo, že je Britové hledají. Specialisté z xB-dienst zaznamenají a rozšifrují několik britských depeší, z nichž admirálův štáb jasně vyvodí, že je protivník nablízku, nicméně dosud eskadru nenalezl. Po celé dopoledne 8. června bude britský radiový provoz velmi silný a v průběhu dne bude stále narůstat, z britských zpráv, které se podařilo rozluštit jasně vyplývalo zoufalství protivníka, osobně Marschall nerozuměl tomu, proč nebyl již objeven. Britové přeci měli stále dost lodí i letadel, tohle nedávalo smysl, během těch několika hodin, kdy s ním nepřítel ztratil kontakt, přece nemohl získat takový odstup, něco zde nesedělo a on stále nemohl přijít na to, co je špatně.

Nicméně v 17:16 bude na všech německých lodích vyhlášen letecký poplach, britský průzkumný letoun Catalina objevil eskadru, xB-dienst briskně rozluští zprávu průzkumníka, letoun v ní hlásí, že již nemá dost paliva na udržování kontaktu a je nutné jej co nejdříve vystřídat.

Mnohem důležitější zprávu však dostane Marschall v 18:44, námořní skupina Sever mu nahlásí pozici velkého bojového svazu Royal Navy v Dánském průlivu (bitevní loď, několik křižníků a eskorta torpédoborců), jedna z německých ponorek se s ním dostala do kontaktu [U 147 (Kptlt. Wetjen)], její pokus o útok na křižník Aurora skončil nicméně neúspěšně a následný protiútok nepřátelských torpédoborců znamenal, že člun ztratil s Brity kontakt. Podle této zprávy se U 147 setkala s nepřítelem kolem 12:50, z toho si Marschall vyvodil, že ani při maximální rychlosti nemůžou tyto lodě německou eskadru ohrozit, jsou prostě příliš daleko. To byla dobrá zpráva, dokonce velmi dobrá, mnohem horší bylo to, co vyčetl německý admirál mezi jejími řádky. Britové na něj celou dobu čekali v Dánském průlivu, proto jej nemohli přes den najít, hledali ho úplně někde jinde. Celý den museli pročesávat jejich lodě a letadla možnou trasu, kterou by měl plout k průlivu. Již nepřátelské útoky na jeho logistický systém jej nutili k zamyšlení a vyvolávali u něj podezření, které se nyní změnilo v jistotu, buď měl protivník v některém německém štábu svého krtka, nebo dokázal číst německé kódy a vzhledem k rychlosti jeho reakce to bylo nejspíš to druhé. Od této chvíle, až do konce svého života bude Marschall věřit, že je Enigma kompromitována a nikdy se na ni nebude již moci plně spolehnout.

Když v 19:07 britský průzkumník pro nedostatek paliva opustí eskadru a zamíří domů (žádné střídání nedorazilo, protože ve zmatku, které hlášení vyvolalo, dojde k chybě a další letouny budou poslány více na sever), rozhodne se Marschall, že krátce po půlnoci nechá křižník Prinz Eugen dotankovat palivo ze Scharnhorstu, zvažoval, zda má s oběma zbývajícími loděmi plout napřed nebo zda na obě lodě čekat. Rozhodl se počkat, Brinkmannova loď dostane jen tolik paliva, kolik potřebuje na cestu do Bergenu, podle technického důstojníka budou zapotřebí maximálně tři hodiny (ukáže se, že odhad bude poměrně přesný), i tak by měla mít eskadra dost času využít ne zcela dobrého počasí (byť to se však začalo rychle zlepšovat), aby následný den překonala poslední a nejsložitější úsek plavby, pak ji už bude hrozit riziko především ze strany RAF, Royal Navy vyjma ponorek bude již zcela ze hry.

Krom tankování paliva, které představovalo tří hodinové zdržení, probíhala celá plavba v klidu. Nicméně již ráno 9.června v 06:27 nalezl Němce britský průzkum, dálkový hydroplán typu Sunderland z 204. perutě okamžitě vyslal zprávu o poloze eskadry. Letoun s eskadrou zůstal téměř hodinu, pak jej vystřídal další letoun stejného typu z téže jednotky. Když byli Němci objeveni, poslal Marschall zprávu námořní skupině Sever, hlásil v ní svou polohu a úmysl plout do Trondheimu a také žádost o letecké krytí. Následně nařídil zvýšit rychlost na 26 uzlů (víc se neodvážil z obav o pohonný systém lodí) a plout směrem do Bergenu, že toto rozhodnutí vyvolalo v jeho štábu jisté otázky je docela nabíledni, nikdo však nežádal vysvětlení a rozkaz byl splněn. Němci měli štěstí v tom, že počasí nebylo dosud nijak valné, kolem 07:41 s nimi ztratí Britové kontakt a neobnoví jej až do pozdních dopoledních hodin.

V 12:27 o sobě poprvé dají vědět jednotky RAF umístěné ve Skotsku (během náletů na Bismarck utrpěly tyto perutě poměrně vysoké ztráty a ty prozatím nebyly vzhledem k tak krátké době nahrazeny, většinu nově příchozích posil budou tvořit absolventi leteckých škol, s nulovou operační zkušeností), bombardéry Beaufort z 22. perutě (9 strojů) zaútočí navzdory silné palbě flaku a podaří se jim dosáhnout jednoho zásahu na Scharnhorstu, torpédo ráže 457mm exploduje v přední části bitevní lodě, byť nedojde k poškození žádných klíčových systémů, nabere 600 tun vody. Britové ztratí pouze jeden bombardér, většina ostatních však bude poškozena, přesto se všechny poškozené stroje dokáží vrátit domů.

Každou hodinou plavby budou Němci blíže domovu a bezpečí, letecký deštník mohl jeho lodě pokrýt až kolem 18:00, to bylo v tuto chvíli velmi důležité, protože počasí se dost zlepšilo a Marschall doufal, že Luftwaffe jeho eskadru ochrání. Později bude kritizován, že poslal domů lživou zprávu o tom, kam má namířeno, protože většina stíhaček bude vyslána do blízkosti Trondheimu, kde se očekávalo jeho připlutí (k vlastní ochraně německých lodí tak zůstane pouze hrstka strojů). Příznačné bude to, že Britové se zachovají naprosto stejně a RAF pošle nad tento norský přístav těžké bombardéry Halifax z 35. a 76. perutě, které německá protivzdušná obrana následně zmasakruje při jejich pokusu napadnout německé lodě, které zde ovšem nenalezne.

Byť bude eskadra opět vzdušným průzkumem lokalizována, nebude na ni v tento den proveden žádný další letecký útok. Do Bergenu německé lodě dorazí k ránu okolo 3:40. Ve fjordech pak jednotlivé lodi začnou okamžitě doplňovat palivo, prioritu dostane Prinz Eugen, do ranních hodin se podaří doplnit palivo všem lodím a v 09:20 10. června opustí Marschallova eskadra Bergen.

Cesta domů bude probíhat pod silným leteckým a námořním krytím, celý svaz i s doprovodem popluje rychlostí 26 uzlů (Marschall se rozhodne opět zariskovat). Po celý den nedojde prakticky k žádným problémům, stíhačky pouze sestřelí dva britské průzkumníky, žádný letecký útok na německé lodě nebude proveden. Brzy ráno 11. června v 02:54 zasáhne britská ponorka Trident těžký křižník Prinz Eugen do zádi torpédem, protiútok eskorty bude neúspěšný a britský člun unikne. Škody na křižníku budou značné (zahyne dalších 50 mužů) a Lützow jej bude muset vzít do vleku. Obě bitevní lodě se dostanou do Kielu k ránu 12. června, oba křižníky tam dorazí až pozdě večer, jejich návrat domů znamenal, že operace „Rheinübung“ tak mohla být oficiálně ukončena.
Naposledy upravil(a) Gallienus dne 19 pro 2018, 16:27, celkem upraveno 2 x.

Uživatelský avatar
Gallienus
Rotmistr
Rotmistr
Příspěvky: 182
Registrován: 07 zář 2018, 14:00

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Gallienus » 19 pro 2018, 11:18

7.-12. června 1941 – Velká Británie a Kenya

Brzy po bitvě nařídil kapitán Denny start všech dostupných palubních letounů z Victorious, krátce po 19:20 se šest bombardérů Swordfish a čtyř stíhacích Fulmarů vydalo provést nálet na nepřítele. Jejich útok se setká pouze s částečným úspěchem a nepříznivé počasí bude mít následně vliv na ztrátu kontaktu s německou eskadrou.

Zpráva z admirality kapitánu Dennymu doporučovala, aby provedl průzkum možné trasy protivníka směrem k Dánskému průlivu. Jakmile se mu znovu podaří Němce najít, má je prozatím pouze sledovat, teprve po navázání kontaktu se silami kontradmirála Albana Curteise má společně zaútočit.

Zpočátku na britské straně převládal optimismus, očekávalo se, že německá eskadra bude brzy objevena, nicméně když do dopoledních hodin žádný z průzkumných letounů z lodí ani ze souše nepřítele nenalezl, začala převládat nervozita. Admiralita nařídila, aby lodě pod velením kapitána Dennyho maximální možnou rychlostí pluly k Dánskému průlivu a spojily se s tamními britskými silami. Podle zpráv rozvědky, která opětovně potvrdila, že německý velitel má v úmyslu plout touto trasou domů, bylo rozhodnuto urychleně poslat do této oblasti další posily: těžký křižník Dorsetshire, lehké křižníky Manchester, Birmingham, Arethusa a torpédoborce Somali, Tartar a Mashona. Mnoho z těchto lodí předtím hlídkovalo v úžině mezi Faerskými ostrovy a Islandem, tuto oblast tak nyní nestřežily žádné významné hladinové síly.

Šokem pro Angličany bude zpráva z průzkumného letounu, který objevil německou eskadru, v 17:16 plující kolem Faerských ostrovů, letoun nemohl dlouhodobě udržet kontakt, protože se právě vracel na základnu a docházelo mu palivo. Další vyslané letouny, již německé lodě v ten den nenaleznou. Všem v admiralitě tak bylo naprosto jasné, že Royal Navy již nemá prostředky, jak zabránit Němcům v úniku. Jedinou nadějí tak bylo letectvo, RAF a Velení pobřežního letectva se měly pokusit Němce znovu najít a následně jejich lodě potopit.

Další špatnou zprávou bylo hlášení od kapitána Williama Tennanta z Repulse, i přes veškerou snahu jeho posádky se britským námořníkům nepodařilo svou loď zachránit. V 20:32 musel britský kapitán vydat rozkaz k opuštění bitevního křižníku, který se pak za necelou hodinu potopil. S lodí zmizelo pod hladinou 87 členů posádky (další 114 námořníků bylo zraněno), kteří padli v průběhu bitvy. Zachráněné pak následně převezmou oba asistující torpédoborce Ingelefield a Intrepid.
Analytikové z rozvědky budou hlásit, že Marschall má namířeno do Trondheimu, bude proto rozhodnuto, provést velký nálet na tamní město i přístav a všechny britské ponorky v oblasti se sem i následně přesunou, v tuto chvíli nemůže admiralita udělat víc.

Když připluje německá eskadra do Bergenu, odmítne sir Dudley Pound brát zřetel na jakékoliv hlášení zpravodajců a nechá rozmístit zbytek svých ponorek v oblasti Kattegatu a Skageraku, britské možnosti budou sice silně omezené, nicméně to bude poslední možnost krom letectva, jak německé lodě napadnout. Prozíravost tohoto kroku se ukáže již 11.června, kdy se jedné z hlídkujících ponorek podaří těžce poškodit těžký křižník Prinz Eugen, britský člun unikne.

Odpovědět

Zpět na „Alternativní historie“