Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Co by bylo, kdyby? Prostor pro autorské příspěvky a diskuze o alternativní historii.

Moderátoři: Dekl, Atlantis, Vals, Royal

Odpovědět
Uživatelský avatar
Gallienus
Četař
Četař
Příspěvky: 98
Registrován: 07 zář 2018, 14:00

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Gallienus » 17 kvě 2019, 09:30

Atlantis píše:
16 kvě 2019, 22:40
V pohodě, některé moje timeline čekají na pokračování...no, už roky :tdsa:

Jinak můj námět v timelině (kterou asi nikdy nerealizuji, ale co už) je naopak ještě větší "nemoc z vítězství, neboť Japoncům se povede v dubnu 1942, při výpadu do Indického oceánu, zničit takřka celé britské Východní loďstvo (4 BB, 2 CV, 1 CVL, 1 CA, 1 CL, 4 DD) při relativně malých vlastních ztrátách (1 BB, 1 CA, 3 DD), díky čemuž následně převládne touha "dorazit" Brity a namísto bitvy o Midway Japonci udělají invazi na Cejlon (úspěšná, už proto, že v Indickém oceánu v té chvíli fakticky nejsou žádné relevantní spojenecké síly). Přemýšlím ještě, jestli se zde odehraje Bitva v Korálovém moři, nicméně IMO ano (se stejným výsledkem), protože izolace Austrálie je dobrá jak v strategii Vyžeňme Američany z Pacifiku, tak ve strategii Vypráskejme Brity z Asie. Mám pocit, že na základě hlášení japonských letců se předpokládalo potopení obou amerických letadlových lodí (vůči jedné lehké letadlovce na straně Japonců) a že tedy USA teď stejně na nic většího nemají. Což se jim decentně vymstí, neboť Američané provedou útok Enterprise a Hornetem na Truk, kde kotví zbylé japonské letadlové lodě a v následné bitvě přijdou Japonci o Ryujo a Junyo a ani Truk nevyvázne úplně bez úhony, nicméně zvládnou na oplátku potopit Hornet. Což povede k vystřízlivění z přesvědčení, že Američané jsou KO a přesunu pozornosti a zdrojů (alespoň většiny) zpět do Pacifiku. Co dál zatím nevím, nicméně Japonci jsou zde na tom v 2/2 roku podstatně lépe, než ve skutečnosti (nemusejí si nějakou dobu hlídat Indický oceán a mají všechny své těžké letadlové lodě, doposavad přišli vlastně jen o 2 lehké a jednu "střední"), Američané o něco hůře (přišli o Lexington i Hornet a Yorktown musí projít opravami, sice nebudou trvat extrémně dlouho, ale právě proto se neúčastnil výpadu k Truku), čímž jim počet letadlovek v Pacifiku klesne na...3? (Enterprise, Yorktown a Saratoga?). Tím pádem slušná převaha Japonska. Ale jak říkám, nevím, kam dál by to směřovalo - jestli by Yamamoto opravdu chtěl i tak onu rozhodující bitvu (skrze útok na Midway) či by se pokračovalo na Guadalcanal a doufalo by se, že by se mohli Američané vylákat sem, nebo nějaký úplně jiný koncept...nevím.
Operace "C" je z mého pohledu nejzajímavější akce, do které se Spojená flotila pustila, v mém scénáři dojde k vystřízlivění právě zde. V závěru celé bitvy, dá-li se tento jednostranný střet takto nazývat, je Kido Butai vystaven útoku 9 bombardérů Blenheim, v reálu se nic nestane, dojde k blízkým zásahům Akagi a Tone, Nagumo bude mít ten den neskutečnou kliku. Já se postarám aby ji neměl, Akagi těžce poškozená, Zuikaku těžce poškozená, Nagumo, Kusaka a Hara po smrti (Genda a Aoki také)... Jamamoto musí změnit síly pro operaci "MO" a Kido Butai převezme nový velitel, Jamamoto chce Jamagučiho a Nagano zase Ozawu, vyhraje obr, Spojená flotila přechází do defenzivy již v polovině května...
Pěkná animace útoku na Kido Butai zde: https://youtu.be/gscN22mMsYA?t=829

Uživatelský avatar
Gallienus
Četař
Četař
Příspěvky: 98
Registrován: 07 zář 2018, 14:00

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Gallienus » 27 kvě 2019, 18:53

19. – 23. červen 1941 - britské pohyby a plány

Viceadmirál Tom Phillips (hlavní svaz - letadlové lodě Victorious, Furious, Ark Royal, bitevní křižník Renown, těžké křižníky Dorsetshire - vlajková loď, Cumberland, Berwick, Devonshire, lehké křižníky Manchester, Birmingham, Arethusa a torpédoborce Somali, Tartar, Mashona, Punjabi, Electra, Anthony, Echo, Icarus, Achates a Antelope) a kontradmirál Alban Curteis (záložní svaz - dvě bitevní lodě, letadlová loď, tři křižníky a devět torpédoborců) opustili základnu ve Scapa Flow již navečer 21.června. Velitel Domácího loďstva zamířil k norskému pobřeží a jeho kolega plul směrem k Faerským ostrovům. Lodě záložního svazu měly zabránit možnému úniku německé eskadry, pakliže by selhal původní plán a úder na Bergen se nezdařil. Dánský průliv nyní střežily americké lodě a Britové tak nemuseli dále více tříštit své síly, které byly již tak dost přetíženy.

Přesto všechny britské přípravy stály především na znalostech získaných ze zpráv Ultra, díky možnosti číst Enigmu Luftwaffe a částečně i Kriegsmarine, neexistovala zde tudíž žádná pojistka pro případ, že Němci změní své plány a dispozice pro „Elbeübung“. Admiralita si byla toho všeho plně vědoma, oba britské svazy mohly působit na moři po dobu pouhých čtyř dnů a pak budou nuceny k návratu kvůli nedostatku paliva. Kdyby Ciliax využil nějakým způsobem těchto skutečností a podařil se mu únik, měla by Royal Navy velký problém zabránit Němcům v narušení námořních spojů v Atlantiku. Admirál sir Dudley Pound však společně s Churchillem prosazoval preventivní úder, chtěli aby to byla Royal Navy, která bude mít v rukou potřebnou iniciativu a ne jako během předešlé operace pouze reagovat na akce Němců, které byly pro Británii a obzvláště pak její námořnictvo velmi destruktivní, byť bylo riziko vysoké, bylo považováno za ospravedlnitelné.

Poprvé tak v této válce poslala Royal Navy do akce najednou čtyři své letadlové, což bylo světové unikum a vytvořila tím nevědomky historický precedent, kterého se brzy chopí ostatní námořnictva. Jestliže měl někdo dodnes pochybnosti o síle a dominanci letadlových lodí, tato akce je změní v realitu a z bitevních se stane pouhý kompars flotily, přesto bude potřeba ještě mnoho bitev, než zastánci bitevních lodí přestanou snít a probudí se ze svého bludu.

Viceadmirála Phillipse nejvíce tížila obava, že se mu nepodaří zachytit pohyb Němců v dostatečném předstihu a Ciliax mu vyklouzne. Na poradě se svým štábem i leteckými důstojníky z letadlových lodí (která proběhla na palubě Dorsetshire, několik hodin před vyplutím) se rozhodl navzdory riziku připlout blíže k Bergenu, zkrácení vzdálenosti k cíli mělo usnadnit nejen útok samotný, ale i převzetí vracejících se letounů (z nichž mnohé budou jistě poškozené). Plán počítal s vysláním dvou útočných vln každé o síle 24 torpédových bombardérů a eskortou šesti stíhačů, jež budou rovněž plnit roli značkovačů, když shazováním světlic osvětlí potřebné cíle. Po nočním útoku by měla zodpovědnost převzít RAF a provést mohutný denní útok(y) na poškozenou německou flotilu a dorazit případné přeživší lodě viceadmirála Ciliaxe, takový byl tedy britský plán.

Letový park britských letadlových lodí se skládal ze tří typů britských letounů, víceúčelových bombardérů Swordfish a Albacore (oba to byly dvojplošníky) a stíhacích Fulmarů, který mnohdy plnil roli průzkumnou i bombardovací. Žádný z těchto strojů nepatřil mezi moderní, bylo to spíše naopak, nicméně prozatím však svou roli, pro kterou byly určeny zvládaly více než dobře. Teprve jejich konfrontace s vyspělejšími a mnohem výkonnějšími německými protějšky vyvolá horečnou snahu o jejich nahrazení modernějšími stroji.

Dohromady měl Phillips díky posilám a přednostnímu doplnění leteckých skupin dost významnou sílu. Ark Royal nesla 54 [32 (16 Swordfish + 16 Albacore)/ 22 Fulmar], Furious 42 [24 (16 Swordfish + 8 Albacore)/ 18 Fulmar], Victorious 44 [24 (16 Swordfish + 8 Albacore)/ 20 Fulmar] – dohromady 140 strojů. Velkou výhodou Britů byla vysoká kvalita přidělených letců, mnohdy stažených instruktorů nebo veteránů, kteří odlétali svůj turnus a byli opětovně znovu aktivováni. Většina letců tak byla zkušená a nováčků byla necelá třetina, takto vysoký standart bojových zkušeností byl možný pouze pro tuto operaci, z dlouhodobého hlediska však nemohl být udržitelný.

23. června v 14:27 dostal viceadmirál Tom Phillips krátkou zprávu z admirality, jež mu oznamovala připlutí eskadry viceadmirála Ciliaxe do Bergenu, tuto zprávu zajistil Britům norský odboj. Německá eskadra dorazila do Bergenu o několik hodin dřív, než admiralita i Phillips očekávali, toto předčasné připlutí mohlo znamenat mnohé, ale britský velitel se prozatím měnit své plány neodhodlal. Úder měl být proveden krátce po třetí hodině ranní, tzn. že bombardéry budou muset startovat již v 01:20, protože let k cíli za povětrnostních podmínek které právě panovaly měl trvat nejméně 90 minut. Půl hodiny po startu první vlny (24 bombardérů + 6 stíhačů) odstartuje další stejně silná.

Obě útočné vlny byly relativně početně slabé vzhledem k počtu nesených letounů na palubách britských lodí, ale zdání může klamat. Phillips se rozhodl, že nechá zaútočit především své veterány a nováčky do boje prozatím nenasazovat. Nálet na Tarent, ze kterého celá premise plánu vycházela uspěl s mnohem menším počtem letounů a britský velitel věřil, že počet útočících letounů je zcela dostačující.

Uživatelský avatar
Gallienus
Četař
Četař
Příspěvky: 98
Registrován: 07 zář 2018, 14:00

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Gallienus » 03 čer 2019, 15:27

24. červen 1941 – nálet na Bergen a První bitva letadlových lodí (část 1.)

Když dorazila těsně před 03:00 první úderná vlna nad Bergen zažili britští letci velmi hořké zklamání, německá eskadra byla pryč a oni se museli spokojit pouze s druhořadými cíli. Byť dosáhla první vlna momentu překvapení, reagovala německá posádka v přístavu rychle. Jednotky flaku námořnictva a armády alespoň částečně britský útok naruší, přesto se podaří letcům potopit dvě obchodní lodě a těžce poškodit dva velké tankery (Weissenburg a Wollin) + tři další obchodní lodě. Jednotky flaku sestřelí po jednom Albacoru a Fulmaru, další Fulmar a Swordfish jsou v průběhu útoku těžce poškozeny (jejím posádkám se však podaří dostat do blízkosti britského svazu a po nouzovém přistání budou zachráněny torpédoborcem Punjabi).

Phillips po zprávě letců okamžitě odvolal druhou útočnou vlnu, která již byla na cestě k Bergenu. Britské křižníky nyní opustilo osm průzkumných hydroplánů Walrus s úkolem najít Ciliaxovu eskadru, nový velitel Domácího loďstva věděl, že přišel o moment překvapení a riziko útoku ze strany Luftwaffe na jeho lodě je nyní vysoké. Přesto nařídil pouze zvýšit počet letounů stíhacího krytí nad svým svazem. Přesto bude muset, jakmile přistanou letouny z první vlny, nucen vzdálit se od pobřeží Norska, pakliže jeho průzkumná letadla brzy nedokáží objevit německou eskadru.

V 06:36 dostane britský admirál zprávu od pozorovacího hydroplánu z křižníku Birmingham, hlášení hovoří o poloze i složení Ciliaxových lodí, zpráva byla velmi podrobná a přesná. K místu nahlášené polohy byla okamžitě přesměrována další průzkumná letadla. Oběť posádky Walrusu (krátce po odvysílání zprávy jej sestřelí Bf 109T z Graf Zeppelin) získá Britům podstatnou taktickou výhodu. Během 20 minut odstartuje první útočná vlna (jednalo se o letouny odvolané z náletu na Bergen) a Phillips nařídí připravit další dvě vlny, které ji budou brzy následovat.

Po zprávě útoku na Bergen byl Ciliax postaven před rozhodnutí jak dál pokračovat. Mohl ukončit celou operaci a zamířit zpět domů do Německa, také šlo misi pouze přerušit a počkat v některém z norských přístavů. Jenže Bergen ani případně Trondheim neposkytoval dostatečnou záruku ochrany pro jeho eskadru. Velitelství Luftwaffe mu přislíbilo zvýšenou stíhací ochranu, to v kombinaci s vlastní leteckou jednotkou zdánlivě zajišťovalo pocit bezpečí před nepřátelským vzdušným úderem, bylo to však pouze skutečně jen zdání.

Již první náznak problému se objevil v 06:20, kdy eskadru objevil Hudson z 269 perutě. Byl sice rychle sestřelen BF 110 z ZG76, nicméně průzkumník své hlášení o kontaktu s německými loděmi odeslal. Ciliax se po poradě se svým štábem nakonec odhodlal celou operaci ukončit, Royal Navy byla nablízku a riziko střetu vysoké, německý admirál cítil obrovskou zodpovědnost a bez ohledu na následky pro jeho osobu nařídil návrat domů. Nejdříve odeslal oba své tankery do Bergenu a zvýšil rychlost na 26 uzlů (byť byla třída Dithmarschen velmi rychlá, rychlosti 26 uzlů dosáhnout nemohla) a zamířil zpět do Německa. Průzkumná letadla, která Graf Zeppelin vyslala na průzkum zatím žádný kontakt s nepřítelem nehlásila, bylo tedy možné, že Britové se raději stáhli, přesto se k tomu německý admirál raději příliš neupínal.

V 06:47 zaznamenalo letecké krytí druhý sestřel, stíhači z letadlové lodi sundají hydroplán Walrus (první vzdušné vítězství pro Graf Zeppelin), i tento průzkumník však odešle zprávu o kontaktu, navíc objevení tohoto malého hydroplánu znamená, že britská flotila je někdo poblíž. Ciliax proto raději upraví svůj kurs a zamíří blíže k norskému pobřeží. Kolem 07:12 bude eskadře vyhlášen další letecký poplach, 57. peruť bombardérů Wellington (12 strojů) udeří z výšky 3000m na německé lodě. Letecké krytí však bude dobře připraveno: 4 Bf 110 z ZG 76 +8 Bf 109 z JG 77 od Jagdfliegerführer Norwegen a dalších 8 Bf 109T z letadlové lodi okamžitě zaútočí a částečně útok rozvrátí. Krom dvou blízkých zásahů na křižníku Nürnberg a torpédoborci Theodor Riedel (obě lodě měly pouze několik zraněných) vyváznou Němci bez úhony. Krytí dokáže sestřelit pouze dva bombardéry a pět dalších poškodit (dva budou po návratu odepsány), samo přijde o jeden Bf 110 (posádka zahyne) a jeden Bf 109T bude poškozen, jeho pilot nezvládne přistát na letadlové lodi a stoj zcela zničí, sám bude zraněn.

Tento první větší nálet je pro Němce dostatečným varováním, Otto Bertram si uvědomí, že koordinace i efektivita jeho stíhaček je špatná a nařídí start dalších strojů na výměnu původního krytí. Ve vzduchu chce mít dva roje (4 dvojice), jeden ve výšce kolem 3000m a ten druhý na 1000m, další roj má být v pohotovosti na vzletové palubě. Jeho hlavním problémem je malá letová výdrž Bf 109T (byť je letoun vybaven přídavnou palivovou nádrží) a nízká zásoba munice bubnových zásobníků pro kanóny MG FF ráže 20mm, které se rychle vyprázdní, účinnost munice kulometů 7,7mm proti britským středním bombardérům je poměrně malá. Proto již první větší střet ukázal limity Bf 109T, který se pro službu na letadlové lodi příliš nehodil.

Těžký šok pro viceadmirála Ciliaxe přichází v 07:43, kdy jeden z Hartmutových průzkumných He 78 nalezne Phillipsovo Domácí loďstvo. Hlášení obsahuje zprávu, že nepřítel disponuje ! třemi letadlovými loděmi s početným doprovodem a je necelých 200 mil severozápadně od jeho eskadry. Ciliax se zpočátku nebude mít k vyslání vlastních letounů proti nepříteli, přál si raději vyhnout se bitvě, nicméně Kreichův a Hagenův urputný požadavek k zahájení útoku jej nakonec přesvědčí. Před 08:50 opustí Graf Zeppelin útočná vlna ve složení 18 Ju 87 a 8 Bf 109T pod velením Gerharda Grenzela. Hagen svého velitele stuk instruoval, aby se během útoku zaměřil pouze na jeden cíl, vzhledem k početní slabosti své letecké jednotky. Každá Ju 87 ponese jedinou 250kg bombu, protože větší zátěž by znamenala zvýšené riziko během návratu domů kvůli vzdálenosti cíle.

Další letecký útok na německou eskadru proběhne v 08:06, 254 peruť Blenhaimu (12 strojů) se zaměří na Ciliaxovu vlajkovou loď. Německá obrana bude tentokrát připravena mnohem lépe, než před necelou hodinou. Útok se podaří zcela rozvrátit a snaha letců RAF poškodit Tirpitz vyzní do ztracena. Peruť navíc utrpí těžké ztráty, sestřeleno je 7 bombardérů a zbylé jsou všechny poškozeny. Ztráty stíhacího krytí: jedna poškozená Bf 109T (a zároveň pro zbytek boje nepoužitelná + zraněný pilot).

Těsně před 08:30 budou Němci vystaveni dalšímu z britských útoků, dvě perutě 99. a 149. bombardérů Wellington a 233. peruť s Hudsony (23+10) provede dobře koordinovaný nálet. Emden zasáhne jedna 500 librová bomba na levoboku lodě, k explozi dojde poblíž jedné z lodních ošetřoven. Byť škody nebudou příliš vážné, zahyne 28 námořníků a dalších 16 je zraněno. Trefit se Britům podaří také dvakrát Admiral Scheer, bývalá obrněná loď přijde o možnost používat věž Anton hlavního dělostřelectva, jedna z bomb o hmotnosti 1000 liber vyřadí hydraulické ovládání i záložní systém řízení palby, mrtvých na lodi 7, zraněných 9. Ostatní lodě eskadry zatím vyváznou bez úhony, byť kolem Tirpitzu dopadne několik bomb nebezpečně blízko. Německá obrana nebude schopna čelit tak velkému útoku a výsledky stíhačů budou dost hubené. Sestřelit se podaří pouze tři Wellingtony a jediný Hudson (další Hudson si připíší jednotky flaku), krom toho deset bombardérů bude poškozeno. Jeden Bf 109 z JG 77 bude ztracen i s pilotem a většina stíhačů vyčerpá munici nebo bude poškozena, což je donutí k návratu na základnu. Bezprostředně po útoku, tak bude stíhací obrana výrazně oslabena. Bude to pro Němce v ten nejnevhodnější okamžik, protože torpédové bombardéry z letadlových lodí dorazí k Ciliaxovi již za pár minut...

Uživatelský avatar
Atlantis
18. Plukovník
18. Plukovník
Příspěvky: 4690
Registrován: 08 říj 2006, 12:25
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Atlantis » 07 čer 2019, 09:39

Ha, pokračování :tssa:

Osobně jsem zvědav na 3 věci:
  • 1) Souboj německé 250 kg bomby vs. britské pancéřové paluby. Osobní sázka je spíše na Brity, přeci jen 250 kg bomby nejsou nějaká velká váha. Sice Wikipedie hovoří o odolnosti do 227 kg, nicméně to platí nejspíš pro ideální zásah ideální pumou. Navíc to je 100% odolnost, tzn. proti 250 kg ta odolnost klesne třeba na 90% (pořád dost)
    2) Souboj britské 2. útočné vlny s Německou eskadrou. Jestli dobře chápu, mají Němci nyní ve vzduchu nějaké Bf-110 + možná stihnou pár Bf-109 (a jestli GZ bude muset zahájit úhybné manévry, víc jich rozhodně do vzduchu nepošle), na druhou strnu Britové přilétávají na poměrně starých (ale malých a obratných) letadlech. No, skoro bych fakt rád viděl slušně rozbitej německej nos, protože tady by fakt měl přijít.
    3) Co bude dál. Pokud vyjde předpoklad z 2), bude muset být operace Elbeübung předčasně ukončena - pak je otázka jaké budou následky pro jednotlivé postavy a Kriegsmarine jako celek
btw: Fakt nechceš udělat po 7.12.1941 alespoň nějaký shrnující epilog, jak by sis představoval, že by se dále vyvíjela situace v Atlantiku?
Oklamat, zmást, překvapit
("Stonewall" Jackson)

Uživatelský avatar
Gallienus
Četař
Četař
Příspěvky: 98
Registrován: 07 zář 2018, 14:00

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Gallienus » 07 čer 2019, 19:26

Atlantis píše:
07 čer 2019, 09:39
Ha, pokračování :tssa:

Osobně jsem zvědav na 3 věci:
  • 1) Souboj německé 250 kg bomby vs. britské pancéřové paluby. Osobní sázka je spíše na Brity, přeci jen 250 kg bomby nejsou nějaká velká váha. Sice Wikipedie hovoří o odolnosti do 227 kg, nicméně to platí nejspíš pro ideální zásah ideální pumou. Navíc to je 100% odolnost, tzn. proti 250 kg ta odolnost klesne třeba na 90% (pořád dost)
    2) Souboj britské 2. útočné vlny s Německou eskadrou. Jestli dobře chápu, mají Němci nyní ve vzduchu nějaké Bf-110 + možná stihnou pár Bf-109 (a jestli GZ bude muset zahájit úhybné manévry, víc jich rozhodně do vzduchu nepošle), na druhou strnu Britové přilétávají na poměrně starých (ale malých a obratných) letadlech. No, skoro bych fakt rád viděl slušně rozbitej německej nos, protože tady by fakt měl přijít.
    3) Co bude dál. Pokud vyjde předpoklad z 2), bude muset být operace Elbeübung předčasně ukončena - pak je otázka jaké budou následky pro jednotlivé postavy a Kriegsmarine jako celek
btw: Fakt nechceš udělat po 7.12.1941 alespoň nějaký shrnující epilog, jak by sis představoval, že by se dále vyvíjela situace v Atlantiku?

Ne všechny letadlové lodě Domácího loďstva mají pancéřové paluby... Gerharda Grenzela jistě tíží špatné vzpomínky z Bitvy v Sicilské úžině, klidně se vsadím, že pro své muže vybere mnohem jednodušší cíl, než je moderní pancéřová letadlová loď, ale třeba se pletu :D
Těch stíhačů je vzduchu skutečně málo, jenže ve chvíli útoku nepůjde ani tak o jejich počty, jako o špatnou letovou hladinu, Němci budou překvapeni a Otto Bertram nestačí dost rychle reagovat...
Hlavy po bitvě padat nebudou, vůdce bude milostiv (přece jen to není Pepa), přesto k určitým změnám dojde... Pro námořnictvo bude výhodou, že operaci nevelel Marschall (stále je tedy neporažen), ten dostane více vlivu na úkor nejen Skl, ale i Raedera..., navíc z něj ještě není Nelson, pořád má ruku i pravé oko...

Uživatelský avatar
Gallienus
Četař
Četař
Příspěvky: 98
Registrován: 07 zář 2018, 14:00

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Gallienus » 18 čer 2019, 17:51

24. červen 1941 – První bitva letadlových lodí (část 2.)

Krátce před příletem torpédových bombardérů z britských letadlových lodí, dosáhla dezorganizace německé eskadry vrcholu, jednotlivé válečné lodě ve snaze vyhnout se útoku výškových bombardérů opustí své určené pozice a celistvost celého svazu tak vezme za své. Ciliax v průběhu plavby zvolil co nejednodušší formaci pro své lodě: před jeho vlajkovou lodí budou plout dva torpédoborce (Z4)Richard Beitzen, (Z8)Bruno Heinemann, plnící roli nejen leteckých hlásek, nýbrž i sonarových hlídek, za Tirpitz (Karl Topp) se pak zařadil Admiral Scheer (Wilhelm Meendsen-Bohlken), Nürnberg (Ernst von Studnitz)a oba tankery třídy Dithmarschen, na úplném konci svazu plula Graf Zeppelin společně s protiletadlovým křižníkem Emden (Hans Mirow), ten se zdržoval na levoboku letadlové lodi, pravobok lodi pak kryl další věrný stín, torpédoborec (Z6)Theodor Riedel, (Z20)Karl Galster pak celou formaci jako poslední loď svazu uzavíral, jeho úkolem byla nejen sonarová hlídka a letecká hláska ale společně s Z6 měl také zachraňovat německé letce, kteří by museli nouzově přistát v moři.

V 08:46 však po této formaci nebude ani památky, Ciliax sice poslal oba tankery zpět do Bergenu a získal tím možnost zvýšit výrazně rychlost, příliš si však nepomohl. Když v 08:25 začala startovat útočná vlna pod velením Gerharda Grenzela musela se Graf Zeppelin otočit proti větru a tím změnit dosavadní směr plavby, Ciliax se rozhodl pokračovat v plavbě rychlostí 26 uzlů prozatím bez ní (to, že ji vlastně opustil mu nebude později příliš vytýkáno, v té době neexistovala v Německu pro nasazení letadlových lodí žádná koncepce a toto rozhodnutí bylo chápáno jako správné, byť to byla grandiosní chyba), tím se de facto německá eskadra rozdělila. Většina stíhačů z Jagdfliegerführer Norwegen tak zůstane se skupinou s vlajkovou lodí (konkrétně 4 Bf 110 z ZG 76 a 2 Bf 109 z JG 77) nicméně jejich koordinace s důstojníky Luftwaffe na Tirpitzu bude mizerná. Všechny německé stroje vyjma dvou průzkumných hydroplánů Ar 196 plnících roli protiponorkových hlídek jsou ve výšce kolem 3000m a jejich schopnost reagovat na britské torpédové bombardéry přibližující se na nízké letové hladině bude pramalá.

Po odletu stuk a jejich doprovodu se bude Otto Bertram opětovně snažit vnést pořádek do chaosu, který znamenal start útočné vlny. Pro posádku Graf Zeppelin bylo stále obtížné v dostatečném čase připravovat nové letouny ke startu a odbavovat ty přistávající. Start 26 letadel zcela znemožnil přistání stíhaček (A zde opět Bf 109 doslova exceloval, protože mnoha stíhačům začalo docházet palivo, byť byl vydán zákaz odhazovat přídavné palivové nádrže mnozí piloti jej poruší, aby získali v boji proti britským bombardérům výhodu vyšších výkonu svého stroje. Tato letecká nekázeň však pramenila i ze zcela jiného podvědomého důvodu, v Luftwaffe se poměrně dlouhou dobu neprováděl výcvik s dálkovými lety za použití přídavných palivových nádrží u jednomotorových stíhaček a zkušenost s jejich nasazením byla minimální, jak z pozemních letových drah, natož z letových palub. Piloti k nim pociťovali odpor, mít pod sedačkou více jak 150 litrový sud s benzínem nikoho z nich neuklidňoval, horor pak pro většinu představovalo přistání...), v tu dobu jich měl ve vzduchu osm, skoro všechny bez munice a s minimem paliva, náhradní roj o síle čtyř strojů právě startoval, to však bylo prozatím vše, na co se mohl spolehnout. Na začátku plavby měla Graf Zeppelin na palubě 28 Bf 109 T, o dva již přišla v důsledku boje a nehod, dalších osm odlétlo jako doprovod stuk, krom těch čtyř co právě odstartovaly měl v záloze pouze šest dalších a ty mohly být připraveny až za dlouhých 20 minut, na Baltu během cvičení na tyto problémy on i Hagen neustále upozorňovali, nikdo však z velení neměl zájem poslouchat, natož něco řešit, teď bylo již pozdě. Otto Bertram tak nebyl v situaci, aby mohl poslat do vzduchu dost stíhaček na ochranu Graf Zeppelin a její skupinky, natož zbytku svazu soustředěného kolem vlajkové lodi, rozhodl se proto držet stíhače nad letadlovou lodí a druhou část německé eskadry ponechal v rukou letců z Jagdfliegerführer Norwegen (toto rozhodnutí jej následně připraví o jeho funkci velitele stíhačů na lodi).

V 08:53 zachytí první vlna britských torpédových bombardérů část Ciliaxova svazu soustředěného kolem vlajkové lodi, Němci nebudou mít o přibližujících se britských stojích ani nejmenší tušení, protože v 08:49 budou opět napadeni. Dvě perutě bombardérů Blenheim z 53. a 114. perutě (22 strojů) RAF odvedou zcela jejich pozornost, nejenže na sebe upoutají všechny dostupné německé stíhačky, ale i většinu obsluh flaku. Britské střední bombardéry provedou opět útok z výšky kolem 3000m a přesnost jejich bombardování bude velmi mizerná, pouze kolem torpédoborce Bruno Heinemann dopadnou tři bomby relativně blízko, nicméně loď sama prozatím vyvázne bez výraznějších poškození. Letci RAF aniž by věděli, že nevědomky posloužili jako návnada utrpí těžké ztráty, každá peruť ztratí po dvou letounech a pět dalších bude těžce poškozeno (tři natolik, že je po návratu budou muset odepsat).

Když se v průběhu náletu najednou objeví letouny FAA z letadlových lodí, bude německá schopnost reagovat a bránit se minimální, na německých lodích vypukne zmatek, každá jednotlivá loď se bude snažit provádět ostré úhybné manévry bez ohledu na ohrožení těch ostatních (později bude během vyšetřování Ciliax kritizovaný právě za to, že ztratil kontrolu a velení se mu vymklo z rukou...). Jako první se do hledáčku britských letců dostane Tirpitz, německá vlajková loď doslova jako magnet, k sobě přitahovala britské torpédové bombardéry. První tři torpéda se podaří německé bitevní lodi vymanévrovat, nicméně v 08:58 dostane první zásah, byť se kapitán Karl Topp snaží seč může do 09:08 dostane jeho loď další dva zásahy... Další v seznamu dnešních obětí bude těžký křižník Admiral Scheer, bývalá obrněná loď bude zasažena sice pouze jednou, nicméně torpédo trefí loď do jejího středu, škody budou obrovské. Jako poslední padne za oběť britským letcům torpédoborec Bruno Heinemann, zásah torpéda na přídi mu ji 9m po silné explozi doslova urve...

08:53 – 09:17 Tirpitz: byť byla Ciliaxova vlajková loď jednou z nejsilnějších a nejmodernějších lodí své třídy na světě (možná nejsilnější lodí OSY na západní polokouli) trpěla ze všech lodí eskadry (snad ještě více než Graf Zeppelin) absolutní nepřipraveností své posádky na boj, to se nyní projevilo zcela ve své nahotě. Korvetní kapitán Albrecht Schnarke (2. dělostřelecký důstojník) mající na lodi velení nad všemi protileteckými systémy (cca. 700 mužů a šestnáct 105mm, šestnáct 37mm + čtyřicet osm 20mm protiletadlových kanónů) nedokáže ani při nejlepší vůli jednotky pod svým velením koordinovat. Podaří se mu sice vytvořit dostatečnou palebnou přehradu proti výškovým bombardérům, nicméně reagovat na nízko letící Albacore a Swordfishe již nedokáže. Palba vlajkové lodi je chaotická a nepřesná (později se němečtí stíhači vyjádří, že byla nebezpečná spíš jim než Britům a asi měli i pravdu, protože jediná ztracená Bf 109 z JG 77 byla nejspíše zasažena palbou vlastního flaku, když se snažila útočit na britské dvojplošníky – pilot zahynul) a britské letce nezastaví.

Většina útoku na loď přišla z její záďové strany přímo od slunce, Britové letěli se svými obstarožními letouny až těsně nad hladinou a jejich odvaha jim přinese ovoce. Zásahy v 08:58 a 09:02 obstarají Albacore z Victorious, zásah v 09:08 si připíšou letci Swordfishů z Furious. První a třetí torpédový projektil nezpůsobí příliš vážné škody (fakticky vyjma několika zraněných žádné) nicméně ten 09:02 bude skoro fatální. Když se Tirpitz na Toppův rozkaz pokoušel o ostrý úhybný manévr doleva (loď v té chvíli plula přes 30 uzlů) zasáhne torpédo kormidlo vlajkové lodě a to se zasekne. Kapitán Karl Topp okamžitě nařídí aby kormidlo bylo nařízeno přímo, Tirpitz na to však nereagoval a otáčel se stále doleva, navíc se začal silně naklánět na pravobok. Kompasové indikátory na můstku, ve strojovně i jinde ukazovaly, že loď se pohybuje v kruhu. Kormidlový indikátor ukázal, že kormidelní kolo bylo zaklíněno v poloze 15º doleva. Tirpitz se stále více nakláněl na pravobok a vypadalo to, že se brzy převrátí, kapitán Topp nařídil zpomalit, nicméně již bylo pozdě, protože těžce poškozený a ke své smůle také neovladatelný torpédoborec Bruno Heinemann (Hermann Alberts) dostal do kruhu, který Tirpitz opisoval, v 09:17 se obě lodě srazily a malý (ve srovnání s Tirpitzem, protože na svou třídu nepoměrně velký) německý torpédoborec byl bitevní lodí doslova rozpůlen. Ať se Topp snažil sebevíc srážce obou lodí zabránit nedokázal, část vraku Bruno Heinemanna, zůstala ještě necelou čtvrt hodinu na hladině, nicméně pak se potopila i ta. Tirpitz neschopný manévrovat se rychlostí 15 uzlů vzdaloval od zbytku německé eskadry, pro Němce těchto 20 minut znamenalo doslova soumrak Bohů a to zatím přilétla pouze první ze tří britských úderných vln...

Odpovědět

Zpět na „Alternativní historie“