Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Co by bylo, kdyby? Prostor pro autorské příspěvky a diskuze o alternativní historii.

Moderátoři: Dekl, Atlantis, Vals, Royal

Odpovědět
Uživatelský avatar
Gallienus
Rotný
Rotný
Příspěvky: 144
Registrován: 07 zář 2018, 14:00

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Gallienus » 17 kvě 2019, 09:30

Atlantis píše:
16 kvě 2019, 22:40
V pohodě, některé moje timeline čekají na pokračování...no, už roky :tdsa:

Jinak můj námět v timelině (kterou asi nikdy nerealizuji, ale co už) je naopak ještě větší "nemoc z vítězství, neboť Japoncům se povede v dubnu 1942, při výpadu do Indického oceánu, zničit takřka celé britské Východní loďstvo (4 BB, 2 CV, 1 CVL, 1 CA, 1 CL, 4 DD) při relativně malých vlastních ztrátách (1 BB, 1 CA, 3 DD), díky čemuž následně převládne touha "dorazit" Brity a namísto bitvy o Midway Japonci udělají invazi na Cejlon (úspěšná, už proto, že v Indickém oceánu v té chvíli fakticky nejsou žádné relevantní spojenecké síly). Přemýšlím ještě, jestli se zde odehraje Bitva v Korálovém moři, nicméně IMO ano (se stejným výsledkem), protože izolace Austrálie je dobrá jak v strategii Vyžeňme Američany z Pacifiku, tak ve strategii Vypráskejme Brity z Asie. Mám pocit, že na základě hlášení japonských letců se předpokládalo potopení obou amerických letadlových lodí (vůči jedné lehké letadlovce na straně Japonců) a že tedy USA teď stejně na nic většího nemají. Což se jim decentně vymstí, neboť Američané provedou útok Enterprise a Hornetem na Truk, kde kotví zbylé japonské letadlové lodě a v následné bitvě přijdou Japonci o Ryujo a Junyo a ani Truk nevyvázne úplně bez úhony, nicméně zvládnou na oplátku potopit Hornet. Což povede k vystřízlivění z přesvědčení, že Američané jsou KO a přesunu pozornosti a zdrojů (alespoň většiny) zpět do Pacifiku. Co dál zatím nevím, nicméně Japonci jsou zde na tom v 2/2 roku podstatně lépe, než ve skutečnosti (nemusejí si nějakou dobu hlídat Indický oceán a mají všechny své těžké letadlové lodě, doposavad přišli vlastně jen o 2 lehké a jednu "střední"), Američané o něco hůře (přišli o Lexington i Hornet a Yorktown musí projít opravami, sice nebudou trvat extrémně dlouho, ale právě proto se neúčastnil výpadu k Truku), čímž jim počet letadlovek v Pacifiku klesne na...3? (Enterprise, Yorktown a Saratoga?). Tím pádem slušná převaha Japonska. Ale jak říkám, nevím, kam dál by to směřovalo - jestli by Yamamoto opravdu chtěl i tak onu rozhodující bitvu (skrze útok na Midway) či by se pokračovalo na Guadalcanal a doufalo by se, že by se mohli Američané vylákat sem, nebo nějaký úplně jiný koncept...nevím.
Operace "C" je z mého pohledu nejzajímavější akce, do které se Spojená flotila pustila, v mém scénáři dojde k vystřízlivění právě zde. V závěru celé bitvy, dá-li se tento jednostranný střet takto nazývat, je Kido Butai vystaven útoku 9 bombardérů Blenheim, v reálu se nic nestane, dojde k blízkým zásahům Akagi a Tone, Nagumo bude mít ten den neskutečnou kliku. Já se postarám aby ji neměl, Akagi těžce poškozená, Zuikaku těžce poškozená, Nagumo, Kusaka a Hara po smrti (Genda a Aoki také)... Jamamoto musí změnit síly pro operaci "MO" a Kido Butai převezme nový velitel, Jamamoto chce Jamagučiho a Nagano zase Ozawu, vyhraje obr, Spojená flotila přechází do defenzivy již v polovině května...
Pěkná animace útoku na Kido Butai zde: https://youtu.be/gscN22mMsYA?t=829

Uživatelský avatar
Gallienus
Rotný
Rotný
Příspěvky: 144
Registrován: 07 zář 2018, 14:00

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Gallienus » 27 kvě 2019, 18:53

19. – 23. červen 1941 - britské pohyby a plány

Viceadmirál Tom Phillips (hlavní svaz - letadlové lodě Victorious, Furious, Ark Royal, bitevní křižník Renown, těžké křižníky Dorsetshire - vlajková loď, Cumberland, Berwick, Devonshire, lehké křižníky Manchester, Birmingham, Arethusa a torpédoborce Somali, Tartar, Mashona, Punjabi, Electra, Anthony, Echo, Icarus, Achates a Antelope) a kontradmirál Alban Curteis (záložní svaz - dvě bitevní lodě, letadlová loď, tři křižníky a devět torpédoborců) opustili základnu ve Scapa Flow již navečer 21.června. Velitel Domácího loďstva zamířil k norskému pobřeží a jeho kolega plul směrem k Faerským ostrovům. Lodě záložního svazu měly zabránit možnému úniku německé eskadry, pakliže by selhal původní plán a úder na Bergen se nezdařil. Dánský průliv nyní střežily americké lodě a Britové tak nemuseli dále více tříštit své síly, které byly již tak dost přetíženy.

Přesto všechny britské přípravy stály především na znalostech získaných ze zpráv Ultra, díky možnosti číst Enigmu Luftwaffe a částečně i Kriegsmarine, neexistovala zde tudíž žádná pojistka pro případ, že Němci změní své plány a dispozice pro „Elbeübung“. Admiralita si byla toho všeho plně vědoma, oba britské svazy mohly působit na moři po dobu pouhých čtyř dnů a pak budou nuceny k návratu kvůli nedostatku paliva. Kdyby Ciliax využil nějakým způsobem těchto skutečností a podařil se mu únik, měla by Royal Navy velký problém zabránit Němcům v narušení námořních spojů v Atlantiku. Admirál sir Dudley Pound však společně s Churchillem prosazoval preventivní úder, chtěli aby to byla Royal Navy, která bude mít v rukou potřebnou iniciativu a ne jako během předešlé operace pouze reagovat na akce Němců, které byly pro Británii a obzvláště pak její námořnictvo velmi destruktivní, byť bylo riziko vysoké, bylo považováno za ospravedlnitelné.

Poprvé tak v této válce poslala Royal Navy do akce najednou čtyři své letadlové, což bylo světové unikum a vytvořila tím nevědomky historický precedent, kterého se brzy chopí ostatní námořnictva. Jestliže měl někdo dodnes pochybnosti o síle a dominanci letadlových lodí, tato akce je změní v realitu a z bitevních se stane pouhý kompars flotily, přesto bude potřeba ještě mnoho bitev, než zastánci bitevních lodí přestanou snít a probudí se ze svého bludu.

Viceadmirála Phillipse nejvíce tížila obava, že se mu nepodaří zachytit pohyb Němců v dostatečném předstihu a Ciliax mu vyklouzne. Na poradě se svým štábem i leteckými důstojníky z letadlových lodí (která proběhla na palubě Dorsetshire, několik hodin před vyplutím) se rozhodl navzdory riziku připlout blíže k Bergenu, zkrácení vzdálenosti k cíli mělo usnadnit nejen útok samotný, ale i převzetí vracejících se letounů (z nichž mnohé budou jistě poškozené). Plán počítal s vysláním dvou útočných vln každé o síle 24 torpédových bombardérů a eskortou šesti stíhačů, jež budou rovněž plnit roli značkovačů, když shazováním světlic osvětlí potřebné cíle. Po nočním útoku by měla zodpovědnost převzít RAF a provést mohutný denní útok(y) na poškozenou německou flotilu a dorazit případné přeživší lodě viceadmirála Ciliaxe, takový byl tedy britský plán.

Letový park britských letadlových lodí se skládal ze tří typů britských letounů, víceúčelových bombardérů Swordfish a Albacore (oba to byly dvojplošníky) a stíhacích Fulmarů, který mnohdy plnil roli průzkumnou i bombardovací. Žádný z těchto strojů nepatřil mezi moderní, bylo to spíše naopak, nicméně prozatím však svou roli, pro kterou byly určeny zvládaly více než dobře. Teprve jejich konfrontace s vyspělejšími a mnohem výkonnějšími německými protějšky vyvolá horečnou snahu o jejich nahrazení modernějšími stroji.

Dohromady měl Phillips díky posilám a přednostnímu doplnění leteckých skupin dost významnou sílu. Ark Royal nesla 54 [32 (16 Swordfish + 16 Albacore)/ 22 Fulmar], Furious 42 [24 (16 Swordfish + 8 Albacore)/ 18 Fulmar], Victorious 44 [24 (16 Swordfish + 8 Albacore)/ 20 Fulmar] – dohromady 140 strojů. Velkou výhodou Britů byla vysoká kvalita přidělených letců, mnohdy stažených instruktorů nebo veteránů, kteří odlétali svůj turnus a byli opětovně znovu aktivováni. Většina letců tak byla zkušená a nováčků byla necelá třetina, takto vysoký standart bojových zkušeností byl možný pouze pro tuto operaci, z dlouhodobého hlediska však nemohl být udržitelný.

23. června v 14:27 dostal viceadmirál Tom Phillips krátkou zprávu z admirality, jež mu oznamovala připlutí eskadry viceadmirála Ciliaxe do Bergenu, tuto zprávu zajistil Britům norský odboj. Německá eskadra dorazila do Bergenu o několik hodin dřív, než admiralita i Phillips očekávali, toto předčasné připlutí mohlo znamenat mnohé, ale britský velitel se prozatím měnit své plány neodhodlal. Úder měl být proveden krátce po třetí hodině ranní, tzn. že bombardéry budou muset startovat již v 01:20, protože let k cíli za povětrnostních podmínek které právě panovaly měl trvat nejméně 90 minut. Půl hodiny po startu první vlny (24 bombardérů + 6 stíhačů) odstartuje další stejně silná.

Obě útočné vlny byly relativně početně slabé vzhledem k počtu nesených letounů na palubách britských lodí, ale zdání může klamat. Phillips se rozhodl, že nechá zaútočit především své veterány a nováčky do boje prozatím nenasazovat. Nálet na Tarent, ze kterého celá premise plánu vycházela uspěl s mnohem menším počtem letounů a britský velitel věřil, že počet útočících letounů je zcela dostačující.

Uživatelský avatar
Gallienus
Rotný
Rotný
Příspěvky: 144
Registrován: 07 zář 2018, 14:00

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Gallienus » 03 čer 2019, 15:27

24. červen 1941 – nálet na Bergen a První bitva letadlových lodí (část 1.)

Když dorazila těsně před 03:00 první úderná vlna nad Bergen zažili britští letci velmi hořké zklamání, německá eskadra byla pryč a oni se museli spokojit pouze s druhořadými cíli. Byť dosáhla první vlna momentu překvapení, reagovala německá posádka v přístavu rychle. Jednotky flaku námořnictva a armády alespoň částečně britský útok naruší, přesto se podaří letcům potopit dvě obchodní lodě a těžce poškodit dva velké tankery (Weissenburg a Wollin) + tři další obchodní lodě. Jednotky flaku sestřelí po jednom Albacoru a Fulmaru, další Fulmar a Swordfish jsou v průběhu útoku těžce poškozeny (jejím posádkám se však podaří dostat do blízkosti britského svazu a po nouzovém přistání budou zachráněny torpédoborcem Punjabi).

Phillips po zprávě letců okamžitě odvolal druhou útočnou vlnu, která již byla na cestě k Bergenu. Britské křižníky nyní opustilo osm průzkumných hydroplánů Walrus s úkolem najít Ciliaxovu eskadru, nový velitel Domácího loďstva věděl, že přišel o moment překvapení a riziko útoku ze strany Luftwaffe na jeho lodě je nyní vysoké. Přesto nařídil pouze zvýšit počet letounů stíhacího krytí nad svým svazem. Přesto bude muset, jakmile přistanou letouny z první vlny, nucen vzdálit se od pobřeží Norska, pakliže jeho průzkumná letadla brzy nedokáží objevit německou eskadru.

V 06:36 dostane britský admirál zprávu od pozorovacího hydroplánu z křižníku Birmingham, hlášení hovoří o poloze i složení Ciliaxových lodí, zpráva byla velmi podrobná a přesná. K místu nahlášené polohy byla okamžitě přesměrována další průzkumná letadla. Oběť posádky Walrusu (krátce po odvysílání zprávy jej sestřelí Bf 109T z Graf Zeppelin) získá Britům podstatnou taktickou výhodu. Během 20 minut odstartuje první útočná vlna (jednalo se o letouny odvolané z náletu na Bergen) a Phillips nařídí připravit další dvě vlny, které ji budou brzy následovat.

Po zprávě útoku na Bergen byl Ciliax postaven před rozhodnutí jak dál pokračovat. Mohl ukončit celou operaci a zamířit zpět domů do Německa, také šlo misi pouze přerušit a počkat v některém z norských přístavů. Jenže Bergen ani případně Trondheim neposkytoval dostatečnou záruku ochrany pro jeho eskadru. Velitelství Luftwaffe mu přislíbilo zvýšenou stíhací ochranu, to v kombinaci s vlastní leteckou jednotkou zdánlivě zajišťovalo pocit bezpečí před nepřátelským vzdušným úderem, bylo to však pouze skutečně jen zdání.

Již první náznak problému se objevil v 06:20, kdy eskadru objevil Hudson z 269 perutě. Byl sice rychle sestřelen BF 110 z ZG76, nicméně průzkumník své hlášení o kontaktu s německými loděmi odeslal. Ciliax se po poradě se svým štábem nakonec odhodlal celou operaci ukončit, Royal Navy byla nablízku a riziko střetu vysoké, německý admirál cítil obrovskou zodpovědnost a bez ohledu na následky pro jeho osobu nařídil návrat domů. Nejdříve odeslal oba své tankery do Bergenu a zvýšil rychlost na 26 uzlů (byť byla třída Dithmarschen velmi rychlá, rychlosti 26 uzlů dosáhnout nemohla) a zamířil zpět do Německa. Průzkumná letadla, která Graf Zeppelin vyslala na průzkum zatím žádný kontakt s nepřítelem nehlásila, bylo tedy možné, že Britové se raději stáhli, přesto se k tomu německý admirál raději příliš neupínal.

V 06:47 zaznamenalo letecké krytí druhý sestřel, stíhači z letadlové lodi sundají hydroplán Walrus (první vzdušné vítězství pro Graf Zeppelin), i tento průzkumník však odešle zprávu o kontaktu, navíc objevení tohoto malého hydroplánu znamená, že britská flotila je někdo poblíž. Ciliax proto raději upraví svůj kurs a zamíří blíže k norskému pobřeží. Kolem 07:12 bude eskadře vyhlášen další letecký poplach, 57. peruť bombardérů Wellington (12 strojů) udeří z výšky 3000m na německé lodě. Letecké krytí však bude dobře připraveno: 4 Bf 110 z ZG 76 +8 Bf 109 z JG 77 od Jagdfliegerführer Norwegen a dalších 8 Bf 109T z letadlové lodi okamžitě zaútočí a částečně útok rozvrátí. Krom dvou blízkých zásahů na křižníku Nürnberg a torpédoborci Theodor Riedel (obě lodě měly pouze několik zraněných) vyváznou Němci bez úhony. Krytí dokáže sestřelit pouze dva bombardéry a pět dalších poškodit (dva budou po návratu odepsány), samo přijde o jeden Bf 110 (posádka zahyne) a jeden Bf 109T bude poškozen, jeho pilot nezvládne přistát na letadlové lodi a stoj zcela zničí, sám bude zraněn.

Tento první větší nálet je pro Němce dostatečným varováním, Otto Bertram si uvědomí, že koordinace i efektivita jeho stíhaček je špatná a nařídí start dalších strojů na výměnu původního krytí. Ve vzduchu chce mít dva roje (4 dvojice), jeden ve výšce kolem 3000m a ten druhý na 1000m, další roj má být v pohotovosti na vzletové palubě. Jeho hlavním problémem je malá letová výdrž Bf 109T (byť je letoun vybaven přídavnou palivovou nádrží) a nízká zásoba munice bubnových zásobníků pro kanóny MG FF ráže 20mm, které se rychle vyprázdní, účinnost munice kulometů 7,7mm proti britským středním bombardérům je poměrně malá. Proto již první větší střet ukázal limity Bf 109T, který se pro službu na letadlové lodi příliš nehodil.

Těžký šok pro viceadmirála Ciliaxe přichází v 07:43, kdy jeden z Hartmutových průzkumných He 78 nalezne Phillipsovo Domácí loďstvo. Hlášení obsahuje zprávu, že nepřítel disponuje ! třemi letadlovými loděmi s početným doprovodem a je necelých 200 mil severozápadně od jeho eskadry. Ciliax se zpočátku nebude mít k vyslání vlastních letounů proti nepříteli, přál si raději vyhnout se bitvě, nicméně Kreichův a Hagenův urputný požadavek k zahájení útoku jej nakonec přesvědčí. Před 08:50 opustí Graf Zeppelin útočná vlna ve složení 18 Ju 87 a 8 Bf 109T pod velením Gerharda Grenzela. Hagen svého velitele stuk instruoval, aby se během útoku zaměřil pouze na jeden cíl, vzhledem k početní slabosti své letecké jednotky. Každá Ju 87 ponese jedinou 250kg bombu, protože větší zátěž by znamenala zvýšené riziko během návratu domů kvůli vzdálenosti cíle.

Další letecký útok na německou eskadru proběhne v 08:06, 254 peruť Blenhaimu (12 strojů) se zaměří na Ciliaxovu vlajkovou loď. Německá obrana bude tentokrát připravena mnohem lépe, než před necelou hodinou. Útok se podaří zcela rozvrátit a snaha letců RAF poškodit Tirpitz vyzní do ztracena. Peruť navíc utrpí těžké ztráty, sestřeleno je 7 bombardérů a zbylé jsou všechny poškozeny. Ztráty stíhacího krytí: jedna poškozená Bf 109T (a zároveň pro zbytek boje nepoužitelná + zraněný pilot).

Těsně před 08:30 budou Němci vystaveni dalšímu z britských útoků, dvě perutě 99. a 149. bombardérů Wellington a 233. peruť s Hudsony (23+10) provede dobře koordinovaný nálet. Emden zasáhne jedna 500 librová bomba na levoboku lodě, k explozi dojde poblíž jedné z lodních ošetřoven. Byť škody nebudou příliš vážné, zahyne 28 námořníků a dalších 16 je zraněno. Trefit se Britům podaří také dvakrát Admiral Scheer, bývalá obrněná loď přijde o možnost používat věž Anton hlavního dělostřelectva, jedna z bomb o hmotnosti 1000 liber vyřadí hydraulické ovládání i záložní systém řízení palby, mrtvých na lodi 7, zraněných 9. Ostatní lodě eskadry zatím vyváznou bez úhony, byť kolem Tirpitzu dopadne několik bomb nebezpečně blízko. Německá obrana nebude schopna čelit tak velkému útoku a výsledky stíhačů budou dost hubené. Sestřelit se podaří pouze tři Wellingtony a jediný Hudson (další Hudson si připíší jednotky flaku), krom toho deset bombardérů bude poškozeno. Jeden Bf 109 z JG 77 bude ztracen i s pilotem a většina stíhačů vyčerpá munici nebo bude poškozena, což je donutí k návratu na základnu. Bezprostředně po útoku, tak bude stíhací obrana výrazně oslabena. Bude to pro Němce v ten nejnevhodnější okamžik, protože torpédové bombardéry z letadlových lodí dorazí k Ciliaxovi již za pár minut...

Uživatelský avatar
Atlantis
18. Plukovník
18. Plukovník
Příspěvky: 4705
Registrován: 08 říj 2006, 12:25
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Atlantis » 07 čer 2019, 09:39

Ha, pokračování :tssa:

Osobně jsem zvědav na 3 věci:
  • 1) Souboj německé 250 kg bomby vs. britské pancéřové paluby. Osobní sázka je spíše na Brity, přeci jen 250 kg bomby nejsou nějaká velká váha. Sice Wikipedie hovoří o odolnosti do 227 kg, nicméně to platí nejspíš pro ideální zásah ideální pumou. Navíc to je 100% odolnost, tzn. proti 250 kg ta odolnost klesne třeba na 90% (pořád dost)
    2) Souboj britské 2. útočné vlny s Německou eskadrou. Jestli dobře chápu, mají Němci nyní ve vzduchu nějaké Bf-110 + možná stihnou pár Bf-109 (a jestli GZ bude muset zahájit úhybné manévry, víc jich rozhodně do vzduchu nepošle), na druhou strnu Britové přilétávají na poměrně starých (ale malých a obratných) letadlech. No, skoro bych fakt rád viděl slušně rozbitej německej nos, protože tady by fakt měl přijít.
    3) Co bude dál. Pokud vyjde předpoklad z 2), bude muset být operace Elbeübung předčasně ukončena - pak je otázka jaké budou následky pro jednotlivé postavy a Kriegsmarine jako celek
btw: Fakt nechceš udělat po 7.12.1941 alespoň nějaký shrnující epilog, jak by sis představoval, že by se dále vyvíjela situace v Atlantiku?
Oklamat, zmást, překvapit
("Stonewall" Jackson)

Uživatelský avatar
Gallienus
Rotný
Rotný
Příspěvky: 144
Registrován: 07 zář 2018, 14:00

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Gallienus » 07 čer 2019, 19:26

Atlantis píše:
07 čer 2019, 09:39
Ha, pokračování :tssa:

Osobně jsem zvědav na 3 věci:
  • 1) Souboj německé 250 kg bomby vs. britské pancéřové paluby. Osobní sázka je spíše na Brity, přeci jen 250 kg bomby nejsou nějaká velká váha. Sice Wikipedie hovoří o odolnosti do 227 kg, nicméně to platí nejspíš pro ideální zásah ideální pumou. Navíc to je 100% odolnost, tzn. proti 250 kg ta odolnost klesne třeba na 90% (pořád dost)
    2) Souboj britské 2. útočné vlny s Německou eskadrou. Jestli dobře chápu, mají Němci nyní ve vzduchu nějaké Bf-110 + možná stihnou pár Bf-109 (a jestli GZ bude muset zahájit úhybné manévry, víc jich rozhodně do vzduchu nepošle), na druhou strnu Britové přilétávají na poměrně starých (ale malých a obratných) letadlech. No, skoro bych fakt rád viděl slušně rozbitej německej nos, protože tady by fakt měl přijít.
    3) Co bude dál. Pokud vyjde předpoklad z 2), bude muset být operace Elbeübung předčasně ukončena - pak je otázka jaké budou následky pro jednotlivé postavy a Kriegsmarine jako celek
btw: Fakt nechceš udělat po 7.12.1941 alespoň nějaký shrnující epilog, jak by sis představoval, že by se dále vyvíjela situace v Atlantiku?

Ne všechny letadlové lodě Domácího loďstva mají pancéřové paluby... Gerharda Grenzela jistě tíží špatné vzpomínky z Bitvy v Sicilské úžině, klidně se vsadím, že pro své muže vybere mnohem jednodušší cíl, než je moderní pancéřová letadlová loď, ale třeba se pletu :D
Těch stíhačů je vzduchu skutečně málo, jenže ve chvíli útoku nepůjde ani tak o jejich počty, jako o špatnou letovou hladinu, Němci budou překvapeni a Otto Bertram nestačí dost rychle reagovat...
Hlavy po bitvě padat nebudou, vůdce bude milostiv (přece jen to není Pepa), přesto k určitým změnám dojde... Pro námořnictvo bude výhodou, že operaci nevelel Marschall (stále je tedy neporažen), ten dostane více vlivu na úkor nejen Skl, ale i Raedera..., navíc z něj ještě není Nelson, pořád má ruku i pravé oko...

Uživatelský avatar
Gallienus
Rotný
Rotný
Příspěvky: 144
Registrován: 07 zář 2018, 14:00

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Gallienus » 18 čer 2019, 17:51

24. červen 1941 – První bitva letadlových lodí (část 2.)

Krátce před příletem torpédových bombardérů z britských letadlových lodí, dosáhla dezorganizace německé eskadry vrcholu, jednotlivé válečné lodě ve snaze vyhnout se útoku výškových bombardérů opustí své určené pozice a celistvost celého svazu tak vezme za své. Ciliax v průběhu plavby zvolil co nejednodušší formaci pro své lodě: před jeho vlajkovou lodí budou plout dva torpédoborce (Z4)Richard Beitzen, (Z8)Bruno Heinemann, plnící roli nejen leteckých hlásek, nýbrž i sonarových hlídek, za Tirpitz (Karl Topp) se pak zařadil Admiral Scheer (Wilhelm Meendsen-Bohlken), Nürnberg (Ernst von Studnitz)a oba tankery třídy Dithmarschen, na úplném konci svazu plula Graf Zeppelin společně s protiletadlovým křižníkem Emden (Hans Mirow), ten se zdržoval na levoboku letadlové lodi, pravobok lodi pak kryl další věrný stín, torpédoborec (Z6)Theodor Riedel, (Z20)Karl Galster pak celou formaci jako poslední loď svazu uzavíral, jeho úkolem byla nejen sonarová hlídka a letecká hláska ale společně s Z6 měl také zachraňovat německé letce, kteří by museli nouzově přistát v moři.

V 08:46 však po této formaci nebude ani památky, Ciliax sice poslal oba tankery zpět do Bergenu a získal tím možnost zvýšit výrazně rychlost, příliš si však nepomohl. Když v 08:25 začala startovat útočná vlna pod velením Gerharda Grenzela musela se Graf Zeppelin otočit proti větru a tím změnit dosavadní směr plavby, Ciliax se rozhodl pokračovat v plavbě rychlostí 26 uzlů prozatím bez ní (to, že ji vlastně opustil mu nebude později příliš vytýkáno, v té době neexistovala v Německu pro nasazení letadlových lodí žádná koncepce a toto rozhodnutí bylo chápáno jako správné, byť to byla grandiosní chyba), tím se de facto německá eskadra rozdělila. Většina stíhačů z Jagdfliegerführer Norwegen tak zůstane se skupinou s vlajkovou lodí (konkrétně 4 Bf 110 z ZG 76 a 2 Bf 109 z JG 77) nicméně jejich koordinace s důstojníky Luftwaffe na Tirpitzu bude mizerná. Všechny německé stroje vyjma dvou průzkumných hydroplánů Ar 196 plnících roli protiponorkových hlídek jsou ve výšce kolem 3000m a jejich schopnost reagovat na britské torpédové bombardéry přibližující se na nízké letové hladině bude pramalá.

Po odletu stuk a jejich doprovodu se bude Otto Bertram opětovně snažit vnést pořádek do chaosu, který znamenal start útočné vlny. Pro posádku Graf Zeppelin bylo stále obtížné v dostatečném čase připravovat nové letouny ke startu a odbavovat ty přistávající. Start 26 letadel zcela znemožnil přistání stíhaček (A zde opět Bf 109 doslova exceloval, protože mnoha stíhačům začalo docházet palivo, byť byl vydán zákaz odhazovat přídavné palivové nádrže mnozí piloti jej poruší, aby získali v boji proti britským bombardérům výhodu vyšších výkonu svého stroje. Tato letecká nekázeň však pramenila i ze zcela jiného podvědomého důvodu, v Luftwaffe se poměrně dlouhou dobu neprováděl výcvik s dálkovými lety za použití přídavných palivových nádrží u jednomotorových stíhaček a zkušenost s jejich nasazením byla minimální, jak z pozemních letových drah, natož z letových palub. Piloti k nim pociťovali odpor, mít pod sedačkou více jak 150 litrový sud s benzínem nikoho z nich neuklidňoval, horor pak pro většinu představovalo přistání...), v tu dobu jich měl ve vzduchu osm, skoro všechny bez munice a s minimem paliva, náhradní roj o síle čtyř strojů právě startoval, to však bylo prozatím vše, na co se mohl spolehnout. Na začátku plavby měla Graf Zeppelin na palubě 28 Bf 109 T, o dva již přišla v důsledku boje a nehod, dalších osm odlétlo jako doprovod stuk, krom těch čtyř co právě odstartovaly měl v záloze pouze šest dalších a ty mohly být připraveny až za dlouhých 20 minut, na Baltu během cvičení na tyto problémy on i Hagen neustále upozorňovali, nikdo však z velení neměl zájem poslouchat, natož něco řešit, teď bylo již pozdě. Otto Bertram tak nebyl v situaci, aby mohl poslat do vzduchu dost stíhaček na ochranu Graf Zeppelin a její skupinky, natož zbytku svazu soustředěného kolem vlajkové lodi, rozhodl se proto držet stíhače nad letadlovou lodí a druhou část německé eskadry ponechal v rukou letců z Jagdfliegerführer Norwegen (toto rozhodnutí jej následně připraví o jeho funkci velitele stíhačů na lodi).

V 08:53 zachytí první vlna britských torpédových bombardérů část Ciliaxova svazu soustředěného kolem vlajkové lodi, Němci nebudou mít o přibližujících se britských stojích ani nejmenší tušení, protože v 08:49 budou opět napadeni. Dvě perutě bombardérů Blenheim z 53. a 114. perutě (22 strojů) RAF odvedou zcela jejich pozornost, nejenže na sebe upoutají všechny dostupné německé stíhačky, ale i většinu obsluh flaku. Britské střední bombardéry provedou opět útok z výšky kolem 3000m a přesnost jejich bombardování bude velmi mizerná, pouze kolem torpédoborce Bruno Heinemann dopadnou tři bomby relativně blízko, nicméně loď sama prozatím vyvázne bez výraznějších poškození. Letci RAF aniž by věděli, že nevědomky posloužili jako návnada utrpí těžké ztráty, každá peruť ztratí po dvou letounech a pět dalších bude těžce poškozeno (tři natolik, že je po návratu budou muset odepsat).

Když se v průběhu náletu najednou objeví letouny FAA z letadlových lodí, bude německá schopnost reagovat a bránit se minimální, na německých lodích vypukne zmatek, každá jednotlivá loď se bude snažit provádět ostré úhybné manévry bez ohledu na ohrožení těch ostatních (později bude během vyšetřování Ciliax kritizovaný právě za to, že ztratil kontrolu a velení se mu vymklo z rukou...). Jako první se do hledáčku britských letců dostane Tirpitz, německá vlajková loď doslova jako magnet, k sobě přitahovala britské torpédové bombardéry. První tři torpéda se podaří německé bitevní lodi vymanévrovat, nicméně v 08:58 dostane první zásah, byť se kapitán Karl Topp snaží seč může do 09:08 dostane jeho loď další dva zásahy... Další v seznamu dnešních obětí bude těžký křižník Admiral Scheer, bývalá obrněná loď bude zasažena sice pouze jednou, nicméně torpédo trefí loď do jejího středu, škody budou obrovské. Jako poslední padne za oběť britským letcům torpédoborec Bruno Heinemann, zásah torpéda na přídi mu ji 9m po silné explozi doslova urve...

08:53 – 09:17 Tirpitz: byť byla Ciliaxova vlajková loď jednou z nejsilnějších a nejmodernějších lodí své třídy na světě (možná nejsilnější lodí OSY na západní polokouli) trpěla ze všech lodí eskadry (snad ještě více než Graf Zeppelin) absolutní nepřipraveností své posádky na boj, to se nyní projevilo zcela ve své nahotě. Korvetní kapitán Albrecht Schnarke (2. dělostřelecký důstojník) mající na lodi velení nad všemi protileteckými systémy (cca. 700 mužů a šestnáct 105mm, šestnáct 37mm + čtyřicet osm 20mm protiletadlových kanónů) nedokáže ani při nejlepší vůli jednotky pod svým velením koordinovat. Podaří se mu sice vytvořit dostatečnou palebnou přehradu proti výškovým bombardérům, nicméně reagovat na nízko letící Albacore a Swordfishe již nedokáže. Palba vlajkové lodi je chaotická a nepřesná (později se němečtí stíhači vyjádří, že byla nebezpečná spíš jim než Britům a asi měli i pravdu, protože jediná ztracená Bf 109 z JG 77 byla nejspíše zasažena palbou vlastního flaku, když se snažila útočit na britské dvojplošníky – pilot zahynul) a britské letce nezastaví.

Většina útoku na loď přišla z její záďové strany přímo od slunce, Britové letěli se svými obstarožními letouny až těsně nad hladinou a jejich odvaha jim přinese ovoce. Zásahy v 08:58 a 09:02 obstarají Albacore z Victorious, zásah v 09:08 si připíšou letci Swordfishů z Furious. První a třetí torpédový projektil nezpůsobí příliš vážné škody (fakticky vyjma několika zraněných žádné) nicméně ten 09:02 bude skoro fatální. Když se Tirpitz na Toppův rozkaz pokoušel o ostrý úhybný manévr doleva (loď v té chvíli plula přes 30 uzlů) zasáhne torpédo kormidlo vlajkové lodě a to se zasekne. Kapitán Karl Topp okamžitě nařídí aby kormidlo bylo nařízeno přímo, Tirpitz na to však nereagoval a otáčel se stále doleva, navíc se začal silně naklánět na pravobok. Kompasové indikátory na můstku, ve strojovně i jinde ukazovaly, že loď se pohybuje v kruhu. Kormidlový indikátor ukázal, že kormidelní kolo bylo zaklíněno v poloze 15º doleva. Tirpitz se stále více nakláněl na pravobok a vypadalo to, že se brzy převrátí, kapitán Topp nařídil zpomalit, nicméně již bylo pozdě, protože těžce poškozený a ke své smůle také neovladatelný torpédoborec Bruno Heinemann (Hermann Alberts) dostal do kruhu, který Tirpitz opisoval, v 09:17 se obě lodě srazily a malý (ve srovnání s Tirpitzem, protože na svou třídu nepoměrně velký) německý torpédoborec byl bitevní lodí doslova rozpůlen. Ať se Topp snažil sebevíc srážce obou lodí zabránit nedokázal, část vraku Bruno Heinemanna, zůstala ještě necelou čtvrt hodinu na hladině, nicméně pak se potopila i ta. Tirpitz neschopný manévrovat se rychlostí 15 uzlů vzdaloval od zbytku německé eskadry, pro Němce těchto 20 minut znamenalo doslova soumrak Bohů a to zatím přilétla pouze první ze tří britských úderných vln...

Uživatelský avatar
Atlantis
18. Plukovník
18. Plukovník
Příspěvky: 4705
Registrován: 08 říj 2006, 12:25
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Atlantis » 26 čer 2019, 22:51

Nádhera :clapping:

Tzn. když tento útok minil Bismarca, tak se trefí do jeho sesterské lodi, aneb osudu neunikneš. A to teprve britský útok začíná...
Jako obvykle pár dotazů:
1) Při takovéto aktivitě RAF - proč Němci nepovolali na ochranu svazu více pozemních stíhaček? Evidentně jsou v dosahu i Bf-109, tzn. nikterak daleko od pevniny.
2) Jak je to vlastně s poškozením Tirpitze? Jedná se hlavně o to, kdyby jej jiná loď vzala do vleku. Převedeno do řeči, které rozumíme, má Tirpitz pouze zaseknutý imobilizér (což by při tažení vadit nemělo), nebo přímo napevno daná špatně kola (což tažení fakticky znemožňuje)
Oklamat, zmást, překvapit
("Stonewall" Jackson)

Uživatelský avatar
Gallienus
Rotný
Rotný
Příspěvky: 144
Registrován: 07 zář 2018, 14:00

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Gallienus » 27 čer 2019, 10:07

Atlantis píše:
26 čer 2019, 22:51
Při takovéto aktivitě RAF - proč Němci nepovolali na ochranu svazu více pozemních stíhaček? Evidentně jsou v dosahu i Bf-109, tzn. nikterak daleko od pevniny.
V místech, kde se německá eskadra pohybuje jsou umístěné pouze dvě nekompletní skupiny, jedna od JG 77 a druhá od ZG 76, nemají plné stavy, tato oblast je pro Němce v tuto chvíli spíš periférie, nezapomeň, že před krátkou dobu začlo tažení na východě... Ze stejného důvodu nemohu vystavit Brity žádnému útoku německých středních bombardérů z Norska, prošel jsem si své vlastní dostupné zdroje, nakoukl do německé i anglické wiki. a 5. letecká armáda má vše na severu. Jediné bombardéry schopné akce I/KG 26 a II./KG 30 jsou v Banaku určené k podpoře Dietla. Jak jsem to ve svém textu napsal, tak to svádí si myslet, že jsou zde umístěny obě kompletní eskadry, to je omyl, přestal jsem asi akcentovat na detail :(
Atlantis píše:
26 čer 2019, 22:51
Jak je to vlastně s poškozením Tirpitze? Jedná se hlavně o to, kdyby jej jiná loď vzala do vleku. Převedeno do řeči, které rozumíme, má Tirpitz pouze zaseknutý imobilizér (což by při tažení vadit nemělo), nebo přímo napevno daná špatně kola (což tažení fakticky znemožňuje)
Tady se rovnou přiznám, budu hodně spekulovat, dodnes se neví, jak přesný byl rozsah tehdejších škod na Bismarcku, nikdo skutečně relevantní, kdo by na to mohl odpovědět zkázu lodi nepřežil, takže jsou to pouze dohady. Jsem sice vděčný panu J. Cameronovi, za zajímavý dokument o vraku lodi, nicméně hodnotit poškození po více jak 70 letech mi přijde zcestné. Vždycky mě iritovala jedna věc, když se to celé podělalo, padl návrh celé kormidlo pomocí směrových náloží jednoduše odstřelit, pro potápěče, kteří by museli umístit nálož by to byla sebevražda, nicméně dobrovolníku se na lodi našlo dost. Jenže Lütjens to odmítl zkusit, neříkám, že by to fungovalo, mohlo skutečně dojít k poškození šroubů..., jenže nedělat nic znamenalo konečnou tak jako tak... Ale mohlo to také vyjít, loď se dala řídit i bez kormidla, na Baltu během cvičení se prováděly zkoušky, kdy byla ovládána pouze pomocí šroubů. Bismarck mohl (a samozřejmě také nemusel) Britům uniknout, šance tu pořád byla, ne velká, přesto stát se mohlo cokoliv.

Ohledně poškození, nejsem si jistý zda by lodi pomohlo, kdyby ji někdo tlačil, pohonný systém je pořád funkční..., předně však nemáš žádnou loď, která by to zvládla, možná Nürnberg, ale byl by to pro něj problém táhnout dinosaura jako byl Tirpitz (50 000 tun i s palivem).

Uživatelský avatar
Atlantis
18. Plukovník
18. Plukovník
Příspěvky: 4705
Registrován: 08 říj 2006, 12:25
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Atlantis » 29 čer 2019, 13:10

1) Samozřejmě, ale v OTL zde také neprobíhala žádná velká akce Kriegsmarine. Po zkušenostech s Bismarcem se dá v ITL předpokládat (navzdory začátku Barbarossy), že by letecké krytí svazu z pozemních letišť bylo posíleno (i když ony střemhlavé bombardéry by nejspíš i tak chyběly, protože by se očekávalo max. opakování událostí z Bismarcu, tzn. nálety bombardérů, nikoiliv souboj letadlových lodí). Na druhou stranu je otázka: Jak dlouho by trvalo nějaká takováto letadla přisunout na rychlou hurá akci?

2) Jen bokem, proč by to byla sebevražedná mise? Potápěč by pouze umístil nálož, nebo by ji musel i odpálit?

Ale k hlavnímu: Já vlastně nechápu, co je u toho kormidla špatně. Asi jsem pořád u představy kormidla někde z éry dřevěných plachetnic, tzn. zaseknutí kormidla v nějaké poloze pro mě znamená, že loď se bude při pohybu dopředu prostě jen otáčet v kruhu. Ale jestli dobře chápu pohyb Bismarcu (a nyní i Tirpitze?) po zásahu, tak daný zásah jim napevno nastavil nějaký směr a nejde se jim od něho uhnout, byť by asi v daném směru mohly plout klidně i poměrně slušnou rychlostí. Chápu to dobře? Pokud ano, proč tomu tak je?

Jinak ano, Tirpitz je obr, nicméně máš tu přeci srovnatelnou loď v podobě Graaf Zeppelinu, ne? Myslel jsem v tomto právě jeho. Než se přežene útok, stejně nemá smysl cokoliv podnikat a pak jde o to v jakém stavu (a jestli vůbec) jej Tirpitz (a ostatní lodě skupiny) přežijí.
IMO též ve výsledku nemusí být Tirpitz tažen bez pohonu, ale může se mu nějak pomoci korigovat směr (nevím nakolik pluje mimo)
Oklamat, zmást, překvapit
("Stonewall" Jackson)

Uživatelský avatar
Gallienus
Rotný
Rotný
Příspěvky: 144
Registrován: 07 zář 2018, 14:00

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Gallienus » 29 čer 2019, 14:49

Atlantis píše:
29 čer 2019, 13:10
1) Samozřejmě, ale v OTL zde také neprobíhala žádná velká akce Kriegsmarine. Po zkušenostech s Bismarcem se dá v ITL předpokládat (navzdory začátku Barbarossy), že by letecké krytí svazu z pozemních letišť bylo posíleno (i když ony střemhlavé bombardéry by nejspíš i tak chyběly, protože by se očekávalo max. opakování událostí z Bismarcu, tzn. nálety bombardérů, nikoiliv souboj letadlových lodí). Na druhou stranu je otázka: Jak dlouho by trvalo nějaká takováto letadla přisunout na rychlou hurá akci?
Přesto tam úplně mrtvo nebylo, Hitler schválil výpad Lützowa, uznávám, že to však proběhlo před 22. červnem a dobře to pro loď nedopadlo... Jak rychle by trval přesun jednotek s Ju 88 a He 111 z Banaku? Tak to nevím, nicméně jak chabá byla spolupráce mezi oběma složkami Wehrmachtu, tak nejspíš dlouho.
Atlantis píše:
29 čer 2019, 13:10
2) Jen bokem, proč by to byla sebevražedná mise? Potápěč by pouze umístil nálož, nebo by ji musel i odpálit?
Mám obavu, že by to dálkově odpálit nešlo, nechtěj po mně technické parametry, protože já je neznám, ale zde pouze papouškuji autory co jsem četl, nejraději mám klasiku: https://www.cbdb.cz/kniha-31936-pronasl ... e-bismarck
Zde autor mluví právě o misi bez návratu..., podobně píše třeba i Hubáček, ale toho moc na bernou minci neberu.
Atlantis píše:
29 čer 2019, 13:10
Jinak ano, Tirpitz je obr, nicméně máš tu přeci srovnatelnou loď v podobě Graaf Zeppelinu, ne? Myslel jsem v tomto právě jeho. Než se přežene útok, stejně nemá smysl cokoliv podnikat a pak jde o to v jakém stavu (a jestli vůbec) jej Tirpitz (a ostatní lodě skupiny) přežijí.
IMO též ve výsledku nemusí být Tirpitz tažen bez pohonu, ale může se mu nějak pomoci korigovat směr (nevím nakolik pluje mimo)
Německá letadlová loď bude mít dost starostí sama se sebou, Tirpitz pluje nyní směrem k Norsku (nyní již ne v kruhu), neztrácí palivo, neteče do něj voda, "pouze" nemůže změnit směr své plavby... Stále zpomaluje, probíhá horečná snaha vyřešit problém, po hodině či dvou Topp rozhodne kormidlo odpálit (na radu technického důstojníka) a Ciliax mu to schválí, bude to fungovat...? Uvidíme...

Oprava: trochu do něj ta voda teče... :(
Naposledy upravil(a) Gallienus dne 06 črc 2019, 19:06, celkem upraveno 1 x.

Uživatelský avatar
Gallienus
Rotný
Rotný
Příspěvky: 144
Registrován: 07 zář 2018, 14:00

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Gallienus » 29 čer 2019, 15:00

24. červen 1941 – První bitva letadlových lodí (část 3.)

Zpráva o katastrofě, která postihla hlavní část německé eskadry zarazí jakoukoliv myšlenku na vyslání druhé útočné vlny proti britským lodím, která se na Graf Zeppelin začínala formovat, mělo se jednat o šest He 78 (zbylé čtyři se ještě nevrátily) a osm Bf 109 T. Kreichův a Hagenův zájem nyní představovala vlastní obrana lodi, Otto Bertram navíc odmítl vyslat tolik svých stíhačů k úderu, který považoval za zbytečný a odsouzený k neúspěchu (k nelibosti Hartmutových posádek torpédových bombardérů, již se silně dotkla nedůvěra v jejich schopnosti). Přestože dokázal Bertram přesvědčit své nařízené o bláhovosti dalšího útoku, odmítl také poslat k Ciliaxově skupině další stíhačky, německé eskadra se rozpadla a netvořila již v tuto chvíli homogenní celek, němečtí piloti by museli vyhledávat jednotlivé lodě a celá letecká ochrana se nyní jevila jako krajně problematická. Žádal, aby veškeré jeho zbylé Bf 109 T byly určeny pouze k obraně Graf Zeppelin a jejího doprovodu, což mu Kreich schválil.

Krátce po 09:30 zachytí jeden z vracejících se He 78 větší množství britských palubních letounů letícím k německým lodím. Britové výše letící německý průzkumník nezaznamenají a ten pošle zprávu na svou mateřskou loď. Tyto britské stroje patří k druhé vlně a nešťastná shoda náhod je připraví o moment překvapení.

Přibližně ve stejnou dobu a místě, pouze v jiné letové hladině se bude pohybovat německá útočná vlna pod velením Gerharda Grenzela, ten také zprávu z průzkumníka zachytí, ale odmítne na ni reflektovat. Velitel jeho doprovodu poručík (Lt.) Jakobi nicméně poruší rozkaz, jež mu přikazoval chránit střemhlavé bombardéry a nařídí jednomu svému roji okamžitě na Brity zaútočit. Ten pod velením desátníka (Uffz.) Woite přibližně v 09:37 britskou formaci napadne. Němci budou mít výhodu nejen výšky ale i momentu překvapení, navíc jsou jejich stroje značně lepší, než jejich britské protějšky. Již první útok z převýšení připravil Brity o tři Fulmary a následný vzdušný boj (i přes německou početní slabost naprosto jednostranný) bude znamenat zkázu dalších dvou Fulmarů a pěti torpédových bombardérů (dva Albacore + tři Swordfishe). Woiteho muži však vyčerpají téměř veškerou munici i palivo (opět během boje němečtí piloti odhodí přídavné palivové nádrže), takže jsou nuceni zamířit zpět k letadlové lodi. Jakobiho rozhodnutí vyvolá (oprávněný) hněv Gerharda Grenzela, jehož střemhlavé bombardéry (extrémně zranitelné) přišly v tuto chvíli o polovinu svého stíhacího doprovodu.

Otto Bertram (pro něhož jsou zachycené zprávy o poloze britských letounů a následné letecké bitvy doslova darem z nebes) okamžitě provede nezbytné přípravy na odražení útočníků. Těsně před 10:00 než dorazí oslabená druhá britská vlna k Graf Zeppelin dokáže dostat do vzduchu na nízkou letovou hladinu deset svých Bf 109 T a přichystat přilétajícím Britům doslova pekelnou uvítanou.

Po střetu s Woiteho muži byla druhá vlna britských palubních bombardérů oslabena nejen o ztracené stroje, nýbrž její sílu redukovalo i to, že některé posádky (čtyři) ve snaze uniknout útokům německých stíhaček odhodily své torpédo, takže jejich schopnost útočit byla nulová. Přesto však zůstanou součástí britské formace a odmítnou se předčasně vrátit, svou přítomností chtěly posádky těchto strojů usnadnit útok ostatním (morálka i odhodlání mezi letci bylo vysoké, navíc většina z nich patřila k veteránům a někteří z nich se účastnili neúspěšných útoků proti Marschallově nebo Lütjensově eskadře, takže toužili po odplatě).

V 10:04 zaútočí letouny druhé vlny na Graf Zeppelin, ta zvýšila rychlost na 28 uzlů a pod ochranou svého doprovodu zahájila palbu z veškerého flaku po přilétávajících britských strojích. Byť budou posádky torpédových Albacore a Swordfish dělat vše co bude v jejich silách, k letadlové lodi se dostanou pouze tři a žádná z nich nedokáže uspět. Německá letadlová loď se těmto útokům dokáže vyhnout a britské úsilí bude nejen marné, ale také velmi draze zaplacené. Bf 109 T sestřelí deset torpédových bombardérů (sedm Swordfishů a tři Albacore) a jeden Fulmar, flak z lodí sundá další tři Swordfishe, všechny přeživší britské stroje budou těžce poškozené a s velkými problémy se budou vracet ke svým lodím.

Pro Němce bude odražení tohoto útoku velkou morální vzpruhou (byť posádky flaku i piloti stíhačů takřka dvojnásobně nadhodnotí skutečné britské ztráty), jejich myšlenky se nyní budou upínat k posádkám stuk mířícím k britské flotile. Kreich a Hagen stále věřili, že tento střet pro Německo ještě nemusí skončit katastrofou, jestli Gerhard Grenzel se svými muži uspěje, mohla by být celá operace hodnocena pozitivně..., již brzy se ukáže, jak bláhová a naivní to by představa.

Uživatelský avatar
Gallienus
Rotný
Rotný
Příspěvky: 144
Registrován: 07 zář 2018, 14:00

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Gallienus » 01 črc 2019, 16:54

24. červen 1941 – První bitva letadlových lodí (část 4.)

Když dorazí (09:20) na Dorsetshire hlášení o úspěchu první vlny (byť ze strany letců trochu optimističtějšího oproti skutečnosti) spadne nejen z viceadmirála Phillipse ale i z jeho štábu obrovská tíha zodpovědnosti, které museli čelit. Pro Phillipse byla celá tato operace (Judgement II.) životní misí, byl na svou funkci dosazen (protlačen) ministerským předsedou k nelibosti mnoha kolegů, kteří jej považovali pouze za chráněnce sira Dudleyho Pounda a k jeho velitelským schopnostem nechovali přílišnou úctu. Úspěch námořních letců mu tak poskytl obrovské zadostiučinění a satisfakci, uvědomil si, že se silám pod jeho velením podařilo dosáhnout velkého úspěchu, které se dalo srovnat s triumfem Středomořské flotily před několika měsíci u mysu Matapan. Teď toužil Němce dorazit, zcela zničit Ciliaxovu eskadru, nedovolit přeživším lodím uniknout (tak jako se to podařilo zbytku italské flotily), chtěl drtivé vítězství.

Jeho největší problém nyní spočíval v tom, že se německá eskadra rozdělila a letci napadli pouze její část, bylo nutné udeřit i na tu druhou a především poslat ke dnu Graf Zeppelin, která byla stále pro jeho flotilu určitou hrozbou. Dosud nebyla žádná z jeho lodí napadena, jistě německé průzkumné letouny ji před několika hodinami objevily, nicméně žádné jiné reakce se mu od Němců zatím nedostalo a to bylo více než pozitivní. Uklidňovalo jej, že se navíc mohl spolehnout na téměř 40 stíhaček Fulmar, z nichž polovina hlídkovala nad svazem nebo byla připravena v případě potřeby okamžitě odstartovat. Fulmary se prozatím dostaly do kontaktu s třemi německými zvědy, dva He 78 jim unikly, nicméně Do 18 ze základny poblíž Bergenu již takové štěstí neměl a v 08:47 se stal první obětí britských námořních stíhačů v tomto dni.

Po odeslání všech tří úderných formací musel britský admirál čekat s dalším útokem do doby, než se letouny vrátí a budou přezbrojeny, zatím vše vypadalo slibně. Podle hlášení utrpěla první vlna malé ztráty a měla se brzy vrátit, vzhledem k nulové reakci Němců proti jeho lodím, se rozhodl, že výrazně posílí stíhací doprovod torpédových bombardérů. Optimistickou atmosféru mezi Brity však naruší zprávy o katastrofě druhé vlny, nejenže neuspěla, nýbrž utrpěla i těžké ztráty. Přesto se však v této katastrofě dalo vyhledat i něco pozitivního, nyní Phillips věděl o blížících se německých bombardérech (které, by však tak jako tak zachytil kvalitní britský radar), nýbrž znal i přesnou polohu Graf Zeppelin a jejího doprovodu.

V 10:36 zachytí obsluhy britských radarů přibližující se německé letouny ve výšce kolem 2500 metrů a varují tak v předstihu britskou flotilu. Na Němce bude v tuto chvíli ve vzduchu čekat 22 Fulmarů a deset dalších se bude právě připravovat ke startu, z nichž většině se následně podaří zapojit do bitvy.

Gerhard Grenzel dovedl své bombardéry nad britskou flotilu kolem 10:51 a pohled jež spatřil mu evokoval vzpomínku na bitvu v Sicilské úžině, desítky britských lodí, abnormálně hustá protiletadlová palba a jako bonus desítky britských stíhaček čekajících zmasakrovat jeho zranitelné střemhlavé bombardéry. Jeho instinkt jej donutil jednat rychle, rozhodl se zaútočit na nejbližší z britských letadlových lodí, byla jí Furious, protože se právě jako ostatní letadlové snažila vypustit veškeré své zbylé stíhačky byla nucena se otočit proti větru, tím se částečně oddělila od hlavního svazu a byla tak vystavena nejvíce německému útoku.

Útoky britských stíhaček započnou již 10:49, (Lt.) Jakobi se svým rojem bude snažit držet Fulmary od stuk a jeho snaha bude brzy odsouzena k neúspěchu. V 10:56 kdy se Ju 87 začnou spouštět dolu k útoku na Furious, nebude již levá Kette formace první letky existovat a sám Grenzel přijde o své číslo tři, jeho vlastní stroj (A5+DK) bude těžce poškozen a on donucen přerušit útok. Pouze pravá Kette s jedním Ju 87 Grenzelova roje dokáže zaútočit, přivítá je doslova vražedná protiletadlová palba, přesto se jim podaří jeden velmi blízký zásah na zádi, který poškodil letadlové lodi její lodní šrouby a donutil ji snížit rychlost na 22 uzlů.

Útok druhé Staffel bude mnohem úspěšnější, nejenže se její formace tak brzy nerozpadne, nýbrž větší množství britských stíhačů (Brity bude trápit špatná koordinace) bude znamenat, že si námořní letci budou vzájemně překážet ve snaze dostat se k střemhlavým bombardérům. Do útoku tak půjde téměř kompletní (8 strojů) a její posádky zaznamenají tři přímé zásahy britské lodi. V 11:04 zasáhne Furious první 250kg bomba v prostoru hlavního výtahu, ta proletěla výtahovým jícnem a vybuchla v hangáru. Fulmar, který se právě přepravoval na letovou palubu zmizel i se svou posádkou v obrovské ohnivé výhni. Další zásah byl zaznamenán v 11:06 a bomba dopadla jen několik metrů od té první, i ona snadno pronikla nepancéřovou letovou palubou a vybuchla v hangáru , tímto prostorem se přehnala silná tlaková vlna, která zabila většinu místního osazenstva a zničila zbylé dva Fulmary, které obsluhy připravovaly ke startu. Poslední bomba zasáhla loď v 11:09 a explodovala v blízkosti ostrova lodě, vyřadila baterii protiletadlových boforsů a vyhladila její obsluhu. Střepiny z výbuchu této bomby také zraní nebo zabijí mnoho členů posádky na můstku lodě.

Furious krátce po útoku vypadne z formace a začne zpomalovat, hlavním problémem pro její posádku budou rozsáhlé požáry na hangárové palubě, protože došlo k vznícení paliva připraveného pro Fulmary a havarijním četám se je nedaří zvládnout. V 11:24 dojde k další rozsáhlé explozi, která byla způsobena poté, co se oheň dostal do blízkosti britské 0,303 palcové munice připravené pro britské stíhačky, ta usmrtí či zraní mnoho námořníků, snažících bojovat s požáry. Pro posádku Furious bylo velkým štěstím, že ji nálet nezastihl ve chvíli, kdy by již přebrala letouny první vlny, nejenže by o všechny přišla, navíc snaha je co nejdříve připravit k akci mohla vést ke katastrofě, protože mohlo dojít k explozi leteckých torpéd a následky by mohl být strašlivé. Byť byla Furious po útoku stuk velmi vážně poškozená, nikdy ji nehrozilo potopení, loď sice nemohla plout rychleji než 18 uzlů a přijímat či vysílat letouny, byla však schopna vlastní silou dostat se domů.

V 11:12 se poslední zbytky roztroušené úderné formace Gerharda Grenzela odpoutají od britských lodí a většina letounů (mnohé těžce poškozené, se zraněnými letci na palubách) se na vlastní pěst pokusí dostat na Graf Zeppelin. Dodnes je těžké přesně určit německé ztráty způsobené Fulmary, na letadlovou loď se dokáží vrátit pouze tři Bf 109 a osm Ju 87 (+ kompletní Woiteho Schwarm, který se však útoku na Furious nezúčastnil), obvykle se britským stíhačům připisuje sestřelení 5-6 německých bombardérů těsně před a během útoku a dalších 2-3 po něm, nicméně německé záznamy mluví nejméně o čtyřech Ju 87, které útok přežily a ztraceny budou až během dlouhé cesty zpět ke své lodi, je nutné také upozornit, že se Němcům podaří z těchto letounů zachránit tři letce a přeživší budou tvrdit, že za zkázu jejich strojů je výhradně odpovědný britský flak...

Ať ležela pravda kdekoliv, byl tento střet pro Brity jasným upozorněním (ne, že by již předtím admiralita žádnou výstrahu nedostala), že čas Fulmaru jakožto hlavní britské námořní stíhačky je definitivně u konce. Jestli nebylo dostatečnou výstrahou selhání téměř 30 strojů v zabránění německého útoku, pak to byly ztráty samotných stíhaček. (Lt.) Jakobi a jeho muži, čelící drtivé britské početní převaze sestřelí sedm Fulmarů a sedm dalších jich poškodí a tím dočasně vyřadí z boje, to vše za cenu ztráty jediné BF 109T a jejího pilota (navíc není vůbec jisté, že za zkázou tohoto stroje stojí Fulmary).

Německý útok na britskou flotilu odradí viceadmirála Phillipse od úmyslu vyslat další letouny proti německým lodím, zpráva kterou dostal od letců třetí vlny jej přesvědčila, že je na čase ustoupit. Dosáhl drtivého vítězství a nynější obava o osud Furious, jej přiměla raději vydat rozkaz k ústupu, jakmile bojeschopné letadlové lodě přijmou všechna vracející se letadla. Vypadalo to, že Luftwaffe již není v tento den pro něj tou hlavní hrozbou, admiralita mu poslala zprávu o výskytu německých ponorek a příslušné varování. Bylo tedy zbytečné již dále riskovat, zbylé těžce poškozené německé lodě nyní dorazí RAF a jemu jakožto vítězi První bitvy letadlových jeho triumf nikdo nesebere.

Uživatelský avatar
Gallienus
Rotný
Rotný
Příspěvky: 144
Registrován: 07 zář 2018, 14:00

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Gallienus » 06 črc 2019, 19:04

24. červen 1941 – První bitva letadlových lodí (část 5.)

V 09:21 se Tirpitz již téměř narovnal, zpomalení výrazně pomohlo zastavit jeho náklon na pravobok, loď nyní plula proti větru směrem k norskému pobřeží. Posádka bitevní lodě mohla stále ještě vidět vrak Bruno Heinemanna, jehož část se pohupovala po mořské hladině, bylo to tvrdé poznání, ale pravda byla taková, že německý torpédoborec se stal první lodí, kterou Tirpitz během své služby potopil, nebyl to dobrý začátek kariéry nejsilnější bitevní lodi Německa.

Přibližně v 09:35 dostal velitel lodi Karl Topp hlášení o škodách, která způsobila torpéda. Klíčový byl zásah na zádi, ta byla zasažena v hloubce nejméně 6 metrů, výbuch způsobil proražení a zaplavení kormidelní komory, žádná ze tří vrtulí poškozena naštěstí nebyla, nicméně kormidelní ploutve byly vychýleny o 15º doleva a v této poloze zaklíněny. Do lodi začala také téct voda a to zadními hydrofony, které byly též poškozeny, levá kormidelní komora se tak začala zaplavovat a s ní i tunel hřídelního vedení k vrtulím.

Prvé řadě, o co se posádka pokusila, bylo uvolnění zaklíněných kormidelních ploutví, došlo tedy k vyslání potápěčů a techniků do zaplavených kormidelních komor. Loď znovu výrazně snížila rychlost (nyní plula pouze 5 uzly), plula proti větru, kapitán Topp chtěl, aby se kymácení za poměrně bouřlivého větru snížilo na minimum. Potápěče vyslané do zaplavených prostor čekala těžká práce, museli se dostat do zaplavené hlavní kormidelní strojovny, vypojit motory a následně se dostat do zaplavené komory ručního ovládání, kde se je pokusí zapojit. Brzy se však ukázalo, že je to nemožné, byť nebylo počasí zdaleka tak bouřlivé, pokaždé, kdy se Tirpitz doslova zhoupl na mořské hladině, kormidelní strojovna se prudce zaplavila bez ohledu na snahy námořníků odčerpat z ní vodu. Žádný potápěč se tam proto nemohl dostat, natož se v ní pohybovat.

Další možností bylo udržovat směr lodi pouze pomocí vrtulí šroubů, Topp se z můstku snažil na lodním telegrafu vyzkoušet všechny možné kombinace jaké by mohly pomoci. Bohužel ať vyzkoušel cokoliv, loď se pořád umíněně stáčela o 15º doleva.

Fregatní kapitán Lehmann (byl na loď stejně jako mnoho jiných veteránu převelen z Bismarcku za účelem zvýšení bojeschopnosti její nezkušené posádky), který vedl družstvo potápěčů do zaplavených kormidelních prostor musel na přímou Toppovu otázku, jaké má nyní posádka možnosti, dát odpověď, která by mohla být nejmenším z možných zel, nejen pro loď samotnou, nýbrž i pro takřka 2000 mužů, pro něž byla domovem.

Tirpitz plul v tuto chvíli kolizním směrem k norskému pobřeží, když bude stále zpomalovat dorazí k němu až za několik hodin, najetí na skaliska nebo mělčinu by byla katastrofa. Bitevní loď nyní nemohla manévrovat, brzy může být vystavena dalším leteckým nebo dokonce podmořským útokům, v tuto chvíli, tak byla nesmírně zranitelná. Lehmannova odpověď a řešení, které byl nucen navrhnout nebylo vůbec jednoduché, právě naopak. Bylo nutné vyslat potápěče za záď lodi, tak aby se dostali ke kormidlům, ty však byly přímo pod komorou, ti muži by se neměli čeho zachytit, mohli by být tak vtaženi dolů ke dnu, nebo naopak vrženi obrovskou silou proti trupu lodi, která by je rozdrtila. Šance, že by se do komory někdo živý dostal byla pramalá a ještě menší, že by poškození dokázal opravit. Jeho návrh a snad i řešení spočívalo v tom, že bude nutné odpálit kormidla výbuchem, i to však znamenalo jednosměrnou cestu bez návratu pro toho, kdo by se o to pokusil. Navíc zde bylo vysoké riziko poškození samotných šroubů a bez nich by byla loď ještě v horší situaci než je teď.

Nicméně Tirpitz je relativně blízko přátelského území, Britové ho nezmrzačili uprostřed sev. Atlantiku, kde by byl odkázaný pouze sám na sebe. I kdyby došlo na nejhorší a šrouby byly poškozeny, loď mohla být do Bergenu případně Osla odtažena. Jistě mohl by se pohybovat pouze několika uzly, nicméně jiné řešení nebylo a zřejmě ani nebude. Karl Topp nevěřil na zázraky a během rozhovoru s velitelem eskadry doporučil zkusit Lehmannův návrh. Viceadmirál Otto Ciliax cítil, že se od počátku celé operace dostal pouze do vleku událostí a prakticky neměl téměř šanci nic ovlivnit, postihl jej tak jistý druh fatalismu a bez výraznějších protestů návrh schválil, pouze se zeptal, kdo bude oním dobrovolníkem, načež mu Topp odpoví, že jím je sám Lehmann...

V 11:26 nechá Karl Topp zastavit pohon své lodi, Tirpitz začne zpomalovat a následně bude pouze driftovat na moři rychlostí 2-3 uzlů. Lehmann se spustí sám ze zádi lodi (odmítl, aby jej někdo doprovázel) a brzy zmizí pod hladinou. Zakrátko pomocí signálního lana k němu bude poslána demoliční nálož. Nikdo se asi nedozví, co přesně si Lehmann myslel (nedonutil se napsat žádný dopis, byť jej o to viceadmirál Otto Ciliax požádal), nebo jak obtížný pro něj sestup byl, nicméně v 12:07 došlo pod zádí vlajkové lodi k silné explozi, která prý byla cítit i na můstku lodi. Krátce na to nechá Karl Topp zapnout motory lodě a pomalu začít zvyšovat rychlost, Tirpitz se však mohl začít pohybovat pomocí vlastního pohonu až za několik hodin, v 15:04 se bitevní loď opět dá do pohybu. Topp nařídí velmi pozvolnou změnu směru plavby pryč od norského pobřeží, zpočátku loď reagovala překvapivě dobře, výbuch kormidlo tedy zničil a Lehmann uspěl, nicméně, když se pokusil zvýšit rychlost z 10 na 15 uzlů přestala levá vrtule šroubu lodi správně pracovat a Tirpitz se začal opět stáčet mimo svůj kurz. Topp nechal okamžitě snížit rychlost pod 10 uzlů a loď se opět téměř narovnala, byť měla tendenci stáčet se mírně doleva.

Tirpitz nyní zamířil směrem k Oslu, plul pouze v doprovodu (Z4) (Richard Beitzen se k vlajkové lodi připojil přibližně v 10:46, předtím se zabýval záchranou posádky své sesterské lodi a vyjma 97 mužů, pro které se stal Bruno Heinemann hrobem ji zachránil + jednoho britského letce z 53.perutě RAF), viceadmirál Otto Ciliax neustále bombardoval velení Lutwaffe v Norsku žádostmi o stíhací krytí a to mu bylo přednostně poskytnuto (na úkor ostatních německých lodí, především skupiny kolem Graf Zeppelin), jistou podivnou shodou okolností nebyl Tirpitz od chvíle, co jej letci FAA zmrzačili vůbec napaden, svým způsobem jej smůla opustila a přilepila se na ostatní německé lodi.

Uživatelský avatar
Gallienus
Rotný
Rotný
Příspěvky: 144
Registrován: 07 zář 2018, 14:00

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Gallienus » 11 črc 2019, 19:11

24. červen 1941 – První bitva letadlových lodí (část 6.)

Když byl 09:11 Admiral Scheer (Wilhelm Meendsen-Bohlken) zasažen torpédem (zásah si připsala posádka Swordfishe z Ark Royal) nemohl již dále udržovat plnou rychlost a musel zpomalit na pouhých 6 uzlů. Do lodi nateklo téměř 1000 tun vody, poškození bylo velmi zlé, protože hlavice torpéda explodovala prakticky ve středu lodi, síla výbuchu narušila strukturu konstrukce natolik, že hrozilo, že se těžký křižník rozlomí. Meendsen-Bohlken navíc čelil těmto problémům sám, vlajková loď právě rozpůlila Bruno Heinemanna a Z4 musel zachraňovat jeho posádku, pak zamíří k Tirpitzu a bude mu asistovat, signály z vlajkové lodi jasně ukazovaly, že bitevní loď je na tom také zle. Německý velitel se proto rozhodl zamířit zpět k Bergenu, pobyt na volném moři bez stíhací ochrany byl v tuto chvíli nesmírně rizikový. Poslal zprávu na Nürnberg, požádal jej o doprovod a krytí, nicméně jeho kolega Ernst von Studnitz jeho žádost odmítl, nemínil svou loď vystavit riziku a plnou rychlostí zamířil směrem k Oslu.

V 09:55 nalezne německou loď 220. peruť RAF vybavená bombardéry Hudson (12 strojů) a napadne ji z výšky 2000m, Admiral Scheer vzhledem ke své nízké rychlosti a neschopnosti manévrovat bude snadným cílem. Britové jej zasáhnou třikrát, bomby o hmotnosti 500 liber usmrtí 12 a zraní 10 členů posádky, vyřadí lodní radiolokátor, zničí odstředivku na filtraci použitého mazacího oleje (což by lodi znemožnilo dlouhodobou plavbu na moři, nicméně v její momentální situaci to bude stejně jedno), poškozeno bude také jedno z děl ráže 152mm středního dělostřelectva. Palba flaku jeden britský stroj poškodí, tento Hudson pak následně padne za oběť přilétajícímu roji Bf 109 z JG 77, tento sestřel bude znamenat jediný úspěch německých letců při obraně této německé lodi.

Těsně před 17:00 aniž by byl během plavby znovu napaden, se Admiral Scheer a jeho unavená posádka doslova dovleče rychlostí 8 uzlů (podařilo se ji zvýšit) do Bergenu, tím nakrátko skončí anabáze této německé lodi.

V Bergenu stráví těžký křižník dlouhé tři dny, bude zapotřebí, aby se pro něj nashromáždil doprovod a zorganizovalo letecké krytí, navíc loď cestou domů bude nucena v důsledku letecké a námořní aktivity protivníka hledat dočasně útočiště v Oslu. Do Německa tak Admiral Scheer dorazí až 2.července a na téměř osm měsíců bude vyřazen z boje.

Nürnberg (Ernst von Studnitz) se během náletu letců FAA z letadlových lodí dokázal vyhnout britským útokům (měl to velmi usnadněné, protože Britové mu nevěnovali příliš své pozornosti) nicméně během cesty do Osla bude prakticky pod drobnohledem RAF. Když se německý lehký křižník oddělil od zbytku toho, co se nazývalo kdysi Kampfgruppe Ciliax vypadalo to zpočátku, že bude britské pozornosti ušetřen. Nicméně v 10:18 loď nalezne 22. peruť torpédových Beaufortů (12 strojů) a okamžitě na loď udeří. Von Studnitz však svou loď povede skvěle, posádce se podaří ze strojů křižníku vymáčknout rychlost 32 uzlů a perfektním manévrováním se všem torpédům vyhnout. Pro loď to bude další malé vítězství v krátkém čase, protože význam slov bojovat o život se německé posádce ozřejmí právě v tento den.

Další nálet na Nürnberg provedou letci RAF již 10:56, konkrétně posádky z 269. perutě (10 strojů), německá loď bude stále postrádat stíhací krytí a bombardéry Hudson, tak bude ohrožovat pouze palba z jejího flaku. Byť bude křižník manévrovat při plné rychlosti (což konstrukci lodě, v těchto podmínkách na moři nebude dělat vůbec dobře, protože ta byla během stavby oslabena, aby se do požadovaného výtlaku vměstnalo co nejvíce výzbroje výstroje) dvě britské 500 librové bomby si k lodi najdou cestu. První zásah v 11:01 vyřadí věž Anton hlavního dělostřelectva na přídi, druhý zasáhne střed lodi a zničí katapult i s hydroplánem Ar 196, po útoku bude na lodi 18 mrtvých a 24 zraněných členů posádky. Jednotkám flaku se podaří první sestřel v tomto dni, jeden Hudson skončí v moři a tři další budou poškozeny.

Von Studnitz se bude dožadovat leteckého krytí, nicméně velení Luftwaffe v Norsku mu nebude schopno žádné stíhačky poslat. Na velitelství Jagdfliegerführer Norwegen zavládne zmatek a většina dostupných sil bude vyslána k ochraně Tirpitzu (malá část i k těžkému křižníku Admiral Scheer), posádka lodi, tak bude odkázána pouze sama na sebe.

V 11:17 se dostaví další návštěva ze strany RAF, 59. peruť vybavená bombardéry Blenheim (11 strojů). Britský útok bude mnohem důraznější než ty minulé a letci zaútočí z nižší letové hladiny, přesto se nějakým zázrakem podaří německé lodi vyhnout přímému zásahu, byť mnohé 500 librové bomby dopadnou nebezpečně blízko. Střepiny z těchto leteckých pum usmrtí dalších 10 a zraní 43 námořníků posádky. Němcům se podaří jeden Blenheim sestřelit a dva další poškodit.

Další útoky již ten den naštěstí pro loď i její posádku nepřijdou a nazítří ráno se dostane křižník do německých výsostných vod a pozdě večer pak zakotví na svém obvyklém místě v přístavu Kiel, bude prvním z plavidel eskadry viceadmirála Otto Ciliaxe, které se dokáže vrátit domů. Jeho opravy potrvají necelé dva měsíce, již koncem srpna bude loď i posádka schopna vrátit se znovu do boje.


Krátce po útoku druhé vlny letců FAA z britských letadlových lodí začne Graf Zeppelin přijímat na palubu vracející se stíhačky z Woiteho roje. Němečtí piloti poslední část letu zvládnou odlétat doslova na benzinové výpary, absence přídavných palivových nádrží jim během zpátečního letu dá dostatečnou látku k zamyšlení, zda bylo skutečně nejchytřejší, je v průběhu boje odhazovat.

Přibližně v 10:30 je německá loď v doprovodu křižníku Emden (Hans Mirow) a torpédoborců (Z6) Theodor Riedel, (Z20) Karl Galster nalezena posádkou hydroplánu Sunderland z 201. perutě. Obří britský letoun na sebe neúmyslně naláká většinu německých stíhaček (ve vzduchu je jich nyní pouze šest, ostatní vyplýtvaly munici během boje proti letcům z FAA), přesto pilotům Bf 109 T potrvá dlouhých osm minut, než se jim jej podaří sestřelit. Posádka hydroplánu však splní úkol a nahlásí pozici německých lodí. Tuto zprávu brzy zachytí letci z 42. perutě torpédových bombardérů Beaufort (12 strojů), kteří prozatím neúspěšně pátrali po německých lodích a nedostatek paliva je měl brzy přinutit k návratu domů, což se nyní změní.

Byť se Otto Bertram snažil, aby došlo co nejdříve k posílení stávajícího vzdušného krytí, obsluhy z řad černých mužů zázraky dělat nedokážou. Před 10:43 než na německé lodě zaútočí bombardéry z 42. perutě odstartují u paluby Graf Zeppelin pouze dva Bf 109 T, které posílí tu hrstku stíhačů, která vyčerpala většinu své munice během dlouhého lovu Sunderlandu.

Když se v 10:43 náhle nad mořskou hladinou objeví torpédové Beauforty, budou německé obranné možnosti omezené. Britové sice nedosáhnou momentu překvapení, nicméně němečtí stíhači nedokážou jejich formaci rozvrátit a útočící peruť rozbít. Přestože bude britská jednotka složena především z nováčků bez větších bojových zkušeností, dokáží letci udržet svou formaci a většinu útoků Bf 109 T eliminovat a odrazit, což se velmi pozitivně projeví během jejich náletu.

Graf Zeppelin se pokoušela zvýšit rychlost na 30 uzlů a Kreich ji chtěl otočit rovnoběžně s útočícími torpédovými bombardéry, nicméně jeho snaha byla určena k neúspěchu, protože v 10:48 ji zasáhlo torpédo na přídi, vzhledem k její vysoké rychlosti došlo krátce po výbuchu k poškození mnoha přepážek a loď nabrala takřka 800 tun vody a musela zpomalit na 20 uzlů. Emden, který loď chránil dělal vše, co bylo v jeho silách, Britové útočily prakticky přes něj a jeho posádce se podařilo dva britské bombardéry sestřelit, bohužel to však nestačilo. V 10:51 byl německý protiletadlový křižník také zasažen, torpédo explodovalo na zádi lodě a zničilo šrouby, loď tak ztratila možnost pohybu a stala se tak téměř bezbrannou.

42. perutě tak v průběhu necelých 10 minut dosáhla velkého úspěchu, tvrdě za něj nicméně zaplatila, tři její letouny zničil flak a dva další sestřelí němečtí stíhači, většina přeživších strojů byla navíc vážně poškozena (jeden natolik, že bude po návratu odepsán).

Jestli si v tuto chvíli většina Němců myslela, že horší už to být nemůže, následná čtvrt hodina je rychle přesvědčila o opaku. Právě v té době se na scéně objevily palubní bombardéry z britských letadlových lodí a 24 dvojplošníků Albacore a Swordfish se svou eskortou Fulmarů je donutí vybojovat jednu z nejtvrdších bitev v jejich životě...

Uživatelský avatar
Hox
Štábní praporčík
Štábní praporčík
Příspěvky: 734
Registrován: 20 čer 2009, 23:35
Bydliště: Bytča - SVK -

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Hox » 12 črc 2019, 11:19

Už sa neviem dočkať pokračovania, nechceš napísať knihu? :D :D
Dnešná pravda je zajtrajší klam.

Jozef Adamovič

Uživatelský avatar
Gallienus
Rotný
Rotný
Příspěvky: 144
Registrován: 07 zář 2018, 14:00

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Gallienus » 13 črc 2019, 12:59

Hox píše:
12 črc 2019, 11:19
Už sa neviem dočkať pokračovania, nechceš napísať knihu?
Dík za hezká slova, snad jsou myšlena upřímně, abych napsal knihu...? Tak zručný rozhodně nejsem.
Brzy by měl být konec, v srpnu budu mít dovolenou, tak se snad donutím příběh konečně dopsat..., ještě 10-12 příspěvků, resumé pro roky následující samozřejmě napíšu, pokusím se příliš nepouštět uzdu fantazii a držet se v mezích reality. :D

Uživatelský avatar
Gallienus
Rotný
Rotný
Příspěvky: 144
Registrován: 07 zář 2018, 14:00

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Gallienus » 16 črc 2019, 16:39

24. červen 1941 – První bitva letadlových lodí (epilog) + hodnocení a bezprostřední následky

Když krátce před 10:55 začal útok letců FAA na německé lodě, bylo jejich letecké krytí oslabené na minimum, pouze tři ze sedmi Bf 109 T (jeden stroj byl ztracen během boje s Beauforty – pilot zahynul) měly ještě munici, další byly poškozeny a docházelo jim palivo. Přesto mohl být po bitvě Otto Bertram na své stíhače hrdý, jeho muži dělali vše možné, aby britský útok narušili (od předstíraných útoků až v jednom případě po taran), jejich hrdinství však nemohlo zabránit německé porážce, pouze ji zmírnit.

Posádky námořních letounů na rozdíl od letců RAF provedou nálet z mnoha směrů, cílem bude nejen snížit efektivitu palby německého flaku, nýbrž i možnosti Němců útok vymanévrovat. Graf Zeppelin i přes poškození po prvním zásahu bude schopna plout rychlostí 20 uzlů, navíc ji budou stále chránit oba torpédoborce, což navýší počet baterií flaku. Emden takové štěstí mít nebude, ve chvíli útoku byl již nejméně tři míle za letadlovou lodí, jeho hlemýždí rychlost sotva dvou uzlů mu nedovolí manévrovat a pro Brity nebude nic než bezbrannou sedící kachnou. Jeho velitel Hans Mirow si zřejmě vůbec nedělal iluze, že jeho loď útok přežije, přesto on i posádka dělali vše, aby svou kůži neprodali lacino. Albacore a Swordfish (10 strojů) se k lodi slétaly ze všech stran, buď útočily jednotlivě nebo ve dvojicích.

První z celkem šesti torpéd zasáhne protiletadlový křižník v 10:58 a poslední zásah loď dostane krátce po 11:03, útok samotný nebude delší než sedm minut, jednotkám flaku se podaří sestřelit dva torpédové bombardéry a dva další poškodit. Přibližně v 11:09 se loď po mnoha silných explozích rozlomí a během následných necelých 10 minut zmizí pod hladinou s 478 muži posádky včetně jejího velitele Hanse Mirowa (bude jediným Němcem, který dostane během této operace Rytířský kříž, třebaže posmrtně).

Byť se Britům podařilo ve velmi krátké době potopit Emden (vůbec první velká německá hladinová, která padne za oběť leteckým posádkám z letadlových lodí a po Königsbergu teprve druhá loď, jež potopilo britské letectvo) stál je útok na zmrzačený německý křižník zbytečně moc sil. Téměř nehybná německá loď byla příliš lákavým cílem, kterému podlehlo mnoho posádek, které pak budou následně chybět během bitvy s Graf Zeppelin.

Ve chvíli, kdy se Emden rozlomil a jeho posádka umírala v chladném Atlantiku, dokázala německá letadlová loď prozatím úspěšně čelit britským útokům, Kreich vymanévroval již nejméně sedm leteckých torpéd. Nicméně v 11:10 zaútočí na loď jeden z doprovodných Fulmarů (osádka stíhače se nejspíše snažila podpořit torpédové bombardéry a usnadnit jim útok), palba jeho osmi kulometů pokropí ostrov lodi a střely 0,303 palcové munice zabijí a zraní několik členů jeho osazenstva. Samotný Kreich bude těžce zraněn (průstřel hrudníku), Graf Zeppelin na krátkou chvíli bude neovladatelná (námořník u kormidla bude smrtelně zraněn), její prudká změna směru plavby ji přivede přímo do dráhy leteckého torpéda, které ji zasáhne 11:12. Toto torpédo však překvapivě nezpůsobí příliš vážné škody (tedy ve srovnání s tím prvním, k explozi dojde nad vodoryskou lodi a ani síla výbuchu nebude velká), mnohem horší pro loď bude situace, která nastane vzápětí.

Jedna Albacore se pokusí na loď zaútočit z její záďové strany, byť svým torpédem mine, stoj samotný těžce poškodí německý flak a jeho pilot jej navede na kolizní směr k Graf Zeppelin. Torpédový bombardér se doslova sveze po její letové palubě a smete z ní dvě Bf 109 T, které se chystaly ke startu (oba piloti zemřou, stejně tak britská posádka a 16 členů posádky, především z řad černých mužů) načež narazí do ostrova lodi a vybuchne. Následný požár bude posádka lodi likvidovat téměř hodinu (naštěstí pro Němce nebude letová paluba vyřazena z provozu na delší dobu, což umožní později přijmout vracející se zbytky úderné formace Gerharda Grenzela), tento sebevražedný útok bude předznamenáním konce náletu. Všechny torpédové bombardéry již zaútočily a vracející se přeživší posádky budou hlásit potopení tří německých lodí (letadlové lodi, křižníku a torpédoborce), což bude jedním z důvodů, jež přiměje viceadmirála Toma Phillipse ukončit operaci Judgement II. a nařídit návrat své flotily zpět do Scapa Flow.

Závěr střetu, jež později vejde do historie jako první bitva letadlových lodí dopadl vítězně pro Angličany, byť bude hlášení jejich letců optimističtější oproti skutečnosti (tak jako hlášení všech letců, bez ohledu na jejich národnost), tento triumf jim nikdo nemohl sebrat. Německá flotila byla tento den poražena (po velmi dlouhé době si musela Kriegsmarine opět zvykat na pachuť debaklu, který se jí od dubna roku 1940 až s neuvěřitelným štěstím vyhýbal) a hrozba z její strany pro konvoje v sev. Atlantiku na velmi dlouho (ve skutečnosti již navždy) odstraněna.

Posádka Graf Zeppelin se po útoku snažila co nejdříve opravit škody na letové palubě a umožnit tak přistání hlídkujících stíhačů, to však nebylo tak jednoduché. Německým pilotům docházelo palivo, Hagen je chtěl nejdříve všechny poslat do Norska a nechat je přistát na místních letištích, ale stav paliva u většiny Bf 109 T to již neumožňoval. Během následné půl hodiny pak čtyři ze šesti zbylých strojů budou nuceni přistát na moři (všichni letci budou vyloveni Z6, byť dva se během přistání zraní), poslední dvojice, jejíž piloti neodhodili svou přídavnou palivovou nádrž dokáže doletět se svými stroji na norská letiště a úspěšně přistát.

Theodor Riedel a Karl Galster se mezitím budou snažit dostat z vody co nejvíce mužů z posádky Emdenu, jejich snaha však pomůže zachránit pouze 150 námořníků, německá loď se potopila příliš rychle a ve chvíli jejího potopení měly posádky ostatních lodí jiné starosti.

Když se Graf Zeppelin podařilo přijmout na palubu to, co zbylo z její útočné vlny, zamířila loď maximální možnou rychlostí směrem k Oslu, ten den ji Britové již krom několika průzkumníků (jeden Sunderland, Hudson a Catalina) obtěžovat nebudou, navíc se britské stoje podaří leteckým hlídkám sestřelit v dostatečném předstihu, takže nepřítel nebude mít znalost její polohy ani stavu poškození, což bude pro její unavenou posádkou velké štěstí.

Graf Zeppelin dorazí do Německa až 26. června večer, její pobyt v Kielu bude velmi krátký, již tu noc město a přístav navštíví bombardéry RAF a padne tedy rozhodnutí přemístit loď zpět Gdyně, která byla jejím domovským přístavem a navíc mimo dolet většiny britských bombardérů. Loď v následných dvou měsících budou čekat rozsáhlé opravy a dojde k výměně některých jejích letounů. To vše předznamená, že letadlovou loď čeká již brzy nové nasazení.

Pro velkoadmirála Ericha Raedera bude neúspěch operace „Elbeübung“ těžkou osobní ranou a velmi oslabí jeho mocenskou pozici v rámci hierarchie Třetí říše, byť on sám neztratí vůdcovu přízeň, jeho osobní vliv na vedení operací na moři se výrazně změní. Nebude to pouze tím, že sám Hitler začne zasahovat do námořní strategie, nýbrž i tím, že Marschall ze své pozice velitele bitevního loďstva již nedovolí žádné vměšování a povede flotilu zcela dle svého uvážení. Rozkazy ze strany Skl bude brát pouze jako doporučení a nebude mít tendenci se jimi řídit (to vše díky podpoře od führera, která mu umožní zasahovat a částečně se podílet i na rozhodování o různých věcech mimo rámec jeho pravomocí).

Nejdůležitějším poznatkem pro Skl, nýbrž i Hitlera však bude uvědomění si, že porážka zcela prokázala důležitost letadlových lodí pro operace na moři, nebýt přítomnosti Graf Zeppelin, je silně nepravděpodobné, že by nějaká německá loď tuto operaci přežila a to včetně Tirpitzu, o kterém se tvrdilo, že bude proti leteckým útokům prakticky imunní. Bylo nutné nyní změnit dosavadní německý přístup k vedení války na moři, co nejrychleji opravit poškozené lodi a dokončit stavbu nových letadlových lodí, v případě nutnosti přijít narychlo s řešením, které by nějakým způsobem mohlo zvrátit britskou převahu a dominanci v této kategorii lodí.

Aby došlo k vysvětlení porážky, nařídil Raeder oficiální vyšetřování, v čele komise, která měla najít příčinu selhání byl viceadmirál Otto Schniewind. Komise pracovala necelý měsíc a následně předložila velmi reálnou zprávu, která poukazovala na chyby obou složek a to jak námořnictva tak i letectva (během následného setkání u Hitlera, které proběhlo těsně po bitvě, se Kriegsmarine – tzn. Raeder, dostanou pod silnou kritiku Göringa, který se pokusí usurpovat pravomoc nad letadlovými loděmi pro Luftwaffe - tzn. pro sebe), ta nabídne i pokus, jak tuto chabou spolupráci řešit a skutečně dojde z obou stran k určitým zlepšením, byť k ideálu bude mít spolupráce pořád daleko.

Uživatelský avatar
Gallienus
Rotný
Rotný
Příspěvky: 144
Registrován: 07 zář 2018, 14:00

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Gallienus » 18 črc 2019, 15:27

28. červen 1941 – porada u Hitlera, führer představuje své vize, změna strategie

Po krachu operace „Elbeübung“ byl velkoadmirál Erich Raeder společně s admirálem Wilhelmem Marschallem a viceadmirálem Wernerem Fuchsem pozván na setkání s Hitlerem do říšského kancléřství v Berlíně. Porady se krom vůdcova oblíbeného architekta Alberta Speera zúčastnil i říšský maršál Göring a polní maršál Keitel, včetně několika vysokých důstojníků z řad armády a letectva.

Hitler neúspěch operace přijal vcelku klidně, přeci jen v této chvíli panovala v jeho okolí pozitivní atmosféra, té napomohly především dobré zprávy z Ruska. Východní armáda si vedla velmi dobře a největší obavy OKH a OKW, které s nimi vůdce sdílel se naštěstí nenaplnily. Ty pramenily především z toho, že Rudá armáda se krátce po německém útoku odpoutá od hranic a zahájí urychlený ústup na východ, to by pro Němce znamenalo katastrofu. Wehrmacht byl všechno jen ne plně motorizovaná armáda a v žádném případě by nedokázal zabránit sovětskému stažení, nepřítel by mu unikl a šance na vítězství by se pak rovnaly nule. Naštěstí prozatím, vše pro Němce svědčilo o opaku, Sověti své armády nestahovali, nýbrž zahajovali masivní protiútoky prakticky všude, kde to jen bylo možné. Tím usnadňovaly Wehrmachtu celou kampaň, velmi brzy by je měla jejich vlastní hloupost dostat do problémů. Rychlost, kterou tankové skupiny postupovaly byla neuvěřitelná, některé jednotky dokázaly již první den urazit téměř 80 km. Nyní bylo důležité, aby pěchota neztratila kontakt s pancéřovými divizemi a Wehrmachtu se podařilo dostatečně neprodyšně uzavřít obří Kessely, které tankové formace brzy pomohou vytvořit.

Kancléř nechá své admirály seznámit s dosavadním průběhem tažení na východě, následně jim pak představí svou vizi budoucí Evropy, ve které má hrát Kriegsmarine velkou roli. Krátce po zabrání Norska pověřil svého dvorního architekta Alberta Speera připravit plány výstavby nového velkého města Nordstern, jež se mělo stát německým Singapurem. Město samo mělo mít mezi 200-300 tisíci obyvatel. Pro námořnictvo by se přilehlý přístav měl stát klíčovou základnou především díky své vynikající strategické pozici (měl ležet jihozápadně od Trondheimu), s obřími doky jež budou schopné pojmout všechny německé lodě včetně plánovaných nových bitevních (třída H-39) a letadlových lodí (třída Hindenburg) a prakticky ze vzduchu nezničitelnými ponorkovými bunkry nepodobným těm, které se nyní stavěly v přístavech po celé Francii. Hitler chtěl, aby po válce až se Wehrmacht stáhne z mnoha okupovaných zemí, zůstaly na strategických místech po celé Evropě německé domény, mělo se jednat o důležité přístavy jak byl Brest, Cherbourg, ze kterých se měly stát pevnosti, s výhradně německým obyvatelstvem. Udržet tyto enklávy bylo strategickou nezbytností, protože Německo potřebovalo volný přístup k Atlantiku a nemohlo si dovolit být někým (Británie, USA) blokováno, byla to nejen čistě vojenská nezbytnost, nýbrž také především ekonomická.

Následně viceadmirál Werner Fuchs předloží vůdci nové návrhy konstrukcí pro hladinovou flotilu, Hitlera bude zajímat především návrh pro velké mateřské letadlové lodi. Německá třída Hindenburg (+ sesterské lodě Mackensen, Friedrich der Grosse, Grosser Kurfürst) vycházela z plánů japonských letadlových lodí třídy Šókaku, když byla v dubnu 1941 schválena vzájemná technologická spolupráce, Japonsko vzhledem k velkorysé německé pomoci nabídlo plány svých letadlových lodí a nejen jich (nicméně je nutné připomenout, že svému evropskému spojenci neukázalo vše, Němci nebudou mít přístup ke znalostem o stavbě bitevních lodí třídy Jamato nebo letadlové lodi Taiho). Vzhledově se japonskému protějšku měla skutečně podobat, byla však o něco větší a také mnohem těžší (34 000 tun oproti 26 000 tunám japonské lodi), zvýšení výtlaku bylo způsobeno tím, že Němci u svého návrhu upřednostní pancéřovou letovou palubu, počet nesených letounů se měl pohybovat mezi 70-80 stroji v závislosti na jejich typu. Tyto lodě měly v budoucnu nahradit Graf Zeppelin a její sestru a stát se plnohodnotnými letadlovými loděmi. Stavba těchto mateřských lodí však nyní nebyla možná, Německo nedisponovalo dostatečnými zdroji, aby bylo schopno v následujících dvou letech uvést alespoň jednu z těchto lodí do provozu.

Hitler tedy nařídil, aby OKM (Oberkommando der Marine) přišlo s nějakým dočasným návrhem, který by pomohl problém řešit. Viceadmirál Fuchs mu jej předloží v podobě dvou lehkých letadlových lodí, jež mají být postavené na trupech ukořistěných holandských lehkých křižníků (De Zeven Provinciën a Eendracht), tyto nové narychlo přestavěné hybridy nebudou sice schopné nést více jak 30 strojů (především stíhače a průzkumné He 78), mohly být však dočasným řešením. Jejich přestavba a uvedení do služby, při dostatečné prioritě by se dala stihnout za 14 měsíců, jiná navrhovaná řešení jako přestavby obchodních nebo pasažérských lodí nepovažuje Fuchs za životaschopná. Takové lodě by měly smysl pouze tehdy, pakliže by se s nimi od počátku jednalo jako se školními, poslat je do boje by bylo nesmírně rizikové.

Diskuze o letadlových lodí měla však i jiný podtext, protože Luftwaffe (jmenovitě říšský maršál), žádala o jejich převedení pod svou kontrolu. Kriegsmarine byla vytýkána nedostatečná erudovanost v používaní vzdušných sil a porážka v bitvě s Angličany, tak padala z pohledu Göringa výhradně na hlavu námořnictva. Ve své kritice poukazoval na rozhodnutí nevyslat další útočnou vlnu proti britské flotile, nechápal, proč byly k dálkovému průzkumu použity torpédové He 78, když mělo námořnictva k dispozici své hydroplány. Arada byla na čtyřech lodích v počtu osmi kusů a jejich využití během celé operace bylo minimální.

Marschall si jej však dovolil upozornit na nedostatek stíhaček (celou bitvu si prostudoval, protože se snažil pochopit důvody selhání a nedělal si žádné iluze, pakliže by byl na místě svého zástupce, že by pro Německo dopadlo střetnutí nějak jinak), Graf Zeppelin měla obrovské problémy udržet nad flotilou dostatečné letecké krytí, natož poskytnout doprovod pro dvě útočné vlny bombardérů. Možná by se skutečně letcům podařilo potopit Furious, ale bylo by to na úkor ztráty Graf Zeppelin, pro Brity by takový poměr ztrát byl více než výhodný, pro Němce však neznamenal nic víc než katastrofu.

Naštěstí pro Kriegsmarine, ponechá Hitler letadlové lodě pod její kontrolou a nařídí aby její letecká skupina byla nejen přednostně doplněna, nýbrž přezbrojena modernějšími stroji, což Göring přislíbí.

V průběhu porady bude vůdce žádat, aby byly co nejvíce urychleny opravy poškozených lodí a co nejdříve byla flotila opět bojeschopná. Chtěl vytvořit Baltenflotte, protože se obával sovětského námořnictva, které by se mohlo pokusit probít blokádou a uniknout do Švédska, kde se nechá internovat. Marschall jej však přesvědčil, že něco takového je nemožné, za prvé nevěřil ve schopnost Sovětů to provést a za druhé, to ani nedávalo operační smysl, nic by to nepříteli nemohlo přinést. Navíc by přemístění německé flotily do této oblasti vedlo k jejímu ohrožení především od ponorek a min (nemluvě o velké spotřebě nedostatkového paliva). Ujistil Hitlera, že Juminda je dostatečně pevná i rozsáhlá a třebaže je silně nepravděpodobný, lehké síly Kriegsmarine s podporou Luftwaffe takový pokus nepřítele okamžitě rozdrtí.

Vůdce se sice nechá přesvědčit ohledně imaginární sovětské hrozby na Baltu, nicméně se vytasí s novou (která byla asi pouze v jeho hlavě) a bude chtít přesun hlavních sil bitevního loďstva do Norska. Britské nájezdy na jeho pobřeží mohly dle jeho názoru znamenat předzvěst budoucí velké invaze a Marschall ji měl pomoci zabránit. Tentokrát německý admirál Hitlerovi jeho blud vyvrátit nedokázal. Norsko mělo být podle vůdce osudovým prostorem a již nařídil OKH poslat tam posily (22. června 1941 měla místní posádka již takřka 170 tisíc vojáků a byla extrémně předimenzovaná, nemluvě o tom, že ti vojáci pak chyběli během bojů v Rusku a jejich jediná záslužná činnost byla ve „výrobě“ dětí s místními ženami, protože po jejich odchodu v zemi zůstane více jak 60 tisíc nemanželských potomků). Bude velkou ironií, že k těmto posilám nebude mít generálplukovník E. Dietl vůbec přístup a tyto muže nemůže využít, jeho snaha obsadit Murmansk, tak bude hned na začátku bojů odsouzena k neúspěchu.

OKW, za které bude na konferenci mluvit především Keitel, vysloví ostrý protest proti další námořní výstavbě. Nebude to pouze nedostatek tolik potřebných zdrojů surovin, nýbrž i pracovní síly, jejíž potřeba se začala stávat zjevně stále aktuálnější. Stavba lodi jako byl Tirpitz, stála přibližně tolik co výroba nejméně tisícovky tanků Pz.III. a Německo dle jeho názoru potřebovalo spíše těch tisíc tanků, než obří loď, pro kterou není strategické využití. Jeho názor podpoří Göring, který upozorní, že „jeho“ Luftwaffe nesmí být odebrány žádné zdroje, protože již teď má málo (právě naopak, jeho složce by prospělo rozsáhlé zeštíhlení, protože nesmírně nabobtnala a byla příliš velká a začala být silně neefektivní). Hitler uzná potřebu surovinových zdrojů i práceschopných dělníků, nicméně nedovolí zasáhnout do námořního programu a žádost Keitla o zastavení stavby lodí: Peter Strasser, Seydlitz, Zieten nepodpoří, naopak schválí výstavbu obou lehkých letadlových lodí (Roon a Yorck) , nicméně dá svým admirálům jasně najevo, že od Kriegsmarine nyní čeká velké věci v boji Německa za jeho budoucnost.


Poznámky: k poradě samotné došlo již 21.června a samozřejmě se ji nezúčastnil Marschall, k vytvoření Baltenflotte došlo a bylo to pouze zbytečné mrhání zdroji, plán Nordsternu skutečně existoval a práce na něm probíhala, nebylo však možné jej dokončit.

Uživatelský avatar
Vals
23. Armádní Generál
23. Armádní Generál
Příspěvky: 8938
Registrován: 21 led 2006, 21:42
Bydliště: Nixon's back!

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Vals » 18 črc 2019, 19:22

Stále čekám na toho Nelsona. Zatím to spíše vypadá, že by se měl celý (velmi povedený!) příběh přejmenovat spíše na Německý Villeneuve... :)

Uživatelský avatar
Gallienus
Rotný
Rotný
Příspěvky: 144
Registrován: 07 zář 2018, 14:00

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Gallienus » 19 črc 2019, 13:19

Vals píše:
20 lis 2018, 20:35
Ještě více ale nesouhlasím s tím hodnocení, že Británie by se bez USA obešla a raději uzavřela mír. Hodně samozřejmě dělala Churchillova osobnost, ale i tak od okamžiku krachu Francie Británie otevřeně uznala, že spojenectví s USA je naprostou nutností bez ohledu na možné nevýhody. Churchillovy paměti jsou v tomto zcela jasné - nebyl a nemohl být žádný plán B. Britské odhodlání stálo na tom, že za velkou louží je spojenec, kterého stačí jen do války dotáhnout a nelze vzhledem k jeho moci prohrát. Nedovedu si představit žádný scénář, kde by se Británie smířila s dominancí Německa na kontinentu jen proto, aby udržela od sebe americké výhrady vůči impériu. Dokonce ani naprostá vojenská porážka by v britském rozpoložení roku 1941 by nic takového nedovedla, někde na okrajích impéria by zbytky Royal Navy vysadily královskou rodinu a Británie by pokračovala ve válce se stále stejným cílem. Poválečný "Special relationship" měl kořeny hluboko v krizi roku 1940 a uvědomění si, co je pro Británii skutečně podstatné a co jsou sny. Dávno jsou pryč doby appeasementu, kde si ctihodní gentlemani z Foreign Office mezi čaji představovali, jak vyváží moc všech svých protivníků na kontinentu a budou vládnou zbytku světa jako za starých časů...
Obávám se, že mi kdosi před časem poradil, že Pax Germania v roce 1941 již není možná, původní scénář počítal se smírem mezi Německem a Británií, 17.července by ukončil sir Stafford Cripps s Hitlerem nepřátelství, měl to být následek Marschallových akcí na moři v předchozích měsících. Proto jsem musel improvizovat a příběh zcela změnit, z Nelsona se tak tedy stává Villeneuve... :(

Pozitivum pro mou realitu je, že válka bude alespoň o něco kratší...

Odpovědět

Zpět na „Alternativní historie“