Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Co by bylo, kdyby? Prostor pro autorské příspěvky a diskuze o alternativní historii.

Moderátoři: Dekl, Atlantis, Vals, Royal

Gallienus
Desátník
Desátník
Příspěvky: 34
Registrován: 07 zář 2018, 14:00

Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Gallienus » 30 říj 2018, 12:53

Německý Nelson

Konec května 1940
Druhá světová válka trvá již devět měsíců, boje probíhají od západní Evropy po Skandinávii. Vítězící německá armáda dorazila k Lamanšskému průlivu a obklíčila spojenecká vojska v oblasti Dunkerku. Úspěšná válka na západě předčila i ty nejoptimističtější německé odhady. Vše se však nedaří tak dobře, kampaň v Norku se komplikuje, Kriegsmarine během operace „Weserübung” utrpěla těžké ztráty a to dočasně učinilo velkou část její hladinové flotily neakceschopnou. Navíc postihlo ponorkovou flotilu selhání torpéd a veškeré její operace u Norka skončí blamáží a Royal Navy se tak vyhnula velkým ztrátám, které ji mohly podstatně oslabit. Byť Kriegsmarine Norsku doslovně neselhala (právě naopak si vedla velmi slušně, tváří tvář velké převaze protivníka) její nynější slabost brání úspěšnému dokončení tažení, protože Royal Navy nyní ovládá fjordy i okolní moře u Narviku. Německé silám v Narviku hrozí velké nebezpečí, spojenecké sevření je absolutní, jejich velitel gen.por. E. Dietl má v zádech švédskou hranici a jeho jednotky tak čelí zničení nebo internaci. Adolf Hitler se velmi obával o osud německých jednotek v Narviku a to natolik, že byl ochotný vydat rozkaz k jeho vyklizení a probití se na jih. Generál Jodl však führera přesvědčil, že by to znamenalo vzdát se smyslu celé operace, tj. zajištění dovozu švédské železné rudy, nyní na konci května je na takový rozkaz již pozdě...
Do 1.června se situace německých vojáku zhoršila natolik, že v horách u švédských hranic očekávají poslední a pro ně fatální spojenecký útok. Nikdo ovšem v německém velení netuší, že spojenci nepřipravují útok, nýbrž evakuaci nejen z Narviku, nýbrž z celého severního Norska...

Operace „Juno“
Ve snaze ulehčit situaci německých jednotek v narvickém kotli se velení Kriegsmarine rozhodlo provést útočnou operaci v oblasti Harstadu, očekává se, po vyhodnocení signálu z britských lodí, které zachytila xB-dienst, že spojenci posilují své expediční síly v severním Norsku. Bylo povinností Kriegsmarine nějakým způsobem reagovat a pomoci armádě. Cílem operace Juno, bylo tedy zničení těchto lodí v oblasti Harstadu.
Podle velkoadmirála Ericha Raedra tuto operaci vyžaduje nejen zoufalá situace v Narviku, nýbrž je nyní v sázce pověst a budoucnost celého námořnictva. Proto bude 23. května z jeho popudu vydáno nařízení:

„Ve velkém zápase o budoucnost Německa může námořnictvo splnit svoje úkoly jen tehdy, když se bude snažit s nespoutaným útočným duchem, i za cenu velkého rizika, způsobovat škody nepříteli.“

Bohužel pro operaci „Juno“ neexistuje jasně vymezený úkol, ani potřebná volnost jednání pro velitele loďstva na moři. To vše je důsledek špatné Raedrovy organizace velení a tomu, se jeden muž rozhodne vzepřít a stane se legendou.
Operaci samotnou však nyní zkomplikuje nový Hitlerův příkaz, námořnictvo má podpořit „Skupinu Feurstein“ jednotky horských myslivců, kteří pronikají z Trondheimu na sever pomoc Dietlovi. Na místech přechodů přes fjordy je odstřelují britské námořní síly. Od Kriegsmarine se očekává, že pozemní jednotky bude chránit. Pro velitele flotily admirála Marschalla se jedná o dva úkoly, které nelze naráz zvládnout...
Ráno 4. června proto vyplul z Kielu svaz válečných lodí pod velením viceadmirála Wilhelma Marschalla.
Německé síly tvořily:
Bitevní lodě: Gneisenau (Kpt.z.S. Harald Netzbandt) – vlajková loď a Scharnhorst (Kpt.z.S. Kurt Caesar Hoffmann). Těžký křižník Admiral Hipper (Kpt.z.S. Hellmuth Heye), zároveň vlajková loď kontradmirála Huberta Schmundta velitele výzvědných sil a eskorta čtyř torpédoborců ve složení: (Z 20) Karl Galster (Theodor Freiherr von Mauchenheim) (Z 10) Hans Lody (Hubert Freiherr von Wangenheim) (Z 15) Erich Steinbrinck (Rolf Johannesson) (Z 7) Hermann Schoemann (Theodor Detmers)
Svaz bude také podporovat tanker Dithmarschen, z něj pak pozdě večer 6.června svaz začne doplňovat palivo.

V odpoledních hodinách 7.června je loďstvo oblasti na šířce Harstadu v severním Norsku, pluje dál ale poměrně daleko od pobřeží Norska. Po celý den bude německý velitel marně čekat na hlášení leteckého průzkumu. Určitý přehled o situaci mu dá xB-dienst, která odposlouchává anglické radiové signály, dokáže zaměřit vysílače a s částečným úspěchem některé radiogramy i rozluštit. Večer v 20:00 se na palubě Gneisenau sejdou vyšší velitelé a kapitáni lodí, důvodem setkání je probrání útoku na Harstadt. Porada se týká umístění nepřátelských sil, které odhalila xB-dienst, kde konkrétně jsou, však není známo...
Marschall ví, že německé loďstvo, konkrétně jeho bojeschopný zbytek se nachází zde a může být ztraceno, aniž by nepříteli způsobilo nějakou škodu, bude-li se držet přímých rozkazů a pluje s ním do fjordů Harstadtu. Krátce před koncem setkání předá korvetní kapitán Günther Bormann důležité radiogramy s výsledky vzdušného průzkumu nad mořem.
Letecký průzkum, který provedla Luftwaffe byl poměrně přesný a hlásil pozice britských konvojů plujících z Norska. To co všechny překvapí bude směr, kterým lodě plují,tj. na západ! To nedávalo přeci smysl, nebyla zpozorována jediná loď, která by plula severním či východním kurzem...

Nejmladší z přítomných důstojníků nadporučík Ludwig Köhler nadnese svůj názor, že se Angličané z oblasti stahují, zní to nepravděpodobně, vždyť jednotky spojenců stojí v Narviku před naprostým vítězstvím a Dietl je doslova před zhroucením... Další radiogram, který Marschall dostává okolo 22:30 hlásí, že v oblasti Harstadtu se nevyskytují téměř žádné lodě, krom jednoho dělového člunu, který ostřeloval průzkumné letadlo... Marschall je přesvědčen, že útok na Harstadt, který je prázdný je pouze nezodpovědný hazard, který nehodlá riskovat...Rozhodne se zaútočit na skupiny lodí mířící západním směrem, svého rozhodnutí nebude nikdy litovat.
Domněnka Ludwiga Köhlera, že spojenci provádí evakuaci se později ukáže správnou a Marschall se jí rozhodne řídit.

8. červen 1940 – první prolitá krev
V 5:55 zahlédnou hlídky na křižníku Admiral Hipper první loď. Tanker Oilpioneer (5666 brt) a doprovodný trawler Juniper (505 ts) jsou rychle potopeny, trawler padne za oběť křižníku Admiral Hipper a tanker potopí Gneisenau společně s Hermannem Schoemannem. V průběhu tohoto jednostranného střetu dostane Marschall zprávu, aby po útoku na nepřátelský konvoj, který se má pohybovat v této oblasti zamířil k Harstadtu. Tento radiogram od generál-admirála Saalwächtera bude pro Marschalla velmi hořkou pilulkou, rozhodne se na něj nereflektovat a zůstat u svého úsudku.
V 08:26 vyšle Scharnhorst a Admiral Hipper svá palubní letadla na průzkum, německé lodě při cestě na sever nyní pročesávají široký pruh moře ve snaze najít spojenecký konvoj.
Brzy přichází hlášení z hydroplánu, který hlásí dvě velké transportní lodě, zakrátko je spatří i na německých lodí. Atlantis (15135brt) je nemocniční loď a je tudíž pod ochranou mezinárodního práva, Orama (19840brt) je vojenským transportem a Admiral Hipper ji zakrátko potopí, německé lodě vezmou na palubu 274 trosečníků.
Následně pak přichází hlášení průzkumného letounu o spatření hledaného konvoje, nicméně i přes veškerou snahu po více jak tří hodinách marného pátrání není po nepřátelských lodí ani památky. Ve 13:10 Marschall ukončí bloudění se za stíny a změní kurz na sever, tři hodiny, které promarnil, když plul na jihovýchod můžou být kritické. Uvažuje, zda nemá poslat kontradmirála Huberta Schmundta do Trondheimu a splnit tak Hitlerův rozkaz ohledně podpory armády, nakonec se i přes určitá úskalí rozhodne to neudělat, tříštit síly by bylo riziko a navíc, dosavadní průběh operace nemůže být považován za nějak úspěšný.
Naposledy upravil(a) Gallienus dne 07 lis 2018, 12:57, celkem upraveno 2 x.

Gallienus
Desátník
Desátník
Příspěvky: 34
Registrován: 07 zář 2018, 14:00

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Gallienus » 30 říj 2018, 16:18

8. červen 1940 – bitva s letadlovou lodí
Německé lodě nyní plují vysokou rychlostí na sever, v 16:45 zahlédne praporčík Goss z nejvyššího pozorovacího stanoviště na Scharnhorstu tenký proužek dýmu, vzdálenost je nyní kolem 46km. V 17:02 je na všech lodí svazu vyhlášen poplach, již v 16:20 hlásil Admiral Hipper, že jeho palubní letoun je připraven k akci (již v 16:12 vyslala svůj hydroplán Gneisenau, Marschall chtěl prozkoumat oblast západně od Harstadtu, průzkumník tak letěl na severovýchod od německé eskadry), letoun je vyslán a 17:10 přichází zpráva ze Scharnhorstu, kterou brzy potvrzuje i hydroplán, že nepřátelskou lodí je Ark Royal a dva torpédoborce. Prozatím se Němci v identifikaci lodí zmýlí, britské síly se skládají z letadlové lodi HMS Glorious (Capt. D'Ogly-Hughes) a torpédoborců Ardent (LtCdr. Barker) a Acasta (Cdr. Glasfurd). V 17:21 je vyslán signál všem lodím: „Změna kursu na 150 stupňů“ a zahajuje se pronásledování prchajícího protivníka. V 17:32 dostávají obě bitevní lodě rozkaz zahájit palbu na letadlovou loď, Admiral Hipper a všechny torpédoborce mají útočit na její doprovod a umožnit bitevním lodím nerušenou palbu na hlavní cíl. V 17:38 dostává britská letadlová loď první zásah, pro Scharnhorst to bude historický milník, protože se bude jednat o zasažení cíle na největší vzdálenost za celou válku. Britská letadlová loď začne v 17:15 vysílat zprávu o setkání s nepřítelem (proč začala vysílaní tak pozdě, bude jednou z mnoha nepochopitelných událostí tohoto dne), specialistům xB-dienst se signál podaří rušit, dokážou však i z jeho útržků zjistit totožnost lodě a jsou si jisti, že Angličané zprávu nezachytili.

Německá palba bude nemilosrdně drtivá, letadlová loď Glorious, se pokusí otočit proti větru a vyslat torpédové letouny, ale zásah projektilem ráže 280mm způsobí roztržení letové paluby čímž znemožní start letounů. Marschall se později o tomto zásahu vyjádří, že ji roztrhl jak víko od krabice. Osud letadlové lodi byl tak zpečetěn, po 19:00 se Glorious potopila. Mezitím síly kontradmirála Huberta Schmundta budou svádět boj s britskými torpédoborci. Ardent zasáhne hned na začátku bitvy granát ráže 203mm z Admirala Hippera, ten způsobí poškození strojovny a loď začne ztrácet rychlost, již v 18:15 se po záplavě granátů z torpédoborce Erich Steinbrinck potopí. Acasta bude bojovat déle, německé lodě ji nedovolí dostat se k bitevním lodím, britský torpédoborec však provede dva neúspěšné torpédové útoky na Admirala Hippera, schytá velké množství zásahů, z nichž ten v 18:37 z Karla Galstera, bude mít za následek ztrátu chodů strojů a loď se pak stane nepohyblivým cílem a Hermann Schoemann pak následně loď 18:46 dorazí. V průběhu bitvy ohlásí průzkumný letoun z Gneisenau, že na severovýchodě zpozoroval velký konvoj skládající se nejméně z 20 lodí, z nichž polovina je válečných, Marschall obdrží toto hlášení v 18:53 a okamžitě po potopení Glorious zamíří ke konvoji…

https://artuk.org/discover/artworks/the ... senau-7663
Naposledy upravil(a) Gallienus dne 02 lis 2018, 12:24, celkem upraveno 3 x.

Gallienus
Desátník
Desátník
Příspěvky: 34
Registrován: 07 zář 2018, 14:00

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Gallienus » 31 říj 2018, 08:08

8. červen 1940 – útok na konvoj
Krátce po 19:20 ohlásí průzkumný letoun, že pro nedostatek paliva již nemůže dále sledovat konvoj a musí se vrátit, v této chvíli Marschall bilancuje dosavadní nasazení svého svazu, dosáhl velkého úspěchu a uštědřil nepříteli velké ztráty, poškození jeho lodí je minimální, pouze Hans Lody a Erich Steinbrinck utrpěly lehká poškození během boje s britskými torpédoborci, mají několik mrtvých a raněných, bojeschopnost lodí však není výrazně snížena. Jeho hlavním problémem je stav paliva Admirala Hippera a torpédoborců, jestli s nimi bude chtít znovu udeřit na nepřítele, bude to muset udělat rychle, žádné další bloudění za imaginárními cíli si již nemůže dovolit.
V 19:04 nechal vyslat průzkumný letoun ze Scharnhorstu, který se měl zapojit do sledování konvoje, ten však zatím nahlášený konvoj nenalezl. Z hlášení průzkumu však měl již obecnou představu o nepřátelské síle, jednalo se nejméně o 8-10 velkých nákladních lodí a tankerů, doprovod mělo tvořit 12-15 menších válečných lodí, z toho nejméně tři torpédoborce, zbytek pozorovatel ohlásil jako minolovky a trawlery, konvoj neplul vyšší rychlostí než 8 uzlů... Německé lodě zvýšily rychlost a zkracovaly vzdálenost k cíli, Marschall se rozhodl, že skupinu kontradmirála Huberta Schmundta využije jako návnadu, britská eskorta se zaměří na tyto lodě a konvoj se jistě pokusí rozptýlit, Gneisenau a Scharnhorst se přiblíží ke konvoji ze stran a zaměří se na prchající obchodní lodě, tím se alespoň zpočátku vyhnou boji s eskortou, k vyhledávání cílů použije palubní letoun. Vzhledem k tomu, že nepřítel prozatím dle hlášení nezměnil kurz, mohlo k čelnímu střetu dojít po 22:00, výhodou jak Marschall doufal, bude dobrá viditelnost, půlnoční slunce, jev, které lze zde spatřit mezi 22. květnem a 18. červencem, by měl usnadnit jeho silám útok, do noční bitvy by se mu vůbec nechtělo, riziko by bylo příliš vysoké. V 19:38 nalezl průzkumník ze Scharnhorstu konvoj a udržoval s ním kontakt, co bylo zvláštní, Britové udržovali stejný kurz a zřejmě neměli tušení o německých lodí v oblasti, to Marschalla trochu uklidnilo, mohl tak doufat v moment překvapení.
Krátce po 22:08 hlásil Hermann Schoemann kontakt s nepřítelem a brzy jej zahlédnou i ostatní lodě kontradmirála Schmundta, v 22:26 zahájí jeho lodě palbu na protivníka. Němci se střetnou se spojeneckým konvojem, který v rámci evakuace ze severního Norska (operace Abeceda) měl odvézt armádní výzbroj a výstroj, konvoj s vojáky je již daleko na severu, tvoří jej rychlé transportní lodě podobné té jako je Orama. I přes své druhotné poslání, je Pomalý konvoj, jak jej britské velení označí velmi důležitý. Skládál se z 8 nákladních lodí a tankerů: Blackheath (4637brt), Oligarch (6897brt), Harmattan (4558brt), Cromarty Firth (538brt), Theseus (1306brt), Acrity (554brt), Cotswold a Conch (8376brt), eskortu tvoří torpédoborce Arrow (Cdr. Williams), Veteran (Cdr. Broome), šalupa Stork (Cdr. Behague) a 10 trawlerů.

Britská eskorta vypluje vstříc německým lodím a torpédoborce se budou snažit zahalit konvoj kouřovou clonou, Admiral Hipper v 22:41 docílí prvního zásahu na šalupě Stork, střela ráže 203mm prorazí trup, naštěstí však nevybuchne, brzy však loď zasáhne další granát, tentokrát z torpédoborce Karl Galster, další projektily budou následovat a Stork se v 22:53 potopí, Veteran se odvážně pustí do souboje s Hans Lody, německý torpédoborec, který je dvakrát tak těžší a lépe vyzbrojen svého oponenta doslova rozstřílí, nicméně britská loď, která se potopí v 23:01 třikrát Hans Lody zasáhne a jeho rychlost klesne pod 24 uzlů. Britské trawlery se zoufale budou snažit obrátit pozornost německých lodí proti sobě a umožnit tak nákladním lodím uniknout, některé se v zoufalství pokusí taranovat Admirala Hippera, jediným výsledkem jejich odvahy bude to, že čtyři z nich německý křižník rozstřílí a potopí, ostatní padnou za oběť německým torpédoborcům.
Mezitím Gneisenau nikým neobtěžována zaútočí v 22:53 na svou první oběť, je jí tanker Conch, britská loď brzy vzplane po mnoha zásazích z 150mm a 105mm děl, bitevní loď pak přenese palbu na tanker Oligarch, který záhy také začne hořet, dále pak Gneisenau potopí nákladní lodě Acrity a Blackheath. Scharnhorst jako první potopí nákladní loď Harmattan a krátce po ní Cotswold, když potopí Cromarty Firth zaútočí na něj torpédoborec Arrow, který se po poškození od německých torpédoborců pokouší uniknout, Cdr. Williams si však nejspíš únik rozmyslel a zaútočil na německou bitevní loď, torpédoborec zasáhne velké množství projektilů ráže 150mm a 105mm, nicméně mu to nezabrání vystřelit na Scharnhorst svá torpéda, velitel bitevní lodě Kurt Caesar Hoffmann zahájí pozdě úhybný manévr a jedno z torpéd zasáhne loď na zádi, poškození budou vážná, zahyne 40 námořníků a dojde k zaplavení částí strojovny na pravoboku což povede k výraznému snížení rychlosti, nyní může plout Scharnhorst max. rychlostí pouze 22 uzlů. Arrow se krátce po svém úspěšném útoku potopí, nicméně jeho oběť nebude marná, po potopení nákladní lodi Theseus, loď si připíše Admiral Hipper a zničení posledního trawleru, ukončí Marschall operaci, důvodem není pouze poškození Scharnhorstu ale i obrovská spotřeba munice na německých lodí a doprovodné lodě mají již málo paliva (tento problém bude skutečně akutní, protože cestou zpět do Trondheimu budou muset torpédoborce Hans Lody a Hermann Schoemann doplňovat palivo z Gneisenau).

Gallienus
Desátník
Desátník
Příspěvky: 34
Registrován: 07 zář 2018, 14:00

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Gallienus » 01 lis 2018, 15:06

Červen 1940 - bilance a následky

Německo

Na německé straně, navzdory poškození Scharnhorstu bude převládat naprostá euforie, i přes Raedrovo tvrzení, že není nutné tento úspěch přeceňovat, nicméně je to poprvé v této válce, kdy se Němcům podaří zničit celý konvoj i s jeho eskortou. Hitler pochválí Kriegsmarine za její přínos nejen v norském tažení a prohlásí, že přes svojí početní slabost je pro Angličany velmi důstojným soupeřem, který dokáže vítězit, ztráty, které námořnictvo utrpí od začátku války však ignoruje. Marschall bude vyznamenán Rytířským křížem (předaným z rukou samotného vůdce) a jeho autorita jako velitele flotily výrazně stoupne. Během ceremoniálu při předávání vyznamenání, Hitler ve velkém nadšení a za nynější velmi dobré atmosféry (kampaň na západě probíhá velmi úspěšně, porážka Francie se očekává do konce měsíce a málokdo věří, že Británie nepřistoupí na nějaký smír), přislíbí více zdrojů pro námořnictvo. Má být co nejdříve dokončena první německá letadlová loď a práce na té druhé mají pokračovat, suroviny mají být rozdělovány více rovnoměrně, armáda a Luftwaffe se budou muset uskromnit, Keitel, který má přerozdělování na starost, musí být v osobním kontaktu s Raedrem a Marschallem, kteří teď budou mít snadnější přístup k vůdci a ten jim prozatím naslouchá.

Hitlerovy sliby se začnou projevovat již v roce 1940, nicméně jak bude válka pokračovat, bude námořnictvo i přes svou veškeru snahu stále odsouváno do pozadí, prioritou Německa se opět stane pozemní vojsko a Luftwaffe.

Po skončení operace „Juno“ převezme dočasně velení nad německou flotilou viceadmirál Günther Lütjens (Marschall odejde na krátkou zdravotní dovolenou), nicméně i přes veškerou snahu námořnictva následné operace v norských vodách skončí neúspěchem, Gneisenau bude 20.června vážně poškozena po zásahu torpéda z ponorky a stejně jako její setra prakticky do konce roku vyřazena z akce. Jedinou akceschopnou velkou lodí v oblasti tak zůstane Admiral Hipper, který provede nepříliš úspěšnou korzárskou výpravu na severu a následně se vrátí do Německa. Po zbytek roku si bude Kriegsmarine lízat rány a připravovat své velké hladinové lodě na průlom do Atlantiku.

Velká Británie

Pro Británii představovalo léto 1940 doslova sérii katastrof a ztráty způsobené operací „Juno“ pouze zapadnou do kontextu této strašlivé doby. V Royal Navy se bude očekávat, že po statečném (byť marném) boji admiralita ocení velitele a posádky ztracených lodí, nestane se tak a všichni brzy pochopí, co mlčení znamená, že by se ztráty raději neměly připomínat. Přesto však operace „Abeceda“ neskončila naprostou tragédii a podařilo se evakuovat většinu spojeneckých vojáků, sice bez vojenského vybavení, ale záchrana životů vojáků se ukáže pro budoucnost důležitější, než jejich zbraní (ve Francii zanechá BEF prakticky veškerou svou výzbroj). Byť bylo Royal Navy v Norském tažení oslabeno, má stále nad Kriegsmarine obrovskou početní převahu a připravuje se k obraně samotné Británie před německou invazí.
Naposledy upravil(a) Gallienus dne 07 lis 2018, 13:00, celkem upraveno 1 x.

Gallienus
Desátník
Desátník
Příspěvky: 34
Registrován: 07 zář 2018, 14:00

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Gallienus » 02 lis 2018, 12:31

Mezihra červenec - listopad 1940

Hitlerův pokus usmířit se s Anglií po porážce Francie skončí neúspěšně, britská vláda odmítne o smíru jednat a bude rozhodnuta bojovat až dokonce. To postaví Hitlera do situace, kterou nečekal, Německo nemělo žádné dlouhodobé plány a samotné vítězství nad Francií bylo spíše příjemným šokem. Všechna další rozhodnutí, která jsou nyní učiněna, tak budou pouhou improvizací, reagující na nynější situaci. V pozdním létě tak vypukne letecká bitva nad Britskými ostrovy, Luftwaffe se snaží ovládnout oblohu a zničit RAF, tím má připravit podmínky pro námořní invazi, kterou má Kriegsmarine provést navzdory své početní slabosti. Naštěstí pro Němce je invaze odvolána, důvodů k tomuto rozhodnutí je mnoho a pro Raedra (i celou Kriegsmarine) bude nerealizování operace „Seelöwe“ obrovským ulehčením.

Letecká i námořní válka s Brity však bude pokračovat, v červenci začne ponorková flotila v plné míře využívat nové základny ve Francii, čímž zkrátí dobu plaveb do operačních prostorů v Atlantiku a výrazně to zvedne i její efektivitu (z části budou také vyřešeny problémy s nefungujícími torpédy). Do nových přístavů na Atlantiku se začnou také přemísťovat torpédoborce (v té době jich má námořnictvo pouze 10 a bojeschopných ještě méně), torpédovky a rychlé čluny (s-boaty), které začnou klást miny a napadat britskou dopravu v kanálu La Manche. Všechny tyto operace jsou prozatím v zárodku, potrvá ještě určitou dobu, než Kriegsmarine vybuduje dostatečné arzenály v nových základnách, přesto se úspěšnost jejích operací začne rychle zvyšovat. Jen do konce roku 1940 vybojuje ponorková flotila pod vedením (od 1.září) viceadmirála Karla Dönitze několik významných bitev o konvoje: HX 72, SC 7, HX 79, HX 90, nová taktika Vlčích smeček se prokáže životaschopnou, hlavním problémem Němců je stále nedostatek ponorek a nízká kvalita spolupráce s Luftwaffe při vyhledávání konvojů, protože většina potopených lodí dosud pluje osamoceně.

Z Německa vyplují do boje pomocné křižníky, jejich působností se stanou všechny světové oceány. V dubnu potopí svou první loď a brzy donutí Angličany rozptýlit svou flotilu křižníků při jejich pronásledování, navíc bude muset Royal Navy vytvářet v mnoha vzdálených oblastech konvojový systém. Velké hladinové lodě Kriegsmarine se prozatím do boje nezapojí, na podzim se však situace začne měnit…
Naposledy upravil(a) Gallienus dne 07 lis 2018, 13:01, celkem upraveno 1 x.

Gallienus
Desátník
Desátník
Příspěvky: 34
Registrován: 07 zář 2018, 14:00

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Gallienus » 03 lis 2018, 09:53

Hitlerovy sliby a realita ohledně velkých lodí Kriegsmarine

Graf Zeppelin září 1940 - červenec 1941

Dne 4.září 1940 oficiálně Kriegsmarine převezme svou první letadlovou loď Graf Zeppelin, Marschall byl hlavním zastáncem této lodi, v ní viděl především prostředek ke zvýšení možností operačního průzkumu svého loďstva, během operace „Nordmark“ nebo „Juno“ byl prakticky slepý a spoléhat se na Luftwaffe se ukázalo být problematické. Letadlová loď navíc mohla jeho svaz chránit před nepřátelským průzkumem nebo vzdušným útokem, jako k útočnému prostředku byl jeho názor na ni spíše skeptický. Readrevo přesvědčení bylo, že loď bude vyžadovat velké množství zdrojů a času, byl to nový bojový prostředek a Němci s ním neměli žádné praktické zkušenosti, navíc chtěl použít její 150mm děla k obraně Norska, došlo tak ke kompromisu. Graf Zeppelin o ta děla skutečně přišla, ale 105mm ji zůstala, letecká skupina měla být zpočátku malá, Luftwaffe ji vrátila její původní jednotku vytvořenou pouze pro ni - Trägergruppe 186, po jedné letce upravených stíhaček Bf109T(14) a střemhlavých bombardérů Ju87T(14), prozatím tedy pouze 28 strojů, uvažovalo se i o torpédových bombardérech, tuto roli měl plnit Fieseler Fi 167, letoun byl však zamítnut. Již první testy na Baltu v průběhu září a října dopadnou neuspokojivě, dojde k velkému počtu leteckých nehod (zemře 7 letců a 9 členů posádky), katapulty na lodi se ukážou jako velmi problémové (budou sejmuty) a loď se vrátí v listopadu zpět do loděnice na přestavbu. Hermann Göring, který bude všechno, jen ne projektu letadlových lodí nakloněn, pověří Ernsta Udeta, aby spolupracoval s námořnictvem a řešil s ním veškeré problémy (a tím přesune tuto záležitost na někoho jiného) týkající se této lodi za Luftwaffe. Udet jež se bude upřímně snažit pomoci, navrhne nákup nového letadla pro loď v zahraničí, konkrétně v Japonsku. Němce zaujme B5N, jeho parametry budou převyšovat Fi 167 a pro službu na letadlové lodi by stroj více než vyhovoval, dohoda s Japonci proběhne vcelku rychle a koncem října se do Německa přes SSSR dostanou 4 kusy tohoto letounu. Po zalétání a prvních testech však prvotní nadšení pro stroj opadne, ukáže se, že německý standart, letoun v mnoha ohledech nesplňuje a problémy letecké skupiny neřeší (kritika letadla ze strany Luftwaffe bude neoprávněná, stroj patřil ve 40 roce k nejlepším na světě ve své kategorii). Profesor Heinkel navrhne Udetovi, že jeho konstrukční tým letoun nechá upravit a do čtyř měsíců předvede nový prototyp, který ze stroje vychází a bude jej převyšovat. Firma Heinkel se již předtím snažila prosadit (neúspěšně) pro letadlovou loď své He 112, objednávka na palubní bombardér/průzkumník bude zadána a začátkem února převezme Luftwaffe nový torpédový a průzkumný letoun s označením He 78. Na papíře bude nový německý stroj B5N skutečně převyšovat, navíc je pouze dvoumístný, nicméně jako každé nové letadlo bude trpět množstvím dětských nemocí a zpočátku s ním jsou pouze problémy, byť potenciál letounu bude velký, jen jeho nosnost činí 1000 kg a dolet s max. zatížením 920 km, bez výzbroje 1850 km, což pro průzkum z letadlové lodi je naprosto dostačující. Loď sama začne novou fázi výcviku v polovině března a koncem května i přes dílčí úspěchy bude její bojová nepřipravenost stále zjevná, její velitel tak musí s politováním hlásit, že Graf Zeppelin se nebude moci zúčastnit operace „Rheinübung“. Podle mnohých se tak loď stala pouze žroutem nedostatkových zdrojů a obrovským selháním, brzy se však ukáže, že tato kritika byla scestná a velení Kriegsmarine bude litovat, že loď nevstoupila do služby mnohem dříve...

Emden listopad 1940 - červen 1941

Tento křižník byl úplně první velkou poválečnou lodí, která vstoupila do služby v rámci nového německého námořnictva (Reichsmarine), nyní již nesplňoval představy moderní bojové lodě, přesto se zúčastnil operace „Weserübung“ a přežil ji. Byl přijat návrh na jeho celkovou přestavbu, loď se měla změnit na protiletadlový křižník vybavený osmi kvalitními 10,5 cm L/65 ve čtyřech krytých dvojdělových věžích. Práce probíhaly pomalu s různým stupněm priority a loď tak byla připravena k akci až v polovině června 1941.

Seydlitz červen 1940 - březen 1942

Byl posledním z pětice těžkých křižníků třídy Admiral Hipper, práce na něm probíhaly v různém stupni priorit a operace „Barbarossa“ jeho vstup do služby oddálila, pouze díky Hitlerově rozkazu byla loď nakonec dokončena a uvedena do bojeschopného stavu, stalo se tak ovšem až na začátku roku 1942. Seydlitz na rozdíl od svých sester netrpěl tak vážnými poruchami strojů, na lodi byly během stavby uplatněny získané zkušenosti s touto třídou lodí, stal se nejlepší a nejspolehlivější lodí této třídy.
Schéma křižníku Seydlitz, jak vypadal v době vstupu do služby:
http://www.admiral-hipper-class.dk/seyd ... 39_big.jpg
http://www.admiral-hipper-class.dk/seyd ... op_big.jpg

Peter Strasser červen 1940 - březen 1942

Flugzeugträger B byla poslední velkou německou hladinovou lodí, která vstoupila do služby během války, hlavním faktorem pro její dokončení bylo úspěšné nasazení její sestry během operace „Elbeübung“. Velení Kriegsmarine konečně pochopilo důležitost letadlových lodí pro operace flotily a s podporou Hitlera si dokázalo tuto loď prosadit. Operace „Barbarossa“ však odčerpala většinu německých zdrojů a tak vstup lodi do služby byl zpožděn o 4 měsíce.

Gallienus
Desátník
Desátník
Příspěvky: 34
Registrován: 07 zář 2018, 14:00

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Gallienus » 04 lis 2018, 09:07

Raedrova strategie - korzárská válka velkých válečných lodí v Atlantiku a Indickém oceánu

První německou lodí, která vyplula v září do Atlantiku byl těžký křižník Admiral Hipper(Kpt.z.S. Wilhelm Meisel), jeho mise však skončila neúspěšně pro havárii ve strojovně a loď se záhy musela vrátit do Wilhelmshavenu, kde musela projít týdenní opravou, než byla opět uznána bojeschopnou.

Druhou německou lodí byl Admiral Scheer(Kpt.z.S. Theodor Krancke), bývalá obrněná loď prošla na začátku válku přestavbou a modernizací, nyní byla v Kriegsmarine překlasifikována na těžký křižník, vyplula v říjnu a během noci 31.října proplula Dánskou úžinou a dostala se tak do Atlantiku. Již 5.listopadu nalezl hydroplán lodi velký britský konvoj HX 84 a kapitán Krancke vedl svou loď do útoku, jedinou eskortou velkého konvoje byl pomocný křižník HMS Jervis Bay(Edward Fegen), britský velitel se svou lodí odvážně chránil své svěřence a za cenu sebezničení zabránil německé lodi ve výraznějším úspěchu. Po likvidaci Jervis Bay dokáže Admiral Scheer potopit pouze 5 lodí a několik poškodit, následně zamíří na jih a průběhu listopadu a prosince potopí či zajme další 3 lodě. V lednu 1941 se Krancke přesune do jižního Atlantiku a následně v únoru bude operovat v Indickém oceánu, kde potopí další lodě. Britové se jej budou snažit uštvat, jako jeho sesterskou loď Admiral Graf Spee, dokonce jej nakrátko lokalizují, nicméně Admiral Scheer vyklouzne z jejich sítě a unikne. V březnu propluje Dánským průlivem a 30.března 1941 zakotví v Bergenu. Jeho plavba potrvá 5 měsíců a křižník zajme nebo potopí 16 obchodních lodí + pomocný křižník Jervis Bay. Plavba bude hodnocena jako velmi úspěšná.

Admiral Hipper(Kpt.z.S. Wilhelm Meisel) vyplul po opravách na svou druhou bojovou výpravu do Atlantiku koncem listopadu, 6. prosince proplul Dánským průlivem a 24. prosince napadl důležitý vojenský konvoj WS 5A, silná eskorta a riziko poškození vlastní lodě způsobilo, že po krátkém boji se německý křižník rychle stáhl, poškodí křižník HMS Berwick a transportní lodě Empire Trooper a Arabistan. 25. prosince potopí obchodní loď Jumna (6078brt), bude to jeho jediný úspěch, během této mise, jež skončí připlutím do Brestu. Zde bude křižník opět opravován a teprve 1.února vypluje znovu do boje, podaří se mu zaútočit 11.února na konvoj HG 53 a potopit jednu nákladní loď, hned druhý den pak napadne konvoj SLS 64 a z něj potopí 7 nákladních lodí a dvě další poškodí. 14. února se Admiral Hipper vrátí do Brestu a přístav následně opustí 15.března a zamíří zpět do Německa, kam dopluje 28.března, kdy zakotví v přístavu Kielu. Během svého bojového nasazení potopí 9 obchodních lodí a několik dalších poškodí.
Naposledy upravil(a) Gallienus dne 11 lis 2018, 10:20, celkem upraveno 1 x.

Gallienus
Desátník
Desátník
Příspěvky: 34
Registrován: 07 zář 2018, 14:00

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Gallienus » 05 lis 2018, 18:05

Operace „Berlin“

Koncem roku 1940 jsou bitevní lodě Gneisenau(Kpt.z.S. Otto Fein) a Scharnhorst(Kpt.z.S. Kurt Caesar Hoffmann) konečně připraveny vyplout po opravě škod, které utrpěly v Norsku znovu do boje. Marschall jenž se ujímá velení loďstva má jasně stanovené úkoly, operace „Berlin“ má destabilizovat britský systém konvojů, německé lodě mají působit chaos a zkázu od sev. po střední Atlantik a vyhýbat se bojovým střetům se silnějším nebo stejně silným protivníkem, vzhledem k riziku poškození a ztráty bojeschopnosti není jiná možnost. Cílem mise je jasně britská obchodní flotila. Operace „Berlin“ má být dobře logisticky podporována díky síti tankerů a zásobovacích lodí, od Marschalla se očekává 2-3 měsíční pobyt na moři a spolupráce s ponorkami a Luftwaffe. Na moři bude mít Marschall svobodu v rozhodování (alespoň v to doufá), jeho špatná zkušenost z operace „Juno“, kdy se mu námořní skupina pletla do velení je stále bolestivá, při rozhovoru s Raedrem před misí, dá jasně najevo, že odpovědnost je pouze na něm a veškerá vměšování bude považovat pouze za škodlivá. Po operaci „Juno“ žádal Marschall oficiální vyšetřování, které odhalilo jisté problémy v komunikaci mezi příslušnou námořní skupinou, Luftwaffe a loďstvem na moři. Reader sám přizná, že vše neprobíhalo zřejmě tak jak mělo a ubezpečí Marschalla, že taktické velení je pouze na něm, nicméně je možné, že by mohlo dojít za určitých okolností ke změně priorit během operace a námořní skupina Západ by mohla zasáhnout, osobně to ale neočekává.

Eskadra vyplula z Kielu 28. prosince 1940, plavba však byla brzy přerušena pro poškození Gneisenau v bouři u Norska. Operace tak musela být odložena a teprve 22. ledna byl podniknut druhý, úspěšný pokus. Marschall doufal, že ze svou eskadrou prorazí jižně od Islandu, Němce však zpozoroval křižník HMS Naid a obě lodě se raději stáhly dál na sever, kde doplnily palivo z čekajícího tankeru Adria a zamířily k Dánské úžině, kterou propluly (těsně na hranici ledu) nezpozorovány v noci na 3. a 4. února. Krátce po proplutí pak velitel loďstva oznámil posádkám obou lodí:
„Poprvé v naší historii, se podařilo německým bitevním lodím proniknout do Atlantiku, kde budeme pokračovat na cestě konečnému úspěchu a ochraně Německa před naším odvěkým nepřítelem“.

Krátce poté (6. února) dojde k setkání s tankerem Schlettstadt jižně od mysu Farewell a opětovnému doplnění pohonných hmot. Až do 8.února se bitevní lodě nedostanou do kontaktu s nepřítelem, teprve v 8:12 průzkumný letoun ze Scharnhorstu nahlásí velký britský konvoj (je jím HX 106), má se skládat nejméně ze 30 obchodních lodí, pozorovatel však také hlásí britskou bitevní loď třídy R. Marschallovy instrukce jsou jasné, má se za každou cenu vyhýbat střetu s nepřítelem a neohrozit vlastní síly, jenže příležitost, která se nyní Němcům naskytla se již nikdy nemusí opakovat, on má převahu nejen v počtu lodí, ale i v rychlosti. Britská loď je veterán z 1.svět. války, pomalá a zastaralá, její bojová hodnota je nízká a její případné zničení by byl pouze taktický a prestižní úspěch. Marschall však nechce ustoupit, věří, že dokáže uspět a nařídí, aby byl okamžitě zahájen útok, Scharnhorst má udeřit ze severu a nalákat britskou bitevní loď na sebe, vlajková loď pak na konvoj zaútočí z jihu. Plán je jednoduchý v tom, že britská loď nemůže své svěřence chránit všude, navíc bude mít v boji obrovský handicap pro svou malou rychlost. Hoffmann nemá příliš riskovat, nečeká se od jeho lodi, že svede boj na život a na smrt, má pouze získat čas pro Gneisenau, která bude moci v poklidu udeřit. V 09:48 se Scharnhorst dostane k severní koloně konvoje a ve vzdálenosti 28km z nejvyššího místa na lodi (pozorovací dělostřelecké plošině na předním stožáru) fregatní kapitán Wolf Löwitsch hlásí nepřátelskou bitevní loď. V 09:58 navigační důstojník Scharnhorstu fregatní kapt. Helmuth Giessler poznává HMS Ramillies (Capt. Arthur Duncan Read). V 10:03 je vzdálenost mezi oběma soupeři 22km a HMS Ramillies se snaží zvýšit rychlost a zkrátit vzdálenost, v 10:09 zahajuje Scharnhorst palbu na vzdálenost necelých 21km a 10:12 ji britská bitevní loď opětuje. Bitva o HX 106 právě začala.

Gallienus
Desátník
Desátník
Příspěvky: 34
Registrován: 07 zář 2018, 14:00

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Gallienus » 06 lis 2018, 19:09

8. únor 1941 – útok na konvoj HX 106

Zatímco Scharnhorst od 10:09 bojuje na severu konvoje s HMS Ramillies, Gneisenau napadne v 10:14 jeho jižní kolonu. Konvoj před několika minutami dostal rozkaz se rozptýlit, ale k provedení takového manévru je třeba čas a ten Marschall nehodlal Angličanům poskytnout. HX 106 je obrovský, pozorovatel průzkumného letounu jej podcenil, skládá se z 41 obchodních lodí a tankerů. Bitevní loď vpluje přímo do konvoje a zahájí palbu ze všech sekundárních zbraní, granáty ráže 150mm a 105mm způsobí na krátkou vzdálenost jatka, během 27 min. boje Gneisenau potopí 8 lodí: Abercos (6076 brt), Lodestone (4877brt), Mactra (6193brt), Nurtureton (6272brt), Opalia (6195brt) - všechny pod britskou vlajkou, dále pak Horda (4301brt), Evanger (3869brt) a Topdalsfjord (4271brt) - pod vlajkou Norska, navíc vážně poškodí holandskou loď Mirza (7991brt) a britské Geo W McKnight (12502brt) a Silveray (4535brt). Němečtí dělostřelci výrazně přecení účinky i přesnost své palby a hlásí potopení 14 nákladních lodí, Marschall považuje tento úspěch za dostačující a nařídí kapitánu Feinovi aby se okamžitě připojil k Scharnhorstu a pomohl mu v boji s Ramillies.

Byť byly Hoffmannovy instrukce jasné, velitel Scharnhorstu odmítne hrát pouze roli návnady, 10:19 zaznamená jeho loď první úspěšný zásah, projektil ráže 280mm exploduje na zádi britské lodi. Hoffmann ví, že jeho loď může střílet více jak třikrát za minutu, je mnohem pohyblivější díky vyšší rychlosti a lépe chráněná, rozhodne se proto snížit vzdálenost a využít naplno potenciál svého dělostřelectva řízeného radarem. Do 10:27 zasáhnou Ramillies čtyři granáty, ve stejnou dobu je poprvé zasažen i Scharnhorst, granát ráže 381mm exploduje v blízkosti katapultu na zádi a zničí jej, brzy dostává loď další zásah do přední části trupu, projektil neexploduje, ale Scharnhorst začne nabírat vodu, to donutí Hoffmanna trochu zpomalit a zvýšit vzdálenost. Do 10:51 než se do boje proti Ramillies zapojí i Gneisenau, zasáhne Scharnhorst nepřítele 14 granáty ráže 280mm a sám bude zasažen 4 granáty ráže 381mm. Vstup Gneisenau do bitvy z jihu znamená, že britská loď se dostává mezi dva ohně a je nucena rozdělit palbu, navíc dva zásahy ze Scharnhorstu (10:43 a 10:47) jsou pro obranu britské lodě fatální. První vyřadí centrální řízení palby a ten druhý poškodí mechanismus ovládání dělové věže X, Ramillies tak přijde o 1/4 svého hlavního dělostřelectva a přesnost její palby se výrazně sníží, protože jednotlivé věže budou muset své cíle zaměřovat samostatně. Britská loď je nyní nucena zaměřit věže A a B na Gneisenau a věž Y bude pokračovat v palbě na původní cíl. Do 11:15 se Gneisenau již zcela zastřílela a může zkrátit vzdálenost na 12km, Scharnhorst bude pálit ze vzdálenosti 15km, v té době dojde na Ramillies k výpadku energie a přestane fungovat otáčení věží, loď ztratí rychlost a bude se ploužit sotva dvěma uzly. Po 11:18 bude vydán rozkaz k opuštění lodi a 11:31 se britská bitevní loď potopí. Bude to poprvé v této válce, kdy Kriegsmarine dokáže potopit nepřátelskou bitevní loď na otevřeném moři.

Na německých lodích propukne nadšení, bylo dosaženo velkého vítězství, nicméně Marschall si uvědomí, že bitva s Ramillies byla chyba, ještě sice nedostal hlášení ze Scharnhorstu ohledně jeho poškození, neočekává však nikterak dobré zprávy. Gneisenau byla v průběhu boje zasažena dvakrát, škody naštěstí nejsou vážné, ale spotřeba munice byla vysoká. Hydroplán, který vlajková loď vyslala těsně před útokem na konvoj, kromě několika poškozených lodí, které jsou v blízkosti, naštěstí nehlásí žádnou hrozbu (zmíněné lodě jsou ty, které Gneisenau poškodila), Marschall nařídí Hoffmannovi, aby tyto lodě Scharnhorst našel a dorazil, což se také stane.

Kolem 13 hod obdrží Marschall Hoffmannovo hlášení, jak očekával, není dobré, německá bitevní loď ztrácí palivo a dírou v trupu do ní nateklo 600 tun vody, zničen byl katapult i jeřáb pro hydroplány, jeden z granátů ráže 381mm navíc poškodil jednu ze strojoven a rychlost již nepřesáhne 28 uzlů, padlo 29 a zraněno bylo 25 námořníků. Kontradmirál Otto Backenköhler (šéf Marschallava štábu) po vyslechnutí výčtu škod na velitele loďstva naléhá, aby ukončil operaci, riziko je nyní obrovské. Upozorňuje, že britské Domácí flotila je jistě již na moři a hrozba útoku od jeho letadlových lodí je velká. Marschall však nemůže nyní operaci ukončit, ničeho podstatného vlastně nedosáhl, britský konvojový systém je možná narušen, ne však rozvrácen. Svým útokem na Ramillies navíc porušil rozkazy Skl (Seekriegsleitung), potopil ji sice a dosáhl tím prestižního vítězství, oslabil však bojeschopnost svých lodí. Bez ohledu na riziko musí tedy jeho bojový svaz pokračovat v misi.

Pokus nalézt konvoj SC 22, který plul na západ a podle hlášení rozvědky a Luftwaffe měl být v blízkosti obou lodí selhal, Marschall pak zamířil na severozápad aby doplnil zásoby a palivo z čekajících tankerů Schlettstadt a Esso Hamburg. Následně se eskadra vydala na neúspěšný hon za konvojem HX 111, po obratu směrem na východ byla 22. února asi 500 mil východně od Neufundlandu spatřena menší skupina samostatně plujících lodí z rozpuštěného konvoje plujícího na východ. Je potopeno pět obchodních lodí: Kantara (3237brt), Trelawny (4689brt), A.D.Huff (6219brt) si připisuje Gneisenau. Tanker Lustrous (6156brt) a nákladní loď Harlesden (5483brt) se stávají kořistí Scharnhorstu, britská nákladní loď však dokáže vyslat zprávu o napadení a Marschall se proto rozhodne změnit operační prostor působnosti. Nejdříve chce zamířit na jih s tím, že by mohl napadnout konvoje ze Sierra Leone, brzy však bude muset na své úmysly rezignovat, 23. února v 17:19 dostane zprávu ze Scharnhorstu, že došlo k vážné havárii ve strojovně a loď nebude schopna vyvinout rychlost větší než 27 uzlů a to jen na krátkou dobu. Hoffmann, vyloučil provizorní opravu na moři, německá bitevní loď musela do doků... Marschall tak v 18:20 po poradě se svým štábem rozhodl přerušit akci a plout do Brestu, který byl z německých základen nejblíže a měl navíc velmi výhodnou pozici pro budoucí operace hladinových lodí na Atlantiku. 25. února doplní eskadra palivo z tankeru Uckermark a následně 1.března večer dorazí obě německé lodě do Brestu, operace „Berlin“ skončila.

Gallienus
Desátník
Desátník
Příspěvky: 34
Registrován: 07 zář 2018, 14:00

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Gallienus » 07 lis 2018, 13:04

březen – květen 1941 dozvuky operace „Berlin“

Hodnocení operace „Berlin“ bylo pro Skl složité, na jedné straně potopení britské bitevní lodi Ramillies, na straně druhé nesplnění cíle v podobě rozvrácení britského konvojového systému. Němcům se reálně podaří potopit pouze 16 obchodních lodí o výtlaku 92866brt (byť věří, že to bylo o něco více). Raeder vystaví Marschalla velmi tvrdé kritice a ten následně nabídne svou funkci velitele loďstva, rezignaci však velkoadmirál odmítne. Vnitřně by ji možná přijal rád (jeho vztah s Marschallem nebyl nikdy přátelský, nicméně fungoval alespoň na bázi vzájemného respektu), ale udělat to nemohl, velitel bitevního loďstva byl nesmírně populární a odvolání by neprospělo morálce, navíc by to jistě povzbudilo Angličany. Byl tu také Hitler, ten si Marschalla vážil, naslouchal mu a navíc začal plnit sliby ohledně Kriegsmarine, kromě toho vůdce považoval operaci „Berlin“ za velmi úspěšnou, věřil, že Royal Navy byla oslabena a ponížena ztrátou Ramillies. Marschallovo odvolání by znamenalo tvrdit opak, Raeder se proto raději rozhodl ponechat Marschalla ve funkci, nicméně operace „Rheinübung“, která má být provedena koncem dubna 1941, tak bude pod mnohem větším drobnohledem ze strany Skl a operační volnost jednání velitele se má více omezit.

Mela
Četař
Četař
Příspěvky: 97
Registrován: 04 srp 2014, 17:40

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Mela » 08 lis 2018, 19:39

Dneska žádná operace Kriegsmarine nebude ? :) Čekal bych novinky z doků, nějak jsem nikde nevyčetl co dělá Bismarck a Tirpitz. Nebo co dělá Seydlitz, v téhle realitě bych čekal že se práce na něm urychlí a bude brzo k dispozici.

Gallienus
Desátník
Desátník
Příspěvky: 34
Registrován: 07 zář 2018, 14:00

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Gallienus » 08 lis 2018, 20:06

Operace „Rheinübung“ - příprava

Plán pro operaci „Rheinübung“ vycházel z představy dvou silných operačních svazů německých bitevních lodí, těžkého křižníku Prinz Eugen a letadlové lodi Graf Zeppelin, eskadra z Brestu (jakmile bude bojeschopná), které bude velet viceadmirál Günther Lütjens se spojí v severním Atlantiku s hlavním svazem pod Marschallovým velením, ten bude mít k dispozici nejnovější německou bitevní loď Bismarck. Tato bitevní loď se bude moci střetnout s kteroukoliv velkou lodí Royal Navy a umožní ostatním německým lodím ničit obchodní lodě konvoje, tak by se neměly opakovat okolnosti bitvy o konvoj HX 106, kde přítomnost jediné staré britské bitevní lodě narušila německé akce hned na jejich začátku.

Plány a představy jsou jedna věc a realita je věcí druhou, již v polovině března se ukázalo, že termín vyplutí německých lodí stanovený na konec dubna je neudržitelný, 14. března zasáhla Gneisenau, která byla ve vnitřním přístavu čtvrt-tunová bomba, poškodila systémy hlavní dělové věže A, zabito bylo 9 a zraněno 14 námořníků, další bomba, která dopadla v blízkosti komínu na člunové palubě naštěstí neexplodovala. Kapitán Fein, chtěl loď před útokem přemístit do vnějšího přístavu, poškození z náletu však jeho úmysl zhatí. Tyto škody, plus ty po boji s Ramillies oddálí vstup lodi do služby až na 19. květen. Poškození její sesterské lodi bude mnohem problematičtější, byť bude z Německa do Brestu posláno víc jak 500 dělníků, opravy Scharnhorstu budou odhadovány na více jak tři měsíce, hlavním problémem bude výměna parního potrubí, nasazení obou lodí je tak v dubnu zcela nereálné.

V dubnu navíc dojde k poškození křižníku Prinz Eugen na Baltu, jeho oprava potrvá několik týdnů, Skl tak musí operaci odložit až na konec května (toto je konečný termín, je nutné využít dobu, kdy jsou ještě delší noci, což později nebude možné). Marschall má tak alespoň více času na přípravu a koordinaci svých plánů s Lütjensem, nicméně další hořkou pilulkou je zpráva od velitele Graf Zeppelin, ten mu s politováním musí oznámit, že jeho loď stále není bojeschopná a výcvikový program je nutné prodloužit. Vyplutí do boje na konci května, by tak byl pro loď a její posádku obrovský hazard, který nemůže dovolit. Marschall tak musí vzít tuto zprávu na vědomí, Raeder mu navíc dal jasně najevo, že si v žádném případě nepřeje nasazení bitevní lodi Tirpitz, loď ještě zdaleka neukončila svůj program výcvikových plaveb, byť se její kapitán snaží velitele loďstva přesvědčit, aby Tirpitz směl vyplout do Atlantiku.
Naposledy upravil(a) Gallienus dne 09 lis 2018, 10:46, celkem upraveno 1 x.

Uživatelský avatar
Atlantis
18. Plukovník
18. Plukovník
Příspěvky: 4621
Registrován: 08 říj 2006, 12:25
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Atlantis » 08 lis 2018, 22:26

Ehm...kone c května a dlouhé noci? Na konci května jsou spíš hodně dlouhé dny. Být nyní velitelem, odložím operaci na začátek podzimu, kdy se připojí i Tirpitz a Graf Zeppelin - nadto na podzim by se skupině nabízel poměrně zajímavý cíl v relativně bezpečné vzdálenosti (a nadto pod potenciálním deštníkem Luftwaffe) - konvoje do Murmanska (které sice terpve začínaly, ale proč je nezlikvidovat již v zárodku, že?
Oklamat, zmást, překvapit
("Stonewall" Jackson)

Gallienus
Desátník
Desátník
Příspěvky: 34
Registrován: 07 zář 2018, 14:00

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Gallienus » 09 lis 2018, 10:44

Atlantis píše:
08 lis 2018, 22:26
Ehm...kone c května a dlouhé noci? Na konci května jsou spíš hodně dlouhé dny. Být nyní velitelem, odložím operaci na začátek podzimu, kdy se připojí i Tirpitz a Graf Zeppelin - nadto na podzim by se skupině nabízel poměrně zajímavý cíl v relativně bezpečné vzdálenosti (a nadto pod potenciálním deštníkem Luftwaffe) - konvoje do Murmanska (které sice terpve začínaly, ale proč je nezlikvidovat již v zárodku, že?
To co píšeš je pravda, reálně viceadmirál Lütjens o to i Raedra žádal, ale on to zamítl, v dalším příspěvku to zítra rozepíšu.
Operaci „Rheinübung“ výhradně prosazoval Raedr, důvody nebyly jen vojenské ale i politické, samotný Bismarck nikdy nedokončil všechny testy, neměl za sebou ani zkoušky protileteckých systémů... Poslat tu loď do akce byla nezodpovědnost a její zkáza je vina spíš Raedra než velícího admirála na moři.

A v těch PQ konvojích si mi sebral prvek překvapení :smile: , tou myšlenkou se jsem se zaobíral od chvíle, co jsem příběh začal psát, budou to velké bitvy a Němce nebude především tlačit bota v nedostatku paliva, což by se roku 1942 - 1943 rozhodně říct nedalo.

Gallienus
Desátník
Desátník
Příspěvky: 34
Registrován: 07 zář 2018, 14:00

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Gallienus » 10 lis 2018, 08:53

Operace „Rheinübung“ - příprava část 2.

26.dubna se velitel loďstva Marschall společně se svým zástupcem Lütjensem setkávají v Berlíně s velkoadmirálem Raedrem, porada se týká nejen operace „Rheinübung“ nýbrž i celkové strategické situace Německa. Oba admirálové, jak velitel loďstva, tak jeho zástupce trvají na odložení operace, dokud nebudou k dispozici Tirpitz a Graf Zeppelin, Raeder však odmítá a konec května považuje za mezní datum provedení výpadu. Má ke svému rozhodnutí závažné důvody:

„Jakákoliv přestávka v bitvě o Atlantik je pro Brity a jejich spojence posílením, navíc je pravděpodobné, že brzy Amerika zasáhne do války a zcela změní poměr sil, který je již teď pro Německo nevýhodný“.

Ke všemu je nutné provést rozptylovací útok v Atlantiku, aby nepřítel odvolal alespoň část svých sil z oblasti Středozemního moře. Proti těmto argumentům žádný z jeho podřízených admirálů nic nenamítá. Raeder navíc oběma svým podřízeným jasně připomíná:

„Hlavním úkolem celé operace je rozvrácení nepřátelského konvojového systému, boj s nepřátelskými válečnými loděmi pouze v případě, pokud to bude nutné pro realizování hlavního úkolu, navíc za předpokladu, že se to bude možné bez velkého rizika pro vlastní síly“.

Následně pak velkoadmirál vede s Marschallem rozhovor mezi čtyřmi očima a důrazně mu opět opakuje své argumenty, navíc přidává další, který je pro velitele loďstva nepříjemným šokem. V průběhu nebo koncem (datum ještě není naplno stanoveno) června má být zahájena operace „Barbarossa“, tím tak začne válka proti SSSR. Důvody války nechce raději Raeder příliš rozebírat, osobně je proti kampani, nicméně vůdce považuje hromadění sil Rudé armády u hranice s Rumunskem za předzvěst komunistické invaze. Stalin navíc porušil pakt o neútočení tím, že zabral Bukovinu, která vůbec nebyla podle smlouvy v jeho sféře vlivu a nyní je velmi blízko nalezištím ropy, které jsou pro Německo životně důležitá. Marschallova otázka k Raederovi, zda je ještě nějaká šance na dohodu se SSSR vyznívá do ztracena, protože velkoadmirál nevěří, že by k tomu byl vůdce ochoten. Listopadová návštěva Molotova v Berlíně skončila naprostým fiaskem a Stalin jeho slovy vyjádřil doslova nehorázné požadavky, které mu Německo nemohlo splnit ani politicky natož hospodářky. Podle Hitlera to nebylo nic víc, než vydírání a pouze se ukázalo, že komunistům nelze věřit.

Marschall má tak po setkání se svým nadřízeným další důvod k zamyšlení, v rámci operace „Rheinübung“ bude disponovat obrovskou silou, zatím největšímu uskupení německých válečných lodí v Atlantiku, otázkou je, zda-li to bude stačit. Někdy v té době, se velitel loďstva rozhodne začlenit do svého svazu těžký křižník (dříve obrněnou loď) Lützow (Kpt.z.S. August Thiele), toto rozhodnutí nikdo moc v Skl nechápe. Lützow je sice spolehlivá loď s obrovským akčním rádiem, ale je také pomalý, obě zbývající lodě svazu mají velkou převahu v rychlosti a bývalá obrněná loď bude spíše handicapem. Přesto mu Skl vyjde vstříc a loď mu přidělí.

Když se kapitán August Thiele dozví, že se jeho loď zúčastní této operace, bude mít velmi smíšené pocity, evokuje mu to vzpomínky na operaci „Weserübung”. Lützow měl být tehdy zařazen k hlavnímu svazu a rychlostně mu v případě nouze nemohl stačit (naštěstí byl následně přeřazen do skupiny pro Oslo), nyní se obával, že se bude historie opět opakovat. Své obavy pak před Marschallem dá jasně najevo. Velitel loďstva jej vyslechne a ujistí, že nemá v žádném případě zájem Lützow obětovat, byť je pro tuto loď maximum lehce nad 26 uzlů, což je ovšem víc, než je schopna dosáhnout většina velkých lodí nepřítele a jestliže eskadra narazí na nepřátelské lehké síly, stejně jim těžko unikne, pakliže nebude mít přízeň počasí nebo štěstí. Prinz Eugen je sice rychlá loď, nicméně s krátkým dechem a zařazení této lodě dle jeho mínění omezuje celou eskadru mnohem víc než handicap nižší rychlosti Lützowu.

Gallienus
Desátník
Desátník
Příspěvky: 34
Registrován: 07 zář 2018, 14:00

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Gallienus » 10 lis 2018, 16:19

Operace „Rheinübung“ - příprava část 3.

5.května přijede do Gdyně svým osobním vlakem Hitler (za doprovodu svého štábu) aby si prohlédl Bismarck a Tirpitz a provedl inspekci. Překvapivě jej Raeder nedoprovází, což je poprvé za osm let, kdy není při takové příležitosti přítomen. Místo velkoadmirála je však přítomen polní maršál Keitel, jež má na starosti přerozdělování surovin a zdrojů v rámci jednotlivých složek Wehrmachtu. Hitler a jeho svita se ve vnitřním přístavu nalodí na jachtu Hela, ta jej pak dopraví k místu, kde kotvil Bismarck, jehož posádka byla nastoupena na palubě. Admirál Wilhelm Marschall, velitel lodi Ernst Lindemann (oba se dobře znají ze služby ve Španělsku, kde Marschall velel obrněné lodi Admiral Scheer a vzájemně se respektují) a důstojníci ve službě očekávali příchod vůdce. Za zvuku sirén pak nastoupil führer na palubu, kde mu byli důstojníci představeni, následně pak provedl přehlídku posádky a lodi. Pak Hitler zůstal více jak půl hodiny na přední plošině, kde naslouchal technickému výkladu o systému řízení palby. Marschall poté zavedl vůdce do své kajuty a spolu s Puttkamerem (Hitlerův námořní pobočník), kde mu podal zprávu o operaci „Berlin“, ujistil jej, že díky síle Bismarcku, již bude moci téměř bez rizika napadnout jakýkoliv doprovod konvoje a ostatní lodě svazu tak budou mít volnost při útoku na obchodní lodě. Hitler vyjádřil uspokojení, nicméně i obavy z britských torpédových bombardérů, v tom s ním musel Marschall souhlasit, že zde jisté riziko spočívá. Vůdce pak odplul na břeh a prohlédl si i bitevní loď Tirpitz, pak se společně se svým doprovodem vrátil do vlaku a odjel.

16. května Marschall hlásil, že eskadra je připravena k vyplutí o půlnoci mezi 18. a 19. květnem, to se však týkalo pouze pro Bismarck (Kpt.z.S. Ernst Lindemann) a Prinz Eugen (Kpt.z.S. Helmuth Brinkmann), těžký křižník Lützow již vyplul v noci 15.května. V těchto dnech navíc začaly opouštět přístavy na Atlantiku od Norska po Francii zásobovací lodě a tankery, které měly zajistit logistické zabezpečení pro německé eskadry, jejich druhotným úkolem pak bylo podporovat operace ponorek a pomocných křižníků. Marschall nařídil veliteli Lützowu Augustu Thielemu aby vyplul v předstihu, Lützow měl nepozorovaně proplout Skagerrakem a zamířit k tankeru Weissenburg doplnit pohonné hmoty a čekat na eskadru nebo případné rozkazy, které by změnily dosavadní dispozice. Marschall se rozhodl částečně řídit postupem, který doporučovala námořní skupina Sever z Wilhemshavenu (generál-admirál Carls), její instrukce byly, aby eskadra plula do Bergenu, kde obě lodě doplní palivo a posléze vyplují do Atlantiku úžinou mezi Faesrkými ostrovy a Islandem. Souhlasil s doplněním paliva v zálivu Korsfjordu u Bergenu, nicméně se rozhodl pro trasu Dánským průlivem, kde se k eskadře ve vhodnou dobu připojí Lützow. Se svými plány pak seznámil 18. května ráno na poradě důstojníky obou lodí, které pak požádal o jejich názory, nikdo neměl námitky. Eskadra ve Francii pod velením Marschallova zástupce Lütjense se měla zapojit do akce (tj. vyplout z Brestu) až v noci 24.května, kdy měly hlavní síly proplut Dánským průlivem do Atlantiku. Rozkaz k vyplutí platil i tehdy, kdyby se hlavní svaz musel z nějakých důvodů vrátit zpět do Německa a operaci odložit. Takové byly rozkazy Skl.

Lützow krátce před vyplutím do akce v rámci operace „Rheinübung“ ( v pozadí bitevní loď Bismarck a křižník Nürnberg)
https://www.google.cz/search?q=gallbism ... -ncMAGt-gM:

Gallienus
Desátník
Desátník
Příspěvky: 34
Registrován: 07 zář 2018, 14:00

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Gallienus » 11 lis 2018, 10:34

Operace „Rheinübung“

18. – 23. květen 1941 - německé pohyby

Eskadra opustila Gdyni večer 18.května, nicméně již ráno 21.května došlo k první nepříjemnosti, když německé lodě proplouvaly severně od Göteborgu spatřil je švédský křižník Gotland, brzy tak bylo jasné, že přesun obou lodí nezůstane utajen. Ještě téhož dne obě lodě připluly do Korsfjordu u Bergenu, kde se začalo s doplňováním pohonných hmot do obou lodí. Večer v 20:20 opustila pod ochranou špatného počasí eskadra Bergen a následující den v 05:10 propustil Marschall své torpédoborce, které zamířily do Trondheimu. Pak s eskadrou pokračoval směrem k Dánskému průlivu, již předtím vyslal zprávu pro Lützow, který měl zamířit k místu společného setkání, k němu mělo dojít podvečer 23.května. Krátce po vyplutí dostal Marschall zprávu, že RAF provedla nálet na Bergen, to bylo dobré, protože Angličané tak stále předpokládali, že jeho lodě jsou pořád ve fjordu. Přibližně ve stejné době dostal i depeši od námořní skupiny Sever, že letecký průzkum základny ve Scapa Flow nemohla Luftwaffe pro špatné počasí provést, nicméně monitorování radiového provozu nenaznačuje, že by Royal Navy vyplula na moře, nebo zda Britové vědí, kde se eskadra nyní pohybuje.

Setkání s těžkým křižníkem Lützow proběhlo v 18:40 a Marschall jej poslal do čela své eskadry, navíc nechal sladil rychlost všech lodí na 24 uzlů, což bylo téměř maximum bývalé obrněné lodi, kterou byla tato loď schopna zvládnout. Navíc udržovat tuto rychlost, která byla všechno jen ne ekonomická bylo poměrně velké riziko, zvláště pro těžký křižník Prinz Eugen, jehož akční rádius byl ze všech lodí nejmenší. V poledne 23. května vplula eskadra do vod Dánského průlivu, vzdálenost od severní části Islandu byla asi 75 mil, na všech německých lodích vládla optimistická nálada, všichni doufali, že je při průlomu do Atlantiku Royal Navy již nedokáže zastavit. Brzy se ukáže, jak naivní to byly představy. Meteorologický důstojník dr. Externbrink požádal Marschalla o zvýšení rychlosti, alespoň na takovou míru, jakou postupuje mlha, která eskadru skryje, to však nebylo možné, nejen kvůli omezením Lützowu, nýbrž i vysoké spotřebě paliva na křižníku Prinz Eugen, pozdě odpoledne se začalo vyjasňovat. Mlha se začala rozptylovat a viditelnost se zlepšila 3-10 mil, pouze nalevo směrem k Islandu, se udržovala tlustá šedá vrstva mlhy.

Na můstku Prinze Eugena jeho velitel námořní kapitán Helmuth Brinkmann zamířil svůj dalekohled na hustou mlhovou stěnu na levoboku a řekl:

„Jestli jsou Angličané někde na blízku, pak jsou tamhle".

Bohužel pro Němce měl pravdu, byli tam. Za několik minut se na německých lodích rozezvučely poplachové zvonky. Večer v 19:23 spatřil německou eskadru britský těžký HMS Suffolk (Capt. Robert Meyrick Ellis)…

Bismarck a Prinz Eugen plují na setkání s křižníkem Lützow během operace „Rheinübung“
https://cdn.shopify.com/s/files/1/1356/ ... 1473953036

Gallienus
Desátník
Desátník
Příspěvky: 34
Registrován: 07 zář 2018, 14:00

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Gallienus » 11 lis 2018, 17:50

Britská přípravy a opatření na operaci „Rheinübung“

Po výpadu strašlivých dvojčat, jak Britové nazývali Scharnhorst a Gneisenau byl systém konvojů uveden ve zmatek, trvalo to sice jen krátkou dobu, nicméně i to způsobilo větší problémy, než samotné ztráty způsobené od obou lodí. Zpravodajská služba navíc hlásila, že Bismarck a dokonce snad i Tirpitz brzy ukončí svůj výcvik na Baltu a budou připraveny do akce. To vyvolávalo v britské admiralitě velké obavy, Royal Navy totiž dosud disponovala pouze dvěma moderními bitevními loděmi třídy King George V: HMS King George V. a HMS Prince of Wales, druhá loď byla zcela nová a její vstup do služby byl navíc urychlen, další loď HMS Duke of York nemohla vstoupit do služby dříve než v listopadu. Britská situace na počátku května 1941 nebyla co se týká nasazení velkých válečných lodí vůbec komfortní. V průběhu války přišla Royal Navy o dvě bitevní lodě: HMS Royal Oak a HMS Ramillies, další dvě byly v USA a podstupovaly rozsáhlou opravu a modernizaci po poškození od ponorek: HMS Resolution (bojeschopná měla být nejdříve v říjnu 1941) a HMS Malaya (bojeschopnost obnovena začátkem července 1941). Navíc další z bitevních lodí HMS Rodney měla oprava v USA teprve čekat a nebylo možné ji stále oddalovat. Domácí loďstvo, jež kotvilo ve Scapa Flow tak muselo čelit výpadu velkých lodí Kriegsmarine pouze s omezenými jednotkami buďto nových a prozatím nevyzkoušených lodí, či starších a však pomalejších a nemodernizovaných lodí, což byly částečně také případy bitevních křižníků HMS Hood a HMS Repulse. V naléhavém případě mohla admiralita své síly posílit bitevními loděmi HMS Revenge a HMS Royal Sovereign, ty se však hodily spíše k ochraně konvojů a neměly dostatečnou rychlost k pronásledování velkých německých lodí. Trumfem pro Royal Navy byly její letadlové lodě, Domácí loďstvo disponovalo novou a moderní pancéřovou HMS Victorious, navíc tu byl svaz H z Gibraltaru, který se skládal z letadlové lodi HMS Ark Royal a bitevního křižníku HMS Renown, tento svaz díky své vysoké rychlosti mohl snadno podpořit britské síly jak v Atlantiku, tak ve Středozemním moři.

První informace o pohybech německých lodí se Britové dozvěděli od svého námořního atašé ze Stockholmu, kapitán Denham je informoval o setkání křižníku Gotland s Marschallovou eskadrou. Letouny Pobřežního velitelství pak začaly prohledávat jižní pobřeží Norska a brzy našly německou eskadru v Bergenu a obě její lodě vyfotografovaly. Admirál Tovey, velitel Domácího loďstva již předtím nechal zesílit patroly mezi Islandem a Faerskými ostrovy a do Dánského průlivu vyslal těžké křižníky HMS Norfolk (Capt.Georg Phillips) a HMS Suffolk (Capt. Robert Meyrick Ellis), pod velením kontradmirála Wake-Walkera, poslední jmenovaná loď měla nainstalován vysoce výkonný radar, který měl usnadnit případné zachycení německých lodí, pakliže zamíří do Atlantiku touto trasou. Z informací, které měl k dispozici, se proto rozhodl posílit oba těžké křižníky eskadrou viceadmirála Hollanda ve složení HMS Hood a HMS Prince of Wales s eskortou torpédoborců Electra, Anthony, Echo, Icarus, Achates a Antelope. Zbytek sil Domácího loďstva měl prozatím zůstat ve Scapa Flow, základnu chtěl opustit teprve tehdy, až bude jisté, kam Němci zamíří. Po návratu průzkumného letounu, který provedl pozorování nad Bergenem a po jeho hlášení, že fjordy jsou prázdné vyplul i zbytek Toveyho lodí: HMS King George V., HMS Repulse a HMS Victorious s doprovodem křižníků (Galatea, Aurora, Kenya a Hermione) a torpédoborců (Active, Punjabi, Nestor, Ingelefield, Intrepid a Lance) a zamířil k Islandu.

Uživatelský avatar
Atlantis
18. Plukovník
18. Plukovník
Příspěvky: 4621
Registrován: 08 říj 2006, 12:25
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Atlantis » 11 lis 2018, 21:21

Já se jen zeptám, kdy proběhne operace Elbeűbung? Stačí měsíc.
Oklamat, zmást, překvapit
("Stonewall" Jackson)

Gallienus
Desátník
Desátník
Příspěvky: 34
Registrován: 07 zář 2018, 14:00

Re: Německý Nelson - alternativní válka na moři od června 1940

Příspěvek od Gallienus » 12 lis 2018, 19:23

Operace „Elbeübung“ začne v noci 19/20. června 1941, německým silám bude velet viceadmirál Otto Ciliax.

Proč se ptáš? :smile:
Potrvá mi ještě dlouho, než se k ní při psaní dostanu, zatím mám pouze kostru té operace, drtivou část napsaného textu zabírá operace „Rheinübung“. Sem to dám tak za měsíc, dřív sotva. Jestli máš nějaké výhrady k příběhu sem s nimi, nemám problém zakomponovat cizí myšlenky do svého textu...

Odpovědět

Zpět na „Alternativní historie“