Jajjun.com

Diskusní fórum věnováno historii, hrám od Paradoxu a mnoha dalším zajímavostem.
Právě je 28 črc 2017, 00:48

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 62 ]  Přejít na stránku Předchozí  1, 2, 3, 4  Další
Autor Zpráva
 Předmět příspěvku: Re: Nové Československo
PříspěvekNapsal: 26 kvě 2017, 10:09 
Kapitán
Kapitán
Uživatelský avatar

Registrován: 17 kvě 2010, 12:38
Příspěvky: 1806
K Japoncům - Chasan byl neúspěch, co určitě posílil zastánce "jižní expanse", navíc většina plánů na válku s Rusy počítala nejprve s vyřazením Čankajška.
Na druhou stranu bych řekl, že ten úplně rozhodující důvod, proč "do toho nakonec nešli" v ´39 byl pakt Molotov-Ribbentrop. Pokud by sovětský svaz vedl válku s Finy, Poláky, event. dalšími na západě, dovedu si představit, že by Japonci zkusili urvat aspoň něco (Sachalin? Mongolsko? Vladivostok s Přímořím?). Navíc by to z nich dělalo (opět) de facto spojence Britů... (a nezapomínejme, že vztahy s USA v tuto chvíli, jakkoliv bídné, ještě nejsou tak zlé jako v OTL v 41...)

_________________
Hetharie V.: Kancléř Jeho knížecí Jasnosti Jiřího Lormanwenského Marek z Lesohradu


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Nové Československo
PříspěvekNapsal: 26 kvě 2017, 18:23 
Rotmistr
Rotmistr

Registrován: 16 led 2015, 17:51
Příspěvky: 185
Atlantis:
1) No, vzhledem k tomu jak v realu vypadala francouzská ofenziva proti Německu v září 1939, tak by to tady dopadlo zhruba stejně. Meziválečná francouzská armáda prakticky rezignovala na tvorbu útočné doktríny.

2) Nezapomeň, že Francie má za sebou období vlády Lidové fronty. Za její vlády vznikla mezi francouzskou pravicí a levicí poměrně hluboká propast.
Ano, vítězná válka by je boostla, ale aby bylo dosaženo vítězství, musela by francouzská armáda dojít dál než na Maginotovu linii.

3) Otázka čím by tam ti Britové útočili, navíc Armáda Jeho Veličenstva měla s rozsáhlými vyloďovacími operacemi poměrně neblahé zkušenosti, Galipoli.

4) V situaci, kdy většina národa vnímá Reynauda jako toho kreténa co nás málem zatáhl do války, představa, že znovu bude válčit s Německem nebyla v reálu u Francouzů populární, pravice pošilhává po spojenectví s fašistickou Itálií a možná i Německem, je pro spoustu Francouzů PCF zajímavá alternativa. S dobře vedenou kampaní, francouzským tradičním levičáctvím a sympatiemi k SSSR, třeba pro francouzské intelektuály byl Stalin něco jako Bůh, věřím, že je PCF schopna volby vyhrát.

Tifík:
O polském šovinistickém nacionalismu dobře vím. Ano, věřím, že Poláci jsou dostatečně šílení, aby vojensky napadli SSSR, ale opravdu si nedělám iluze, že by dokázali někam postoupit. Rudá armáda v té době nebyla žádný zázrak, ale na Poláky by to s přehledem stačilo. Navíc západní Ukrajina, Bělorusko a Polsko nejsou hornaté Finsko, ale poměrně rovinaté území. V momentě, kdy DRRA přejde do protiútoku, jsou Poláci nahraní, nemají připravené žádné obranné linie a jejich armáda je v bídném stavu.

Jjelen:
Severní směr definitvně pohřbil až Chankyn-gol, ne?
Představa spojenectví Velká Británie- Japonsko je zajímavá, ale Britové by se na něj, po zprávách o japonských zvěrstvech v Číně zejména Nankingském masakru, asi moc nadšeně netvářili.

_________________
Edwy I. Král Mercie - Anglie 960


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Nové Československo
PříspěvekNapsal: 27 kvě 2017, 09:47 
Nadporučík
Nadporučík
Uživatelský avatar

Registrován: 18 říj 2013, 18:54
Příspěvky: 1451
Bydliště: Lundenburg, Mähren
Černovous píše:
3) Otázka čím by tam ti Britové útočili, navíc Armáda Jeho Veličenstva měla s rozsáhlými vyloďovacími operacemi poměrně neblahé zkušenosti, Galipoli.


Nemají třeba k dispozici ty síly, které nasadili ve Francii proti Němcům? Proč by byla nezbytná vyloďovací operace mířená přímo na Sovětské území, která je velmi riskantní (bez ohledu na předchozí fiaska takových operací)? Jako přinejmenším přijatelná alternativa (a řekl bych, že je to možná i ta myšlená Atlantisem) mi přijde dopravení vojska do nějakého Finského přístavu (když by bylo moc zle tak jenom na Finy ovládaném území) a následný přesun vyloděných sil na frontu. A v případě zapojení Polska možná i vyslání nějakých sil podobným způsobem na pomoc tam.

Černovous píše:
Tifík:...


No, on moment překvapení a případná lokální převaha zmůžou kolikrát divy... Nevím, v jakém stavu jsou Sověti tady, ale třeba na začátku Barbarossy byla jejich síla dokonale eliminovaná nevhodným rozmístěním sil a neschopností velení zareagovat. Jistě, Poláci by z toho nevytřískali tolik, co Němci a asi by nakonec dostali slušně na hubu, ale fakt si myslím, že ve své pýše by do toho mohli jít...

U těch Japonců by možná vládnoucí vrstvě stačilo klasické "nepřítel mého nepřítele" a lid by pak přesvědčila propaganda...

_________________
Hetharie 4 (2.pokus):Konrád Východňanský, regent krále Svatopluka I. Kalwenského - leden až říjen 998
Wylam: legát Agateánského bratrstva Regozor, zvaný Železný; rytíř smrti Raileh, velitel Legie zkázy
Heharie 4: paladin Tomáš trážce Východu, Pán Velernova a Cestostráže stál, regent krále Svatopluka I. Kalwenského
Blackfyreovo povstání: Damon Lannister, lord Casterlyovy skály, pán Západních zemí, štít Lannisportu a strážce západu
Hetharie 3: kníže Hövdig Reger ze Starkfäste, kníže Brázdy a jeho syn Arvtak Regeri, pán Starkfäste a Självfältu


„Přílišná oddanost ideálům končí tím, že v rámci boje proti alkoholismu zastřelíš dítě se sáčkem rumových pralinek.“
Karel Kryl


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Nové Československo
PříspěvekNapsal: 27 kvě 2017, 14:24 
Rotmistr
Rotmistr

Registrován: 16 led 2015, 17:51
Příspěvky: 185
to Tifík
To by se museli dostat do Baltu a takovou operaci prostě neutajíš.

Poláci nemají mobilizováno, navíc by museli na východ přesouvat značné množství materiálu, a dalších propriet nezbytných pro provedení úspěšné operace. Toho by si Sověti určitě všimli.

Ano vládnoucí vrstvě by to možná stačilo, ale lidu? To by musela být hodně intenzivní propaganda, navíc nezapomeň, že hodně Britů je v té době levicového smýšlení, především dělníci v továrnách a loděnicích. Bůhví co by tihle udělali, kdyby Británie vyhlásila válku SSSR a navrch se ještě spolčila s imperialistickým a militantním Japonskem.

_________________
Edwy I. Král Mercie - Anglie 960


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Nové Československo
PříspěvekNapsal: 27 kvě 2017, 17:12 
Nadporučík
Nadporučík
Uživatelský avatar

Registrován: 18 říj 2013, 18:54
Příspěvky: 1451
Bydliště: Lundenburg, Mähren
A je to utajení nezbytné? Mimochodem on existuje nějaký způsob jak by Británie moha napadnout SSSR (tak aby to reálně podpořilo Finy) bez vniknutí do Baltu? Respektive, když jsi tou vyloďovací operací nemyslel vylodění na březích Baltu, tak kde jsi ho měl na mysli?

A nemuseli to samé udělat i Němci před Barbarossou? Navíc Stalin se momentálně nejspíš soustředí spíš na Finy, než na nějaké Poláky, kteří stejně Svazu nemůžou pořádně ublížit.

No, pokud vím, tak Británie byla jednou ze zemí, kde se komunismus nikdy pořádně neujal a sám Marx, pokud vím, napsal že kvůli odborům jsou Britští dělníci vůči komunismu prakticky imunní. Takže upřímně nevím, jak moc byla jejich levicovost (pro)bolševická... A upřímně, k vytvoření propagandy, kterou ukážeš Sověty jako ještě horší zvířata než Japonce bys skoro ani nemusel lhát.

_________________
Hetharie 4 (2.pokus):Konrád Východňanský, regent krále Svatopluka I. Kalwenského - leden až říjen 998
Wylam: legát Agateánského bratrstva Regozor, zvaný Železný; rytíř smrti Raileh, velitel Legie zkázy
Heharie 4: paladin Tomáš trážce Východu, Pán Velernova a Cestostráže stál, regent krále Svatopluka I. Kalwenského
Blackfyreovo povstání: Damon Lannister, lord Casterlyovy skály, pán Západních zemí, štít Lannisportu a strážce západu
Hetharie 3: kníže Hövdig Reger ze Starkfäste, kníže Brázdy a jeho syn Arvtak Regeri, pán Starkfäste a Självfältu


„Přílišná oddanost ideálům končí tím, že v rámci boje proti alkoholismu zastřelíš dítě se sáčkem rumových pralinek.“
Karel Kryl


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Nové Československo
PříspěvekNapsal: 27 kvě 2017, 18:04 
Rotmistr
Rotmistr

Registrován: 16 led 2015, 17:51
Příspěvky: 185
Tifík:
S tou vyloďovací operací máš samozřejmě pravdu, ano jinudy než přes Balt to nejde.

Jenže Stalin měl s Hitlerem smlouvu o neútočení, a do poslední chvíle nevěřil, že Německo odváží zaútočit. Tady je situace trochu jiná. Polsko je pro SSSR jasný nepřítel, takže v momentě kdy začne s přesunem na východ, je jasné co se chystá. Navíc Sověti toho neměli na polských hranicích zrovna málo. Byla tu pohraniční vojska NKVD a to nebyla žádná ořezávátka, navíc za nimi byly Vinický, Oděský a Kyjevský vojenský okruh. I kdyby nakrásno Poláci šli na Sověta, dostali by tak strašně nakopáno, a kdoví jestli by se Stalin nepokusil vytvořit Polskou demokratickou republiku.

V té době se o gulazích moc nevědělo, nebo se pletu? Obecně o SSSR a dění v něm nebylo moc zpráv. Což znanená, že sovětská zvěrstva nejsou tak profláknutá jako japonská.

_________________
Edwy I. Král Mercie - Anglie 960


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Nové Československo
PříspěvekNapsal: 27 kvě 2017, 23:31 
18. Plukovník
18. Plukovník
Uživatelský avatar

Registrován: 08 říj 2006, 13:25
Příspěvky: 6260
Bydliště: Praha
Tak postupně:
4) Mám rád Francouzského voliče a politické špičky. Nejprve donutí k rezignaci Daladiera, protože nechce jít do války proti Německu, kterému se v té chvíli celkem daří (za 14 dní v Šumperku, pod Brnem, na Vltavě...) a které, zdá se, do toho měsíce Československo fakt dá. Tak jej vymění za Reynauda, který řekne, že se do toho půjde, vyhlásí mobilizaci atd....a nikdo nic nenamítá proti tomu, že se může jít do války proti Německu, které, zdá se, než Francie kompletně namobilizuje a připraví se, spolu např. s Maďarskem (a kdo ví, jestli ne i Polskem) dokončí likvidaci Československa a bude moc veškerou svoji sílu zaměřit proti Francii. SFIO mlčí, občané poslušně rukují do svých jednotek, vše je jak má, národ stojí pevně za premiérem.
Když ovšem totéž Německo o pár dní později dostane neskutečně na hubu, ukáže se, že jeho úžasná síla byla do značné míry nafouknutá bublina a Polsko vyjádří zájem, že by se do Německa mohlo též pustit z druhé strany, aby to bylo rychlejší...je najednou toto obrovský problém, SFIO odejde z vlády a občané Reynaudovi nikdy nezapomenou, že chtěl vrátit Francii tam, kde byla bezprostředně po 1. světové válce. A Reynaud poslušně kývne, prohlásí, že bez SFIO je v prdeli a položí vládu, aniž by se pokusil opřít o další strany, ideálně napravo od něj.

Následně, ve volbách konaných pár měsíců na to, to voliči teda Reynaudovi spočítají a PRRRS zaznamená masivní ztráty. Co na tom, že Reynaud je členem AD-RI, Radikální stranu je třeba potrestat i tak :lola:
A, dle výsledků, logicky řečeno, voliči jdou s tím, že ani náhodou nedají hlas člověku, který by chtěl pozvednout prestiž a sílu Francie minimálně na úroveň, na které se nacházela po WWI, protože, považte, on CHTĚL zaútočit na právoplatného agresora, který zaútočil na nezávislý stát, kterému jsme garantovali nezávislost a kvůli kterému jsme nechali padnout předchozího premiéra, a to v situaci, kdy dotyčný agresor byl fakticky na lopatkách, měli jsme poměrně přesvědčívé CB, zmobilizovanou armádu a totální převahu.
Nicméně je potřeba dát hlas a) Straně, která se vlastně postavila proti národním zájmům Francie a umožnila Německu (NĚMECKU!!!) takříkajíc zdrhnout hrobníkovi z lopaty
b) Straně, která má otevřené vazby na stát, který též provedl agresi proti neutrálnímu státu, též bombarduje civilní cíle (nezapomeňme, kvůli tomu jste Daladiera poslali kam Slunce nesvítí :wink: ) a který byl kvůli tomu vyloučen ze Společnosti národů.

Schválně jsem zkoumal francouzské volební právo, ale ženám bylo přiznáno až roku 1945, tzn. čistě ženy k volbám roku 1939 přijít nemohly. Tedy tuto míru nelogičnosti nejsem schopen vysvětlit. Ale možná v OTL mají muži ženské uvažování (neví, co chtějí, ale nedají pokoj, dokud to nedostanou)

3) Jak jsem psal. Británie, standartně , nevedla válku napřímo (často i proto, že soupeř byl na zemi mnohonásobně silnější). Cílem vlády Jeho veličenstva bylo vytvořit koalici proti nepříteli koruny a maximálně její členy podporovat. Tzn. přímé akce by se omezily na oblasti, kde byla Británie silná: Letectvo (údery na Kavkazská ropná pole - plánovaná i v OTL) a blokádu SSSR, jak na severu (Murmansk + Archangelsk), tak na Baltu (Leningrad) a možná i na Dálném východě (Vladivostok) + pobřežní bombardování (hlavně Leningrad). K tomu materiální podpora Finska + expediční sbor o síle max. několika divizí a současně snaha o vytvoření co nejširší koalice proti SSSR.

1)+ 2) Francie měla nejspíše dvě různé armády, jestli to dobře chápu. První:
Černovous píše:
12.Kapitola
Nad propastí


... Fronta proti Československu se v podstatě zhroutila. Celá 14. armáda i se svým štábem padla do zajetí. Československá armáda obsadila Vídeň a začala vytlačovat Wehrmacht ze západních Čech a severní Moravy.

K východní hranici Německa se přesouvaly jednotky polské armády a na západních hranicích se nacházelo 56 divizí francouzské armády, proti nim mohl Wehrmacht nasadit pouze 13 divizí nevalné kvality...

...že by francouzská vojska vpadla do Německa, taková akce by totiž pravděpodobně vedla k rychlé porážce Německa, což by vedlo ke vzniku absolutní francouzské hegemonie na Kontinentu...


a druhou:
Černovous píše:
Atlantis:
1) No, vzhledem k tomu jak v realu vypadala francouzská ofenziva proti Německu v září 1939, tak by to tady dopadlo zhruba stejně. Meziválečná francouzská armáda prakticky rezignovala na tvorbu útočné doktríny.


Jinak, pochopitelně, Finsko, jak je vidět i z mapky na odkazu, je nesmírně hornatá krajina, hlavně v oblasti, kde se odehrávají hlavní boje. Podstatně více než Polsko
Pokud namísto hornatá měl být pojem lesnatá, zmíním jediný pojem: Bělovežsko - Pripjatský komplex.

Jinak v ITL je na tom DRRA ještě hůře, než v OTL. Od čistek uběhlo méně času, tzn. důstojnický sbor je na tom bídněji, než byl za Zimní války v OTL a Sověti navíc teprve začínají 3. pětiletku (která byla převážně orientovaná na zbraňovou produkci). Navíc odkud bereš jistotu, že na Poláky "by to stačilo"? Rudá armáda je vázána boji ve Finsku (kde, navzdory drtivé převaze) nic moc zářného nepředvádí a poslala tam vladtně většinu "profesionálních kádrů". Její velikost tehdy nebyla nějak extrémní - bratru k milionu mužů a více jak polovina se v tu chvíli (pokud vycházíme z toho, že konflikt s Finskem vypadal podobně jako v OTL) nachází na Finské frontě. Pokud by tedy Polsko napadlo v dané době SSSR, při plné mobilizaci (více jak 1 000 000 mužů) by mělo pohodlnou početní převahu. SSSR by v odpověď musel též mobilizovat, což by pro něj ale bylo krajně nevýhodné. Proč? Zaímco onen milion mobilizovaných na Polské straně byli všechno muži, kteří prošli základním vojenským výcvikem, v SSSR bylo "záložáků" nepoměrně méně, protože základní vojenská služba nebyla fakticky všeobecná.
V OTL tohoto bylo využito v roce 1939, kdy SSSR povolal všechny muže, kteří neprošli základní vojenskou službou v dřívějších letech, naráz do armády, čímž, bez mobilizace, byl schopen v roce 1941 mít pětimilionovou základní armádu. V ITL by toto ovšem hrálo silně proti němu, protože by neměl pořádně na čem stavět.
Nadto Poláci by měli vzdušnou převahu díky RAF, tedy i výrazný náskok v průzkumu a letecké podpoře.

Jinak na zprávy o civilních masakrech kdesi v Asii podstatně silněji reagovala americká veřejnost. Britové, kteří si prošli x válkami s Čínou (poslední - Boxerské povstání - měla řada ještě v paměti) tohle zas tak moc netrápilo.

_________________
Oklamat, zmást, překvapit
("Stonewall" Jackson)


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Nové Československo
PříspěvekNapsal: 27 kvě 2017, 23:54 
Rotmistr
Rotmistr

Registrován: 16 led 2015, 17:51
Příspěvky: 185
Atlantis:
4) Válka Československa s Německem skončila, řada Francouzů po likvidaci 14. armády neviděla důvod proč jít do války.

Ty si vážně myslíš, že voliči u voleb nějak zvlášť přemýšlejí? Kor ve chvíli, kdy byl SSSR od roku 35 vnímán jako spojenec Francie, navíc hodně Francouzů si myslí, že Finové si za sovětský útok můžou sami. Navíc Francie nemá na Finsko takové vazby jako na Československo.

3) A čím by ta pole bombardovali? V roce 38 bylo mohutné a cílené bombardování v plenkách. A blokáda Leningradu loďstvem? Pokud vím hladinové lodě jsou pro letectvo skvělý terč.

2) Myslíš tu polskou armádu o 39 divizích a 11 jízdních brigádách, se zbraněmi z 1. Světové? To mi chceš tvrdit, že tahle chabá skupina by zvládla úspěšně zaútočit na SSSR a úspěšně postupovat vpřed? Takovou ofenzivu musíš pečlivě připravit, přesunout muže a zásoby do výchozích prostorů, pochybuju, že by Sověti něco jako přesun celé polské arnády na východ přehlédli.

_________________
Edwy I. Král Mercie - Anglie 960


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Nové Československo
PříspěvekNapsal: 28 kvě 2017, 00:24 
18. Plukovník
18. Plukovník
Uživatelský avatar

Registrován: 08 říj 2006, 13:25
Příspěvky: 6260
Bydliště: Praha
Černovous píše:
Tifík:
S tou vyloďovací operací máš samozřejmě pravdu, ano jinudy než přes Balt to nejde.

Jenže Stalin měl s Hitlerem smlouvu o neútočení, a do poslední chvíle nevěřil, že Německo odváží zaútočit. Tady je situace trochu jiná. Polsko je pro SSSR jasný nepřítel, takže v momentě kdy začne s přesunem na východ, je jasné co se chystá. Navíc Sověti toho neměli na polských hranicích zrovna málo. Byla tu pohraniční vojska NKVD a to nebyla žádná ořezávátka, navíc za nimi byly Vinický, Oděský a Kyjevský vojenský okruh. I kdyby nakrásno Poláci šli na Sověta, dostali by tak strašně nakopáno, a kdoví jestli by se Stalin nepokusil vytvořit Polskou demokratickou republiku.

V té době se o gulazích moc nevědělo, nebo se pletu? Obecně o SSSR a dění v něm nebylo moc zpráv. Což znanená, že sovětská zvěrstva nejsou tak profláknutá jako japonská.


Tak jsem si našel konečně pár materiálů.

Ve 38 měla DRRA ve zbrani cca 1 500 000 vojáků Obrázek. pokud vycházíme z toho, že ITL Zimní válka je do značné míry svým rozsahem stejná jako OTL Zimní válka, vyjde nám, že by se zde nacházela 1/3 - 1/2 Rudé armády (https://en.wikipedia.org/wiki/Winter_War), celkově by zde bojovaly fakticky 2/3 DRRA (998 100 mužů). Rok 1938 je rokem Bitvy u jezera Chasan na Dálném východě - na tom Dálném východě, kde SSSR neměl vojenský okruh, ale rovnou 1. (Dálněvýchodní) front o ne zrovna zanedbatelné síle. To jsou další vojáci, kteří jsou kdekoliv jinde, jen ne na Polské hranici. Pak tu pochopitelně máme hranice s Estonskem, Lotyšskem, Litvou, Tureckém, Iránem, Afganistánem a Čínou + vnitřní okruhy. Co by ted zbývalo na ono "ne zrovna málo" na Polských hranicích?

Pochopitelně, SSSR mohl mobilizovat - když to udělal ve 41, získal naráz cca 5 000 000 branců v jediné vlně - nicméně to mohli i Poláci. Dle tohoto dokumentu, konkrétně tabulky č. 4 Obrázek bylo v plánu namobilizovat 455 batalionů pěchoty + 244 škvadron jízdy. Jelikož 5 škvadron tvoří ekvivalent pěchotního batalionu, dostáváme se tak na cca 504 batalionů přímých bojových útvarů. Z dokumentu lze dále zjistit, že 353 batalionů mělo tvořit 39 divizí (v roce 1939 se jich stihlo namobilizovat pouze 316). Pokud uplatníme stejnou podmínku i na zbytek, dostáváme se ekvivalent 56 pěchotních divizí. To stále nezahrnuje různé speciální druhy sil (horské, pevnostní...), tzn. plně mobilizovaná Polská armáda by zřejmě dosahovala síly cca 60ti divizí. Jelikož Československo roku 1938 při plné mobilizaci zvládlo vytvořit divizí 40, při celkové síle asi 1 250 000 mužů (250 000 pravidelná armáda + 1 000 000 povoláno?) Tzn. Polsko by pro svých 60 divizí potřebovalo cca 1 900 000 mužů, IMO zcela vpohodě pro zem o 35 000 000 obyvatel (Poláci přes 24 000 000) a ještě by mu zbývalo do zálohy.
Pochopitelně SSSR měl mnohem větší možnosti, kde brát "kanonenfutr", nicméně o problému v kvalitě na straně SSSR jsem psal v přechozím příspěvku. Pokud by tedy Polsko zvládlo (a to by nejspíš zvládlo, díky kvalitnější infrastruktuře, menší rozloze země a možnosti zvolit si vhodný moment) namobilizovat dříve než SSSR, minimálně úvodní dni by se nesli ve znamení silné polské převahy nad jejich sovětskými protějšky.
Ano, dlouhodobě by to bylo pro polsko samotné pochopitelně neudržitelné, otázka je, jestli by byl tento konflikt "dlouhodobý"?

_________________
Oklamat, zmást, překvapit
("Stonewall" Jackson)


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Nové Československo
PříspěvekNapsal: 28 kvě 2017, 00:44 
18. Plukovník
18. Plukovník
Uživatelský avatar

Registrován: 08 říj 2006, 13:25
Příspěvky: 6260
Bydliště: Praha
Černovous píše:
Atlantis:
4) Válka Československa s Německem skončila, řada Francouzů po likvidaci 14. armády neviděla důvod proč jít do války.

Ty si vážně myslíš, že voliči u voleb nějak zvlášť přemýšlejí? Kor ve chvíli, kdy byl SSSR od roku 35 vnímán jako spojenec Francie, navíc hodně Francouzů si myslí, že Finové si za sovětský útok můžou sami. Navíc Francie nemá na Finsko takové vazby jako na Československo.

3) A čím by ta pole bombardovali? V roce 38 bylo mohutné a cílené bombardování v plenkách. A blokáda Leningradu loďstvem? Pokud vím hladinové lodě jsou pro letectvo skvělý terč.

2) Myslíš tu polskou armádu o 39 divizích a 11 jízdních brigádách, se zbraněmi z 1. Světové? To mi chceš tvrdit, že tahle chabá skupina by zvládla úspěšně zaútočit na SSSR a úspěšně postupovat vpřed? Takovou ofenzivu musíš pečlivě připravit, přesunout muže a zásoby do výchozích prostorů, pochybuju, že by Sověti něco jako přesun celé polské arnády na východ přehlédli.


2) Viz předchozí příspěvek

3) Nevím. Možná těmi samými letadly, které chtěli použít ve 39? :D Ano, mohutné a cílené bombardování bylo v plenkách, nicméně Luftwaffe ve 42, za pomoci čistě taktických bombardérů, dokázala udělat z kavkazských ropných polí na jeden čas hořící peklo. Sověti tam neměli fakticky žádnou ochranu, protože takovouhle akci si vůbec neuměli představit (ostatně v té době málokdo), tzn. by se vůbec nemuselo jednat o nějaké supermohutné letecké svazy - jednotlivé bombardéry by útočili na rafinérie a provozovny (o problematičnosti ochrany těchto staveb se přesvědčili Němci o pár let později) z výšky několika desítek, max. stovek metrů. Pochopitelně, postupně by se obrana zlepšila, ale oněch několik prvních náletů by nejspíš bylo totálně devastujících.
A ano, Britové ve 40 a Japonci ve 41 ukázali, co dovede, speciálně na to cvičené, letectvo udělat s hladinovým loďstvem. Jenže ve 38:
a) Tohle opět nikomu nepřišlo na mysl, tzn. Britové by do toho klidně šli
b) Britové měli letadlové lodě, které by mohli poskytnout letecké krytí
c) Pokud posílám do Finska expediční sbor, je už ten nejmenší problém k němu "přibalit" pár perutí stíhaček.

4) To ovšem nikde není vysvětleno. A důvod? JSOU TO NĚMCI!!! Nadto mír byl uzavřen až 28. října, do té doby kdykoliv mohla Francie zahájit útok (a též jej, dle spojenecké smlouvy s ČSR, zahájit měla). To, že socialisté tuto možnost zablokovali (ano, po 29. říjnu už začíná být CB poněkud vágní - i když nevíme, jestli v mezičase nedošlo k obnově císařství) by jim rozhodně u voleb přidat nemělo.

A když vidím současné volební preference, též mám chuť souhlasit, že ne. Nicméně jde o názorovou kontinuitu voličstva, kterou si většina více-méně drží. A to i u nás. Zde ovšem toto není respektováno ani náhodou, což hlavně rozporuji. A jakkoliv může být SSSR vnímán jako případný spojenec proti Německu, jeho kroky jsou příliš drsné, aby je bylo možné přejít mávnutím ruky. Navíc francouzký tisk není v rukou SSSR, PCR ani levice obecně a tedy by měl, alespoň částečně, informovat objektivně.

Máš tu prostě řadu případů, kdy, dle mého, tvrdíš zároveň A i non A:
A - Když má být válka proti Německu, tak teda bude, proveďme bez nějakých obstrukcí mobilizaci a zaútočme
non A - Válka proti Německu? Hrabe vám? Vždyť je to šílené. Pojďme demonstrovat a hledejme, jak můžeme, tohle zastavit.

A - Francouzi, co se týče strategického přehledu situaci na bojišti, jsou géniové. Z pár zpráv o lokálním vítězství na "Moravském poli" je jim hned jasné, že Československo právě přešlo do drtivého protiútoku, Wehrmacht mele z posledního a válka se právě otočila (přesto, že se dál bojuje na Vltavě, sev. Moravě a jinde na území ČSR)
non A - Francouzi, co se týče strategického přehledu, jsou banda totálních idiotů, co nevidí totální převahu VLASTNÍ armády nad nepřítelem a nechápou, že Německo, sevřené mezi namobilizovanou Francii, mobilizující Polsko a bojující Československo, by padlo během pár týdnů.

A - Francouzská armáda, spolu s Polskou, by Německo přejeli do pár týdnů.
non A - Francouzská armáda by se fakticky vůbec nepohla, válka by trvala měsíce, možná i roky.

A - Nenávidíme Daladiera za to, že je to bezpáteřní slizák, který chtěl našeho spojence hodit přes palubu a srab, co se bojí Skopčáků a jemu i jeho straně to ve volbách pořádně spočítáme.
non A - Nenávidíme Reyanauda za to, že má páteř, chce jít kvůli našemu spojenci do války a má kule na to, aby to šel těm Skopčákům vytmavit, takže to spočítáme straně, ze které ani není.

A - je třeba dát hlas SFIO za to, že se snaží, seč může, o co největší mír v Evropě a nechce útočit na sousedy, byť je tu CB a daný stát byl odsouzen celou civilizovanou Evropou.
non A - je třeba dát hlas PCF za to, že podporuje státy, které mír v Evropě likvidují a útočí na své sousedy s naprosto pofidérním CB a jsou za to odsouzeni celou civilizovanou Evropou.

_________________
Oklamat, zmást, překvapit
("Stonewall" Jackson)


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Nové Československo
PříspěvekNapsal: 28 kvě 2017, 08:25 
Rotmistr
Rotmistr

Registrován: 16 led 2015, 17:51
Příspěvky: 185
Atlantis

3) To by ta letadla museli v Iráku mít :D Zbombardovat rafinerie by asi neměl být problém, ale než dostaneš vše potřebné do Iráku, je po válce.

Sověty by to teoreticky napadnout, navíc pobřežní obranu určitě tvořilo i těžké dělostřelectvo a Sověti mají nějaké námořnictvo, není to sice moc, ale nějaké škody by natropit mohlo

4) Ty pořád nechceš brát v potaz, že Francie je strašně levicová, možná nejvíce levicový stát v Evropě. Vážně věříš, že volič radikální levice (SFIO, PCF) čte seriózní tisk? Ti prostě věří to co jim stranické sekretariáty naservírují. Navíc stoupenci SFIO jsou z drtivé většiny přesvědčení pacifisté, na pacifistickou strunu zahráli i komunisté, kteří to navíc rozšířili o frázi: "Proč by synové Francie měli umírat za zájmy československých a finských imperialistů?"

Radikální straně se to tak nějak sečetlo za léta 36-39, nebylo toho zrovna málo. Opustili ji především voliči levicového a středového smýšlení. Ti levicoví volili PCF a ti středoví se různě rozmíchali.

Opět tě odkazuji na realnou situaci v září 39. Tam taky francouzská armáda plánovala velkolepý útok, a skončilo to chabým výpadem do Sárska. Vzhledem k tomu, že chyběla jakákoliv útočná doktrína, nepochybuji, že by to s francouzským útokem dopadlo podobně.

_________________
Edwy I. Král Mercie - Anglie 960


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Nové Československo
PříspěvekNapsal: 18 čer 2017, 21:56 
Rotmistr
Rotmistr

Registrován: 16 led 2015, 17:51
Příspěvky: 185
Křehký mír

Vznik silně levicové vlády, zamíchaly s rozložením sil v Evropě, a vlastně v celém světě. 18. května 1939 vypověděla vláda Velké Británie spojeneckou smlouvu s Francií. Vláda Jeho Veličenstva zároveň začala hledat cestu ke spojenectví s Německem, zároveň Londýn potají začal, prostřednictvím svého velvyslance v Tokiu sira Roberta Craigieho, sondovat případné japonské postoje vůči spojenectví s Velkou Británií. Země vycházejícího slunce však zatím nejevila příliš ochoty jednat o spojenectví s Británií. Japonští představitelé si dosud živě pamatovali na porážku, kterou japonská armáda utrpěla minulého roku v bitvě u jezera Chasan. V nedávné době sice Japonsko opět obnovilo bojové operace proti SSSR, na mongolské řece Chalchyn, ale ani zde se císařským zbraním příliš nevedlo. V nejvyšším štábu japonské armády začaly na síle nabývat hlasy, které tvrdily, že japonská expanze k zajištění surovinové soběstačnosti by neměla směřovat na sever, ale na jih-do kolonií evropských států. Teprve když Británie naznačila, že by byla ochotna Japonsko podporovat dodávkami surovin, pochopitelně tajně, Japonci zbystřili. Rozjely se tajná diplomatická jednání. Tyto rozhovory probíhaly od června 1939 do února 1940. Japonci výměnou za své spojenectví požadovali následující:
1) Aby Británie přerušila dodávky čínským nacionalistům, kteří od roku 1937 vedli s Japonskem válku.
2) Uznání všech dosavadních japonských zisků v Číně a uznání, že Čína patří do japonské sféry vlivu.
3) Právo pro japonské válečné loďstvo využívat přístav v Singapuru.
4) Dodávky všech surovin potřebných pro fungování japonského průmyslu.
5) Garance územních zisků na úkor SSSR a Francie v případě, že by vypukla nová světová válka.

Japonské požadavky spustily v britské vládě poměrně ostrou debatu. Splnění většiny japonských požadavků problematické nebylo. Kolem prvních dvou bodů se sice rozpoutala debata, v níž vyvstala otázka, zda je pro Británii přípustné, aby se celá Čína ocitla v japonské sféře vlivu. Tato debata ale byla rychle ukončena představou silného spojence v sovětském týlu. Navíc Vláda Jeho Veličenstva se domývala, že není v silách a možnostech japonské armády ovládnout celou Čínu. Británie proto byla ochotna, s poměrně lehkým srdcem, souhlasit s tím, aby si Japonsko zabralo francouzskou Indočínu, Mongolsko a oblast jižně od Vladivostoku i s Vladivostokem. Británie byla ochotna k dodávkám surovin, ostatně zvýšená těžba by Británii a celému Impériu ekonomicky pomohla, protože by podstatně snížila nezaměstnanost.

Pro Británii se stalo problematickým naplnění požadavku pro kotvení japonských lodí v Singapuru. Proti tomuto bodu zvláště ostře vystupoval První lord Admirality Winston Churchill. Nakonec vláda 19. června 1939 dospěla ke shodě, že tento požadavek je nesplnitelný, místo toho bylo Japoncům právo využívat pro válečné loďstvo přístav v Hongkongu.

22. června předložil sir Robert Craigie japonskému ministrovi zahraničí princi Fuminaro Konoemu nótu, v níž Vláda Jeho Veličenstva odpovídala na japonské požadavky. Tato nóta byla zároveň doplněna o britské požadavky.
1) Velká Británie uzná všechny územní zisky Japonska v Číně a přeruší dodávky materiálu generálu Čankajškovi, pod podmínkou, že Japonsko ukončí bojové operace proti čínským nacionalistům.
2) Velká Británie není ochotna poskytnou japonskému válečnému loďstvu právo kotvit v singapurském přístavu. Místo toho nabízí stejné právo pro přístav v Hongkongu.
3) Velká Británie je ochotna podporovat válečné úsilí Japonska dodávkami potřebných surovin.
4) Velká Británie je ochotna v případě vítězného konfliktu uznat japonské územní požadavky vůči SSSR a Francii. Pod podmínkou, že Japonsko poskytne bezpečnostní garanci všem britským územím v jihovýchodní Asii.


Velká Británie ale nebyla jedinou velmocí, která usilovala o spojenectví s Japonskem. Druhým hráčem na šachovnici byl Sovětský svaz. Mezi Moskvou a Tokiem sice do nedávna panovaly napjaté stavy, které vyvrcholily dvěma bitvami- u jezera Chasan a na řece Chalchyn, která skončila 16. září 1939. Ale již o necelé dva měsíce zahájila Moskva s Japonskem diplomatická jednání.

Stalin si byl totiž dobře vědom toho, že silná japonská armáda by na Dálném východě mohla vázat značné síly Rudé armády, které by jinak mohly být využity k útoku na Evropu. Možnosti, že by Rudá armáda musela válčit na dalekém asijském bojišti se Vožď bál a chtěl zabránit. Navíc ho děsila představa, že by se evropské mocnosti (Německo a Velká Británie) spojily s Japonskem.

Od konce listopadu 1939. Nabídka SSSR vypadala takto:
1) SSSR a Japonsko uzavřou pakt o neútočení (tajnou spojeneckou smlouvu)
2) Japonsko se zřekne nároků na sovětská území
3) Sovětský svaz přiměje čínské komunisty, aby přerušili bojové akce proti japonské armádě.
4) Pokud Japonsko vstoupí do války s Velkou Británií, Sovětský bude po celou dobu trvání konfliktu Japonsko podporovat dodávkami ropy a dalších nezbytných surovin.

Po sovětské nabídce se v japonské vládě vytvořily dvě strany-britská a sovětská. Tu první vedl premiér a ministr zahraničí Fuminaro Konoe. Jeho odpůrcem se stal nový ministr války, byl do úřadu uveden císařem Hirohithem 29. listopadu 1939, generál Hideki Tódžó. Vzhledem k porážkám, které japonská armáda utrpěla od Sovětů, měla převahu strana sovětská. Nicméně britská strana byla dostatečně silná na to, aby zvládla snahy Tódža a jeho spojenců blokovat. Japonsko se tak ocitlo ve slepé uličce a nebylo jasné na jakou stranu se postaví.

Mezitím se nad Evropou stále jasněji vznášel přízrak další Velké války. Především Němcům bylo jasné, že po vítězství komunistů ve Francii je válka doslova na spadnutí.

V Německu se po převratu z podzimu 1938 ustanovil konzervativní režim, který se silně opíral o armádu. Navzdory tomu, že úřad kancléře oficiálně držel Hjaarmar Schacht, skutečnou moc ve státě držela armáda. Generalita ve vládě obsadila křesla ministra obrany (Werner von Fritsch), ministra vnitra (Ludwig Beck) a ministra dopravy (Franz Halder). Velký vliv získal i náčelník generálního štábu Walter von Brauchitsch.

Vzhledem k tomu, že protinacistický převrat měl za cíl obnovit v Německu císařství a nejvyšší armádní velení bylo monarchistického smýšlení, nebylo nic překvapivého na faktu, že Německo směřuje k obnově císařství.

Původně se na trůn měl vrátit Vilém II., což ale bylo vzhledem k jeho věku a minulosti poněkud problematické. Se značnými problémy by se potýkala i restaurace prostřednictvím korunního prince Viléma, zkompromitovaného přátelskými vztahy s NSDAP. Novým císařem se tak měl stát princ Vilém, syn korunního prince.

Bylo jasné, že změna státního zřízení bude muset proběhnout postupně. Naštěstí pro monarchisty Hitler a jeho režim zvládli většinu přesvědčených republikánů z řad SPD a KPD zlikvidovat. Díky tomu byla cesta k restauraci monarchie výrazně usnadněna.

V srpnu 1939 se uskutečnily prezidentské volby. Vláda totiž rozhodla, že funkce kancléře a prezidenta budou opět rozděleny. Jediným kandidátem na úřad prezidenta byl již zmiňovaný syn korunního prince Vilém. Přestože neměl protikandidáta, získal "pouhých" 65% hlasů. Nicméně k zisku prezidentského úřadu to stačilo. Cesta k obnově byla zahájena.

Obrázek
Nový německý prezident


Ve vnitřní politice vláda ponechala v platnosti většinu zákonů z nacistické éry. Norimberské zákony a restriktivní předpisy proti občanským nepolitickým spolkům sice byly zrušeny, ale Německo i nadále zůstalo totalitním státem.

Politické strany byly zcela zakázány, to se pochopitelně týkalo i NSDAP, Parlament se nescházel a jeho pravomoci přešly do rukou vlády. V platnosti zůstala i nacistická ústava, byť ve zmírněné podobě. Spolky jako skaut sice mohly obnovit svou činnost, ale byly podrobeny státní kontrole. Ve vězení i nadále seděla řada politických vězňů, především komunistů, k nimž se přidali nacisté. Většina sociálních demokratů byla propuštěna, ale nemohli vyvíjet žádnou veřejnou činnost a byli důkladně sledováni. Nadále fungovala cenzura a bylo zakázáno vydávání děl úpadkových autorů jako Thomas Mann, Erich Maria Remarque a Sigmund Freud.

V zahraniční politice se Německo orientovalo i nadále na spojenectví s Itálií a Maďarskem. Berlín rovněž začal hledat cestu k Velké Británii a státům Malé dohody.

V Malé dohodě se po roce 1938 prudce zvýšil československý vliv. Českoslovenští průmyslníci ještě navýšili objem investic v Rumunsku i Jugoslávii. Roku 1940 dosáhla československá diplomacie velkolepého triumfu. 25. června byly podepsány takzvané Bukurešťské protokoly, které posilovaly hospodářskou a vojenskou stránku paktu. Všechny tři státy se zavazovaly, že sjednotí výzbroj svých armád a v době války se podřídí společnému velení. Přezbrojení armád zajistily čs. zbrojovky a vojenským velitelem paktu se stal náčelník československého generálního štábu. Ve střední a jihovýchodní Evropě se vytvořil pakt, který činil patnáctimilionové Československo velmocí.

Malá dohoda ale potřebovala spojence se statusem velmoci. Po pádu Francie do osidel bolševismu se tímto spojencem zvolna stávalo Německo.

11. listopadu 1940 uzavřely všechny tři státy Malé dohody s Německem dohodu o neútočení a vzájemné garanci hranic. Německo přinutilo Itálii a Maďarsko k zřeknutí se územních požadavků vůči Malé dohodě. Podpisu spojenecké smlouvy tak nestálo nic v cestě. Nicméně k jejímu uzavření ještě nenastal ten správný čas.

V komunistickém táboře se toho příliš nedělo. PCF si s pomocí sovětských poradců upevňovala postavení ve státě a připravovala se na násilné převzetí moci. Francie zároveň začala podporovat republikánské partyzány, kteří bojovali proti nacionalistickému režimu generála Francise Franca. V dubnu 1939 oficiálně skončila vítězstvím Nacionalistů Španělská občanská válka. Řada Republikánů uprchla do bezpečí za Pyreneje a zde vytvořili takzvanou exilovou vládu Španělské demokratické republiky. Francouzská vláda okamžitě začala do Španělska posílat zbraně a všemožně se snažila za Pyrenejemi vyvolat další válku. Toto snažení bylo poměrně úspěšně, především na území Katalánska a Baskicka se tvořily partyzánské oddíly, které začaly bojovat proti vládě. Brzy bylo jasné, že válka o Španělsko není zdaleka u konce.

Rovněž v Sovětském svazu panoval zdánlivý klid. Ovšem uvnitř tohoto rudého impéria to vřelo. Sovětské továrny neustále zvyšovaly produkci zbraní, v loděnicích se urychlovala stavba moderních zbraní. Do armády byli povoláváni další a další muži, ale po uplynutí dvouleté prezenční služby nebyli propuštěni zpět do civilu. Celý Sovětský svaz jako by se nadechoval před mohutným úderem, který měl dopadnout na Evropu.

Obrázek
Finišující výroba T-34




Napjaté ticho bylo prolomeno. 22. prosince 1941. Toho dne v estonském přístavu Lipjega explodovala nákladní loď Gaisma. Sovětský svaz tento incident označil za konspiraci pobaltských států a rozhodl se provést patřičná opatření. 23. prosince večer se ze sovětských základen, rozmístěných ve všech třech pobaltských státech, vyrojili sovětští vojáci a započali s anexí všech tří států. Do Estonska a Lotyšska navíc vpadlo dalších 35 sovětských divizí, které anexi dokončily. Stejný osud potkal i Litvu, která neměla se Sovětským svazem společnou hranici.

Bývalé vlády nových svazových republik byly internovány a následně byly deportovány pryč. Spolu s rudoarmějci přišlo do Pobaltí několik tisíc agentů NKVD, kteří zde okamžitě rozpoutali pravý stalinský teror. Desítky tisíc antikomunistů, především z řad armády, církve a inteligence, byly zatčeny, mučeny, popraveny nebo odvlečeny do lágrů na Dálném východě. Během několika týdnů Sověti zlikvidovali společenskou elitu této oblasti.

Evropské mocnosti proti anexi Pobaltí okamžitě protestovaly diplomatickou cestou. Bylo jasné, že obsazení Pobaltí je předzvěstí toho co se chystá Stalin udělat s Evropu. Na Nový rok 1942 se v belgickém Namuru sešli předsedové vlád tří evropských antikomunistických velmocí. Lord Halifax, Hjaarmar Schacht a Benito Mussolini. Výsledkem tohoto setkání byl podpis vzájemné spojenecké smlouvy. Bylo jasné, že Evropa má před sebou poslední dny míru. To záhy potvrdil 2. leden. Toho dne byla ve Velké Británii a všech koloniích zavedena všeobecná branná povinnost. Ke stejnému kroku přistoupila v prvním lednovém týdnu i britská dominia. Teď už opravdu nebylo pochyb, že valka je na spadnutí

_________________
Edwy I. Král Mercie - Anglie 960


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Nové Československo
PříspěvekNapsal: 19 čer 2017, 21:41 
Podporučík
Podporučík

Registrován: 09 dub 2014, 16:27
Příspěvky: 949
Bydliště: Liberec
Vzal jsi to tedy hákem, jen co je pravda :D
Ale vývoj to je zvláštní. Japonci neví na jakou stranu se postavit, po Chasanu a Chachyn-golu by měli mít jasno. Co vlastně na vývoj v Tichomoří a Evropě říkají USA, těm by se určitě spojenectví Británie s Japonskem nelíbilo.

V Evropě. Rudí partyzáni ve Španělsku? Vážně?

_________________
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Nové Československo
PříspěvekNapsal: 19 čer 2017, 22:52 
Kapitán
Kapitán
Uživatelský avatar

Registrován: 17 kvě 2010, 12:38
Příspěvky: 1806
Pozor, reálně měli Sověti v době Chalkyn Golu krytá záda dohodou s Německem. Tady tomu tak není a v případě, že Japonci zaútočí, budu vést válku na dvou (nebo ještě víc) frontách, pro Japonce je to podstatně lepší situace než v OTL.
Dost zásadní bude pro Japonce ale otázka surovin (k embargu ale dosud nedošlo... a v případě války se SSSR ani nedojde, alespo%n ze strany Britů... co Nizozemsko?)

_________________
Hetharie V.: Kancléř Jeho knížecí Jasnosti Jiřího Lormanwenského Marek z Lesohradu


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Nové Československo
PříspěvekNapsal: 20 čer 2017, 16:24 
Podporučík
Podporučík

Registrován: 09 dub 2014, 16:27
Příspěvky: 949
Bydliště: Liberec
Mě by zajímalo co na to USA, těm se spojenectví Japonska a Británie nemůže vůbec líbit, kříží to jejich plány v Tichomoří-vyhnání evropských mocností. Leda by se Roosevelt, jako extrémní levičák, spojil se Stalinem, což by mohla být docela sranda :D

Dál mám drobnou poznámku k Německu, obnova monarchie? Nepřipadá mi to moc reálné, potom co si Běmci na jejím konci zažili.....

_________________
"Svět potřebuje spravedlnost, nikoli dobročinnost."
Mary Wollstonecraft
Alberto di Casamatta konzul Středoitalské republiky Itálie 1796
[Richard I. Normanský vévoda Normandie Anglie 960
Paladin Konrád, regent krále Svatopluka I.,


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Nové Československo
PříspěvekNapsal: 28 čer 2017, 11:38 
18. Plukovník
18. Plukovník
Uživatelský avatar

Registrován: 08 říj 2006, 13:25
Příspěvky: 6260
Bydliště: Praha
Ještě k předchozímu:
3) V reálu, navzdory válce s Německem, Británie stavěla v sev. Iráku řadu letišť, které měly sloužit právě pro bombardovací ofenzívu proti Baku a kavkau obecně. Podotýkám, v okamžiku, kdy byl nepřítel podstatně blíž Ostrovům, než je tady. Nestihlo se to fakticky jen těsně, Británie počítala se začátkem kampaně někdy na přelom března a dubna. Tzn. nemožné to rozhodně není.
Sověty může napadnout ledasco, nicméně, jak říkám, musíš mít na to vycvičené piloty, schopné podobnou akci provádět. Nejsem si jist, jestli Sověti vůbec měli nějaké letouny schopné nést torpéda a jestli vůbec měli nějaká letecká torpéda vůbec. :lola:
A bomby pro bitevní lodě zas tak nebezpečné nejsou. Navíc, jak podotýkám, akce by se odehrávala nejspíš pod deštníkem vlastní letecké ochrany, která by riziko srážela fakticky na nulu.

Co se týče sovětského námořnictva, o jeho schopnostech svědčí fakt, že za celou válku jeho těžké lodě nevystrčily ani špičku přídě z Leningradského přístavu a to proti sobě měly jen Kriegsmarine, která na Baltu dokonce neměla jedinou bitevní loď. A baterie pobřežní ochrany se sice v Leningradu a Kronštatu nacházely, ovšem pokud mě pamět neklame, měly menší, resp. stejnou ráži, jako děla britských bitevních lodí.
Každopádně Britové by nebyli tak blbí, aby při blokádě zajely až před Leningrad...pohodlně jim stačí dřepět v ústí Botnického zálivu a dělat čistě noční výpady spojené s bombardováním města, kdy šance, že protivník něco trefí v odpověď, je už opravdu nulová.

_________________
Oklamat, zmást, překvapit
("Stonewall" Jackson)


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Nové Československo
PříspěvekNapsal: 29 čer 2017, 21:46 
Rotmistr
Rotmistr

Registrován: 16 led 2015, 17:51
Příspěvky: 185
Architektura války

V zimě 1941/42 se napětí v Evropě začalo nebezpečně zvyšovat. 25. února 1942 uskutečnili komunisté dlouho plánovaný státní převrat. Vojenské jednotky, jejichž mužstvo bylo dostatečně indoktrinováno komunistickou ideologií, obsadily všechna významná města v metropolitní Francii a většině kolonií. Poté co byla obsazena města, vyrazili do akce vyšetřovatelé SSE a začali zatýkat všechny významné odpůrce komunistů. Ve vězení skončila řada významných politiků, v čele s Leónem Blumem a Paulem Reynaudem, bylo zatčeno rovněž množství-bývalých-vysokých armádních důstojníků, v čele s bývalým náčelníkem generálního štábu Maurice Gamelinem.
Prezident Albert Lebrunn byl internován přímo v Elysejském paláci a po nevybíravém nátlaku ze strany SSE složil v brzkých ranních hodinách 26. února funkci. Roli prezidenta převzal, oficiálně dočasně, Maurice Thorez.

Obrázek

Během několika málo hodin se PCF podařilo eliminovat většinu významných antikomunistů. Pouze hrstce, převážně vojenských důstojníků, se podařilo uniknout do Velké Británie a Belgie. V Londýně se se souhlasem britské vlády ustanovila exilová vláda francouzské republiky, v jejímž čele stanul plukovník Charles de Gaulle.

Obrázek

PCF převrat oficiálně zdůvodnila tím, že SFIO, opozice a část armády se chystala provést státní převrat, toto spiknutí mělo být podporováno britskými, německými a belgickými imperialisty. Tomuto zdůvodnění však většina světa nevěřila i řada Francouzů byla na pochybách, ale většina z nich nehodlala proti nové vládě nic podniknout.

Ve Francii byl ještě 25. února vyhlášen vyjímečný stav. Všechny politické strany, kromě PCF, byly rozpuštěny a stejný osud potkal i parlament. Oficiální název státu se změnil z Francouzské na Francouzskou socialistickou republiku.

Ihned po převratu začala nyní již zcela zbolševizovaná armáda naplno s válečnými přípravami. Válka se připravovala již od roku 1939, nyní se přípravy ocitly ve finální fázi. 15. března byla generálním štábem vyhotovena finální verze takzváného plánu Roberspierre.

Tento plán se skládal ze dvou částí, jejichž krycí jména byla Rovnost a Svoboda.
Rovnost byla krycím názvem útoku proti Belgii a Svoboda byla tím samým pro severní Afriku a Blízký východ.

Rovnost předpokládala nasazení čtyř z deseti polních francouzských armád proti Belgii. Toto uskupení mělo během 3-4 projít Belgií a Lucemburskem, poté mělo vpadnout do Německa v linii Cáchy-Trevír.

Cílem operace Svoboda bylo vytlačit ze severní Afriky a Blízkého východu Italy a Brity. Toho mělo být dosaženo za použití klešťového úderu. Africké křídlo kleští mělo své výchozí body v Alžírsku, Tunisku a Čadu. Útvary zde umístěné měly obsadit italskou Lybii a poté vpadnout do Egypta a probít se k Suezskému průplavu. Blízkovýchodní kleště se měly sestávat ze dvou proudů, jejichž výchozí základnou byla Sýrie. První křídlo se mělo skrz britskou Palestinu probít na východní břeh Suezu, zde bylo plánováno spojení s africkou částí kleští. Druhé blízkovýchodní uskupení mělo vpadnout do Iráku a obsadit tamní ropná pole.

Francouzské plány byly pečlivě koordinovány s plány sovětskými. Sověti se totiž chystali v létě spustit dlouho připravovanou operaci s krycím názvem Bouře. Nejednalo se o nic menšího než úder proti střední a jihovýchodní Evropě.

STAVKA v čele s náčelníkem generálního štábu maršálem Michailem Šapošnikovem vypracovala na sklonku roku 1941 finální verzi plánovaného sovětského úderu.

První sovětskou obětí se mělo stát Polsko, jímž měla projít elita Rudé armády. Tyto útvary poté měly napadnout Německo, proniknout do jeho středu, zde bylo plánováno spojení s francouzskou armádou. Toto mocné uskupení by se po spojení rozdělilo na dvě části. Jeho západní část by překročila Alpy a vpadla by do Itálie, zatímco západní část by obsadila Čechy, zde mělo dojít ke spojení s další částí Rudé armády, která měla obsadit Rumunsko, severní Jugoslávii, Maďarsko a Slovensko.

STAVKA dále rozpracovala plán útoku proti Skandinávii, jehož cílem bylo obsadit švédské doly na železnou rudu. Další zvažovanou alternativou byl úder proti Iráku a Persii.

Plány si vytvářela i druhá strana. Především Německo. Němečtí generálové se chtěli primárně soustředit na Francii, kterou považovali za větší hrozbu než Sovětský svaz. Německá generalita totiž považovala na základě sovětských výkonův Zimní válce Rudou armádu za druhořadé bojové uskupení, vedené navíc neschopnými důstojníky.

OKH proto plánovalo přesunout většinu německých divizí na západ, zde měla být Francie doslova sražena na kolena díky plánu genrálporučíka Ericha von Manstein. Plán to byl v zásadě prostý. Němci plánovali vylákat Francouze hluboko do Belgie. Zatímco většina francouzské armády by byla vázána v Belgii, německé tankové divize měly obejít silně opevněnou Maginotovu linii skrz silně zalesněnou oblast Arden. Poté se toto uskupení mělo stočit k severu a tím uzavřít výkvět francouzské armády v ohromném kotli. Německý úder měl být podpořen souběžným italským úderem přes Alpy a v severní Africe. Belgické křídlo německé armády mělo být rozšířeno o britský expediční sbor. Británie navíc plánovala proti Francii zahájit masivní bombardovací ofenzivu a britské a italské námořnictvo mělo zahájit blokádu Francie.

Po porážce Francie se měla spojenecká vojska přesunout na východ a společně s vojsky Malé dohody měla být provedena ofenziva, která měla zahnat Sověty až za Dněpr

Situace se v průběhu jara stávala stále více napjatou. Francouzská i sovětská armáda zahájila rozsáhlé přesuny směrem k belgické, respektive k polské hranici. Ve vzduchu byla cítit válka.

Němci v obavě, aby nebyli zaskočeni náhlým sovětským úderem, začali za Memelem, který tvořil hranici mezi východním Pruskem a sovětskou Litvou, budovat rozsáhlý obranný systém. Právě zde se měla německá armáda dočkat důležité kořisti

15. dubna se skupina memelských Němců, která sloužila jako osádka moderního sovětského tanku T-34, rozhodla dezertovat. Odvážným tankistům se jejich plán skutečně podařil. Do rukou německé armády se tak dostal nejmodernější sovětský stroj, který byl okamžitě podroben řadě zkoušek.

Jejich výsledky pyšné pruské důstojníky pořádně vyděsily. Díky výzvědné činnosti Abwehru sice v Berlíně tušili, že Sověti disponují ultramoderním tankem, ale to co německé důstojnictvo zjistilo bylo skutečně děsivé.

Kořistní sovětský stroj ve všech ohledech překonával nejmodernější německý tank Pz IV. OKH okamžitě začalo požadovat, aby byl do výroby zařazen těžký tank Pz V. nicméně to bylo možné nejdříve v první polovině roku 1934. Němci konečně pochopili, že proti stojí silnější nepřítel než si dosud mysleli. Generalita okamžitě začala upravovat válečné plány pro východní frontu.

Obrázek

Mezitím Belgie, zneklidněná ze vzrůstající koncentrace francouzských vojsk u hranic, poslala do Londýna depeši s žádostí o vojenskou pomoc. Leopold III. a vláda pochopili, že neutralita jejich země bude opět porušena.

Londýn se rozhodl belgické žádosti o pomoc vyhovět. Na začátku května se v Británii začal formovat expediční sbor, jehož velitelem byl jmenován lord Gort. Již 15. května se v belgickém Ostende začali vyloďovat první Britové.

Obrázek

Francie tento akt označila za přípravu agrese a vláda vyhlásila 17. května všeobecnou mobilizaci. Stejné opatření učinila druhý den i Belgie. Británie vyhlásila mobilizaci částečnou a uvedla do bojové pohotovosti loďstvo i letectvo.

Nyní už byla válka opravdu na spadnutí. Všichni čekali, že první výstřely druhého celosvětového konfliktu padnou na Západě, ale všechno mělo být jinak.

_________________
Edwy I. Král Mercie - Anglie 960


Naposledy upravil Černovous dne 01 črc 2017, 12:07, celkově upraveno 1

Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Nové Československo
PříspěvekNapsal: 29 čer 2017, 21:49 
Rotmistr
Rotmistr

Registrován: 16 led 2015, 17:51
Příspěvky: 185
Vše v pořádku :-)

_________________
Edwy I. Král Mercie - Anglie 960


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Nové Československo
PříspěvekNapsal: 16 črc 2017, 19:01 
Rotmistr
Rotmistr

Registrován: 16 led 2015, 17:51
Příspěvky: 185
Bouře

Pokud byla situace v západní Evropě napjatá, tak na východě byla doslova výbušná. SSSR začal na přelomu března a dubna přesouvat k polské hranici značné množství vojenských jednotek.
Polská vláda byla z této aktivity značně znepokojena a požadovala po Sovětském svazu vysvětlení, odpovědí, ale bylo zaryté mlčení.

1. května proto vláda Polské republiky vyhlásila častečnou mobilizaci. Po jejím dokončení disponovala polská armáda 39 pěšími divizemi, 11 jízdními brigádami a 1 brigádou obrněnou. Generální štáb počítal s tím, že všeobecnou mobilizaci spustí v případě sovětské ofenzivy. Polští generálové hýřili sebevědomím a nešetřili optimistickými prohlášeními. Například geneeální inspektor polských ozbrojených sil Edward Rydz-Śmigly se holedbal, že pokud Sověti skutečně zaútočí, tak je polská armáda požene zpět jako pasáci stádo vepřů. Ještě troufalejší výstup měl divizní generál Wladyslaw Bortonowski, který velel Samostatné operační skupině Waclaw-elitnímu uskupení polské armády. Tento důstojník prohlásil, že čtrnáct dní po sovětském útoku si se svými muži smočí nohy v Dněpru.

Obrázek
Generál Bortonowski

Optimismus polské generality vycházel ze zkušenosti ze sovětsko-polské války, která se konala v roce 1920. Tehdy uštědřili Poláci Sovětům drtivou porážku, nikdo z vysoce postavených polských důstojníků a politiků nepochyboval, že se triumf podaří, možná v ještě drtivější podobě zopakovat. Někteří polští politici, například ministr zahraničí Jozéf Beck už dokonce spřádali plány na obsazení Pobaltí, Běloruska a západní Ukrajiny.

Nikoho ve Varšavě ani ve snu nenapadlo, že tyto vize nevychází z reálné situace. Rudá armáda se za 22 let od posledního střetu s Poláky změnila takřka k nepoznání. Disponovala množstvím moderních zbraní a řadou schopných generálů, kteří se dokázali poučit z nezdarů svých předchůdců.

Nikdo navíc netušil, že zvýšená míra přesunů vojsk k polské hranici je poslední fází před ofenzivou. SSSR ve skutečnosti již od konce roku 1941 přesouval na západ ve zmenšené míře řadu vojenských útvarů. Uvnitř SSSR se navíc na začátku roku 1942 rozeběhlo soukolí skryté mobilizace. Díky této skryté akci disponovala Rudá armáda 5 000 000 muži, a to byl pouze první útočný sled.

Obrázek
Rudoarmějci při přesunu k polské hranici

Během necelého půl roku se Sovětům podařilo v linii Memel-Proskurow soustředit 11 armád v síle 147 divizí, z toho 87 bylo střeleckých, 32 tankových, 16 mechanizovaných a 12 jízdních. Navíc v záloze bylo na Ukrajině připraveno dalších 17 střeleckých divizí. Tato masa vojsk byla rozdělena do tří frontů-Baltského, Západního a Jižního.

Na severu se nacházel Baltský front, v jehož čele stanul armádní generál Fjodor Kuzněcov. Toto uskupení bylo složeno ze tří armád (8., 11. a 27.) a bylo dislokováno na území bývalých pobaltských států. Do první fáze operace Bouře se měla zapojit pouze jeho část, konkrétně 11. a 27. armáda, které měly postupovat na Suwalki,Augustów a Grodno, tím měl být odříznut Vilenský výběžek. Zbylá armáda měla zpočátku krýt hranici s Německem a do boje se měla zapojit až s armádami druhého sledu.


V Bělorusku stál Západní front armádního generála Dmitrije Pavlova, který byl tvořen čtyřmi armádami (3., 10.,4.a 26.) Tento front měl za úkol společně se dvěma armádami Baltského frontu obklíčit Vilenský výběžek, což byl úkol 3. armády. Zbytek frontu měl za úkol projít středním Polskem, obsadit Varšavu, a poté počkat na doplnění druhým sledem. Poté měl dojít do Poznaně a vpadnout do severního Slezska a Pomořan.

Posledním frontem byl fron Jižní, který se nacházel na Ukrajině, jeho velitelem byl jmenován armádní generál Georgij Žukov. Úkolem tohoto frontu sestávajícího se ze čtyř armád (5.,6.,26. a 12.), bylo projít jižním Polskem a vpadnout do jižního Slezska.

Kromě techto tří frontů soustředila Rudá armáda 3 armády na hranicích s Finskem a dvě proti Rumunsku.

18. května ohlásil náčelník generálního štábu maršál Michail Šapošnikov Stalinovi, že všechny jednotky Rudé armády, které měly být nasazeny proti Polsku,se nachází v nástupních prostorech. Celkem se jednalo o 2 400 000 pěšáků, 9600 tanků, 10 000 letadel a 27 000 děl.
Stalin vyjádřil spokojenost a vydal rozkaz, aby byla Bouře spuštěna 23. května

Jak Vožď rozkázal, tak se stalo. 23. května 1942 ve 4:00 se po celé délce sovětsko-polské hranice rozeřvalo všech 27 000 sovětských děl. Společně s dělostřelci vyrazili do akce i letci, kteří zaútočili na vojenská letiště, města, továrny a infrastrukturu ve východní části Polska. O hodinu později se do pohybu dala i ohromná masa pěchoty a tanků.
2. světová válka začala...

Obrázek
Sovětští dělostřelci zahajují palbu....

_________________
Edwy I. Král Mercie - Anglie 960


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Nové Československo
PříspěvekNapsal: 23 črc 2017, 19:42 
Rotmistr
Rotmistr

Registrován: 16 led 2015, 17:51
Příspěvky: 185
Rudý marš

Sovětský nástup proti Polsku byl neuvěřitelně rychlý a především drtivý. Již v prvních hodinách války dopadlo na základny polského letectva na východě země značné množství bomb, více než polovina polského válečného letectva byla zničena na zemi.
Teprve hodinu poté co Rudá armáda překročila polské hranice, předal sovětský velvyslanec v Polsku Nikolaj Šaronov prezidentovi Polské republiky Ignacy Moscickimu dokumenty o vyhlášení války. Jako důvod pro vyhlášení války byl uveden útlak ukrajinské a běloruské menšiny, které žily na území východního Polska.

Kromě letišť Sověti útočili i na infrastrukturu, klíčové železnice a silnice byly doslova zasypány deštěm pum. Náletů nebyla ušetřena ani města. Na civilní obyvatelstvo Stalinovi sokoli nebrali nejmenší ohledy.

Obrázek
Jedna z vesnic, kterou prošla fronta
Letecké údery nebyly jediným problémem, se kterým se museli obránci vypořádat. V jejich týlu byly před zahájením pozemního úderu shozeny tisíce výsadkářů. Ti okamžitě začali pracovat na tom, aby prvosledové jednotky polské armády ztratily spojení s týlem.

Když se konečně dala do pohybu pozemní složka Rudé armády, v polských řadách vypukl neuvěřitelný chaos. Mnoho jednotek přišlo v důsledku činnosti výsadkářů o spojení s týlem. Polští vojáci byli zmatení a dezorganizovaní. Přestože většina z nich se na východní hranici nacházela na začátku května, nebyli schopni žádné výraznější protiakce. Nebyly vytvořeny žádné překážky, které by alespoň dokázaly zpomalit sovětský postup. Polská generalita totiž předpokládala, že v případě sovětského úderu přejdou polské jednotky do protiútoku, který zatlačí Sověty zpět do nástupních prostorů. Nyní mělo nejvyšší polské velení za svou aroganci a přezíravost vůči Sovětům zaplatit krutou daň.

Pod drtivým sovětským tlakem se polské linie hroutily jako domeček z karet. Na severu i ve středu frontové linie vytvořila Rudá armáda několik průlomů.

Na severu se XXII. střeleckému sboru 11. armády, ve spolupráci se III. mechanizovaným sborem podařilo severně od Suwalki prolomit linii hájenou muži ze skupiny Narew. Zdecimované zbytky tohoto uskupení se chvatně stahovaly na jih k řece Bob, kde doufaly ve spojení se skupinou Wyzskóv. Rudoarmějci mezitím obsadili nebráněné Suwalki. Přesně ve 12:00 nad Suwalki zavlála rudá vlajka

O několik desítek kilometrů dál se XXIV. střeleckému sboru podařilo proniknout do bezprostřední blízkosti Grodna. Poláci se spěšně stahovali na druhý břeh Němenu a překotně se zde zakopávali. Tato snaha jim však nebyla nic platná. 30 kilometrů severně od Grodna překonaly tanky I. mechanizovaného sboru Němen, a tím se dostali obráncům ze skupiny Wyszkow do boku. Co bylo ještě horší, ze severovýchodu postupoval LXI. střelecký sbor a na Vilnius se valila 27. armáda, která byla tvořena dalšími třemi střeleckými sbory. Navíc z Běloruska se na Grodno valila 3. armáda ze sestavy Západního frontu.

Během několika hodin byla situace v severní části fronty pro Polsko ztracena. Skupina Narew byla z těžkými ztrátami zahnána za Bob, skupina Vyszskow byla z velké části rozprášena v bojích u Grodna a skupina Grodno a armády Modlin a Lodž se narychlo probíjely z Vilenského výběžku, aby neuvázly v kotli, který kolem nich vytvářela Rudá armáda.

Ve středním úseku se armády Západního frontu valily nemilosrdně vpřed a hnaly před sebou dezorganizovanou masu tvořenou příslušníky armád Prusy a Poznaň a skupin Polesí a Kutrzeba.

Na severním křídle Západního frontu postupovala 3. armáda údolím Němenu a chystala se polským divizím uzavřít ústupovou cestu z Vilenského výběžku. Na Baranowice se hnala 10. a na Pinsk 4. armáda, poslední frontová armáda (13.) postupovala ve směru Kowel.

Na jihu se jednotkám pod velením generála Kazimierze Sosnkowskiho (armády Krakov, Poznaň, Pomořany a skupina Waclaw) podařilo alespoň udržet jakýsi pořádek. Na tomto úseku fronty se Poláci zmohli k několika drobným útokům a skupině Waclaw se dokonce na okamžik podařilo dostat do úzkých IV. mechanizovaný sbor generálporučíka Andreje Vlasova, ale sovětská převaha byla příliš velká a záhy se i jižní křídlo polské armády muselo dát na chvatný ústup.

Během několika hodin se ukázalo, že polská armáda není schopna zastavit sovětský nápor. Ve Varšavě se psychicky zhroutil generální inspektor polských ozbrojených sil maršál Rydz-Śmigly a musel být ze své funkce odvolán, na jeho místo byl jmenován generál Kazimierz Sosnkowski, který velel jižnímu křídlu polské armády a ze všech polských velitelů si v dosvadním průběhu války vedl zdaleka nejlépe.

Nový vrchní velitel ozbrojených sil udělal to nejlepší co bylo v danou chvíli možné, vydal rozkaz k ústupu na linii Narew-Bug-Karpaty, zde měla být vytvořena obranná linie opírající se o brestskou pevnost. Sosnkowski však nepředpokládal, že by se na této linii podařilo Sověty zadržet, což také sdělil prezidentu Mościckimu při vzájemném setkání, které se uskutečnilo ve Varšavě 1. června. Generál proto navrhl, aby byla vybudována druhá obranná linie, která by probíhala po linii Visla-Wieprz-San a na jihu by se opírala o premyšlovskou pevnost a podhůří Karpat.

Prezident generálovy návrhy přijal a ve večerních hodinách bylo na březích Visly, Wieprzu i Sanu zahájeno hloubení zákopů, k jejichž hloubení bylo povoláno i civilní obyvatelstvo.

S přípravou této linie se začalo právě v čas. 8. června v brzkých ranních hodinách obešla 12. armáda ze sestavy Jižního frontu polská postavení u Lvova. Zároveň se oběma armádám Baltského frontu podařilo vytvořit několik předmostí na břehu Narewu. Tím byla obranná linie znehodnocena. Poláci se byli donuceni stáhnout na již zmiňovanou obranou linii za Vislou. V těsném odstupu za nimi se valili rudoarmějci, první z nich se na východní břehu Visly, respektive Wieprzu objevili již 15. června. Na Varšavu ,Krakov, Lublin a Sandoměř byly každý den pořádány nálety, které měly zlomit morálku civilního obyvatelstva. V případě Varšavy se k náletům navíc přidalo i dělostřelecké odstřelování.

Obrázek
Rudoarmějci ve Lvově

Situace Polska byla kritická. Armáda státu, o němž jeho vláda svým občanům tvrdila, že je evropskou mocností, byla během tří týdnů poražena. Poláci utrpěli hrozné ztráty. Z 39 pěších divizí, které byly k dispozici na začátku války k dispozici jich bylo 16 zničeno zcela nebo alespoň částečně. Hrozné ztráty utrpěla i pýcha polské armády jezdectvo 7 z 11 jízdních brigád bylo zcela nebo částečně zničeno. Ještě hůře dopadlo letectvo 600 z 900 strojů, tedy plné tři čtvrtiny, bylo zničeno. Utrpěné ztráty se sice povedlo částečně doplnit mobilizací vyhlášenou ihned po napadení země, ale bylo jasné, že za dané situace může Poláky zachránit pouze zázrak, nebo vojenská pomoc sousedních států.

Sovětský úder byl skutečně drtivý. Poprvé v dějinách válečnictví byla ve velké míře uplatněny metody takzvané Bleskové války. Mohutné tankové a mechanizované útvary, podporované dělostřelectvem a leteckými údery, zvládly během několika dní rozdrtit nepřátelskou obranu. Na první pohled se jednalo o naprostý triumf. Při detailnějším pohledu už se sovětské vítězství nezdálo být tak oslnivým. Sovětská technika, zejména tanky prokázaly své bojové kvality, ale řada z nich byla vyřazena z bojové aktivity z důvodu nejrůznějších technických závad. Nedbalá údržba připravila Rudou armádu o mnohem více strojů než obránci. roblematickým bylo i chování mnoha sovětských frontových velitelů. Na nejvyšší úrovni sovětské velení dokazovalo, že velet umí. Zejména generálové Pavlov a Žukov prokázali, že jsou mistři ve vedení moderní války, rovněž velitelé jednotlivých armád, zejména u Žukovova Jižního frontu, několikrát předvedli, že velet umí. Přímo na frontové linii to ale zdaleka tak oslnivé nebylo. Řada sovětských velitelů hnala své muže do útoku naprosto bezohledně. Především sovětská pěchota v důsledku této taktiky utrpěla těžké ztráty. Dalším problémem bylo zásobování, infrastruktura byla v oblasti, kterou se prohnala frontová linie, byla zle pocuchána. Ženisté sice dělali vše co bylo v jejich silách, ale nebylo v jejich možnostech v tak krátké době zničené silnice a železnice učinit alespoň částečně provozuschopnými. Mnoho tun drahocenných zásob tak zůstalo uvězněno v kolonách na těch několika málo silnicích, které byly provozuschopné. Situaci navíc komplikovaly partyzánské oddíly, které se na obsazeném území začaly formovat z rozprášených oddílů polské armády. Centrem jejich činnosti se stala oblast Pripijaťských bažin, odtud Poláci podnikali výpady proti sovětským zásobovacím a vojenským transportům. V sovětském týlu se navíc stále nacházelo několik bodů obsazených polskými vojáky, kteří Sovětům kladli zatvrzelý odpor. Nejvýznamnějším z těchto bodů byl Brest. Posádka tamní pevnosti se zuřivě bránila čtyřnásobné sovětské přesile. Rudoarmějci byli natolik zoufalí, že 16. června proti obráncům použili bojové plyny. Ani to však nepomohlo a Brest se i nadále držel.

Sovětští vojáci předvedli heroický výkon, nyní se ocitli na hraně svých možností. Za tři týdny urazili takřka neuvěřitelnou vzdálenost a nyní si potřebovali odpočinout, doplnit ztráty a provést potřebnou reorganizaci. STAVKA se rozhodla, že tento čas svým polským armádám dopřeje. Ofenzivní akce měly být přerušeny na čtrnáct dní, po celou tu dobu se měla bojová činnost omezit pouze na letecké, dělostřelecké a občasné pozemní přepady. V Moskvě se již nejvyšší armádní velení a politbyro domývali, že Poláci jsou vyřízení a faktické přerušení bojové aktivity již nemůže jejich porážku oddálit.

V Moskvě se již neřešila válka proti Polsku, ale další postup Rudé armády. Na schůzi STAVKY a Politbyra, která se uskutečnila večer 18. června, bylo rozhodnuto, že po definitivní porážce Polska bude zahájen útok proti Německu, Rumunsku, Finsku a Československu. Tato masivní ofenziva měla za cíl spojení s francouzskou armádou a zajištění nadvlády komunistického tábora nad drtivou většinou Evropy. STAVKA zároveň stále intenzivněji zvažovala možnost ofenzivy proti Persii, Iráku a Indii.

Sovětský útok proti Polsku vyvolal v celé nekomunistické Evropě zděšení. Vyděšeny byly především státy Malé dohody, zejména Rumunsko a Československo. Rudá armáda se totiž začala pohybovat na československých hranicích a zároveň k armádám nacházejícím se na rumunské hranici přisouvala početné posily. Všechny tři státy malodohodového paktu proto 17. června vyhlásily částečnou mobilizaci svých armád. Československá a rumunská armáda zároveň zahájily kryt hranic. Československo narychlo opevňovalo karpatské průsmyky na severním Slovensku a Podkarpatské Rusi a Rumuni zahájili přípravy na destrukci mostů přes Prut. SSSR označil konání malodohodových států za agresi, ale prozatím se proti nim nechystal nic podniknout.

Obrázek
Rumunští vojáci při střežení hranice se Sovětským svazem

Znepokojeno bylo i Německo. OKH narychlo muselo přepracovat své válečné plány. Původně měla být většina armády nasazena na západě proti Francii, ale za nastalé situace bylo rozhodnuto, že většina divizí bude přesunuta na východ. Vláda se vzhledem k dění rozhodla 18. června vyhlásit všeobecnou mobilizaci německé branné moci, do bojové pohotovosti bylo aktivováno i válečné námořnictvo, které mělo rozkaz v případě potřeby vyplout do Baltského moře.

Stalin znepokojený německou mobilizací a rozsáhlými vojenskými přesuny, na německo-polské hranici bylo postupně soustředěno 80 ze 180 divizí německé armády, z toho 10 bylo tankových, se rozhodl, že je třeba Berlín ukolébat. proto vydal rozkaz, aby komisař zahraničních věcí Vjasečlav Molotov neformálně Německu nabídl možnost rozdělení Polska mezi Německo a Sovětský svaz.

Jednalo se však o vějičku, na níž mělo být Německo chyceno. Ve skutečnosti měl Stalin s Polskem jiné plány. V Moskvě se již krátce po napadení Polska začala formovat polská vláda složená z komunistů nacházejících se v Moskvě.

Komunistická strana Polska byla sice z rozhodnutí Komiterny v roce 1937 rozpuštěna, ale nyní se opět začala obnovovat. Velkou zásluhu na tom měl Wladyslaw Gomulka, který před rozpuštěním strany patřil k jejím předním členům. V průběhu roku 1941 se mu podařilo Stalina přesvědčit, aby vydal souhlas s jejím obnovením.

Když politbyro svým usnesením z 26. května rozhodlo, že má být v dohledné době utvořena vláda, která dovede Polsko k socialismu, byl Gomulka přirozeným kandidátem na předsedu této vlády. Do této funkce ovšem nebyl instalován zadarmo. Stalin Gomulku přiměl, aby se zavázal, že Polsko po válce podstoupí všechna svá území na východ od Curzonovy linie Sovětskému svazu. Za tyto ústupky mělo být komunistické Polsko odškodněno německým Slezskem, Pomořany a většinou Pruska.

Obrázek
Wladyslaw Gomulka

Stalin se pochopitelně nespoléhal pouze na Gomulkovy sliby. Proto ještě před zahájením operace Bouře dal šéfovi NKVD Lavrentiji Berijovi rozkaz, aby NKVD vyčistila území na východ od Curzonovy linie od všeho polského.
Berija si vzal Stalinův rozkaz k srdci. Když Rudá armáda vpadla do Polska, za jejími prvosledovými jednotkami postupovala speciální komanda NKVD, která okamžitě začala zatýkat všechny Poláky, na které narazila. Berijovi muži měli zvláště spadeno na příslušníky vyšších společenských vrstev, kněží a důstojníky. Desítky tisíc příslušníků těchto vrstev byly odvlečeny na východ. 20 000 z nich bylo 6. června zavražděno příslušníky NKVD v Katyňském lese nedaleko od Smolenska.

Obrázek
Katyňský masakr

Zatímco Sověti již začínali spřádat plány na poválečné uspořádání Evropy, válka se dostala do další fáze.

_________________
Edwy I. Král Mercie - Anglie 960


Nahoru
 Profil  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 62 ]  Přejít na stránku Předchozí  1, 2, 3, 4  Další

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  

Webhosting Český hosting

Založeno na phpBB® Forum Software © phpBB Group Color scheme by ColorizeIt!
Český překlad – phpBB.cz