Jajjun.com

Diskusní fórum věnováno historii, hrám od Paradoxu a mnoha dalším zajímavostem.
Právě je 21 led 2018, 09:41

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 7 ] 
Autor Zpráva
 Předmět příspěvku: Anglie, roky 961 a 962
PříspěvekNapsal: 03 úno 2016, 22:13 
Rotný
Rotný
Uživatelský avatar

Registrován: 06 lis 2014, 17:13
Příspěvky: 139
Jaro 961


   Tento obrázek může být vizuálně zmenšen. Zobrazit v původní velikosti

Regent Ecgric Raven a jeho rytíři na koních prohlíží opevnění Leicesteru

Nový rok začínáme poklidnou procházkou východoanglické armády po Mercii, zakončenou obdivováním architektury leicesterské hradby. Proč poklidnou? Když Ecgric Raven v čele svých armád překročil mercijské hranice, byl překvapen. Jeho armádu nesledovali žádní průzkumníci. A navíc, jeho vlastní špehové mu přinesli armády o tom, že armády Mercie ani nikam nejdou. Měl tedy volnou cestu k Leicesteru, který po několika menších turistických zastávkách oblehl. Stráže na hradbách jako by to nezajímalo, sotva zvedli hlavy od karet.

Norský král se rozhodl, že vyděsí pobřežní vesnici Wessexu, když se svou flotilou zakotvil jen kousek od ní. Vesničné sotva obnovili zdravé fungování dříve vypleněné vesnice a hned jsou tu další nájezdníci? Sice nezaútočili, ale obyvatelé už mají sbaleno a jsou připraveni k odchodu.

Jarl Gunnlæif Svarsson se mezitím plavil k Baile Átha Cliath, které měl v plánu dobýt. Svou armádu rozdělil na dvě částí, doufaje v překvapivý útok. Irské království ale bylo o útoku informováno a jeho zvědové nepřátele bedlivě pozorovali. Posádka města, skládající se ze dvou oddílů austmathrů, byla rozšířena o oddíl oštěpařů, ceithearnů. Dobře se schovali za svůj val a vyčkávali. Z jihovýchodu se vylodily 2 oddíly nájezdníků a svižně pokračovali směrem k městu a val se pokusili dobýt. Ač se snažili sebevíc, nedařilo se jim rychle proniknout, navíc jim na hlavy létal oštěpy. V ten moment zaútočili další dva norské oddíly z východu. Irové o nich sice věděli, ale něměli dost mužů, aby se mohli spolehlivě nepřítele zatlačit. Boj to byl dlouhý a velmi únvaný, se ztrátami na obou stranách. Jarl Svarsson je měl sice větší, ale pomalu získával převahu. Měl ale problém. Dostal zprávy o blížící se jízdě z jihozápadu, která měla dorazit každým okamžikem. Pokud by dorazila dříve než město padne, neměl by šanci. Zavelel tedy k ústupu a jeho vyčerpaná armáda se stáhla zpět na lodě. A udělal dobře, protože irská jízda dorazila záhy.

Zatím jarl Svarsson neúspěšně bojoval na východě Irska, další irská království o sobě dala vědět. Uveďme tedy situaci. Na severu leží království Aírgíalla, kde vládne král Donnacán. Tato země se dříve rozkládala více směrem na jihovýchod, ale při válce se Severním a Jižním Uí Néill získala sever, ale ztratila svá původní území.

Dál na jih leží království Connacht. Tato země je teď jen stínem toho, čím bývala dříve. Vládne zde Fergal Ua Ruairc, který je sicé již stár, ale své zemi stále kraluje pevnou rukou a sní o tom, že své království udělá znovu velkým a slavným.

Nejjižnější královtví Munster by bylo nejraději, kdyby mohlo jen chovat své koně a ovce. To neznamená, že jde jen o nějaké pastvce, munsterští vojáci jsou odhodlaní a skvěle vycvičení, pričemž v boji spoléhají právě na jízdu.

A pak je tu Uí Néill, bývalá vikingská země. Prosperuje z obchodu svého hlavního města, Baile Átha Cliath. Tato země nedávno začala renovovat zříceninu na západ od svých hranic, což ostatní irská království odsoudila jako narušení rovnováhy sil. A právě tato zřícenina, společně s vikingy, byla příčinou nové války v Irsku.

Zatímco Uí Néill odvolal svou jízdu od stavby a ponechal u ní dva oddíly oštěpařů, království Connacht vytáhlo se svou armádou na východ, aby se zmocnilo téměř dokončeného hradu. V síle 300 austmathrů a 600 ceithearnů početně i kvalitativně převýšilo 600 néilských ceithearnů (oštěpařů), kteří stavbu strážili. Zvítězili, byť s citelnými ztrátami. Neměli ale čas se radovat, zanedlouho dorazila armáda Munsteru v síle 200 jezdců, 300 oštěpařů a 300 pěšáků, kteří je zanedlouho přemohli a získali tak kontrolu nad stavbou, kterou teď mohou bez problému dokončit.

Další události:
-Manželce waleského krále Aeddana se narodila dcera!
-Rozestavěná vesnice Walesu nebyl dokončena, neboť se jí nějací výtržníci pokusili zapálit, přičemž uspěli jen částečně.
-Skoti šli na výlet do irského vnitrozemí.

Mapa: https://drive.google.com/folderview?id=0B0Z2WCVcPScmbXJMVU51U09hb2s&usp=sharing

Wessex - Sir Johnny


Northumbrie - erbfilip


Východní Anglie - Jan III.


Mercie - Černovous


Normandie - Bunkr


Skotsko - Turwaithion


Wales - Minreth


Vikingové - tarava


Uí Néill


Munster


Connacht


Airgíalla

_________________
Ulrich Skálovec, purkmistr svobodného města Riedum


Naposledy upravil Golemnewton dne 24 bře 2016, 14:21, celkově upraveno 1

Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Anglie, rok 961
PříspěvekNapsal: 11 úno 2016, 22:20 
Rotný
Rotný
Uživatelský avatar

Registrován: 06 lis 2014, 17:13
Příspěvky: 139
Léto 961

Obrázek

Mercii letošní letní období nesvědčilo. Nejenže byl stále obležen Leicester, Východoangličané kolem něj postavili opevnění, aby nikdo nepronikl ven ani dovnitř, což mělo nemalý důsledek v nacházející bitvě. Než se však přeneseme k oné události, nejprve informace z dalších koutů Mercie. Do boje totiž kromě Východní Anglie vytáhli i další: Wales, Northumbrie a Skotsko, z nichž první dva jmenované byly Mercií považováni za spojence, dokonce stvrzené sňatkem! A tak se stalo, že nejprve byl neočekávaným útokem dobyt Lichfield, jehož posádka nebyla schopna odolat velké přesile Northumbrijců. Strážní věž útočníky sice zachytila, zvědové z ní byli však dlouho úspěšně zabíjeni nepřátelksou rozvědkou. Než se o útoku dozvěděla posádka v Sherborne, která hrad strážila společně s northumbrijskou těžkou pěchotou, bylo pozdě. Nepřipraveni byli rychle přemoženi a vzdali se. Do hradu následně dorazily i další nepřátelské síly, které vlastnictví nad hradem stvrdily. Northumbrijcům se podařilo ještě oblehnout hrad Creech, přičemž byli podporováni skotkou armádou. Tím však mercijská nepřízeň nekončila: Wales oblehl Ewell, přičemž veliteli hradu byla poskytnuta motivace v podobě Elaine Mercijské, sestry krále, která byla do Walesu provdána a jejíž smrtí mu bylo vyhrožováno, neotevře-li brány. Velitel však ještě nijak nezareagoval, a tak Ewell zůstává obležen.

A nyní k velké události: bitvě o Leicester. Jak již bylo napsáno, Východoangličané, vedení Ecgricem Ravenem, vybudovali kolem hradu opevnění v podobě valů, protijízdních kůlů a nedokončené palisády. Obležená mercijská armáda vyčkávala, dokud nedorazí posily z Tamworthu. Když byly na dosah, vyrazila se probít k ní. To bylo špatné rozhodnutí. Jak se přibližovala k opvenění, východoangličtí lukostřelci, kterých bylo půl druhého tisíce, je těžce zasypali šípy. Jednotky bez šítů těžce trpěly, ale nakonec se jim podařilo dosáhnout opevnění. Naštěstí pro Mercijské, opevnění postrádalo dostatečnou hloubku, a tak se jim i za cenu ztrát podařilo probít ven, a to za pomoci Západo-jižní armády, která opevnění napadla zvenčí. Mercie se začala stahovat na jih, přičemž její vojáci schytali ještě pár dalších salv od lukostřelců. Jen težko hodnotit tuto bitvu. Mercijští vojáci sice splnili svůj cíl a probili se skrz obležení, ale za cenu vysokých ztrát, zatímco nepřítel je měl mnohem nižší. Navíc je město stále obléháno velkou přesilou a zůstala v něm jen posádka. Mercii se alespoň zčásti podařilo pomstít se: Armáda vedená králem Edwym oblehla Londýn.

Podtrženo a sečteno, s Mercií to vypadá bledě. Stejně jako s Vikingy, kteří jako by zamrzli v čase. Mnozí z jejích vojáků navíc už byli příliš dlouho na moři a začalo jim docházet jídlo. Část vojáků u Irska dokonce zemřela hladem a vyčerpáním.

V Irsku se zase nedařilo Connachtu. Jeho vysílená armáda se snažila stáhnout zpět do své domoviny, byla ale dostižena čerstvými Skoty, kteří jí dokázali obklíčit a ze skrytu stromů postupně zdecimovat. Connachtský hrad Dún na nGall byl navíc obležen Airgíallou.

Normané se odhodlali k činu a vyrazili směrem na východ, aby ochránili vesnici spadající pod jejich rozestavěný hrad před dalšími útok Norů.

Ve Walesu se uskutečnila další svatba. Mladý Eadwald Granddalle z Východní Anglie si vzal Velšskou princeznu Ceridwen. Obřad nebyl z nejhonosnějších, co ho ale zdobilo, byl arcibiskup z Caerdyddu! Ano, správně. Wales má vlastní arcbiskupství a po dlouhé době se vrací pod patronát papežův.

Mapa: https://drive.google.com/folderview?id=0B0Z2WCVcPScmbXJMVU51U09hb2s&usp=sharing

Wessex - Sir Johnny


Northumbrie - erbfilip


Východní Anglie - Jan III.


Mercie - Černovous


Normandie - Bunkr


Skotsko - Turwaithion


Wales - Minreth


Vikingové - tarava


Uí Néill


Munster


Connacht


Airgíalla

_________________
Ulrich Skálovec, purkmistr svobodného města Riedum


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Anglie, rok 961
PříspěvekNapsal: 17 úno 2016, 22:13 
Rotný
Rotný
Uživatelský avatar

Registrován: 06 lis 2014, 17:13
Příspěvky: 139
Podzim 961


   Tento obrázek může být vizuálně zmenšen. Zobrazit v původní velikosti

Letošní podzim znamenal konec starobylého království Mercie. Král Edwy odešel do kláštera a přenechal zemi v regenství Northumbrie. Zajistil však, aby byl po zbytek svého života opovrhován jak nepřáteli, tak vlastním lidem. Nařídil totiž, aby posádky Leicesteru a Ewellu v případě útoku vypálily zmíněné državy. Ewellská posádka naštěstí dostala rozkazy od nového regenta země, krále Fraomara a hrad opustila, přičemž jej přenechala v rukou Walesu. Zato obležená posádka Leicesteru se jala své rozkazy vykonat. Zatímco se armáda Východní Anglie chystala k útoku, Leicester vzplanul. Díky zmatku mohli Východoangičané připravit útok a jen s malými ztrátami získali hradby a zanedlouho se vypořádali i se zbytkem obrany. Po dobytí města armáda rychle strhla několik řad domů, aby zabránila dalšímu šíření požáru: a úspěšně (zisk Leicesteru je až do oprav 100 £ ). Místní obyvatelé jsou Východní Anglii neskutečně vděční, protože nebýt jejich zásahu, město by shořelo celé. Během boje se ale stalo něco něočekávaného. Zatímco část armády bojovala o hradby, z jihu na armádu zaútočili střelci pod northumbrijskou vlajkou (cizí rozvědka). Ecgric Raven proto vyslal část své početné pěchoty, aby je zatlačila na ústup. Mezitím se armáda Mercie jižně od Leicesteru přidala k Northumbrii a vydala se na severovýchod. Ovšem za pochodu na ni zaútočila zdánlivě východoanglická jízda (cizí rozvědka), která se snažila napadat okraje armády, přičemž se vždy rychle stáhla. Armáda se rozhodla ji tedy zatlačit směrem k městu. Jak se vojáci ke městu přibližovali, uviděli další východoanglické síly, jak bojují se střelci pod northumbrijskou vlajkou. Obě armády se vydaly na pomoc jednotkám, které považovaly za své. Po několika minutách řadového boje si však obě bojující strany všimly, jak bokem od bojiště společně stojí jednotky, které celý konflikt vyvolaly: northumbrijští střelci a východoanglická jízda. Ti celý boj pobaveně sledovali. Oběma bojujícím stranám rychle došlo, oč běží: někdo cizí je do boje vmanévroval, a vydali se provokatéry zneškodnit. Byl to krátký proces, a mnoho jich bylo zajato. Po nedlouhé době bylo zjištěno, kdo za celou akcí stojí: Normandie.

Normandie se ale možná neměla míchat do záležitostí Anglosasů a více se starat o dění kolem sebe, protože když se její armáda, vedená vévodou Richardem, nalodila a vydala se na východ, nečekaně narazila na flotilu norského krále, která zaútočila. Normané, ač, měli dvakrát méně pěchoty, pětkrát méně střelců a horší lodě, boj přijali. Jejich převaha v jezdectvu se ukázala jako málo platná, protože koním se na moři příliš bojovat nechtělo, a tak dva jízdní oddíly byly vpodstatě jen dvěma sty lehce vyzbrojných pěšáků. Boj to byl urputný, ale Normanů bylo jednoduše příliš málo. Brzy během bitvy byl zabit velitel Robert de Courcy a později, když se Normané snažili zachránit zbytek mužů, i jeho zástupce Vilém Hautteville. Samotný vévoda Richard uprchl se zbytekm lodí na pobřeží a následně na rozestavěná hrad, kde byl později norským králem a dalšími jednotkami z východu obklíčen.

Norové, ač v severní Francii nade vší pochybnost uspěli, pohořeli ve Skotsku. Jejich oslabená armáda se vydala z Irska na východ a vylodila se ve Skotsku. Naneštěstí, přesně to očekával oddíl teulu na ostrově Mann, kde dohlížel na stavbu northumbrijského hradu. Těsně před skončením vylodění připlula skotská armáda a i díky příznivému větru se jí podařilo zapálit větší část norských lodí, některé dokonce zajmout. Několika lodím se podařilo uprchnout na sever, ale je jich tak málo, že zvládnou přepravit sotva jeden oddíl. Poté se vylodil teulu vylodili a zaútočili na norské nájezdníky. Ač bylo Skotové byli přešíleni více jak dvakrát, vysílené Nory rychle přemohli a donutili k ústupu.

Další události:
Do Walesu dorazil munsterský král Máel, aby přísahal věrnost. Již není králem, ale iarlou ve službách Walesu.
Leofwynn z Wessexu se zasnoubila s Robertem z Normandie.


Mapa: https://drive.google.com/folderview?id=0B0Z2WCVcPScmbXJMVU51U09hb2s&usp=sharing

Wessex - Sir Johnny


Northumbrie - erbfilip

Východní Anglie - Jan III.


Mercie - země spadá pod Northumbrii


Normandie - Bunkr


Skotsko - Turwaithion


Wales - Minreth


Vikingové - Atlantis


Uí Néill


Munster


Connacht


Airgíalla

_________________
Ulrich Skálovec, purkmistr svobodného města Riedum


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Anglie, rok 961
PříspěvekNapsal: 23 úno 2016, 17:22 
Rotný
Rotný
Uživatelský avatar

Registrován: 06 lis 2014, 17:13
Příspěvky: 139
Zima 961


   Tento obrázek může být vizuálně zmenšen. Zobrazit v původní velikosti


V zimě jakoby si daly válčící strany pauzu. Jak Mercie, tak Normandie proto, že úplně neměly na výběr. Mercie byla již na podzim předána Northumbrii, nyní však byla celá země rozdělena mezi Wales, Východní Anglii a Northumbrii. Otázkou zůstává, věděl-li by bývalý král Edwy a tomto rozdělení, odevzdal by regenství země tak snadno? To ale naše tři vítěze netrápí. V prosinci se jejich světští i církevní zástupci sešli v Tamworthu a Mercii nekompromisně rozdělili mezi sebe, stejně tak upravili sféry vlivu svých arcibiskupství (viz mapa diecézí ve složce). Všichni se radovali z ukončení války, obsadili si své hrady, rozpustili pár armád a začali stavět. Mír všem zdá se svědčí.

K míru se přiklonila i Normandie. Její oslabená obklíčená armáda neměla na výběr. Buď mohla čelit naprostému zničení a zajetí vévody, nebo se stát vazalem krále Haralda II. Vévoda se rozhodl pro to druhé. Jeho armáda byla odzbrojena a vyprovozena k normanským hranicím, kde jí byly zbraně vráceny. Norové tak získali nejen vazala, ale i rozestavěný hrad, do kterého Normané nemálo investovali.

První norský hrad byl dostaven, nese jméno Calais. Král Harald se do něj osobně vydal, aby provedl podrobnou inspekci, a byl nadmíru spokojen. Teď, když je Normandie podrobena, bude norský král jistě hledat další směr expanze. Wessex to moc dobře ví a tak opevňuje Exeter co nejrychleji.

V Irsku také došlo k přepsání hranic. Munster, nejnovější vazal Walesu, získal po dohodě s Uí Néill území kolem nového hradu an Chathair. Airgíalla stále obléhá Dún na nGall, jehož posádce již téměr došly zásoby. Bez vnějšího zásahu budou nuceni se vzdát. Skoti se rozhodli stvrdit své spojenectví s Airgíallou novou obchodní cestou: začali budovat námořní překladiště na pobřeží úžiny ve Skotské vysočině. Tato trasa nepochybně velmi oživí obchod v Inbhir Nis, které je příliš daleko, aby lákalo obchodníky odjinud.


Mapa: https://drive.google.com/folderview?id=0B0Z2WCVcPScmbXJMVU51U09hb2s&usp=sharing

Wessex - Sir Johnny


Northumbrie - erbfilip


Východní Anglie - Jan III.


Mercie - RIP


Normandie - Bunkr



Skotsko - Turwaithion


Wales - Minreth


Vikingové - Atlantis


Uí Néill


Munster


Connacht


Airgíalla

_________________
Ulrich Skálovec, purkmistr svobodného města Riedum


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Anglie, rok 961
PříspěvekNapsal: 06 bře 2016, 20:27 
Rotný
Rotný
Uživatelský avatar

Registrován: 06 lis 2014, 17:13
Příspěvky: 139
Jaro 962

   Tento obrázek může být vizuálně zmenšen. Zobrazit v původní velikosti


V roce 962 zbraně zatím řinčí jen pomálu. Airgíalla dobyla dlouho obléhané connachtský hrad a značně tak rozšířila své území. Jediný další konflikt se odhrál na východě Wessexu, kde řádili Norové. Když se na konci roku vylodili, jejich rozkaz byl vesnici "vyplanit". Rozjely se dlohosáhlé debaty, cožeto vlastně mají udělat. Vyplenit? Vypálit? Srovnat vesnici se zemí a udělat z ní pláň? Tyto debaty nakonec ukončil jarl Ogmund, který prohlásil, že provedou to nejméně permanentní řešení a rozkázal vesnici vyplenit.

V Lichfieldu se se sjely královské rodiny wessexské a northumbrijské. Král Ealdwine I. přísahal svou věrnost Northumbrii a stal se jejím vazalem. Stvrzení, tohoto paktu byla následná svatba Ealdwinovi dcery Eadgyth s Hallem Wisehornem. Teď, když je Wessex pod ochranou Northumbrie, možná si Norové rozmyslí, zda budou nadále planit wessexské vesničky.

Ještě v zimě se Normandie stala vazalem Norského království. Tím se ovšem odtrhla od Západofranské říše! Ta, ač oslabená a nejdnotná, výrazně protestuje. Ztráta celého vévodství je totiž velkou ranou. Uvidíme, jak franský král Lothar I. zareaguje.

Vládcové se rozhodli do dějin vstoupit jako velcí budovatelé. Wales, Northumbrie, Východní Anglie. Ti všichni investovali do budování velkou část svého rozpočtu. Skotové bouřlivě oslavovali dokončení svého hradu v Irsku. Dudy hrály tak hlasitě, že rušily oslavy dokončení wessexského Warminsteru. Snad to nebude považováno za vyhlášení války...


   Tento obrázek může být vizuálně zmenšen. Zobrazit v původní velikosti

Rybáři na západ od Walesu vypráví podivné historky. Co je na nich pravdy?

Mapa: https://drive.google.com/folderview?id=0B0Z2WCVcPScmbXJMVU51U09hb2s&usp=sharing

Wessex - Sir Johnny


Northumbrie - erbfilip


Východní Anglie - Jan III.


Mercie - RIP


Normandie - Bunkr


Skotsko - Turwaithion


Wales - Minreth


Vikingové - Atlantis


Uí Néill


Munster


Connacht


Airgíalla

_________________
Ulrich Skálovec, purkmistr svobodného města Riedum


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Anglie, rok 961
PříspěvekNapsal: 13 bře 2016, 13:48 
Rotný
Rotný
Uživatelský avatar

Registrován: 06 lis 2014, 17:13
Příspěvky: 139
Léto 962


   Tento obrázek může být vizuálně zmenšen. Zobrazit v původní velikosti


V parném létě začínáme příběhem z Wessexu. Jarl Ogmund Thorkellson spojil svá vojska a vyrazil na Rivington. Měl rozkaz hrad ihned vzít útokem, a tak učinil. Absence obléhací techniky nebyla problém. Armáda pokácela hezký buk, s jehož pomocí se jala vyrážet bránu. To velký úspěch nezaznamenalo. Jarl tedy dal pokácet další stromy, které nařídil opřít o hradby a následně po nich vylézt. Posádka hradu kupodivu nereagovala, a tak se po několika ošklivých pádech několika vojákům podařilo na hradbu skutenčě vylézt. A posádka nikde. Na vývěsní desce bylo oznámení od Wessexského krále, že Rivington a k němu přilehlá vesnice jsou nyní pod správou Norského království. Jednotka pověřená vyražením brány kmenem stromu se po této zprávě zaradovala a improvizované beranidlo ostentativně zahodila před jarla.

Král Harald se společně se svými nejlepšímu muži (kteří byli nuceni zaparkovat za městkými hradbami) vydal do Londýna na svatbu své sestry s Ragnhildy s Ecgricem Ravenem. Událost to byla povedná. Hodovalo se, pilo, radovalo. Když byli Ecgric s Ragnhildou za bouřlivé atmosféry odneseni na lože, pozdvihl Harald svou číši, aby jim vzdal hold. Po chvíli ale zjistil, že něco není v pořádku. V křečích se svalil na zem, těžce krvácel z nosu a dusil se. I přes pokusy přítomného léčitele byl norský král za chvíli mrtev. Byl spuštěn poplach. Stráže začaly prohledávat všechny přítomné. Také zpozorovaly několik nenápadně se vzdalujících osob, které, když byly obklíčeny, spolkly jed nebo se probodly dýkou. Harald ale nebyl jediný, kdo byl tuto noc v ohrožení. Muž v převlečení za sluhu se přiblížil k pokoji Ecgrica Ravena, který se zrovna oddával novomanželským povinnostem. "Sluha" nabídl dvěma strážným hlídajícím pokoj něco k jídlu, ale ty se nedaly ošálit. Pokusily se onu mysteriózní osobu zadržet, ale ta ihned spolkla jed. Naneštěstí pro ni očividně příliš malou dávku. Tento agent byl vzat do žaláře, kde započalo mučení. Jeho jed ho zabíjel, ale ne dost rychle. Těsně před smrtí přiznal, že jednal na rozkazy Normadnie, a že konečně pomstil smrt Richarda. Mezitím král Edmund celou situaci řešil se Ecgricem a probírali své další kroky. V ten moment král přestal dýchat i přes Ecgricův zásah zemřel. Nepochybně byl také otráven.
Celým Londýnem se nesla zpráva, že Východoangličané dali zabít Haralda, jehož muži se zase pokusili zabít Ecgrica.

To máme dva otrávené krále a pokus o vraždu regenta Ecgrica. Norové jsou zděšeni a neví, co s nimi bude dál, jejich země upadají do chaosu. Východní Anglie však byla už dlouho na smrt krále Edmunda připravena, on samotný už kvůli vysokému věku v podstatě nevládl. Ecgric Raven tedy může dál bez problému pokračovat ve svých regentských povinnostech, příprava předání vlády do rukou králova syna je v plném proudu...
Další události byly byly v porovnání s děním v Londýně zastíněny. Došlo k přepsání hranic v Irsku, Normané se nalodili a chystají se kamsi odplout, syn wessexského krále Eadmund si vzal Beilidth ze Skotska...




Mapa: https://drive.google.com/folderview?id=0B0Z2WCVcPScmbXJMVU51U09hb2s&usp=sharing

Wessex - Sir Johnny


Northumbrie - erbfilip


Východní Anglie - Jan III.


Mercie - RIP


Normandie - Bunkr


Skotsko - Turwaithion


Wales - Minreth


Vikingové - Atlantis


Uí Néill


Munster


Connacht


Airgíalla

_________________
Ulrich Skálovec, purkmistr svobodného města Riedum


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Anglie, rok 961
PříspěvekNapsal: 17 bře 2016, 20:43 
Rotný
Rotný
Uživatelský avatar

Registrován: 06 lis 2014, 17:13
Příspěvky: 139
Podzim 962

Obrázek

Z vojenského hlediska byl podzim neskutečně nudný. Nikde se nebojovalo, pouze Ecgric Raven nejprve přesvědčil Nory, kteří tábořili u Londýna, aby se vrátili do jimi kontrolovaných držav, a následně se s celou armádou přesunul k Rivingtonu, aby učinil to samé. Ale Ogmund Thorkellson upřímně nechtěl opustit nově získaný hrad, a tak celý podzim se svými důstojníky seděl u krbu a popíjel hradní zásoby, zatímco východoanglická armáda rozbila tábor pod hradem.

Northumbrie úspěšně obsadila ostrov Mann díky dokončení hradu, který nese jméno St. Nicholas. Tamní obyvatelé uznali příslušnost k Northumbrijskému království.

Co ovšem za zmínku stojí, je technologický pokrok. Wales totiž poslední rok vytrvale vozil koníky z Irska, kteří ty velšské výrazně překonávají. Koníkům se ve Walesu líbí, dostali krásné stáje a je o ně skvěle postaráno, jen se jim trochu stýská po rozsáhlých irských pláních. Jednou se snad domů zase podívají. Velšská jízda je tímto vylepšena nejen o koně, ale také doplněna o štíty.

Dalším vojenským géniem je Východní Anglie, která zavedla nový typ pěchoty do svých armád. Jsou to huscarlové. Jsou skvěle vycvičení, těžce obrnění a hlavně velmi nebezpeční. Jsou vyzbrojeni velkým kulatým štítem a jednoruční sekerou. A v případě, že je třeba podniknout zdrcující útok na nepřítelské linie, mají po ruce i velkou obouruční sekeru. Tito válečníci jsou skvělým vojenským přírůstkem východoanglických armád!

Avizovaná reakce Franků na podrobení Normandie se zatím nekoná, král Lothar zdá se vyčkává.



Mapa: https://drive.google.com/folderview?id=0B0Z2WCVcPScmbXJMVU51U09hb2s&usp=sharing

Wessex - Sir Johnny


Northumbrie - erbfilip


Východní Anglie - Jan III.


Mercie - RIP


Normandie - Bunkr


Skotsko - Turwaithion


Wales - Minreth


Vikingové - Atlantis


Uí Néill


Munster


Connacht


Airgíalla

_________________
Ulrich Skálovec, purkmistr svobodného města Riedum


Nahoru
 Profil  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 7 ] 

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  

Webhosting Český hosting

Založeno na phpBB® Forum Software © phpBB Group Color scheme by ColorizeIt!
Český překlad – phpBB.cz