Anglie 960

Anglosaská království čelí útokům seveřanů. Hrajte jako král Wessexu, vévoda Normandie nebo veďte invazi v čele Vikingů!

Moderátoři: Atlantis, Minreth, Vals

Odpovědět
Uživatelský avatar
Golemnewton
Rotmistr
Rotmistr
Příspěvky: 178
Registrován: 06 lis 2014, 17:13

Anglie 960

Příspěvek od Golemnewton » 25 pro 2015, 23:22

Zima 959


   Tento obrázek může být vizuálně zmenšen. Zobrazit v původní velikosti


Poté, co vojsko Dánů v čele s jarl Erlingssonem opustilo Východní Anglii, všichni měli za to, že dosavadní lup mu stačil a odplouvá zpět. Nikdo ale netušil, že větší část dánského vojska zůstala skrytá na moři. A tak se na 30 lodí,naložených po zuby ozborjenými seveřany, vypravilo rozbouřeným mořem na sever. Když loďstvo zahlédli northumbrijští rybáři, bylo již příliš pozdě.
Northumbrijci ale měli do jisté míry štěstí. Král Fraomar II. se v Bambourghu usídlil na zimu, jelikož jako nový král chtěl zavívat do všech koutů země. Jakmile byly spatřeny nepřátelské plachty, král neváhal, vzal svou armádu i posádku města jal se odrazit vylodění.

Ani jedna ze stran ale neměla ponětí o velikosti té druhé. Erlingsson čekal pobřežní město bráněné jen posádkou a Fraomar jednu z mnoha nikterak velkých armád, které už tolikrát přepadly anglické pobřeží. Takto prosti sobě stalo 2400 anglických pěšáků, z toho 900 těžkých, 600 střelců a 300 jezdců proti 2000 nájezdníkům, 600 střelcům a 300 berserkerů.
Obě strany byly přesvědčeny o svém brzkém vítězství...

Ke zmatku přispělo i sněžení a vítr, nikdo noc pořádně neviděl. Král tedy nechal posádku ve městě a se svou armádou vyrazil k jihovýchodnímu břehu, kde očekával vylodění. Dánské lodě byly téměř u břehu, v dosahu střelců. Ti zaměřili nejbližší loď, ale kvůli větru se jejich šípy hodně stáčely mimo. Ale jak se lodě přibližovaly, stále více šípů našlo svůj cíl. Na něco podobného byli dánští válečníci zvyklí. Všichni měli zvednuté štíty, šípy na lodích tedy zranily jen velmi málo mužů. Co je ale trápilo, byl pohled na pobřeží. Tam nebyli pouze střelci, ale v tuto chvíli i téměř 2000 dobře rozestavěných pěšáků. Rozkazy ale měli. Vylodit se za každou cenu. Navíc, kvůli větru se již ani nemohli vrátit.

Anglické vojsko zabralo silné postavení, s těžkou pěchotou uprostřed, střelci na malých vyvýšeninách a s jízdou připravenou zahnat jakékoli pokusy o průlom linie. A tak se 900 dánských nájezdníků vydlo vstříc tomuto valu. Dánským kapitánům se podařilo lodě zkooridnovat tak, že jejich posádky vystoupily téměř zároveň.

Nájezdníci se pokusili o to, co se jim podařilo už tolikrát. Prolomit střed nepřátelské linie a přinutit tak ostatní vojáky k ústupu. Jenže anglické vojsko se zdálo být neústupné. Neprchalo, jeho linie držely. A zatímco se Dánové pokoušeli prorazit linii v jednom bodě, nepřátelští střelci přeběhli do stran a zahájili palbu, přičemž způsobili těžké ztráty. Když křídla dánského vojska obrátila svou pozornost na střelce, polevil nápor na anglický střed. V tu chvíli zaútočil zbytek anglické pěchoty. Dánové byli obklíčeni, unaveni, a za nedlouhou dobu i mrtvi.

Král a jeho velitelé slavili vítězství. Jejich ztráty byly nízké, vše proběhlo podle plánu. Armáda se dala na pochod zpět do města.
Co ale král nespatřil, když k městu dorazil? Oddíl berserkerů, jak decimuje zoufale se bránící posádku města. Rychle vyslal svou jízdu do útoku, ta ovšem musela překonat městský val a kůly. Když na to došlo, ze skrytu se vynořili dánští střelci, a rychlou střelbou zlikovidovali mnoho jezdců a koní, kteří zpanikařili a snažili se zmizet co nejdál. Jednomu oddílu jízdy se ale podařilo přes val projet a část nepřátelských střelců pobít a rozehnat do městkých ulic.

Král věděl až příliš pozdě, že vešel do pasti. Jak mohl tušit, že dánské vojsko je o tolik větší? Vskutku, zatímco král decimoval
jednu část vyloďovací armády, zbytek se Dánů měl volnou cestu k městu. Posádka Bambourghu byla velmi zdevastována a uprchla do vnitřku města. Berserkeři, kteří za to byli zodpovědní, byli taktéž téměř zničeni, nicméně stále bojechtiví.

I přes úspěchy seveřanů, král Fraomar měl stále významnou početní převahu. Dánské vojsko zabralo městský val a vyčkávalo. Král vyslal veškerou pěchotu k valu, aby se neohroženě střetli s nepřítelem, zatímco střelci ho budou postupně odstřelovat. 1000 nájezdníků bránící městký val se ale ukázalo být mnoho. Navíc několik desítek dánských střelců se dostalo k dějišti hlavní bitvy. Bitva o val byla dlouhá a krvavá. Navíc obě strany si byly vědomy toho, že nemohou ustoupit. Dánové by po dlouhé době na moři zůstali bez zásob a Angličané své zásoby nechali právě v Bambourghu. V zimě, daleko od všeho, žádná z armád by nevydržela dlouho.

Anglické vojsko nakonec zaznamenalo jistý postup na valu, ale za každého padlého Dána padli dva či tři angličané. Navíc stále
sněžilo a žádný z vojáků si nebyl jistý jak se bitva vyvíjí. Nakonec král Fraomar val získal, ale jeho ztráty byly obrovské. Zbylo mu dohromady asi jen 400 pěášků. I jeho střelci byli pěkně dobití a částečně rozprchlí, jelikož jednomu oddílu dánských střelců se podařilo konečně zfromovat, oddechnout, přezbrojit na sekery a prohnat se liniemi anglických pěšáků, jen aby byli vzápětí dohnáni jízdou, tehdy již také velmi prořídlou (Když jízda pronásledovala dánské střelce po městě, potkala zbytek berserkerů, kteří zrovna chtěli dodělat zbytek městké posádky. Oba oddíly na sebe brutálně naběhly, s instantními ztrátami na obou stranách. Bersekeři byli poraženi do posledního muže, ale padli ve velkém stylu. Náběhem proti útočící jízdě.).

Podtrženo a sečteno, na anglické straně zůstalo asi 400 pěšáků, 200 střelců a 50 jezdců, a to ve velmi bídném stavu.
Dánské vojsko čítalo asi 200 nájezdníků, 100 střelců a jednoho zraněného berserkera. Bylo ještě v horším stavu než to anglické, a tak se jarl Erlingsson, nazvdory prostestům posledního berserkera, vzdal.

Masakr to byl nevídaný. Největší a nejkrvavější bitva za poslední desetiletí. Bambourgh byl ubráněn, Dánové na delší dobu vyřazeni z hry.
Toto hořkosladké vítězství bylo přeměněno v hořké poté, co král dostal zprávu, že se blíží další, tentokrát norská, flotila.

Nájezdy vikingů na Northumbrii a Východní Anglii se náramně líbí ostatním zemím. Sami jsou před útoky chráněni, a jejich sousedé jsou díky nim slabší.
V Anglii se na solidaritu nikdy moc nehrálo. Možná je čas vše změnit? Vytvořit alianci proti těmto nájezdům? Nebo využít oslabení jiné země a kousek si z ní ukrojit?


Mapa: https://drive.google.com/folderview?id=0B0Z2WCVcPScmbXJMVU51U09hb2s&usp=sharing
Wessex - Sir Johnny
Northumbrie - erbfilip
Východní Anglie - Jan III.
Mercie - Černovous
Normandie - Bunkr
Skotsko - Turwaithion
Wales - Minreth
Vikingové - tarava
Ulrich Skálovec, purkmistr svobodného města Riedum

Uživatelský avatar
Golemnewton
Rotmistr
Rotmistr
Příspěvky: 178
Registrován: 06 lis 2014, 17:13

Re: Anglie 960

Příspěvek od Golemnewton » 07 led 2016, 20:35

Jaro 960

Jaro bylo...velmi poklidné, alespoň co se bojů týče. Očekávaný útok Norů na Bambourgh se neuskutečnil. Jejich lodě byly jen spatřeny, jak odplouvají na sever, dále je zatím nikdo nespatřil, na skotském břehu viděni nebyli. Proč se vzdali snadné kořisti zůstává nevysvětleno.



Obrázek
Událo se mnoho pěkného. Je přeci jen jaro, a tak se odehrály významné svatby. Nejprve se uskutečnila svatba Moriena ap Iestyna, bratra krále Walesu, a Elfrídy, sestry krále Mercie. Spojily se tak dvě země, které dlouhou dobu žily v nejistotě před sebou samými. Obřad se odehrál na velšské půdě, na hradu Caemarfon. Svatba to byla vznešená, nikoli ale nijak přebujelá. Morien byl šťasten, když spatřil mladičkou Elfrídu v celé její kráse. Oba dva se zdáli být se sebou spokojeni, ač šlo o čistě politickou svatbu. Nechť žijí dlouho a šťastně! Štastně žít bude určitě král Aeddan I. Velšský, jelikož jeho země získala věnem slušnou část jižní Mercie.

A brzy na to další svatba. Tentokrát sňatek Llywelyna ap Aeddana, dědice Walesu, s Lizbeth, dcerou krále Fraomara. Členové velšské královské rodiny jsou, zdá se, velmi žádaní, neboť král Fraomar zaplatil celou svatbu, která se dokonce odehrála ve Gwyneddu. A tentokrát to byla jízda! Oslavovalo se vskutku ve velkém, víno i pivo teklo proudem, hodovalo se, tančilo, i dlouho poté, co se oba novomanželé nenápadně vytratili.
Urien ap Stinian, příslušník vedlejší větve velšké královské rodiny, se na oslavě dal do služeb Northubrie. Král Aeddan mu požehnal a přál mu mnoho zdaru.

Skončila tak zdánlivá izolace Walesu. Stal se z něj aktivní politický hráč. Přeci jen, během jednoho jara získal díky sňatkům dobré postavení a navíc získal pěkný kus země, aniž by musel překročit vlastní hranice. Navíc získal dobré obchodní styky a obchodními smlouvami přilákal obchodní lodě do Gwyneddu.

Tímto však seznam svateb nekončí, neboť na Radfordu si samotný král Mercie Edwy I. vzal starší sestru krále northumbrijského, Clover. A jako svatby přechozí, i tato stála za to. Edwy byl se svou nevěstou nadmíru spokojen. Clover také nevypadala zrovna nešťastně, už přeci jen bylo načase, aby se ve svých 18 letech vdala. Naneštěstí, během oslav se král Edwy nadmíru ovínil a byl po zbytek noci byl dosti malátný.

Clover měla věnem dostala hrad Sherborne, ale když dorazila, doprovázena radfordskou těžkou pěchotou, místní posádka nebyla informována o ozbrojeném doprovodu takové velikosti. Do hradu byla Clover jakožto manželka krále společně s několika strážemi vpuštěna, ale zbytek jejího vojenského doprovodu byl ponechán před branami.
Northumbrie usiluje o arcibiskupství, a tak se biskum z Yorku vydal na dlouhou cestu do Říma, za papežem Janem XII. Jak z rozhovorů s tak nevyzpytatelným mužem biskup vzejde, se uvidí brzy. Že nevyzpytatelným? Ano, i na anglické ostrovy dolehly zvěsti o údajné papežově krutosti a nekřesťanských způsobech. Biskup z Yorku může zanedlouho vyprávět, co je na nich pravdy.

Jinak se nic přespříliš zajímavého nedělo. Menší vojenské přesuny, spoustu politického hašteření. Co by ovšem mohlo některé země zajímat je, že Normandie zdvojnásobila svou flotilu. Kdo ví co chystají?


Mapa: https://drive.google.com/folderview?id=0B0Z2WCVcPScmbXJMVU51U09hb2s&usp=sharing
Wessex - Sir Johnny
Northumbrie - erbfilip
Východní Anglie - Jan III.
Mercie - Černovous
Normandie - Bunkr
Skotsko - Turwaithion
Wales - Minreth

Vikingové - tarava
Ulrich Skálovec, purkmistr svobodného města Riedum

Uživatelský avatar
Golemnewton
Rotmistr
Rotmistr
Příspěvky: 178
Registrován: 06 lis 2014, 17:13

Re: Anglie 960

Příspěvek od Golemnewton » 12 led 2016, 22:14

Léto 960
Léto bylo nezvykle teplé a málo deštivé. A tak úžeh a dehydratace ovlivnily zdravé uvažování našich hrdinů. Neinformovaný čtenář se jistě pozastaví nad groteskností a absurdností následujícíh řádků, zatímco hráči půjdou rychle kontrolovat staré konverzace a dohody. Stala se totiž strašlivá věc. Odehrály se takzavené SVVA (Svatby Ve Východní Anglii).

Obrázek

Ano, opět byly svatby. Tentokráte měla být nejšťastnější zemí Východní Anglie, neboť té se povedlo udat nejen prince Eadwalda Granddalea, který si měl i vzít Havízu z Normandie, ale i princeznu Annu Granddale, měla být provdána za Lyndona z Northumbrie. Svatba měla být společná, v Londýně. Tato velkolepě přichystaná událost ovšem nabrala nečekané obrátky. Hosté již byli přichystáni. Urien z Walsu, vévoda Richard z Normandie, král Edwy z Mercie, stařičký východoanglický král Edmund, jeho mladší bratr Cuthred, zřizovatel celé akce. A mnoho dalších významných tváří. Obřad měl vést arcibiskum z Canterbury, Egbert Granddale.

Hosté hlučí a jsou nedočkaví
ozývá se hluk
CUTHRED (k Richardovi): Co tím myslíte, zásnuby? Utratil jsem 300 liber a vy mi říkáte, že jsme se dohodli na zásnubách? Eadwald si měl Havízu vzít!
RICHARD: No dovolte, myslím, že jsme se zcela jistě dohodli na zásnubách. Tomu vašemu chlapci je přeci jen 8! Není přeci třeba se znepokojovat. Jistě si nemusíme kazit večer, přeci jen, svatba tu je ještě jedna.
CUTHRED: Máte pravdu, nic tak horzného se nestalo.
Lyndon předstupuje před arcibiskupa, obřad začíná, přichází zahalená nevěsta
vévoda Richard a král Edwy se tváří nechápavě
EDWY (k Richardovi): Nevíte oč jde? Měl jsem za to, že se má dnes ženit váš syn a pak ještě ten mladý Granddale. Tohle je přeci princ Northumbrijský.
Richard mlčí, přemýšlí
Nevěsta přistupuje k arcibiskupovi, sundává si závoj, všichni poznávají princeznu Annu.
RICHARD: No co se to děje? Anna si měla vzít mého syna Richarda! A kde je vlastně můj syn? Cuthrede, tohle je trochu krutý žert!
EDWY: Ano, ano, jsem si zcela jist, že Anna si měla vzít Richarda z Normandie!
hluk, ozývají se nechápavá zvolání, všichni přišli ostatní totiž přišli na svatbu Lyndona a Anny
CUTHRED: Prosím? Myslím že vás nechápu. Nejdřív ony zásnuby, a teď prohlašujete, že si Annu má brát váš syn? Vždyť u ani není!
vchází Richard ml., syn vévody, vypadá značně opile
RICHARD ML. (k Lyndonovi): Ty! Ty zmetku! Na tohle tě užije! Ukaž za co stojíš!
tasí měč
LYNDON: Nenechám se tu urážet od nějakého seveřana, natož na můj svatební den!
tasí meč, Cuthred se snaží situaci uklidnit, ale je příliš velký zmatek
mladý Richard přibíhá k Lyndonovi, oba zkříží meče, Richard zběsile útočí, ale kvůli alkoholu není schopen se pořádně trefit, Lyndon se snaží soka odzrbrojit, ale zakopne o lavici
RICHARD ML.: Zhebni!
ze široka se rozpřahuje mečem, Lyndon mu ale stačí vrazit svou zbraň do hrudi
mladý Richard umírá
Hosté jsou v šoku, vévoda Richard a jeho dcera Havíza přibíhají k nehybnému tělu
RICHARD: Za tohle zaplatíte! Proklínám vás! Proklínám Northumbrii a Východní Anglii!
Richard a Havíza odcházejí, další normanští muži odnáší tělo.

CUTHRED: Bratře! Jsi v pořádku?
Anglický král Edmund se svíjí v křečích, přibíhají léčitelé

A tak to tu máme. Zásnuby Havízy a Eadwalda se zrušily úplně, král Edmund je v kritickém stavu. Normané odpluli domů ve velmi nepřátelském duchu. Svatba Anny a Lyndona se odložila, arcibiskup z Canterbury totiž prohlásil, že po tak nešťastné události nikoho oddávat nebude.

Tak, to by byla jedna svatba. Následuje další, naštěstí už poklidná. Skotský princ Kenneth si vzal northumbirjskou princeznu Elvu na hradě Craig na Dún. Svatba to byla skromnější, ale hlavně poklidná, což bylo doceněno více než kdy dříve.

Ovšem zpět do Východní Anglie. Na tu jako by se nalepila smůla. Jejich flotila nabrala brance v Canterbury a vydala se na jih, obsadit jednu z franckých vesnic a zahájit opravu zříceniny. Naneštěstí, narazili na norskou flotilu pod vedením jarla Ogmunda, která je navíc očekávala a zaútočila. Branci na tom nebyli dobře. Snažili se uplout zpět k Londýnu, ale vikingské lodě je nakonec dostihly. Většina branců do té doby nikdy na lodi nebyla a přemáhal je strach. Když na ně začaly létat šípy, začali panikařit. Když se na jejich lodě nahrnuli nájzedníci, panika byla úplná. Byli zoufalí. Snažili se nepřátele z lodí dostat, ale jejich výcvik ani výbava se neukázala být dostačující. Mnoho jich zemřelo, mnoho jich naskákalo do vody a utonulo, někteří se vzdali. K čemu jim to ale bylo; vikingové jejich lodě nezajali, ale potopili je. S branci na palubě.

Mezitím se druhá část norské flotily vydala vykonat úkol, který byl svěřen brancům. Část Norů vyplenila vesnici na východě, další se zastavila u zříceniny, kterou obhlédla a zahájila opravy. Pak vyplenili, a to ve velkém stylu (2 oddíly berserkerů) i vesnici u zříceniny.

Další události:
- do Irska dorazil skotský expediční sbor, který zahájil výstavbu hradu
- 2 normanské flotily přešly pod správu Walesu
- doprovod královny Clover byl do Sherbornu vpuštěn, nicméně stále není posádkou, neboť hrad má již 2 posádkové jednotky
- PH je tuhé a je pravděpodobné, že budou nějaké nesrovnalosti, tak se ozvěte, finance vám pošlu zítra :)
- Další zmatek se svatbami vyvolá prudké oteplení, roztátí ledovců polárního kruhu a zaplavení celé Anglie
Mapa: https://drive.google.com/folderview?id=0B0Z2WCVcPScmbXJMVU51U09hb2s&usp=sharing

Wessex - Sir Johnny
Northumbrie - erbfilip
Východní Anglie - Jan III.
Mercie - Černovous
Normandie - Bunkr

Skotsko - Turwaithion
Wales - Minreth
Vikingové - tarava
Ulrich Skálovec, purkmistr svobodného města Riedum

Uživatelský avatar
Golemnewton
Rotmistr
Rotmistr
Příspěvky: 178
Registrován: 06 lis 2014, 17:13

Re: Anglie 960

Příspěvek od Golemnewton » 20 led 2016, 20:05

Podzim 960

Obrázek

Na království Východní Anglie se nalepila smůla. Bratr krále Cuthred se vydal společně s malým předvojem do Northumbrie, aby zařídil vše kolem svatby Anny a Lyndona, která skončila v létě tak nešťastně. Jeho cesta probíhala dlouhou dobu klidně. V Mercii ale začal mít jakési neblahé tušení, které se potvrdilo, když překročil řeku. Na něj a na celý jeho doprovod začaly ze skrytu trav létat šípy a jeden ho ihned zasáhl do nohy. Mnoho jeho stráží padlo, ale nakonec se jim podařilo kolem Cuthreda semknout své štíty. Za nimi ale byla řeka. Střelba přestala a všichni se mohli konečně pořádně rozhlédnout. Z trav před nimi se vynořila dobrá stovka mužů, která se hnala přímo na ně. Východoangličané, čítající už jen 20 bojeschopných mužů, byli zakrátko přemoženi. Cuthredův život skončil zásahem obouruční sekerou do hlavy.

Tyto neblahé události jsou pro Východní Anglii velkou ranou. Princezna Anna, která byla v době incidentu už na cestě do Northumbrie, se ještě před překročením hranic Mercie na radu svých poradců vrátila zpět do Londýna. Svatba tedy opět padla.
Kdo však za Cuthredovou vraždou stojí, je neznámo. Přežívší vojáci (později nalezeni místními rybáři) nedokázali vypozorovat nic, co by přispělo k identifikaci útočníků.

Vikingové se činili. Vyplenili další 3 franské vesnice a založili nový hrad. Zdá se, že v severní Francii se jim líbí. Ale anglické pobřeží je láká stále. Tři oddíly vikingů se totiž vylodily ve Wessexu a vyplenily pobřežní vesnici. Vojáci v Rivingtonu dostali zprávu o blížících se lodích až příliš pozdě na to, aby mohli zareagovat.

Další události:
- V Mercii proběhly velké vojenské přesuny. Takřka celá armáda se utábořila v okolí Tamworthu.
- Flotila Vikingů obeplula sever Skotska. Ani západ Anglie už není před seveřany v bezpečí.
- Normané zahájili expanzi směrem na východ. Dostávají se tak do těsného kontaktu s Vikingy.


Mapa: https://drive.google.com/folderview?id=0B0Z2WCVcPScmbXJMVU51U09hb2s&usp=sharing

Wessex - Sir Johnny
Northumbrie - erbfilip
Východní Anglie - Jan III.
Mercie - Černovous
Normandie - Bunkr


Skotsko - Turwaithion
Wales - Minreth
Vikingové - tarava
Ulrich Skálovec, purkmistr svobodného města Riedum

Uživatelský avatar
Golemnewton
Rotmistr
Rotmistr
Příspěvky: 178
Registrován: 06 lis 2014, 17:13

Re: Anglie 960

Příspěvek od Golemnewton » 27 led 2016, 20:15

Zima 960

Obrázek
Hudba: https://www.youtube.com/watch?v=o6HQQAZFZp4

Harald II. Šedoplášť, král Norska, dorazil. Jeho loďstvo je mnohem větší, než se dříve očekávalo. Norská přítomnost nyní čítá téměř 7500 mužů. Obyvatelé Anglie jsou zděšeni. Doposud byli zvyklí na vikingské pobřežní nájezdy, ne na invazní armádu, navíc vedenou králem. Nikdo není před seveřany v bezpečí:

Prvním tahem Haralda bylo obsazení Canterbury, jehož posádka se zrovna přesouvala k Lodýnu. Ve městě sice byly verbovány nové oddíly, ale ty nebyly v době útoku ani zdaleky připraveny. A tak bez boje padlo město, které bylo centrem křesťanské víry v Anglii. Canterburské arcibiskupství je nyní v rukou pohanů. Překvapivě se však Norové, vedení jarlem Thorkellssonem, chovali slušně. Město nevyplenili a i veškeré náboženské stavby zůstaly nepoškozeny.

Mezitím byla vypleněna další vesnice v severní Francii, zatímco norská armáda ze severu se přiblížila nebezpečně blízko Baile Áitha Cliath. To, stejně jako další irské země, se připravují na hrozící konflikt.

Samotný Harald ostentativně zakotvil uprostřed Lamanšského průlivu, tak akorát, aby mohl rychle zaútočit, ať na severním pobřeží Francie nebo na jihu Anglie. Kdo se Norům postaví? Budou se mezi sebou anglosaské země stále pošťuchovat, nebo se sjednotí a vyženou pohany pryč?

Teď na světlejší stránku. Jan, biskup z Yorku se vrátil ze své výpravy za papežem Janem XII. Vhodně zvolené dary, které biskup přinesl jménem Northumbrie, na papeže udělaly takový dojem, že na chvíli odložil svůj pohár vína, a šel dary v podobě žen lehkých mravů osobně zkontrolovat. Biskup Jan se papežovi zalíbil. Naopak biskup byl stavem papežovým zděšen. Důležitost papžského úřadu totiž byla v jeho očích těžce pošlapána. Papež i další duchovní otevřeně požívali alkoholu, měli harém žen, hráli hazardní hry. Biskup byl dokonce svědkem toho, že papež nechal popravit jednoho nižsího duchovního, když se odmítl přidat k jeho zakaženým radovánkám. Nicméně se biskupovi očividně jeho nespokojenost podařilo dobře schovat, neboť dostal, pro co přišel. Od nynějška je arcibiskupem z Yorku!

Northumbrie má i další úspěch: pomocí skotské flotily obsadila ostrov Man a položila základy nového hradu. Taktéž si princ Lyndon konečně úspěšně vzal princeznu Annu. Tentokráte svatbě nic nepřekáželo, a tak, i přes všechny nástrahy osudu, jsou nyní královské rody Northumbrie a Východní Anglie spojeny.

Wessex se snažil prohánět vikingy po pobřeží, jenže neúspěšně. Byli pryč dříve, než armády dorazily. Druhou wessexskou armádu ale později dostihly zlé zprávy: blízká pozorovací věž byla strhnuta neznámými útočníky.

A náš rok ukončujeme vyprávěním o poutníku Ethredovi. Ten úspěšně zcestoval všechny anglosaské země, ba i drsné Skotsko a neprobádané Irsko. Nicmńě nikdy nebyl ve Walesu a tento rok se to rozhodl napravit. Z Mercie se vydal směrem do waleských hor. Sněhu moc nebylo, ale s přibývajícími kopci a horami měl stále větší obtíže. Jednoho rána, zesláblý ze své dlouhé cesty, uviděl něco neskutečného. Bitvu, kterou jaktěživ nespatřil. Velšské armády stály proti sobě a zřivě bojovaly. Stovky mužů bylo zasažených, ale bojovali dál. Žádná ze stran nehodlala ustoupit. Salvy létaly na obě strany a muži se krčili ve svých improvizovaných úkrytech. Bitvu ukončil samotný Maelcwn ap Stinian, vrchní velitel waleské armády, a to když dostal příliš tvrdou sněhovou koulí do hlavy. Největší koulovaná v dějinách Walesu, možná i celé Anglie, skončila nerozhodně.

Další události:
- Ecgric Raven se stal východoanglickým regentem

Mapa: https://drive.google.com/folderview?id=0B0Z2WCVcPScmbXJMVU51U09hb2s&usp=sharing

Wessex - Sir Johnny
Northumbrie - erbfilip
Východní Anglie - Jan III.
Mercie - Černovous
Normandie - Bunkr


Skotsko - Turwaithion
Wales - Minreth
Vikingové - tarava
Ulrich Skálovec, purkmistr svobodného města Riedum

Odpovědět

Zpět na „Anglie 960“