Roky 1457 a 1458 wylamského letopočtu

Moderátoři: Dekl, martas3, Vals

Zamčeno
martas3
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3656
Registrován: 03 pro 2009, 17:57

Roky 1457 a 1458 wylamského letopočtu

Příspěvek od martas3 »

Jaro 1457


Černočerná noc byla rušena jen ševelením jarního větru. Hnusné deštivé počasí jara, ba ani všudypřítomné bláto nemrtvé princezně nevadilo. Plánovala, jak jen by mohla projít přes území Wylamu zpátky domů... Když tu z noční temnoty vystoupil stín. Povědomý stín. Císař se vrátil pro svou milovanou dcerušku.
Objals svoji dcerku kolem ramen a upravil jí pramínek havraních vlasů za ucho. "Pojďme domů," pronesl jen a odvedl Morganu s rukou kolem jejích ramen do temnoty, ve které se oba ztratili.

Ano, Morgana je zase zpátky u tatínka. I s omítkou na tváři. Mistři omítky se pokusili za použití duwirského alkoholu nekropoli nastartovat. Nepodařilo se. Zda kvůli palivu, či kvůli poloze krystalu se neví.

Elfové se vrhli na napravování lesů a do staveb. Lindórinan, městečko vedle mithrilového dolu, bylo dostavěno. Legie Zkázy prošla bez povšimnutí těsně u hranice s Paledionem. Tedy, bez povšimnutí... povšimli si domů navracející se helcadilští elfové. Vzhledem k absenci bojových rozkazů (zvláště na straně helcadilské) tak antarcánovo vojsko zvolilo raději postupovat domů tak, aby nevyprovokovalo Legii k nějaké akci... koneckonců, jsou to nemrtví.

Jak vidno, wylamská císařovna Theodora I. nemrtvým zcela nevěří. Jak jinak, než jako projev nedůvěry se dá vykládat shromažďování zásob, opravy hradeb ve všech sídlech a vojenský výcvik?

Zdá se tedy, že Legie jde po Bratrstvu. Jak to celé ale dopadne ví jen bohové... Mimochodem, Legii zkázy někdo ukradl mapy zdejších oblastí... rytíř smrti Raileh na to reagoval slovy: "My jsme měli mapy?"

Ostatní události:
- Ve Slaromu se jako obvykle spojovaly a rozdělovaly armády... v Lunarecastelu probíhala vojenská cvičení.

MAPA
http://textovka.ainigma.eu/wylam/Wylam_1457_J.png
Frakce živých

Slaromské království - Jan III.

Eryn Esgalské království - Golemnewton

Helcadilské království - jjelen

Wylamské císařství - Scipio

Rudopolské vévodství - tarava
Frakce nemrtvých

Legie zkázy - Tifík

Darahadské císařství - gepousek

Zářící bratrstvo Ebenové noci - Nightshark
XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX


Paledionské knížectví

Svobodné město Duwir

Agateánské společenstvo

Aedinští žoldáci

Aedinské království
Kronikář hetharijský, byzantský a wylamský, historik Res Publicy
Velkovévoda Friedrich I. Bádenský (Německo 1866)
Martin z Blatavníka (†), velitel Plzeňského landfrýdu, a jeho syn Jošt z Blatavníka, pán Plzně, Tachova a Žebráku (Husitské války)
Lord Eldred Arryn, princ Hory a Údolí, pán Orlího Hnízda, Strážce Východu a Ochránce Údolí (Blackfyreovo povstání)
Dóže Manuel Saggio z Luccy, arcibankéř italský (Itálie 1796)
Aeddan I. Gwyrdd, král velšský, iarla jihoirský a západomercijský (Anglie 960)
Sigismund III. Stříbrovlasý (†), kníže hauenský, a jeho synovec Dietrich I. Obnovitel, král kvilamský a kníže hauenský (Pět knížectví)
Nahoru
martas3
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3656
Registrován: 03 pro 2009, 17:57

Re: Rok 1457 wylamského letopočtu

Příspěvek od martas3 »

Léto 1457


Obrázek
Chrám Vznešeného, jehož budování bylo započato v hlavním městě Slarom


Markus I. Ansa díky ekonomice nastartované jeho otčímem buduje jednu stavbu za druhou. Lunarecastelo je již přestavováno na letní sídlo rodu. Probíhá rekultivace vypáleného Ruperského lesa. Slarom se vskutku stává centrem kultury, umění a vědy.

Vše se ale připravovalo pro setkání na konferenci pořádané císařovnou Theodorou I., která se má zabývat Legií zkázy. Mnozí do Wylamu zamířili, často se značným diplomatickým doprovodem. Těžko říct, zda s tím drahá Theodora počítala, či ne... většina všech vojsk v Údolích se nyní nachází ve Wylamu, včetně samotné Legie, která dle dohody prošla pod Jimnogradem a nyní táboří mezi Wylamem a Tariborem, z čehož je obyvatelstvo, eufemismem řečeno, lehce nervózní.

Obrázek


Jednání má být však tajné, uvidíme, co nám přinese. Napětí je hmatatelné... dokonce i Bratrstvo mlčí.

Ostatní události:
Eryn Esgalského krále postihla helcadilská nemoc projevující se enormním dělením armád.

MAPA
http://textovka.ainigma.eu/wylam/Wylam_1457_L.png
Frakce živých

Slaromské království - Jan III.

Eryn Esgalské království - Golemnewton

Helcadilské království - jjelen

Wylamské císařství - Scipio

Rudopolské vévodství - tarava
Frakce nemrtvých

Legie zkázy - Tifík

Darahadské císařství - gepousek

Zářící bratrstvo Ebenové noci - Nightshark
XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX


Paledionské knížectví

Svobodné město Duwir

Agateánské společenstvo

Aedinští žoldáci

Aedinské království
Kronikář hetharijský, byzantský a wylamský, historik Res Publicy
Velkovévoda Friedrich I. Bádenský (Německo 1866)
Martin z Blatavníka (†), velitel Plzeňského landfrýdu, a jeho syn Jošt z Blatavníka, pán Plzně, Tachova a Žebráku (Husitské války)
Lord Eldred Arryn, princ Hory a Údolí, pán Orlího Hnízda, Strážce Východu a Ochránce Údolí (Blackfyreovo povstání)
Dóže Manuel Saggio z Luccy, arcibankéř italský (Itálie 1796)
Aeddan I. Gwyrdd, král velšský, iarla jihoirský a západomercijský (Anglie 960)
Sigismund III. Stříbrovlasý (†), kníže hauenský, a jeho synovec Dietrich I. Obnovitel, král kvilamský a kníže hauenský (Pět knížectví)
Nahoru
martas3
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3656
Registrován: 03 pro 2009, 17:57

Re: Rok 1457 wylamského letopočtu

Příspěvek od martas3 »

Podzim 1457


Obrázek
Smrt měla bohaté žně.


Největší bitva tohoto deseti, ba i dokonce tohoto století, přišla. Mír byl jen iluzí, jak všichni mysleli. Aliance živých vyrazila na pochod. Plán byl prostý, Wylam, Rudopolí a Slarom společně ve stejnou chvíli napadnou Legii zkázy, sevřou ji do kleští a zlikvidují. K tomu měli dopomoci kněží, víra i oddíly těžké pěchoty. Koordinaci zajišťovalo nezvykle mnoho poslů. Elfové, kteří pochodovali z Jimnogradu, se měli do bitvy připojit později. Tak... a kde se to pokazí?

[tuber2]https://www.youtube.com/watch?v=cGiQjZ1-9FI[/tuber2]


První nemilou věcí bylo, že rytíř smrti Raileh o všem věděl dopředu. Věděl, že na něj lidé zaútočí. Věděl to s takovou jistotou, která i jeho poddůstojníkům přišla divná. Nejspíš to souviselo se zahaleným jezdcem, který jedné noci přijel... kdo ví. Buď jak buď, Raileh svoji armádu rozdělil. Slaromsko-Agateánské armádě pochodující z Tariboru vyslal v ústrety něco přes čtyři tisíce koster, ale bez magické podpory, tu si nechal u své hlavní síly, nyní čítající stejný počet koster plus po dvou stech mágů a rytířů smrti. Vojsko z Tariboru se vrhlo na nemrtvý sbor, který jim zastoupil cestu k Railehově hlavní armádě, sám Lothar Stříbrovodský vedl útok. Nemrtví zakolísali, ale neustoupili, místo toho zasypali Slaromce deštěm šípů a stáli v obranném půlkruhu čelící příboji slaromských legií a agateánských těžkooděných trpaslíků. Ti vrhli na začátku bitvy na nepřítele své granáty, které však nějak mimořádně účinné nebyly. Rovněž předpokládaná výhoda použitím svěcené vody byla přeceněna, nicméně díky ní nemrtvých ubývalo více, než by se nemrtvému veliteli líbilo. Zanechme však chvíli Lothara Stříbrovodského jeho osudu a podívejme se o pár rodvinů (1 rodvin = 2,05 km) dál.

Obrázek
Hrdá císařovna vede své vojsko do boje.


Rytíř Raileh totiž sebral celou svou zbývající (nemalou) sílu a vrhl se proti Wylamsko-Rudopolskému vojsku, vedenému samotnou císařovnou Theodorou I, které dorazily zprávy o pochodu tariborského vojska, a tak se též vydala na pochod. Střed a levé křídlo armády bylo wylamské, pravé křídlo bylo vedeno rudopolskými. Vojska se rozvinula do bojových formací. V předu pochodovaly oddíly kostlivců a těžké pěchoty za nimi střelci a mágové, popřípadě kněží. Jak se k sobě armády přiblížily, císařovně došlo, že nedochází na místo další poslové. Nebylo však času nad tím přemýšlet, nemrtví byli tu. Císařovna zůstala sama se svojí osobní stráží v zadní linii spolu s kněžími, střelci a záložní těžkou kavalerií. Armády se střetly. Opěšalí rytíři na wylamském středu a levém křídle smetli prvních několik řad nemrtvých. Rudopolským se nevedlo tak dobře, zástava zakolísala a celé pravé křídlo se na chvíli zastavilo, takže zaostalo při útoku za wylamskými a nyní již nebylo na drtivý útok čas. Theodora pohlédla opět nalevo, nikde neviděla slaromské zástavy, které by tam podle všeho měly být. I nemrtvá armáda se zdála trochu menší, když se podařilo vyjet na nějaký pidipahorek. Tu na ni zakřičel jeden z jejích důstojníků.
"Má paní! Pohlédněte na pravé křídlo!"
Pohlédla. A to, co viděla, ji překvapilo. Theodoros I. Kýnigos, vévoda rudopolský, své vojsko stáhl a rychlým manévrem vedl své vojsko do týla toho wylamského. Zrada. Rudopolští opěšalí rytíři způsobili hotový masakr v řadách střelců a kleriků. Císařská těžká jízda se shromáždila okolo císařovny. Další nebezpečí bylo na levém křídle wylamské armády. Raileh totiž vyslal své rytíře smrti, kteří zle sevřené wylamské vojsko obešli z druhé strany a udeřili, rozsévajíce v řadách nepřátel smrt. Situace byla neudržitelná, střelci i klerici byli zničeni a postupně pilně oživováni, rytíři vepředu bez podpory také kolísali. Císařovna dala signál k ústupu. Císařská jízdní stráž se okolo ní seskupila a zkusila prorazit přes linie Rudopolí. Nešlo to. Neprorazili. Stáhli se zpět ke své těžké pěchotě. Zoufalí Wylamští hledali cestu ven. Opět se sešikovali a za řvu "Farané! Farané! Farané!" ke svému obřímu překvapení prorazili (8:4). Cestu jim ještě zastoupila lehká jízda rudopolského vévody, ale mnoho nezmohla, císařovně a pár nejbližším se podařilo uprchnout (10:1).
Co se stalo s padlými vojáky? Byli zmasakrováni. Poprvé ve wylamských údolích měla nemrtvá armáda záporné ztráty.
Bitva to byla velmi rychlá. Prakticky během mrknutí oka byla zničena jedna z nejkvalitnějších armád.

Vraťme se nyní k Tariborskému vojsku. K vojsku dorazil oklikou z Wylamu i sám mladý král Marcus I. Ansa. Toho prý po cestě napadli nějací zakuklenci. O porážce však tak ani král, ani jeho magistr nevěděli. Nastal však čas na rozhodující útok, kněží užili fanatismu na vojáky a připravili se k útoku. Nemrtví již byli delší dobou drceni (mj. slaromští v této bitvě užívali i balist). Záhy poté Slaromští znásobili spolu s Agateánci útok. "Za krále! Za Ansu! Za Lothara!" řvali. A prorazili. Nemrtvý šik se pod náporem fanatických a dobře vyzbrojených vojáků rozpadl a dal na útěk. Slaromští se vrhli za ním. Ale právě zde se ukázala výhoda nemrtvého vojska. Nemrtví se totiž dokázali znovu sešikovat o pár polí dál. Bylo jich sice asi tak o tisícovku méně, ale stále zůstávali silou, se kterou se muselo počítat. Slaromci a Agateánci vyrazili znovu do útoku. Nemrtvý šik opět první nápor ustál, ale po krátkém boji se opět rozpadl. Ještě jednou se podařilo nemrtvým seskupit, ale tentokrát se už při prvotním náporu rozpadli. Definitivně. Zbylých asi jeden a půl tisíce koster upalovalo zpět k Railehovi jak rychle to jen šlo. Tariborské vojsko jim bylo v patách.

[obr]http://th02.deviantart.net/fs71/PRE/f/2 ... 4fsls3.jpg[/obr]
Raileh velí k útoku.


A teď zase zpět k rytíři smrti! Ten se věnoval oživování nemrtvých a poté se přesunul blíže k městu Wylam, a to proto, aby to měli slaromští dále. Rudopolské vojsko nemrtvé opustilo a zamířilo směrem, kudy měla přijít síla elfů a jejich žoldáků. Vévoda sehrál pěkné divadlo, nemrtví byli silnější, než se předpokládalo, donutili ho k ústupu, jeho vojsko potřebuje pomoci při útoku, aby ulevili Slaromcům, kteří bojují s druhou částí vojska. Helcadilský velekněz a velitel armády v jedné osobě mu to uvěřil. Sám žádné zprávy od wylamských nedostal. Zradu nikdo z živé aliance neočekával. Myslel si, že třeba wylamští prostě jen zapomněli elfům posílat zprávy. Společně se tedy Helcadil, Aedinští žoldáci a Rudopolí vydali znovu v ústrety Legii zkázy.

Obrázek
Naděje prý umírá poslední... říká se.


Jimnogradské vojsko s Rudopolím se brzy dostali k Legii. Helcadilský velekněz váhal s útokem, jeho síly nebyly příliš velké a nemrtvé síly byly značné. Naléhání rudopolského vévody, který působil, že se chce pomstít za porážku, nemělo úspěchu. V dálce se zvedl za Legií prach. Ano, to přicházelo Tariborské vojsko. Raileh zhodnotil, že nemá čas a vrhl se na elfy a trochu i na rudopolské. Aedinští žoldáci se dle svých rozkazů drželi stranou... a dobře udělali. Rudopolští záhy zopakovali manévr vyzkoušený na wylamských a obklíčili helcadilské. Zdálo se, že ti budou mít stejný osud. Nestalo se však. Slaromští, hnáni fanatickými kouzly a touhou po sekání do kostí, donutili Raileha, aby většinu sil poslal v ústrety právě jim. Přesto bylo obklíčení Helcadilu nemilé. Vyřešil ho nakonec aedinský žoldácký velitel, lord Llewellyn Lawin, který do Rudopolského vojska najel (i přes snahy rudopolské jízdy mu manévr neumožnit) a umožnil tak zvláště rychlejším oddílům uniknout zpět do Jimnogradu, byť za citelných ztrát. Záhy poté se také odebral do téže pevnosti. Koneckonců, měl postupovat v součinnosti s Helcadilem...

Na bojišti tak zbyla Legie, Slaromci a Agateánci. Po odchodu zdecimovaných a zvláště u elfů i vyčerpaných spojenců měla Legie v poli více než dvojnásobek vojska, než živí. Aliance však měla skvěle vycvičené vojáky. Armády se na sebe vrhly (muže zvláště strhly k útoku zfanatizované oddíly slaromského legionářstva. Zezačátku slavilo Tariborské vojsko úspěch. Část vojáků se dokonce probojovala až k samotnému Railehovi. Giovanni a Pietro, dva žoldáci Slaromem najmutí dokonce Raileha shodili ze sedla, ale vzápětí je zmrazil jeden lich. Livia Sudportická, čarodějka, se také dostala velmi blízko, ale beznadějnost situace ji přesvědčila o opaku. Alespoň že stihla většinu členů družiny přenést o kus blíž ke slaromským liniím, když byla situace beznadějná, takže se družina zachránila.

Obrázek
Livia Sudportická, ta, co stála proti Railehovi a přežila


Začínala se však projevovat mnohonásobná převaha Legie. Když se pak Rudopolští pokusili o obchvat, kterého si naštěstí magistr Lothar všiml, začali Tariborští vážně uvažovat o ústupu. Brzy k němu spořádaně došlo. Rudopolští se stále snažili na křídle přejít do nepřátelských zad, ale vojsko bylo bitvami a pochody již tak vyčerpané, že Slaromcům v odchodu nezabránili a ani vysoké ztráty nezpůsobili.

Slarom se dal s Agateánci na organizovaný ústup do Tariboru (jinam to nešlo). Rudopolští se již do bojů nezapojili, místo toho vyrazili oblehnout Wylam a zničenou císařovnu, kam lehce plouživým pochodem vskutku dorazili. Legie však Slaromce pronásledovala. Ti přeci jen svedli již několik bitev a únava se začala projevovat i na nich. Pokus uprchnout před Legií se nezdařil (dle pravidel 30% šance na úprk mezi stejnými typy vojska). Přesto se Legii nepodařilo slaromsko-agateánské formace rozbít, a tak i pronásledovaní působili pronásledovaným ztráty, byť slaromští padlí je často dokázali zacelit. Co získávali za výhody Slaromci díky užitým svěceným vodám, to vyrovnával dvojnásobný počet nepřátelských mágů. Pochod s nepřítelem v zádech, v bojové formaci byl velmi náročný a nebýt přítomnosti krále, nejvyššího vojenského velitele a kleriků, jistě by byl úpadek morálky neuvěřitelný. Takto však vojsko udrželo bojeschopný stav alespoň do Tariboru, který mu otevřel brány. Nemrtví na nic nečekali a dle rozkazu se jali město dobývat, rozvědce se nepodařilo bránu otevřít. Nicméně jak se brzy ukázalo, k ničemu to nebylo. Střelecká převaha nebyla tak velká, jak se počítalo, magická již také ne (do bitvy se zapojilo několik mágů), a tak se nemrtví po několika pokusech dobýt město spokojili s obležením. Tariborská univerzita poté vztyčila okolo města štít, který vydržel až do počátku zimy...

Co stojí za úspěchem nemrtvých? Především nikým nečekaná zrada, rušení nepřátelské komunikace, ale i fakt, že Legie měla své síly pohromadě či blízko u sebe, narozdíl od spojenců. Tak jako tak, mohlo to být i horší. Ne že by to bylo dobré, to ne. Taribor a Wylam v obležení, Andronikopolis obsazené těsně před dokončením, nyní dostavěné Rudopolím... Wylamské císařství je zase jednou krutě sevřeno. Navíc tariborští mágové v čele s rektorem ČUChEJ ovládli městskou radnici a zvažují zahájení jednání s nemrtvými.

Šok ekonomický nám připravil Darahadský Císař. Nečekaně se totiž začal věnovat své ekonomice a financím. Nařídil rozpustit téměř veškeré vojsko a místo toho se jal začít přestavovat Draneon na město... prý také kvůli tomu, že kulturním centrem je nazýván nyní Slarom a nikoli on!

Kulturní centrum, pěkný pojem, jenže jaké kultury? Co se týče té nemrtvé, určitě zde hlavně co se týče hudby má hlavní slovo ZBEN (tedy Zářící bratrstvo Ebenové noci), které určuje nejnovější a nejpokročilejší hudební styly. No řekněte sami, není to nádhera?

Za nekropol u potoka, hoří v cestě legie zlá.
Žádnej nám neuvěřil, u oltáře svíčky hoří.
Svátek má velké E!E.

Kam Railehu, kam tak spěcháš?
Proč se vůkol všech nelekáš?

Žádnej nám neuvěří,
odháněj nám velké E!E zlé armády z bažin našich!

*Zvláště chroptivým a nelidským hlasem, napodobujíce rytíře smrti, pouze basy*
A já spěchám do lesíčka, natrhám vám kostitřásku. (viz. ZBENovský bestiář rostlin)


Podivnější ovšem je, že Richardovi se podařilo během zpěvu a předcházejícího úspěšného ladění (hod 9!!!) sešikovat Bratrstvo do bojového útvaru. Zároveň i ZBENovští pohraničníci se připravují na invazi - Sharkensteinský PošŤovní úřad namířil blátivé střely na hraniční řeku Helcadilskou unylou. Dokonce byl Sharkenstein uzavřen!

Ostatní události:
Elfové dokončili zalesňování částí lesa. Paledion též dokončil přestavbu Envaneru a jeho okolí. Paledionští hraničáři zároveň hlídkují na východní hranici své země.

MAPA
http://textovka.ainigma.eu/wylam/Wylam_1457_P.png
Frakce živých

Slaromské království - Jan III.

Eryn Esgalské království - Golemnewton

Helcadilské království - jjelen

Wylamské císařství - Scipio

Rudopolské vévodství - tarava
Frakce nemrtvých

Legie zkázy - Tifík

Darahadské císařství - gepousek

Zářící bratrstvo Ebenové noci - Nightshark
XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX


Paledionské knížectví

Svobodné město Duwir

Agateánské společenstvo

Aedinští žoldáci

Aedinské království
Kronikář hetharijský, byzantský a wylamský, historik Res Publicy
Velkovévoda Friedrich I. Bádenský (Německo 1866)
Martin z Blatavníka (†), velitel Plzeňského landfrýdu, a jeho syn Jošt z Blatavníka, pán Plzně, Tachova a Žebráku (Husitské války)
Lord Eldred Arryn, princ Hory a Údolí, pán Orlího Hnízda, Strážce Východu a Ochránce Údolí (Blackfyreovo povstání)
Dóže Manuel Saggio z Luccy, arcibankéř italský (Itálie 1796)
Aeddan I. Gwyrdd, král velšský, iarla jihoirský a západomercijský (Anglie 960)
Sigismund III. Stříbrovlasý (†), kníže hauenský, a jeho synovec Dietrich I. Obnovitel, král kvilamský a kníže hauenský (Pět knížectví)
Nahoru
martas3
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3656
Registrován: 03 pro 2009, 17:57

Re: Rok 1457 wylamského letopočtu

Příspěvek od martas3 »

Zima 1457


[obr]http://digineff.cz/obrdg2012/jaknato/12 ... nih_03.jpg[/obr]
Takovouhle zimu lidé nepamatují. Narozdíl od elfů a trpaslíků...


Chumelenice, mrazy, to vše se sneslo na Wylamská údolí. Stoletá zima. Nemálo vojáků umrzlo, než se dostali do bezpečí městských zdí. Nejhůře asi dopadla Eryn Esgalská armáda, která se koncem měsíce konečně objevila v Envaneru. Mrazy byly tak silné, že oddíly kostlivců de facto získaly po dobu zimy mrazivou zbroj zdarma...

[tuber2]https://www.youtube.com/watch?v=0drHclGf0oE[/tuber2]
Taribor nevydáme! Za víru! Za Svatého Marcella! Třetí Svatá výprava nechť započne!


Přes kruté podmínky se vyrazilo na pole válečná. Situace byla tíživá především ve dvou velkých městech Wylamského císařství. Začněme Tariborem. Do toho mágové teleportovali nějaké ty základní potraviny. Vojenské velení bylo svěřeno Lotharovi Slaromskému, zatímco rektor univerzity, arcimág Atherin, byl pověřen civilní správou města. Slaromští něco rozhodně s mágy chystali. Brzy přišlo na to, co se chystalo. Mágové předstírali zradu města nemrtvým a otevřeli jedné noci dvě městské brány. Nemrtví se vhrnuli dovnitř... záhy se za nimi zavřely brány a spustil se masakr nebývalých rozměrů. Svěcená voda, exorcismy, šípy balist, to vše létalo vzduchem hlava nehlava. Akustický útok také nemrtvé překvapil. Něco ale bylo špatně. Kde je magistr Lothar? Ještě před chvílí tu stál! Tam je, bojuje v týlu se dvěma rytíři smrti! Jak se tam dostali? Nemožné! Král Markus vzal svou gardu a vrhl se nevlastnímu otci a spasiteli Slaromu na pomoc. Lothar se držel... ale ne dost dlouho. Když rytíři smrti nedokázali Lothara zneškodnit a vzít s sebou dřív, než je dostanou Slaromci, pečlivě schovaný lich seslal kouzlo, které Lothara rozmetalo na kousky. Druhé kouzlo bylo teleportační. Komando zmizelo.
Na bojišti ale scházel ještě někdo. Rytíře Raileha nikdo nikde v noční vřavě neviděl. Záhy se vše ale vyjasnilo. Nemrtví zradu zřejmě předpokládali a dobře se na ni připravili. A plán jim vyšel. Zatímco Slaromci poráželi část sil u bran a užívali si masakru, zbytek sil se vřítil jinou branou (kterou se za pomoci kouzel, osobní přítomnosti Raileha a nenadálosti a prudkosti útoku podařilo dobýt) do města a vpadl obráncům dozad zrovna v momentě, kdy se rozšířila zpráva o smrti Lotharově. Útok byl nečekaný, Slaromští byli vyčerpaní předchozími bitvami, přesto ale prvotní nápor ustáli. Přesto záhy nemrtví získali navrch a slaromské linie se začaly hroutit. Propukl požár. Nastal totální chaos. Měšťané upírali své zraky k univerzitě stojící na kopci nad městem. Ta ale mlčela. Mezi obránci samozřejmě byli mágové z univerzity, ale většinou to byli novicové, učedníci, občas nějaký mistr. Arcimágové na místě nebyli. Městská stráž kryla linii pod univerzitou, dále do města následovaly linie slaromské a agateánské. Nemrtvým se záhy podařil průlom (7:2) a stráž tak byla oddělena od Slaromců a Agateánců. Markus I. Ansa neměl kam ustoupit a byl drcen ze všech stran. Král byl mladý a nedokázal nahradit ve zkušenostech starého Lothara Osvoboditele. Vypadalo to, že město definitivně padne.
Nestalo se však, protože zkušený velitel se nakonec našel. Legát Arvtak Agateánský převzal po Lotharovi velení a sešikoval slaromsko-agateánskou armádu v prostoru několika ulic. Díky bohům se v prostoru nacházel i jeden z mistrů Univerzity, který Arvtakovi prozradil, že v oblasti se nachází tajná chodba. Právě tou začal posílat Arvtak Slaromce pryč, včetně samotného krále. Sám se svými trpaslíky kryl ústup. Chodba se však zbortila a Agateánci ve městě uvízli. Arvtaka zabil sám Raileh svým mithrilovým mečem, aby jej vzápětí oživil jako rytíře smrti.
Co se mezitím dělo pod Univerzitou? Ta otevřela brány přeživším a obklopila se neprostupnou polokoulí, kterou ani nejsilnější lichové nedokázali zatím proniknout. Je tedy jasné, kam se mágové poděli poté, co bylo jasné, že živí budou poraženi. Nemrtví tak kontrolují celé město kromě univerzity.
Králi Markusovi se podařilo úspěšně uprchnout s několika málo oddíly přes řeku zpět do slaromských bažin. Vojsko je na tom ale špatně, uprchnout se podařilo fakticky jen zbytkům III. Legie, která si na počest padlého vojevůdce začala říkat "Synové Lothara".
Raileh poté vzal polovinu vojska a vyrazil s ním do Slaromu.

Situace pod hlavním městem Wylamem byla stejně neutěšená. Zimou Rudopolští trpěli a dívali se na město, kde bylo teplo a pořádná střecha nad hlavou. V kombinaci s exkomunikací vévody a interdiktem v místě vévodova pobytu nebylo možno ani vojáky, kteří padli za obět mrazu, pohřbít. Ti méně věrní dezertovali. Ale jádro vojska přetrvalo až do příchodu nemrtvých posil (které Raileh ze svého vojska vydělil), s nimiž se rudopolští vrhli na hradby. Motivace k tomu byla neskutečná. Přesto by to samo o sobě nestačilo, přeci jen hlavní silou útoku byli nemrtví a jejich nekromanceři. Proti nim stálo celé město, do boje byli zverbováni všichni schopní držet zbraň. Útok střídal útok, neúspěšně. Obrat nastal až v momentě, kdy přišel na pomoc Pomocný sbor z Andronikopolis. Sice zimou velmi trpěl, ale dokázal nachýlit jazýček vah na stranu vévody Theodorose Kýniga. Hradby padly. Město padlo. Rudopolští jej ovládli. Nemrtví, vidíc, že Theodoros má město ve svých rukách, vrátili se k hlavním silám v Tariboru.

Obrázek


Theodoros poté vyrazil do císařského paláce. Císařovna tam však nebyla. Jak se ukázalo, podařilo se jí uprchnout tajnou chodbou. Vévoda se pustil za ní a dostihl ji v půli chodby. Vidíc, že by jinak padla do zajetí, vrhla se na vévodu s mečem v ruce. Ten její útok vykryl a chystal se na ni poslat dva muže, aby ji svázaly, když tu okolo něj projelo kopí a císařovnu těžce ranilo. Jak se vojákovi do té tajné chodby podařilo narvat kopí zůstává záhadou, protože ven se dostávalo velmi těžko. Ale zpět k císařovně. Ta se svalila na zem. Urychleně byla přenesena zpět do paláce, kde do hodiny zemřela.
Zbývalo obsadit poslední budovu, velký chrám Faraného, sídlo patriarchy Fotiona s Věčným ohněm. Patriarcha v kleče před vévodou odvolal interdikt i exkomunikaci, načež byl ponechán v domácím vězení, stejně jako členové senátu.

Problém ovšem nastává s císařovniným dědictvím. Jak vyšlo totiž díky senátu najevo, císař Andronikos IX. na smrtelné posteli tajně vyhlásil zákony, které neumožňovaly korunu zdědit osobě nevyznávající víru ve Faraného a zároveň stanovovaly podmínky, že vládce musí vždy sídlit ve Wylamu a císařský titul musí být jeho titulem nejvyšším, primárním, jinak řečeno, je prvně císař a teprve potom něco jiného. Theodora však v Jimnogradu pro případ své smrti v období této zimy uložila závěť, ve které tyto zákony na čas zrušila a vše odkázala svému mladému manželi, Markusu I. Ansovi. Situace okolo trůnu se tak ještě bude muset vyjasnit.

Zima však neskončila jako vždy. Je jasné, že ještě na jaře budou pochodová omezení armád stejná, jako kdyby byla zima, byť poklesy morálek a ztráty na životě již nehrozí.

Ostatní události:
- Skupinka tariborských mágů cosi vyrazila kutit do západního Slaromu. Nic moc to ale zatím není.
- ZBEN pod velením Richarda se v šípovité formaci přesunul na Sharkenstein.
- V Lunarecastelu se schází dobrovolníci na nově vyhlášenou III. Svatou marcelliánskou výpravu. Zatím se díky zimě nesešli zdaleka všichni.

MAPA
http://textovka.ainigma.eu/wylam/Wylam_1457_Z.png
Frakce živých

Slaromské království - Jan III.

Eryn Esgalské království - Golemnewton

Helcadilské království - jjelen

Wylamské císařství - Scipio

Rudopolské vévodství - tarava
Frakce nemrtvých

Legie zkázy - Tifík

Darahadské císařství - gepousek

Zářící bratrstvo Ebenové noci - Nightshark
XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX


Paledionské knížectví

Svobodné město Duwir

Agateánské společenstvo

Aedinští žoldáci

Aedinské království
Kronikář hetharijský, byzantský a wylamský, historik Res Publicy
Velkovévoda Friedrich I. Bádenský (Německo 1866)
Martin z Blatavníka (†), velitel Plzeňského landfrýdu, a jeho syn Jošt z Blatavníka, pán Plzně, Tachova a Žebráku (Husitské války)
Lord Eldred Arryn, princ Hory a Údolí, pán Orlího Hnízda, Strážce Východu a Ochránce Údolí (Blackfyreovo povstání)
Dóže Manuel Saggio z Luccy, arcibankéř italský (Itálie 1796)
Aeddan I. Gwyrdd, král velšský, iarla jihoirský a západomercijský (Anglie 960)
Sigismund III. Stříbrovlasý (†), kníže hauenský, a jeho synovec Dietrich I. Obnovitel, král kvilamský a kníže hauenský (Pět knížectví)
Nahoru
martas3
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3656
Registrován: 03 pro 2009, 17:57

Re: Rok 1457 wylamského letopočtu

Příspěvek od martas3 »

Jaro 1458


Obrázek
Markus I. Ansa utekl.


Král zanechal Syny Lothara na místě, aby se několika strážnými a s ostatky Lothara Stříbrovodského po řece Unylé dostal do Guardarie, což se mu vskutku podařilo. Řeka totiž díky své šíři a přeci jen lehce zvýšeným teplotám nebyla již zamrznutá (hod 8).
Královi vojáci však takové štěstí neměli. Přesun jižněji do bažin byl zrovna prováděn, když se podařilo Legii nepozorovaně ke značně zdecimovanému a sotva bojeschopnému vojsku dostat a provést frontální útok. Synové Lothara, tedy III. Legie, přestali existovat ve formě živé a mnozí se nedobrovolně připojili po smrti k Railehovu vojsku (částečné doplnění ztrát).

Mezitím Legie Smrti (taky se vám ty dvě armády tak pletou?) opustila pobořený Taribor a pochodovala na Lunarecastelo. Slaromci však nečekali, až Legie přijde a hrad vyplení, nýbrž pilně připravovali obranu. Ta byla poněkud neobvyklá, neboť hrad sami obránci vyplenili, pobrali všechny cennosti a evakuovali obyvatelstvo. Protože však Slaromci nechtěli obrat i vlastní lid, který byl místo toho i s majetkem evakuován, byl výnos z vyplenění o třetinu menší. Tak jako tak však Ruiny Lunarecastela ztratily ekonomický význam, ne však význam strategický. Samotná pevnost s dobrovolníky očekávala napjatě příchod nemrtvých. Před jejich příchodem hrad opustil cantoský patriarcha Vittorio z Ruscelty, neboť nebyl informován zavčasu o tom, že má na místě obětovat svůj vlastní život (nebo jen prostě nechtěl uposlechnout tohoto rozkazu) a místo toho se vrátil do Guardarie, kde shromáždil nějaké ty dobrovolníky na obranu země. Odchod významného církevního představitele těsně před bitvou na morálce obráncům nepřidal. Nemrtví na sebe nedali dlouho čekat a záhy se dostavili k tanci, který byl zahájen jedné studené květnové noci. Jednalo se o rychlou nemrtvou verzi cha-chy. Pevnost byla po celonoční bitvě obsazena. Úsvit byl oslaven mohutným výbuchem ve zdech pevnosti, díky kterému pevnost ztratila status hradu a není možno na něm nadále mít umístěnou posádku. Navíc výbuch tvrdě zasáhl nekromancery, kteří se omylem ubytovali přímo v epicentru výbuchu, takže se oddíl zcela rozpadl. Získané kostry z mrtvol nebyly natolik početné, aby zacelily ztráty.

Překvapivé byly i zprávy, které donesli Slaromci přeživští pád Lunarecastela. Pokud obyvatelé přijali víru ve Smrt, či boha Faraného (kterého Legie chápe jako jeho obdobu), pak si mohli ponechat svůj majetek a dostali se pod ochranu nemrtvých. Kdo tak neučinil, byl vyhnán. Marcelliánští kněží, chápáni jakožto služebníci bludu, byli pobiti.

Mnohem teatrálnější drama se točilo okolo Wylamského císařství. Korunu nakonec získal mladý vévoda Palladius Kýnigos, který na trůn má usednout jako Palladius I. Wylamský. Funkci císaře již vykonává, ke korunovaci má dojít ještě letos. Začněme Eugeniolanem.
Zdejší purkrabí hradu obdržel mnoho nabídek k zachování věrnosti. Sebral všechny a rozhodl se pro tu nejvyšší, od Helcadilu. K pevnosti brzy dorazila vlčí jízda ze Sharkensteina a pevnost převzala, aby záhy odjela zpět na hrad. Purkrabího postoj se ale nelíbil značné části lidské posádky, která se vzbouřila a překvapeného purkrabího, který neměl podporu Helcadilu, smetla. Svým pánem provolali vojáci císaře Palladia I. a úplatky, které šplhaly k tisíci stříbrným shrábli do svých kapes. Loajalisté Markuse I. Ansy se nedostali vůbec ke slovu, neboť po pevnosti se rozneslo, že král zemřel.

Jak již bylo řečeno, nemrtví opustili Taribor. Univerzita shodila obranné bariéry a mágové začali pomáhat obyvatelstvu s opravami města. Rektor univerzity, císařovnou Theodorou dosazený do správy města, odmítl přijmout nového císaře a vyhlásil samostatnost.

Nejzamotanější situace byla okolo Jimnogradu, který byl doslova přeplněn nejrůznějšími žoldáky a helcadilskou armádou. Pán pevnosti zachovával sympatie k novému císaři, ale hlavní slovo, jak se ukázalo, měli mít žoldáci. Jak se ukázalo, právě sem soustředilo Slaromské království svoji pozornost. Žoldákům byly vydány značné sumy, aby dezertovali. A těmi žoldáky nemyslím jen agateánský Wylamský sbor, ale také aedinský a agateánský sbor elfího krále Aenaelina! Dezerce se však nekonaly, elfové vše včas odhalili o co jde a žoldáky si udrželi, byť došlo ke změně najimatele z Eryn Esgal na Helcadil. Vrchní velení nad všemi operacemi v zemi si však ponechal Eryn Esgal. Jimnograd byl pečlivě obsazen, správce pevnosti informován o situaci a vcelku jemně donucen složit přísahu věrnosti paledionskému knížeti (v zastoupení, jak se dozvíte níže, měl na starosti jiné záležitosti). Slaromský žoldácký sbor Aedinců pochopil rychle situaci a nechal se bez protestů vykopnout do kopců jihovýchodně od Jimnogradu.

Následně se měla vojska Helcadilu s žoldáky rozejít ke svým cílům. Díky zmrvenosti rozkazů Helcadilu však některé plánované akce nebyly uskutečněny, neboť nebyl nikdo, kdo by je nařídil. Faktem ovšem zůstává, že koncem dubna se pod Wylamem zjevila helcadilská Severní armáda bez vlčí jízdy nahrazené aedinskou těžkou a agateánskými regimenty. Město bylo vzato promyšleným nočním útokem. Šedé meče v tichosti obsadily bránu, zatímco aedinská těžká jízda projížděla okolo hradeb v jiných částech. Obsazení brány si však všimli obránci města a dokázali ji získat zpět dřív, než toho stihli elfové využít. Útok tak nevyšel a dle rozkatů jinými metodami zahájen být nemohl. Nicméně napodruhé to šlo lépe, aedinská jízda stihla bránou projet a zajistit nejbližší okolí, aby dokázali přispěchat i Agateánci. Výrazné početní, kvalitativní a morální převaze nedokázali Wylamští a Rudopolští čelit, a tak se boje přenesly do ulic, kde měli jasně navrch Agateánci. Elfí aliance postupovala systematicky, ulici po ulici obsazovala město, byl zajat patriarcha Fotion. Když bylo město obsazeno, zahájili Agateánci útok na palác. Jaké bylo ale překvapení elfů, když vyšlo najevo, že novopečený, jen prohlášený a zatím nekorunovaný císař Palladius ve městě již není, nýbrž se mu podařilo uprchnout (9:4)! Ale i tak bylo dobytí města velkým úspěchem. A pro lid města není zase tak katastrofální zprávou, neboť elfové se zdrželi rabování a senátu oznámili, že v budoucnu jsou ochotni město předat do jeho rukou a dát městu značnou míru autonomie.

Elfové tak opět převrátili politickou situaci naruby...

[obr]http://fc01.deviantart.net/fs70/i/2012/ ... 2a2l0b.jpg[/obr]
Kníže Nírnael II. Laidirim si našel nevěstu


Odehrály se ale i radostnější zprávy. Nírnael II. Laidirim si vzal paledionskou šlechtičnu Galedwen. Svatby se mimojiné účastnil i král Aenaelin II. Eryn Esgalský a mnoho dalších elfích šlechticů, nebo například i lord Lukáš Herwianský (vyslanec Aedinu). Daleko významnější však je nezvyklá situace, kdy nová kněžna čeká hned po svatbě dítě! U elfů nevídané!

Co se dělo ve ZBENu? Ten se dal na programování, a to nejen dur-varha-bimbálu (pro jehož obsluhu byl najmut další oddíl kostlivců). Dále pak se podařilo nasadit konečně levitační krystal, nekropole byla vyzdvižena. Kvůli absenci paliva byly do rámu hlavního vchodu nekropole zapříčeny obludné kukačky (hodiny), k nimž bylo připevněno lano, za které táhne nekropolní posádka a nekropoli stěhuje k Naamolu...

V zámoří, v Aedinu, povstal jeden okrajový zeměpán proti králi Janu I. Zlatovlasému. Ten proti němu vysílá menší válečnou flotilu. Spekuluje se, že v souvislosti s tím může být omezen počet oddílů Aedinského žoldáckého vojska.

Ostatní události:
- Tariborští mágové s částí své univerzity přeletěli hory a usídlili se na Eryn esgalsko-slaromském pomezí, na území, které jim bylo Slaromem a Eryn Esgalem dáno. Na místě se též zahájila stavba nového magického města nazvaného Atherina, snad na počest rektora ČUChEJ. Očekává se, že stavba bude dokončena díky použití magie nezvykle brzy. Ke stavbě se navíc přidala družina elfích mágů ze zámoří, co se pár let zpátky ukázala ve Slaromu a zapojila se i do plánování stavby.
- Císař Palladius rovněž přejmenoval Eugeniolanum na Tarsos, protože nebyl stavu to jméno ještě ani jednou napsat správně... :)

MAPA
http://textovka.ainigma.eu/wylam/Wylam_1458_J.png
Frakce živých

Slaromské království - Jan III.

Eryn Esgalské království - Golemnewton

Helcadilské království - jjelen

Wylamské císařství - tarava
Frakce nemrtvých

Legie zkázy - Tifík

Darahadské císařství - gepousek

Zářící bratrstvo Ebenové noci - Nightshark
XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX


Paledionské knížectví

Svobodné město Duwir

Svobodné město Taribor

Agateánské společenstvo

Aedinští žoldáci

Aedinské království
Kronikář hetharijský, byzantský a wylamský, historik Res Publicy
Velkovévoda Friedrich I. Bádenský (Německo 1866)
Martin z Blatavníka (†), velitel Plzeňského landfrýdu, a jeho syn Jošt z Blatavníka, pán Plzně, Tachova a Žebráku (Husitské války)
Lord Eldred Arryn, princ Hory a Údolí, pán Orlího Hnízda, Strážce Východu a Ochránce Údolí (Blackfyreovo povstání)
Dóže Manuel Saggio z Luccy, arcibankéř italský (Itálie 1796)
Aeddan I. Gwyrdd, král velšský, iarla jihoirský a západomercijský (Anglie 960)
Sigismund III. Stříbrovlasý (†), kníže hauenský, a jeho synovec Dietrich I. Obnovitel, král kvilamský a kníže hauenský (Pět knížectví)
Nahoru
martas3
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3656
Registrován: 03 pro 2009, 17:57

Re: Rok 1457 wylamského letopočtu

Příspěvek od martas3 »

Léto 1458


Obrázek
Aedinské vojsko se vylodilo ve Slaromu. Slaromský král Markus I. Ansa ohnul koleno před aedinským králem Janem I. Zlatovlasým, stal se jeho vazalem a v léno přijal Slaromskou provincii.


[tuber2]https://www.youtube.com/watch?v=rEg5zAJNGro[/tuber2]
"Ale který bůh? Ptám se já..."


Jan I. Zlatovlasý tedy vskutku hodlá bránit svoji provincii. Kromě poslání vojska začal budovat též na druhém břehu od města Slarom velkou věž a pevnost, která od místních dostala již nyní jméno "Aedinská věž". Ani aedinská diplomacie zřejmě nespala, neboť do rukou krále rytíř Raileh vrátil to, co zbylo po Skapalgradu a opustil území Slaromské provincie.

Kampak Legie zamířila na výlet tentokrát? Do bažin! Přes řeku Unylou (byl vybudován bytelný most, domražený lichi) a ještě dál, znělo. Dále než na druhou stranu řeky se však armády nestihly přesunout, neboť přechod i tak byl velmi náročný. A bude zřejmě náročné i se zde udržet. Bratrstvo totiž začalo jednat. Ano, slyšeli jste dobře - jednat. Vcelku normálně! Díky E!E za Richarda! Díky němu totiž bylo hned poté, co se první kostlivci Legie zkázy a smrti vyhrabali na druhý břeh, naverbována armáda vlastní, na ZBEN nebývalých rozměrů. Vojsko ZBENu nyní čítá neuvěřitelných sedm tisíc koster, sto lichů a sto duchů! Oproti tomu obě Legie nyní dohromady mají zhruba okolo pěti tisíc koster, sto padesáti čáryfuků a dvou set jezdců. Přesila je o to větší, protože Bratrstvo (snad) nestojí ve válce samo.

Aby nás Bratrstvo nezklamalo, dotáhli nemrtví nekropoli Křápol nad Naamol (uražení věžičky za účelem prohlášení Naamolu za zříceninu a nemrtvou kulturní památku nevyšlo, nekropole záhadně míjela všechny věžičky ať se nemrtví snažili sebevíc), pokusili se natankovat zdejší lihovarnickou specialitu, 220% alkohol a provést start. Ten ovšem nevyšel, tak alespoň nekropole tikala a ťakala, až zakukala, což způsobilo pošoupnutí na jih...

Helcadilský antarcán napodruhé vyrazil k Tarsu. Tentokráte se ale před ním pevnost uzavřela. Nabídky k čestké kapitulaci přijaty nebyly. Obležen skončil i Vlešnov a Andronokopolis. Kvůli přísnému pevnostnímu řádu, připravenosti pevností a nepravidelnosti hlídek bude vcelku těžké hrady jakkoli překvapit, Palladius I. rozhodně není žádné ořezávátko.

B: "A kam mám ten hrot přesně strčit?"
E: "Nu přeci sem, jak jsme si to minule ukazovali."
B: "Takto? Dělám to správně?"
E: "Ano to je přesně ono. A neboj se přitlačit."
(Zasténání)
B: "Začíná to vlhnout..."
E: "Toho si nevšímej a zasuň to hlouběji, kam až to povolí."
(Ozývá se výkřik)
B: "Je toho čím dál tím víc..."
E: "Tím se netrap, to se pak utře."

Dialogy vyučování Basilea Eledrienem.
Název hodiny: Mučení, aneb Rychle a exektivně.

Zatímco Eledrien vyučuje, darahadský Císař prý lehce šílí, přepočítává každý stříbrňák a spouští scény proti obvyklé nekromantské korupci...

Když Císaři došly nejnovější zprávy, pohlédl zdrceně k nebi a pronesl: "a když smrt uviděla finance služebníka svého v této říši, vložila lebku do dlaní a hořce zaplakala..." zazoufal si a vstal ze svého trůnu. Setřel smrtelný pot z čela, nasypal do sebe 500 gramů antidepresiv a šel vyřídit, co je třeba s neustálým mumláním: "podepiš mír, říkali... pomůže to tvé ekonomice, říkali..."

Chudáček malý nemrtvoučký. Finance ho dokonce donutily propustit všechny vojáky! Stavíme město!

Ostatní události:
- Vězněný patriarcha Fotion byl přesunut do lepších komnat. Na jeho výzvu se sešel oddíl ohnivých kněží. Patriarcha si ovšem vynutil, že budou použiti pouze proti nemrtvým a pouze v hranicích Starého Císařství.
- Mezi Agateánci a Helcadilci u Sharkensteina propukla začátkem léta menší epidemie nějaké kašlavité nemoci... naštěstí byla včas zastavena, takže ztráty byly pouze morálkové.

MAPA
http://textovka.ainigma.eu/wylam/Wylam_1458_L.png
Frakce živých

Slaromská provincie - Jan III.

Eryn Esgalské království - Golemnewton

Helcadilské království - jjelen

Wylamské císařství - tarava
Frakce nemrtvých

Legie zkázy - Tifík

Darahadské císařství - gepousek

Zářící bratrstvo Ebenové noci - Nightshark
XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX


Paledionské knížectví

Svobodné město Duwir

Svobodné město Taribor

Agateánské společenstvo

Aedinští žoldáci

Aedinské království
Kronikář hetharijský, byzantský a wylamský, historik Res Publicy
Velkovévoda Friedrich I. Bádenský (Německo 1866)
Martin z Blatavníka (†), velitel Plzeňského landfrýdu, a jeho syn Jošt z Blatavníka, pán Plzně, Tachova a Žebráku (Husitské války)
Lord Eldred Arryn, princ Hory a Údolí, pán Orlího Hnízda, Strážce Východu a Ochránce Údolí (Blackfyreovo povstání)
Dóže Manuel Saggio z Luccy, arcibankéř italský (Itálie 1796)
Aeddan I. Gwyrdd, král velšský, iarla jihoirský a západomercijský (Anglie 960)
Sigismund III. Stříbrovlasý (†), kníže hauenský, a jeho synovec Dietrich I. Obnovitel, král kvilamský a kníže hauenský (Pět knížectví)
Nahoru
martas3
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3656
Registrován: 03 pro 2009, 17:57

Re: Rok 1457 wylamského letopočtu

Příspěvek od martas3 »

Podzim 1458


Podzim se nesl ve znamení velkých bojů. Ty nejdůležitější se odehrály ve Východních močálech.

První bitva se odehrála na začátku podzimu na hradbách Tarsu. Strážní byli hluší k cinkání helcadilských mincí i ke zvěstem o blížící se slaromské armádě, a tak antarcách Aegnor zahájil útok. Pevnost chtěl dobýt co nejrychleji a za každou cenu. Velitel II. Helcadilského sboru Agateánců se snažil králi naznačit, že útok jen s necelou tisícovkou kontaktní pěchoty, byť z velké části trpasličí, na dobře zásobenou a silnou pevnost se rovná sebevraždě. Antarcán byl neoblomný, tedy se šlo do útoku.
Prvně došlo na hradě k požáru stájí, který se však díky bdělým hlídkám podařilo rychle uhasit. Než se to však podařilo, pár vrahů oddělalo stráž u hlavní brány. Zde se však ukázala užitečnost císařova, či chcete-li, vévodova opatření - nepravidelné intervaly stráží způsobily, že než situace stihli helcadilští využít, dorazila na místo střídající hlídka a bránu opět obsadila. A během toho všeho započal útok na hradby vedený helcadilskou pěchotou a krytý jejich střelci. O chvíli později se k bráně přisunuli i trpasličí žoldnéři a beranidlem se začali činit.
Útok antarcána Aegnora a jeho pěchoty na hradby téměř okamžitě selhal, nebyla potřebná přesila pro úspěšný útok na hradbu a vojáci na tom nebyli už také zrovna nejlépe. Veškeré naděje se tak upíraly k hlavní bráně, která však stále odolávala a obránci díky malému rozdílu početností armád ji dokázali skvěle bránit. Teprve po několika hodinách brána povolila, ale trpaslíci ji neudrželi. Vyčerpané vojsko se stáhlo zpět do táborů okolo a čekalo na příchod posil, se kterými by zkusili útok znovu.

Z Tariboru dorazila celá žoldnéřská armáda. Slaromský sbor byl těmi elfími bedlivě sledován, poté, co dorazili žoldáci k Tarsu, zaujalo vojsko zde již tábořící obranný postoj. Nebylo jasné, zda se má pokoušet o útok i když přišli Slaromští, kteří měli za úkol s obležením pomoci. Elfí síly je k tomu ovšem nepustily a samy se vrhly znovu do útoku. Kudlu zezadu neobdrželi. Díky nyní již kvantitativní i kvalitativní převaze (jeden a půl tisíce trpasličích válečníků, tři stovky rytířů těžké jízdy) a faktu, že na začátku podzimu zde trpaslíci přeci jen nadělali slušnou paseku, hrad padl po několika útocích. Obránci se pokusili ještě celý hrad zapálit a zničit, avšak snaha byla zmařena rychlostí postupu (5:8). Slaromští žoldáci nebyli do hradu vpuštěni.

Oči všech se ale upíraly na rytíře smrti, Raileha. Co udělá se svojí nemrtvou armádou? Rozhodl se napochodovat k Sharkensteinu jako velká voda a když se z něj nic nevyřítilo, aby to čelilo hrozbě, poklidně nemrtvou pevnost oblehl. Zprvu obléhání znepříjemňovalo bombardování PošŤovním úřadem, který kupodivu vydržel vrhat všemožné předměty po celé odpoledne, to se však změnilo poté, co na hradě propukl zákeřný požár, který drahý ouřad pohltil.
Richarda, vrchního velitele ZBUBENovské armády, zničení jeho skvostu velmi rozčílilo. Dokonce tak, že vzal doslova své rozkazy a útok s módem obrany hradu si vyložil jako ÚTOK!!! Z pevnosti se všemi branami vyhrnuly na obléhající armádu rozloženou v několika táborech (přesněji hromadách kostí) okolo tisíce koster. Překvapení však nebylo na straně obléhaných, neboť Railehovi netopýří přítelíčkové vše bedlivě pozorovali a... přepadnout kostry, které moc nespí, je docela těžké. Tak jako tak, Legie sotva stihla zformovat legie a už tu byli Zbubenovští se svým nejnovějším šlágrem "Zbubenióza"... Kupředu děti za Zbenííčky, nastaly vlastíí... slavné dny... proti útlaku tyraníííí-ií... - chytlavé, že?
Útok byl drtivý, Zbubenovští měli převahu. Raileh však chtěl využít vlastností svého vojska, a proto zahájil pomalý ústup, kdy kostlivci stříleli zápalné šípy do zadních řad nepřátelských koster. Nicméně šípy nebyly připraveny u všech oddílů, neboť nástup Richardovy nemrtvé vlny byl vskutku rychlý. I tak převaha ve střelcích 1:2 dělala své, ale na vítězství to jistě stačit nemohlo. Snaha legijních rytířů smrti zlikvidovat nepřátelské liche se nesetkala s úspěchem, neboť ti byli zalezlí za hromadami koster a průběžně zmražovali co to šlo (včetně nemrtvých zbrojí, aby byly odolnější, což činili i lichové na druhé straně), nejčastěji se však lichové zmrazovali navzájem. Rytíři smrti si nakonec alespoň zabojovali s duchy, kupodivu to byl vcelku vyrovnaný souboj, který se však pro bitvu neukázal klíčový... klíčovým bylo rozložení sil a počet koster. Legie již před touto bitvou měla citelné ztráty, oddíly byly oslabeny o pětinu, místy i o čtvrtinu. To bylo vynahrazováno smáčením zbraní ve svěcené vodě, které se však moc sehnat nepodařilo, neboť nebylo moc kněží, co by ji pro nemrtvou armádu mohli vysvětit... Také rozložení sil nepřálo Railehovi, jehož vojáci bojovali proti přesile v několika samostatných proudech. Díky jeho schopnostem se však podařilo Legii se jakž takž pospojovat a hrozba, že bude Legie samostatně zničena, byla zažehnána.
Legie bojovala dál, jak to jen šlo. S rozkazy k ústupu se nepočítalo. Se schopným útokem ZBUBENu se nepočítalo. Nakonec byl ale ústup nutný, a to na planinu jižně od Sharkensteina. Richard neměl dalších rozkazů a zdecimovanou Legii se nevydal pronásledovat, tedy alespoň prozatím, neboť přišla zima...
Ztráty jsou značné na obou stranách. Legie ztratila čtyři oddíly koster a oddíl nekromantů, který již předtím dosti vyčerpán nestihl zavčasu ustoupit a padl za smrt. Ztráty v dalších oddílech jsou dosti vysoké. ZBUBEN ztratil tři oddíly kostlivců a jeho helcadilští spojenci utrpěli pod palbou legijních lučištníků značné ztráty.

Přestože Wylamské císařství ztrácí postupně državy, asi bude zachráněno idiocií antarcánovou. Buď ignoruje spojence, nebo je jen chorobně zapomnětlivý, či se jedná o zradu. Buď jak buď, pod Vlešnovem eryn esgalské vojsko marně čekalo na vlčí jízdu, co je měla vystřídat v obležení hradu, aby se samo mohlo vydat k Andronikopoli, kde se koncentrovaly armády. Marně čekali paledionští s helcadilskými na příchozí armádu od Vlešnova, když jízdě byl vydán rozkaz být v záloze u Andronikopole... Eryn esgalské vrchní velení zuří a zuřil by i kníže Nírnael II. Laidirim nebýt... no...

...knížete se někdo pokusil zavraždit dýkou. Úspěšně.

Ostatní události:
- Obchodní stezka Slarom-Taribor-Wylam je obnovena.
- Nekropole byla dotáhnuta k v létě přepadeným zásobám šamponu a... světe div se, kombinace naamolského dvěstěprocenťáku a elfího šamponu zabrala! Hurá, letíme! (hod 8)
- Vojsko elfů na západě vede filozofické debaty.

MAPA
http://textovka.ainigma.eu/wylam/Wylam_1458_P.png
Frakce živých

Slaromská provincie - Jan III.

Eryn Esgalské království - Golemnewton

Helcadilské království - jjelen

Wylamské císařství - tarava
Frakce nemrtvých

Legie zkázy - Tifík

Darahadské císařství - gepousek

Zářící bratrstvo Ebenové noci - Nightshark
XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX


Paledionské knížectví

Svobodné město Duwir

Svobodné město Taribor

Agateánské společenstvo

Aedinští žoldáci

Aedinské království
Kronikář hetharijský, byzantský a wylamský, historik Res Publicy
Velkovévoda Friedrich I. Bádenský (Německo 1866)
Martin z Blatavníka (†), velitel Plzeňského landfrýdu, a jeho syn Jošt z Blatavníka, pán Plzně, Tachova a Žebráku (Husitské války)
Lord Eldred Arryn, princ Hory a Údolí, pán Orlího Hnízda, Strážce Východu a Ochránce Údolí (Blackfyreovo povstání)
Dóže Manuel Saggio z Luccy, arcibankéř italský (Itálie 1796)
Aeddan I. Gwyrdd, král velšský, iarla jihoirský a západomercijský (Anglie 960)
Sigismund III. Stříbrovlasý (†), kníže hauenský, a jeho synovec Dietrich I. Obnovitel, král kvilamský a kníže hauenský (Pět knížectví)
Nahoru
martas3
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3656
Registrován: 03 pro 2009, 17:57

Re: Roky 1457 a 1458 wylamského letopočtu

Příspěvek od martas3 »

Zima 1458

Obrázek
Raileh versus Richard, stav o poločase 0:1... jak to bude v zimě?


Do války opět vstoupila zima, opět pořádná. Taková Ladovská zima - spousta nadýchaného sněhu, spousta padajícho sněhu, spousta sněhu-sněhu...

...to značně zkomplikovalo budovatelské úsilí Legie Zkázy, většina plánu nemohla být realizována a ta co mohla být se nestihla. ZBUBENovský velitel Richard může být rád, že jeho rozvědka byla neschopná a nic nenašla, takže nastala podmínková větev podmínky "Raileh nic nedělá". Ta se projevila brutalšturmem z kopečka dolů přímo na Legii. Nemrtvá masa se vrhla proti čekající nemrtvé mase. Tu ale překvapení, na zapadané pláni přímo před Legií byl vyhlouben a zamaskován příkop, do kterého první řady ZBUBENu naskákaly jedna báseň! Nicméně kvůli nedostatku času nebyl příkop zase tak hluboký, způsobil sice nezanedbatelné ztráty, ale Legii bitvu vyhrát nemohl. Richard své vojsko roztáhl do šíře a zaútočil na křídlech, kde měly být menší příkopy a ty zde také byly, ale opět ne dostatečně hluboké, aby ZBUBENovskou masu ála Soviet Russia dokázaly zastavit. Ztráty dramaticky narůstaly a jen díky příkopům se Legie nerozpadla zcela. Bylo jasné, že Raileh prohrál a musí se pokusit ustoupit. Bratrstvo Legii krutě svíralo, přesto se však podařilo Railehovi stejně jako posledně vymanévrovat (za krytí rytíři smrti, 10:5) s většinou vojska ze sevření a uniknout správným směrem.
Ztráty jsou nicméně obrovské a je jasné, že Legie ve Wylamských údolích skončila.

V Darahadu také došlo k neočekávaným událostem. První rytíř svolal na Darahad mnoho svých přívrženců a pokusil se svrhnout Císaře! Akci se nepodařilo utajit, takže došlo ke značnému kostlivému masakru. Eledrien přeci jen hrad ale ovládl a Císař byl nucen prchnout do Rudarenu, rozžhaven vzteky do nachova. Eledrien má v jeho zemi značnou podporu již nyní se k Eledrienovi a jeho rytířům smrti chce přidat nemalý počet Císařových poddaných.
Do odvolání Císař nemůže verbovat rytíře smrti.
Do odvolání Eledrien nemůže verbovat duchy.

V Helcadilu to vře. Díky vojenským i diplomatickým neúspěchům antarcána se v armádě i v zemi vyvíjí skupina šlechticů, kteří zastávají názor, že by měly být antarcánovy pravomoci omezeny. Do karet jim nahrává i to, že Anorská stráž v zimě nedostala žold, nebo i neustálé zdůrazňování tvrdých trestů, pokud elfové nějak budou zasahovat do věcí obyvatel... z toho neustálého zdůrazňování nepotřebného jsou všichni také lehce otráveni.

Nicméně i v zimě Elfí aliance bojovala. Laidirimská armáda se po smrti knížete stáhla zpět na území Paledionu, takže pod Andronikopolí zbyl jen Helcadil. Ten zde ponechal vlčí jízdu a šedé meče poslal k Vlešnovu. Než tam dorazili, zima již dávno chumelila a chumelila, což poté zkomplikovalo útok. Pravda, vojáci pod hradbami měli velkou motivaci dobýt se dovnitř, ale plán na využití obléhací věže selhal na jejím zapadení do sněhu. Na řadě tak byly žebříky. Kopiníci, krytí hraničářskou ostrostřelbou, která málo početným střelcům bránila vystrčit zpod ochozu nos, vyrazili spolu s šedými meči na zteč. Obránci se statečně bránili a díky počasí promrzlí elfové nedokázali dlouho prorazit. Elfové se vždy raději zcela vyčerpáni stáhli. Teprve třetího dne se podařilo na hradbách zachytit. Hraničáři nalezli na hradbu za kopiníky a začali, stejně jako v Dôl Unur, kropit obránce pod sebou. Brzy padla i brána. Vlešnovská posádka však narozdíl od té tarské byla bdělejší a pokusila se hrad zničit požárem, byť jen s částečným úspěchem. Ohně díky chumelenici nehořely tak pěkně, jak si posádka představovala, přesto popelem lehla hradní sýpka, zbrojnice a část kasáren, takže hrad bude nutno opravit za 100 st a dokud tak nebude učiněno, je jeho příjem snížen na 50 st.

To, že elfové nebudou mít na růžích ustláno, jistě zaručí armáda Wylamského císařství, která na konci zimy, dobře zásobená ze Staré Držby, překročila Bílou řeku.

Obrázek
Nový chrám ve Slaromu, impozantní stavba s užitím nejnovějších architektonických prvků


Ale zima nebyla jen válečná. Ve Slaromu se staví ostošest. Jednak staví Aedinci, druhak ve městě Slarom došlo k dobudování chrámu Vznešeného, ve kterém byl záhy pohřben jeden z největších slaromských hrdinů, Lothar Stříbrovodský zvaný Osvoboditel, bývalý regent a Magister Militium Slaromu. Dále došlo k zahájení stavby nového hradu nazvaného "Theodorium", na počest ženy dědičného prince, císařovny Theodory I. Wylamské a k pracem na rozšiřování Cantosu na velké město, neboť ve stávajících hradbách toto významné sídlo, mnohdy převyšující i samotné město Slarom, praská ve švech a již vůbec nevyhovuje potřebám vysokého učení, patriarchátu a přístavu. Navíc se ve městě začali usazovat duwirští bankéři, kteří město s jeho skvělým přímořským klimatem, čistým vzduchem a krásnou architekturou využívají jako letní sídlo.

Přesto však zbývá oznámit poslední smutnou zprávu - kněžna Galedwen, manželka zesnulého knížete Nírnaela, zemřela při porodu. Dítě se narodilo velmi churavé a zimu nepřežilo. Dědicem země se tak stal téměř čtyřletý vnuk knížete Nírnaela a syn jeho dcery Bereny, Valcal Alasseön. Velkou část paledionské šlechty to popudilo, malá země, která si byla nucena vybojovat nezávislost na Wylamu nechce být pohlcena eryn esgalskými, jakkoli je berou jako starší bratry. Od krále Aenaelina II. však je slyšet smírčí tón, knížectví prý bude zachováno, byť dědické nároky jeho vnuka Valcara pravděpodobně nebudou zcela zapomenuty...
(PH uplatňuje druhou část pravidla 1.8 a prodlužuje dobu, po jakou se nachází Paledion ve zmatku a anarchii o další čtvrtletí... když nad tím tak přemýšlím, asi to dělám úplně poprvé...)

Ostatní události:
- Někomu se podařilo poškodit motory nekropole tak, že není schopna se sama pohybovat. Konstruktéři odhadují, že opravy potrvají alespoň půl roku a cena oprav vyjde na 300 st.
- Eryn Esgalská armáda v Erusuanu vede diskuse o tom, proč má tak divné rozkazy...
- Agateánci si postavili tábor pod Sharkensteinem.

MAPA
http://textovka.ainigma.eu/wylam/Wylam_1458_Z.png
Frakce živých

Slaromská provincie - Jan III.

Eryn Esgalské království - Golemnewton

Helcadilské království - jjelen

Wylamské císařství - tarava
Frakce nemrtvých

Legie zkázy - Tifík

Darahadské císařství (Eledrien) - gepousek

Zářící bratrstvo Ebenové noci - Nightshark
XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX


Darahadské císařství (Císař)
Paledionské knížectví

Svobodné město Duwir

Svobodné město Taribor

Agateánské společenstvo

Aedinští žoldáci

Aedinské království
Kronikář hetharijský, byzantský a wylamský, historik Res Publicy
Velkovévoda Friedrich I. Bádenský (Německo 1866)
Martin z Blatavníka (†), velitel Plzeňského landfrýdu, a jeho syn Jošt z Blatavníka, pán Plzně, Tachova a Žebráku (Husitské války)
Lord Eldred Arryn, princ Hory a Údolí, pán Orlího Hnízda, Strážce Východu a Ochránce Údolí (Blackfyreovo povstání)
Dóže Manuel Saggio z Luccy, arcibankéř italský (Itálie 1796)
Aeddan I. Gwyrdd, král velšský, iarla jihoirský a západomercijský (Anglie 960)
Sigismund III. Stříbrovlasý (†), kníže hauenský, a jeho synovec Dietrich I. Obnovitel, král kvilamský a kníže hauenský (Pět knížectví)
Nahoru
Zamčeno

Zpět na „Wylamské války“