Jajjun.com

Diskusní fórum věnováno historii, hrám od Paradoxu a mnoha dalším zajímavostem.
Právě je 16 led 2018, 22:19

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina




Odeslat nové téma Toto téma je zamknuté. Nemůžete posílat nové příspěvky ani odpovídat na starší.  [ Příspěvků: 5 ] 
Autor Zpráva
 Předmět příspěvku: Rok 196 po Dobytí
PříspěvekNapsal: 17 čer 2014, 17:46 
Kapitán
Kapitán
Uživatelský avatar

Registrován: 09 bře 2012, 15:55
Příspěvky: 1717
Leden 196


Obrázek
Obležený Králohrob


Starý rok se pomalu přehoupl v nový. Slavnostní nálada však zasáhla jen málokoho. Především v Dorne a okolí Šíje, ale třebas i v Rovině měli hrobníci a sběrači mrtvol opět plné ruce práce. Stejně tak v Králově Přístavišti jsou pohřebiště opět o něco plnější. Ale pojďme to probrat všechno pomalu a postupně...

V Dorne stále řádí úplavice. Ačkoliv v Peklolese byla propukající nemoc rychle potlačena s pomocí odborníků, v Yornwoodu řádí vesele dál. Naštěstí zůstává jen v okolí dobytého rebelského hnízda a dál se zatím nešíří. Muži Martellů dál sbírají síly po náročném boji a užívají si volna, které jim nejspíše brzo skončí.
Jen o pár mil západněji, u Králohrobu, to bylo o poznání horší. 400 jezdců Dlouhých Kopí, žoldnéřů ve službách Blackfyreů, překonalo těch pár mil, co je dělilo od tábora obléhatelů, jako vítr a vrhlo se přímo na nepřítele. Nepočetní Dornové, oslabení navíc úplavicí, zavlečenou do ležení minulý měsíc, se do boje zrovna nehrnuli a v podstatě ihned začali rychle balit a pomalu ustupovat směrem na východ. Žoldnéřům se se zbraní v ruce postavily v podstatě jen dvě stovky lehkých jezdců, které zrovna vykonávaly strážní službu. Proti těžké jízdě rebelů však velkou šanci neměli a brzy se i oni obrátili na ústup. Ten se ovšem nepovedl mužům ve službách rodu Dayne, které popadl záchvat hrdinství a pokusili se postup útočníků zdržet s pomocí klasické taktiky "udeř a uteč." Nepovedlo se. Přesila čtyři na jednoho byla moc a i když v železe zakutí rytíři svižné zmije zktátka nedohonili, lehká jízda takové problémy neměla. Stačilo jim protivníka obklíčit a poté zmasakrovat. (Daemon:Martell, 9:1)

Obrázek
Mír v Rovině? To určitě...


Mnohé nasvědčuje tomu, že v Rovině konečně nastal klid a mír. Lid v okolí Stráže na Jasnovodě si t také jistě myslel. Přinejmenším do chvíle, kdy se na pobřeží, kousek na sever, vylodilo dvanáct set železných mužů, pod vedením lorda Dagona Greyjoye. Posádka hradu byla tímto odvážným vpádem na jih nemile překvapena, obzvláště když zjistila, že nějaký ničema, nejspíše placený zlatem železných, poškodil rumpál, čímž znemožnil zvednout padací most. Obranyschopnost hradu tak byla výrazně oslabena. Po lítém boji nakonec železní zvítězili. Nebylo to sice tak snadné vítězství, jako v Krásnohradě, o to je však sladší. Lord Greyjoy dal svým věrným volnou ruku a nařídil hrad i blízké okolí pečlivě vydrancovat. Lodě železných se již nyní prohýbají pod kořistí složenou ze zlata, soudků vína, drahých látek, koření i otroků a solných žen.
Zvěsti o vyplenění Stráže na Jasnovodě zasáhly především sera Florenta, bývalého majitele hradu, který zoufale shání zprávy, týkající se osudu jeho rodiny.
Rovněž lidu Starého Města zaskočilo. Stovky drancířů, tábořící jen kousek od města, nahání hrůzu každému. Ser Hightower již dává dohromady peníze na zformování nových oddílů a zároveň žádá lorda Tyrella, aby vytáhl proti železným, či alespoň umožnil svým vazalům bránit své domovy.

Obrázek
Železní se konečně dočkali!


Rovněž Stromovina změnila svého majitele a opět zde hrají roli Greyjoyové. Tentokrát však došlo k poklidnému předání. Muži Hewettů se spořádaně nalodili a zamířili ke Třem Věžím, kde se vylodili. S sebou ovšem odvezli i daně pro tento měsíc, což dost nemile překvapilo správce železných, kteří posléze ostrov převzali.

U Zlatoháje se chvíli chřestilo zbraněmi. Naštěstí jenom chřestilo a jak známo, pes, který štěká, nekouše. Zatímco Dračí Garda se radovala z doplatků na žoldu, který jí Daemon Blackfyre dlužil, žoldnéři Společenstva Kočky utřeli hubu. Nejen, že nedostali peníze, ale navíc jim Daemon, na radu svého zbrojmistra sera Quentyna Koule, zrušil smlouvu a s poděkováním za věrné služby, je propustil. Mnohé žoldnéře tím na... naštval takříkajíc na nejvyšší míru a mnozí se již chystali vymoci si dlužné zlato se zbraní v ruce. Pouze přítomnost Dračí Gardy a alespoň částečný doplatek jejich odhodlání trochu zchladil. Nakonec tedy žoldnéři, sice s reptáním, ale v klidu, odešli a zamířili si to zpátky do zámoří.

Obrázek
Královo Přístaviště opět posílilo


V Králově Přístavišti je teď doslova hlava na hlavě! K obrovské královské armádě před městem se nově připojil i Brynden Bloodraven, s třemi stovkami Havraních Zubů. Král přivítal svého nevlastního bratra s otevřenou náručí, princ Maekar již o dost chladněji. Bryndenovi příliš nevěří. Koneckonců, zradili už dva bastardi, může zradit i třetí.
Řeka v blízkosti města se ocitla zcela pod kontrolou královských. V jejím ústí zakotvila celá královská flotila z Šerodolu, která se již víceméně vzpamatovala z katastrofy u Jícnu.
Víc škod než nepřítel na druhém břehu Černovody zatím nadělala úplavice, která se již šíří i v ulicích města a především do řad spojeneckých oddílů. Pouze Havraní Zuby zůstaly ušetřeny, jelikož si svůj tábor zbudovali dostateně daleko od ostatních.

Obrázek
Černovodný Proud, dělící zapřísáhlé nepřátele


Lord Boros Baratheon, ani Daemon Blackfyre, se zatím přes řeku příliš nehrnou. Spíše upevňují pozice. Jízda rebelů se přesunula kousek na sever, aby zesílila obklíčení města od západu. Pro přímý útok na město však síly rebelů zatím spíše nestačí a obě strany se dostávají do patové situace.
Vychýlit jazýček vah na jednu ze stran by snad mohl lord Garth Tyrell. Ten si užívá nově uzavřeného míru v Drsném Mostě, kam svolává všechny svoje oddíly, ze široka daleka. Na čí stranu se přikloní zatím vůbec není jasné. S rebely sice zachovává příměří, nicméně je víceméně zadobře i s královskými, pokud se dá soudit podle jeho bratra Gerreta Tyrella. Ten si i nadále drží místo v Malé Radě a nezdá se, že by měl v úmyslu ho opustit.
Neutralita se však Tyrellským vazalům příliš nezamlouvá. Především ser Horac Redwyne skřípe zuby. Je sice vděčný, že jeho pán převzal vyplácení jím sestavených oddílů, nicméně zároveň vidí, jak se mu milovaná Stromovina vzdaluje a otevřeně spílá Blackfyreovi a tajně prý i Tyrellům. I další pánové jsou rozladěni a padl již dokonce i názor, že pokud lord Tyrell hodlá válčit dál, měl by to dát jasně a otevřeně najevo. Pokud ne, měl by hotovost dle zákona rozpustit.

Z jihu i západu je Královo Přístaviště tedy uzavřeno. A co ze severu? Tady zaznamenali královi věrní malý úspěch, když se jízdě Mallisterů a Piperů podařilo zahnat od Darry vojáky Tullyů. Je to však jen malé, bezvýznamné vítězství, jelikož mnohem větší a důležitější boje se vedou na jižním okraji Šíje.

Obrázek
Lord Eldred Arryn, plný odhodlání zvítězit


Jelikož lord Medgar Tully chytil nějakou, zatím blíže neurčenou chorobu, ujal se velení nad jeho vojsky, vazaly i panstvím, dočasně lord Eldred Arryn. Ten hned využil svých nově nabytých pravomocí a vrhl všechny schopné muže směrem k Dvojčatům a Mořské Stráži, v očekávání Starkské ofenzívy. Ta skutečně přišla a především v okolí Dvojčat se odehrála vskutku impozantní bitva, jež dozajista vejde do dějin, jakožto ukázka situace, kdy se setkají dva výjimeční taktikové.

Jdeme na to, naše věc je svatá, zvítězíme při obraně našich zemí, při obraně Údolí! Hrdé rody naší země i prostí lidé, zvítězíme! Seveřané nemají na jihu co dělat, tady nejsou ty jejich stromy s tvářemi, těch jejich bohů tak nevýznamných, že nemají ani jména, aby je chránily! Tady vládne Sedm a v jejich jménu musíme zahnat Seveřany tam, kam patří!
- Řeč lorda Eldreda Arryna před bitvou na Šíji


Lord Arryn hodně vsadil především na posily Tullyů a mosty, jež nechal na Zeleném Bodci vybudovat. Právě ty mu měly zajistit možnost rychlého přesunu a tím i získání převahy na jednom a posléze i na druhém břehu. Učinil však jednu významnou chybu, která předznamenala vývoj celé bitvy. Přecenil své průzkumníky a zvědy. Bažináři Reedů znali močál jako své boty a na jejich straně stálo i obyvatelstvo. Předpokládaná věrnost k rodu Tullyů byla na úrovni mrazu. Naopak převládaly sympatie k obleženým Dvojčatům. Informace o pohybu nepřítele tak lord Arryn nedostával buď žádné, nebo jen kusů a nepřesné. Přesto hrubý přehled o pohybu nepřítele Arrynové měli.
Bitva začala na obou stranách řeky současně. U Dvojčat se z bažin vynořila pěchota a střelci, vedení serem Reedem. Na ty se vrhla těžká jízda Arrynů, podporovaná jízdou lehkou. Rychle se ukázalo, že seveřanů není tolik, kolik se původně čekalo. Pouhopouhých dvanáct set. I přes nevelké počty udělal terén své a jízdě se nepodařilo Reedy zlikvidovat. Nakonec to ani nebylo nutné, jelikož Reedové rychle ustoupili zpátky do bažin, kam už si jízda netroufla. Následovala již jen krátká přestřelka lučištníků obou stran, ve které měli jasně navrch opět Arrynové. (Stark:Arryn, 7:9)
Již v průběhu tohoto střetu však dorazil k lordu Eldredovi posel ze západního břehu, který potvrdil jeho doměnky. Útok Reedů měl jen odvést pozornost, zatímco armáda Starků udeří na západě. Zde nastaly první problémy. Tullyové dorazili k Mořské Stráži zároveň se Starky. Ser Jasper tedy musel o několik mil ustoupit, aby se mohl spojit s posilami a dodržet instrukce svého pana otce. Pokusil se sice o jeden rychlý jízdní útok typu "udeř a uteč," nicméně ten odrazili lukostřelci Starků, kterým se v tu chvíli neměl kdo postavit. Beron Stark tak lehce opanoval severní část bojiště a zaujal obranné postavení v blízkosti mostu, postaveného Arryny (3:2).
Přibližně ve stejnou dobu se Freyové v Dvojčatech pokusili pomocí hořících člunů zapálit Arryny vybudovaný most přes Zelený Bodec. To se jim nepodařilo, díky seru Hunterovi a jeho střelcům, jelikož lord Arryn něco podobného očekával. Hunterovi lučištníci se pak vyznamenali ještě jednou, ve chvíli, kdy se k mostům od západu přiblížili Starkové a opět se pokusili o podpálení mostu. To se jim pod palbou nepřítele příliš nedařilo, nicméně patnáct set severských střelců snadno přinutilo lukostřelce z Údolí k ústupu, který netrval dlouho, jelikož lord Arryn se zatím vypořádal s klamným útokem Reedů a spěchal pomoct na západní břeh. Most měl tak najednou dva pány. Západní polovinu okupovali seveřani, východní muži z Údolí. (3:1)
To už se ser Jasper spojil s vojsky Tullyů a zamířil opět vstříc nepříteli. Starkové zatím zaujali výhodné obranné postavení na břehu řeky, bráníce ve spojení obou Arrynských sborů. Co asi následovalo je jasné každému. Eldred i Jasper vyslali do útoku své jízdní oddíly, ve snaze rozdrtit nepřítele mezi sebou. Nešlo to ovšem zrovna hladce. Jízdní útok přes most se nesetkal s úspěchem. Jízda Údolí sice v první chvíli prorazila nepřátelské linie, nicméně nemohla se v úzkém prostoru rychle rozvinout a brzy se ocitla v obklíčení nepřátel. Situace si tedy vynutila ústup zpět na východní břeh. Ani Jasper neměl zrovna svůj den. Postavení Starků bylo pevné říční břeh poměrně bahnitý a vstříc jim lětěla mračna šípů. Přes oddíly Umberských kopiníků prošla těžká jízda poměrně dobře, nicméně zástupy pěších rytířů tento malý úspěch rychle smazaly a především lehké jízdě způsobily nemalé ztráty. I Jasper tak musel ustoupit a připravit se na další kolo bitvy. (1:2)
Ke slovu se nyní dostali pěšáci. Ta severní už ukázali, že nejsou žádná ořezávátka. Ta údolní... no, snažila se... Lord Eldred nehodlal zopakovat tutéž chybu, s úzkým bojištěm a zatímco přes most vyslal jen část své armády, konkrétně těžkooděnce Waxleyů a Hunterů. Zbytku armády poručil překročit řeku o něco jižněji, což se neukázalo jako zrovna nejlepší tah. V příhodných brodech již čekalo nemálo pastí, které zde sami Arrynové připravili pro Starky a řeka se i bez přičinění seveřanů začala barvit doruda. Ani pokusy překročit řeku mimo brod se nesetkaly s úspěchem. Řada horalů si pozdě uvědomila, že vlastně neumí plavat, především muži Belmorů na to přišli v zápalu bitvy až pozdě. Nepomohli ani lukostřelci. Velká část první salvy skončila spíše než v břiších Starků v zádech Arrynů, kteří překročili most.
Pěchota Tullyů na západním břehů mohla situaci zvrátit, kdyby jí bylo více. Většina Arrynů z východního břehu se přes řeku nedostala a všehovšudy dvanáct set mužů na průlom zkrátka nestačilo. Na druhou stranu se nedostali do tak vážné situace jako třeba Waxleyové. Přesto i oni museli nakonec s těžkými ztrátami ustoupit. (9:1)
Lord Eldred o něco ustoupil, aby přeskupil své síly a znovu zvážil všechny možnosti. Pokračovat v pokusech o překročení řeky za boje se nezdálo jako nejlepší nápad. Ve chvíli, kdy už plánoval vydat nové rozkazy, však dorazil posel od vojska Tullyů, které zanechal u Dvojčat. To bylo dle očekávání napadeno, nikoliv však Reedy, z bažin, nýbrž jízdou vedenou serem Jonem Karstarkem od severovýchodu! I přes pečlivé plánování a řadu předpřipravených variant ani jedna z nich nepočítala se dvěma útoky, vedenými na jednom břehu. Tisícovka Tullyů, která na bojiště sotva dorazila, byla překvapena jako zjara vyoraný krtek a již od začátku bylo jasné, že šest set mužů těžké i lehké jízdy nezadrží. (6:3)
Lord Eldred div nevyletěl z kůže. Se třemi útoky nepočítal. Pokud by Tullyové padli, dostal by se on do kleští a mohl by prohrát celou bitvu. Čerstvé zálohy neměl a dělit východní vojsko se zdálo příliš riskantní a spojit své a Jasperovo vojsko nemohl, nebo by to trvalo příliš dlouho. Udělal tedy jediný logický krok. Ustoupil.
Starkové tak opanovali východní břeh. Na tom západním na tom však nebyli zrovna dobře. Sice už němli v zádech lorda Eldreda, nicméně spojené síly Jaspera a Tullyů disponovaly početnou jízdou, která Starkům chyběla. A tak zatímco Eldred vyklízel východní břeh, Stark vyklidil ten západní. Seveřané přešli po Arrynském mostě a poté jej konečně zničili, aby jej nemohl nepřítel použít.
Bitva tak skončila víceméně patem. Starkové sice vyprostili Dvojčata z obklíčení, nicméně zaplatili za to krvavou daň a je nepravděpodobné, že by Freyové byli v dohledné době schopni shromáždit nové vojsko, jako posilu. Na druhou stranu se ve Stráži na Šerovodě již formují posily a Arrynové si též budou muset chvíli lízat rány.

Obrázek
Stark:Arryn - 1:1


Nedaleko Zlatého Zubu došlo k menší nehodě. Vůz, naložený zásilkou z Králova Přístaviště, kterou se jen se štěstím podařilo propašovat skrze državy Tullyů, sjel z cesty do příkopu. Normálně by to nebyla žádná velká tragédie, kdyby nebyl vůz naložen dvěma bednami Divokého Ohně! Následoval jedovatě zelený výbuch, který roztrhal na cucky vozku i s koňmy a následný požár ztrávil i pěkný kus lesa. Jinak se nikomu naštěstí nic nestalo.

Obrázek
Dobrý kapitán ví, kdy vyplout a kdy ne


Pobřeží mezi Městem Racků a Vdovinou Stráží zasáhla bouře s velkým B. Než se moře zklidnilo, trvalo to dobře tři týdny a řada námořníků může mluvit o štěstí, že do ní nevpluli. K nim patří i posádka tří Arrynských drómonů, jejihž kapitán bouři úspěšně předvídal a odmítl vyplout z přístavu. Dobře udělal.

A na závěr něco veselejšího. Lord Lannister opět rozjel sňatkovou politiku a tentokráte zamířil své zraky daleko na jih. Casterlyově Skále se odehrála svatba jeho syna s dcerou lorda Martella. Svatba sice nebyla přiměřená lordovu bohatství, nicméně stavu ano. Koneckonců, je válka, musí se šetřit.

http://www.imghosting.cz/images/81Z_padozem_led_196.jpg

Daeron II. Targaryen - Phoenix


Daemon Blackfyre - Atlantis


Aegor Bittersteel - tarava


Brynden Bloodraven - 821


Arrynové - Martas3F


Baratheonové - Vals


Lannisterové - tifík


Martellové - jjelen


Tullyové - Smajl


Tyrellové - Scipio


Greyjoyové - Totenkopf


Starkové - neherní


Církev Sedmi - neherní

_________________
První Rádce Telendir Lingwenský
Edmund Granddale, král Východní Anglie
Jan Tarmun z Jezerního Vědrokrvu, zvaný Jantar z jezera, Malleus maleficarum, paladin Světla Svatého, vůdce Hornozemské aliance
Vrchní Hejtman Táborského Svazu Jan Oldřich z Černovic(†)
Jan Tarmun I. z Jezerních Vědrokrv, velmistr Řádu Dlátenického, biskup Taulunský a právoplatný král Terenie
Parwaein I. Tamnicir, kníže Větrodolský, první rádce Svojška I., krále Kalwenského(†)
Lothar I., Markus I. Ansa, král Slaromský
Polní podmaršálek Johann Peter de Beaulieu, vrchní velitel rakouských vojsk v Itálii 1796
Kde je vůle, je i způsob!
Vrazit dýku příteli do břicha je snazší, než nepříteli do zad.


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Rok 196 po Dobytí
PříspěvekNapsal: 24 čer 2014, 17:24 
Kapitán
Kapitán
Uživatelský avatar

Registrován: 09 bře 2012, 15:55
Příspěvky: 1717
Únor 196


Obrázek
Poznej svého nepřítele... a nezapomeň ani na bojiště!


Obzvláště těžké boje se očekávaly u Králova Přístaviště, kde se již dlouho shromažďují síly obou stran a nebýt Černovodného proudu, dozajista by už tekla krev. Právě řeka a především pak královská flotila, kotvící v jejím ústí, z velké části určí charakter nadcházející bitvy. Jelikož útok přes řeku by byl sebevraždou, rozhodl se Daemon Blackfyre využít jednak zpohodlnění královských vojsk pod městem, kde vypukla menší krize ve velení (král se zase zavřel v knihovně a princ Maekar nemá dostatečnou autoritu ani prestiž) a také brodů, které nalezl na řece, západně od města, již minulý měsíc. Právě po těchto brodech překročila jízda a posléze i pěchota Armády Černého Draka, řeku a ocitla se na východním břehu, sotva půl dne cesty od města!
V čele této armády stál i Daemon Blackfyre, který samozřejmě nehodlal nic uspěchat, aby si bezhlavým útokem proti sice neorganizovanému, ale přesto početnějšímu nepříteli, nerozbil blavu. Čekal tedy samozřejmě nejdříve na posily, v podobě Dračí Gardy, která se hnala od jihu, Baratheonského vojska, které mělo bitvu zahájit a odvést tak pozornost nepřátel, a snad i vojska Tyrellů. Jenže jak už to tak bývá, ne všechno šlo podle plánu.
Vojsko Baratheonů bylo samozřejmě připraveno. K řece to bylo, co by kamenem dohodil a k odvedení pozornosti královských stačilo jen málo. Bouřní ovšem s útokem otáleli, jelikož čekali na útok Daemona, který zase čekal na příchod posil od Zlatoháje. Iniciativa tak přešla do rukou královských vojsk. Nikoliv však těch rozložených okolo města. Lord Garth Tyrell nakonec krále nezradil. A nejen to! Dokonce přitáhl od jihu s necelými třemi tisícovkami vojáků z Roviny a za temné noci udeřil na neopatrné vojsko Baratheonských!

Muži, válečníci. Dnes se zúčastníme nejdůležitější bitvy této války. Bitvy, jež rozhodne o osudu naší země. A my v ní zvítězíme! Prokážeme, že muži z Roviny jsou nejlepšími bojovníky v celých sedmi královstvích. Nechť Válečník vede naše zbraně a sedm bohů stojí při nás v naší spravedlivé válce. Musíme se však vyvarovat zbrklosti a neuváženosti, abychom dosáhli vítězství. Pokud zvítězíme, získáme slávu o níž se nám, ani nesnilo. Naše jména budou opěvována v písních a příbězích ještě dlouho po naší smrti. Budeme legendami! Vpřed muži Roviny, vybojujte svým jménům nesmrtelnost!
Obrázek
Lord Garth Tyrell, pán Vysoké Zahrady


Noční útok byl zpočátku více než zdařilý. Rebelové s účastí Tyrellů vůbec, ale vůbec nepočítali a i ty slabé hlídky, které se kolem ležení nacházely, byly potají kýmsi odstraněny. Útok jižanů tak přišel bez varování. Být to v otevřeném terénu, vojsko Bouřného Konce by bylo nejspíše smeteno již první volnou útočníků. Naneštěstí se tábor rozprostíral na poměrně úzkém pruhu volné země, mezi řekou a Královským Lesem a měl tvar hodně protáhlého obdélníku. Útok těžkou jízdou přes hustý les by byl čirým bláznovstvím a tak, zatímco se lesem musela prodírat pěchota Hightowerů, Tarlyů a Meryweatherů, lord Tyrell vyjel v čele jízdy podél říčního břehu.
Pod kopyty železem pokrytých koní se otřásala zem a mnohé oddíly Baratheonských byly rozdrceny dříve, než si jejich velitelé stačili uvědomit, co se děje. Pěšáci Selwynů a Seaworthů se ani nezmohli na odpor. Střelci Morringenů již ano, ale dlouho jim to odhodlání nevydrželo. Jako nůž máslem projížděli Rovinští Rytíři nepřátelským ležením. Neprojížděli však dostatečně rychle. Nepřátel bylo přeci jen dost a dost a tudíž i tábor byl poměrně rozlehlý. Než se probili do jeho středu, stihli se již jakž takž probrat rytíři sera Morringena, kterým přispěchali na pomoc i jízdní kopiníci se serem Jonem Selwynem. Rebelové sice nestačili osedlat koně, nicméně o to více využívali výhod, jež jim skýtalo bojiště. Neváhali podpalovat vlastní stany a vozy a klást tak královské jízdě do cesty řadu překážek. Příval tyrellské pěchoty však již nezadrželi ani oni. Jon Selwyn přišel v zápalu bitvy o hlavu, jeho muži byli rozehnáni a Morringenové se dali na útěk.
Síly jižanů pokračovaly dále v postupu a brzy již zabraly dobře dvě třetiny tábora. Zde nutno poznamenat, že ne všechny rozkazy lorda Gartha byly do puntíku splněny. Zákaz plenění brali hlavně prostí vojáci a odvedenci na vědomost jen velmi, velmi vlažně a několik oddílů se prostě „zapomnělo“ vzadu a nacpávalo si kapsy. Proti tomu se několik Baratheonských oddílů a serů konečně zvládlo zorganizovat a připravit ve východní části tábora k obraně. Následovala krvavá řež, v níž se vyznamenali především rebelští královští lovčí. Ti nadvakrát odrazili útok nejdříve Tarlyovských kopiníků a posléze i Florentských těžkooděnců. Hightowerské jízdě však již neodolali a i se zbytkem armády museli ustoupit do lesů, směrem na jihovýchod. (Baratheon:Tyrell, 8:5)

Obrázek
Bitva v Králolese


Bitva skončila, sice ne drtivým, ale přesto přesvědčivým vítězstvím Vysoké Zahrady. Baratheonští ztratili té noci na dva tisíce mužů, zatímco ztráty Tyrellů dosahují necelých tří stovek.
K plánovanému útoku na Daemonovy síla na západě však již nedošlo, jelikož král Daeron II. opět upadl do totální pasivity. Podle nepotvrzených zpráv se pohádal s princem Maekarem, který nelichotivě vyjádřil o králi věrných lordech. Obzvláště pána z Lannisterů označil za „blonďatého poseroutku.“ Vadí mu, že zatímco rebelové stojí doslova před branami hlavního města, vojáci západu se válejí a opíjejí, místo toho, aby bojovali proti rebelům. Výsledkem je, že Daeron se zamkl v knihovně, zatímco Maekar město opustil a zamířil na sever, k Růženínu. Sebou vzal i podstatnou část královské pokladny, do níž si prý dokonce vymohl vstup s mečem v ruce!
Odchod velitele těžce zasáhl celou armádu, nejvíce však Zlaté Pláště, u nichž je pokles morálky obzvláště citelný.

Obrázek
Aegor Bittersteel opustil Dračí Kámen


O něco dál na sever leží město, které nebylo až tak dobře bráněno a tudíž se mu boje nevyhly. Říká se mu Pannenské Jezírko a sešly se u něj hned dvě armády. Naneštěstí pro domácí, obě rebelské. Od západu přitáhly síly Tullyů, od východu připlul po moři Aegor Bittersteel osobně, s šestnácti stovkami mužů. Posádka pěti set domobranců neměla proti pětinásobné přesile valné šance, ani chuť a po krátkém boji město padlo. Smyčka okolo Králova Přístaviště se tak opět utahuje.

Třetím městem, které zasáhly ohně války, se stává Staré Město. To se dle očekávání ocitlo v hledáčku Dagona Greyjoye a jeho dvanácti stovek drancířů. Vidina vydrancované metropole nechala chladným jen málokoho. Ser Hightower, ještě před bitvou v Králolese, otevřel své pokladny a posílil městskou hlídku o tři stovky pěších rytířů. Podobně i lord Tyrell poskytl prostředky pro oddíl střelců a rovněž poručil posádkám lodí v přístavu zapojit se do boje, po boku domobrany. Do jejich čela pak postavil Hobbera Redwyna. Rovněž i církev Sedmi nezaváhala a v blízkosti septa se sešel oddíl Nuzných Bratří. Počty obránců tak dosáhly necelých osmnácti stovek. Valná část z nich sice neměla příliš kvalitní výzbroj a jen málokomu se dostalo řádného výcviku. Navíc se Železným opět podařilo nějakým způsobem propašovat do města zrádce, kteří otevřeli brány. Tentokráte to však samo o sobě nestačilo a již zde byly svedeny líté boje, ve kterých však nakonec nájezdníci získali převahu. (Greyjoy:Tyrell, 5:2)
Obránci se tedy stáhli hlouběji do města, kde se zatím podařilo zbudovat řadu barikád, kde již Železní neprorazili. (6:6)

Obrázek
Železní v ulicích Starého Města


Na několik dní boje zabředly boje na mrtvém bodě. Obránci si lízali rány a zpevňovali barikády, zatímco železní rabovali dobyté předměstí a hledali slabá místa obrany. Zvrat však přišel odjinud, konkrétně od Tří Věží. Sem se zatím již donesly zprávy o obnovení bojů s Tyrelly. Zároveň dostal ser Costayne pokyn k útoku na Staré Město. Nic mu nemohlo udělat větší radost. Jednak toužil po odplatě, dvak již zcela propadl víře v Pána Světla. Nejenže přestoupil na víru, ale dokonce přislíbil vypálení septa ve Starém Městě. Na oplátku mu měli souvěrci ve městě otevřít jednu z bran v jižní části hradeb a pomoct v boji. Plán byl dobrý, nicméně selhal. Městská stráž brány ubránila a Costayneům nezbylo nic jiného, než zklamaně město obejít a připojit se k Greyjoyům na severu (2:6).

S novými posilami se bitva rozběhla nanovo. Železní na chvíli odložili své sekery a chopili se luků, kterých měli naopak obránci poměrně málo. Průlom se podařil, ale pouze na několika místech. Úzké uličky Starého Města prostě nebyly vhodným místem pro boj železných. I tak se jim podařilo postupně prosekat skrz řady odhodlaných, nicméně chabě vyzbrojených, Nuzných Bratrů. (5:3)
V dalším postupu jim pak zabránila kumpanie námořníků, vedená Hobberem Redwynem. Ta se vrhla do doslova sebevražedného protiútoku. Střet dvou malých vojsk, stejného živlu, byl obzvláště krvavý. Ač neměli v boji proti štítům a sekerám žádnou naději, nedali tyrellští a lannisterští námořníci svou kůži lacino a svým odhodláním a odvahou v podstatě zachránili situaci. Většina jich sice padla, nicméně Hobber Redwyn přežil a především se pak povedlo znovu zpevnit obranu na další linii barikád, které již železní nejsou sto překonat. (5:5)
Severní čtvrtě sice padly do rukou nájezdníků, nicméně většina města se stále drží a ani jedna ze stran nezíská bez posil zvenčí jasnou převahu. (Staré Město se de facto nachází ve stavu obležení. Zásoby do města sice proudí, nicméně není zde možno verbovat ani doplňovat.)

Zvrátit boj snad mohl ser Hewertt, pán Štítových Ostrovů. Ten se měl dle plánu nalodit na lodě Železných a zaútočit z nich na městský přístav. Plán se nepodařil z několika důvodů. Celé pobžeží, od Bouřného konce, přes Sluneční Oštěp, Staré Město až k Lannisportu zasáhla prudká bouře, která doslova přikovala dlouhé lodě drancířů na jedno místo a nedovolila jim vyplout. Daemonovsků drómon v blízkosti Tří Věží na tuto nenadálou bouři doplatil a zůstal trčet na břehu. Nebýt toho, že posádka nedostala výplatu, možná by se našlo dostatek rukou a ochoty, které by jej zase dostaly na vodu. Takhle se ale námořníci prostě jenom rozešli a nechali vrak osudu.
Rovněž podstatný je i fakt, že k seru Hewerttovi se dostaly zvěsti o plánované výměně Štítových Ostrovů za Stráž na Jasné Vodě. Něco takového hýblo ostrovanskému velmoži žlučí více než celá bouře. Myšlenka, že by měl své krásné, rodné ostrovy vyměnit za jakýsi chladný, vydrancovaný hrad na pevnině, se mu příčí více než cokoliv jiného. Už jen proto odmítl nechat své muže byť jen pohlédnout na lodě železných a raději se zabarikádoval ve svém sídle.


V blízkosti Králohrobu probíhaly manévry Daemonovsých žoldnéřů Bouřovrány a Druzí Synové se usadili pod hradem, zatímco Dlouhá Kopí se pokoušela obtěžovat a provokovat Martellské síly u Yornwoodu. Příliš se to nedařilo. Terén není pro jízdu nejlepší a Dornové nejsou blbí. Sami podobnou taktiku často používají.
Mnohem více než nepřítel je tak trápí úplavice, jež stále řádí v táboře pod Yornwoodem a pomalu se šíří i do těch pár vesniček, které v okolí hradu jsou. Oddíl unavených mistrů, kteří přispěchali od Peklolesa, mnoho nezměnil. Je jich málo a prostě nestíhají.

Na severu zanechali znavení Arrynové a Tullyové obléhání Mořské Stráže a raději se stáhli dál na jih, na linii Krásnotrh - Solnopánve. Ani Beron Stark se do boje nehrnul. Místo toho čeká na posily a posiluje své postavení u Dvojčat. Ostatně podle některých se mu dál na jih ani moc nechce.

Rovinu zasáhly v posledních týdnech prudké přívalové deště, jež způsobily rozsáhlé záplavy, jejihž následky se plně projeví především v březnu. Přechod řek bude vyžadovat dvojnásobnou námahu a v boji bude nejspíše naprosto nemožný.


Hned dvěma žoldnéřským společenstvům vypršela smlouva. Konkrétně se jedná o Korzáry z Lysu a Dlouhá Kopí. Obě kumpanie teď čekají, zda jim bude nabídnuto prodloužení smlouvy, či se budou moci odebrat v klidu zpátky na východ, do Essosu. Ke cti obou jejich zákazníků je nutno dodat, že obě společenstva byla vyplácena poctivě.

Lord Dagon Greyjoy pečlivě pracuje na udržení své pověsti coby nemilosrdného drancíře. S jeho muži totiž opustilo Krásnohrad i všechno jeho bohatství a také značná část obyvatelstva, především mladých mužů a krásných žen. Nad državou sice stále vlaje černý prapor se zlatou krakaticí, nicméně jako ekonomická jednotka bude mít Krásnotrh ještě dlouho nulovou hodnotu.

Obrázek
Jó královský vězeň, ten tvrdý chleba má...


Jednou z mála radostných událostí by mohla být svatba Myrcelly z rodu Baratheonů, s Jasperem z rodu Arrynů. Ta zatím ještě neproběhla, nicméně dozajista by to bylo pro lorda Eldreda dobré povzbuzení. Bude ho potřebovat. Mimo těsné porážky u Dvojčat jsou pro něj těžkou ranou i boje ve Starém Městě, které přímo ohrožují jeho nejmladšího synka Marwyna, nemluvě o nebohé matičce Janei, bývalé Mistryni Našeptávačů. Ta se totiž spolu s princem Maekarem přesunula do Růženína. Kobky v Růženíně sice nejsou tak strašné jako ty v Rudé Baště, nicméně došlo k razantní změně přístupu věznitelů. Princ Maekar se dal slyšet, že pokud lord Arryn do konce března nesloží zbraně a nepoklekne před Železným Trůnem, tak, cituji: „Pověsí tu starou rašpli za jazyk na nejvyšší věž hradu a nechá ji tam vyset tak dlouho, dokud ji krkavci neohlodají na kost!“

A ještě jednou o osudech vězňů. Rodina sera Crackehalla, jež byla po boji o hrad Chřástalov zajata pánem z Casterlyovy skály, tragicky zahynula při převozu na sever, nedaleko Lannisportu. Oficiální stanovisko mluví o útoku zbojníků, nicméně zároveň se vynořila i řada spekulací a pochybností, podle nichž jde naopak o velmi chabý pokus zamaskovat podlou vraždu.

http://www.imghosting.cz/images/90Z_padozem_nr_196.jpg

Daeron II. Targaryen - Phoenix


Daemon Blackfyre - Atlantis


Aegor Bittersteel - tarava


Brynden Bloodraven - 821


Arrynové - Martas3F


Baratheonové - Vals


Lannisterové - tifík


Martellové - jjelen


Tullyové - Smajl


Tyrellové - Scipio


Greyjoyové - Totenkopf



Starkové - neherní


Církev Sedmi - neherní

_________________
První Rádce Telendir Lingwenský
Edmund Granddale, král Východní Anglie
Jan Tarmun z Jezerního Vědrokrvu, zvaný Jantar z jezera, Malleus maleficarum, paladin Světla Svatého, vůdce Hornozemské aliance
Vrchní Hejtman Táborského Svazu Jan Oldřich z Černovic(†)
Jan Tarmun I. z Jezerních Vědrokrv, velmistr Řádu Dlátenického, biskup Taulunský a právoplatný král Terenie
Parwaein I. Tamnicir, kníže Větrodolský, první rádce Svojška I., krále Kalwenského(†)
Lothar I., Markus I. Ansa, král Slaromský
Polní podmaršálek Johann Peter de Beaulieu, vrchní velitel rakouských vojsk v Itálii 1796
Kde je vůle, je i způsob!
Vrazit dýku příteli do břicha je snazší, než nepříteli do zad.


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Rok 196 po Dobytí
PříspěvekNapsal: 07 srp 2014, 18:56 
Kapitán
Kapitán
Uživatelský avatar

Registrován: 09 bře 2012, 15:55
Příspěvky: 1717
Březen 196


Máme tady březen. Začíná setba, pomalu se otepluje, moře se uklidňuje, panstvo intrikuje a válka pokračuje. A i když její konec je stále v nedohlednu, již nyní je jasné, že Daeron II. si trůn neudrží. Prosím rebely, aby ještě nejásali. Král Daeron se sice trůnu opravdu vzdal, nicméně ne ve prospěch Daemona I., ale svého syna Maekara! Ano, právě jeho tvrdý, nevychovaný a nekompromisní syn obdržel z otcových rukou korunu, Železný Trůn a především pak dosti poničené království, o které se bude muset přetahovat nejen se strýčkem Daemonem, ale i řadou samozvaných panovníků, kteří by si na hlavu rádi položily koruny vlastní. Řada věrných šlechticů pak připomíná spíše spící medvědy, nebo spíše záškodníky.
Není divu, že se Daeron rozhodl odstoupit.
"Říše potebuje válečníka. A tím já nejsem." prohlásil bývalý král předtím, než nastoupil na loď, jež ho má odvést do Svobodných Měst, kde se podle vlastních hodlá věnovat studiu Staré Valyrie, pravlasti Targaryenů.

Obrázek
Nejžádanější křeslo široko daleko... Železný Trůn!


Princ Maekar, pardon, teď už vlastně král Maekar I. Targaryen, pak opustil své doupě v Růženíně a zamířil zpátky do Králova Přístaviště. Přivítání ve městě bylo bouřlivé. I přes rozmáhající se úplavici lid vítá nového vladaře s otevřenou náručí, především pak Zlaté Pláště svého bývalého velitele doslova milují. Není divu, když Maekar vložil značnou část peněz do navýšení stavů a zlepšení výzbroje městské hlídky. Ano, právě ty peníze, které minulý měsíc "ukradl" z královské pokladny. Maekar rovněž šikovně propagandisticky využil (jednoduše řečeno si ho přivlastnil) vítězství lorda Tyrella v Králolese, o kterém se teprve nyní dozvídá prostý lid. Ze západních cest se pak bez boje stáhly síly Daemona Blackfyrea, takže blokáda Králova Přístaviště byla definitivně skončena a hrozba zažehnána. Nejeden veršotepec se hned chopil příležitosti a složil na počest nového krále oslavnou píseň, plnou optimismu a slibů růžové budoucnosti.
Nutno uznat, že mezi šlechtou takové nadšení nepanuje. Maekar bude rozhodně tvrdým a nekompromismím králem. Možná až příliš. Už teď uvalil na Králova Pobočníka, Tiona Lannistera, a Mistra Lodí, Dorana Matrella, domácí vězení a důrazně žádá od jejich hlav jejich rodin, aby mu na bojišti složili slib věrnosti. Lord Tyrell naopak obdržel koncem měsíce písemné poděkování a také nově vytvořený titul "Rytíře z Královského Lesa" a šeptá se i cosi o změně na postu Pobočníka...
Vztahy s Beronem Starkem, králem Severu, jsou zatím nejasné. Ač Maekar otevřeně vyhlásil, že hodlá udržet království jednotné, k otcovu slibu nezávislosti pro Sever se zatím nijak nevyjádřil.





Píseň "Maekarův Pochod"... Docela se povedla, nemyslíte?


Na opačném konci Západozemí, v Dorne, bojové nadšení Martellů tone v moři písku... Armáda se dál válí pod Yornwoodem a i když se celkem daří potírat úplavici, vojáci začínají reptat. I přes zásobování je okolí hradu takřka vyjedeno a i řada velmožů by, když jsou válečná kořist ani rytířská sláva v nedohlednu, nejraději zamířila domů. Život v ležení navíc mírně ztrpčují Daemonovi žoldnéři od Králohrobu. Ano, pouze mírně, jelikož díky Lannisterskému zlatu zůstaly pod rebelským hradem pouze dvě společenstva, místo tří původních. Ano, Dlouhá Kopí smlouvu neobnovila a raději přesídlila do Lannisportu. S pouhou stovkou jezdců, namísto pěti, rozhodně neměly provokativní akce proti Dornským takový účinek, nemluvě o neochotě žoldnéřských velitelů, pouštět se do boje proti přesile.
(Pozn. Zde zafungovala menší katastrofa pro Atlantise. Tifík podplácení to v rozkaze splantal, takže se to správě vůbec nemělo zdařit, ale takhle jsem přimhouřil oko.)

Obrázek
Nuda v Dorne


Staré Město se nakonec udrželo. Železní, vida, že to po zlém ani po dobrém prostě nepůjde, raději ustoupili, naskočili na lodě a stáhli se na Stromovinu. Ser Costayne zůstal ve městě s necelými šesti stovkami mužů, což samo o sobě na ovládnutí města zdaleka nestačilo. Proklel tedy Greyjoye, jako bezvěrce a zrádce, vypálil dvě přilehlá septa a ustoupil také. Hlavní Septon Starého Města ho za tento i jiné činy proklel a oficiálně vyobcoval z Církve Sedmi. Na samotného sera Costaynea to velký dojem neudělalo. Již dávno zcela přstoupil na víru v Rudého Boha a s ním i velká část jeho poddaných i vojáků. Pouze lučištníci spojeneckých Hewettů, kteří zůstávají věrní Sedmi, jsou dost rozladění a nejraději by Třívěží ihned opustili (Pokles morálky). Celkově však na jihu Rudý Bůh opět získává. Chudina i mnozí cizinci Starého Města propadli této podivné víře a místy dochází ke krvavým potyčkám. Rovněž ve Stráži na Jasnovodě po nájezdu Železných mnozí snadno podléhají vlivu cizího kléru.
V konečném důsledku to vrhá špatné světlo i na Daemona, který činnost Rudých kněží na jihu umožnil (nezakázal), je ostatně lenním pánem sera Costaynea a navíc se paktuje se Železnými.

Na Západě se pán Casterlyovy skály zjevně lekl změn na Železném Trůně natolik, že se probral ze zimního spánku a začal konečně pořádně válčit. Všude se tedy verbuje jako o závod, Starý Dub a Zlatoháj se ocitly v obležení a Zlatý Lev zabušil dokonce i na brány Řekotočí! Ovšem marně, jelikož ač otevření bran bylo zajištěno, Tullyové nečekaně zvedli stavidla a hrad se tak teď nachází v podstatě na ostrově. Přímý útok bez výrazné převahy bude tedy nemožný a rovněž přerušení přítoku zásob bude bez zabrání alespoň jednoho dalšího břehu problematické.
Více se Lannisterským dařilo u Růžopany, která byla překvapivým útokem vypročtěna z obklíčení Kastamerského pána. Ten sice zachránil většinu armády a úspěšně ustoupil k Žaludohradu, nicméně při pohledu na dno truhlice mu mizí úsměv z tváře. Pokladna je prázdná a bez cizí pomoci nebude mít z čeho vyplácet vojsko.

Starosti s penězi naopak nemá Aegor Bitterseeel. Údajně je dokonce i půjčuje. Neví se sice komu, ale někomu určitě. Zato mu přidělávají vrásky na čele jeho vazalové. Ser Massey, z Kamenotance, i ser Stauton z Havraního Hnízda, si totiž postavili hlavu a otevřeně prohlásili, že nikdo z jejich mužů nebude za Aegora dále bojovat, dokud ten nesplní své sliby. Konkrétně se jedná o podstoupení Panenského Jezírka bratrovi sera Stautona a svatbu s dcerou sera Masseye.
(Pozn. Tak tohle je zase menší katastrofa pro taravu.)
Alespoň na moři to jde Bittersteelovi bez problémů. Po vypršení smlouvy s korzáry je královská flotila výrazně oslabena a vládu nad východními moři tak definitivně přebírají rebelové. Začala blokáda Šerodolu, který je zároveň i pleněn Bittersteelovou jízdou na souši.

V nedalekých Solnopánvích se zatím jedna svatba odehrála. Jasper Arryn si vzal za manželku Myrcellu Baratheon. Svatba to byla vskutku velkolepá a rovněž i hostů přijelo více, než se čekalo. Dorazili nejen velmoži z Údolí, ale i z Říčních zemí. Dokonce přijel i stařičký Medgar Tully, s celou svojí rozvětvenou rodinkou a dokonce i pár zástupců z řad urozených rodů Bouřného Konce si sem našlo cestu.

Mezi hradem Paroží a nedalekým jezerem se trochu šachovalo. Nejdříve z hradu vyrazil lord Bloodraven, směrem k Růžopaně. Velmi záhy však zjistil, že jen pár mil před ním se formují oddíly Daemona Blackfyrea, které upustily od blokády Králova Přístaviště a nyní míří směrem k severovýchodu, tedy přímo na Bryndena! Bloodraven o bitvu v takových podmínkách pochopitelně nestál a rychle uhnul rebelům z cesty, směrem na jih, ke Královu Přístavišti. Naštěstí pro něj se Daemon o jeho malé vojsko buď nezajímal, nebo o něm nevěděl a podél jezera vyrazil přímo k Paroží, které záhy oblehl. Lord Bloodraven pak mohl s úlevou v srdci a jistým zdržením pokračovat směrem na západ.

Určitě vás bude zajímat, co se dělo na Severu. Již v minulém měsíci zde byly náznaky nějakých nových problémů, které v řadách Seveřanů vyvolávaly znepokojení. Nyní je konečně jasné, o co šlo. Přes moře, v blízkosti Medvědího Ostrova, se přeplavily asi tři tisíce Divokých, kteří se hned rozptýlili po celém Vlčím Lese a rabují a plení kde můžou. Král Stark tedy pod Zimohradem shromáždil patnáct set mužů, kteří mají pod velením sera Boltona Divoké rozehnat. Nemají sice jízdu, ale průzkum by měli zajišťovat Průzkumníci z Černého Hradu, které přislíbil Lord Velitel Noční Hlídky.
Beron Stark však i přes nesnáze na Severu válku na Jihu nezanedbává. Rozdělil své vojsko na část pěchotní, kterou nechal pod velením sera Umbera u Dvojčat, aby se zde opevnila a kryla zásobovací trasy, a část jízdní, se kterou sám vyrazil vstříc nepříteli. Tedy... vstříc nepříteli... Ono totiž, jak se to vezme... I s tisícovkou rytířů by byla sebevražda, vrhnout se jen tak na dobře připravená obranná postavení v Říčních Zemích, která zde spojená vojska Arrynů a Tullyů vybudovala. A jelikož Beron Stark není pitomec, jde na to od lesa. Nebo lépe řečeno od moře, jelikož zamířil podél pobřeží přímo na východ, k Chladné Vodě, aby tak vpadl přímo do srdce vzpurného Údolí! Vojsko Seveřanů tak nyní plení zcela beztrestně okolí Chladné Vody a ser Coldwater volá o pomoc!

Obrázek
Divocí ve Vlčím Lese


Ale to ještě není konec zpráv ze Severu, kdepak! Železní, kteří skončili se svojí spanilou jízdou na jihu se obrátili o 180° a zamířili si to k Pazourkovému Prstu. Ovšem zde na ně dolehla "nemoc z vítězství." Jako obvykle se horda nájezdníků pod rouškou noci vylodila na, jako obvykle, zcela nebráněné pláži a jako obvykle si to namířila k otevřené a nehlídané bráně, aby, jako obvykle, hrad dobyla a vyrabovala. A tady se to pokazilo! Sotva se prvních pár desítek nájezdníků dostalo na nádvoří, sjela dolů okovaná mříž a brána se zavřela. Z hradeb se snesly šípy, kamení a vroucí olej. Železní před hradem stáli jako opaření (doslova) a po chvíli se s řevem dali na ústup k lodím. Nešťastníci na nádvoří byli dílem pobiti, dílem padli do zajetí. Věřte nevěřte, ocitl se prý mezi těmito nešťastníky i syn Lorda Greyjoye! A jakoby to ještě nestačilo, byl ten nebožák (vlastně spíš lump a rabiát) v nesprávnou chvíli na nesprávném místě. Když spadla mříž, uvízla mu pod ní pravá noha. Tu mu sice nakonec obránci hradu uvolnili a nejspíš o ni přijde.
Pro lorda Greyjoye je to obzvláště nemilá zpráva. Mimo druhorozeného syna mu nezbývají již žádní další blízcí příbuzní a klidně by se tedy mohlo stát, že pán Železných Ostrovů zůstane bez následníka.
(Pozn: Ano, tohle je katastrofa pro Greyjoye.)

http://www.imghosting.cz/images/55Z_padozem_brz_196.jpg

Maekar I. Targaryen - Royal


Daemon Blackfyre - Atlantis


Aegor Bittersteel - tarava


Brynden Bloodraven - 821


Arrynové - Martas3F


Baratheonové - Vals


Lannisterové - tifík


Martellové - jjelen


Tullyové - Smajl


Tyrellové - Scipio


Greyjoyové - Totenkopf




Starkové - neherní

Církev Sedmi - neherní

_________________
První Rádce Telendir Lingwenský
Edmund Granddale, král Východní Anglie
Jan Tarmun z Jezerního Vědrokrvu, zvaný Jantar z jezera, Malleus maleficarum, paladin Světla Svatého, vůdce Hornozemské aliance
Vrchní Hejtman Táborského Svazu Jan Oldřich z Černovic(†)
Jan Tarmun I. z Jezerních Vědrokrv, velmistr Řádu Dlátenického, biskup Taulunský a právoplatný král Terenie
Parwaein I. Tamnicir, kníže Větrodolský, první rádce Svojška I., krále Kalwenského(†)
Lothar I., Markus I. Ansa, král Slaromský
Polní podmaršálek Johann Peter de Beaulieu, vrchní velitel rakouských vojsk v Itálii 1796
Kde je vůle, je i způsob!
Vrazit dýku příteli do břicha je snazší, než nepříteli do zad.


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Rok 196 po Dobytí
PříspěvekNapsal: 03 zář 2014, 11:29 
Kapitán
Kapitán
Uživatelský avatar

Registrován: 09 bře 2012, 15:55
Příspěvky: 1717
Duben 196 - Under construction


Král Maekar I. Targaryen se rozhodl dostát svému slibu a přísaze o udržení jednoty království s mečem v ruce. Sotva si posadil korunu na hlavu, vyhoup se do sedla a v čele armády se vydal na "spanilou jízdu" směrem k Šerodolu. Zdejší přístav byl již od března blokován Drakokámenskou flotilou, zatímco statky v okolí plenil ser Massey, se svou lehkou jízdou. Král Maekar I. původně očekával, že se u města střetne s celou hotovostí Aegora Bittersteela, která se dosud z větší části nacházela na lodích. Naneštěstí (jak pro koho) došlo ve flotile z Dračího Kamene k menší vzpouře. Serům Masseyovi a Stautonovi došlo trpělivost. I přes varování, jež v minulém měsíci učinili, se Aegor nemá k tomu, aby dodržel sliby, kterými si je získal na svou stranu. Nyní se k oběma pánům přidal i ser Sunderland a všech patnáct set mužů na palubách lodí u Šerodolu v podstatě vypovědělo pánovi Dračího Kamene poslušnost. Kapitán flotily si plně uvědomoval, že pokud ke vzpouře došlo, s velkou pravděpodobností by ho jako prvního hodili žralokům. Proto s loděmi co nejrychleji zamířil na Dračí Kámen, aby si urození pánové vyřešili své rozepře na suché zemi, hezky mezi sebou a bez něj.
U Šerodolu tak namísto k bitvě došlo jen k jakési šarvátce, která obnášela rychlé zmasakrování Masseyské jízdy a návrat do Králova Přístaviště. Takové tedy bylo první Maekarovo vítězství v roli krále Sedmi Království. Ano, malé, bezvýznamné, snadné, ale vítězství.

Dosáhnout jednoty říše však nejspíš nebude zase tak snadné, jak se zdá. Lord Arryn změnil taktiku a namísto dalších bojů v nížinách volí obrannu v horách. Prakvicky všechny jeho oddíly zamířily zpátky do Údolí a usadily se za Krvavou Bránou. V samotném Orlím Hnízdě pak proběhla ne zrovna pompézní, přesto však vznešená, korunovace nového Krále Hor a Údolí. V podstatě tak zpřetrhal jakákoliv pouta se Železným Trůnem a údajně hodlá uzavřít mír se všemi válčícími stranami a dále do bojů nezasahovat.
Že to nebude až tak snadné dokazuje dohoda s králem Beronem Starkem. Ten se s Arryny dohodl na krátkém smíru a vskutku uvolnil obležení Chladné Vody, do které se rychle nastěhoval ser Coldwater, doprovázený arrynskými vojáky, nicméně jízda Severu z Údolí zatím neodešla. Spíše naopak. Král Severu místo ústupu na západ překročil s částí armády řeku a v podstatě tak přerušil veškeré pozemní spojení mezi Chladnou Vodou a zbytkem Údolí. Žádné větší vojenské akce zatím nepodniká a mír neporušuje, nicméně jak vidno, příliš Arrynům nevěří.

Lannisterská mašinerie pokračuje v obléhání Řekotočí. Obléhací sbory byly nově posíleny vojáky Piperů z Růžopany a žoldnéři Společenstva Kočky. Stále však ovládají jen jeden ze tří břehů, takže po řece stále pokračuje slabé, ale přece, zásobování hradu. Mnohem méně růžovější je to u Kamenného Septa. K městu přitáhla hotovost vedená Bryndenem Bloodravenem. Ten vsadil na rychlý úder, obsazení jedné z bran jízdou a pak postupné dobývání ulic. Jenže ten den stále štěstí na straně měšťanů a zrovna v době útoku se před bránou nacházel houf sedláků a vidlemi a kosami. Ten, vida blížícího se nepřítele, se kdoví proč nerozprchl, ale naopak se postavil útočníkům na odpor. Nic moc jiného mu ostatně kvůli tomu návalu v bráně ani nezbylo...

http://www.imghosting.cz/images/23Z_padozem_dub_196.jpg

Maekar I. Targaryen - Royal


Daemon Blackfyre - Atlantis


Aegor Bittersteel - tarava


Brynden Bloodraven - 821


Arrynové - Martas3F


Baratheonové - Vals


Lannisterové - tifík


Martellové - jjelen


Tullyové - Smajl


Tyrellové - Scipio


Greyjoyové - Totenkopf


Starkové - neherní


Církev Sedmi - neherní

_________________
První Rádce Telendir Lingwenský
Edmund Granddale, král Východní Anglie
Jan Tarmun z Jezerního Vědrokrvu, zvaný Jantar z jezera, Malleus maleficarum, paladin Světla Svatého, vůdce Hornozemské aliance
Vrchní Hejtman Táborského Svazu Jan Oldřich z Černovic(†)
Jan Tarmun I. z Jezerních Vědrokrv, velmistr Řádu Dlátenického, biskup Taulunský a právoplatný král Terenie
Parwaein I. Tamnicir, kníže Větrodolský, první rádce Svojška I., krále Kalwenského(†)
Lothar I., Markus I. Ansa, král Slaromský
Polní podmaršálek Johann Peter de Beaulieu, vrchní velitel rakouských vojsk v Itálii 1796
Kde je vůle, je i způsob!
Vrazit dýku příteli do břicha je snazší, než nepříteli do zad.


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Rok 196 po Dobytí
PříspěvekNapsal: 03 zář 2014, 23:04 
Kapitán
Kapitán
Uživatelský avatar

Registrován: 09 bře 2012, 15:55
Příspěvky: 1717
Doslov


Obrázek
Game Over


Válečné štěstí se ze strany rebelů přiklánělo čím dál tím více na stranu krále Maekara. Daemonovo tažení na sever se ukázalo být osudnou chybou, za kterou měl draze zaplatit. Příliš pozdě poznal, jak fatální bylo jeho rozhodnutí věřit, že rod Tyrellů již nepředstavuje nebezpečí. Nyní, když byl tak daleko od domova, dobývaly državy jeho věrných vojska Lannisterů, Tyrellů a Martellů. Těm se prakticky neměl kdo postavit. S výjimkou sera Costaynea, který však bojoval čím dál tím více za své vlastní zájmy a nového boha. Ani tento fanatik však nemohl obstát před vojskem Roviny, podporovaným jinými fanatiky, z Círve Sedmi.
Oslabený Daemon, dlící tou dobou v Říčních Krajinách, které nebylo možno bez podpory Arrynů udržet, se rozhodl vsadit vše na jednu kartu. Shromáždil všechny věrné, včetně lorda Medgara Tullyho a Aegora Bittersteela a v čele pětitisícového vojska vytáhl přímo na Královo Přístaviště, rozhodnut zvítězit, nebo padnout. Maekar samozřejmě nezaváhal a postavil se svému nevlastnímu strýci na bitevním poli, nedaleko jižního břehu Božího Oka (to je to velké jezero pod Harrenovem, pozn. redakce).

Obrázek
Raději zemřít vestoje, než žít na kolenou! - vzdorkrál Daemon I. Blackfyre


Stejně jako po celou válku, i tentokráte se zpočátku zválo, že zvítězí vojsko rebelů, vedené vznešeným a odhodlaným Daemonem. Jako nůž máslem se prosekával oddíly Zlatých Plášťů, mezi nimiž bojoval král Maekar. Pouze za cenu stovek obětí se dařilo držet panovníka mimo dosah Daemonova proslulého meče. Jenže pak jako blesk z čistého nebe zasáhly do bojů oddíly vedené Bryndenem Bloodravenem a králem Beronem Starkem. Severští rytíři, podporovaní Bryndenovými Havraními Zuby, během několika málo chvil doslova zadupali do země oddíly říčních lordů. Aegor Bitterseel se sice odhodlal k protiútoku, který vyvrcholil soubojem muže proti muži s polobratrem Bryndenem. V něm přišel lord Bloodraven o oko, ale život uhájil. Aegor však bitvu ani tak nezvrátil a královské síly pomalu tlačily rebely do vod jezera. Řada vznešených rovinských pánů v jezeře utonula, zatímco jiní raději zvolili smrt v boji. Mezi těmi druhými byl i samotný Daemon Blackfyre, jenž zemřel, probodán kopími Zlatých Plášťů. Lord Medgar Tully se vzdal takřka bez boje, což bylo v jeho věku vcelku pochopitelné. Pouze Aegor Bitttersteel utekl, či spíše uplaval a ukryl se v rákosí. Ba co víc, podařilo se mu dokonce ukořistit slavný meč samotného Daemona, Blackfyre. I s ním se pak nějakým zázrakem dostal na Dračí Kámen, kde ještě několik měsíců zachraňoval co se dalo. Moc toho nebylo.

Obrázek
Bitva u Božího Oka


S Daemonovou hlavou nabodnutou na kopí se před Maekarem otvíraly brány jednoho rebelského hnízda za druhým. Aegor Bittersteel pokleknout nemohl a nechtěl. Než aby čekal na kata, raději vyrazil se svou flotilou na jih, vyplenil Večeropad a zamířil, doprovázen i sedmi Daemonovými synky, na východ. Nějaký čas se zdržoval ve Svobodných Městech, především v Lysu a Myru, ale pak se vydal ještě dál. Jedni vypráví, že se vydal hledat poklady staré Valyrie, dávné pravlasti Targaryenů, další pak, že se stal pitátem a otrokářem v Zálivu Otrokářů. A ještě další povídají, že se vydal ještě dál, až do Stínozemí za Ašaiem, kde až do posledního dechu hledal draky, s nimiž by se mohl znovu vrátit domů, jako vítěz. Jaká je pravda, to nevím ani já.

Obrázek
Lord Boros poklekl


Lord Boros Baratehon se ukázal jako pragmatik. Sotva se doslechl o Daemonově porážce, sám přispěchal do Králova Přístaviště, i se svými vazaly a poklekl před vítězným Maekarem. Ten ho vzal na milost, především proto, že lord Boros, ani jeho muži, se v posledních měsících drželi stranou a Daemona podporovali spíše slovy než ocelí. I tak však museli lordi Bouřného Konce odevzdat řadu rukojmí a každý z pánů zaplatit bohaté výkupné ve zlatě či stříbře.
Lord Medgar Tully dopadl hůře. Král Maekar ho i s většinou mužské části rodiny poslal na Zeď. Pouze nejmladšímu vnukovi bylo milostivě povoleno ponechat si šlechtický titul, včetně Řekotočí. Většina pozemků však byla rodu odebrána, stejně jako lordství nad Říčními Krajinami. Ten obdržel Brynden Bloodraven, nový pán Harrenova a Říčních Krajin a Edmunde Frey, lord Trojzubce.

Obrázek
Poslední hnízdo rebelů - Železné Ostrovy


Lord Dagon Greyjoy se bránil nejdéle, využívaje své námořní převahy. Jenže i on musel nakonec sklonit hlavu a pokleknout. Stromovina i Krásnoostrov se vrátily původním majitelům, lodě železných byly zabaveny a všechny rody opět platily výkupné a posílaly rukojmí na pevninu. Lord Dagon již nic z toho naštěstí neviděl. Utopil se v bitvě o Krásnoostrov i se svou vlajkovou lodí, "Železnou Kráskou."
Řada menších rodů přišla o svá panství. Lothstonové z Harrenova, Yornwoodové z Yornwoodu, Rowanové ze Zlatoháje, Costayneové ze Tří Věží, Ashfordové z Jasanobrodu, Sunderlandové ze Tří Sester, Masseyové z Kamenotance,... Zeď i Svobodné přístavy toho roku zažily přívaly nedobrovolných bratrů a exulantů.
Mezi těmi, jež pozvedli meč proti koruně jen Arrynové dokázali přežít bez úhony a dokonce svá panství rozšířili o Solnopánve. Sice na druhé straně přišli o Tři Sestry, které zabrali Starkové, ale to je zase tolik nebolelo. Mnozí čekali, že Maekar I. dostojí své přísaze o udržení jednoty říše za každou cenu a vytáhne i proti samozvanému Králi Hor a Údolí. Jenže Maekar je sice tvrdý, ale ne blázen. Se zimou, klepající na dveře a vyčerpanou říší se nechtěl pouštět do nového tažení. Jaro pak přineslo Velkou Jarní Nákazu, mor proti kterému byla Yornwoodská úplavice jen lehkým nachlazením. Hynul dobytek, sedláci i rytíři. Umírali vesničané v chatrčích i lordi ve svých hradech. Jen Dorne, Údolí a Sever jí byly ušetřeny, jelikož se zavčasu uzavřely před zbytkem říše.

Obrázek
Dvojsvatba v Králově Přístavišti


Namísto vojska tedy Maekar vyslal do diplomaty a sotva nákaza opadla, konala se v Králově Přístavišti dvojsvatba. Princ Aerys Targaryen si bral za manželku Eleyne Arryn, zatímco Marwyn Arryn si bral zase Aelinor Targaryen. Trvalo to sice ještě dobrých deset let, ale nakonec se Údolí přeci jen, podobně jako předtím Dorne za Daerona II., stalo (opět) pevnou součástí Sedmi Království. A podobně jako Dorne, i Údolí si od těch časů drží řadu privilegií. Již mu nevládnou lordi, ale Princové z Orlího Hnízda. Rovněž si vynutili opětovné rozpuštění Nuzných Druhů, jednoho z ozbrojených křídel Církve Sedmi. Válečníkovi Synové však přetrvávají, ačkoliv jejich prestiž již není taková, jako kdysi.

Obrázek


Sever si rovněž udržel svou nově získanou nezávislost na Železném Trůnu a dokonce rozšířil své území o Tři Sestry. Nadále si však uchovává s říší těsné pouto a mezi Zimohradem a Královým Přístavištěm byla uzavřena řada spojeneckých, obchodních i jiných smluv. Dá se říci, že současný stav vlastně nikomu nevadí a nejspíše to tak ještě pár let zůstane.





_________________
První Rádce Telendir Lingwenský
Edmund Granddale, král Východní Anglie
Jan Tarmun z Jezerního Vědrokrvu, zvaný Jantar z jezera, Malleus maleficarum, paladin Světla Svatého, vůdce Hornozemské aliance
Vrchní Hejtman Táborského Svazu Jan Oldřich z Černovic(†)
Jan Tarmun I. z Jezerních Vědrokrv, velmistr Řádu Dlátenického, biskup Taulunský a právoplatný král Terenie
Parwaein I. Tamnicir, kníže Větrodolský, první rádce Svojška I., krále Kalwenského(†)
Lothar I., Markus I. Ansa, král Slaromský
Polní podmaršálek Johann Peter de Beaulieu, vrchní velitel rakouských vojsk v Itálii 1796
Kde je vůle, je i způsob!
Vrazit dýku příteli do břicha je snazší, než nepříteli do zad.


Nahoru
 Profil  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Toto téma je zamknuté. Nemůžete posílat nové příspěvky ani odpovídat na starší.  [ Příspěvků: 5 ] 

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  

Webhosting Český hosting

Založeno na phpBB® Forum Software © phpBB Group Color scheme by ColorizeIt!
Český překlad – phpBB.cz