Rok 195 po Dobytí

Moderátoři: Dekl, Vals, Jan III.

Zamčeno
Uživatelský avatar
Jan III.
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1768
Registrován: 09 bře 2012, 15:55

Rok 195 po Dobytí

Příspěvek od Jan III. » 03 dub 2014, 17:02

Červen 195


[tuber2]http://www.youtube.com/watch?v=ATLwGEMe3qQ[/tuber2]
Hra začíná!

V Daeronovi by se v tu chvíli krve nedořezal. Byl králem již jedenáct let a za tu dobu zažil hodně. Úspěchy i neúspěchy. Z těch prvních si nejvíce cenil získání Dorne. To, o co se téměř dvě stě let jeho pokoušeli jeho předkové, on zvládl za pár měsíců. Ne ohněm a krví, jak kdysi slíbili, ale přes postel. Svatba s Myriah Martell byla krokem do neznáma, ale když se na to díval zpětně, byl to skvělý tah. Myriah byla skvělou manželkou a porodila mu čtyři syny a navrch i jednu dceru. Pokud nedojde k nějaké katastrofě, následnictví má zajištěno. Pokud si dokáže trůn udržet.
„Jak věrohodné ty zprávy jsou?“ otázal se král mistra. Stále tomu nemohl uvěřit.
Proč teď? Proč až teď?! Po jedenácti letech…
„Tak věrohodné, jak je to jen možné, Vaše Výsosti. Přiletěli havrani z Jasanobrodu, Vraního hnízda i samotného Létohradu. Všichni nesli tutéž zprávu. Daemon Blackfyre nám oficiálně vyhlašuje válku a žádá, abyste se vzdal Železného trůnu v jeho prospěch.“
Přesně tohle byl Daemonův styl. Žádné tiché a tajné shromažďování vojsk a pak rychlé tažení na Královo Přístaviště. Ne, Daemon Blackfyre byl rytíř každým coulem. A něco jako zrada a podvod se mu ze srdce příčilo. Když už válka, tak přesně podle pravidel. Žádná dýka v zádech, ale regulérní bitva s ne méně než tisícovou mrtvých. Vznešené bláznovství, tak tomu Daeron říkal. Jenže jiní tomu říkali rytířská čest a dokonce to podporovali. Spousta lidí by byla spokojenější, kdyby tehdy usedl na Železný trůn namísto Daerona Daemon.
Kdyby to ještě bylo možné, dal by Daeron svého královského otce Aegona vykleštit. Předešlo by se tím řadě problémů. Zatímco se svou zákonitou manželkou zplodil horko těžko jednoho syna a dceru, s nesčetnými milenkami měl víc dětí, než bylo zdrávo. Uznal sice jenom čtyři z nich, ale i to bylo víc než dost. Daemon byl nejstarší a u otce nejoblíbenější. Osobně ho nejen povýšil na rytíře, ale navíc mu daroval i rodový meč, Blackfyre. Taková potupa! Meč, který vždy nosil nejstarší syn a následník trůnu, dostal bastard! Bastard, který teď zatoužil po koruně!
Ani s ostatními nevlastními sourozenci to neměl Daeron zrovna lehké. Aegor Bittersteel byl věčně zahořklý a kyselý jako citrón. Svůj nečistý původ snášel nejhůře ze všech a dával to svému okolí náležitě najevo. Právě proto ho Daeron „odklidil“ na Dračí Kámen, ostrovní, stejně temný a drsný, jako Aegorova duše. Teď toho rozhodnutí litoval.
Shiera Seastar také neměl zrovna v lásce, ačkoliv musel uznat, že jako jediná se mu nikdy do kralování nepletla a žila si svůj život stranou ode dvora. Nicméně její krása i tak působila potíže. Brynden Bloodraven, nejmladší ze sourozenců, se do ní bezhlavě zamiloval. Což o to, sňatky bratrů se sestrami nebyly u Targaryenů nic neobvyklého, nicméně vše má svou stinnou stránku. Tahle se jmenovala Aegor. Aegor také toužil po Shieře. Marně. Svou lásku mu odepřela a věnovala ji Bryndenovi. A tak Aegor zahořkl ještě víc, nejen proti Bryndenovi, ale celému světu.
Otče, co jsi mi to zanechal… ptal se často sám sebe Daeron. Nebýt těch čtyř, nebylo by sice jeho panování zcela bezproblémové, ale určitě o dost snazší.
„Pane… jaké jsou rozkazy?“ otázal se po chvíli mistr a přerušil tak tok myšlenek ztrápeného panovníka. Ten již od začátku věděl, že může učinit jen jediné. Nechtěl jít touto cestou, ale jinak to zkrátka nešlo. Mají-li jeho synové jednou usednout na Železný trůn, musí to učinit.
„Okamžitě dej svolat Malou radu a uvědom mé syny! To, co bude následovat, se týká i jich.“
„Můj pane… znamená to, že jdeme do války?“ otázal se mistr nervózně a v očích se mu zrcadlil strach. Ani Daeron nebyl zrovna plný odvahy. Spíš než po meči sahal raději po brku. Namísto válečníky a rytíři se obklopoval mistry a učenci. Jenže teď nebyl na řeči čas.
„Ano, mistře. Jdeme do války. Tuhle vzpouru musíme potlačit. Ať to stojí, co to stojí.“

http://www.imghosting.cz/images/91Z_padozem_cer_195.jpg
Daeron II. Targaryen
Daemon Blackfyre
Aegor Bittersteel
Brynden Bloodraven
Arrynové
Baratheonové
Lannisterové
Martellové
Tullyové
Tyrellové
Greyjoyové
Starkové
konzul Decimus "Semotus" Purpurový
První Rádce Telendir Lingwenský
Edmund Granddale, král Východní Anglie
Jan Tarmun z Jezerního Vědrokrvu, zvaný Jantar z jezera, Malleus maleficarum, paladin Světla Svatého, vůdce Hornozemské aliance
Vrchní Hejtman Táborského Svazu Jan Oldřich z Černovic(†)
Jan Tarmun I. z Jezerních Vědrokrv, velmistr Řádu Dlátenického, biskup Taulunský a právoplatný král Terenie
Parwaein I. Tamnicir, kníže Větrodolský, první rádce Svojška I., krále Kalwenského(†)
Lothar I., Markus I. Ansa, král Slaromský
Polní podmaršálek Johann Peter de Beaulieu, vrchní velitel rakouských vojsk v Itálii 1796
Kde je vůle, je i způsob!

Uživatelský avatar
Jan III.
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1768
Registrován: 09 bře 2012, 15:55

Re: Rok 195 po Dobytí

Příspěvek od Jan III. » 19 dub 2014, 21:12

Červenec 195


Obrázek
Oheň v Králově Přístavišti!


Válka je tady! A začala tam, kde to jen málokdo čekal! Před branami Králova Přístaviště se pomalu formuje obrovská armáda o více než pěti tisíci mužích, takže každému je více než jasné, že král Daeron II. i přes svou mírnou povahu s rebely nehodlá zacházet v rukavičkách. Ani tato mocná síla ho však neuchránila před zákeřným útokem, ze strany Aegora Bittersteela.
Zrádný bastard využil své absolutní nadvlády nad vodami Černovodného zálivu a nařídil své flotile zcela zablokovat Královo Přístaviště! A aby toho nebylo málo, rozhodl se udeřit přímo na malou flotilu, která zachovala věrnost Daeronovi. Pod rouškou noci vyslali jeho muži za příznivého větru do přístavu kogu, naplněnou hořlavinami, s cílem zapálit zakotvené lodě. Taktika zahořklého bastarda slavila úspěch a jeden z královských drómonů vskutku vzplál jako pochodeň. I přes nesmírnou obětavost překvapené posádky se nepodařilo požár uhasit a z dříve krásného plavidla zbyla jen ohořelá kostra. Několik jisker zavál zákeřný vítr i na sousední drómon, nicméně zde již byli královští námořníci úspěšnější a mimo několika propálených plachet jsou škody minimální.

Obrázek
Na tenhle turnaj se bude ještě dlouho vzpomínat!


Zatímco v Bouřný Konec povolává své věrné do zbraně v Lesopadu, v Údolí jako kdyby se válka netýkala. Místo toho, aby sháněl vojska, rozhodl se lord Arryn uspořádat na úpatí Orlího Hnízda rytířský turnaj. Kdekdo nad tímto rozhodnutím sice kroutil hlavou, nicméně jen málokdo si nechal ujít příležitost blýsknout se svým válečnickým umem. Obzvláště když se rozneslo, že se dostaví nejen Brynden Bloodraven, ale dokonce i Aegor Bittersteel! Málokdo se netěšil na chvíli, kdy se tito kohouti střetnou na kolbišti. Jaké to však bylo zklamání, když oba bastardi, spolu s mladším synem lorda Eldreda, vypadli hned v prvním kole! Nutno uznat, že Brynden bral svou porážku vskutku sportovně a upřímně svému přemožiteli, Larsovi Sunderlandovi, pogratuloval. Zato Aegor skřípal zuby a dokonce odmítl podání ruky, které mu Jon Arryn nabízel! Mladého rytíře však touto nezdvořilostí nerozhodil a prvorozený syn pána Údolí nakonec v turnaji zvítězil na celé čáře!
Zlost si nakonec Aegor vybil až v pranici, jíž se však Brynden neúčastnil, takže k dlouho očekávanému střetu opět nedošlo. Nejspíše i proto nakonec Aegor v této disciplíně zvítězil. Nakonec tedy turnaj skončil beze ztrát na životech a (skoro) všichni zúčastnění odešli domů spokojeni.
V Krvavé Bráně pak byla zformována malá posádka, složená převážně z mladých rytířů ze všech koutů Údolí. Strážcem Brány pak byl jmenován Marwyn Belmor, který se na turnaji též vyznamenal.

Obrázek
Harrenov, shromaždiště říčnězemské hotovosti


V Řekotočí se pak stárnoucí lord Medgar Tully pokusil o reformu vazalského systému a představil svým vazalům návrh na vytvoření „zemského sněmu.“ Počáteční nadšení však rychle opadlo. Většina říčních pánů si rychle uvědomila, že vlastně nepřináší nic nového a pouze upevňuje postavení lorda. Svou nespokojenost dali najevo především Blackwoodové, kteří odmítli dodržet svou vazalskou přísahu a nejenže nepřivedli své muže do Harrenova, ale namísto do Řekotočí odteď odvádějí svůj desátek Bryndenovi Bloodravenovi. Ostatní naštěstí tak daleko nezašli a tak se v Harrenově sešla úctyhodná síla 4800 pěšáků a 800 jezdců. Zda a na čí straně však budou ochotni vytáhnout do boje lze jen těžko odhadnout.
Na jihu a západě se zatím tvoří mocná aliance Lannisterů a Tyrellů, prostřednictvím sňatku Lea Tyrella s Janei Lannister. Zároveň se však ukazuje, že Rovina je sice obrem, ale na hliněných nohách. Hned tři rody (Rowanové, Sticklandové a Costayneové) se rozhodly povstat proti králi a připojit se k Daemonovi Blackfyreovi. Podobně se zachovali i páni z Králohrobu a Yornwoodu, v Dornském pohraničí. Zdejší páni jsou zjevně motivováni příslibem nezávislosti, kterou Daemon Dorne údajně přislíbil.
Obrázek
Žoldnéři ze zámoří míří do Západozemí


Zvěsti o válce se rozšířily i za Úzké moře (na východě), až do Svobodných měst. A především pak k uším mnoha žoldnéřských kumpanií. Dá se očekávat, že mnohé z nich brzy naleznou nové zaměstnavatele i v Západozemí.

http://www.imghosting.cz/images/12Z_padozem_rc_195.jpg
Daeron II. Targaryen - Phoenix
Daemon Blackfyre - Atlantis + Royal
Aegor Bittersteel - tarava
Brynden Bloodraven - 821
Arrynové - Martas3F
Baratheonové - Vals
Lannisterové - tifík
Martellové - jjelen
Tullyové - Smajl
Tyrellové - Scipio
Greyjoyové - Totenkopf
Starkové - neherní
konzul Decimus "Semotus" Purpurový
První Rádce Telendir Lingwenský
Edmund Granddale, král Východní Anglie
Jan Tarmun z Jezerního Vědrokrvu, zvaný Jantar z jezera, Malleus maleficarum, paladin Světla Svatého, vůdce Hornozemské aliance
Vrchní Hejtman Táborského Svazu Jan Oldřich z Černovic(†)
Jan Tarmun I. z Jezerních Vědrokrv, velmistr Řádu Dlátenického, biskup Taulunský a právoplatný král Terenie
Parwaein I. Tamnicir, kníže Větrodolský, první rádce Svojška I., krále Kalwenského(†)
Lothar I., Markus I. Ansa, král Slaromský
Polní podmaršálek Johann Peter de Beaulieu, vrchní velitel rakouských vojsk v Itálii 1796
Kde je vůle, je i způsob!

Uživatelský avatar
Jan III.
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1768
Registrován: 09 bře 2012, 15:55

Re: Rok 195 po Dobytí

Příspěvek od Jan III. » 27 dub 2014, 21:47

Srpen 195


Obrázek
Aegor Bittersteel poklekl


Měsíc srpen je plný překvapení. Jedno z nich se opět událo v Králově Přístavišti. Po zákeřném útoku ohněm na zakotvenou královskou flotilu se Aegor Bittersteel překvapivě rozhodl ohnout hřbet a usmířil se se svým nevlastním bratrem Daeronem. Král údajně zahořklému bastardovi neoficiálně přislíbil vytvoření nového titulu, „Lord Úzkého Moře.“ Zahrnovat by měl mimo Dračího Kamene a přilehlých ostrovů i hrad Kamenotanec. Rod Masseyů z Kamenotance se překvapivě rozhodl nečekat na příslušný královský výnos, potvrzující tyto zvěsti, a prakticky ihned složil novou vazalskou přísahu do rukou Aegora. Stejně učinilo i 400 zbrojnošů, které tento rod shromáždil pro Daerona II. v Králově Přístavišti. Námořní blokáda hlavního města byla pochopitelně ukončena, nicméně i tak byl její dopad větší než malý a královská pokladna zaznamenala sice menší, přesto však znatelný výpadek příjmů.
Mnohem více než lid v Zemi Koruny však valili oči obyvatelé Země Říční. Lord Medgar Tully se opět rozhodl promluvit ke svým vazalům, shromážděným v Harrenově. Co přesně se za zavřenými dveřmi odehrálo, je známo jen nemnohým. Jedno je však více než jasné. Tullyové zradili krále a vyměnili rudého draka za černého! Ne všem to však bylo po chuti. Především Freyové z Dvojčat dali najevo svou nespokojenost s tímto rozhodnutím a brzy jejich příkladu následovali i Mallisterové z Mořské Stráže a Piperové z Růžopanny. Blackwoodové z Krásnotrhu již dříve přeběhli na stranu Bloodravena.
Lord Tully přesto nemeškal a ihned jednal. Tisíc mužů vlastního vojska vyslal oblehnout hrad Darry, zatímco většině zemské hotovosti nařídil rozdrtit samotného Bryndena Bloodravena, i s jeho družinou Havraních Zubů. Vypadalo to jednoduše, avšak z nějakého důvodu opomněl pán Řekotočí přítomnost jednotek Freyů, Mallisterů a Piperů. Namísto masakru se tak pod hradbami Harrenova odehrála regulérní bitva.

Obrázek
Edmund Frey v zajetí Tullyů


Boj zahájila sebejistá těžká jízda Coxů a Brackenů, přímým útokem proti Havraním Zubům. Ti jim však ukázali, že nejsou žádná ořezávátka a nezkušené nováčky přivítali deštěm šípů. Namísto dvou stovek se k liniím nepřítele nakonec dostalo jen asi sto padesát mužů. I tak by to pro Bryndena nejspíše skončilo katastrofou, nebýt nespokojenců mezi říčními pány. Havraní Zuby před zkázou zachránil útok do nepřátelského týla, vedený jízdou Mallisterů a Piperů. Rytíři ve službách Coxů i Brackenů nebyli schopni čelit útoku ze dvou stran a po krátkém boji vzali nohy na ramena.
Edmund Frey, dědic Dvojčat, se zatím s 900 muži pěchoty statečně postavil zbytkým silám Říčnězemské hotovosti. Přímý útok lehké jízdy sice ustál, nicméně proti třem tisícům nepřátel již neměl velké šance. Přesto se tvrdohlavě rozhodl vytrvat a poskytnout tak svým spojencům co nejvíce času k ústupu. To se mu nakonec podařilo a jak Havraní Zuby, tak i jízda Mallisterů a Piperů, z bojiště unikly směrem na severovýchod. Vojsko Freyů takové štěstí nemělo a brzy bylo zcela obklíčeno a postupně rozdrceno. Edmund Frey padl do zajetí.
Medgar Tully nakonec zvítězil. Královským silám uštědřil citelnou porážku a oblehl sídlo svého nepřítele. Na druhou stranu se mu nepodařilo nepřítele zcela zničit a v Krásnotrhu se již pomalu schází nové vojsko, věrné Bryndenovi, který byl prohlášen Lordem Trojzubce. Mimo to je hrad Darry dobře zásoben obléhání se může protáhnout.
Dost nejednoznačně se situace vyvíjela v Rovině. Lord Garth Tyrell nakonec přece jenom nenásledoval příkladu svého souseda Tullyho a zachoval věrnost králi. S příliš velkým pochopením se však nesetkal. Na stranu rebelů tak nově přešli i Oakheartové ze Starého Dubu, Ashfordové z Jasanobrodu a Hewettové ze Štítových Ostrovů. Poslední jmenovaní pak budou mít u Tyrellů ještě dlouho pořádný vroubek. Právě na Štítových Ostrovech totiž zrovna kotvila Stromovinská Obchodní Flotila. Sám ser Jon Hewett se svou osobní stráží sešel do přístavu, aby tato plavidla zabrali pro svého nového krále, Daemona. Moment překvapení a početní převaha udělaly své, ale ne vše šlo zrovna podle Hewettových představ. Jako první udeřili jeho muži na posádku drómonu. Ta se ovšem rozhodla nedat svou loď lacino a došlo ke krvavé bitce. Tu sice ostrované vyhráli, nicméně zvuky boje upozornily posádky zbylých plavidel, že se děje něco nekalého. Drómon tak sice padl do rukou rebelů, avšak zbylé dvě kogy unikly z přístavu na širé moře takřka bez újmy, pokud nepočítáme těch pár nešťastníků, co se zdrželi v přístavní krčmě.

Obrázek
Lord Garth Tyrell volá do zbraně


V Létohradě se zatím schází dvoutisícové vojsko rebelů, doplněné tisícovku žoldnéřů. Nepochybně by se jich sešlo víc, kdyby ovšem prokrálovské síly nepřešly do protiútoku a neoblehly hned tři rebelské državy, Přepad, Yornwood a Zlatoháj. Všechna jmenovaná místa jsou naštěstí pro Blackfyrea osazena početnými posádkami síly obléhatelů jsou nepočetné.
Velkým otazníkem zůstává, na čí stranu se postaví Lannisterové a Baratheonové. Oba lordové již svolali své věrné, nicméně své sympatie zatím nevyjádřili. Podobně Arrynové se snaží držet svůj postoj k rebelii v tajnosti, nicméně přesto se nějak rozneslo, že lord Eldred Arryn straní spíše králi Daeronovi. To se příliš nelíbí Sunderlandům ze Tří Sester. Namísto do Měsíční Brány si to jejich muži namířili na Dračí Kámen. Nutno dodat, že v Orlím Hnízdě to způsobilo nemalé pozdvižení, zvlášť když měl být Lars Sunderland, dědic Sester, jmenován panošem lorda Arryna.

Obrázek
Železná flotila


Ani Železným Ostrovům se válka zjevně nevyhne. Lord Dagon Greyjoy svolal Železnou Flotilu a řada přímořských velmožů se již třese strachem.
Lord Beron Stark je zatím jediným, kdo nepovolal své věrné do zbraně. Namísto toho přesunul dvanáct set mužů do Cailinské Držby a uzavřel Šíji oběma stranám.
I přes malé vítězství u Harrenova zatím mají navrch síly krále Daerona, pro kterého se vyslovila valná většina lordů. Nicméně jak se ukázalo v Rovině i Říční Zemi, ani malé rody se nebojí ozvat a mnohdy dokážou zcela zvrátit situaci.

http://www.imghosting.cz/images/30Z_padozem_srp_195.jpg
Daeron II. Targaryen - Phoenix
Daemon Blackfyre - Atlantis + Royal
Aegor Bittersteel - tarava
Brynden Bloodraven - 821
Arrynové - Martas3F
Baratheonové - Vals
Lannisterové - tifík
Martellové - jjelen
Tullyové - Smajl
Tyrellové - Scipio
Greyjoyové - Totenkopf
Starkové - neherní
konzul Decimus "Semotus" Purpurový
První Rádce Telendir Lingwenský
Edmund Granddale, král Východní Anglie
Jan Tarmun z Jezerního Vědrokrvu, zvaný Jantar z jezera, Malleus maleficarum, paladin Světla Svatého, vůdce Hornozemské aliance
Vrchní Hejtman Táborského Svazu Jan Oldřich z Černovic(†)
Jan Tarmun I. z Jezerních Vědrokrv, velmistr Řádu Dlátenického, biskup Taulunský a právoplatný král Terenie
Parwaein I. Tamnicir, kníže Větrodolský, první rádce Svojška I., krále Kalwenského(†)
Lothar I., Markus I. Ansa, král Slaromský
Polní podmaršálek Johann Peter de Beaulieu, vrchní velitel rakouských vojsk v Itálii 1796
Kde je vůle, je i způsob!

Uživatelský avatar
Jan III.
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1768
Registrován: 09 bře 2012, 15:55

Re: Rok 195 po Dobytí

Příspěvek od Jan III. » 03 kvě 2014, 21:18

Září 195


Obrázek
Bitva v Černovodném Zálivu


Zrada! Žádné jiné slovo se v Západozemí neskloňuje častěji, než právě toto. Především v Králově Přístavišti je zrádců a podvodníků více, než krys ve stoce. Vezměme to však hezky popořádku...
Začátkem měsíce zakotvila v přístavišti hlavního města koga, s posádkou věrnou Aegorovi Bittersteelovi. Nic zvláštního, koneckonců, Bittersteel přece dostal od krále Daerona milost a již dopředu bylo domluveno, že dá z města odvézt oddíly Masseyů, které přísahaly věrnost Dračímu Kameni. Bylo sice trochu zvláštní, že místo dvou lodí přijela jen jedna, nicméně běh událostí to nenarušilo.
Jak se totiž ukázalo, smír z minulého měsíce byl pouze klamem a lží. Nejdříve královské oddíly vtrhly pod rouškou tmy do části tábora, vyhrazené Masseyům. Přesila 1 500 pěšáků by nepřipraveného nepřítele snadno roznesla na kopytech, kdyby ovšem nestihli Bittersteelovi věrní zavčasu zmizet (hod 9:1 pro Aegora). Královští se přesto nevzdali a za uprchlíky tak vyrazilo 200 mužů Mootenské a Rykkerské jízdy. Pár opozdilců se jim vskutku podařilo dohonit a zajmout, nicméně většina nepřátel se ztratila v Královském lese na jihu a podle všeho zamířila podlél pobřeží ke Kamenotanci.
Královským bylo rázem jasné, že tady něco nehraje a namísto hromadného útoku vyslali ke koze nejdříve půltucet Zlatých Plášťů, na průzkum. Bylo to dobré rozhodnutí, jelikož sotva vstoupili na palubu, plavidlo, naplněné výbušninami a hořlavinami, vybouchlo a zasypalo polovinu doků hořícími troskami. K žádným velkým škodám naštěstí nedošlo, pouze na drómonu vzplála jedna plachta a námořníci se tak té noci příliš nevyspali.
Klidu se však flotila nedočkala, jelikož na obzoru se objevil zbytek Aegorova loďstva a Mistr Lodí, Addam Velaryon, se v souladu s rozkazy krále Daerona rozhodl vyplout nepříteli vstříc. Původní plány ovšem počítaly s účastí korzárů, které král za nemalé peníze najal a tedy i dvojnásobou přesilou. Velaryon i tak zavelel k útoku a obě loďstva se do sebe zakousla. Pro královské to byla katastrofa. Bittersteelovi veteráni neměli s nezkušenými nováčky na královských galérách slitování a pobíjeli je po desítkách. Výrazně jim v tom pomáhali i lučištníci Sunderlandů, kteří výrazně navýšili bojovou sílu rebelských plavidel. Již po dvou hodinách boje dal Addam Velaryon povel k ústupu. I tak šel poslední královský drómon ke dnu a ztráty na straně Daeronově jsou strašlivé. Příjezd korzárského krále Khorana Saana koncem měsíce a ústup Aegorových lodí zpět na volné moře jsou jedinými dobrými zprávami tohoto měsíce.

Obrázek
Zrádce Addam Velaryon


To, co následovalo v Králově Přístavišti vešlo ve známost jako "Hon na zrádce." Princ Baelor Targaryen, s podporou svého mladšího bratra Maekara a především pak Zlatých Plášťů, doslova převrátil město vzhůru nohama a dal zatknout každého, na kom ulpěl byť jen stín podezření. V kobkách Rudé Bašty se tak začaly rychle plnit a dokonce v nich skončil i Pobočník Krále, ser Ambrose Butterwell. Tomu velice uškodil především jeho schovívavý postoj k rebelům a především pak skutečnost, že jednoho ze svých synů poslal k vojsku Blackfyreů, zatímco druhého nechal u vojska královského. Údajně to byl právě on, kdo předem varoval Masseye, před útokem královských vojsk. Pobyt v temné cele hrozil i Addamovi Velaryonovi, strůjci katastrofy v Černovodném zálivu. Při zatýkání však kladl odpor a v následném boji byl zabit. Zda byl tento muž skutečně zrádcem, nebo jenom neschopným hlupákem, zůstane nejspíš tajemstvím.
Stanovisko krále Daerona II. zatím není známo, jelikož se podle všeho zamknul v knihovně.

Obrázek
Pitka v Chřástalově skončila nezvykle těžkou kocovinou


Na Západě, pod Casterlyovou Skálou sbíralo síly obrovské vojsko Lannisterských vazalů. Ani jemu se však nevyhla zrada. Damon Lannister se rozhodl vyjádřit svou podporu Železnému Trůnu a vyslal na jih, ke Starému Dubu, tisícovku mužů, pod velením serů Jona Crakenhalla z Chřástalova a Rodrika Serretta ze Stříbrosíně. Byl to dobrý plán, podpořený skupinou špehů, kteří měli za nemalý peníz otevřít brány rebelské državy a i po náročném pochodu tak mohlo vojsko nováčků uspět. Ovšem kdyby chyby. Vojsko procházelo pochopitelně kolem Chřástalova a rozhodlo se tedy strávit jednu noc za hradbami. Jon Crakenhall dal při té příležitosti vyvalit ze sklepů nemalé množství stromovinského vína pro prosté vojáky a ke stolu pozval i Rodrika Serretta. Celou noc vojáci propili a nad ránem se již ani jeden z nich neudržel na nohou. Pro Chřástalovské nebyl problém těch pár výjimek, co se ještě držely na nohou, zneškodnit a vzít tak vlastně všech 400 mužů, co zachovali věrnost Casterlyově Skále, co zajetí. Ani ser Rodrik Serrett neunikl.
Stejně tak Reyneyové z Kastameru usoudili, že Daemon I. zní lépe než Daeron II. a své věrné odvedli zpátky na Kastamer, kde, namísto rudého, vyvěsili draka černého. Řady rebelů se tak opět o něco rozrostly.

Obrázek
Ser Horas Redwyne, již ne pán Stromoviny


O něco jižněji, na Štítových Ostrovech, bylo též živo. Ser Jon Hewett se s částí svých mužů nalodil na drómon, který minulého měsíce ukořistil a vyrazil na jih. Do cesty se mu sice postavila dvojice kog, které mu v přístavu unikly, nicméně posádka střelců si s tímto malým problémem snadno poradila. Jedna z kog šla rychle ke dnu, zatímco druhá unikla opravdu jen tak tak. Její kapitán ještě několik dní prozkoumával pobřeží ostrovů, než zjistil, že jsou stále dobře bráněny. Ke konci měsíce se spojil s malou flotilou Lannisterů, která připlula od severu.
Rebelská loď zatím pokračovala směrem k jihu. Původně bylo v plánu vylodit mužstvo u Starého Města, nicméně ser Hewett odmítl rozkaz uposlechnout, vědom si toho, že po rychlém naloďování, boji a zdlouhavé plavbě, jsou na něco takového jeho muži příliš unavení (na vylodění nebylo dost morálky). Místo toho tedy kapitán zamířil ke Stromovině, významné državě rodu Redwynů. Ser Horac Redwyn se tou dobou nacházel i s vojskem ve Vysoké Zahradě a tak zůstal ostrov prakticky bez ochrany a byl obsazen prodaemonvskými silami. Mladý Hobber Redwyn, syn sera Horace, však stihl na poslední chvíli shromáždit několik ozbrojenců a i se zbytkem rodiny a pokladnou upprchl na malé plachetnici do Starého Města.

Obrázek
Staré Město


Co se týče Starého Města, tak to postihla nemilá událost, konkrétně požár, který vypukl v jedné z jeho čtvrtí. Nepochybně se jednalo o diverzní akci Blackfyreovských loyalistů, jelikož k městu koncem měsíce vskutku dorazila síla 600 mužů ve službách Costayneů. K útoku však nakonec nedošlo, jelikož vojáci byli unavení a ani obležení není příliš pevné, kvůli malému počtu obléhatelů (nedostatek morálky, vyžaduje min. 3 oddíly).

Válka konečně dorazila i do Vysoké Zahrady. Daemon Blackfyre vyslal své elitní jednotky, spolu se žoldnéři přímo proti tomuto hradu. Převážně jízdní armáda postupovala obezřetě a k hradu dorazila bez nesnází. Potíže nastaly až zde. A měly podobu více než čtyř tisíc mužů v barvách Tyrrellské zelené. I přes jasnou převahu protivníka rebelové zaútočili, sázeje na moment překvapení a silnou jízdu. Jenže padla kosa na kámen. Překvapit nepřítele se napodařilo a po krátkém boji se nakonec rebelové stáhli.
Podobně to vypadalo i u Létohradu. Tam sice k boji nedošlo, nicméně lze ho očekávat v příštím měsíci. Kousek na sever od hradu se totiž formuje obrovská Baratheonsko-Targaryenská armáda, vedená lordem Borrosem Baratheonem, které může hotovost Blackfyreů opravdu jen těžko konkurovat.

Obrázek
Lord Borros vyráží do boje


Zatímco v Rovině se vše pomalu obrací v neprospěch rebelů, v Říčních krajinách lord Medgar Tully učinil vstřícné gesto vůči rodu Freyů, když propustil sera Edmunda Freye ze zajetí a umožnil mu návrat domů. Nutno dodat, že ačkoliv si někteří ťukali na čelo a další se vyloženě smáli, sklidil lord Tully za tento rytířský čin vesměs uznání. Rod Freyů sice nadále zůstává na opačné straně barikády, ale snad by to mohl být první krok ke smíření obou rodů.
Brynden Bloodraven musel na druhou stranu opět přidat do kroku. Lord Tully totiž zrušil obležení hradu Darry a vyrazil na hon. Naštěstí pro královské byl mezi pronásledovately jen malý počet jezdců, takže až na pár opozdilých Havraních Zubů se zvládla celá Bryndenova družina ukrýt v Paroží.

http://www.imghosting.cz/images/15Z_padozem_za_195.jpg
Daeron II. Targaryen - Phoenix
Daemon Blackfyre - Atlantis + Royal
Aegor Bittersteel - tarava
Brynden Bloodraven - 821
Arrynové - Martas3F
Baratheonové - Vals
Lannisterové - tifík
Martellové - jjelen
Tullyové - Smajl
Tyrellové - Scipio
Greyjoyové - Totenkopf
Starkové - neherní
konzul Decimus "Semotus" Purpurový
První Rádce Telendir Lingwenský
Edmund Granddale, král Východní Anglie
Jan Tarmun z Jezerního Vědrokrvu, zvaný Jantar z jezera, Malleus maleficarum, paladin Světla Svatého, vůdce Hornozemské aliance
Vrchní Hejtman Táborského Svazu Jan Oldřich z Černovic(†)
Jan Tarmun I. z Jezerních Vědrokrv, velmistr Řádu Dlátenického, biskup Taulunský a právoplatný král Terenie
Parwaein I. Tamnicir, kníže Větrodolský, první rádce Svojška I., krále Kalwenského(†)
Lothar I., Markus I. Ansa, král Slaromský
Polní podmaršálek Johann Peter de Beaulieu, vrchní velitel rakouských vojsk v Itálii 1796
Kde je vůle, je i způsob!

Uživatelský avatar
Jan III.
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1768
Registrován: 09 bře 2012, 15:55

Re: Rok 195 po Dobytí

Příspěvek od Jan III. » 15 kvě 2014, 22:19

Říjen 195


Obrázek


Nad Západozemím se stahují mračna. Mnohde doslova. Konkrétně nad jihozápadní částí Roviny řádila takřka týden v kuse bouřka, jakou už dlouho nikdo nezažil. Zatímco sedláci si oddechli, že stihli jen tak tak sklidit většinu úrody, než ta slota přišla, Lannisterští námořníci polykali vodu. Bouře je přepadla zrovna ve chvíli, kdy se se dvěma drómony a kogou Tyrellů plavili podél pobřeží na jih, ke Stromovině, okupované jednotkami Hewerttů. Počasí jim však nepřálo a jak Tyrellská koga, která už se stejně držela na hladině jen silou vůle, tak i jedna ze zápaďanských lodí, se poroučela ke dnu. Zachránil se pouze jeden z dvojice drómonů, který se s potrhanými plachtami, polámanými vesly a podpalubím plným vody dovlekl do Starého Města.
Ani Targaryenským příznivcům nebylo počasí příliš nakloněno. Vzhledem k příšernému počasí výrazně poklesla pozornost 600 mužů ze Tří Věží, tábořících pod hradbami Starého Města. Tisícovka Tyrellských vojáků jim tak mohla snadno vpadnout do zad a nepřítele rozprášila, jako hejno kobylek. Ser Jon Costayne údajně padl v boji, nicméně zatím nebyla tato zpráva potvrzena.

[tuber2]http://www.youtube.com/watch?v=5B7pNJD6Q10[/tuber2]
Zachraň se kdo můžeš! Železní jsou tady!


Počasí naopak vyloženě přálo Greyjoyům ze Štítu. Za temné, bezměsíčné noci se na březích Krásnoostrova vylodilo na 1 800 železných mužů, toužících po plenu, boji a krvi. Všeho se jim zde dostalo, jelikož posádka, ke které se donesly zprávy o jmenování Dagmera Greyjoye za člena Malé Rady, útok vůbec nečekala. Než se mohli rozespalí zápaďané vzpamatovat, nájezdníci se již valili do hradu a po krátkém boji jej obsadili. K všeobecnému zklamání však volné rabování dovoleno nebylo a nadšení z vítězství rychle opadlo. Částečně si to vynahradili námořníci Železné Flotily, kteří se ke konci měsíce objevili u Lannisportu a Útesu. Obě města se tak ocitla pod námořní blokádou, kterou není čím prolomit.

[tuber2]http://www.youtube.com/watch?v=ECewrAld3zw[/tuber2]
Lev zařval a Kastamer se otřásl!


Na souši však lev z Casterlyovy Skály slavil vítězství. Lord Damon Lannister zariskoval a rozdělil armádu na tři části. Jednu poslal směrem k Přepadu, druhá oblehla hrad Chřástalov. Třetí se pak obrátila na sever, proti vzpurnému rodu Reyneyů. Hrad Kastamer byl na obléhání poměrně dobře připraven, nicméně jak známo, zlato otvírá mnohé dveře. Otevřelo i brány Kastameru, skrz které se dovnitř jako první vevalila pěchota Leffordů, který sice posádka hradu ještě zadržet dokázala, nicméně zbytek armády už ne. Kastamer se tak překvapivě rychle ocitl v rukou Lannisterů, kteří mimo důležité pevnosti a zlatých dolů získali i řadu cených zajatců, z rodu Reyneyů. Hlava rodu, ser Oswyn Reyney, jim však naneštěstí unikla, stejně jako celá Kastamerská hotovost, která již začátkem měsíce vyrazila dobývat Zhoubotvrz, ležící jen několik dní cesty na sever.
O něco podobného se Lannisterští pokusili na jihu, u Chřástalova, kde v podzemních kobkách úpí ser Rodrik Serrett. Podplacený strážný se však ukázal býti větším zrádcem, než lord z Casterlyovy Skály čekal. Peníze si nechal a ještě vše napráskal kastelánovi. Brány tedy zůstaly zavřené a podobně jako pán Kastameru, ser Jon Crackenhall stihl i s vojskem z obklíčení uniknout na jih, směrem k Vysoké Zahradě.

[tuber2]http://www.youtube.com/watch?v=uDdTB1GzHJw[/tuber2]
V Západozemí se válčí bez přestávky


V okolí sídelního hradu Tyrellů a v celé Rovině se vůbec dělo ledacos zajímavého. Mimo zmíněné bouře a masakru Costaynů se vydalo na pochod 2700 pěších a 500 jízdních válečníků, pod vedením samotného Gartha Tyrella. Cíl byl jasný, převálcovat Blackfyreovskou armádu východně od hradu. Ta však na nic nečekala a zmizela ne směrem na východ, jak lord Tyrell očekával, ale na sever, přímo přes řeku. Rebelové tak královským doslova vypálili rybník a těžké bitvě se vyhli (9:1 pro Daemona). Boji se však bastardovi věrní přece jen nevyhli. Od Zlatoháje se totiž přihnalo 300 rovinských jezdců, které si Garth Tyrell zavolal, aby svou převahu v plánované bitvě ještě navýšil. Rovinští byli sice nejdříve překvapeni, že na nepřítele narazili již na severním břehu, nicméně vzápětí hodili vše za hlavu a plni rytířské ctnosti vyrazili do útoku. Daemonovci si stále ještě hlídali především záda, nicméně útok železné jízdy jim přesto neunikl. I přes počáteční překvapení se jim podařilo útočníky nejen zastavit, ale navíc i rychle obklíčit a zcela zničit. Až na pár šťastlivců se z rovinských nezachránil nikdo. (Daemon:Tyrell 6:3 a 6:2). Zcela zbytečná však jejich oběť nebyla. Daemonova Dračí Garda ani Společenstvo Kočky proti plánům dále v postupu na sever nepokračovali, s nepřítelem v zádech by to ani nebylo rozumné rozhodnutí. Namísto toho zablokovali přechody přes řeku.

O něco dále na východ, zatímco se v Létohradě shromáždily další dvě žoldnéřeké kumpanie, došlo k menším roztržkám v armádě Baratheonů. Ser Loras Selwyn z Večeropadu se pokusil postavit proti lordu Borosovi a přeběhnout na stranu královských. Zradila ho však vlastní krev, konkrétně strýc Jon Selwyn, který uvrhl do želez nejen svého synovce, ale i celou jeho rodinu. Hotovost Selwynů tím sice nebyla nadšená, nicméně nakonec takřka všichni ozbrojenci odpřísáhli věrnost novému pánovi a zůstali na straně Baratheonů.
Pro Jižní Královskou Armádu, tábořící o dva kopečky dál, nastaly krušné chvíle. Lord Boros Baratheon otočil jako korouhvička a přestoupil na stranu Daemona Blackfyrea. A tento nový pakt měla ztvrdit právě krev králových věrných. Královští na nic nečekali a zahájili spěšný ústup, který se rychle změnil v bezhlavý útěk. Většina pěšáků však byla záhy dostižena jízdou Bouřného Konce a padla mrtva k zemi, nebo do zajetí. Podobně dopadli i jízdní kopiníci Mootenů, když se rozhodli neopustit v nadcházejícím boji své opěšalé druhy. Zbylé tři stovky jezdců se ztratily v lesích a o jejich osudu se dočtete níže.

[tuber2]http://www.youtube.com/watch?v=YB3nN8j4BF8[/tuber2]
Princ Baelor Targaryen versus Aegor Bittersteel


Zatímco na jihu se zabíjelo o sto šest, v Králově Přístavišti se vše chystalo pro soud s bývalým královským pobočníkem serem Ambrosem Butterwellem, obviněným ze zrady. Aby to bylo zajímavější, požádal obžalovaný o Boží Soud, formou souboje. Bylo mu vyhověno a celé město nevycházelo z údivu, když se údajného zrádce rozhodl hájit Aegor Bittersteel! Pro mnohé byl již tohle důkaz zrady, nicméně plánovanému souboji to již nemohlo zabránit. Proti Aegorovi, jako zástupce obžaloby, pak nastoupil prvorozený syn krále Daerona, princ Baelor Targaryen. Jakmile se roznesla i tahle zpráva, dostavilo se tolik přihlížejících, že Zlaté Pláště měly co dělat, aby udržely Turnajovou Louku prázdnou, pro účel souboje.
Oba válečníci nastoupili v plné zbroji, princ Baelor s mečem v jedné a štítem ve druhé ruce. Zahořklý pán Dračího Kamene dal přednost pořádnému obouručáku. Souboj na život a na smrt započal a nutno dodat, že ani jeden ze soupeřů si nevedl vůbec špatně. Ze začátku měl na vrch princ Baelor, který dobře využíval lehčí zbraně a zasadil soupeři několik citelných ran. Zároveň se však vyčerpal mnohem rychleji, než protivník a rychlost jeho úderů pomalu klesala. A právě tehdy Aegor udeřil. Mocným úderem rozbil štít prince Baelora a zároveň mu i těžce poranil ruku. Dalším seknutím mu pak málem vyrazil z ruky meč. Princ Baelor byl na pokraji se silami a i když ještě zvládl zasadit soupeři ránu do pravého stehna, na výsledku souboje to nemohlo mnoho změnit. Přesto se však odmítl vzdát a bojoval dál. Jeho život nakonec ukončilo seknutí Aegorova meče, jež doslova rozpáralo jeho hruď.
Princ Baelor prohrál a Ambrose Butterwell musel být propuštěn. Zlomený král Daernon nekladl odpor a vůči naléhání prince Maekara, že sliby, dané zrádcům a rebelům neplatí, zůstával hluchý. Aegor Bittersteel i Ambrose Butterwell opustili město ještě téhož dne.

[tuber2]http://www.youtube.com/watch?v=a-ZBaAqKAjI[/tuber2]
Loďstvo Aegora Bittersteela opět vítězí


Smrt prince a dědice trůnu však nebyla poslední ranou, kterou Bittersteel království zasadil. Král Daeron, v touze pomstít se za těžkou porážku, již utržil v Černovodném Zálivu minulý měsíc, vyslal ke Dračímu Kameni Khorana Saana a jeho piráty. Po cestě se měli spojit s loděmi Martellů a společně zničit rebelské loďstvo. Myšlenka dobrá, nicméně rozmístění sil králi nepřálo. Aegor nehodlal čekat, až mu nepřítel zaklepe na vrata. Sotva mu pozorovatelé na jihu oznámili, že dornské lodě vyrazily na sever, vyplul jim vstříc, aby je potopil. Dva drómony proti třem galérám, to není zrovna nejlepší poměr sil. Toho si byli vědomi i dornští kapitáni, stejně jako král. Rozkazy zněly, boji se vyhnout. A to se nakonec i podařilo. Počasí nestálo na straně rebelů a galéry byly díky slunnému počasí viditelné již z dálky. Začalo tedy pronásledování, ve kterém se těžkopádnějším galérám příliš nedařilo (Aegor:Dorne 6:9). Nakonec se tedy Aegorovy lodě stočily zpátky k severu. Nepřítele sice nechytili, nicméně podařilo se jim zabránit ve stojení s korzáry, jelikož Dornové se k plavbě na sever do konce měsíce neodvážili.
Khoran Saan zatím křižoval vody v blízkosti Dračího Kamene a marně vyhlížel spojence, nebo alespoň nepřítele. Teprve po delší době se na jižním obzoru objevily tři galéry Aegora Bittersteela, vracející se z honičky s Dorny. Korzárský kapitán, stejně jako jižané, na nic nečekal, obrátil lodě přídí vzad a zamířil si to zpátky ke Královu Přístavišti. Ke spojení flotil tak nedošlo a obě strany se v podstatě navrátily do původních pozic.


A ještě jeden políček Aegor králi uštědřil. Nedlouho po souboji v Králově Přístavišti se z města vytratil ser Willhelm Stauton a jeho 300 pěších rytířů. Podle náhodných svědků zamířil na jih, avšak nikdo pořádně nevěděl, co tím vlastně sleduje. Teprve koncem října pak dorazil do města ser Buckwell, s osmdesátkou rytířů a přinesl zprávy o dvojí zradě. O bitvě v Královském Lese, v níž Baratheonští doslova rozsekali ustupující královskou pěchotu, se již vědělo. O zradě Stautonů se dosud jen spekulovalo. Z bitvy takřka bez úhony uniklo na 300 jízdních, kteří se ztratili v lesích. Mířili na sever, ke Královu Přístavišti. Po dvou týdnech na útěku pak narazili na stautonské těžkooděnce. Ser Willhelm Stauton prchající nejdříve přivítal s otevřenou náručí. Vzápětí však odhalil svou skutečnou tvář a vydal povel k útoku. Unavení a především překvapení královští neměli moc velkou šanci uspět a pouze zmíněná osmdesátka šťastlivců sera Buckwella z pasti utekla. Ser Rosby takové štěstí neměl a údajně ho sám ser Stauton připravil o hlavu. Nad Havraním Hnízdem, hradem Stautonů, zatím zavlály praporce s černým koněm na žlutém poli, jež dávají jasně najevo, že se rod přidal na stranu Aegora Bittersteela.

K dalším dvěma důležitým střetům došlo v Říčních Zemích. Nejdříve se zmiňme o Solnopánvích, kde poklidně kotvily zbrusunové drómony ve službách Dračího Kamene. Vprostřed měsíce, za bezměsíčné noci však došlo v přístavišti k jakési potyčce, která upoutala pozornost lodních hlídek i městské stráže. Jaké to bylo překvapení, když se ukázalo, že se na v docích servaly dvě skupiny špehů. Jedni byli ve službách krále Daerona, zatímco druzí přišli z Údolí a všichni měli stejný úkol, totiž podpálit zmíněné lodě. Kvůli nedostatku spolupráce se jim to však nepodařilo. Stráže, námořníci i prostý lid si pak z obou pánů dělal po zbytek dne legraci a bavil se na jejich účet.
O několik dní později už nikomu do smíchu nebylo, jelikož k městu přitáhla obrovská armáda Arrynů a rozložila se pod hradbami. S útokem Arrynové docela otáleli, jelikož naivně čekali, že se město vzdá samo. K tomu ovšem nedošlo a navíc tak dali Bittersteelovým lodím dostatek času k tomu, aby uprchly na volné moře. Nakonec útok přece jenom přišel a řekněme si to upřímně, dopředu bylo jasné, jak to dopadne. Díky drtivé přesile takřka 8:1 Arrynové zvítězili s poměrně malými ztrátami město dobyli. Ačkoliv ser Cox se právě nachází s hotovostí ve vojsku Tullyů, v podstatě celá jeho rodina upadla do zajetí.
Druhá důležitá bitva v Říčních Zemích se odehrála pod Krásnotrhem, na Rudém Bodci. Vojsko Tullyů, o síle 3000 pěšáků a 400 jízdních zamířilo k řece a pokusilo se vynutit si přechod na druhou stranu. Proti nim se však postavily síly Bryndena Bloodravena a lordů Trojzubce, celkem 900 pěšáků a 200 rytířů, včetně těžké jízdy z hradu Darry, pod vedením dědice Dvojčat, sera Edmunda Freye. Ač měli Tullyové trojnásobnou přesilu, nepřítel měl zase výhodné postavení, které nehodlal opustit bez boje. To se ukázalo již ve chvíli, kdy se síly rebelů pokusily probít přes řeku takříkajíc za pochodu. Tvrdě narazily a s těžkými ztrátami se musely stáhnout zpátky. Následoval souboj lukostřelců, v němž měli jasně navrh Tullyové. 900 šípů proti 300 je holt příliš veliký nepoměr a střelci Blackwoodů utrpěli vážné ztráty, nicméně obránci neustoupili. Tullyové tedy své síly rozdělili na jízdní a pěší složku, které se pokusily dostat přes řeku na dvou místech na jednou. I když ani pěší ani jízdní sbor nezískal nad protivníkem jasnou převahu, ztráty královských rostly. Nakonec učinil Edmund Frey to, co neučinil u Harrenova. Vydal povel k ústupu. Ten byl umožněn především díky hrdinství dvou stovek Blackwoodských těžkooděnců, kteří rozkazu neuposlechli a své pozice drželi dál. I když nemohli obrovské přesile odolat, jejich druhové získali dost času k tomu, aby prchli do Krásnotrhu a připravili se k obraně města. Ztráty na obou stranách jsou těžké, nicméně Bloodravenovi muži jsou na tom přeci jenom podstatně hůře, jelikož se ocitli v obležení a i po ztrátě takřka 600 mužů má lord Tully stále ještě dostatek mužů pro dobytí města přímým úderem. Nadějí obránců by mohla být jízda Arrynů, která, nedlouho po bitvě na Rudém Bodci, zaujala postavení na východním břehu Modrého Bodce. Jestli se ovšem tito muži dokáží dostat přes řeku živí, je ve hvězdách.

[tuber2]http://www.youtube.com/watch?v=nSCuej5A12E[/tuber2]
Válka se nevyhýbá ani Dorne


A nyní stručně z Dorne. Yornwoodská posádka začíná pociťovat první známky hladu a strádání. Obrovská přesila před branami a posily v nedohlednu pomalu sráží morálku obránců dolů. Odhodlání sera Yornwooda však stále drží brány zavřené. U Králohrobu zatím podnikli průzkumníci Martellů několik klamavých manévrů, ve snaze vystrašit obránce tak, aby sami otevřeli brány. To se jim však nepodařilo a tak se hrad ocitl v obležení. To je ovšem kvůli malému počtu mužů nedůsledné a za nocí tak pokračuje přísun zásob pro hradní posádku.

Lord Beron Stark dodržel své slovo a přeunul své vojsko do Stráže u Šeré Vody. Jeho síly sice nejsou velké, nicméně díky spolupráci s rodem Reedů a bažinatému terénu se tak podařilo Šíji zcela uzavřít. Na sever se teď nedostane ani myš, aniž by o tom Starkové věděli.

[tuber2]http://www.youtube.com/watch?v=ASj81dau ... qLDFiQcjlY[/tuber2]
Válečníkovi Synové povstávají z popela


Rozkýval se i nejvyšší Septon v Králově Přístavišti. Ještě před Božím Soudem si získal přízeň králo Daerona a za příslib nových vojáků na obranu koruny obdržel oficiální souhlas s obnovením Válečníkových Synů. Znovuvyzbrojení církve polekalo takřka každého, nicméně až na nějaké to reptání příjmají lidé tento krok vcelku neutrálně a čekají, jak se bude situace vyvýjet. Pouze na Severu, poslední výspě Starých Bohů, došlo k mírnému pobouření a dokonce i několik zdejších septonů tento čin veřejně odsoudilo. Ser Mors Bolton dokonce přímo pohrozil, že za každý vykácený Boží Háj dá stáhnout z kůže sedm septonů.

Jak se zdá, v Malé Radě nezůstane kámen na kameni. Po dvou zradách, jednom odvolání a úmrtí v souboji zde máme i rezignaci. Konkrétně Mistr Mincí, Elaena Targaryen, se svého místa vzdala. Jako důvod uvedla celkové vyčerpání a únavu, což je vcelku pochopitelné, uvážíme-li, že má za sebou již šedesát lety života.

http://www.imghosting.cz/images/69Z_padozem_ij_195.jpg
Daeron II. Targaryen - Phoenix
Daemon Blackfyre - Atlantis + Royal
Aegor Bittersteel - tarava
Brynden Bloodraven - 821
Arrynové - Martas3F
Baratheonové - Vals
Lannisterové - tifík
Martellové - jjelen
Tullyové - Smajl
Tyrellové - Scipio
Greyjoyové - Totenkopf
Starkové - neherní
konzul Decimus "Semotus" Purpurový
První Rádce Telendir Lingwenský
Edmund Granddale, král Východní Anglie
Jan Tarmun z Jezerního Vědrokrvu, zvaný Jantar z jezera, Malleus maleficarum, paladin Světla Svatého, vůdce Hornozemské aliance
Vrchní Hejtman Táborského Svazu Jan Oldřich z Černovic(†)
Jan Tarmun I. z Jezerních Vědrokrv, velmistr Řádu Dlátenického, biskup Taulunský a právoplatný král Terenie
Parwaein I. Tamnicir, kníže Větrodolský, první rádce Svojška I., krále Kalwenského(†)
Lothar I., Markus I. Ansa, král Slaromský
Polní podmaršálek Johann Peter de Beaulieu, vrchní velitel rakouských vojsk v Itálii 1796
Kde je vůle, je i způsob!

Uživatelský avatar
Jan III.
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1768
Registrován: 09 bře 2012, 15:55

Re: Rok 195 po Dobytí

Příspěvek od Jan III. » 04 čer 2014, 19:19

Listopad 195


Obrázek
Starkové táhnou na jih


Protentokráte započneme naši prohlídku Sedmi Království na Severu. Zde se konečně ze zimního spánku probrali Starkové a jako poslední svolali hotovost. Ve Stráži u Šeré Vody se sešlo přes čtyři tisíce mužů severské šlechty. Mnozí poukazují na to, že shromážděné vojsko nepředstavuje úplný potenciál Severu, nicméně i tak se jedná o úctyhodnou sílu. Prozatím však nejsou známy přesné zámery lorda Berona Starka. Ten sice jen s nelibostí pohlíží na znovuvyzbrojení církve a Daeronovu neschopnost vypořádat se s rebely, nicméně všem je znám i jeho značně odměřený postoj k Daemonovi Blackfyreovi. Zda a na čí straně tak vojsko Severu vyrazí do boje, je ve hvězdách.

Obrázek
Boje o Krásnotrh


Jen o kus dál na jih je válka v plném proudu. Lord Arryn následoval příkladu lorda Borrose Baratheona a opustil tábor královských. Vojska Údolí tak nejenže nepomohla královským silám v Krásnotrhu, ale naopak oblehla Dvojčata a Mořskou Stráž. Pokud nedojde k nějakému rychlému zázraku, budou síly Targaryenů v Říčních Zemích nejspíše zcela zlikvidovány.
Právě to si nejspíš uvědomil i Brynden Bloodraven, tou dobou již po několik měsíců obléhaný v Paroží. Zrada Arrynů ho údajně zdeptala natolik, že se rozhodl složit zbraně a dokonce přikázal své družině, aby hrad opustila a vzdala se do rukou obléhatelů. Stejně tak i ostatní síly, s vyjímkou posádky hradu Darry, se měly v klidu rozejít. Málokdo však rozkazu uposlechl. Brány Paroží neopustil ani jedinný voják. Jednak se nikomu nedostalo ze strany Tullyů ujištění, že budou skutečně moci v klidu odejít, dvak jezdci Mallisterů a Piperů tento rozkaz zcela ignorovali. Nicméně došlo k celkovému poklesu morálky obležených. Holt armáda je jen tak silná, jako její velitel.
Ani v Krásnotrhu onen poraženecký rozkaz neuposlechli. Vojáci, pod velením Edmunda Freye měli docela jiné starosti. Konkrétně armádu lorda Tullyho, který se rozhodl na nic nečekat a vydal povel ke zteči. Jeho muži byli sice stále ještě unavení z bitvy na Rudém Bodci, nicméně ani posádka na tom nebyla o moc lépe. Hrubá přesila tak vykonala své a brzy se podařilo dobýt jednu z městských bran a vpustit do města těžkou jízdu. Město bylo posléze dobyto, nicméně ne zcela. Ser Edmund udělal pro udržení města co se dalo a při jednom z protiútoků se mu podařilo dokonce lapit do pasti pěchotu Coxů a zcela ji rozprášit. Nakonec se ale i on musel stáhnout do hradu, kde došlo k souboji se serem Lothstonem, pánem Harrenova. Dědic Dvojčat posléze slavně zvítězil a poraženého vzal do zajetí. Díky tomu se mohl i s padesátkou rytířů a rodinou sera Blackwooda zabarikádovat v obytné věži. Na tu se vojáci Tullyů dosud neodhodlali zaútočit, z obavy o život sera Lothstona. Nad Krásnotrhem tak sice vlají prapory rebelů, nicméně toto vítězství má stále ještě hořkosladkou příchuť.

O kus dál na jih, v Králově Přístavišti, došlo k mnoha změnám. Opět se šachovalo s křesly v Malé Radě. Mistrem Mincí byl jmenován princ Aerys Targaryen, druhý syn krále Daerona II. Mistrem Zákonů se pak stal na osobní přání princ Maekar Targaryen. Janei Arryn se ve křesle Mistra Našeptávačů dlouho neohřála, jelikož byl pohotově vydán rozkaz k jejímu zadržení. Stará intrikánka na nic nečekala a zmizela v ulicích města, ze kterého se pokusila uniknout v přestrojení za babku kořenářku. Nápad zajímavý, nicméně nedomyšlený. Stráže u bran byly po událostech minulých měsíců zesíleny a kontrolují v podstatě každou podezřelou osobu. Stará dáma by jim možná proklouzla, kdyby ovšem zapoměla, že je šlechtična. Věta: "Dej ty pracky pryč, nebo tě dám zbičovat!" nebyla nejvhodněji zvoleným obratem. Král Daeron tak šmahem získal cenného zajatce. Dagmer Greyjoy měl o něco více štěstí. Především v tom, že ve městě vůbec nebyl.
Místa obou jmenovaných si pro sebe zabrali Gerret Tyrrel, coby Mistr Našeptávačů a Doran Martell, jako Mistr Lodí. Uvidíme, jak dlouho se oba pánové ve svých úřadech udrží.

Obrázek
Aegorova kořist


Vody Černovodného Zálivu se opět zabravily doruda. Po měsíci manévrování vyslal král k Dračímu Kameni celou svou flotilu, o třech galérách a třech korzárských drómonech. Úctyhodná síla, která však našla rovnocenného protivníka. Aegor Bittersteel totiž dokázal shromáždit flotilu o stejné síle, doplněnou však o vojáky Sunderlandů. Král sice mohl získat mírnou převahu v počtu, skrze drómony Martellů, plujících od jihu, nicméně tento záměr mu pokazil jeden z dornských kapitánů. Ten usoudil, že plavba podél pobřeží by byla nejen riskantnější, holt Bouřný Konec nezískal své jméno jen tak, ale navíc by mohl být opět zablokován loďmi z Dračího Kamene. K cíli tedy lodě vypluly bezpečnější, o to však delší cestou, hezky obloukem, přes širé moře. Na místo bitvy, o níž jest psáno níže, tak dorazili o dva dny později.
Samotná bitva se odehrála na dohled od Dračího Kamene, v blízkosti Jícnu (to je ten ostrov vedle Dračího Kamene). Právě za ním se schovaly lodě rebelů a ve chvíli, kdy královští proplouvali kolem, jim vpadli do boku a rozdělily tak nepřítele na dvě části (Aegor:Daeron, 6:3). Aegorovy galéry se vrhly na plavidla Khorana Saana, spoléhaje na svou sílu a překvapení. Jenže piráti nebyli žádná ořezávátka a v první fázi bitvy dokázali težkopádnější galéry úspěšně vymanévrovat a vyhnout se tak potopení (5:8). Vzápětí přešli piráti do protiútoku a pokusili se na oplátku taranovat rebely. To už se ale štěstěna zase obrátila a místo aby Aegorovci polikali vodu, zasypávali nepřítele šípy. Jeden z pirátských kapitánů měl navíc tolik smůly, že místo aby do jedné z galér narazil čelem, ocitl se po jejím boku. Na palubu pirátské lodi dopadly nejdříve háky, pak dřevěné můstky a na závěr těžké boty Sunderlandských těžkooděnců. Piráti byli vybiti do posledního muže.
To už se ovšem mimo štěstěny konečně otočily i královské galéry, kterým se do cesty postavily Aegorovy drómony. Opět došlo k manévrovacímu boji, kterým utrpěly sice obě strany, nicméně ani jedna z nich podstatně (5:4). Další dvě hodiny panoval na bojišti neskutečný zmatek, který přinesl akorát neskutečnou únavu veslařů obou flotil (9:9). Nakonec se oběma admirálům povedlo shromáždit lodě v uctivé vzdálenosti od nepřítele. Obě loďstva se pak do sebe naposledy zakousla, ve snaze dosáhnout konečného vítězství. To se nakonec přiklonilo na stranu Aegora (8:2). Zlom přišel ve chvíli, kdy jeden z jeho drómonů zabočil svůj kloun do boku velitelské galéry královských a poslal ji tak na pomalou cestu do hlubin. Na druhou stranu se v oné kritické chvíli podařilo proplouvající pirátské lodi znehybněný drómon zapálit a oplatit mu tak sejnou mincí.
Po tomto závěrečném střetu se obě flotily znovu oddělily a zamířili domů. Královští nabrali kurs k Šerodolu, nejblištímu spřátelenému přístavu, zatímco Aegorovci vzali do vleku ukořistěnou pirátskou galéru a posléze zakotvili na Dračím Kameni.

Na moři, či alespoň v jeho blízkosti, ještě chvíli zůstaňe. Na ostrově Tarth, v hradě zvaném Večeropad, sídle rodu Selwynů, došlo totiž opět k domácímu převratu. Konkrétně Nedd Bouře, zdejší kastelán, nemanželský příslušník rodu, nabyl přesvědčení, to, co jeho nový pán učinil tomu starému, není příliš rytířské a rozhodl se s tím něco udělat. Několika plamenými projevy a spoustou štědrých slibů získal na svou stranu hradní posádku, zmocnil se hradu a posléze celého ostrova. Následně otevřeně přísahal věrnost seru Lorasovi Selwynovi, pravému pánovi Večeropadu a samozřejmě i králi Daeronovi II. Vadou na kráse je jen fakt, že ser Loras zůstává v zajetí sera Jona Selwyna, v Lesohradě a celá selwynská hotovost mu stále ještě zachovává věrnost.

Obrázek
Rudý lev vrací úder!


Na opačné straně království, nedaleko Zhoubotvrze, se vojákům sera Reynea z Kastameru, doslova prášilo za patami, jelikož o setkáni se silami Lannisterů rozhodně nestáli. Naneštěstí pro ně je o počáteční náskok připravil padlý kmen, blokující únikovou cestu. Než se podařilo překážku odstranit, bylo již slyšet funění pronásledovatelů. Kastamerští se tedy narychlo připravili k obraně, odhodláni nedat své životy lacino. Naštěstí pro ně byla síla Lannisterů menší, než se původně zdálo. Namísto 1 500 bylo pronásledovatelů pouze 700, ačkoliv šlo povětšinou o jízdu. Počty tak byly vyrovnány a stejně tak i šance na vítězství.
Lannisterští nezaváhali a sotva vyjeli zpoza zatáčky, udeřili v trysku na protivníka. Jenže ouha, těřkooděnci Reyneů necouvli a naopak jejich střelci zasypali útočníky přívalem střel (Lannister:Daemon, 1:8). Malé vítězství dodalo seru Reyneovi na odvaze a v čele stovky rytířů se zase on vrhl na ustoupivší Lannisterské. Tentokráte však narazil on a skóre bylo rychle vyrovnáno (7:1). Opět tedy zaútočila Lannisterská jízda. Kostka však byla zjevně toho dne začarovaná, jelikož ani třetí jízdní útok onoho dne se nesetkal s úspěchem (1:6). Na závěr se do útoku vrhli i těžkooděnci ve službách Casterylovy Skály, nicméně ani ti nedokázali postavení obránců prorazit a nakonec s hanbou a především pak těžkými ztrátami, i oni ustoupili (3:10). Kastamerští tak měli volnou cestu a, sice unavení, ale živí Lannistrským utekli.

Obrázek
Chřástalov vydržel


Hrad Chřástalov měl podobně jako minulý měsíc Kastamer, pocítit hněv Casterlyovy Skály. Deště Kastameru však tentokráte nezazní, jelikož útok na dobře stavěný hrad zcela ztroskotal. Síly obléhatelů byly sice dostatečné pro obklíčení, nicméně na přímou zteč jich bylo málo. Jednu chvíli sice celá věc vypadala nadějně, nicméně ve chvíli, kdy ser Brax vedoucí útok v čele oddílu opěšalých rytířů, utržil zranění šipkou do ramene, nadšení útočníků rázně opadlo. Pevnost tak tomuto útoku odolala a pokud Lannisterští nedostanou posily, nebo obránce nevyhladoví, nejspíše vydrží.

O dost hůř na tom byli obránci Yornwoodu. Dornští vojáci, jež ho obléhali, sice neoplívali disciplínou a výcvikem, za to jich však bylo hned několik tisíc a v žaludky jim nezívaly prázdnotou. Hrad samotný obléháním utrpěl málem tolik, co posádka a i ser Yornwood již údajně zvažoval kapitulaci. K tomu nakonec příležitost nedostal a ve chvíli, kdy se masa vojáků ve službách Martellů vrhla na zteč, kladli obránci spíše již jen sporadický odpor. Yornwood padl a královským se tak otevírá cesta k Létohradu. Avšak dlouhé obléhání zanechalo šrámy i na vojsku vítězů. V táboře Martellů se začíná šířit úplavice, věrný to společník všech armád, jež dlouho setrvávají na jednom místě.

Obrázek
Krátký, ale krvavý střet u Zlatoháje


Na druhé straně Dornských Blat, ve Zlatoháji, se to řezalo o sto šest, posuďte sami. Tyrellský sbor, rozložený pod hradem, si byl vědom nebezpečí, jež mu hrozilo nejen od jihu, kde se na březích řeky rozvalovala Dračí Garda se Společenstvem Kočky, ale i od severozápadu, kde tábořili vojáci Crackenhallů. Rozkaz k nočnímu ústupu, jež jim byl doručen, tedy více než uvítali. Nepočítalo se ovšem s tím, že samotní obránci hradu podniknou ještě za světla zuřivý výpad. Ten byl sice odražen, nicméně příchod Chřástalovských na bojiště rozhodl o výsledku bitvy ve prospěch rebelů. Domlácení, nicméně živí královští z boje ustoupili a zamířili neplánovaně na východ, směrem k Drsnému Mostuu. Zde však byli na břehu řeky zmasakrováni projíždějícími žoldnéři ve službách Blackfyreů.
Ke Zlatoháji zatím dorazila elitní Dračí Garda a Společenstvo Kočky. Sotva však vojáci rozbili pod hradbami ležení a do hradu vjelo pár povozů s potravinami, přihnal se od jihu sám lord Garth Tyrell, v čele více než třítisícové armády. Rebelové za sebou měli řadu nesnází a energií zrovna nehýřili, nicméně měli o to více zkušeností a tak se lord Tyrell rozhodl zastavit a další postup řádně promyslet. Vyčkávání se však nezamlouvalo horkokrevným rovinským rytířům ve službách Hightowerů a Meryweatherů. Ti se bez rozkazu pustili do sebevražedného útoku, který byl předem odsouzen k neúspěchu. Meryweatherové byli vybiti do posledního, zatímco Hightowerové pouze s příšernými ztrátami ustoupili (Daemon:Tyrell, 7:2).
Nicméně až tak zbytečná jejich oběť nebyla. Vyprovokovali totiž Daemonovce k protiútoku, který podniklo na 300 těžkých a 200 lehkých jezdců. Lord Tyrell proti nim mohl vyslat pouze 300, převážně lehkých, jezdců, které naštěstí narychlo podpořila pěchota a střelci. S pomocí početní převahy se podařilo útok zastavit (6:4).
Bitva nakonec skončila překvapivě rychle, vítězstvím Tyrellů. Na bojišti se totiž nejen potkali, ale i střetli lord Garth se serem Williamem, velitelem Daemonových vojsk. Oba rytíři se vrhli do souboje muže proti muži, ve snaze ochromit nepřátelskou armádu. Po lítém boji nakonec přesvědčivě zvítězil lord Garth Tyrell (3:9). Ser William padl do zajetí, nicméně celá armáda rebelů se stihla stáhnout do Zlatoháje.
Stále však ještě nebylo dobojováno. Koncem měsíce se totiž u Zlatoháje objevila další armáda. Konkrétně dvě žoldnéřská společenstva, Bouřovrány a Druzí Synové, ve službách Blackfyreů. Žoldnéřů rozhodně nebylo málo, 1 600 mužů, převážně těžkooděnců, kteří však měli v nohách dobře přes sto mil. Tyrellů bylo sice na bojišti více, přes 2 000 pěšáků a necelých 200 jízdních, kteří zase prošli bitvou a nadšením tak zrovna nehýřili. Navíc tu byla stále Dračí Garda, sice domlácená a uvězněná ve Zlatoháji, nicméně stále živá poměrně početná. Pokud by se rebelům povedlo oba útoky zkoordinovat, obležení by bylo nejspíše prolomeno. Kvůli ztrátě vrchního velitele však nastal v obležené tvrzi mírný zmatek a nesoulad. Zkoordinovat útoky se nepodařilo a sotva se z brány vyhrnuli žoldnéři Společenstva Kočky, uděřila na ně zbývající jízda Tyrellů, vedená serem Tarlym. Jízdní útok byl drtivý a žoldnéři se rychle stáhli do pevnosti, ze které toho dne již nevystrčili ani nos. Nicméně královská jízda se po tomto útoku ocitla takřka na pokraji zhroucení. Ztráty jsou značné a Hightowerové již mají sotva polovinu mužů (5:10).
Následující boje tak již byly zcela v režii pěšáků. Těch v barvách Vysoké Zahrady bylo sice více, nicméně žoldnéři měli podstatně lepší výzbroj i morálku. Přesto hromadný útok pěchoty řady obránců neprorazil a bitva se dlouho vyvýjela nerozhodně (5:7). Velitel Druhých Synů tedy vytáhl z rukávu svůj trumf, stovku těžkých jezdců, které nakázal zaútočit na Tyrelly z boku. Chytrý plán, nicméně kostky mu nepřály. Jízdě se sice podařilo proniknout nepříteli do týla a tvrdě udeřit na střelce Caswellů, nicméně přivolané pěší zálohy obrátili útočníky na útěk (4:3).
Iniciativa přešla do rukou lorda Tyrella. Ten se s taktikou příliš nepáral a v čele svých mužů nařídil hromadný útok. Masa pěchoty se vrhla s novou silou na rebely a po půlhodině lítého boje je skutečně zahnala na ústup (3:9). Bouřovrány i Druzí Synové vyklidili bojiště a ustoupili směrem na jihovýchod. Naštěstí pro ně dosáhla i únava královských vrcholu. I ztráty z předchozích bojů udělaly své. Jeden oddíl pěchoty se zcela rozpadl a bez posil armáda dlouho nevydží.

Rozhodně to však nebyla poslední bitva na tomto bojišti, jelikož jen kousek na severovýchod byla zpozorována Armáda Černého Draka, doprovázená žoldnéřskou kumpanií Dlouhých Kopí.

Ve Starém Městě to vře. Mimo toho, že se zde objevili zastánci nové, cizí víry (viz níže), začali dělat potíže i vojáci Redwynů. Ser Horac Redwyn, kdysi pán Stromoviny, je totiž zcela bez peněz. Údajně se dokonce i zadlužil, jen aby mohl vojsku vyplatit žold v plné výši. Bez pomoci jiných však hrozí vážné nebezpečí, že se jeho muži rozejdou, nebo snad dokonce přeběhnou.

Obrázek
Pozvedni i TY svůj meč na obranu víry!


V Baelorově Septu, se shromáždily stovky věřících, aby se staly svědky znovuzrození ozbrojeného křídla církve Sedmi, Válečníkových Synů a o něco méně vznešených Nuzných Druhů. Král sice odmítl žádost Nejvyššího Septona na malou finanční výpomoc, v podobě podstoupení některých méně výnosných pozemků v blízkosti města, nicméně zástupy dobrovolníků a štědrých dárců mu poskytly dostatek prostředků, aby vše provedl o měsíc dříve, než plánoval. Hodně mu v tom pomohly i události na jihu a různé zvěsti, které se šíří krajem.

Obrázek
Rudý Bůh zavítal do Západozemí


Mnohé z nich mluví o delegaci Rudých Kněží z Myru, následovníků Rudého Boha, R'hllora. Ti se údajně pokusili získat Daemona Blackfyrea pro svou víru. To však vznešený rebel, jakožto věrný následovník Sedmi, odmítl. Nicméně kněze nevyhnal a nepřímo jim tak (neznámo zda úmyslně zda neúmyslně) umožnil působit v Západozemí. Rudí Kněží hned chopili příležitost za pačesy a započali s konverzí obyvatelstva. U prostých venkovanů se jim příliš nedařilo a kdekdo na ně pohlíží skrz prsty, nebo přímo přes lučiště samostřílu. Následovníky však přece jenom našli, dokonce na obou stranách barikády. Konkrétně v Jasanobrodu, Stráži u Jasné Vody a dokonce i ve Starém Městě! V Třívěží pak mají i zastánce z řad šlechty, konkrétně sera Costaynea, který se po dlouhých peripetiích navrátil domů, z bitvy u Starého Města, právě v doprovodu Rudých Kněží. Pln vděčnosti jim dovolil vybudovat si v blízkosti hradu svatyni a šušká se dokonce cosi o jeho přestupu k této cizí víře...

http://www.imghosting.cz/images/45Z_padozem_lis_195.jpg
Daeron II. Targaryen - Phoenix
Daemon Blackfyre - Atlantis + Royal
Aegor Bittersteel - tarava
Brynden Bloodraven - 821
Arrynové - Martas3F
Baratheonové - Vals
Lannisterové - tifík
Martellové - jjelen
Tullyové - Smajl
Tyrellové - Scipio
Greyjoyové - Totenkopf
Starkové - neherní
Církev Sedmi - neherní
konzul Decimus "Semotus" Purpurový
První Rádce Telendir Lingwenský
Edmund Granddale, král Východní Anglie
Jan Tarmun z Jezerního Vědrokrvu, zvaný Jantar z jezera, Malleus maleficarum, paladin Světla Svatého, vůdce Hornozemské aliance
Vrchní Hejtman Táborského Svazu Jan Oldřich z Černovic(†)
Jan Tarmun I. z Jezerních Vědrokrv, velmistr Řádu Dlátenického, biskup Taulunský a právoplatný král Terenie
Parwaein I. Tamnicir, kníže Větrodolský, první rádce Svojška I., krále Kalwenského(†)
Lothar I., Markus I. Ansa, král Slaromský
Polní podmaršálek Johann Peter de Beaulieu, vrchní velitel rakouských vojsk v Itálii 1796
Kde je vůle, je i způsob!

Uživatelský avatar
Jan III.
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1768
Registrován: 09 bře 2012, 15:55

Re: Rok 195 po Dobytí

Příspěvek od Jan III. » 10 čer 2014, 18:57

Prosinec 195


Obrázek
Toužíš po koruně? Tak si ji vem...


S příchodem konce nového roku se podařilo rozluštit jednu ze záhad, která nadělala vrásky nejednomu z urozených pánů. Na čí straně stojí lord Beron Stark?! Otázku, na níž doslova závisela situace na severní frontě, zodpověděl sám Daeron II., když oficielně uznal Sever jako zemi nezávislou na vládě Železného Trůnu a Berona Starka jako jejího krále! Taková je tedy cena, za kterou si král seveřany koupil. Lord Eldred Arryn z toho zrovna nadšením nejásá. Spíše naopak. Ve Stráži u Šeré Vody se dál formuje a secvičuje více než čtyřapůltisícové vojsko seveřanů. Již nyní probíhají ostré střety mezi průzkumníky a zvědy obou stran a muži Starků již byli prý spatřeni i v blízkosti Mořské Stráže. Pán Údolí zatím shromáždil armádu jen o málo menší, než jeho protivník a mezi obléhacími tábory u Dvojčat a Mořské Stráže dal zbudovat řadu mostů, aby mohl pružněji reagovat na případný úder ze severu. Do bažinaté Šíje, hlídané průzkumníky Reedů si však zatím netroufá a velkolepá bitva tak bude nejspíš svedena až v příštím měsíci.

Obrázek
Edmund Frey zmizel!


Řada lidí upírala své zraky i ke Krásnotrhu, kde se vskutku až do posledního dechu hodlal držel ser Edmunde Frey, dědic Dvojčat. Odvážný rytíř nakonec dle očekávání uzavřel dohodu s lordem Tullym a vyměnil zajatého sera Lothstona za volnou cestu z města. S ním opustilo brány Krásnotrhu ještě padesát jezdců a ser Blackwood s rodinou. Jenže jak se zdá, Medgar Tully zjevně nedodržel slovo a jen pár mil za městem byla skupina uprchlíků překvapena číhajícími nepřátely v barvách Arrynů. Freyové se zmohli jen na sporadický odpor a byli rychle poraženi. Nejcennější kořist, Edmund Frey však nebyl nalezen ani mezi mrtvými, ani v řadách zajatců. Rozsáhlé pátrání, ani výslech zajatých Blackwoodů, nepřineslo ovoce. Dokonce to vypadá, že Edmund Frey přepadení očekával a mezi uprchlíky vůbec nebyl. Jak se tedy skrz obležení dostal, nebo zda je snad dokonce mrtvý, nikdo netuší.


Obrázek
Bez peněz to prostě nejde...


Velké překvapení si pro nás přichystali i lord Garth Tyrell s Daemonem Blackfyrem. Očekávaný střet u Zlatoháje, který mohl rozhodnout o osudu Roviny, se nekonal. Oba zmínění pánové totiž uzavřeli příměří, čímž všem doslova vyrazili dech! Místo bitvy se rebelská vojska rozešla na jiná bojiště, o nihž bude psáno níže, zatímco Tyrellové si lízali rány. Nemusím snad dodávat, že představa míru s Daemonem je pro řadu rovinských pánů dosti nemilá. Za všechny jmenujme sera Horace Redwyna, který sice obdržel peníze, potřebné pro výplatu žoldů, nicméně více než po smíru touží po Stromovině.
Podobný problém, jako ser Redwyn bude nejspíše řešit i sám Daemon. Armády žoldnéřů vysály jeho pokladnici až do dna a stejně to nestačilo. Vojákům ve Zlatohájí byla vyplacena pouze část žoldu a nebýt přítomnsti Tyrellských jednotek, hradní posádky a dalších spojeneckých jednotek, řada z nich by nejspíš změnila strany.

Obrázek
Ser William také zmizel!


Podobně nevyjasněný, jako příští výplata, je i osud sera Williama. Ten se rozhodl hojně využívat privilegií, jež mu jeho věznitel, lord Tyrell, dopřával. Především pak volných vyjížděk po krajině, ovšem beze zbraně, s ozbrojeným doprovodem a na chromém koni. Tato opatření se zpočátku zdála dostatečná, ovšem pouze zdála. Ze své poslední vyjížďky se ser William již nevrátil, stejně jako tucet tyrellských strážných. Jejich těla byla posléze nalezena v jakémsi opuštěném herberku. Osud vzácného zajatce zůstává záhadou, jelikož k vojsku Daemona Blackfyrea se zatím zjevně nepřipojil

Obrázek
Armáda v Králově Přístavišti


Možnost ztráty důležitého spojence na jihu asi nejvíce zaskočila krále Daerona II., který právě připravuje Královskou Armádu v Králově Přístavišti na další velký střet se svým nevlastním bratrem. Zatím se mu docela daří. Na naléhání prince Maekara podnikla královská jízda výpad k Paroží, aby od hradu zahnala malé vojsko Tullyů. Říčnězemští vojáci se naštěstí stáhli sami a k boji pod hradem nedošlo. Jízda se tedy mohla zase vrátit do města. Kousek na sever, v Růženíně se zatím sešly posily ze země Koruny a malý sbor z Dorne. Hromadění vojsk a prodlévání ve městě má však i svou stinnou stránku. V části tábora královských se objevily první případy úplavice. Nemoc se zatím příliš nerozšířila, nicméně pokud nebudou podniknuty příslušné kroky, může se vše jenom zhoršit.

Obrázek
Baratheonové se blíží!


Jen kousek na jih, na druhém břehu Černovody, se již sbírají síly rebelů. Nejde to však tak hladce, jak si mnozí představovali. Baratheonové postupovali od Lesopadu, po cestě Královským lesem zpočátku zcela bez odporu, přesto však opatrně. Díky tomu se nakonec i vyhli pečlivě připravené pasti královských, jež spočívala v zadržování nepřítele pomocí rozsáhlých požárů. Zbrklé a krajiny neznalé vojsko by v plamenech dozajista nalezlo svou smrt. Lord Beron a jeho armáda se však zkáze nakonec úspěšně vyhli a utrpěli pouze malé ztráty. Ke zdržení sice došlo, nicméně řeky bylo nakonec dosaženo. Zbývá ji jen překročit, což bude ovšem asi docela oříšek, vzhledem k tomu, jaká armáda stojí na opačném břehu.
Nápomocny by při tomto úkolu mohly být lodě z Dračího Kamene. Jenže s těmi není možno v dohledné době počítat a to hned z několika důvodů. Prvním je současný stav flotily, která se bude ještě dlouho zotavovat z "vítězství" v bitvě u Jícnu. Druhým je bouře, která v Černovodném Zálivu řádila a ohlásila tak příchod studených měsíců, kdy bude moře kvůli počasí obzvláště nehostinné.

Obrázek
Lannisterští neprorazili


Od jihozápadu se pak ke Královu Přístavišti blíží rebelská Armáda Černého Draka. Ta měla v úmyslu přiblížit se k městu od západu, jenže tento plán jí zhatila jízda Lannisterů, která vyjela od Trnodolu, aby město naopak pomohla bránit. Lannisterové byli sice početně slabší, zato však dobře vyzbrojení a hlavně odhodlaní, takže nehodlali jen tak utéct bez boje. Ostatně stále tu byla malá šance, že se jim podaří proniknout na východ a splnit zadaný úkol. Bitva započala, jak tomu již bývá zvykem, střetem jízdy. Naneštěstí pro obě strany byla půda po nedávných deštích dost rozbahněná a ani jedné ze stran se nepodařilo získat převahu. (Daemon:Lannister, 4:2)
O něco úspěšnější byly králohrobské Zmije. Lehká jízda, vyzbrojená luky, vpadla znehybněné jízdě Lannisterů do zad a zasypala je šípy. Zápaďané utrpěli těžké ztráty a pokud by bylo na bojišti více jízdních lučištníků, bitva by v tomto okamžiku skončila drtivým vítězstvím rebelů (10:4).
Tak jako tak ovšem Lannisterové poznali, že tady jim pšenka nepokvete a ke Královu Přístavišti se prorazit nepodaří. Ustoupili tedy směrem k domovu, na západ. I tak ovšem nevědomky dosáhli alespoň malého úspěchu. Daemonovo vojsko, rozhozené tímto střetem, již před koncem měsíce nezvládlo dorazit do cíle své cesty a zastavilo se na březích Černovody, jihozápadně od města.

Obrázek
Divoký Oheň, drahá a nebezpečná zbraň


U Lannisportu došlo ke krátkému přerušení námořní blokády. Zpočátku se zdálo, že to bude následek úspěchu akce, kterou pán Casterlyovy Skály spustil a kvůli které musel sáhnout opravdu hluboko do kapsy. Nakázal totiž naložit několik lodí, které zůstaly v docích uvězněny, jakýmisi tajemnými bednami a vyslat je přímo proti Železné Flotile. Železní, kteří se z nenadálé kořisti div nezbláznili radostí, na nic nečekali a všechny lodě hned zahákovali a obsadili. Jenže jaké to bylo nemilé překvapení, když jejich kořist nejenže znenadání vyletěla do vzduchu, ale navíc zaplála zeleným plamenem. Divoký Oheň rychle spolkl polovinu plavidel a ještě dobře půl dne plápolal na hladině. O totéž se Lannisteři posléze pokusili i u Útesu, ovšem zde již byli piráti opatrnější. Tak snadná kořist, to přece nemůže být v pořádku, ne? Místo obsazování návnady potopili pomocí zápalných šípů, čímž si zachránili životy.
Na druhý den Železná Flotila opustila ústí obou přístavů a zamířila zpátky na sever. V Lannisportu i Útesu vypuklo veselí, zejména mezi kupci, které námořní blokáda "žrala" asi nejvíce. O to větší to bylo ovšem zklamání, když se koncem měsíce Železná Flotila objevila před přístavy znovu, sice v menším počtu, zato však s dvanácti stovkami drancířů na palubách.

Obrázek
Chřástalov nevydržel


Hrad Chřástalov se opět ocitl pod útokem vojáků z Casterylovy skály. K obléhatelům, jež v listopadu tvrdě narazili, se přidaly posily ze severu a zteč byla zopakována. Ačkoliv většina obléhatelů sotva pletla nohama a jen nerada rozkazu uposlechla, posádka na tom nebyla o mnoho lépe. Právě únava byla rozhodujícím faktorem, který nakonec rozhodl o vítězství Zlatého Lva. Již druhý rod ze Západu tak ztratil své sídlo. Z podzemních kobek vyšel na světlo denní ser Serrett, pán Stříbrosíně a na jeho místo putovala rodina sera Crackenhalla, který v současnosti dlí ve Zlatoháji.

Obrázek
Úplavice řádí dál


Pod hradbami Yornwoodu dál řádí v řadách Dornů úplavice. Lord Martell se rozhodl situaci vyřešit s pomocí mistrů, které svolal v Peklolese. Moudré řešení, nicméně zároveň svým nemoudrým počínáním rozšířil nemoc nejen do Peklolesa samotného, ale především do tábora pod Králohrobem.
Králohrob ostatně nejspíš bude ještě pořádným oříškem, jelikož pán hradu, ser Manwoody, otevřeně, vyhlásil, že je sice ochoten hrad vydat, nicméně pouze pokud mu bude umožněn volný odchod a Daemon mu do konce ledna nepřijde na pomoc. Tuto podmínku se Martellům asi dodržet nepodaří, jelikož rebelové již byli spatřeni na opačné straně průsmyku, velmi blízko Králohrobu. Není jich sice mnoho, nicméně Dornové jsou rozptýlení a navíc oslabení nemocemi, takže jejich morálka není příliš velká.

http://www.imghosting.cz/images/72Z_padozem_pro_195.jpg
Daeron II. Targaryen - Phoenix
Daemon Blackfyre - Atlantis + Royal
Aegor Bittersteel - tarava
Brynden Bloodraven - 821
Arrynové - Martas3F
Baratheonové - Vals
Lannisterové - tifík
Martellové - jjelen
Tullyové - Smajl
Tyrellové - Scipio
Greyjoyové - Totenkopf
Starkové - neherní
Církev Sedmi - neherní
konzul Decimus "Semotus" Purpurový
První Rádce Telendir Lingwenský
Edmund Granddale, král Východní Anglie
Jan Tarmun z Jezerního Vědrokrvu, zvaný Jantar z jezera, Malleus maleficarum, paladin Světla Svatého, vůdce Hornozemské aliance
Vrchní Hejtman Táborského Svazu Jan Oldřich z Černovic(†)
Jan Tarmun I. z Jezerních Vědrokrv, velmistr Řádu Dlátenického, biskup Taulunský a právoplatný král Terenie
Parwaein I. Tamnicir, kníže Větrodolský, první rádce Svojška I., krále Kalwenského(†)
Lothar I., Markus I. Ansa, král Slaromský
Polní podmaršálek Johann Peter de Beaulieu, vrchní velitel rakouských vojsk v Itálii 1796
Kde je vůle, je i způsob!

Zamčeno

Zpět na „Blackfyreovo povstání“