[colordiv bg=#000000 fg=#FFFFFF]Janovská republika 1444-1470 #1 Zapouštíme kořeny[/colordiv][/size]
Naše republika není zrovna příliš kompaktní. A to jak geograficky, tak religiózně. Domovská provincie v Itálii a Korsika na jedné straně vs provincie Kaffa na Krymu plná pravoslavných řeků a tatarský Azov, kde je hlavním náboženstvím islám daleko na východě. Dělá nám to nepěknou paseku díky penalizaci za náboženskou nejednotnost.
Za spojence si volíme
pikaču a
bulbasaura... Savojsko a Mantovu. Máme pro to svůj důvod - plánujeme válku s Milánem. Další přístav a o konkurenta méně se hodí.
Nárokovali jsme si Parmu a zanedlouho jsme skončili ve válce s Milánem. Naši spojenci nás v našem nezpochybnitelném nároku podpořili. Milán se tak ocitl v nezáviděníhodné situaci.
Zatímco jsme v poklidu obléhali Parmu, naši spojenci naivně umírali v krvavých střetech se statečnými milánskými obránci. Někteří naši vojevůdci navrhovali, abychom našim spojencům alespoň s částí vojska vytáhli na pomoc... ale... ale proč bychom něco takového dělali? Lepší když umírají druzí než my.
Milán jsme pořádně očesali a navrh jsme si z něj udělali vazala. Tím jsme některé okolní země poněkud nakrkli...
[Což byla hloupost měl jsem si udělat jen vazala a ušetřil bych si AE. 
To je tak když půl roku hru nehrajete...]
Naše expanze se nelíbila hlavně Ferraře, která nás napadla podpořená Benátkami. Pozemní válka nebyla příliš zajímavá. Spojené armády Savojska, Mantovy, Milánu a Janova měly mírnou převahu a nenechaly nic náhodě. Zajímavější byl fakt, že janovské námořnictvo si získalo převahu a zničilo několik nepřátelských lodí. Určitě tomu pomohlo i několik nově vyrobených lehkých lodí. V průběhu konfliktu se do bojů zapojili i Mameluci, kteří též začali válčit s Benátkami a vylodili se na benátské Istrii. Ferrara vyšla z války bez nějakého většího příkoří, Benátky takové štěstí neměly a ztratily Brescii, která připadla Milánu a Krétu, která vyhlásila nezávislost.
I přes naše vítězství se nakonec naše aliance rozpadla. Savojsku s posledním mírem došla trpělivost - zase savojští vojáci umírali za janovské zájmy a zase Savojsko nedostalo ani zlámanou grešli. Savojsko nás opustilo, vlezlo do aliance s Papežským státem, Urbinem a Maďarskem a začalo na nás cenit zuby. To jsme jim oplatili vypracováním claimu na Nice, protože bylo jasné, že dřív nebo později skončíme ve při a začali jsme hledat nového spojence.
A nemuseli jsme chodit daleko - naše vojenské úspěchy se donesly až do Vídně. Naším novým spojencem nebyl nikdo menší než samotný císař! A to přesně, tak asi týden, protože sotva císař s námi podepsal spojenectví, umřel a místo něj zvolili za císaře Bavoráka.
Ale i bez císařského bonusu je Rakousko silné...
Štěstí Savojsku nepřálo - jeho aliance se dostala do křížku s francouzskou aliancí, kde byla Francie, Švýcarsko a několik francouzských států a aliancí Provence, kde byl zbytek francouzských států... Vzhledem k tomu, že jsme konečně dopracovali claim na Nice, tak jsme šli do války i my. Rakousko do války nechtělo a Mantova nám vzkázala, že jsme bezpáteřní kreténi a ať brzo chcípnem, takže protentokrát jsme na to byli sami. Ale ono to příliš těžké nebylo, protože v celém Savojsku v ten moment bylo více duhových jednorožců než živých savojských vojáků...
Krom Nice jsme si od Savojska vzali i Cuneo. Radost nám ale pokazilo Bavorsko, které po nás chtělo, abychom Cuneo vrátili Savojsku... Ach ti blázni. Uznáváme císaře? Ano, ale i císařování musí být s mírou vocaď pocaď. Krom výše zmíněného jsme i diploanektovali Milán a pokračovali v rozšiřování armády a loďstva, protože většina Itálie nás nesnášela a byla proti nám v koalici.
Ti proklatí ušatí Rakušani! Chtěli jsme si dát pár let oddych, abychom trochu urovnali naši pošramocenou reputaci a místo toho nás Rakušani zatáhli do masivní války... Sic to na začátku nevypadalo nijak zle. Viz obrázek nahoře... Obvykle když mi spojenci pošlou žádost o pomoc, tak neodpovídám hned a schválně nějakou dobu sečkám s odpovědí... Ono se většinou vybarví, který stát do války jde a který ne a já vím do čehu jdu... No a tady to nevyšlo, protože do konfliktu se po mně zapojila Francie a několik dalších států... Papírově jsme měli převahu - naše strana disponovala 80k pěšáky a 20k jezdci, nepřátelé 60k pěšáky a 20k jezdci... Problém s válkou s Francií jsou jejich výborní velitelé a obrovský, rychle se doplňující manpower... Netrvalo dlouho a válka se strhla v opotřebovávací válku. Vzhledem k tomu, že se nám postupem času pořadilo vyřadit několik menší protivníků, tak jsem si myslel, že Francouze utavíme... Bohužel ani po čtyřech letech aktivního válčení
(do kterého jsem se tak zažral, že jsem zapomněl dělat screeny 
) se nám to nepovedlo a naopak díky manpoweru začali Francouzi získávat převahu. Nakonec válka skončila prakticky remízou, kdy Rakušané získali pár mizerných zlatých...
[Tady jsem paradoxně asi trochu doplatil na vypnuté lucky nations... kdyby byli aktivní, tak si Rakušané pravděpodobně udrží císařský titul a s císařským bonusem by Francie dostala po čumě... No nic snad příště. 
]
Jak jsem psal - screeny bohužel nejsou - tak jen tahle malá zmínka z historie.
Abychom zajistili, že se podobné fiasko nebude opakovat, tak jsme se spřáhli s Kastílií. Na mapce jsou vidět i naše nároky - Provence o které velmi stojíme, benátskou Veronu kdyby náhodou a Sienu.
Jak můžete vidět na předcházejících screenech, tak mám stabilitu +3. Měl jsem štěstí a přišly mi eventy na kladnou stabilitu. Ale co ty provincie na Krymu jedna pravoslavná a druhé sunnitská? Co s tím? Nic.
Jako první idee jsem si vzal humanitní a ty mají event viz. výše. V roce 1469 jsem měl obě province obrácené na správnou víru.
Na závěr pohled na situaci na východě, kde se z naší strany zatím nic nedělo.
, tak se Tě to příliš netýká, Francie je momentálně nejnebezpečnější.
