Sága rodu Aisin Gioro - Mandžuská říše

[Smajl]

Tak hlasování nakonec dopadlo podle očekávání. Pokusím se tedy kolonizovat co nejvíc území za Mandžusko. Tak mi držte palce:) Jinak první kapitolu naleznete o pár komentů níže.

[Jan III.]

Nechť se Země Vycházejícího Slunce zaujme místo, jež jí poprávu náleží!

[Hox]

Nechť se Země Vycházejícího Slunce zaujme místo, jež jí poprávu náleží!

Súhlas

[Smajl]

Nechť se Země Vycházejícího Slunce zaujme místo, jež jí poprávu náleží!

Japonsko mě teda nikdy nelákalo. Zvlášť když v EU IV začíná asi s 10 vazalama.

[Cizinec]

Tohle by mohla být sranda. ?:) Kdy to vypukne? ?;)

[Smajl]

Tohle by mohla být sranda. ?:) Kdy to vypukne? ?;)

Vážně nevím. Nechám vás hlasovat asi týden. Ale poslední dobou mám ve škole hodně zkoušek, takže budu přispívat pozvolna. Založil jsem to hlavně proto, abych to tady trochu oživil a taky proto, že reporty z her za neevropské státy nejsou tak běžné. Docela mě překvapuje, že zatím nevede Mandžusko. Alternativní kolonizace Ameriky je podle mě docela lákavá. Tibet může být zajímavý a může se stát, že po pár letech padnu. Vijayanagar je naopak jako obchodní velmoc a na začátku hry nejsilnější stát v Indii asi nejlehčí z nabídky. Mě osobně přijdou zajímavé i ostatní státy. Oiratská horda má na začátku lepší technologie než její východní sousedé a jako horda může mít mnohem větší armádu. Koneckonců i Khmer a Borneo by nemuseli být špatné, i když poměrně těžké hlavně kvůli expanzi evropských států. Pro zajímavost - pro co jsi hlasoval?

[Cizinec]

Mandžusko - moc se mi líbí ta idea Čínské Ameriky. ?:)

[tarava]

Mandžusko - moc se mi líbí ta idea Čínské Ameriky. ?:)

Mě také, ale virtuální pomsta Tibetu u mě nakonec zvítězila

[Cizinec]

Ovšem lid řekl něco jiného... A "Vox Populi, Vox Dei" ?;)

[Smajl]

No uvidíme, zatím je to celkem těsné a do konce hlasování zbývají myslím ještě tři dny.

[memo]

Škoda že to nebudou ti Khmerové. Za ty jsem hrál v EUIII a zdatně jsem vzdoroval západu. Tak bych se rád podíval, jak by se to vyvíjelo v EUIV. Možná bych ještě našel někde nějakej screen.

[Smajl]

Škoda že to nebudou ti Khmerové. Za ty jsem hrál v EUIII a zdatně jsem vzdoroval západu. Tak bych se rád podíval, jak by se to vyvíjelo v EUIV. Možná bych ještě našel někde nějakej screen.

Tak všechny státy jsou zajímavé. Třeba si za Khmery někdy zahraju a pak dám aspoň screen do chlubárny (bude-li se čím chlubit)

[Smajl]

Kapitola I.: Proroctví

Psal se rok 1444. Cungsan z rodu Aisin Gioro, muž který byl císařem jakési bezvýznamné zchudlé zemičky kdesi na severu právě vítal na prahu budovy, které říkal palác, věštkyni Liao-buš. Po několika šálcích vzácného čaje (ano, čaj byl tehdy pro císaře všech Mandžuů velkou vzácností a většinou byl získán obchodem s Čínou jako výměna za ženšen nebo kožešiny) nechal Cungsan věštkyni osamotě. Po několika hodinách procitla. Bezejmenný posel, který věštkyni hlídal, ihned zaběhl pro císaře a to ještě nevěděl, že jeho rychlá reakce ovlivní dějiny.

"Říši vidím velikou, jejíž sláva hvězd se bude dotýkat. Tam v Říši středu je místo, stovky li (pozn.: tradiční čínská jednotka délky) odsud, Hai řeka je obíhá. Tam když přijdete, uvidíte paláce, o kterých se vám ani nesnilo. Začněte plenit a rabovat, zabte císaře..."

Další slova Liao-buš se bohužel nedochovala (část starodávné kroniky byla znečištěna, podle nejnovější analýzy pravděpodobně čajem. S písařem si to Cungsan vyřídil po svém, možná použil svou oblíbenou mučicí techniku, prorůstání bambusem), ale i tak se tyto tři věty zakořenili hluboko do myslí a duší panovníkům a bojovníkům z dalekého severovýchodu a příští století se snažili o naplnění dávného proroctví...

Situace pro Cungsana z rodu Aisin Gioro nebyl vůbec příznivá. Směrem na západ se rozkládala pustina, kterou ovládali kmenový svaz kočovníků zvaný Čtyři Ojraté. Na jihu nebyla situace o moc lepší, Říše středu, kterou ovládal dynastie Ming, byla zatím příliš silná, i když byl patrný její úpadek. Tak obrovský kolos, jakým Čína bezesporu byla, nebylo lehké udržet stabilní. V kronice se píše:

I řekl moudrý (pozn.: pravděpodobně negramotný) Cungsan: "Dávám Mingovi rok, maximálně dva"

A výrok jeho negramotnost jen dokazuje. Historikové se dodnes přou, zda-li pronesl výrok proto, že byl napitý, nebo že chtěl povzbudit své druhy, nebo jen proto, že byl tak hloupý. Jejich dohady ale nemají velký smysl, výrok je pravděpodobně smyšlený. A když tím chytrým v říši neměl být písař, kdo tedy? Následník trůnu, malý Tolo. Od malička byl vychováván těmi nejlepšími z císařových poradců a ti v něm objevily obrovský talent snad ve všech oborech lidského vědění. Prý Nisingsan ze závisti a ponížení uvažoval, že nechá dítě prorůst bambusem, ale v tu chvíli si vzpomněl na slova věštkyně Liao-buš a uvědomil si, že lepšího následníka trůny by těžko hledal...
Poslední a nejslabší ze sousedních zemí byla Korea a proto není čemu se divit, že na ní Cungsan bez váhání zaútočil. Nad zemí jitřní svěžesti zavládl na čtyři dlouhé roky soumrak. Císař z války vzešel jako vítěz a získal celou severní část země a několik cenných dukátů. Den uzavření míru je dodnes v Číně slaven jako státní svátek. Našli bychom nespočet slavnějších vítězství, ale invaze do Koreji byla tou první.
Na pár let Cungsan vládl v míru a rozhodl se, že naváže přátelské vztahy s některými z nepřátel Číny. Bránila mu v tom jeho izolovanost. Nejenom, že poslům trvalo dlouho dorazit na místo určení, ale často se také stávalo, že vládce dané země neměl ponětí, s jakým státem má tu čest a o žádném Mandžusku nikdy v životě neslyšel, maximálně tak útržcích zpráv obchodníků o nevzdělaných barbarech kdesi na severu. A to si Cungsan myslel, že se vítězstvím v Koreji dostatečně proslavil.
Nakonec se mu povedlo uzavřít alianci s Ojratskou hordou a královstvím Shan.

[spoiler]
Situace v roce 1455[/spoiler]

Právě Ojraté se rozhodli zaútočit na Čínu a jejího spojence, korejského krále, a císař je rád podpořil. Udělal chybu. Sice měl skvělé generály (včetně sebe sama) a o vítězství i nad silnějšími vojsky nebyla nouze, ale vyčerpání válkou se silným nepřítelem bylo znatelné a lstiví Ojraté se rozhodli, že císaře nechají odejít s prázdnou. Průběh války proto ani nemá smysl líčit, beztak se o něm mandžuští kronikáři jen několikrát zmiňují, i když byla mnohem významnější než válka v Koreji (Cungsanovi by písaře mohl závidět kdejaký dnešní diktátor, pravdu překrucovali opravdu dokonale).

[spoiler]
Válka byla později označena jako "nátlak ze severu".[/spoiler]

[spoiler]
Významná bitva ve válce s dynastií Ming, takzvaná bitva následníků trůnu. Ming měl na počátku převahu, ale mandžuský bojovný duch nakonec zvítězil.[/spoiler]

Ještě rok před uzavřením míru s Čínou se Cungsan rozhodl odejít na věčnost. Myslím, že na tomto místě je vhodné citovat myslitele Konfucia a dát tak prostor pro krátké zamyšlení:

"Nevíme nic o životě, jak bychom mohli vědět něco o smrti?"

Tak to by mohlo stačit a nyní bych se vrátil zpět do středověké Číny.
Bohužel, osvícený a všemu novému otevřený Tolo vládl jen pět let (mučeníčko by nakonec neuškodilo) a za jeho působení v paláci (v podstatě taková větší honosnější stodola, rodina Aisin Gioro prostě ještě Číně nevládla, tak to konečně pochopte) se téměř nic nestalo. Sice vyhlásil v roce 1468 válku Koreji, ale výsledku se již nedožil, proto si ho málokdo pamatuje. Nurhachi vzal vládu plně do svých rukou a do roku 1472 stihl zabrat celý poloostrov. V míru vyjednal provincii Gangwon a vazalství Koreje. O dynastii Čoson ani o zemi jitřní svěžesti už nikdo nikdy neslyšel...
Několik let se nic nedělo a lid mandžuský žil v míru a pokoji, zlom přišel v roce 1477, kdy dynastie Ming anektovala stát Lan Na. To byla osudová chyba, které se Qyiu I. Zhu dopustil, protože se brzy po tomto agresivním kroku utvořila silná koalice proti Číně, kterou podpořil i Nurhachi.
O rok později se proto rozhodl vyhlásit válku této obrovské, zpupné říši, která sama sebe označila za střed světa. A rozhodně nebyl sám.

[spoiler]
Ming a její nepřátelé[/spoiler]

[spoiler]
Svět na počátku války[/spoiler]

Epos třešňové zahrady hovoří jasně:

Půlnoční vítr
kolébá kolébá květy třešně,
lístky jasmínu,
nad zemí našich otců,
jež plná svěžesti a nového života je.
Vojsko mandžuské se valí,
jako mlha z hor do doliny.
Nurhachi vznešený
do války jde.
Květy třešně odvál vítr daleko,
na západ,
na východ,
na sever,
na jih.
aby poučili o slávě nekonečné císařově,
Rýže roste sama od sebe,
vírou v zdárný konec...

[spoiler][/spoiler]

[Smajl]

A na závěr pár otázek. Jak se vám líbí styl psaní? Přijdou vám spoilery užitečné a mám je použít i v dalších kapitolách? A hlavně: Jakou strategii byste mi doporučili? Dík za vaše nápady

[Princ Evžen Savojský]

Styl psaní se mi líbí velice, nicméně pozor na skloňování jmen - ve 2. pádu je tvar "Konfucia".

[Smajl]

Styl psaní se mi líbí velice, nicméně pozor na skloňování jmen - ve 2. pádu je tvar "Konfucia".

Jej. Už jsem to opravil. Stejný problém jsem měl se skloňováním slova Korea.

[tarava]

Prosím bez spoilerů... přijde mi zbytečné otevírat jednotlivé obrázky, když mohou být vidět rovnou.

[Scipio]

AAR je velmi pěkné. Obzvlášť se mi líbí ty narážky.

[Jan III.]

Já volím se spoilery. Líp se to nahrává.
Styl psaní je zajímavý, ale jsem zvědav, jak dlouho ti vydrží.
Kam dál? Zabrat pobřeží, významné přístavy na východě Číny, vybudovat flotilu, dát si pozor na kočovníky a hurá na východ!

[Smajl]

Já volím se spoilery. Líp se to nahrává.
Styl psaní je zajímavý, ale jsem zvědav, jak dlouho ti vydrží.
Kam dál? Zabrat pobřeží, významné přístavy na východě Číny, vybudovat flotilu, dát si pozor na kočovníky a hurá na východ!

No to jsem taky zvědav. Doufám, že co nejdéle. Kupodivu my to ani nezabralo tolik času a celé jsem to sepsal s přestávkami ze méně než tři hodiny a ty blbůstky okolo toho tak nějak přirozeně vyplynuly. Za týden máme veš kole zkoušky, takže na to mám najednou mnohem víc času. Strategie je vlastně jasná. Co nejdřív získat všechny provincie potřebné k založení dynastie Čching, protože mi to dá na 50 let jádro ve všech provinciích v čínském regionu, a to je neskutečná výhoda.