Braniborsko - Prusko

[Morty]

Křížová a náboženská válka

Karl I. von Meklenburk

Korunovace nového krále Karla I. von Meklenburk ( 3,6,3 ) proběhla v dubnu l.p. 1634 a mladý vládce byl ihned vystaven zkoušce jelikož na žádost spojence Bavorska vstoupila země v prosinci l.p. 1634 do koalice válčící proti Rakousku, Alsasku, Bádensku, Görzi, Durynsku a Trevíru. Koalici tvoří kromě Bavorska - Mnichova ještě Tirolsko, Čechy, Švýcarsko, Trent, Milán a Skotsko. Účastní se také pruští vazalové Míšeň, Magdeburk a Meklenbursko.
Po shromáždění se vojsko vydalo na pochod do Trevíru kde svedlo tři bitvy s trevírským vojskem. Po těchto bitvách přestalo trevírské vojsko existovat a armáda oblehla trevírské hlavní město Koblenz. Mezitím míšeňská armáda oblehla durynské Drážďany které padly v srpnu l.p. 1637 do míšeňských rukou, část pruské armády obléhala durynský Erfurt. V lednu l.p. 1638 se po 631 dnech vzdal Koblenz a v dubnu Erfurt. V tomto měsíci uzavřelo Alsasko s Bavorskem mír. Alsasko zaplatilo 80 zlatých a ruší smlouvu s Rakouskem a Falcí. V květnu Rakousko uzavřelo mír se Švýcarskem, Rakousko se zavázalo zrušit vazalství Görze. V červnu l.p. 1638 pak Rakousko uzavřelo mír s Čechami kterým zaplatilo 130 zlatých. Pruské vojsko obléhalo v té době rakouskou Křemži, větší část pruské armády obléhající Lublaň rozdrtila rakouské vojsko v Krajině. Po této porážce byli Rakušané ochotni přistoupit na mír ve kterém zaplatili 80 zlatých a ukončili vazalizaci Bádenska. Stalo se v listopadu l.p. 1639.
Situace před podepsáním míru

Od Čech jsme v tom období byli vyzváni k účasti v další koaliční válce proti Francii, Burgundsku a dalším menším státům která trvala do začátku roku 1643. Mezitím Prusko přijalo ideu Inženýrský korpus.
Na začátku čtyřicátých let sedmnáctého století vrcholila turecká expanze na Balkáně a Turci začali ohrožovat křesťanská území na jihu Svaté Říše Římské. Císař na ochranu před pohany vyhlásil křížové tažení a vyzval Prusko k účasti v něm. Král s účastí souhlasil ale po deseti letech bojů vyčerpanou pruskou armádu se zdráhal vyslat do vzdálených jižních částí říše. Pomoci spojencům hodlal hlavně formou finančních dotací. Vše se změnilo v okamžiku když se u baltského pobřeží objevilo turecké loďstvo a zahájilo blokádu přístavů. Pruská flotila byla dlouhá desetiletí opomíjena, z části také proto že braniborští a pruští vládci neměli ambici soupeřit v Baltu s námořními mocnostmi jako Dánsko či Norsko a neměli na budování opravdu silného loďstva ani dostatek financí. Teprve v posledních pár letech kdy to stav královské pokladny dovolil bylo přikročeno ke stavbě několika ranných fregat, ale jádro flotily tvořily bárky a pinasy. Proto bylo celé Prusko připlutím tureckých lodí opravdu zaskočeno. Nicméně bylo třeba konat, jelikož každý měsíc přítomnosti nepřátel na Baltu znamenal značné škody pro pruský zámořský obchod. Nedostatek některých surovin se již začal projevovat. Všechny dostupné lodě se začaly opravovat a vyzbrojovat a z řad dobrovoníků byly doplňovány posádky. V únoru l.p. 1644 bylo vše hotovo a pruská flotila vyplula proti nepříteli. Jeho loďstvo bylo ukolébáno mnohaměsíční pruskou nečinností a některé lodě byly poškozeny během zimních bouří. Obě loďstva se střetla v bitvě v Jižním Baltském moři a Prusové potopili čtyři turecké lodě, galleonu, dvě ranné fragaty a galéru. Tato bitva byla první z dlouhé serie střetnutí jelikož Turci posilovali blokádu vysíláním dalších a dalších lodí.

Bitva s tureckým loďstvem

Naštěstí se Prusům dařilo udržovat své loďstvo stále bojeschopné a dařilo se jim také vytvářet si místní převahu nad nepřítelem. Teprve během války byly postaveny dvě těžké jednotky typu nau.
VI. měsíc bitva u Öresundu, potopeny 4 turecké lodě.
VII. měsíc druhá bitva v J.Baltu, potopena turecká ranná fragata a tři galéry.
XI.měsíc 3. bitva v J.Baltu, potopeny tři turecké galéry a ranná fregata.
Leden l.p. 1645 2. bitva v Öresundu, potopena turecká nau, bárka a dvě galery, ztracena pinasa.
V. měsíc 3. bitva v Öresundu, potopeny čtyři turecké galeasy.
IX. měsíc 4.bitva v J.Baltu, potopeny 2 turecké bárky, fluita a 2 galeony.
Únor l.p. 1646 5. bitva v J.Baltu, potopeny 4 turecké galéry a fluita.
Březen, bitva v Rižském zálivu, potopeno 5 tureckých lodí, nau, karak, bárka a galéry.
VII. měsíc, v 6.bitvě v J.Baltu potopeny 2 turecké galeony a 2 galéry.
XI. měsíc, 2. bitva v Rižském zálivu potopeny 4 turecké galéry.
Papežský stát uzavřel mír s Tureckem ale do protiturecké koalice vstoupila Riga a Norimberk..
Duben l.p. 1647, ve čtvrté bitvě v Öresundu potopeny 3 turecké galéry a bárka.

Námořní bitva s Turky

Pruského zaangažování v křížovém tažení proti Turecku využila Francie a napadla člena říše a pruského spojence Prováns. Prusko vede protifrancouzskou koalici tvořenou Burgundskem, Čechami, Holandskem,Provánsí, Sasko - Lauenburskem,Lotrinskem, Trentem, Míšní, Magdeburkem a Meklenburskem, po boku Francie bojují Navara, Savojsko, Tolouse a Oldenburk.
Říjen 1647- porážka od turecko - francouzsko - oldenburské flotily. Prusko přišlo o pinasu.
Prosinec 1647 - V bitvě v jižním Baltu jsme utržili porážku od turecko - francouzské flotily. Přesto pruští námořníci nepříteli potopili dvě galéry.

Evropa 1647

Pro vzrůstající únavu z války a tenčící se finanční zdroje se král rozhodl vyjednat s Tureckem mír, v němž uznal porážku. Nedlouho poté, v březnu 1648 byl podepsán mír také s Francií. V prosinci král odmítl pomoci Florencii ve válce proti Benátkám.
Momentální pruské slabosti využila Míšeň která se v březnu 1650 vymanila z vazalství.
Následující roky se poměry v království postupně stabilizovaly, pokladna se plnila a armáda i flotila se zotavovaly z let bojů. Jakmile ale v lednu 1658 vypršelo prusko - turecké příměří obdržel král vyzvání od nového českého krále a římského císaře Ludvíka III. do zapojení se do stále trvající války proti Turecku. Velitelem armády po zemřelém Siegmundu Linkendorfovi se stal generál Anton Schnittern. V březnu dorazil ke králi posel od bratra ve víře nizozemského vládce se žádostí o pomoc v náboženské válce proti protestantům v Burgundsku, Francích, Sasku, Švýcarsku,Trevíru,Ulmu, Württembersku, Frankfurtu,Alsasku,Ansbachu, Görzi a Lotrinsku. V katolickém táboře jsou také Čechy, Prováns, Bádensko, Kleve, Sasko - Lauenburk, Trent, Magdeburk a Meklenburk.
Politická situace v r. 1660

Protože část vojsk z války proti Turecku byla nasazena proti novému nepříteli, podařilo se proniknout čtrnáctitisícovému tureckému vojsku v dubnu 1658 až k Míšni. Teprve zde bylo spojenou česko - pruskou armádou přinuceno k ústupu. Aby snížil převahu nepřátel povolal král Karel do války proti protestantům spojence Mantovu, Milán, Bavorsko, Münster, Würzburk, Augsburk, Kolín a Sienu.
U Lipska zničena sasská armáda.

Poměr sil v náboženské válce

V červnu zničilo dvaadvacetitisícové pruské vojsko generála A.Schnittern ve Falci württemberskou armádu. Po vyhrané bitvě vedl Anton Schnittern vojsko do Bádenska a zde zničil spojenou devítitisícovou falcko - alsaskou armádu. U Míšně rozbila pruská Královská armáda Karla I. pětitisícové lotrinské vojsko.
Bitva u Míšně

Nepřátelskou koalici začali opouštět první členové, v říjnu požádali o mír Görz, Ulm a Frankfurt.
Protože náboženská válka v Evropě pohlcovala veškeré lidské i materiální zdroje království sjednal král v lednu 1659 prostřednictvím vyslanců mír s Tureckem.
Generál Schnittern přivedl vojsko na přezimování na vlastní území k doplnění, dovyzbrojení a odpočinku, nejprve ale ještě u Plzně porazil a zničil osmitisícovou falckou armádu.
S příchodem jara se pruské vojsko generála A.Schnitterna vydalo na pochod do západní Evropy a u Limburku porazilo trevírskou armádu, následně ale utržilo porážku od vojska burgundského. Z 16 000 vojáků Prusové ztratili 1 900 jezdců , 1 000 pěšáků a 1 000 dělostřelců. Burgunďané ze stavu 32 000 mužů odepsali více než 4 000, převážně pěšáků.

Bitva náboženské války

V dubnu také kapitulovali obránci falckého Wormsu a armáda Modeny v červnu ovládla švýcarskou Veronu.
V srpnu Královská armáda Karla I. porazila 4 000 ansbašských vojáků.
Ustupující vojsko A. Schnitterna se odpoutalo od nepřítele v říjnu porazilo slabší burgundské vojsko operující ve Frísku.
V listopadu uzavřel mír s katolickou koalicí důležitý člen protestantského tábora Švýcarsko. Ten samý měsíc pruské vojsko zničilo u Osnabrücku burgundské oddíly generála Armanda de Chabot.
Zima 1559/60 kromě obléhání jednotlivých měst nepřinesla podstatnější události, teprve v červnu byl sjednán mír s Ansbachem. Ansbach byl přinucen konvertovat ke katolictví a zrušit smlouvy s Burgundskem, zaplatí také poplatek 50 zlatých.
Artilerie

Během léta a podzimu roku 1660 se začala projevovat vojenská převaha katolické koalice, bavorské vojsko dobylo burgundské provincie Calais, Gent a Hainau, vojsko Mohuče dobylo trevírský Koblenz a alsasský Štrasburk, a Modena dobyla burgundské Barrois, Burgunďané naoplátku dobyli nizozemský Zeeland. Do konce roku 1660 se ještě podařilo münsterskému vojsku osvobodit nizozemské Geldre a kolínští dobyli lotrinské Mety. Na samý závěr roku si ještě odnesli vavříny vítěze generál Schnittern a jeho 29 500 mužů kteří na hlavu porazili v bitvě u zeelandského Middleburgu burgundské vojsko gen. Jeana de Vaudrey. Svůj úspěch si A.Schnitern zopakoval v únoru 1661 když v bitvách u Gentu a Namuru rozdrtil další burgundské vojsko .
Jarní měsíce opět znamenaly naklonění misek válečných vah na stranu katolické koalice, pruské armádě se vzdalo lotrinské Nancy, Češi dobyli sasské Lipsko, bádenská a würzburská armáda přemohla obránce württemberského Stuttgartu a münsterští dobyli Brabant. Burgunďané kontrovali dobytím Münsteru.
V červnu požádalo o mír Württembersko, předalo Konstanz Augsburku a konvertuje na katolictví.

Situace na konci roku 1660

Na konci léta se sešly válčící strany v Brémách aby se dohodly na ukončení náboženské války v Evropě. Závěrečná společná proklamace byla ratifikována v říjnu 1661.

[Cizinec]

Vidím, že se Prusko nenudí. ?;)

[Morty]

Křížová a náboženská válka 2

Země se postupně zotavovala z válečných útrap a v dubnu roku 1664 si obyvatelé připomněli uplynutí 30 let od korunovace krále Karla I.
Sám král byl zaměstnán plánem na získání sousedního Altmarku diplomatickou cestou. Pruští diplomaté vyvíjeli všemožné úsilí k přesvědčení altmarkského vládce aby svou zemi svěřil pod ochranu království. Jejich úsilí přineslo ovoce v lednu roku 1668 kdy se altmarský panovník uvolil rezignovat ve prospěch pruského krále.


Všemi milovaný král Karel I. se odebral na onen svět v dubnu roku 1671 po 37 letech vlády a na jeho místo nastoupil Friedrich Wilhelm I. von Meklenburk ( 3,6,6).
Friedrich Wilhelm I. von Meklenburk

Na jihovýchodě říše již od roku 1643 zuřila křížová válka proti Turecku, Bosně a Hedžazi. Nově zvolený císař a český král Friedrich III. jehož země nesly největší tíhu bojů proti nevěrným hledal spojence kteří by pomohli pokonat mocného nepřítele a osvobodit křesťanské obyvatelstvo z pohanské nadvlády. Obrátil se s žádostí o pomoc také na pruského krále jehož vojska se již dvakrát v této válce dříve angažovala a král se rozhodl přijmout plášť s křížem a vyslat armádu na vzdálené bojiště. Stejně se zachovali i naši vazalové Meklenbursko a Míšeň. Po boku císaře ve válce proti musulmanům vytrval ještě Trent a Papež.
Císař Friedrich III.

Další válka do které císař prusko povolal je již od roku 1664 trvající kampaň proti protestantské lize - Burgundsku, Trevíru, Ulmu, Württemberku, Frankfurtu, Alsasku, Lotrinsku, Falci a Sasku kde po boku císaře válčí Trent a Aragon. A aby nebylo nepřátel málo stalo se Prusko vůdcem koalice Čech, Nizozemí, Bádenska, Durynska, Ansbachu a Trentu ve válce proti Rakousku a Bavorsku - Landshutu. O podporu v této válce král požádal spřátelený Augsburk.
Tažení záhájilo vojsko vítěznou bitvou u Lipska kde gen. Anton Schnittern zničil sasskou armádu. Poté armáda táhla na pomoc obleženým Litoměřicům kde porazila vojsko Hedjaze. Když se na žádost pruského krále zapojilo do války proti Burgundsku Nizozemí a Württembersko, reagoval burgundský panovník mírovou nabídkou na základě Status Quo. Nabídku král přijal. Na jaře roku 1672 vyrazila Královská armáda do Rakouska a zde u Štýrského Hradce porazila landshutské vojsko. V květnu obsadilo bádenské vojsko rakouskou provincii Sundgau.
Protože hrozilo reálné nebezpečí od tureckého loďstva, byl admirálem flotily jmenován Rupprecht Finck. Ten zvítězil nad Turky v jižním Baltu a v bitvě v Öresundu potopil čtyři nepřátelská plavidla, galeonu a tři fregaty.
V srpnu se Rakušanům podařilo dobýt Bratislavu což vedlo císaře k uzavření míru s Rakouskem. Pruská Královská armáda porazila 20 000 Rakušanů u Vídně a dorazila u Št. Hradce načež Rakousko požádalo o mír.

Bitva u Vídně

Tím se uvolnily síly pro rozhodné akce proti Turkům a jeho spojencům.
Do Baltu neustále pronikaly turecká plavidla, v říjnu 1672 prusové potopili tři turecké ranné fregaty a galéru v jižním Baltu, v únoru 1673 ale flotila podlehla Turkům v Öresundu. Byla sice potopena turecká ranná fregata a galera ale byla zajata barka Albania a potopena nau Waldemar.
Pozemní tažení roku 1673 zahájil Anton Schnittern v čele 23 000 mužů velkým vítězstvím nad turky u Bratislavy. 2 500 jezdců, 19 800 pěšáků a 850 dělostřelců porazilo nepřátelských 17 600 jezdců, 10 500 pěšáků a 2 800 dělostřelců. Pruské ztráty činily 1 300 převážně pěšáků, Turci přišli o 3 200 jezdců a 7 000 pěšáků.

Bitva u Bratislavy

Vítězná pruská armáda se u Šoproně spojila s Čechy a zde se křesťanské Prusko - České vojsko čítající 51 500 mužů a vedené králem Friedrichem Wilhelmem postavilo v červnu 78 000 Turků generála Kamara Gümülcineli. Křesťané bojovali statečně ale nakonec přesile podlehli. Ztráty spojenců 10 500 mužů, turecké ztráty téměř dvojnásobné, 19 500 mužů.


Pokračovaly boje s tureckými plavidly na Baltu, do konce roku potopeno dalších 12 lodí.
Kampaň roku 1674 zahájila armáda generála Schnitterna již v lednu když 27.1. porazila u Brna turecké vojsko mířící přez Moravu do Čech. 42 600 Prusů zahnalo 28 700 Turků zpět do Horních Uher a u Bratislavy ustupujícího nepřítele zničilo. Prusové přišli o 2 900 mužů. Královská armáda Friedricha Wilhelma I. postupovala mezitím do Krainy kde svedla s Turky vítěznou bitvu a zbytek nepřátel rozdrtila u Terstu. Nepřítel odepsal 25 000 mužů. V červnu pak rozdrtila bosenskou armádu obléhající Klagenfurt.
V jedné z bitev v Baltu padl admirál Rupprecht Finck, na jeho místo jmenován Wilhelm Petskowski.
Tažení roku 1675 začalo zničením Hedžaské armády v bitvách u Kapošváru a Šoproně.
Protože se tureckému vojsku v předešlém období nedařilo podle sultánových představ postavil se Ahmed II. sám do čela turecké armády ale jeho 29 000 vojsko bylo zničeno Královskou armádou v bitvách v Kraině a Slavonii.

Střet křesťanské a turecké kavalerie

Loďstvo utrpělo v Baltu porážku, potopilo sice čtyři turecké lodě ale muselo se stáhnout do domovských přístavů a ztratilo zajatou fregatu Kulm. Oplatilo ale Turkům porážku v únoru 1676 potopením čtyř lodí.
Žádná velká polní bitva se v roce 1676 neodehrála, armády se zaměstnávaly obléháním pevností nepřítele.
Ahmed II.

Kampaň roku 1677 započala v červnu vítězstvím nad 8 000 Turky u Šoproně a pokračovala zničením třicetitisícové turecké armády Ahmeda II. v bitvách u Cilli a korutanského Klagenfurtu. Na konec roku byla rozdrcena desetitisícová terecká armáda u Osijeku. Také Češi porazili Turky u Zety a v Albánii a obsadili Srbsko a Kosovo. Prusové okupovali Šoproň, Osijek a provincii Partium.
Námořnictvo v roce 1677 potopilu 8 tureckých plavidel.



Situace konec roku 1677

V srpnu 1678 pruské jednotky obsadili Silistrii u Černého moře a transylvánský Kološvár kapituloval v říjnu. Královská armáda Friedricha Wilhelma I. porazila devítitisícové vojsko Ahmeta II.
Na tureckém trůně vystřídal na začátku roku 1679 Ahmeta II. sultán Abdulmalik I. ale jeho vládnutí započalo vojenskou porážkou u Sofie od pruské Královské armády.
Abdulmalik I.

Během roku kapitulovali obránci karpatského Mukačeva, valašského Tirgoviště a beserábské Sucaevy.
Budžak kapituloval v únoru 1680 po 574 dnech obležení. Pruské oddíly zahájily obléhání zbytku tureckých měst na evropském kontinentu od Řecka po Krym, s výjimkou Konstantinopole. Na pomoc obleženým posádkám zformoval sultán sedmatřicetitisícovou armádu. S touto armádou se v dubnu u Sofie střetlo spojené vojsko Čechů a Prusů vedených Friedrichem III. von Wittelsbach o 53 500 mužích. Spojenci využili početní převahy a v krvavé řeži pobyli více než polovinu tureckého vojska, sami přišli o 3 500 mužů.

Po bitvě

Útrapy polního tažení vyčerpaly krále Friedricha Wilhelma natolik že jim v květnu roku 1680 podlehl. Za třináctiletého nástupce trůnu vládla regentská rada.
Během léta byl dobyt Cherson, Burgas, vzdal se Krym a po 288 dnech kapitulovala Ragusa.
V říjnu spojená armáda Pruska, Mohuče a Meklenburska čítající 27 500 mužů porazila 26 000 Turků Abdulmalika I. u Adrianopole. Ztráty byly vyrovnané, 7 000 spojenců a 8 500 Turků. Turci se stáhli zpět do Anatolie. Prusové oblehli Konstantinopoli a obsadili zakavkazské Suchumi.
V Baltu Turecku potopeny 3 časné fregaty a galera.

Situace léto 1680

Rok 1681 byl ve znamení turecké snahy o zvrat v nepříznivě se vyvíjející válce. Na jeho začátku padla turecká Kaffa ale tureckému vojsku se u Konstantinopole podařilo zničit pruské obléhací vojsko. Hlavní čtyřiadvacetitisícová Královská armáda poté v Thrakii turecké více než 37 000 vojsko napadla a porazila. Turci ztratili 10 500 mužů a Prusové 4 500. Aby zabránili podobným výpadům přepravili se Prusové v dubnu 1681 přez Bospor a v bitvách v Koceli a Thrákii rozdrtili 37 000 Turků.

Armáda na pochodu

V květnu dobylo míšeňské vojsko Adrianopol, během léta a podzimu obsadilo papežské vojsko ostrov Naxos a Prusům se vzdaly Athény. Na východě byla v bitvách u Kaffy a na Krymu zničena armáda Hedžaze.
V říjnu se také konečně po téměř 1 400 dnech obležení vzdali obránci bosenského Sarajeva což vedlo k míru s Bosnou která deklarovala nezávislost na Turecku.
Tím pozemní boje na několik měsíců utichly, Turecko nejevilo ochotu vzdát se jakéhokoli území na Balkáně či jen uznat porážku. Prusové tábořili v Thrakii aby bránili případnému tureckému vpádu a ostatní spojenci oblehli některá turecká města na pobřeží Středozemního a Černého moře. Češi v březnu 1682 dobyli Bursu, nový pruský generál Philip Selasinski porazil 17 000 Turků u Izmiru a v květnu 16 000 Turků v Kastamonu, ustupující vojsko nepřítele poté rozdrtil u Sinope.
Doma se vlády ujal po dosažení plnoletosti Friedrich Wilhelm II. von Meklenburk ( 8,7,6).


Koncem roku 1682 dobyli Češi Izmir, míšeňští Anatolii a Prusům se vzdala Lublaň. V lednu 1683 dobyli meklenburští vojáci Kocaeli. V Albánii Prusové rozdrtili sedmitisícové vojsko nepřítele.
V únoru opustil řady protiturecké koalice Papež, Češi jako velitel koalice začali vyjednávat s Turky o míru. Poté co Turecku vyhlásilo válku Rusko a Rakousko a bylo nuceno se postavit novému nepříteli, souhlasilo Turecko s návrhy. Mír byl uzavřen v březnu 1683 po čtyřiceti letech bojů. Turecko se zavázalo uznat samostatnost následujících států: Ragusa, Černá Hora, Srbsko, Albánie, Epirus, Byzanc, Naxos a Gruzie a také mimoevropských států Aydin, Mentese, Karaman, Candar, Duldakir, Egypt, Jerusalem, Shamar, Anazzah, Jalayrids a Nubia.

[J1rka]

Paráda, získali Češi a Prusové i nějaké území pod svojí přímou vládu, nebo se spokojili jen s vytvořením nových nezávislých států?

[9fabe]

ked vidim tvoje aar ta mám 100 chutí si zahrať eu3

[Cizinec]

Osmanské impérium vzalo rychlý konec.

[Morty]

S Turkama jeste neni vsemu konec,bude jeste valka. Pisu na cizi klavesnici tak sorry za interpunkci

[Morty]

Trochu jsem upravil konec kapitoly protože jsem přeskočil několik událostí, například korunovaci nového krále.

[Morty]

Absolutistická monarchie

Od ledna probíhala králem nařízená vojenská reforma ale vojsko se ještě nestačilo vrátit z odlehlých východních zemí, přezbrojit a doplnit stavy když vypukla nová válka, Švýcarsko napadlo pruského spojence Augsburg. Prusko se ujalo vedení protišvýcarské koalice jejímiž členy kromě Pruska a Augsburku se stalo Nizozemí, Bádensko, Mantova, Čechy, Brunsvik, Bavorsko - Mnichov, Hessensko, Meklenbursko, Münster, Tiroly, Trent a Würzburk. Po bok Švýcarska se postavila Míšeň, Janov a Ulm.
Pruské vojsko v říjnu zničilo míšeňskou armádu o část jednotek oblehla Míšeň.


Královská armáda vedená Philipem Selasinskim o síle více než 22 500 mužů rozbila v listopadu devítitisícovou ulmskou armádu.
Začátkem roku 1684 dorazily pruské oddíly do Švýcarska a 10. února v bitvě u St. Gallen napadly janovskou armádu která předtím porazila bavorské oddíly. Nepřítel ztratil 2 000 mužů. Poražené vojsko byol zničeno u Curychu 26.II. 1684. Po zbytek roku 1684 již probíhalo pouze obléhání nepřátelských pevností.


V únoru roku 1685 se po 514 dnech obležení vzdala Míšeň, ta byla včleněna do pruského království.
V březnu dobyli Bavoři Chur a také St. Gallen, pruské vojsko obsadilo Curych. Obležení trvalo 441 dní.
Koncem roku se začala Pruskem vedená protišvýcarská koalice rozpadat, vystoupili z ní postupně Brunsvik, Hessensko a Würzburk, v lednu 1686 také Nizozemí a Mantova. Aby se uvolnili vojáci pro boj se Švýcary, Prusko uzavřelo mír s Janovem.
Švýcarům se vzdalo bádenské Porýní zatímco Prusové obsadili kanton Wallis.
Na jaře se Švýcarům podařilo soustředit 23 000 mužů s kterými vyrazil švýcarský velitel Edmondo Grüneisen na pomoc obleženému Bernu a 17.V. se střetl u města se spojeným čtyřiadvacetitisícovým vojskem Tirol, Pruska, Bavorska a Augsburku kterému velel tirolský biskup Albrecht III. Útočníci utrpěli ztrátu 5 000 mužů a odtáhli od města, pruská armáda Phillipa Selasinského se je jala pronásledovat do kantonu Walis kde ale byla poražena. Při vyrovnaných počátečních stavech 17 800 Prusů a 17 200 Švýcarů činily pruské ztráty 5 000 a švýcarské 600 mužů.

Bitva ve Walis

Během léta se vedly intenzivní diplomatické rozhovory které vyústily v srpnu 1686 k uzavření míru. Švýcaři se zavázali konvertovat ke katolictví.
V následujícím období se završila výše zmíněná armádní reforma, rozvíjel se obchod a rostla města, plnila se státní pokladna.

Prusko 1687

Na Balkáně se Turecko zotavilo z porážky a zpět získalo některá dříve ztracená území. Na obnovu moci historického nepřítele hleděl císař s obavami a rozhodl se pro preventivní válku. O podporu v této válce požádal i Prusko.
Pro tažení na Balkán byl velením I. armády po zemřelém generálu Antonu Schnittenovi jmenován příbuzný velitele Královské armády generál Heinrich Selasinski. Nakonec se v květnu 1693 proti Turecku vytvořila koalice Pruska, Trentu, Norimberka, Kolína a Meklenburska a dále několika maloasijskými státy, vedená Čechami.


Češi zahájili tažení dobytím Kapošváru v červnu a dobytím Osijeku v říjnu 1693. V listopadu zničila Královská armáda hedžázský oddíl obléhající Kremži.
V lednu 1694 kapituloval Temešvár po obléhání trvajícím 186 dní. Phillip Selasinski vedl Královskou armádu vstříc Turkům na Istrii a zde ve dvou bitvách rozdrtil čtyřiadvacetitisícovou tureckou armádu. Pruské ztráty čítaly 2 000 mužů.
Vojsko spojeneckého Karamanu dobylo maloasijské město Yazgod.

Srřední a východní Evropa na konci 17. století

Turci se nezmohli na odpor a proto mohlo obléhání jejich evropských pevností nerušeně pokračovat, postupně během roku 1695 kapitulovaly pevnosti Salacig na Krymu a beserábská Sucaeva, Češi dobyli transylvánský Kološvár, po 570 dnech se vzdali obránci Kraiovy , kapituloval Nagyvárad v Partium, poddali se obležení v karpatském Mukačevu a Prusové okupovali Makedonii.
V lednu 1696 padla turecká pevnost Kylia v Budžaku po 351 dnech a Češi dobyli valašské Tirgoviště. V létě 1696 se poddala Silistrie a Euboia.
Královská armáda Phillipa Selasinskiho posílená na 30 000 vojáků přešla na podzim Bospor a 22. října porazila v bitvě u Kastamonu v Malé Asii 35 000 Turků sultána Mahmuta I. a zbytek Mahmutova vojska zničila v prosinci v Anatolii.

Vítězství u Kastamonu

Předtím již byla rozdrcena menší pětitisícová turecká armáda. Po těchto bitvách nezůstalo Turkům žádné bojeschopné vojsko. Turci uzavřeli mír se sultanátem Anazzah kterému postoupili provincie Mosul a Al Karak.
Na svátek Tří králů roku 1697 padla poslední turecká pevnost v Evropě Cherson, obléhaná 695 dnů.
V dubnu Turci uzavřeli mír s Karamanem a Aydinem a poté co 17.V. 1697 kapitulovala Konstantinopol přistoupili Turci na mír s Čechami. Postoupili císaři provincie Somogy a Osijek, uznali samostatnost Bulharska, Transylvanie a Valašska a zaplatili 46 dukátů.

Balkán po uzavření míru

Vojska se vydala na pochod domů kde na ně čekala další kampaň, Provence a Nizozemí se na Prusko obrátili se žádostí o pomoc ve válce proti Francii, Tolouse, Oldenburku, Navaře, Champagne, Aquitanii a Savojsku. Během tohoto vysilujícího přesunu zemřel dne 22.VI. u tureckého města Musu generál Phillip Selasinski.
V červnu 1697 uzavřela Provence mír s Oldenburkem.
Na počátku roku 1698 začala do Baltu pronikat francouzská plavidla a v Öresundu porazila pruské loďstvo. Zajali také válečnou galeru. U Stralsundu se vylodilo nepřátelské francouzsko- tolouské vojsko o 15 500 mužích. Na tuto armádu zaútočil v březnu Heinrich Selasinski v čele 35 000 Prusů a Meklenburčanů a uštědřil jim porážku. Definitivně byla tato armáda zničena v Meklenbursku.
V námořní bitvě v Kattegatu zvítězili Prusové nad Francouzi a potopili jim fregatu a pět dopravních lodí plných vojska.
S platností od 1.VIII. 1698 byl velitelem Královské armády jmenován generál Thomas Below a velitelem loďstva admirál Joachim von Merzkatz. Ten ve střetnutí v Öresundu potopil francouzům dvě dopravní lodě a jednu zajal přičemž pruská fregata byla potopena.

Bitva v Öresundu

Jedenácti tisícům francouzů se podařilo vylodění u Stralsundu ale byli po porážkách v Pomořanech a u Berlína rozprášeni.
Na začátku roku 1699 se 18 000 mužů Thomase Belowa vydalo na pochod na jih a v Provence rozdrtilo spojenou aquitánsko - savojskou armádu. 30. května v bitvě u Nice zničilo šestitisícovou navarsko - champaňskou armádu vedenou navarským králem Carlosem IV. a 5. VIII. v bitvě u Grenoblu šestitisícovou armádu tolouskou.
V roce 1700 sklízelo vojsko další úspěchy, v červenci kapitulovalo Nice a v srpnu Cuneo, v prosinci ale podlehlo jednatřicetitisícovému francouzskému vojsku v Provence. Pruská armáda se poté stáhla.

Bitva v Provence

Válka probíhala dál ale již bez výrazné pruské účasti, v únoru 1702 Savojsko uzavřelo s Provence mír, zaplatilo 7 zlatých. Válka skončila 16. X. 1702 mírovou smlouvou mezi Provence a Francií.
Král nyní věnoval pozornost hlavně vnitřním záležitostem království, v únoru 1703 byl uveden v praxi zákon na ochranu domácího obchodu a v říjnu 1704 se státní zřízení změnilo na abolutistickou monarchii.
V prosinci 1706 byl novým císařem zvolen český král Boček Wittelsbach který zahájil válku proti starému nepříteli říše Turecku. Na žádost císaře jsme se do této války v prosinci 1707 zapojili.

Střední a východní Evropa na začátku 18.století

[Morty]

Cesta k Osvícenství

Na jaře roku 1708 vyrazil generál Selasinski v čele 25 000 mužů na jih. Turci ve dvou velkých bitvách proti císařskému vojsku přišli o téměř celou evropskou armádu, proto se po přibytí na Balkán nesetkali Prusové s nepřátelskými polními silami a přikročilo tudíž k obléhání makedonského Uskubu a euboiské Halkidy kde se držely turecké posádky. Obě města kapitulovala v lednu, respektive březnu roku 1709. Na jaře se obě části I.armády spojily a vojsko se vydalo na dlouhý pochod do Beserábie a na Krym které byly v tureckém držení. V srpnu se I.armáda u Chersonu střetla se 16 000 Turky které obrátila na útěk a ustupujícího nepřítele dorazila u krymského Salaci. Tím Turecko ztratilo poslední bojeschopnou armádu. Ale také Prusové přišli během bojů a vlivem nemocí, dezerce a dalších faktorů o 3 500 mužů.


Tím že ztratilo poslední bojeschopné vojsko bylo Turecko přinuceno přistoupit 18. IX. 1709 na mír ve kterém uznalo porážku a souhlasilo s vytvořením nezávislých států Moldávie, Krym a Zaporoží.
V té době se dostalo Rakousko do sporu s pruským spojencem Münsterem a tento spor přerostl ve válku do které bylo Prusko vtaženo. Po boku Rakouska válčí Rhod, Srbsko, Bavorsko - Landshut a Bulharsko. Na straně Pruska stojí Münster, Brunsvik, Bádensko, Augsburk, Brémské biskupství, Hamburk, Lüneburk a Meklenbursko. Prusko požádalo také císaře o pomoc ve válce a císař souhlasil ačkoliv byl zapleten na Balkáně do války proti Valašsku, Bosně, Černé Hoře a Uhrám.
K žádnému většímu polnímu střetnutí v této válce nedošlo a když z koalice postupně začali odpadávat jednotliví členové uzavřelo Prusko s Rakouskem mír.
23.V. 1713 Na žádost císaře se Prusko zapojilo do války proti Benátkám a jejich spojencům Augsburku a Würzburku. Pruská flotila admirála von Merzkatz se vydala na plavbu do Jadranu a I. armáda generála Selasinskiho pochoduje do Trentu. 7. listopadu 1713 poráží u Trevisa benátské vojsko.
Velitelem Královské armády byl jmenován generál Nikolaus von Plathow který se vydal s vojskem na pochod k Würzburku. 16. prosince vítězí nad würzburským vojskem a obléhá Würzburk a Bamberk.
Generál Nikolaus von Plathow

I. armáda během jara 1714 v bitvách u Trevisa, Friuli a Görze ničí benátské vojsko.
V červnu se na stranu Benátek přidává Ragusa.
Von Plathow v čele Královské armády poráží 19. VI. 1714 u Kostnice augsburské vojsko Burkharda III.

Bitva u Kostnice

Po této bitvě již žádné nepřátelské síly neohrožovaly pruské jednotky obléhající jednotlivé nepřátelské pevnosti a ty se jedna po druhé vzdávaly. 18.I. 1715 kapitulovala Kostnice, 1.III. Bamberg a ten samý den také benátská Verona. 20.IV. přistoupily Benátky na mír ve kterém Prusko získalo Veronu a 207 zlatých.
Král si nehodlal město ponechat a prodal Veronu Modeně za 200 zlatých.
Následující desetiletí si království užívalo vzácného míru. Král a obyvatelstvo se důstojně rozloučili s hrdiny předchozích válek generály Heinrichem Selasinskim který zemřel 23.IX. 1715 a Nikolaus von Plathow 6.XII. 1716.

Střední a východní Evropa 1719

Významná událost se stala v roce 1719. Vévoda Polotsku zemřel bez legitimního nástupce a díky dynastické spřízněnosti s polotským dvorem se stal král Friedrich Wilhelm polotským vévodou a Prusko s Polotskem vytvořily personální unii. Tato unie trvala do roku 1731.

Personální unie s Polotskem

Na jaře 1725 císař povolal Prusko do války proti Benátkám ale než se mohlo pruské vojsko zapojit do bojů tak válka skončila. Když ale v roce 1727 požádal císař o pomoc ve válce proti Polsku tak mu král s ohledem na případnou nutnost hájit před Poláky také území Polotska pomoc odmítl.
Po vytrvalém úsilí našich diplomatů a za tučnou odměnu souhlasil meklenburský vévoda se začleněním Meklenburska do Pruského Království. Stalo se tak 1.I. 1739.

Meklenbursko součást království

Nebývale dlouhé, 25 let trvající období míru skončilo v květnu roku 1740. Tehdy vyhlásil pruský spojenec Provence válku svému sousedu Dauphine a tím se dostal do války také se Švýcary, Akvitánií a Savojskem. V této situaci Provence požádala Prusko o pomoc a král dal příkaz I. armádě nově jmenovaného generála Otto von Mansteina podpořit svými 30 000 muži armádu Provence.
Po vstupu Pruska do války dodrželo spojenectví se Švýcarskem Norsko a vstoupilo do nepřátelské koalice. Stejně tak se zachoval Janov.
2.6. 1740 zemřel pruský král Friedrich Wilhelm II. von Meklenburk a na trůně ho vystřídal Wilhelm I. von Meklenburk ( 5, 8, 3).
Král Wilhelm I.

12.V. 1741 - Vítězství Královské armády vedené Wilhelmem I. nad Nory u Groningenu v Nizozemí. Norské vojsko vedené generálem Inge Boltem ztratilo 3 500 ze svých 22 000 mužů, z pruských 25 000 padlo 2 500 mužů.
3. XI. 1741 - zničení norské invazní armády.
13.V. 1742 - Vojsko generála von Mansteina porazilo spojenou švýcarsko - janovskou armádu u Milána o síle 27 000 mužů. Ustupující Švýcaři rozdrceni 3.VIII. u Curychu.
Ulm rozšířil 1.IX. řady nepřátel.
V prosinci 1742 zemřel během obléhání Curychu generál von Manstein.
Na Štědrý den uzavřela Provence se Švýcarskem mír, válka skončila. Následovalo další nebývale dlouhé období míru a rozvoje. V roce 1760 byla přijata idea Národní obchodní politika.

Evropa 1758

8. srpna 1767 král Wilhelm I. po 27 letech vlády zemřel a vystřídal ho jeho syn Friedrich ( 8,4,7).
Král Friedrich I.

Po vymření sasského vládnoucího rodu v roce 1778 zdědil také vládu v Sasku a Prusko a Sasko vytvořily personální unii.
Vymření hrozilo také pruskému panovnickému domu jelikož nedlouho po sobě zemřeli oba královi synové Friedrich a Albert ale v roce 1781 se panovnickému páru narodil následník Friedrich Wilhelm a linie byla zachována.
V březnu se spřátelené Kleve stalo pruským vazalem.
26.X. 1805 se státní zřízení království změnilo na Osvícený despotismus.

Evropa na začátku 19. století

[Cizinec]

Češi se zjevně snaží obnovit Uherské království v plném rozsahu. ?:)

EU3 jsem moc nehrál - jak se může rozpadnout personální unie?

[Scipio]

Personální unie se rozpadne, když máš prestiž méně, než nula, nebo záporné vztahy s daným státem.

[Morty]

Říšský škůdce


Evropa 1810

Během roku 1810 se začaly zhoršovat vztahy mezi katolickým pruským dvorem a sousedním protestantským Sasko - Lauenburským vévodstvím které teprve nedávno získalo nezávislost na Nizozemí. Na podzim 1810 dosáhl svár takových rozměrů že jediným řešením byla válka. Tu Prusko vypovědělo 15.X. 1810. Prusko získalo podporu Holštýnska, Provence, Kleve, Saska, Mantovy a Papeže, za Sasko - Lauenburk se postavily Würzburk, Trevír, Durynsko,Münster, Brunsvik a Švýcarsko.
Politická situace 1810

I. měsíc 15.X. - 15.XI. 1810
Sedmitisícové holštýnské vojsko vedené markrabím Christianem II. porazilo třítisícovou lauenburskou armádu. Pruská armáda pod vedením generála Thomase von Hohenlohe při postupu na západ napadla tisícový oddíl durynských vojáků a rozbila jej. Čtyřtisícová armáda Kleve vévody Wilhelma III. odrazila münsterskou invazní armádu o 6 000 mužích. Sedmitisícová sasská armáda generála Alfreda Uhlicha porazila stejně početné vojsko Würzburku vedené markrabím Balthasarem II. Holštýnské vojsko obléhající lauenburskou pevnost bylo poraženo 7 000 Durynčany Heinricha Julii II. Augsburk vstoupil do nepřátelské koalice.
II. měsíc 15.XI. - 15.XII. 1810
U Kielu podlehlo holštýnské vojsko brunsvické armádě. Pruské vojsko zlikvidovalo tisícový oddíl Durynčanů a porazilo pětitisícovou armádu Würzburku. Nepřátelskou koalici posílila Mohuč.
III. měsíc 15.XII. 1810 - 15. I. 1811
Pruské vojsko porazilo u Drážďan 7 500 vojáků čítající armádu Durynska a v Holštýnsku šestitisícovou armádu Brunsviku. Část pruské armády oblehla Lauenburk.

Bitva u Drážďan

IV. měsíc 15.I. - 15.II. 1811
Armáda Kleve porazila münsterské vojsko u Münsteru.
V. měsíc 15.II. - 15.III. 1811
Pruské vojsko zničilo v bitvách u Osnabrücku a Münsteru sedmitisícovou Münsterskou armádu a v bitvě u Bergu armádu Mohuče.
Další významnou událostí války bylo přistoupení Ansbachu k nepřátelské alianci.
K rozhodující bitvě války došlo 26.IX. 1811 u Bamberku. Třicetitisícová pruská armáda generála Horsta von Ziethen porazila 28 000 Švýcarů a zbylé švýcarské jednotky rozdrtila u Würzburku. Pruské ztráty činily 4 500 zabitých.
Bitva u Bamberku

Další měsíce roku 1811 se vojska Pruska a jeho spojenců zabývala obléháním nepřátelských měst a pevností Lauenburk, Brunsvik, Hannover, Osnabrück, Münster, Erfurt a Drážďany.
Za 1. rok války svedla vojska 28 bitev z nichž ve 25 zvítězili Prusové a jejich spojenci.
V březnu 1812 se vzdali obránci brunsvického Hannoveru a v dubnu Brunsvik žádal o mír. Prusko zabralo Hannover a získalo 218 zlatých.
24. IV. 1812 porazilo pruské vojsko pod vedením generála von Hohenlohe u Bergu mohučskou armádu Jakoba III.
25.V. kapitulovali obránci Lauenburgu po 499 dnech obležení. Sasko - Lauenbursko bylo připojeno k Pruskému Království.
V červnu se poddal münsterský Osnabrück. Po jeho pádu žádal Münster o mír. Prusko získalo Osnabrück a 114 zlatých.
8.I. 1813 byl uzavřen mír s Mohučí a v březnu, poté co padl Erfurt, také s Durynskem. Prusko získalo oblast Durynska a 96 zlatých.

Pruské zisky Osnabrück, Hannover, Lauenburg a Thüringen

Anexí těchto říšských území vzrostla síla Pruska, zhoršily se ale vztahy s ostatnímy členy říše. 27.V. 1813 vyhlásilo válku Prusku Hessensko a následovaly ho Kolín, Frankfurt,Brémy, Biskupství Brémy a Hamburk s Oldenburkem. Naštěstí se císař postavil na stranu Pruska a Prusku zachovali věrnost jeho spojenci Kleve, Holštýnsko, Provence, Mantova a Papež.
Ve snaze omezit počet nepřátel uzavřelo Prusko v červenci 1813 mír s Würzburkem, Švýcarskem a Ansbachem.
V lednu 1814 po dobytí Kasselu souhlasilo s klidem zbraní Hessensko a když Prusové dobyli v lednu 1815 Paderborn byl ukončen válečný stav také mezi biskupem kolínským a Pruskem. Válka skončila v červenci podepsáním mírových smluv s Oldenburkem, Brémami a Brémským Biskupstvím a Hamburkem.
24. ledna 1817 zemřel král Friedrich I. a vlády v zemi se ujal Albrecht I. ( 5,7,3,).
Pruský král Albrecht I.

Císaře Svaté Říše Římské a českého krále Jindřicha IV. Fridricha vázalo s pruským králem Friedrichem I. pouto přátelství. Proto císař nereagoval na anexi některých říšských území Pruskem ale naopak se postavil po jeho bok proti nepřátelům, nyní když byli tito velcí mužové mrtvi a v říši vládl od roku 1815 český král Karel VI. který se již necítil vázán spřízněností obou dvorů z dob válek proti Turecku, začala se situace měnit.
Římský císař Karel VI.

Císař začal zpochybňovat legálnost nabytí některých území a žádal jejich navrácení. Nakonec pod hrozbou vypovězení války požadoval navrácení Osnabrücku Münsteru. Protože pruský král nejevil ochotu vzdát se tohoto území prohlásil císař 1.listopadu 1820 Prusko říšským škůdcem a vyhlásil se svými spojenci Polskem, Uhrami a Norimberkem Prusku válku.
Politická situace 1821

Poměr sil

Pruské království se drží na špici výzkumu technologií


Přijaté doktriny



Svět 1821



KONEC

[Cizinec]

V tom nejnapínavějším to skončí! ?X-O
Díky za report, nekonvertuješ ho do Viktorky? ?:)

[Morty]

Já Victoria 2 mám a stáhnul jsem si i konvertor ale nějak se mi to nedaří překonvertovat. Jestli to někdo dokáže tak sem můžu hodit save.