AAR - Křižáci z rodu Přemyslova

Reporty nebo-li AAR z Crusader Kings II.

Moderátoři: Atlantis, Minreth, Vals, Phoenix

Cizinec
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3451
Registrován: 24 črc 2007, 21:10
Bydliště: Frei Stadt Hultschin, hlavní město Rzeczipospolite Prajzke

Re: AAR - Křižáci z rodu Přemyslova

Příspěvek od Cizinec » 03 pro 2018, 20:54

Minreth píše:
02 pro 2018, 23:30
„Já chcu syna, Bože!“
Tak mě napadá - on byl Břetislav v téhle realitě i údělným knížetem na Moravě? :D ;)
SOMUA měla dvě verze - model "standart" s poklopem a model "kabrio" bez poklopu.

Dekl je ve skutečnosti Dekl.

šedá eminence na dvoře Obodritského Cara

(Fórové hry, kterých jsem se zúčastnil.)
Admirál de Étranger, Francouzské císařské loďstvo (Trafalgar 1805)
rytíř Johannes von Ausländer, prozatímní regent Sicilského království (Byzanc 1214)
Luigi Mario Forestiero, Il primo ministro del Regno d'Italia (Německo 1866)
Generál von Ausländer st., velitel 51.rezervní divize, hrdina od města Ypres (1915)
Generál von Ausländer ml., velitel 22.tankové divize, hrdina od Krymu (1942)
očekává další nasazení do bitevní vřavy

Hotentotenpotentatentanteatentäter

Uživatelský avatar
Atlantis
18. Plukovník
18. Plukovník
Příspěvky: 4641
Registrován: 08 říj 2006, 12:25
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: AAR - Křižáci z rodu Přemyslova

Příspěvek od Atlantis » 04 pro 2018, 09:40

Twl, to se Ti povedlo jak? :D Jestli jsou staty rozhozené se stejnou pravděpodobností jako v CK1, tak jsi právě "vyšlechtil" Kwisatze Haderacha už ve druhé generaci... :salute:
Oklamat, zmást, překvapit
("Stonewall" Jackson)

Uživatelský avatar
Minreth
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3653
Registrován: 03 pro 2009, 17:57

Re: AAR - Křižáci z rodu Přemyslova

Příspěvek od Minreth » 07 pro 2018, 13:57

Atlantis píše:
04 pro 2018, 09:40
Twl, to se Ti povedlo jak? :D Jestli jsou staty rozhozené se stejnou pravděpodobností jako v CK1, tak jsi právě "vyšlechtil" Kwisatze Haderacha už ve druhé generaci... :salute:
Za část může dobrá výchova. Zbytek posbíral postupně... :-)

Mimochodem, čtvrtý díl bude pravděpodobně poslední před Vánocemi. Na druhou stranu na počet znaků bude víc než dvojnásobný oproti 1. nebo např. 2. dílu. :smile:
Kronikář hetharijský, byzantský a wylamský, historik Res Publicy
Velkovévoda Friedrich I. Bádenský (Německo 1866)
Martin z Blatavníka (†), velitel Plzeňského landfrýdu, a jeho syn Jošt z Blatavníka, pán Plzně, Tachova a Žebráku (Husitské války)
Lord Eldred Arryn, princ Hory a Údolí, pán Orlího Hnízda, Strážce Východu a Ochránce Údolí (Blackfyreovo povstání)
Dóže Manuel Saggio z Luccy, arcibankéř italský (Itálie 1796)
Aeddan I. Gwyrdd, král velšský, iarla jihoirský a západomercijský (Anglie 960)
Sigismund III. Stříbrovlasý (†), kníže hauenský, a jeho synovec Dietrich I. Obnovitel, král kvilamský a kníže hauenský (Pět knížectví)

Cizinec
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3451
Registrován: 24 črc 2007, 21:10
Bydliště: Frei Stadt Hultschin, hlavní město Rzeczipospolite Prajzke

Re: AAR - Křižáci z rodu Přemyslova

Příspěvek od Cizinec » 07 pro 2018, 18:00

Co se týče rozsahu - ok. Ovšem - před Vánoci? To znamená kdy? Od Vánoc nás dělí cca 2,5 týdne. ?:-)
SOMUA měla dvě verze - model "standart" s poklopem a model "kabrio" bez poklopu.

Dekl je ve skutečnosti Dekl.

šedá eminence na dvoře Obodritského Cara

(Fórové hry, kterých jsem se zúčastnil.)
Admirál de Étranger, Francouzské císařské loďstvo (Trafalgar 1805)
rytíř Johannes von Ausländer, prozatímní regent Sicilského království (Byzanc 1214)
Luigi Mario Forestiero, Il primo ministro del Regno d'Italia (Německo 1866)
Generál von Ausländer st., velitel 51.rezervní divize, hrdina od města Ypres (1915)
Generál von Ausländer ml., velitel 22.tankové divize, hrdina od Krymu (1942)
očekává další nasazení do bitevní vřavy

Hotentotenpotentatentanteatentäter

Uživatelský avatar
Minreth
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3653
Registrován: 03 pro 2009, 17:57

Re: AAR - Křižáci z rodu Přemyslova

Příspěvek od Minreth » 07 pro 2018, 18:58

Snad během víkendu... Na psaní dalšího dílu nebude před Vánocemi už čas.
Kronikář hetharijský, byzantský a wylamský, historik Res Publicy
Velkovévoda Friedrich I. Bádenský (Německo 1866)
Martin z Blatavníka (†), velitel Plzeňského landfrýdu, a jeho syn Jošt z Blatavníka, pán Plzně, Tachova a Žebráku (Husitské války)
Lord Eldred Arryn, princ Hory a Údolí, pán Orlího Hnízda, Strážce Východu a Ochránce Údolí (Blackfyreovo povstání)
Dóže Manuel Saggio z Luccy, arcibankéř italský (Itálie 1796)
Aeddan I. Gwyrdd, král velšský, iarla jihoirský a západomercijský (Anglie 960)
Sigismund III. Stříbrovlasý (†), kníže hauenský, a jeho synovec Dietrich I. Obnovitel, král kvilamský a kníže hauenský (Pět knížectví)

Uživatelský avatar
Minreth
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3653
Registrován: 03 pro 2009, 17:57

Re: AAR - Křižáci z rodu Přemyslova

Příspěvek od Minreth » 09 pro 2018, 20:02

Kapitola čtvrtá – Jedině pod mými kříži
1159 – 1180
Konrád I. Kladivo , král anatolský


Říká se, že vládnout po úspěšném otci bývá pro krále těžké. Ale upřímně, mezi vládou Břetislavovou a Konrádovou mnozí poddaní nenašli rozdílu. Konrád I. zdědil po otci dokonalý cit pro taktiku, nadání pro šerm i rudé vlasy. Jeho matka Helena Komnénovna pak zajistila dědici trůnu solidní řecké vzdělání. Politiku království ovlivňovala ještě dvanáct let po smrti svého chotě a udržovala nadále probyzantský směr královské politiky.


   Tento obrázek může být vizuálně zmenšen. Zobrazit v původní velikosti


Smrt krále byla dlouho očekávána, a tak při nástupnictví nenastaly žádné problémy. Konrád se nacházel ve Svaté zemi a vedl armádu. Jeho vojsko jej bez problému provolalo králem, ostatně tak svého velitele již dávno bralo. Konrád prozatím odmítl cestu zpět do Tarsu za korunovací a rozhodl se napřed dokončit vojenské tažení. Část jeho rádců v čele s Etlanteem Pražským sice panovníkovi radila, aby se na kruciátu vykašlal, že je beztak prohraná, a raději se vrátil domů, ale zrzavý Přemyslovec o tom ale nechtěl ani slyšet. Přijal kříž! Bylo jeho svatou povinností pro osvobození Božího hrobu udělat maximum! A také že udělal. Již v létě téhož roku vedl křižácký král vojsko v Bitvě u Arsúfu, kde po dlouhé době bojovníci Krista zvítězili!


   Tento obrázek může být vizuálně zmenšen. Zobrazit v původní velikosti


Zdálo se, že s novým králem v čele jsou křižáci opět na koni. Bojovný papež Sergius V. den po velkém vítězství slavnostně blahoslavil Konrádova otce Břetislava. Bylo jasné, že za zásluhy jeho syna v boji.


   Tento obrázek může být vizuálně zmenšen. Zobrazit v původní velikosti


Ne všude se však křesťanstvu dařilo tak dobře. Zreformovaní pohané od Baltu zahájili l. p. 1159 svatou válku o Polské království. Obránci byli záhy rozmetáni. A ve Svaté zemi se začalo ukazovat, že Arsúf byl jen výjimkou.


   Tento obrázek může být vizuálně zmenšen. Zobrazit v původní velikosti


Neuplynul ani rok a došlo k Bitvě u Hebronu. Král spěchal na pomoc papeži Sergiovi. Křižák v ornátu se dostal do obklíčení. Naštěstí se jej podařilo anatolskému vojsku vysvobodit. Záhy poté, co se křižácká vojska sjednotila a plánovala udeřit na muslimy, nahlásili zvědi, že se blíží další arabské sbory. Následujících několik dní krajina čím dál více rudla. Byť papež, anatolský král i velmistři špitálníků a templářů ze sebe vydali všechno, nepodařilo se jim muslimy porazit. Křižáci se s těžkými ztrátami museli dát na ústup. Arabské vojsko je však nepronásledovalo, neboť samo bylo vyčerpáno.

Sotva si zdecimovaní křižáci trochu oddychli, zhoršily již tak špatnou náladu v táboře zprávy z Anatolie. Muslimští rolníci z Galacie se vzbouřili. Konrád se musel na čas s papežem rozloučit a vrátit se domů, aby povstání potlačil. Nutno podotknout, že po jeho zásahu postupovala christianizace tureckého obyvatelstva o poznání rychleji.

Ještě je nutno se zmínit o Konrádově návštěvě Jeruzaléma. Toto město, posvátné pro mnoho náboženství, na anatolského krále mocně zapůsobilo. Jakoby prozřel skrze svůj pevný závoj křesťanského fanatismu. Viděl, jak pečlivě se muslimové starali o město, jak žili vedle křesťanů v míru. Konrád byl zmaten. Ne že by snad chtěl praktikovat islám, náhle mu však ale obě náboženství nepřišla tak odlišná.


   Tento obrázek může být vizuálně zmenšen. Zobrazit v původní velikosti


S návratem Konráda na bojiště ve Svaté zemi se spojovaly naděje na možný obrat ve válce. Iniciativu mezitím totiž definitivně převzali muslimové. Kromě toho, že křižáci byli zatlačeni v Levantě do defenzivy, se podařilo perskému sultánovi Selimovi něco neuvěřitelného. Vyslal malé vojsko na lodích, to se vyhnulo silám Byzance i obchodních republik (největší význam měly Benátky, Pisa, Ancona a anatolský Armeniacon) a nečekaně dobylo Řím! Naštěstí bylo vojsko příliš malé, aby mohlo udržet tak rozsáhlé město, a tak se jej podařilo záhy získat zpět do rukou křesťanstva. I tak se ale rok 1160 stal varováním pro celou Evropu.

Za této tíživé situace vstoupil na bojiště opět Konrád. Jeho zvědové mu hlásili, že nedaleko značně umenšeného anatolského vojska se nachází menší vojsko Peršanů. O návratu krále nevěděli, a tak si počínali, jako kdyby už bylo po kruciátě. Konrád neváhal ani vteřinu a rozhodl se s nepřítelem svést bitvu. Jaké bylo jeho překvapení, když zjistil, že v přepadeném vojsku je i sám sultán Selim! A ještě větší překvapení následovalo, když se ho podařilo jeho družině zajmout! To byl alespoň zvrat! Křižáci děkovali Bohu, neboť zajmutí pána mocné říše sahající od Khorasanu ke Středozemnímu moři naprosto měnilo situaci. Křižáci vyhráli!

Porada velitelů nepřipomínala tu, kterou před téměř čtyřiceti lety vedli křižáci po dobytí Anatolie. Za drtivou většinu válečných úspěchů mohl tentokrát buď Konrád, nebo ještě jeho otec Břetislav. Navíc to oni drželi zajatého sultána. Nebylo proto pochyb o tom, kdo se, byť přes jistou papežovu nelibost, stal jeruzalémským králem. Na světě byly nyní tři Přemyslovské koruny a dvě z nich držel Konrád. Novému králi pak začali říkat Kladivo v odkazu na královského majordoma Karla, který roku 732 u Poitiers zastavil arabskou invazi.


   Tento obrázek může být vizuálně zmenšen. Zobrazit v původní velikosti


Konrád se energicky ujal vlády v novém království. Po dohodě s velmistrem templářů tento řád složil lenní přísahu jeruzalémskému králi. Konrád měl velké plány, ale všechny prozatím hatila jedna skutečnost – nebyl korunován.


   Tento obrázek může být vizuálně zmenšen. Zobrazit v původní velikosti


Tento drobný fakt začal královy poddané postupně čím dál více znervózňovat. Ze zákulisí uniklo několik informací – kardinál Bedřich si údajně řekl „pro církev“ o Břetislavovu korunu. Arcibiskup zase pro svůj kostel požadoval přenést z královské kaple do jeho katedrály kost svatého Pavla. Král zatvrzele tyto dle něj přemrštěné požadavky odmítal. Když vše ale trvalo již několik let, začala se situace stávat zoufalou. Rezignovaný Konrád nakonec přijal nejmírnější nabídku, jíž byla proti všemu očekávání ta papežova. Věnoval tedy stolci sv. Petra několik set zlatých a byl následně korunován.

Konrád na rozdíl od jiných nepodlehl euforii a věděl, že časem přijde další džihád. Bylo jasné, kam bude mířit. Peníze získané během výpravy vložil do rozvoje rodového panství v Kilíkii. Jeruzalém ponechal ve správě patriarchovi. Pro případ, že by v budoucnu byla jeruzalémská koruna ztracena, chtěl mít silné panství mimo ni.


   Tento obrázek může být vizuálně zmenšen. Zobrazit v původní velikosti


Roku 1164 si král vzal za ženu Romanu Epirskou, jež byla leníkem romajského císaře. Nebyla příliš pohledná, za to ale byla tvrdá válečnice. Konrádovi se tedy rovnat nemohla, to rozhodně ne. Na druhou stranu si měli alespoň o čem povídat, když už se viděli.


   Tento obrázek může být vizuálně zmenšen. Zobrazit v původní velikosti


Konrád však rozhodně nehodlal trčet doma a čekat, až mu muslimové budou klepat na dveře. Díky své sympatii k islámu a několika učencům se mu podařilo nahlédnout do tajů této víry. Zjistil důležitý poznatek – není muslim jako muslim! Šíita není sunnita! A ti první jsou řádně oslabení. Konrád vždy toužil spatřit pyramidy, a tak se, nevědomky, stal prvním česky mluvícím turistou v Egyptě. Svoji roli na tomto zájmu hrálo jeho pečlivé studium tažení Alexandra Makedonského do Egypta. Není proto divu, že na kulturní exkurzi s sebou vzal ještě třiadvacet tisíc mužů. Taková malá, milá výprava.


   Tento obrázek může být vizuálně zmenšen. Zobrazit v původní velikosti


Egyptskému chalífovi se davy turistů samozřejmě nelíbily. Konrád musel s egyptskými Fátimovci svést dvě bitvy, než vůbec vstoupil do Afriky. Jakmile se však jeruzalémsko-anatolské vojsko dostalo do nilské delty, veškerý odpor zmizel. Bez problému došlo k obsazení úrodné delty. Konrád byl spokojen. První opěrný bod na cestě za pyramidami byl dobyt. Šíitské pojetí islámu bylo na dně.


   Tento obrázek může být vizuálně zmenšen. Zobrazit v původní velikosti


Konrád hodlal pro posílení křižáků ve Svaté zemi uskutečnit ještě jeden krok, tentokrát mimořádně kontroverzní – podmanit si ostatní křižácké státy. Papežova pomoc byla v této záležitosti nadmíru vítána. Roku 1166 je naráz napaden jak Antioch, tak Tripoli.


   Tento obrázek může být vizuálně zmenšen. Zobrazit v původní velikosti


V listopadu na bojiště u Antiochu doráží první francouzské regimenty, neboť antiochijský vévoda je poddaným francouzského krále. Kvůli Konrádovi se od té doby v rodě Kapetovců tradovalo úsloví „Neposílej do války místo sebe svoji ženu.“ Důvod byl nasnadě – sám Konrád připravil v čestném souboji královu Joannu o život.


   Tento obrázek může být vizuálně zmenšen. Zobrazit v původní velikosti


První byla ukončena válka s Tripolisem. Další z francouzských sborů se mezitím pokusil vyzkoušet jinou taktiku – dobýt sídelní Tarsus. Dobře nepochodil.


   Tento obrázek může být vizuálně zmenšen. Zobrazit v původní velikosti


Ani královna Romana nelenila a vyrazila na bitevní pole, aby svrhla královnu Julianu a získala trůn pro svého přítele Alexia z rodu Angelovců. Zajímavé, že v Byzanci se během jediného století vyskytlo celkem pět císařoven.


   Tento obrázek může být vizuálně zmenšen. Zobrazit v původní velikosti


Hned jak na začátku roku 1168 skončila válka o Antioch, vyrazil král se svým vojskem na pochod do Řecka. V Byzanci byl Konrád úplně poprvé. Obdivovat krásy Konstantinopole na této návštěvě zprvu příliš nemohl, neboť hlavní město zachovalo věrnost císařovně Julianě.

Konrádovo řecké tažení připomínalo klasické Caesarovo „Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem.“ Nedaleko Soluně došlo k bitvě u Melnika. (Melnik není Mělník… jak je ta diakritika důležitá!) Rozhodla celou válku. Na zpáteční cestě si již král tudíž mohl prohlédnout nejen Theodosiovy hradby, ale i pověstnou Hagiu Sophiu. Na Konráda obrovský chrám s jakoby se vznášející se kopulí hluboce zapůsobil. I proto s sebou do Tarsu vzal skupinu řeckých učenců, matematiků a architektů, kteří začali v Kilíkii působit. Právě tato návštěva Konstantinopole asi stála za pozdější královou podporou učenců a umělců.


   Tento obrázek může být vizuálně zmenšen. Zobrazit v původní velikosti


Kdo by si myslel, že se konečně válčící král na chvíli posadí na svůj tarský trůn a bude se věnovat správě říše, ten by se hluboce mýlil. Sotva dorazil do hlavního města, již plánoval útok na svého poturčeného synovce Bulu, syna princezny Anežky Přemyslovny, který ovládal kilíkijský Teluch. Po tomto krátkém tažení si král přeci jen na chvíli oddychl a svolal zemský sněm anatolské šlechty. Již řadu let se pokoušel prosadit další pravomoci krále na úkor (dle něj) příliš svobodných křižáckých pánů. Zákon blokoval fakt, že potřeboval získat nadpoloviční většinu. Avšak anatolské tradice dávaly volební právo i vazalům byzantského císaře, kteří nejevili o problémy sousední monarchie mnoho zájmu a řadu let odolávali vábení královského zlata – sami byli bohatí, léta zabezpečení dík existenci Anatolského království, tak proč by měli něco vůbec řešit? Nakonec, po létech, královi vyslanci několik řeckých velmožů zlomili, aby se na sněm dostavili. Nejtěsnější možnou většinou se podařilo nové zákony prohlasovat.

Hned po sněmu vyrazil král opět do války. Zbývalo poslední křižácké panství nepodřízené jeho vládě – Edessa. Konrád nebyl zlý, a tak se rozhodl vynahradit hraběnce Mashwah Tripoliské předchozí tažení. Nabídl jí, že osobně prosadí její jistě právoplatné nároky na edesský stolec. Vojsko Dvou korun vyrazilo.


   Tento obrázek může být vizuálně zmenšen. Zobrazit v původní velikosti


Obléhání bylo nudnou záležitostí. Obránci se o nic moc nepokoušeli. Konrád si krátil čas dopisováním se svojí ženou Romanou. Již se neviděli řadu měsíců, manželi byli už kolik let a stále neměli potomka, dědice, který by spojil jejich říše.


   Tento obrázek může být vizuálně zmenšen. Zobrazit v původní velikosti


Léta páně 1170 skončilo Konrádovo sjednocovací tažení. Na čas měly v králově agendě převážit jiné věci než mlácení mečem a křičení rozkazů. Byť nebyly příliš radostné.


   Tento obrázek může být vizuálně zmenšen. Zobrazit v původní velikosti


Král se vydal za svojí ženou do Epiru. Oba se shodovali, že je potřeba vyřešit problém chybějícího dědice trůnu a hodlali to napravit. Naneštěstí po příjezdu do Butrintu, kde sedmadvacetiletá královna sídlila, bylo králi sděleno, že jeho žena onemocněla těžkým zápalem plic a těsně před jeho příjezdem vydechla naposledy. Král se tak zúčastnil alespoň pohřbu. Moc netruchlil, s Romanou si nijak blízcí nebyli. Bylo na čase se poohlédnout po nové královně. A tentokrát se anatolští vyslanci vydali do Evropy. Ve francii nalezli princeznu Annu, vnučku krále Bernarda. Inteligentní a pobožná princezna se jevila být vhodnou kandidátkou. Byl tu ale jeden drobný problém – král Konrád v bitvě před pár lety zabil královu ženu Joanne. Opatrný průzkum diplomatů však zjistil, že Joanne nebyla Anninou babičkou. Joanne totiž složila záhy po vstupu do svazku manželského s králem Bernardem slib čistoty. Starý král pro jednu ze svých žen mnoho netruchlil. Konrád byl vhodná partie, a tak svolil, aby došlo k zásnubám.


   Tento obrázek může být vizuálně zmenšen. Zobrazit v původní velikosti


Na čas se Konrád usadil opět v Tarsu, aby klidně vládl své zemi. Ze světa přicházely různé zvěsti. V Hispánii se formovaly křesťanské řády na boj proti nevěřícím, Teutonský řád potlačil zbytky uctívačů Ódina, Říše ne a ne dobýt křesťany ztracené Polsko. A kdesi ve východních stepích se prý objevily hordy nějakých „Mongolů“.


   Tento obrázek může být vizuálně zmenšen. Zobrazit v původní velikosti


Král zprvu uvažoval, že by na čas doopravdy přestal válčit. Ale s jídlem roste chuť. Když před vás někdo postaví výborný dortík i s třešničkou, těžko odoláte. A tak Konrád zase vzal do ruky meč, tentokrát aby dobyl Alexandrii. Zdejší Koptové se vzbouřili proti šíitům. Alexandrie již nebyla křesťanskou, nýbrž se řadila k vyznavačům jedné muslimské sekty. Totální úpadek moci chalífy vyústil v nečekané – povstání bylo úspěšné! Bujaré oslavy však narušilo zaklepání desetitisícové jeruzalémsko-anatolské armády v čele se zrzavým králem. Neuvěřitelné se stalo skutečností, po řadě let drželi křesťané opět všech pět patriarchátů!


   Tento obrázek může být vizuálně zmenšen. Zobrazit v původní velikosti


Ten rok se zvláště vydařil. Kromě papežského legáta, který králi gratuloval k „velkému“ vítězství, dorazila do Tarsu i princezna Anna Kapetovna. Dostalo se jí krásného přijetí. Svatba byla ve velkém stylu. Však Konrád se mohl v bohatství měřit i s francouzským králem. Král byl mladičkou princeznou unesen, a to i přesto, že nebyla zase tak krásná. Dojímala ho svojí cudností i důvěřivostí. Její znalosti v oblasti správy též nebyly zanedbatelné. Snad jen kdyby se k smrti nelekla vždy, když se k ní za tichého našlapování zezadu přiblížil.


   Tento obrázek může být vizuálně zmenšen. Zobrazit v původní velikosti


Bylo vidět, že mladá princezna si zpočátku i přes všechnu královu milost zachovávala odstup. Přeci jen, Konrád byl křižácký král, jehož rod byl znám po celé Evropě. Pověst křižáka zastínila jiné stránky Konrádovy osobnosti, které se projevovaly až v posledních letech, kdy občas vládl i z trůnu, a ne jen ze sedla.


   Tento obrázek může být vizuálně zmenšen. Zobrazit v původní velikosti


Tyto vlastnosti královna Anna jasně spatřila až roku 1177. Král se rozhodl využít útoku habešských křesťanů na Egypt a nařídil připravit chalífu o jeho sídelní město Káhiru (pyramidy!). Sám se tažení neúčastnil. Místo toho vyrazil v pohodlném voze do Armeniaconu, kam jej pozvali zástupci tamější české městské republiky. Jaké bylo překvapení, když se koně náhle splašili a vůz se řítil po strmém úbočí nikým neřízen! Všichni královi služebníci z vozu rychle vyskákali, ale to Konrád ne. On byl statečným králem Dvojí koruny, on přeci strachu nepodlehne! Zrzavý král se vytáhl z vozu a zachytil se na kozlíku. Chvíli zde balancoval, hluboko pod ním hučící řeka v anatolských horách. Nakonec se mu podařilo zachytit otěže a splašené koně ovládnout. Když se po chvíli k vozu přiřítili královi služebníci, beze slova jim podal otěže s komentářem, že dál pojede raději v sedle.

Celá věc měla dvě dohry. První z nich byla bezprostřední. Rozsáhlé pátrání odhalilo síť velmožů, kteří podlehli vábničkám Otakara Moravského, Přemyslovce z vedlejší linie rodu, který se chtěl zmocnit trůnu. A právě tehdy projevil král nezvyklou mírnost. Spiknutí bylo odhaleno, důkazy jasné. Jeden po druhém vazalové opětovně přísahali věrnost. Věděli, že toto je jejich poslední šance.

Druhá dohra musela počkat několik staletí. Když si v devatenáctém století četl Karel Havlíček Borovský v „Kronice křižáckých Přemyslovců“ od Jana Dubravia o tomto (tou dobou ještě nadsazenějším) příběhu, velmi se mu tento motiv zalíbil. Při splašení koní na jeho nedobrovolné cestě do Brixenu si na scénu vzpomněl a inspirován hrdinným Přemyslovcem tento nebezpečný čin napodobil. Záhadou zůstává, že literárním vědcům spojitost mezi tímto příběhem a Tyrolskými elegiemi unikala až do počátku jedenadvacátého století, kdy na tento detail upozornil jakýsi M. Mírovský.


   Tento obrázek může být vizuálně zmenšen. Zobrazit v původní velikosti


Čtenář snad dovolí tento malý exkurz do moderní doby. Však toho již nezbývá k první fázi Konrádovy vlády mnoho na vyprávění. Léta páně 1179 zvítězilo křesťanské vojsko slavně u Heliopole a dobylo Káhiru. Chalífátu zvonila hrana. Královna Anna se navíc konečně osmělila a trochu i do statečného krále zamilovala. Nebylo proto divu, že mohla králi s potěšením oznámit, že je těhotná.


   Tento obrázek může být vizuálně zmenšen. Zobrazit v původní velikosti


Zrzavý král s napětím sledoval průběh těhotenství. Při sebemenších potížích královny panikařil jako malé dítě. Měl strach, zda vše dobře dopadne. Najal několik lékařů, kteří na „jeho Áňu“ dohlíželi. I tak moc klidný nebyl. Nutno přiznat, že samotný porod prožíval Konrád asi i víc, než samotná rodička. Když se konečně ozval dětský pláč, oddychl si. Ale jen zčásti. Bylo mu již čtyřiačtyřicet a aby jeho syn stihl dospět, musel se Konrád dožít nejméně šedesátky.

I přes tuto drobnost se zdálo, že Dvě koruny čekaly léta prosperity. V deltě Nilu se usadili kolonisté z Čech, království mělo u papežské kurie tři loajální kardinály, spiknutí bylo rozloženo, armáda utěšeně sílila. Vše mohlo dobře dopadnout. Tedy, jestli se nestane nic nepředvídatelného…
Kronikář hetharijský, byzantský a wylamský, historik Res Publicy
Velkovévoda Friedrich I. Bádenský (Německo 1866)
Martin z Blatavníka (†), velitel Plzeňského landfrýdu, a jeho syn Jošt z Blatavníka, pán Plzně, Tachova a Žebráku (Husitské války)
Lord Eldred Arryn, princ Hory a Údolí, pán Orlího Hnízda, Strážce Východu a Ochránce Údolí (Blackfyreovo povstání)
Dóže Manuel Saggio z Luccy, arcibankéř italský (Itálie 1796)
Aeddan I. Gwyrdd, král velšský, iarla jihoirský a západomercijský (Anglie 960)
Sigismund III. Stříbrovlasý (†), kníže hauenský, a jeho synovec Dietrich I. Obnovitel, král kvilamský a kníže hauenský (Pět knížectví)

Cizinec
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3451
Registrován: 24 črc 2007, 21:10
Bydliště: Frei Stadt Hultschin, hlavní město Rzeczipospolite Prajzke

Re: AAR - Křižáci z rodu Přemyslova

Příspěvek od Cizinec » 09 pro 2018, 20:58

Kulturní exkurze - ROFL ?:D
Ad davy turistů - Chalíf asi nebyl nadšený, že turisté nechtěli utratit zlaťáky, ale jeho poddané, že?
Minreth píše:
09 pro 2018, 20:02
Zajímavé, že v Byzanci se během jediného století vyskytlo celkem pět císařoven.
Hanba mužům, kterým žena vládne... To už by se mohli naučit i v druhém Římě... ?;)

Minreth píše:
09 pro 2018, 20:02
...kdy na tento detail upozornil jakýsi M. Mírovský.
Tvé umělecké jméno? ?;)

Minreth píše:
09 pro 2018, 20:02
V deltě Nilu se usadili kolonisté z Čech...
Už se tam začal pěstovat i chmel? ?:D
SOMUA měla dvě verze - model "standart" s poklopem a model "kabrio" bez poklopu.

Dekl je ve skutečnosti Dekl.

šedá eminence na dvoře Obodritského Cara

(Fórové hry, kterých jsem se zúčastnil.)
Admirál de Étranger, Francouzské císařské loďstvo (Trafalgar 1805)
rytíř Johannes von Ausländer, prozatímní regent Sicilského království (Byzanc 1214)
Luigi Mario Forestiero, Il primo ministro del Regno d'Italia (Německo 1866)
Generál von Ausländer st., velitel 51.rezervní divize, hrdina od města Ypres (1915)
Generál von Ausländer ml., velitel 22.tankové divize, hrdina od Krymu (1942)
očekává další nasazení do bitevní vřavy

Hotentotenpotentatentanteatentäter

Uživatelský avatar
Minreth
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3653
Registrován: 03 pro 2009, 17:57

Re: AAR - Křižáci z rodu Přemyslova

Příspěvek od Minreth » 11 pro 2018, 18:34

Cizinec píše:
09 pro 2018, 20:58
Kulturní exkurze - ROFL ?:D
Ad davy turistů - Chalíf asi nebyl nadšený, že turisté nechtěli utratit zlaťáky, ale jeho poddané, že?
Drobný eufemismus. :)
Cizinec píše:
09 pro 2018, 20:58
Hanba mužům, kterým žena vládne... To už by se mohli naučit i v druhém Římě... ?;)
Druhý Řím asi nečetl Kosmu :)
Cizinec píše:
09 pro 2018, 20:58
Tvé umělecké jméno? ?;)
Ani ne, potřeboval jsem něco narychlo.
Cizinec píše:
09 pro 2018, 20:58
Už se tam začal pěstovat i chmel? ?:D
Nepěstoval se tam i předtím?
Kronikář hetharijský, byzantský a wylamský, historik Res Publicy
Velkovévoda Friedrich I. Bádenský (Německo 1866)
Martin z Blatavníka (†), velitel Plzeňského landfrýdu, a jeho syn Jošt z Blatavníka, pán Plzně, Tachova a Žebráku (Husitské války)
Lord Eldred Arryn, princ Hory a Údolí, pán Orlího Hnízda, Strážce Východu a Ochránce Údolí (Blackfyreovo povstání)
Dóže Manuel Saggio z Luccy, arcibankéř italský (Itálie 1796)
Aeddan I. Gwyrdd, král velšský, iarla jihoirský a západomercijský (Anglie 960)
Sigismund III. Stříbrovlasý (†), kníže hauenský, a jeho synovec Dietrich I. Obnovitel, král kvilamský a kníže hauenský (Pět knížectví)

Cizinec
Podplukovník
Podplukovník
Příspěvky: 3451
Registrován: 24 črc 2007, 21:10
Bydliště: Frei Stadt Hultschin, hlavní město Rzeczipospolite Prajzke

Re: AAR - Křižáci z rodu Přemyslova

Příspěvek od Cizinec » 12 pro 2018, 19:17

Vím, že v Egyptě se pivo vařilo už mnoho tisíc let před našim letopočtem, ale jestli tam byl v době tohoto AAR znám i chmel, tak za to do ohně ruku nedám...
SOMUA měla dvě verze - model "standart" s poklopem a model "kabrio" bez poklopu.

Dekl je ve skutečnosti Dekl.

šedá eminence na dvoře Obodritského Cara

(Fórové hry, kterých jsem se zúčastnil.)
Admirál de Étranger, Francouzské císařské loďstvo (Trafalgar 1805)
rytíř Johannes von Ausländer, prozatímní regent Sicilského království (Byzanc 1214)
Luigi Mario Forestiero, Il primo ministro del Regno d'Italia (Německo 1866)
Generál von Ausländer st., velitel 51.rezervní divize, hrdina od města Ypres (1915)
Generál von Ausländer ml., velitel 22.tankové divize, hrdina od Krymu (1942)
očekává další nasazení do bitevní vřavy

Hotentotenpotentatentanteatentäter

Odpovědět

Zpět na „Reporty/AAR z Crusader Kings II“