Příspěvek
od Royal » 23 bře 2010, 19:32
Po celý 17. červenec pokračovaly těžké boje na západní fronty. Německé obrněné a mechanizované divize postupně tlačily nepřítele na západ, avšak útočníků bylo příliš mnoho a německé síly postupně slábly. Síla i organizovanost většiny tankových svazků klesla na hodnotu 20-30 % plného stavu. O souvislé fontě se pak nedalo mluvit vůbec. Německá obrana se skládala z několika zdánlivě nepropojených ostrůvků odporu, připomínající vysypaný perlový náhrdelník. K nejhoršímu se nad Francií umoudřilo počasí a spojenecké letectvo obnovilo svoji ničivou činnost. Německé vrchní velení bohužel nemohlo poslat oslabeným a ohroženým jednotkám už ani jeden mobilní svazek - všechny divize, které bylo možné postrádat, byly už dávno předtím uvolněny z italské fronty. Poslední zálohou byl XXXXIX. horský sbor, který přispěchával na pomoc až z Balkánu. Tyto divize však ještě byly velmi daleko.
Situace se vyvíjela dramaticky i na východní frontě. Po zničující bitvě v prostoru Novgorodu měly důvod k radosti nejprve německé barvy. Na vrcholku horkého léta 1944 se silám německé 18. armády pod velením polního maršála von Leeba podařilo po 3 letech marného obléhání a krvavých bojů prudkým a překvapivým útokem dobýt leningradskou baštu. Ohromující úspěch byl umožněn odchodem valné části sovětské pěchoty na finskou frontu. Brány Leningradu tak dočasně hájily jen sovětské obrněné síly, těžce pošramocené předchozí porážkou u Novgorodu.
Podstatně hůř se pro Německo začala vyvíjet situace na hranici mezi skupinou armád Mitte a Nord Ukraine. Z temných hvozdů Brjanských lesů se překvapivě vynořily tři desítky čerstvých sovětských divizí maršála Jegorova včetně elitního tankového sboru. Klugeho armáda bojující bez tanků nemohla obrovské, více než trojnásobné přesile Sovětů odolat. V bitvě u Orla bylo zcela zničeno 5 pěších divizí. Zbývající 4 divize zdecimované 3. armády ustoupily ke Gomelu, který hájila 4. armáda polního maršála von Bocka
O kus dál na jih se Wehrmachtu dařilo více. Síly skupiny armád Nord Ukraine a Süd Ukraine překročily na několika místech Dněpr. U Kijeva pronikly na pravý břeh Dněpru jednotky Guderianovy 1. tankové armády a von Weichsovy pěchoty z 2. polní armády. Na jihu u Dněpropetrovska se totéž podařilo silám Modelovy 4. tankové armády a 6. polní armádě polního maršála Lista. Úspěch korunoval IV. motorizovaný sbor, který dobyl Sevastopol. Přes Ukrajinu směrem na východ se přemísťovaly také 2. maďarská a na jejím pravém boku 3. a 4. rumunská armáda, zatímco německá 17. armáda byla odkloněna do Pripjati k likvidaci několika obklíčených sovětských divizí.

Wilhelm von Royal, generálporučík a velitel XXXXII. sboru, (Krym 1942)
Michal Jan Lev z Rožmitálu, pán z Rožmitálu, (Čechy 1526-1527)
Enrico de Candia Pescatore, hrabě z Malty, admirál a direktor Republiky Janov (Byzanc 1214-1217)
Čeněk z Vartemberka, pán z Veselí a Vartemberka, rytíř Dračího řádu, nejvyšší purkrabí a královský maršálek, (Husitské války 1424-1426)
William Royal, admirál britského Královského námořnictva (Trafalgar 1805)
Louis Alexander Berthier, divizní generál a náčelník štábu Armée d´Italie, (Itálie 1796)